18 A 67/2023– 36

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Martina Bobáka ve věci žalobce: M. H. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Radkem Bechyně sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2023, č. j. MD–23988/2023–160/3, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (napadené rozhodnutí), kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru dopravně správních činností (Magistrát) ze dne 19. 4. 2023, č. j. MHMP 818418/2023/Dit (prvostupňové rozhodnutí). Tím magistrát zamítl žalobcovy námitky podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, v rozhodném znění (zákon o silničním provozu), jako nedůvodné a potvrdil žalobci záznam 12 bodů v registru řidičů, s nímž je spojena ztráta řidičského oprávnění ve smyslu § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu.

2. Žalobce se bránil podáním blanketního odvolání, které později na výzvu doplnil. V doplnění odvolání namítal, že napadené rozhodnutí trpí vadami výrokové části, které znemožňují jeho přezkoumatelnost. Podotkl rovněž, že výrok nereflektuje průběh řízení a celkový stav věci, která je meritem řízení. Taktéž namítal nedostatečnost podkladů pro vydání rozhodnutí, neboť dle jeho názoru neměl magistrát vycházet pouze ze záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče, ale měl detailněji posoudit jednotlivé pokutové bloky a rozhodnutí, k nimž se předmětná oznámení vztahují. K tomu žalobce doplnil, že pokutové bloky musí být řádně vyplněny uvedením jména, popisem přestupkového jednání, včetně místa a způsobu jeho spáchání, razítkem orgánu a podpisem přestupce, a poukázal na nesrozumitelné zkratky, které bývají v blocích užity.

3. Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání nevyhověl. V odůvodnění shrnul dosavadní průběh správního řízení a k věci samé uvedl, že oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení byla dostatečnými podklady pro záznam bodů, neboť ta obsahují všechny požadované údaje o přestupci i přestupkovém jednání. Magistrát u každého podkladu popsal, co z něj vyplývá, tedy příslušný počet zaznamenaných bodů v bodovém hodnocení řidiče a jednání, za které byl tento počet bodů udělen. Žalovaný taktéž opakovaně zdůraznil, že k obdobným námitkám, které vznáší tentýž zástupce žalobce i v jiných řízeních, se již opakovaně vyslovil on, městský soud i Nejvyšší správní soud (NSS). K namítané vadě výrokové části prvostupňového rozhodnutí žalovaný uvedl, že má za to, že výroková část je zcela určitá, neboť je v ní vymezen mimo jiné předmět řízení, a tedy je zde seznatelné, jaké námitky byly zamítnuty.

II. Obsah žaloby

4. Žalobce předně namítal, že žalovaný nerespektoval odvolací důvody a nezabýval se jím předloženými důkazními prostředky a návrhy, zejména rozhodnutími vydanými ve skutkově obdobných věcech. Z těchto rozhodnutí dle žalobce vyplývá, že běžnou praxí je posuzovat i jednotlivé podklady (rozhodnutí v blokových řízeních), a to z hlediska jejich způsobilosti pro provedený záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče. Žalobce namítl porušení zásady legitimního očekávání.

5. Žalobce rovněž trval na tom, že sama oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení nejsou dostatečným podkladem pro bodové hodnocení. Magistrát měl toto oznámení vždy porovnat s předmětným rozhodnutím (pokutovým blokem), kterého se týkalo, aby mohla být vyloučena chyba lidského faktoru či možná zvůle orgánu veřejné moci. Žalobce k podané žalobě příkladmo přiložil pokutové bloky (nemající přímou souvislost s nyní projednávanou věcí), které dle jeho názoru nesplňovaly dostatečnou individualizaci skutku, resp. v nichž naopak byly dodrženy veškeré zákonem stanovené požadavky. Žalobce také považoval za nesprávnou argumentaci žalovaného, že by svým podpisem dal souhlas s tímto druhem projednání a stvrdil správnost takového rozhodnutí. Žalobce podotkl, že z rozhodnutí (pokutového bloku) by měly být patrny údaje o osobě přestupce, místu a datu, jakož i času, spáchání přestupku. Dále by mělo být zaznamenáno dle jakého konkrétního ustanovení byl přestupek kvalifikován a jaká zákonem stanovená povinnost jím byla porušena. Podle něj orgány policie pokutové bloky nedostatečně vyplnily. K jednotlivým pokutovým blokům, z nichž vycházela oznámení o uložení pokuty, uvedl žalobce i konkrétní výtky.

