18 C 10/2022

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Renatou Palátovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro: náhradu škody takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6 292 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 292 Kč ode dne 11. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 5 910 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 12 202 Kč za den 10. 1. 2022 a z částky 5 910 Kč ode dne 11. 1. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 12. 1. 2022 domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu újmy dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o odpov. za škodu“). Tvrdil, že dne 19. 8. 2019 bylo [stát. instituce] (dále také jako„ MěÚ [obec]“) proti žalobci zahájeno řízení o přestupku dle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o silničním provozu“), který měl být spáchán dne 20. 10. 2018 (dále jen„ přestupkové řízení“). Dále tvrdil, že v období od 16. 12. 2018, poté co podal vysvětlení správnímu orgánu s identifikací řidiče, probíhala komunikace mezi označeným řidičem a správním orgánem, do 7. 3. 2019, kdy následně správní orgán věc odložil. Meritorní rozhodnutí správní orgán vydal až dne 16. 1. 2020, a dle žalobcova tvrzení ve zřejmém rozporu s ust. § 94 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o odpovědnosti za přestupky“). Žalobce podal proti rozhodnutí řádné odvolání dne 3. 2. 2020, o kterém bylo rozhodnuto Krajským úřadem [územní celek], odbor dopravy a silničního hospodářství dne 5. 1. 2021, který odvolání vyhověl a předchozí rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil. Následně, dle tvrzení žalobce po jeho písemném naléhání, dne 29. 3. 2021 bylo řízení správním orgánem zastaveno z důvodu uplynuvší promlčecí doby. Rozhodnutí ze dne 16. 1. 2020 považuje žalobce za nezákonné. Žalobce nečinil žádné obstrukce, zastavení přestupkového řízení nezavinil. Žalobci v důsledku nezákonného přestupkového řízení vznikla materiální škoda ve vynaložených nákladech na právní zastoupení ve výši 12 202 Kč sestávající v úkonech převzetí a příprava zastoupení, reakce na nesprávný postup správního orgánu stran plné moci ze dne 21. 11. 2019, reakce na nesprávný postup správního orgánu stran plné moci ze dne 18. 11. 2019, stížnost na postup oprávněné úřední osoby 27. 2. 2020, odvolání ve věci 3. 2. 2020, doplnění odvolání 7. 5. 2020, žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti 23. 3. 2021, a to včetně režijního paušálu a DPH 21%.

2. Žalovaná s nárokem žalobce nesouhlasila, namítla, že v přestupkovém řízení nebylo vydáno rozhodnutí, jež by splňovalo znaky nezákonného rozhodnutí v souladu s § 8 zákona o odpovědnosti za škodu, zejména, že žádné rozhodnutí nebylo jako pravomocné či předběžně vykonatelné pro nezákonnost změněno či zrušeno příslušným orgánem a upozornila na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1470/19. Žalovaná dále namítla, že soud je oprávněn si otázku, zda se žalobce přestupku dopustil, zodpovědět sám v kompenzačním řízení, a proto v souladu s vysloveným názorem Ústavní soudu (např. v nálezu III ÚS 1391/15, ze dne 19. 1. 2016) je vyloučena možnost náhrady škody v zastaveném přestupkovém řízení.

3. Z provedených důkazů soud zjistil následující.

4. Z žádosti ze dne 9. 7. 2020 soud zjistil, že žalobce adresoval žalované žádost o náhradu škody v rozsahu odpovídajícímu žalobnímu návrhu.

5. Z doplnění žádosti o náhradu škody datované dne 4. 8. 2020 soud zjistil, že žalobce dne 4. 8. 2021 provedl u žalované opravu výše uplatněné náhrady uvedené v žádosti o náhradu škody.

6. Z vyjádření žalované k žádosti ze dne 21. 12. 2021 soud zjistil, že žalovaná dne 21. 12. 2021 sdělila žalobci, že neshledala naplnění podmínek pro odškodnění na základě žádosti, která jí byla doručena dne 9. 7. 2021.

