18 A 7/2024 – 42

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Jana Ferfeckého a Martina Bobáka v právní věci žalobkyně: BS–VICTORIA s.r.o., IČO: 28057767 sídlem Krále Jiřího 1314/17, 360 01 Karlovy Vary zastoupena advokátem JUDr. Milanem Zemanem sídlem Moskevská 1179/20, 360 01 Karlovy Vary proti žalovanému: Ministerstvo kultury sídlem Maltézské náměstí 471/1, 118 11 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra kultury ze dne 19. 1. 2024, č. j. MK 73293/2023 OLP, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí ministra kultury ze dne 19. 1. 2024, č. j. MK 73293/2023 OLP, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Milana Zemana, advokáta.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. V nynější věci se Městský soud v Praze zabýval problematikou prohlášení stavby za kulturní památku. Především pak posuzoval, jestli se správní orgány v rámci zjišťování skutkového stavu dostatečně vypořádaly s pochybnostmi, zdali stavebně technický stav stavby nebrání jejímu prohlášení za kulturní památku.

2. Žalobkyně vlastní dům č. p. X zvaný K. a. v ulici X umístěný na pozemku p. č. XA v k. ú. Karlovy Vary (dům K. a. či objekt). Ministerstvo kultury (ministerstvo) v návaznosti na podnět Magistrátu města Karlovy Vary, odbor památkové péče (magistrát) ze dne 9. 7. 2015 zahájilo dne 12. 3. 2020 správní řízení o prohlášení objektu za kulturní památku. Rozhodnutím ze dne 27. 2. 2023, č. j. MK 13264/2023 OPP (prvostupňové rozhodnutí) dům K. a. podle § 2 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (zákon o státní památkové péči), prohlásilo za kulturní památku, která sestává z pozemku p. č. XA v k. ú. Karlovy Vary, jehož součástí je dům č. p. X, a dvou kachlových kamen umístěných uvnitř domu.

3. Žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí podala rozklad, který ministr kultury v záhlaví označeným rozhodnutím (napadené rozhodnutí) zamítl, a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

II. Obsah žaloby

4. Žalobkyně svou žalobou požadovala zrušení napadeného rozhodnutí. Předně namítala jeho nepřezkoumatelnost záležející v tom, že ministr potvrdil rovněž nepřezkoumatelné prvostupňové rozhodnutí. To totiž obsahuje neurčitý výrok (neurčité vymezení kachlových kamen). Za neurčitý označila žalobkyně i odstavec výroku odkazující na přílohy prvostupňového rozhodnutí (nejednoznačně identifikovaný orientační zákres do kopie katastrální mapy a dvacet rovněž neidentifikovatelných fotografií).

5. Dále upozornila, že v rozkladu namítala rozpor mezi podáním Národního památkového ústavu, územní odborné pracoviště v Lokti (NPÚ Loket) ze dne 22. 11. 2020 (správně měl být datován 22. 11. 2022, pozn. soudu) na jedné straně a podáním magistrátu ze dne 3. 7. 2015 „Návrh na prohlášení domu č. p. X na adrese X v X“ na straně druhé. Pokud bylo podle žalovaného zahájeno řízení o prohlášení objektu za kulturní památku na základě podání z roku 2020 (2022), pak v odůvodnění napadeného rozhodnutí neuvedl, proč je řízení vedeno pod sp. zn. MK–S 9570/2015 OPP. Spisová značka je přitom ve smyslu § 17 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (správní řád), jedinečným identifikátorem věci a má obsahovat číselné označení a letopočet, ke kterému se váže daná listina. Spis by tak měl být označen letopočtem 2020, v opačném případě je identifikace jednotlivých písemností ve správním spise zmatečná.

6. K vlastnímu prohlášení objektu za kulturní památku žalobkyně namítala, že správní orgány nedostály zásadám dokazování v § 50 odst. 3 a 4 správního řádu. Ministerstvo sice citovalo žalobkyní předložený znalecký posudek č. 78–10/2020 ze dne 7. 7. 2020 „Posouzení stavebně–technického stavu nosných konstrukcí budovy na adrese X“ zpracovaný doc. Ing. J. M., Ph.D. znalkyní v oboru stavebnictví (znalecký posudek doc. M.), ale nijak nezohlednilo a nehodnotilo jeho závěry (zejména odborné výpočty statiky stavby – únosnosti zdiva, tloušťky vnitřních nosných stěn a měření vlhkosti stavby). Namísto toho se zcela nekriticky ztotožnilo se závěry stavebně statického posudku statika Generálního ředitelství NPÚ Ing. J. V., autorizovaného inženýra pro pozemní stavby, statiku a dynamiku staveb (posudek Ing. V.). Přitom ten, byť je označen jako statický posudek, neobsahuje ani jeden statický výpočet; neobsahuje údaje o provedeném statickém průzkumu a pevnostní zkoušky zdiva a malty. Ing. V. dále ve svém posudku konstatoval, že v něm citované podklady jako statické posouzení zpracované Ing. M. Š. z Lokte 18. 6. 2011 a zjištění Ing. H. uvedené v průzkumu, rovněž neměl k dispozici. Ing. V. též uvedl, že stav dřevěných stropů a krovu při svém průzkumu neprověřoval. Podle žalobkyně tak se závěry znaleckého posudku doc. M. polemizoval nepřesvědčivě a nepodloženě. Ministerstvo pak v prvostupňovém rozhodnutí přesto uvedlo, že posudek detailně vyhodnotil aktuální stav budovy po vlastním průzkumu provedeném na místě 10. 8. 2022. Již se v něm ale neuvádí, jak byl tento průzkum proveden. Pokud Ing. V. hodnotil stav budovy vlastním průzkumem, šlo toliko o vizuální průzkum a pro svůj posudek neprováděl žádná odborná měření či jiná konkrétní zjištění technického stavu objektu. Nepodloženým je pak závěr Ing. V. stran nákladnosti opravy bez nutnosti použití speciálních technologií, který vzápětí popírá výčtem shledaných závad objektu (např. zatékání kanalizací v chodníku či pravděpodobný pokles základů).