6. Žalobce proto navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k novému projednání a uložil mu povinnost nahradit žalobci náklady soudního řízení.

III. Vyjádření žalovaného

7. Žalovaný ve svém vyjádření mimo jiné zdůraznil, že není vázán právním názorem podřízených správních orgánů v jiných věcech. Magistrát nevyžadoval kopie předmětných pokutových bloků zcela v souladu s právními předpisy a judikaturou NSS, neboť žalobce neuvedl žádnou relevantní pochybnost týkající se těchto pokutových bloků. Jeho výtky jsou nekonkrétní a typizované.

IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze

8. Podaná žaloba je přípustná, byla podána včas, osobou oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal na základě skutkového a právního stavu ke dni vydání rozhodnutí a v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

9. Vzhledem k tomu, že žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním věci bez nařízení jednání (jejich souhlas byl presumován) a vzhledem k tomu, že soud neshledal potřebu provádět dokazování (ve věci bylo možné vycházet jen z podkladů obsažených ve správním spise), rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. o věci samé bez jednání.

10. Žalobce učinil předmětem přezkumu rozhodnutí vydané v řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů. Žalobce totiž dosáhl celkového počtu 12 bodů, v důsledku čehož byl ve smyslu § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu vyzván k odevzdání svého řidičského průkazu. Nesouhlasí–li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky. Shledá–li příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky řidiče neodůvodněné, rozhodnutím námitky zamítne a provedený záznam potvrdí (§ 123f odst. 1 a 3 citovaného zákona).

11. Soud považuje za vhodné úvodem zrekapitulovat dosavadní judikaturní závěry vztahující se k projednávané věci. Předně je třeba zmínit rozsudek NSS z 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013 – 16, dle kterého se musí rozlišovat mezi řízením o jednotlivých přestupcích (v podobě blokového či standardního řízení o přestupku)“ a řízením „o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů dle zákona o silničním provozu. Předměty těchto řízení jsou zcela odlišné. Příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností je v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu), zda záznam v registru řidičů byl proveden v souladu s tímto podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení v souladu s přílohou k zákonu o silničním provozu. Správní orgán v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné, zákonné a nezměnitelné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci).

12. V souladu s tímto názorem se správní orgány nezabývají tím, zdali se stal skutek, jenž má naplňovat znaky přestupku, zdali jej spáchal obviněný apod. To je předmětem přestupkového řízení, v němž je vydáno případné podkladové rozhodnutí. Zabývají se pouze tím, zda existuje zákonný podklad pro provedení záznamu, zda byl záznam proveden v souladu se způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá příloze zákona o silničním provozu. Jelikož se jedná o řízení, jejichž předmět je zcela odlišný, musí se rozlišovat i mezi námitkami, které lze v těchto řízeních uplatnit.

13. Z judikatury NSS také plyne, že oznámení o uložení pokuty, dle kterých je prováděn záznam bodů do registru řidičů, nejsou za každých okolností nezpochybnitelným důkazem a podkladem pro příslušný záznam. Zejména vyskytnou–li se relevantní pochybnosti o předložených údajích, je namístě si vyžádat další důkazy, především vlastní pokutové bloky. Nicméně v rozsudku z 4. 1. 2012, č. j. 3 As 19/2011 – 74, NSS konstatoval, že tyto závěry [=závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 5 As 39/2010 – 76] nelze chápat tak, že ke zpochybnění údajů oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení, které zakládá povinnost správního orgánu vyžádat další důkazy prokazující skutečnosti zde uvedené, dochází vždy, když řidič namítne, že přestupek nespáchal nebo že si jej není vědom. Je totiž třeba rozlišit případy, kdy řidič pouze uvede, že se přestupku nedopustil, a případy, kdy současně uvede skutečnosti konkretizující toto tvrzení, např. že se v době údajného spáchání přestupku nacházel v jiném místě nebo že v tuto dobu vozidlo neřídil, případně svá tvrzení podloží navrženými důkazy. Otázka, zda je vždy nezbytné vyžadovat vedle oznámení přestupku i originály pokutových bloků, byla později předložena i rozšířenému senátu NSS, který v usnesení z 23. 4. 2021, č. j. 6 As 174/2019 – 36, odmítl svou pravomoc v předložené věci rozhodnout s tím, že NSS dosud ve své judikatuře nedospěl k obecnějším závěrům, které by byly v rozporu. Rozšířený senát pak jednoznačně uvedl, že v žádném z dotčených rozsudků není uvedeno, že by o námitkách mělo být rozhodnuto vždy jedině na základě vyžádaných pokutových bloků, popř. že by naopak vždy postačovalo vyhodnotit oznámení o přestupku (pozn. zvýraznění doplněno). Jinými slovy řečeno, z citovaného usnesení rozšířeného senátu je zřejmé, že nezbytnost vyžádání si originálů pokutových bloků bude vždy záviset na konkrétních pochybnostech identifikovaných v jednotlivých případech a povaze tomu odpovídajících námitek.