7. Z oznámení podezření ze spáchání přestupku dne 23. 10. 2018 soud zjistil, že [příjmení] policií bylo oznámeno MěÚ [obec] podezření, že dne 20. 10. 2018 byl spáchán přestupek spočívající v porušení § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu vozidlem ŠKODA OCTAVIA, [registrační značka] (dále jen„ vozidlo“), jehož provozovatelem je žalobce (dále také jako„ přestupek ze dne 20. 10. 2018“).

8. Z výzvy k úhradě určené částky ze dne 24. 10. 2018 soud zjistil, že MěÚ [obec] vyzval žalobce k zaplacení peněžité částky ve výši 1 000 Kč za přestupek ze dne 20. 10. 2018 anebo sdělení údajů o řidiči.

9. Z reakce na výzvu ze dne 16. 12. 2018 soud zjistil, že žalobce dne 16. 12. 2018 uvedl, že předmětné vozidlo řídil [jméno] [příjmení], [datum narození].

10. Z výzvy k podání vysvětlení ze dne 21. 12. 2018 soud zjistil, že dne 21. 12. 2018 MěÚ [obec] vyzval [jméno] [příjmení], aby sdělil jméno, příjemní, datum narození a bydliště k osobě řidiče, která přestupek ze dne 20. 10. 2018 spáchala.

11. Z reakce na výzvu ze dne 9. 1. 2019 soud zjistil, že [jméno] [příjmení] dne 9. 1. 2019 uvedl MěÚ [obec], že nemůže uvést jméno, příjemní, datum narození a bydliště k osobě řidiče, která údajný přestupek ze dne 20. 10. 2018 spáchala, neboť k rozhodování o vině ve správním řízení je oprávněn správní orgán nikoli on.

12. Z výzvy k podání vysvětlení ze dne 11. 1. 2019 soud zjistil, že dne 11. 1. 2019 MěÚ [obec] vyzval [jméno] [příjmení], aby sdělil skutečnosti potřebné k určení totožnosti, zejména jméno, příjmení datum narození a bydliště, k osobě řidiče podezřelé ze spáchání přestupku ze dne 20. 10. 2018.

13. Z reakce na výzvu ze dne 31. 1. 2019 soud zjistil, že [jméno] [příjmení] dne 31. 1. 2019 uvedl MěÚ [obec], že mu z výzvy k podání vysvětlení ze dne 11. 1. 2019 vyplývá, že proti němu bylo zahájeno přestupkové řízení a že v úseku silnice, kde mělo k přestupku ze dne 20. 10. 2018 dojít, z veřejně dostupných zdrojů vyplývá, že bylo naměřeno 0 vozidel překračujících rychlost a požádal o doložení fotodokumentace.

14. Z odpovědi na podání ze dne 4. 2. 2019 soud zjistil, že MěÚ [obec] uvedl, že s [jméno] [příjmení] nezahájil správní řízení a že mu informace neposkytne, neboť není účastníkem řízení.

15. Z usnesení sp. zn. SZ MěÚ [obec a číslo] ze dne 16. 8. 2019 soud zjistil, že MěÚ [obec] dne 16. 8. 2019 řízení o přestupku ze dne 20. 10. 2018 odložil, neboť do 60 dnů od přijetí oznámení nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě.

16. Z příkazu ze dne 19. 8. 2019 soud zjistil, že MěÚ [obec] uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu a uložil mu pokutu ve výši 1 500 Kč.

17. Z podání ze dne 27. 8. 2019 soud zjistil, že žalobce dne 27. 8. 2019 podal proti příkazu ze dne 19. 8. 2019 odpor.

18. Z předvolání ze dne 9. 9. 2019 soud zjistil, že MěÚ [obec] dne 9. 9. 2019 předvolal žalobce k ústním jednání po podání odporu na den 22. 10. 2019.