7. Žalobkyně rovněž zdůraznila, že znalecký posudek doc. M. obsahuje znaleckou doložku podle § 127a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (o. s. ř.) a odkázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu (NSS), podle níž se pak jedná o důkaz znaleckým posudkem, nikoli listinou. Takto ale s žalobkyní předloženým znaleckým posudkem doc. M. nebylo nakládáno a jeho závěry nebyly přesvědčivě vyvráceny. V této souvislosti dále připomněla, že ministerstvo žádostí z 23. 11. 2021, č. j. MK 74068/2021 OPP požádalo NPÚ Loket o posouzení žalobkyní předloženého znaleckého posudku, o prověření skutečného rozsahu poškození konstrukcí budovy a o vyhodnocení, jaké množství původních konstrukcí by bylo možné zachovat při potenciální obnově objektu, resp. jaký dopad by měla na památkové hodnoty domu. Avšak na základě toho vypracovaný posudek Ing. V. požadované zhodnocení a odpovědi neobsahuje. Žalobkyně přitom již v průběhu správního řízení poukazovala i na judikaturu NSS týkající se posouzení míry nahrazení konstrukcí staveb památek a hodnocení toho, do jaké míry si zachovají svou hodnotu. Ze znaleckého posudku přitom vyplývá, že po nezbytných opravách objektu zůstane zachováno 10–15 % původní stavby a zdůrazňuje se v něm, že má narušené základy a nestabilní podloží. Po rekonstrukci by tak objekt ztratil svou autenticitu – fakticky by šlo o novostavbu kopírující původní dům.

8. Žalobkyně závěrem ještě upozornila, že v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí dále postrádá, jak se ministerstvo vypořádalo se stanoviskem magistrátu ze dne 23. 7. 2020, č. j. 165/OPP/20/Ha, podle kterého se OPP MMKV „k možnosti zařadit objekt do seznamu nemovitých kulturních památek vyjadřuje negativně“.

III. Vyjádření žalovaného

9. Žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, obsah správního spisu a navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobní argumentace nepřinesla nic nad rámec již ve správním řízení vznesených námitek. Zdůraznil, že dům K. a. je jedním z mála posledních autenticky dochovaných objektů reprezentujících klasicistní domy v intaktní podobě (včetně původní vnitřní dispozice i celkového objemového řešení budovy). Dům K. a. má zároveň nepřehlédnutelné kulturněhistorické hodnoty (byl obýván slavnými literárními osobnostmi).

10. Pokud jde o námitku neurčitého výroku prvostupňového rozhodnutí, není podle žalovaného zřejmé, v čem spočívá žalobkyní tvrzená nepřezkoumatelnost. Součástí rozhodnutí je podrobný popis stavby z exteriéru a interiéru. Namítaná formulace výčtu chráněných součástí kulturní památky ve výrokové části prvostupňového rozhodnutí je standardním příkladem vymezení rozsahu památkové ochrany. Dvoje kachlová kamna lze jasně a přesně identifikovat i na základě přiložené fotodokumentace, která je nedílnou součástí rozhodnutí. K námitce nedostatečně označených příloh poukázal, že běžnou součástí rozhodnutí o prohlášení za kulturní památku bývá i zákres do katastrální mapy a fotodokumentace. Pro nezaměnitelnou a jednoznačnou identifikaci řešené kulturní památky je namítaný nákres a dvacet fotografií zcela postačující.

11. Jde–li o námitku týkající se spisové značky, žalovaný připomněl, že ministerstvo obdrželo podnět magistrátu v roce 2015 a na jeho základě byl k věci založen spis (tomu tak odpovídá spisová značka z roku 2015). Následně si (tzn. stále ve fázi před zahájením řízení) obstaralo stanoviska příslušných orgánů památkové péče [Krajského úřadu Karlovarského kraje (krajský úřad), magistrátu a NPÚ Loket] a až po jejich vyhodnocení ministerstvo zahájilo řízení z moci úřední. Správní řízení tedy nebylo zahájeno doručením podnětu magistrátu z roku 2015, ani vyjádřením NPÚ Loket z roku 2020 (2022, pozn. soudu), ale dopisem adresovaným žalobkyni jako vlastníkovi dotčené nemovitosti, v němž ji ministerstvo o zahájení řízení vyrozumělo.

12. K námitkám stran zjištění skutkového stavu, resp. nevypořádání se se znaleckým posudkem doc. M. a nekritickým převzetím posudku Ing. V., odkázal na posouzení totožných námitek v rozhodnutích obou stupňů. Ministerstvo se ztotožnilo s názorem Ing. V., že z pohledu památkové péče se v rámci obnovy objektu jedná o výměnu vybraných poškozených částí v souladu s památkovými hodnotami, tj. aktuální stav domu nevyžaduje postupnou výměnu všech nosných konstrukcí zahrnující i kompletní přezdění a zřízení nových základů, v důsledku čehož by došlo ke stavbě kopie původního domu. K tomu doplnil, že oba posudky se diametrálně liší ve svém přístupu k objektu a ve vyhodnocení příčin způsobujících poruchy. Upozornil též na rozsudek NSS ze dne 14. 7. 2016, č. j. 9 As 133/2015 – 36, podle kterého protichůdnost skutkových podkladů nemusí nutně vést k tomu, aby k řešení rozporu mezi nimi správní orgán zadal vypracování znaleckého posudku. To platí tím spíše, že v této věci byl správní orgán odborně dostatečně způsobilý si o věci učinit vlastní úsudek. Znalecký posudek doc. M. nenahlíží na objekt jako na kulturní památku – posuzuje závady, ale nenavrhuje možnosti jejich odstranění v zájmu zachování stavby; v důsledku toho pak pouze navrhuje nejúspornější a technologicky nejsnazší řešení. Naopak Ing. V. na objekt nahlížel jako na kulturní památku. Ve svém posudku detailně zachytil aktuální stavebně technický stav budovy, popisuje zjištěné závady a analyzuje jejich příčiny. S ohledem na památkové hodnoty objektu pak navrhuje možnosti odstranění zjištěných závad a jeho citlivé rehabilitace.

13. Žalovaný upozornil, že při prohlašování věci za kulturní památku tato nemusí být v ideálním či snad intaktním stavu. I podle NSS dílčí a opravitelné závady nejsou překážkou prohlášení za kulturní památku, právě naopak – je–li objekt s památkovou hodnotou ve stavu ohrožení, je vhodné iniciovat řízení k prohlášení za kulturní památku.

14. Konečně k námitce nevypořádání se s negativním vyjádřením magistrátu z 23. 7. 2020 žalovaný dodal, že toto stanovisko pouze bez dalšího odkazuje na znalecký posudek doc. M. Předchozí dvě vyjádření magistrátu přitom zaujímala zcela opačná (tj. kladná) stanoviska k prohlášení objektu za kulturní památku.

IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze

15. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, a jedná se o žalobu přípustnou, splňující nezbytné formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal na základě skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí a v mezích uplatněných žalobních bodů [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Dospěl přitom k závěru, že žaloba je důvodná.

16. O věci soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci řízení na jednání sami netrvali (žalobkyně s rozhodnutím bez jednání výslovně souhlasila a souhlas žalovaného byl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. presumován). Podpůrně je třeba uvést, že pro tento postup byly splněny i zákonné podmínky dle § 76 odst. 1 s. ř. s. (viz dále). Důvodem pro nařízení jednání nebylo ani provedení dokazování, neboť veškeré podklady potřebné pro rozhodnutí jsou obsahem spisového materiálu, jímž se samostatně nedokazuje. Žalobkyně k důkazu navrhla pouze podklady již obsažené ve správním spise (prvostupňové rozhodnutí, rozklad, napadené rozhodnutí, posudek Ing. V., znalecký posudek doc. M., podnět magistrátu z 3. 7. 2015, žádost ministerstva z 23.11.2021, vyjádření magistrátu z 23. 7. 2020 a vlastní správní spis ministerstva). IV.A Určitost výroku prvostupňového rozhodnutí 17. Soud se v logice soudního přezkumu musel nejprve zabývat namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí, které potvrdilo podle žalobkyně rovněž nepřezkoumatelné prvostupňové rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost žalobkyně spatřuje v tom, že výrok prvostupňového rozhodnutí v části „…a dvoje kachlová kamna umístěná uvnitř domu“ je neurčitý, resp. odkazuje na neurčitě vymezenou věc. To samé podle žalobkyně platí i pro třetí odstavec výroku prvostupňového rozhodnutí odkazující na nedílné součásti (přílohy) tohoto rozhodnutí (zákres do kopie katastrální mapy a dvacet fotografií), které podle ní nelze jednoznačně identifikovat. Soud pro ilustraci uvádí celou výrokovou část prvostupňového rozhodnutí: „Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové péče prohlašuje podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, oba ve znění pozdějších předpisů, dům čp. X zvaný K. a. v ulici X, s pozemkem p. č. XA, k. ú. a obec Karlovy Vary, okres Karlovy Vary, Karlovarský kraj, za kulturní památku. Dotčená kulturní památka sestává z pozemku p. č. X v k. ú. Karlovy Vary, jehož nedílnou součástí je dům čp. X a dvoje kachlová kamna umístěná uvnitř domu. V tomto řízení dle § 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, je účastníkem: společnost BS–VICTORIA s.r.o., se sídlem Krále Jiřího 1314/17, 360 01 Karlovy Vary, IČ: 28057767; zastoupená na základě plné moci panem Ing. arch. Alexanderem Mikolášem, bytem Blahoslavova 26a, 360 01 Karlovy Vary. Nedílnou součástí výroku tohoto rozhodnutí je příloha s orientačním zákresem umístění kulturní památky do kopie katastrální mapy a dvacet identifikačních fotografií kulturní památky.“ (podtržení doplněno)

18. Ministerstvo uvedenou formulací výroku prvostupňového rozhodnutí dle soudu nijak nepochybilo.

19. Nepřezkoumatelnost je vyhrazena těm nejzávažnějším vadám, pro které rozhodnutí skutečně nelze věcně přezkoumat. Nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost je takové rozhodnutí, ze kterého nelze seznat, jak správní orgán vůbec rozhodl (např. pro absenci výroku, nedostatky jazykového vyjádření výroku nebo již zmíněnou vnitřní rozporností výroku). O žádný z těchto případů se v této věci nejedná. Napadené ani prvostupňové rozhodnutí není nepřezkoumatelné. Výroková část prvostupňového rozhodnutí je dostatečně určitá a námitka žalobkyně proto nemůže obstát.

20. Vymezení předmětu ochrany (určení, co se prohlašuje za kulturní památku) je v posuzovaném případě zcela srozumitelné a pro účel věci dostatečně konkrétní – kromě vlastního domu Král anglický (a pozemku, jehož je součástí) je zřejmé, že s tím mají být památkově chráněna i dvoje kachlová kamna nacházející se uvnitř objektu (ministerstvo tím nepochybně zdůraznilo památkový význam obou kamen). Podle soudu přitom nebylo v tomto případě nutné uvedená kamna ve výroku blíže specifikovat. Z popisu interiéru objektu (srov. s. 17–18 odůvodnění prvostupňového rozhodnutí) jasně vyplývá, že jeho součástí jsou pouze dvoje kachlová kamna (z podkladů ve správním spise se nepodává, že by jich snad mělo být v objektu více a ministerstvo mluví výhradně o „dvojici kachlových kamen“). Jinak řečeno, předmětem památkové ochrany mají být podle ministerstva veškerá v domě se nacházející kachlová kamna. Sama žalobkyně ostatně neuvedla, že by se v objektu mělo nacházet více kachlových kamen. Podrobný popis obou kamen je pak uveden na s. 18 prvostupňového rozhodnutí – „honosnější a zdobnější rohová kamna ve druhém podlaží v severovýchodní místnosti, subtilnější kachlová kamna bez dekorativních vzorů ve třetím podlaží v místnosti při jihozápadním průčelí“ (zvýraznění doplněno). Soud pak dodává, že s tímto popisem korespondují fotografie obou kamen v příloze jako nedílné součásti výroku prvostupňového rozhodnutí (s. 28). Ve spojení s odůvodněním prvostupňového rozhodnutí tak není pochyb, jakých kamen se týká uvedená část jeho výroku.