14. Na základě těchto judikatorních východisek soud přistoupil i k vypořádání nynější žaloby.

15. Pokud jde o výtku, že žalovaný zcela ignoroval žalobcem navrhované důkazy, a to konkrétně předložená rozhodnutí Městského úřadu Hlučín ze dne 6. 1. 2020, č. j. HLUC/00590/2020/OD/Vo, a rozhodnutí Městského úřadu Černošice ze dne 26. 3. 2019, č. j. MUCE 20786/2019 SO, z nichž má vyplývat ustálená rozhodovací praxe odvolacích orgánů, soud předně upozorňuje, že žalobce tato konkrétní rozhodnutí ve správním řízení nepředložil a v doplnění odvolání ani konkrétně nezmínil (jakkoli z nich patrně citoval). S obecnou námitkou porušení legitimního očekávání se pak žalovaný – v obdobné míře konkrétnosti, v jaké byla vznesena – vypořádal na str. 4 a 5 napadeného rozhodnutí, a to citací odůvodnění rozsudku NSS ze dne 3. 1. 2019, č. j. 8 As 77/2018 – 47. Není tudíž pravdou, že by tuto otázku zcela ignoroval.

16. Kromě toho, žalovaný nebyl vázán několika rozhodnutími různých správních orgánů napříč Českou republikou. Jednak proto, že není zřejmé, že by zakládala jednotnou a ustálenou správní praxi, a jednak proto, že závěry, jež z nich žalobce dovozuje, jsou v rozporu s konstantní judikaturou správních soudů. NSS k tomu v jiné obdobné věci uvedl: Nejvyšší správní soud přitakává krajskému soudu i v tom, že postup žalovaného neporušil zásadu legitimního očekávání. Jak zdejší soud uvedl již v rozsudku ze dne 26. 3. 2018, č. j. 7 As 66/2018 – 32 (v němž bylo posuzováno identické tvrzení účastníka řízení zastupovaného stejným advokátem jako v nyní projednávané věci), závěry stěžovatelem předložených rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje neodpovídají konstantní judikatuře Nejvyššího správního soudu, o kterou se opřel žalovaný i při odůvodňování svého rozhodnutí a která tenduje k omezenému přezkumu podkladů sloužících jako podklad pro záznam bodů (rozsudek ze dne 26. 4. 2018, č. j. 7 As 124/2018 – 44). Žalobci tedy nemohlo vzniknout žádné legitimní očekávání.

17. Následně soud přistoupil k posouzení otázky způsobilosti oznámení o přestupku jako podkladů pro záznam bodů. Zdůrazňuje přitom, že v projednávané věci žalobce nesdělil jakoukoli pochybnost týkající se spáchání přestupků a jeho námitky se týkaly výhradně formálních náležitostí pokutových bloků. Nebylo povinností správních orgánů vyžádat si vedle oznámení o uložení pokuty i samotné pokutové bloky, neboť nevyvstaly žádné pochybnosti, které by bylo nutno odstraňovat dokazováním nad rámec podkladů shromážděných ve spise. Správní orgány tak v projednávané věci postupovaly správně, když vycházely z oznámení o uložení pokuty, neboť ta byla pro jejich rozhodování zcela postačující.

18. Soud přitom nepřehlédl, že žalobce zpochybňoval i obsah pokutových bloků uložených žalobci dne 11. 3. 2023, 12. 8. 2022, 25. 2. 2022, 9. 11. 2020, 15. 7. 2020, 1. 11. 2018, 16. 8. 2018 a 16. 2. 2018. Konkrétně namítal, že pokutové bloky obsahovaly nečitelné a nesrozumitelné údaje o přestupci, nebyla přesně vymezena doba a spáchání přestupku, neboť název obce a ulice byl uveden neúplně. Rovněž jim vytýkal popis přestupkového jednání, z něhož nevyplývala skutková podstata, a zkratkovitost právní kvalifikace. Podle žalobce nedošlo ani k ověření totožnosti přestupce a označení formy zavinění. Ani výše finanční sankce a místo, kde byl pokutový blok uložen, nebylo čitelné, a to vše bylo umocněno nezřetelným podpisem účastníka.