19. Z protokolu o ústním projednání ze dne 22. 10. 2019 soud zjistil, že se žalobce na jednání nedostavil a ani neomluvil.

20. Z vyrozumění ze dne 22. 10. 2019 a doručenky soud zjistil, že žalobci bylo dne 22. 10. 2019 MěÚ [obec] zasláno vyrozumění obsahující seznámení s podklady před vydáním rozhodnutí.

21. Z datové zprávy žalobce ze dne 29. 10. 2019 a plné moci ze dne 29. 10. 2019 soud zjistil, že žalobce zmocnil Mgr. [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa].

22. Z vyjádření ze dne 30. 10. 2019 soud zjistil, že žalobce dne 30. 10. 2019 prostřednictvím svého zástupce Mgr. [jméno] [příjmení] podal MěÚ [obec] vyjádření k podkladům rozhodnutí.

23. Z výzvy ze dne 20. 11. 2019 soud zjistil, že dne 20. 11. 2019 MěÚ [obec] vyzval žalobce k odstranění nedostatku a vady plné moci ze dne 29. 10. 2019, a to doplněním podpisu zmocněnce.

24. Ze sdělení ze dne 21. 11. 2019 soud zjistil, že žalobce dne 21. 11. 2019 prostřednictvím svého zástupce Mgr. [jméno] [příjmení] podal MěÚ [obec] sdělení k odstranění nedostatku plné moc, s tím, že uvedl, že podpis v plné moci není vyžadován, neboť se jedná o jednostranné právní jednání a že v případě pochybnosti o akceptaci plné moci zmocněncem, výslovně uvádí, že zmocnění přijal.

25. Z výzvy ze dne 25. 11. 2019 soud zjistil, že dne 25. 11. 2019 MěÚ [obec] vyzval žalobce k odstranění nedostatku a vady plné moci ze dne 29. 10. 2019, a to doplněním podpisu zmocnitele.

26. Z reakce na výzvu ze dne 28. 11. 2019 soud zjistil, že žalobce dne 28. 11. 2019 prostřednictvím svého zástupce Mgr. [jméno] [příjmení] uvedl MěÚ [obec] k výzvě k odstranění nedostatku plné moci, že plná moc je zmocnitelem řádně podepsána.

27. Z rozhodnutí ze dne 16. 1. 2020 soud zjistil, že MěÚ [obec] uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu a uložil mu pokutu ve výši 1 500 Kč.

28. Z odvolání ze dne 3. 2. 2020 soud zjistil, že žalobce dne 3. 2. 2020 prostřednictvím svého zástupce Mgr. [jméno] [příjmení] podal odvolání proti rozhodnutí ze dne 16. 1. 2020, v němž mimo jiné poukazuje na nesoulad měřeného úseku se souhlasem PČR.

29. Z předání spisu ze dne 17. 2. 2020 soud zjistil, že MěÚ [obec] předložil dne 18. 2. 2020 spis odvolacímu orgánu.

30. Z žádosti ze dne 27. 2. 2020 soud zjistil, že žalobce dne 27. 2. 2020 uplatnil u Krajského úřadu [územní celek] žádost o úřední opatření proti nečinnosti orgánu prvního stupně, jelikož měl za to, že MěÚ [obec] je ve věci sp. zn. MěÚ [spisová značka] nečinný.

31. Ze stížnosti ze dne 27. 2. 2020 soud zjistil, že dne 27. 2. 2020 žalobce podal u MěÚ [obec] stížnost na postup oprávněné úřední osoby, z důvodu že má za to, že úřední osoba překročila svou pravomoc, nedostála povinnosti vést spis v řádném pořádku, bezdůvodně neakceptovala předloženou plnou moc, zanedbala základní povinnosti v případě, kdy vydala meritorní rozhodnutí, aniž by akceptovala zmocnění.