21. Jak již soud předeslal, důvodnou nemůže být ani námitka neurčitosti třetího odstavce výroku prvostupňového rozhodnutí označujícího jeho nedílné součásti. Orientační zákres umístění objektu v kopii katastrální mapy je podle soudu pro účely prohlášení za kulturní památku dostačující. Je třeba vycházet z toho, že se jedná pouze o orientační zákres umístění objektu. Byť tedy z přiložené mapy nemusí být na první pohled seznatelné, zda zobrazuje území Karlových Varů, klíčové je, že v zákresu zvýrazněný pozemek p. č. XA koresponduje s pozemkem specifikovaným ve výroku prvostupňového rozhodnutí. To, že se dům K. a. nachází na pozemku p. č. XA, žalobkyně nerozporovala (nenamítala, že by se jednalo o orientační zákres jiného pozemku). Pro správnou identifikaci objektu je ostatně podstatné především uvedení parcelního čísla pozemku, jehož součástí je dům na něm umístěný, zákres katastrální mapy v tomto směru slouží jen pro dokreslení. To samé platí i pro přiložených dvacet identifikačních fotografií objektu. Žalobkyně netvrdila, že by nezobrazovaly exteriér a interiér domu K. a., a soud nemá důvod jejich identifikaci jakkoli zpochybňovat. Fotografie lze navíc podle soudu ztotožnit – jedna např. zachycuje venkovní část objektu z jeho přední strany, kde je u hlavního vchodu vidět označení č. p. X (soud podotýká, že žalobkyně na několika místech žaloby nesprávně uvedla č. p. X). Vizuálně stejný objekt pak zachycují i další podklady ve správním spise (např. příloha aktualizovaného souhlasného vyjádření NPÚ Loket z 22. 11. 2022, č. j. NPU–342/51649/2020 či fotografie ve znaleckém posudku doc. M. a posudku Ing. V.). Místo pořízení fotografií je tak nezpochybnitelné, jejich popis je z povahy věci součástí odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, přičemž přesný čas jejich pořízení není pro otázku přezkoumatelnosti (identifikace objektu) relevantní (podstatným by mohl být ledy při posuzování stavu objektu v rámci porovnání snímků z různých časových období). IV.B Označení spisové značky správního spisu 22. Další žalobní námitkou žalobkyně rozporovala označení čísla spisu s odkazem na § 17 správního řádu. Soud předně zdůrazňuje, že otázka, pod jakým konkrétním číslem (označením) vede správní orgán svůj spis, se stěží může nějak dotýkat veřejných subjektivních práv žalobkyně. Žalobkyně přinejmenším nijak nevysvětlila, jak se její právní sféry způsob označení spisu dotýká, jak je dotčena tím, jak vznikla (kombinací jakých čísel či znaků) konkrétní spisová značka. Pro žalobkyni může být relevantní nanejvýš to, zda označení spisové značky nevyvolává pochybnosti o průběhu řízení, např. kdy bylo správní řízení skutečně zahájeno.

23. K tomu lze přitom uvést, že postup správních orgánů v této věci má svůj zřejmý začátek a konec. Jeho prapůvod spočívá v podnětu magistrátu z 3. 7. 2015, č. j. 165/OPP/15/Ha, adresovaném ministerstvu (jedná se o první podklad založený do soudu zaslaného správního spisu). Na základě tohoto podnětu ministerstvo založilo správní spis (přidělilo věci spisovou značku sp. zn. MK–S 9570/2015 OPP), ještě ovšem nezahájilo vlastní řízení o prohlášení za kulturní památku. To se zahajuje z moci úřední, zaslaným podnětem (bez ohledu na jeho označení) nebylo ministerstvo vázáno. Pod danou spisovou značkou poté (ještě v r. 2015) zaslalo žádosti o stanovisko magistrátu, krajskému úřadu a NPÚ Loket, jejichž reakce se ve spise též nachází (viz níže).

24. Následně je ve správním spise založeno vyrozumění žalobkyni o podaném podnětu a o zahájení řízení o prohlášení objektu za kulturní památku, které bylo žalobkyni doručeno dne 12. 3. 2020. Teprve tehdy bylo správní řízení z moci úřední zahájeno (srov. § 46 odst. 1 ve spojení s § 42 správního řádu a blíže pak str. 15–16 napadeného rozhodnutí). Ministerstvo již v rámci správního řízení následně zaslalo uvedeným správním orgánům žádost o aktualizaci jejich pět let starých vyjádření. Vyjádření NPÚ Loket z 22. 11. 2022, na něž žalobkyně poukazuje (ač nesprávně uvádí rok 2020) je fakticky jen aktualizací jeho vyjádření z 11. 11. 2015 (a reakcí na závěry posudku Ing. V.). S vlastním zahájením řízení nijak nesouvisí už jen proto, že je datováno až po jeho zahájení. Mezi ním a původním podnětem magistrátu z roku 2015 neexistuje ani žádný rozpor. Lze tedy uzavřít, že ministerstvo se o (pro něj nezávazném návrhu/podnětu) na prohlášení objektu za kulturní památku dozvědělo v roce 2015, a k tomuto roku tak ve věci založilo spis. Skutečnost, že se následně, ať už z jakéhokoliv důvodu, několik let nic nedělo a že si posléze ministerstvo – již v rámci zahájeného řízení – vyžádalo nová aktualizovaná vyjádření na to nemůže mít žádný vliv (jde o úkony týkající se stále téže věci). Soud na popsaném vývoji posuzovaného správního spisu neseznal nic zmatečného. Mohl proto přistoupit k vlastnímu posouzení prohlášení objektu za kulturní památku. IV.C K prokázání podmínek pro prohlášení kulturní památky a) základní východiska 25. Soud nejprve připomíná, co se o domu K. a. podává z obou správních rozhodnutí. Ta kladou důraz na to, že objekt se nachází v samém jádru tohoto lázeňského města na pohledově exponované poloze nad Mlýnskou kolonádou (je umístěn ve svahu spadajícím ostře severovýchodním směrem do údolí říčky Teplé). Jedná se o jeden z posledních autenticky dochovaných, resp. intaktních (nezasažených pozdějšími úpravami) objektů reprezentujících klasicistní zástavbu (empír) Karlových Varů. První písemná zmínka o něm je z roku 1826, tehdy šlo o obytný dům s tanečním sálem (pod názvem „Zum polnischen Sall“, česky „U polského sálu“). Následně sloužil jako lázeňský dům pod názvem „K. v. E.“ (tedy K. a.). Z této doby je spojován s významnými obyvateli – německým spisovatelem Heinrichem Laubem či ruským spisovatelem Ivanem Sergejevičem Turgeněvem. Až do zestátnění komunistickým režimem jej vlastnila významná karlovarská rodina Tellerů. Později byl objekt užíván karlovarským muzeem, v současnosti jej vlastní žalobkyně a dům nemá využití. Z architektonického pohledu je pro jeho charakteristiku významné, že převážná část konstrukcí pochází z doby výstavby. V rámci jediné přestavby v roce 1852 bylo přistavěno jeho nejvyšší podlaží, jiné významné zásahy objekt až do současnosti nezaznamenal. Blíže pak k popisu památkového významu objektu soud odkazuje na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí.

26. Předpoklady pro prohlášení věci za kulturní památku stanoví § 2 odst. 1 písm. a) a b) zákona o státní památkové péči. Podle tohoto ustanovení prohlašuje ministerstvo za kulturní památky nemovité a movité věci, popřípadě jejich soubory, a) které jsou významnými doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti, jako projevy tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti, pro jejich hodnoty revoluční, historické, umělecké, vědecké a technické, b) které mají přímý vztah k významným osobnostem a historickým událostem.