19. K tomu soud znovu zdůrazňuje, že řízení o námitkách proti záznamu bodového hodnocení v registru řidičů nepředstavuje opravný prostředek proti rozhodnutí o přestupku, ať již v podobě rozhodnutí ve správním řízení nebo v řízení blokovém, ani takový opravný prostředek nenahrazuje. To znamená, že namítaná pochybení musí být natolik závažná, že oznámení či rozhodnutí podle § 123b zákona o silničním provozu nelze jako podklad pro zápis vůbec použít, např. z důvodu jeho nesrozumitelnosti či dokonce nicotnosti.

20. Soud dospěl k závěru, že se žalobci v nynější věci nepodařilo tvrdit a prokázat takové skutečnosti, které by zpochybnily způsobilost oznámení policie o uložení pokuty být podkladem pro záznam bodů v registru řidičů. Především nutno zdůraznit, že jak v odvolání, tak v žalobě brojil proti pokutovým blokům obecnými, šablonovitými a zcela paušalizujícími námitkami. NSS k tomu v rozsudku z 2. 6. 2021, č. j. 6 As 174/2019 – 44, v níž vystupoval tentýž zástupce žalobce, v návaznosti na výše citované usnesení rozšířeného senátu uvedl: Jak přitom nyní rozhodující senát uvedl již v usnesení č. j. 6 As 174/2019 – 25, kterým se v této věci obracel na rozšířený senát, námitky paušální, typizované, uplatňované šablonovitě ve všech případech bez ohledu na konkrétní skutkové okolnosti, lze hodnotit jako nevěrohodné a pro přijetí tohoto závěru ani není třeba, aby správní orgány musely vyžádat originály pokutových bloků. Rozšířený senát v usnesení č. j. 6 As 174/2019 – 35 konstatoval, že dosavadní judikatura tomuto výkladu nebrání… Nejvyšší správní soud proto na tomto právním názoru nadále setrvává a souhlasí se stěžovatelem, že žalobce v odvolání proti rozhodnutí magistrátu uplatnil paušální námitky, které stěžovatel mohl vypořádat, aniž by si k tomu musel vyžádat pokutové bloky. Žalobce zpochybnil prakticky všechny náležitosti pokutových bloků (vymezení osoby přestupce, popis skutku, právní kvalifikaci, výši uložené sankce, místo vydání rozhodnutí, údaje o oprávněné osobě, datum vyhotovení a převzetí žalobcem, podpis žalobce), a to ve vztahu k oběma pokutovým blokům zcela shodně. Za této situace lze bez dalšího vyhodnotit žalobcovy námitky jako paušální, typizované, a tudíž a priori nevěrohodné. Trvat za této situace na tom, aby správní orgány všechny bloky vyžádaly a zkontrolovaly, by z námitkového řízení učinilo řízení oficiózní, jakým zjevně není.

21. Dále soud podotýká, že žalobce jím zpochybněné příkazové bloky, které měl s ohledem na povahu vznesených námitek nepochybně k dispozici, vůbec nepředložil, přestože mu bylo jasné, že tyto se ve správním spise nenacházejí. Namísto toho předložil zcela jiné a s věcí nesouvisející pokutové bloky. Z toho je zjevné, že žalobce své námitky vznáší v zásadě účelově, a nikoli s cílem řádného soudního přezkumu způsobilosti pokutových bloků být podkladem pro záznam bodů. Věrohodnost a relevanci těchto námitek ostatně snižuje i ta skutečnost, že je žalobce vznáší bez jakékoliv individualizace ve vztahu k obsahu jednotlivých pokutových bloků (opět viz rozsudek NSS sp. zn. 6 As 174/2019). Mnohé ze žalobcem vytýkaných vad by navíc nemohly být ve vztahu k posuzování správnosti záznamu bodů vůbec podstatné – v tomto směru představuje základní náležitosti podkladu jen údaj o osobě přestupce, skutkové podstatě přestupku (popisu skutku) a datum nabytí právní moci, popř. datum vydání pokutového bloku.