32. Z rozhodnutí ze dne 22. 4. 2020 soud zjistil, že Krajský úřad [územní celek] dne 22. 4. 2020 rozhodl o tom, že žádosti žalobce ze dne 27. 2. 2020 o uplatnění opatření proti nečinnosti v řízení vedeném MěÚ [obec], pod sp zn. MěÚ [spisová značka], nevyhovuje, neboť žádost shledal jako bezpředmětnou, neboť správní orgán prvního stupně nečinný nebyl a ani být nemohl.

33. Z doplnění odvolání ze dne 7. 5. 2020 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce Mgr. [jméno] [příjmení] dne 7. 5. 2020 doplnil své odvolání tím, že navrhoval, aby si odvolací správní orgán vyžádal od správního orgánu prvního stupně informaci, pro jaký a jak dlouhý úsek byl dle jeho názoru vydán souhlas PČR k provádění měření v daném městě.

34. Z rozhodnutí ze dne 5. 1. 2021 soud zjistil, že Krajský úřad [územní celek] dne 5. 1. 2021 rozhodl o tom, že se ruší rozhodnutí MěÚ [obec] ze dne 16. 1. 2020 a vrací věc MěÚ [obec] k novému projednání s tím, že správní orgán prvního stupně je povinen se zabývat tím, zda celý měřený úsek spadal do úseku vymezeného PČR. Nad rámec výše uvedeného odvolací orgán uvedl, že v postupu správního orgánu byly zjištěny určité nedostatky, nicméně tyto nedostatky nemohly negativně zasáhnout sféru práv žalobce. Pokud jde o výzvy panu [příjmení], dospěl odvolací orgán k závěru, že první znění výzvy bylo nesprávné, nicméně s následující komunikace vyplynulo, že tento nechce sdělit, kdo vozidlo řídil. Rozhodnutí je opatřeno doložkou právní moci ke dni 7. 1. 2021. Rozhodnutí dále obsahuje štítek o doručení rozhodnutí a spisového materiálu MěÚ [obec] dne 4. 3. 2021.

35. Z žádosti ze dne 23. 3. 2021 soud zjistil, že žalobce dne 23. 3. 2021 uplatnil u Krajského úřadu [územní celek] žádost o opatření proti nečinnosti, aby učinil příkaz MěÚ [obec] k vydání rozhodnutí ve věci sp. zn. SZ MěÚ [spisová značka].

36. Z usnesení MěÚ [obec] ze dne 29. 3. 2021 soud zjistil, že MěÚ [obec] dne 29. 3. 2021 řízení zastavil, neboť došlo k zániku odpovědnosti za přestupek. K přerušení promlčení doby došlo dne 16. 1. 2020, rozhodnutí odvolacího orgánu bylo správnímu orgánu doručeno dne 4. 3. 2021. Promlčecí doba tak uplynula již v době, kdy měl spis v držení odvolací orgán. Rozhodnutí je opatřeno doložkou právní moci ke dni 22. 4. 2021.

37. Z rozhodnutí ze dne 21. 4. 2021 soud zjistil, že Krajský úřad [územní celek] dne 21. 4. 2021 rozhodl o tom, že žádosti žalobce ze dne 23. 3. 2021 o uplatnění opatření proti nečinnosti v řízení vedeném MěÚ [obec], pod sp zn. MěÚ [spisová značka], nevyhovuje, neboť k rozhodnutí ve věci došlo již 19. 3. 2021.

38. Z faktury [číslo] ze dne 8. 7. 2021 soud zjistil, že Mgr. [jméno] [příjmení] vyúčtoval žalobci částku 11 011,00 Kč za právní služby.

39. Ze stanoviska MěÚ [obec] ze dne 15. 12. 2021 soud zjistil, že MěÚ [obec] dne 15. 12. 2021 uvedl, že byla požádána Policie ČR pro určení místa pro měření rychlosti v daném místě.