27. Vyhodnocení těchto podmínek bylo úkolem žalovaného. Ustálená judikatura přitom stojí na závěru, že vlastní (právní) posouzení památkových hodnot je otázkou správního uvážení. Jako takové tudíž leží mimo rozsah přezkumné pravomoci správních soudů, ledaže žalovaný vykročí z mezí řádného uvážení či nezohlední některé ze zákonem předepsaných kritérií (srov. rozsudky NSS z 31. 10. 2013, č. j. 2 As 120/2011 – 173, či z 28. 4. 2023, č. j. 7 As 216/2021 – 32). K tomu je ovšem nutné jedním dechem dopovědět, že v nynější věci se stricto sensu nevede spor nad absencí „památkových hodnot“ objektu – nikdo z účastníků nenamítal, že by snad dům neměl (alespoň v minulosti) své nesporné historické a architektonické kvality.

28. Jádrem sporu je totiž zjednodušeně řečeno otázka stavebně technického stavu objektu (zda je natolik špatný, že by kvůli tomu, resp. v důsledku rekonstrukce, mohl dům ztratit svoji památkovou hodnotu). Ač tato otázka sama o sobě není zákonným kritériem pro prohlášení stavby za kulturní památku a jde pouze o doplňkového hledisko (rozsudek NSS z 17. 1. 2019, č. j. 10 As 299/2017 – 41, bod 15 a tam uvedená judikatura), nelze přehlížet, že může být při hodnocení památkových hodnot mnohdy klíčová. Vypovídá totiž o vlastní schopnosti dalšího života dotčené nemovitosti. Špatný stavebně technický stav může vést až k demolici, tzn. zániku předmětu, o jehož potenciální památkovou ochranu se jedná. Pokud ze znaleckého/odborného zkoumání, ač jinak toliko podpůrného (k tomu obecně rozsudek NSS z 4. 10. 2017, č. j. 6 As 299/2016 – 19, bod 53), vyplývá, že sporný objekt je natolik zchátralý, že vyžaduje demolici, či pokud by jeho zabezpečení nutně vedlo ke ztrátě památkových hodnot, nabývá takové zkoumání na významu.

29. To aktuálně potvrdil NSS v rozsudku z 28. 11. 2024, č. j. 6 As 124/2024 – 36, v němž se zabýval případem žádosti vlastníka o zrušení památkové ochrany v situaci, kdy vlastník předložil odborný posudek ke stavu předmětného objektu. NSS zdůraznil, že k vyvrácení či zpochybnění odborných závěrů musí správní orgány předložit stejně zevrubnou a přesvědčivou odbornou argumentaci vycházející ze znalosti úředních osob, případně opatřit další odborné podklady (soud pro úplnost poznamenává, že si žalovaný v tamější věci též nechal obstarat posudek Ing. V., přičemž jej do spisu ani nezaložil).

30. Uvedené samozřejmě neznamená, že špatný stav věci automaticky brání jejímu prohlášení za kulturní památku. Analogicky lze odkázat na judikaturní závěry, podle nichž důvodem pro zrušení již jednou získané památkové ochrany bez dalšího není špatný stav (vážné poškození) věci prohlášené za kulturní památku (rozsudek NSS ze dne 21. 4. 2016, č. j. 2 As 322/2015 – 73). Ostatně, dílčí a opravitelné závady nejsou podle NSS překážkou prohlášení za kulturní památku, ba naopak o to více vzniká potřeba takovému objektu poskytnout památkovou ochranu (rozsudek ze dne 18. 11. 2009, č. j. 6 As 37/2009 – 135, bod 26).

31. Vzhledem k omezením, jež by při nutné rekonstrukcí památková ochrana pro vlastníka znamenala, na druhou stranu nelze odhlížet od toho, že prohlášení objektu za kulturní památku je zásahem do majetkových práv, pročež je nutné klást vysoké požadavky na rozhodovací praxi správních orgánů a přesvědčivost jejich závěrů (rozsudek NSS ze dne 6. 5. 2022, č. j. 2 As 73/2020 – 36). b) podklady žalovaného 32. Aplikoval–li tato východiska na posuzovanou věc, musel se soud zabývat tím, zda byl v rámci dokazování před správními orgány dostatečně vyvrácen namítaný havarijní stav objektu, který by mohl bránit jeho prohlášení za kulturní památku. Žalobkyně namítala, že správní orgány nevzaly v úvahu závěry znaleckého posudku doc. M. a neodůvodněně přihlédly k závěrům posudku Ing. V. Soud musel této námitce přisvědčit.

33. Nezpochybňuje přitom, že ministerstvo shromáždilo poměrně rozsáhlý podkladový materiál (podrobný chronologický popis postupu ministerstva je shrnut na str. 2 – 9 napadeného rozhodnutí). Na počátku věci byl podnět magistrátu z 3. 7. 2015. Magistrát k narušení objektu uvedl, že k jeho levé straně byla přistavěna rozměrná budova (soud doplňuje, že z dalších podkladů pak vyplývá, že ta nahradila dříve jiný tam stojící dům). Dále magistrát uvedl, že nedávno bylo řešeno provizorní zajištění některých statických potíží (trhliny v rozích a některých klenbách) pomocí táhel. Doplnil, že největší poruchy se projevují v sousedství s novostavbou, zejména ze strany do parku, způsobené patrně touto novostavbou a mj. i nefunkčním okapním svodem. V podnětu je uvedeno, že objekt není využíván a že vlastník (žalobkyně) žádá jeho demolici. Současný stav je zčásti narušen, patrně přístavbou v sousedství a částečnou „neúdržbou“, kdy se jeví statické poruchy, které však lze opravit. Pozitivně se k prohlášení objektu za kulturní památku vyjádřil magistrát rovněž ve stanovisku dle § 3 odst. 1 zákona o státní památkové péči z 6. 8. 2015. Uvedl v něm, že při ohledání zjistil, že objekt je i nadále nevyužívaný a bez řádné údržby. Statické poruchy, jako důvod žádosti o demolici, se viditelně nezměnily oproti stavu z jara roku 2015. Objekt označil za opravitelný a zdůraznil jeho autenticitu. Pro prohlášení kulturní památky se vyslovil i krajský úřad ve stanovisku z 24. 8. 2015. NPÚ Loket pak ve vyjádření z 11. 11. 2015 uvedl, že s ohledem na dosavadní nemožnost osobní prohlídky objektu se nemůže relevantně vyjádřit, přiložil ovšem dřívější Stavebně–historický posouzení Ing. D. ze září 2014 (posudek SHP), jenž se měl stavbou komplexně zabývat.