22. Vzhledem k tomu tak ani soudu nevyvstaly důvodné pochybnosti, které by jej vedly k závěru, že nepostačuje vycházet z oznámení o přestupku obsažených ve správním spise a že je tedy namístě si pokutové bloky vyžádat. Jak totiž soud ověřil ze spisového materiálu, ten obsahuje celkem sedm oznámení o přestupku ze dne 11. 3. 2023, 12. 8. 2022, 25. 2. 2022, 9. 11. 2020, 15. 7. 2020, 1. 11. 2018, 16. 8. 2018 a 16. 2. 2018. Pokud jde o samotná oznámení a jejich obsah, ta odpovídají závěrům a důvodům prvostupňového rozhodnutí, na které soud v tomto směru pro stručnost odkazuje. Soud rovněž v obecné rovině ověřil, že samotná oznámení obsahují zcela jasné a srozumitelné označení přestupce. Oznámení obsahují též (i vzhledem k povaze konkrétních protiprávních jednání) akceptovatelné vymezení doby a místa spáchání jednotlivých přestupků, stejně jako popis způsobu jejich spáchání, jež prima facie nevyvolávají pochybnosti o přezkoumatelnosti takového vymezení. Z oznámení jsou rovněž zřejmé údaje o právní kvalifikaci, jakož i přesné označení příkazových bloků a výše uložených sankcí. Soud je jinými slovy považuje za způsobilý podklad pro záznam bodů.

23. K námitce údajně zkratkovitých a nečitelných formulací na příkazových blocích soud dále odkazuje na ustálené závěry NSS, který již v rozsudku z 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012 – 20, uvedl, že s rigidní přísností nelze posuzovat pokutový blok ani po obsahové stránce. Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je–li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje ust. § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane–li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou–li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Proto postačuje uvedení přestupkového jednání zkratkami „jízda bez použití BP“ nebo „pásy“, jsou–li tyto zkratky doplněny odkazem na ustanovení zákona o přestupcích, ve kterém je přestupek specifikován, a na ustanovení zákona o silničním provozu, které přestupce porušil.

24. Soud tak shrnuje a uzavírá, že předmětná oznámení představují zcela způsobilý podklad pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče (žalobce) s tím, že počet připsaných bodů odpovídá v jednotlivých případech popsanému jednání. Oznámení a v nich obsažené údaje se žalobci nepodařilo věrohodným způsobem zpochybnit tak, aby bylo nutné trvat i na vyžádání originálů pokutových bloků.

25. Závěrem se soud zabýval námitkou žalobce, že není možné, aby za správnost rozhodnutí vydaného správním orgánem odpovídal přestupce, a není možné po přestupci požadovat ani očekávat takovou znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit a na případnou neprávnost upozornit a žádat její nápravu. Soud v tomto směru podotýká, že je to právě přestupce, resp. žalobce, který jednotlivé pokutové bloky podepsal, a tím souhlasil s projednáním přestupků v blokovém řízení. Pokud žalobce již při podpisu pokutových bloků nesouhlasil s čímkoli v rámci blokového řízení, mohl žádat, aby bylo o jednotlivých přestupcích rozhodnuto ve správním řízení.

26. Konečně, již jen pro pořádek soud dodává, že nepřehlédl významné úpravy bodového hodnocení (zejména ukládaných bodů za jednotlivé přestupky) po vydání napadeného rozhodnutí. Novelizaci zákona o silničním provozu provedenou zákonem č. 271/2023 Sb. přitom nemohl zcela pominout s ohledem na skutečnost, že podle usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 114/2014 – 55, č. 3339/2016 Sb. NSS, je i počet bodů v registru řidičů „trestem“ ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a čl. 7 odst. 1 věty druhé Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V rozsudku ze dne 27. 4. 2016, č. j. 6 As 60/2016 – 23, č. 3423/2016 Sb. NSS, ovšem současně NSS dovodil, že závěry rozšířeného senátu se uplatní toliko v těch případech, kdy ke změně zákona v pachatelův prospěch (ke snížení počtu bodů zaznamenávaných za daný přestupek) došlo v období mezi spácháním přestupku a okamžikem nabytí právní moci rozhodnutí o tomto přestupku. Vzhledem k tomu, že v tomto případě došlo k projednání přestupků v „blokovém řízení“ ještě tentýž den, nelze o změnách ve prospěch žalobce vůbec hovořit.

V. Závěr a náklady řízení

27. Městský soud v Praze tak na základě všech výše uvedených skutečností neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

29. Žalobce ve věci úspěšný nebyl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu nad rámec jeho běžné administrativní agendy žádné náklady nevznikly.

Poučení

I. Vymezení věci II. Obsah žaloby III. Vyjádření žalovaného IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze V. Závěr a náklady řízení