40. Ze stanoviska Policie ČR ze dne 14. 12. 2021 soud zjistil, že Policie ČR dne 14. 12. 2021 sdělila své stanovisko k určenému místu pro měření rychlosti.

41. Z vyjádření ze dne 7. 3. 2019, karty vozidla, úředního záznamu ze dne 2. 9. 2019, ověřovacího listu, určení míst ze dne 12. 7. 2018, fotografií, pověření ze dne 19. 8 2019, sdělení ze dne 17. 2 2020, předání spisu ze dne 25. 5. 2020, předání spisu ze dne 6. 4. 2021, soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí v dané věci.

42. Na základě výše uvedeného učinil soud následující závěr o skutkovém stavu.

43. Žalobce dne 9. 7. 2021 uplatnil u žalované žádost o náhradu škody v rozsahu odpovídajícímu žalobnímu návrhu. Žalovaná dne 21. 12. 2021 sdělila žalobci, že neshledala naplnění podmínek pro odškodnění na základě jeho žádosti. 44. [ulice] policie oznámila MěÚ [obec] podezření ze spáchání přestupku, dne 20. 10. 2018 spočívající v porušení § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, vozidlem ŠKODA OCTAVIA, [registrační značka], jehož provozovatelem je žalobce. MěÚ [obec] vyzval žalobce dne 24. 10. 2018 k zaplacení peněžité částky ve výši 1 000 Kč za přestupek ze dne 20. 10. 2018 anebo sdělení údajů o řidiči. Žalobce dne 16. 12. 2018 uvedl, že předmětné vozidlo řídil [jméno] [příjmení], [datum narození]. Dne 21. 12. 2018 MěÚ [obec] vyzval [jméno] [příjmení], aby sdělil jméno, příjemní, datum narození a bydliště k osobě řidiče, která přestupek ze dne 20. 10. 2018 spáchala. [jméno] [příjmení] dne 9. 1. 2019 uvedl MěÚ [obec], že nemůže uvést jméno, příjemní, datum narození a bydliště k osobě řidiče, která údajný přestupek ze dne 20. 10. 2018 spáchala, neboť k rozhodování o vině ve správním řízení je oprávněn správní orgán nikoli on. Dne 11. 1. 2019 MěÚ [obec] vyzval [jméno] [příjmení], aby sdělil skutečnosti potřebné k určení totožnosti, zejména jméno, příjmení datum narození a bydliště, k osobě řidiče podezřelé ze spáchání přestupku ze dne 20. 10. 2018. [jméno] [příjmení] dne 31. 1. 2019 uvedl MěÚ [obec], že mu z výzvy k podání vysvětlení ze dne 11. 1. 2019 vyplývá, že proti němu bylo zahájeno přestupkové řízení a že v úseku silnice, kde mělo k přestupku ze dne 20. 10. 2018 dojít, z veřejně dostupných zdrojů vyplývá, že bylo naměřeno 0 vozidel překračujících rychlost a požádal o doložení fotodokumentace. MěÚ [obec] uvedl, že s [jméno] [příjmení] nezahájil správní řízení a že mu informace neposkytne, neboť není účastníkem řízení. MěÚ [obec] usnesení sp. zn. SZ MěÚ [obec a číslo] ze dne 16. 8. 2019 odložil řízení o přestupku ze dne 20. 10. 2018 neboť do 60 dnů od přijetí oznámení nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě.