34. Po zahájení správního řízení si ministerstvo vyžádalo aktualizaci stanovisek magistrátu, krajského úřadu a NPÚ Loket. Dne 23. 7. 2020 magistrát zaslal ministerstvu své druhé, tentokrát již negativní stanovisko. Magistrát uvedl, že při zběžné prohlídce již v roce 2017 dům vykazoval statické potíže, byl křížem svázán železnými táhly, konstrukce byly narušeny trhlinami. Mělo rovněž proběhnout jednání se stavebním úřadem o odstranění objektu pro hrozící nebezpečí jeho havárie. Objekt měl být poté obehnán lešením, aby se zabránilo pádu vnějších částí do přilehlých veřejných prostor. V roce 2020 se měl vlastník zmínit o obnově a předložit znalecký posudek doc. M., ze kterého podle magistrátu vyplývá, že obnova objektu by byla možná pouze s vysokými náklady a značného procenta výměny nosných konstrukcí. Krajský úřad zaslal aktualizované stanovisko ze 2. 9. 2020, podle kterého je nejprve nutné zjistit stav interiéru domu. I přesto vyjádřil přesvědčení, že objekt splňuje požadavky § 2 zákona o státní památkové péči, i když jeho stavebně technický stav není dobrý. Jsou patrné statické trhliny na fasádě a je evidentní, že dům trpí neúdržbou. Dne 13. 1. 2021 proběhlo místní obhledání objektu za účasti žalobkyně, ministerstva, magistrátu, krajského úřadu a NPÚ Loket pro zjištění stavu exteriéru a interiéru objektu.

35. Žalobkyně ministerstvu k důkazu předložila znalecký posudek doc. M. Cílem posudku bylo zhodnotit stavebně technický stav, spolehlivost a bezpečnost (stavebního) objektu. Znalkyně během místního šetření dne 30. 4. 2020 provedla vizuální kontrolu stavu nosných konstrukcí budovy (přístupných a nezakrytých částí) se zaměřením na poruchy a vady, vč. změření vlhkosti a pevnosti konstrukčních materiálů a pořídila fotodokumentaci, která je jeho součástí. Znalecký závěr zní, že objekt se v důsledku svého stáří, způsobu výstavby, zanedbané údržby a řady stavebních zásahů nachází ve staticky neuspokojivém, havarijním stavu (dále zhoršeném oproti dřívějším posudkům z r. 2014). Tím podle ní objekt nesplňuje základní požadavek na mechanickou odolnost a stabilitu stavby. Dále shrnula, že základy jsou nedostatečně únosné, přitom v geologicky náročných podmínkách výrazně svažitého terénu. Zdivo vlivem dlouhodobé vlhkosti a působení mrazových cyklů má velmi nízkou zbytkovou pevnost. Ani dřevěný krov nesplňuje požadavky na dostatečnou únosnost a dřevěné stropní konstrukce vykazují napadení škůdci.

36. Uzavřela, že objekt lze považovat za dožitý, pro zajištění spolehlivého chování konstrukce by případná celková stavební obnova nosných konstrukcí budovy byla velmi technologicky a ekonomicky náročná, s „naprostým minimem použitelné původní stavební substance budovy (lze odhadovat zachování nanejvýš 10–15 % stávajících konstrukcí)“. Znalkyně proto doporučuje „hodnocený stavební objekt odstranit a nahradit jej stavbou novou, která bude v souladu s požadavky ČSN, stavebního zákona a jeho prováděcí vyhlášky 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby“. (zvýraznění doplněno)

37. Ministerstvo poté zaslalo NPÚ Loket znalecký posudek doc. M. k posouzení skutečného rozsahu poškození konstrukcí budovy. Ministerstvo NPÚ vyzvalo k vyhodnocení, „jakou část původních konstrukcí by bylo možné zachovat při potenciální obnově objektu a jaký dopad by obnova měla na památkové hodnoty domu“. Dále jej požádalo o posouzení, zdali po případné stavební obnově bude objekt stále splňovat podmínky pro prohlášení za kulturní památku ve smyslu § 2 zákona o státní památkové péči. Na základě doporučení NPÚ se 10. 8. 2022 konalo další ohledání na místě (za účasti NPÚ, ministerstva, žalobkyně a Ing. V.). NPÚ Loket následně ministerstvu předložil posudek Ing. V. a 22. 11. 2022 mu zaslal souhlasné vyjádření s prohlášením objektu za kulturní památku. Uvedl, že současný neutěšený stav objektu vznikl převážně v důsledku zanedbané péče; již v 80. letech minulého století se uvažovalo o jeho nahrazení novostavbou. Poruchy jsou způsobené především zatékáním vody ze svodů do zdiva. Nejvýraznější narušení některých nosných konstrukcí způsobila s největší pravděpodobností demolice vedlejšího domu. S odkazem na posudek Ing. V. též zdůraznil, že poškození objektu lze z pohledu památkové péče v budoucnu úspěšně rehabilitovat (bez speciálních technologií a mimořádných nákladů) a že potenciální obnovu domu lze provést tak, aniž bude narušena jeho památková podstata.

38. Vlastní posudek Ing. V. pak popisuje stav nosných konstrukcí, poruchy a jejich předpokládané příčiny. I přes vážná poškození, která Ing. V. popsal, však podle něj objekt neztratil svoji památkovou hodnotu ani velmi dobrou technickou kvalitu. Všechny závady je podle něj možno opravit bez použití speciálních technologií a vynaložení mimořádných nákladů. c) vyhodnocení podkladů ze strany správních orgánů 39. Soud úvodem považuje za potřebné zdůraznit, že žalovaný na hodnocení popsaných podkladů zcela nerezignoval, v obou rozhodnutích je reflektoval, a to vč. obsahu obou posudků a jejich rozporných závěrů. V tomto ohledu mu lze vytknout snad jen to, že skutečně explicitně nereagoval na obsah negativního stanoviska magistrátu, jak žalobkyně namítala v závěru žaloby. Tato skutečnost by ovšem sama o sobě nemohla vést ke zrušení napadeného rozhodnutí. Jednak proto, že se dané stanovisko toliko opíralo o znalecký posudek doc. M., k jehož obsahu se žalovaný vyjádřil, a jednak z toho důvodu, že vyjádření podávaná dle § 3 odst. 1 zákona o státní památkové péči nejsou závaznými stanovisky podle § 149 správního řádu (již cit. rozsudek NSS sp. zn. 2 As 120/2011). Jejich obsah tak rozhodnutí žalovaného nepředurčoval.