45. MěÚ [obec] příkazem ze dne 19. 8. 2019 uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu a uložil mu pokutu ve výši 1 500 Kč. Žalobce dne 27. 8. 2019 podal proti příkazu ze dne 19. 8. 2019 odpor. MěÚ [obec] dne 9. 9. 2019 předvolal žalobce k ústním jednání po podání odporu na den 22. 10. 2019. Žalobce na jednání nedostavil a ani neomluvil. Žalobci bylo dne 22. 10. 2019 MěÚ [obec] zasláno vyrozumění obsahující seznámení s podklady před vydáním rozhodnutí. Žalobce zmocnil Mgr. [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa]. [příjmení] moc odeslal ze své datové schránky dne 29. 10. 2019. Dne 30. 10. 2019 žalobce prostřednictvím svého zástupce Mgr. [jméno] [příjmení] podal MěÚ [obec] vyjádření k podkladům rozhodnutí. Dne 20. 11. 2019 MěÚ [obec] vyzval žalobce k odstranění nedostatku a vady plné moci ze dne 29. 10. 2019, a to doplněním podpisu zmocněnce. Žalobce dne 21. 11. 2019 prostřednictvím svého zástupce Mgr. [jméno] [příjmení] podal MěÚ [obec] sdělení k odstranění nedostatku plné moc, s tím, že uvedl, že podpis v plné moci není vyžadován, neboť se jedná o jednostranné právní jednání a že v případě pochybnosti o akceptaci plné moci zmocněncem, výslovně uvádí, že zmocnění přijal. Dne 25. 11. 2019 MěÚ [obec] vyzval žalobce k odstranění nedostatku a vady plné moci ze dne 29. 10. 2019, a to doplněním podpisu zmocnitele. Žalobce dne 28. 11. 2019 prostřednictvím svého zástupce Mgr. [jméno] [příjmení] uvedl MěÚ [obec] k výzvě k odstranění nedostatku plné moc, že plná moc je zmocnitelem řádně podepsána. MěÚ [obec] uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu a uložil mu pokutu ve výši 1 500 Kč, a to rozhodnutím ze dne 16. 1. 2020. Žalobce dne 3. 2. 2020 prostřednictvím svého zástupce Mgr. [jméno] [příjmení] podal odvolání proti rozhodnutí ze dne 16. 1. 2020, v němž mimo jiné poukazuje na nesoulad měřeného úseku se souhlasem PČR. MěÚ [obec] předložil dne 18. 2. 2020 spis odvolacímu orgánu. Žalobce dne 27. 2. 2020 uplatnil u Krajského úřadu [územní celek] žádost o úřední opatření proti nečinnosti orgánu prvního stupně, jelikož měl za to, že MěÚ [obec] je ve věci sp. zn. MěÚ [spisová značka] nečinný. Téhož dne podal také stížnost na postup oprávněné úřední osoby, z důvodu že má za to, že úřední osoba překročila svou pravomoc, nedostála povinnosti vést spis v řádném pořádku, bezdůvodně neakceptovala předloženou plnou moc, zanedbala základní povinnosti v případě, kdy vydala meritorní rozhodnutí, aniž by akceptovala zmocnění. Krajský úřad [územní celek] dne 22. 4. 2020 rozhodl o tom, že žádosti žalobce ze dne 27. 2. 2020 o uplatnění opatření proti nečinnosti v řízení vedeném MěÚ [obec], pod sp zn. MěÚ [spisová značka], nevyhovuje, neboť žádost shledal jako bezpředmětnou, neboť správní orgán prvního stupně nečinný nebyl a ani být nemohl. Žalobce prostřednictvím svého zástupce Mgr. [jméno] [příjmení] dne 7. 5. 2020 doplnil své odvolání tím, že navrhoval, aby si odvolací správní orgán vyžádal od správního orgánu prvního stupně informaci, pro jaký a jak dlouhý úsek byl dle jeho názoru vydán souhlas PČR k provádění měření v daném městě. Krajský úřad [územní celek] dne 5. 1. 2021 rozhodl o tom, že se ruší rozhodnutí MěÚ [obec] ze dne 16. 1. 2020 a vrací věc MěÚ [obec] k novému projednání s tím, že správní orgán prvního stupně je povinen se zabývat tím, zda celý měřený úsek spadal do úseku vymezeného PČR. Nad rámec výše uvedeného odvolací orgán uvedl, že v postupu správního orgánu byly zjištěny určité nedostatky, nicméně tyto nedostatky nemohly negativně zasáhnout sféru práv žalobce. Pokud jde o výzvy panu [příjmení], dospěl odvolací orgán k závěru, že první znění výzvy bylo nesprávné, nicméně s následující komunikace vyplynulo, že tento nechce sdělit, kdo vozidlo řídil. Rozhodnutí je opatřeno doložkou právní moci ke dni 7. 1. 2021. Rozhodnutí dále obsahuje štítek o doručení rozhodnutí a spisového materiálu MěÚ [obec] dne 4. 3. 2021. Žalobce dne 23. 3. 2021 uplatnil u Krajského úřadu [územní celek] žádost o opatření proti nečinnosti, aby učinil příkaz MěÚ [obec] k vydání rozhodnutí ve věci sp. zn. SZ MěÚ [spisová značka]. MěÚ [obec] dne 29. 3. 2021 řízení zastavil, neboť došlo k zániku odpovědnosti za přestupek. K přerušení promlčení doby došlo dne 16. 1. 2020, rozhodnutí odvolacího orgánu bylo správnímu orgánu doručeno dne 4. 3. 2021. Promlčecí doba tak uplynula již v době, kdy měl spis v držení odvolací orgán. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 22. 4. 2021 Krajský úřad [územní celek] dne 21. 4. 2021 rozhodl o tom, že žádosti žalobce ze dne 23. 3. 2021 o uplatnění opatření proti nečinnosti v řízení vedeném MěÚ [obec], pod sp zn. MěÚ [spisová značka], nevyhovuje, neboť k rozhodnutí ve věci došlo již 19. 3. 2021.

46. Mgr. [jméno] [příjmení] vyúčtoval žalobci částku 11 011,00 Kč za právní služby, a to fakturou [číslo] ze dne 8. 7. 2021.

47. MěÚ [obec] dne 15. 12. 2021 uvedl, že byla požádána Policie ČR pro určení místa pro měření rychlosti v daném místě. Policie ČR dne 14. 12. 2021 sdělila své stanovisko k určenému místu pro měření rychlosti.

48. Podle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon o odpov. za škodu“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

49. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona o odpov. za škodu právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

50. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona o odpov. za škodu nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

51. Podle ust. § 8 odst. 2 zákona o odpov. za škodu byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

52. Podle ust. § 14 odst. 1 a 2 zákona o odpov. za škodu nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

53. Podle ust. § 15 odst. 1 a 2 zákona o odpov. za škodu přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

54. Podle ust. § 31 odst. 1 až 4 zákona o odpov. za škodu náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

55. Podle ust. § 94 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, vydá je správní orgán nejpozději do 60 dnů ode dne zahájení řízení.

56. Podle ust. § 10 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), při zastupování ve správním řízení, včetně řízení o přestupcích nebo o jiných správních deliktech se považuje za tarifní hodnotu částka 5000 Kč.

57. Podle ust. § 7 advokátního tarifu sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty přes 1 000 Kč do 5 000 Kč činí 1 000 Kč.