40. Při následném vyhodnocení všech předestřených podkladů v jejich souhrnu, zejména pak obou posudků, již ovšem žalovaný pochybil a toto jeho pochybení soud vedlo ke zrušení napadeného rozhodnutí – dospěl totiž k závěru, že žalovaným konstatovaný skutkový stav nemá dostatečnou oporu ve spisovém materiálu a vyžaduje podstatné doplnění ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

41. Stěžejními podklady pro závěr o možnosti (ne)prohlášení domu K. a. za kulturní památku byl znalecký posudek doc. M. na jedné straně a NPÚ zadaný posudek Ing. V. na straně druhé. Posledně uvedený měl vyvrátit závěry znalkyně doc. M. o natolik špatném stavebně technickém stavu objektu vylučujícím zachování většiny původních konstrukcí, a tedy de facto vylučujícím zachování jeho památkové hodnoty. Naopak podle Ing. V. je stav objektu takový, že jej lze zrekonstruovat bez vynaložení mimořádných nákladů a za použití běžných technik, a to při zachování jeho památkové hodnoty. Je přitom třeba podotknout, že ani jeden posudek nepopírá (a nečiní tak ani žalovaný), že současný stavebně technický stav domu K. anglický není uspokojivý (oba odborníci ve vztahu k jednotlivým prvkům objektu hovoří někdy až o havarijním stavu).

42. Účelem znaleckých posudků, potažmo odborných vyjádření, je odborně popsat a zhodnotit skutkový stav. Ten v této věci odborníci vyhodnotili do jisté míry shodně: popsali obdobné technické deficity objektu, avšak rozdílně vyhodnotili jejich příčiny, intenzitu a možnosti odstranění. Úkolem orgánů státní památkové péče (ministerstva, potažmo ministra kultury) pak bylo ze skutkových zjištění (vycházejících z obou odborných názorů a učiněných mj. na základě úvah nad rozpory mezi nimi) učinit právní závěr – zda se objekt nachází v takovém stavu, který zabraňuje jeho prohlášení za kulturní památku (tedy, zda stavebně technický stav domu narušuje jeho památkový charakter ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o státní památkové péči), resp. pokud by došlo k jeho nutné obnově (rekonstrukci), zda by i po jejím provedení byly památkové hodnoty objektu zachovány.

43. Ministerstvo a následně i ministr, který jeho postup potvrdil, se jasně přiklonili k výše popsanému závěru Ing. V. a na základě něj dospěli k závěru, že obnova objektu bude možná při zachování jeho památkových hodnot. To by samo o sobě nebylo vadou. Jejich postup by byl přijatelný, pokud by stanoviska a odborné názory obou odborníků zevrubně posoudili, vyhodnotili a následně přezkoumatelně vyložili, proč se přiklonili k závěru Ing. V., a nikoliv k závěrům znalkyně M. Nelze a priori říci, že by k tomu nedisponovali dostatečnými odbornými schopnostmi, jak obecně dovozuje judikatura (např. již cit. rozsudek NSS sp. zn. 2 As 120/2011).

44. Přitom by ovšem měli reflektovat v posudcích jednoznačně vyjádřené rozdíly stran celkového hodnocení stavebně technického stavu objektu, ale též rozdílnou důkazní sílu obou podkladů. Soud ve shodě se žalobkyní zdůrazňuje, že znalecký posudek doc. M. splňuje náležitosti podle § 28 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, a je opatřen i znaleckou doložkou ve smyslu § 127a o. s. ř. Tato jeho povaha ostatně není mezi stranami sporná. Je tak třeba k němu přistupovat jako k posudku znalce ustanoveného správním orgánem podle § 56 správního řádu (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 7. 2015, č. j. 9 As 206/2014 – 48, č. 3283/2015 Sb. NSS). Oproti tomu posudek Ing. V. není znaleckým posudkem. Aniž soud jakkoli zpochybňuje jeho odbornost, nelze přehlížet, že Ing. V. posudek zpracoval v pozici zaměstnance NPÚ jako autorizovaný inženýr pro pozemní stavby, statiku a dynamiku staveb. Tento posudek má proto povahu odborného vyjádření, „pouhého“ listinného důkazu. Již jen z toho důvodu by žalovaný mohl upřednostnit posudek Ing. V. pouze v případě, pokud by byl ve svých závěrech zjevně přesvědčivější, resp. pokud by správní orgány obou stupňů přesvědčivě zdůvodnily, proč se k jeho závěrům přiklonily a závěry doc. M. neobstojí.

45. Tomuto předpokladu ovšem nedostály. Právě naopak, fakticky totiž jen zrekapitulovaly (do značné míry skutečně nekriticky převzaly) závěry Ing. V., potažmo navazující vyjádření NPÚ Loket v podání z 22. 11. 2022, aniž dostatečně reflektovaly jednoznačně vyjádřené znalecké závěry doc. M. Ta na celkem 16 stranách posudku (s přílohami čítá celkem 36 s.) poměrně zevrubně posuzovala základy a nosné konstrukce, jejich únosnost i vlhkost, a to vč. měření a navazujících výpočtů. Ing. V. označuje závěry znalkyně za povšechné, tvrzené nedostatečné založení stavby odmítá a konstatuje i pevnost zdiva, resp. kvalitu pojiva (malty).

46. Sám přitom nepopisuje (nedokladuje) detaily svého průzkumu, tj. případného měření – vychází tedy zjevně jen z posouzení pohledem. Na mnoha místech sice odkazuje na jiné posudky či podklady, vzápětí ovšem dodává, že je při vypracování posudku neměl k dispozici (např. odporné podklady Ing. Š. a Ing. H.). Opakovaně též konstatuje doporučení provést statický výpočet, resp. další posouzení (viz „doporučuji tuhost objektu posoudit statickým výpočtem“ či konstatování na s. 7 posudku, že pro provedení projektu obnovy bude třeba zaměřit skutečný stav; závěr o nenáročnosti oprav po stránce technologické a ekonomické pak podmínil kvalifikovaným vyhodnocením příčin poruch). Vzhledem k tomu nelze jeho závěry považovat za dostatečnou odpověď na zadávací dotaz NPÚ, potažmo žalovaného, a to v jakém rozsahu bude objekt zachován po provedení případné rekonstrukce a jaký to bude mít vliv na jeho památkové hodnoty.

47. Je pravdou, že každý z odborníků na věc nahlížel jinou optikou – doc. M. zejména pohledem statické kvality objektu a splnění dnes platných stavebně technických norem a Ing. V. (vzhledem k jeho působení u NPÚ) z pohledu zachování památkových hodnot. Přesto, pokud je sám autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby, statiku a dynamiku staveb a svůj posudek označil za „statický posudek“, mělo by být jeho popření závěrů doc. M. založena na více než jen vizuálním posouzení objektu a poměrně obecném konstatování, že obnova objektu bude bez zásadnějších problémů možná. Nutno přitom říci, že ač se doc. M. nezabývala možným obnovením objektu za účelem zachování jeho památkových hodnot, její závěry nebyly založeny jen na co nejjednodušším (nejlevnějším) řešení, resp. na nutném odstranění objektu. Jednoznačně se vyjádřila i k možné obnově a rozsahu zachování jeho konstrukcí (nanejvýš 10–15 %).

48. Zpochybnění znaleckého posudku doc. M. postavil Ing. V., potažmo žalovaný, dále na tom, že znalkyně nesprávně vyhodnotila příčiny identifikovaných závad statiky (konkrétně, jestli jsou důvodem nesprávně provedené základy či zhoršení vlivem odstranění sousedního domu, jež dle Ing. V. posun základů vysvětluje). Znalkyně ovšem nezmiňovala posun základů jen v místě u dříve odstraňovaného domu, hovořila o nedostatečných základech obecně, o svažitém terénu a složitých geologických a hydrogeologických podmínkách. Tyto jasné závěry nebylo možné překlenout stručným konstatováním, že jí zjevně nebylo známo odstranění sousedního domu, jež vedlo k narušení statiky základů, a že by se jinak nevhodně založené základy již dříve, ale i později projevily. Přinejmenším bylo namístě znalkyni postupem dle § 56 správního řádu s tímto zjištěním konfrontovat.

49. Soud konečně nepřehlédl, že mimo poslední vyjádření magistrátu setrvaly další orgány, tj. NPÚ Loket i krajský úřad, na stanoviscích, že prohlášení památky je žádoucí. Oba orgány se též vyjadřovaly ke stavu objektu, samy ovšem zůstaly v poměrně obecné rovině (NPÚ Loket převzal závěry Ing. V.). Ani z těchto stanovisek se nepodává nic, co by mohlo výše předestřené rozpory a pochybnosti přesvědčivě vyjasnit.

50. Tím vším soud ovšem netvrdí, že se měl žalovaný přiklonit ke znaleckému posudku. Jeho pochybení spočívá v tom, že tento svůj postup nebyl schopen přesvědčivě a přezkoumatelně zdůvodnit, a to ani s odkazem na posudek Ing. V. ani další podklady (a to soud zcela pomíjí závěry posudku SHP, jež oba rozhodné posudky řadí mezi své podklady a k němuž se správní orgány nevyjádřily vůbec; Ing. V. k němu pouze v jednom krátkém odstavci uvedl, že závažnost poruch a možnosti nápravy tento posudek nedokládá kvalifikovaným průzkumem a analýzou příčin, když jeho cílem mohlo být usnadnění radikální přestavby objektu).

51. Za dané důkazní situace se měl žalovaný podrobněji vypořádat s rozpory obou posudků, zdůvodnit, proč závěry o nedostatečném (nebezpečném) stavu stavebních konstrukcí objektu neobstojí (zpochybnit metodu měření, podklady znalkyně apod.), popřípadě doc. M. a Ing. V. vyzvat k doplnění (upřesnění) jejich posudků (znalkyni vyslechnout). Nebo mohl rovnou přistoupit k zadání dalšího (revizního) znaleckého posudku postupem podle § 56 správního řádu. Takto ustanovený znalec by se následně vyjádřil k oběma odborným podkladům a sám posoudil aktuální stav objektu. Byť skutečně platí, že protichůdnost některých skutkových podkladů nemusí nutně vést k zadání znaleckého posudku, který by se k rozporům vyjádřil, v tomto případě spíše bylo zadání dalšího znaleckého posudku na místě. Rozpory mezi odbornými názory doc. M. a Ing. V. se dotýkaly otázky, jež je alfou a omegou předmětného řízení (stavu a možnosti zachování objektu). Ustanovený znalec by do jisté míry mohl i vyvážit jednostranné pohledy obou uvedených odborníků – důraz doc. M. na bezpečnost stavby na jedné straně a důraz na dochování památkových hodnot Ing. V. na straně druhé.

52. Soud přitom závěrem podotýká, že z pohledu doc. M. nejvhodnější (technicky a nákladově) návrh řešení – tedy zbourání objektu – nemusí být jedinou možností, jak špatný, až havarijní stav objektu napravit. Odpověď na tuto otázku bude ovšem muset poskytnout další podrobnější dokazování. V rámci něj by měl žalovaný bez rozumných pochybností (§ 3 správního řádu) vyloučit, že případná rekonstrukce nepovede ke ztrátě správními orgány tvrzených památkových hodnot. Bude třeba vyjasnit, v jak závažném stavu objekt ve skutečnosti je a jaký rozsah oprav to s sebou ponese, a jak tyto ovlivní památkový charakter objektu – zda by případně skutečně mohlo jít o novostavbu, jak uvádí znalecký posudek doc. M.

V. Závěr a náklady řízení

53. Soud tedy shledal žalobu důvodnou, a proto napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). V něm bude žalovaný vázán právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

54. Výrok II o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně dosáhla ve věci plného úspěchu, a proto má právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3 000 Kč (za žalobu), odměně za dva úkony právní služby [§ 11 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů – tj. převzetí zastoupení a sepsání žaloby] v částce 3 100 Kč za jeden úkon, celkem 6 200 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.] a náhradě hotových výdajů za 2 úkony v částce 300 Kč za jeden úkon, celkem 600 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky). Zástupce žalobkyně soudu doložil, že je plátcem DPH, proto se částka nákladů právního zastoupení dále zvyšuje o hodnotu příslušné sazby DPH. Náklady žalobkyně na zastoupení tak činí celkem 8 228 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce společně s náhradou soudního poplatku částku 11 228 Kč.

Poučení

I. Vymezení věci II. Obsah žaloby III. Vyjádření žalovaného IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze IV.A Určitost výroku prvostupňového rozhodnutí IV.B Označení spisové značky správního spisu IV.C K prokázání podmínek pro prohlášení kulturní památky V. Závěr a náklady řízení