58. Podle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby.

59. Podle ust. § 11 odst. 1 až 3 advokátního tarifu mimosmluvní odměna náleží za každý z těchto úkonů právní služby: a) převzetí a příprava zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, b) první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem, c) další porada s klientem přesahující jednu hodinu, d) písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, e) účast při vyšetřovacích úkonech v přípravném řízení, a to každé započaté dvě hodiny, f) prostudování spisu při skončení vyšetřování, a to každé započaté dvě hodiny, g) účast při úkonu správního nebo jiného orgánu, účast na jednání před soudem nebo jiným orgánem, a to každé započaté dvě hodiny, h) sepsání právního rozboru věci, i) jednání s protistranou, a to každé dvě započaté hodiny, j) návrh na předběžné opatření, dojde-li k němu před zahájením řízení, odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření a vyjádření k nim, k ) odvolání, dovolání, návrh na obnovu řízení, žaloba pro zmatečnost, popřípadě stížnost proti rozhodnutí o návrhu na obnovu řízení a vyjádření k nim, l) podnět k podání stížnosti pro porušení zákona a vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona, m) sepsání listiny o právním jednání. Mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny náleží za každý z těchto úkonů právní služby: a) návrh na předběžné opatření, dojde-li k němu po zahájení řízení, návrh na zajištění důkazu nebo dědictví, b) návrh na opravu odůvodnění rozhodnutí, na odstranění následků zmeškání lhůty a na změnu rozhodnutí odsuzujícího k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách, c) odvolání proti rozhodnutí, pokud nejde o rozhodnutí ve věci samé, a vyjádření k takovému odvolání, d) návrhy a stížnosti ve věcech, ve kterých se rozhoduje ve veřejném zasedání, a vyjádření k nim, s výjimkou odvolání, návrhu na obnovu řízení a podnětu ke stížnosti pro porušení zákona, e) jde-li o výkon rozhodnutí, za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, za sepsání návrhu na zahájení řízení, vyjádření k návrhu, zastupování při jednání a sepsání odvolání proti rozhodnutí, f) účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, g) účast při přípravě jednání, h) jednoduchá výzva k plnění. Za úkony právní služby neuvedené v odstavcích 1 a 2 náleží odměna jako za úkony, jimž jsou svou povahou a účelem nejbližší. 60. [příjmení] byl žalobce se svým nárokem úspěšný, musí tvrdit a prokázat naplnění podmínek pro odpovědnost státu za způsobenou újmu, kterými jsou nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, vznik újmy a existence příčinné souvislosti mezi tímto nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

61. V řízení bylo prokázáno, že přestupkové řízení proti žalobci bylo zastaveno. Zákon o odpov. za škodu sice výslovně odpovědnost státu za nezákonné vedení přestupkového řízení neuvádí, avšak dle ustálené rozhodovací praxe soudů stát odpovídá i za újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, přičemž se vychází z analogického výkladu úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za které je považováno rozhodnutí, kterým se trestní stíhání zahajuje. Pomocí argumentace a maiori ad minus stát odpovídá také za újmu způsobenou nezákonným vedením přestupkového řízení, které je ovládáno zásadami trestního řízení. Za nezákonné rozhodnutí lze v takovém případě považovat rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 16. 1. 2020, resp. již příkaz ze dne 19. 8. 2019, na jehož základě bylo následně přestupkové řízení proti žalobci vedeno. V daném případě tak jsou podmínky odpovědnosti státu za újmu žalobce způsobenou nezákonným vedením přestupkového řízení naplněny. Soud nesouhlasí s argumentací žalované, že přestupkové řízení, ve kterém nebylo vydáno rozhodnutí, které by bylo jako pravomocné či předběžně vykonatelné pro nezákonnost změněno či zrušeno příslušným orgánem, se podle zákona o odpov. za škodu neodškodňuje s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1470/19. Dle soudu se jedná o výjimečné rozhodnutí, které je v rozkolu s dosavadní rozhodovací praxí (např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1795/16 a nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3005/14), která dovozuje závěry, srovnatelné s těmi uvedenými výše.

62. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že tento závěr odpovídá také rozhodovací praxi Ústavního soudu vyslovené v nálezu sp.zn. IV. ÚS 2841/19 či sp.zn. II. ÚS 1099/19. V řízení totiž bylo prokázáno, že žalobce žádné obstrukce v řízení nečinil, dokonce sám podával žádosti o přijetí opatření proti nečinnosti. K zániku odpovědnosti za přestupek tak došlo výlučně z důvodů na straně správních orgánů. Jestli byl nebo nebyl měřený úsek správně zjištěn, není pro řízení podstatné, když k zastavení řízení o přestupku nedošlo z důvodů na straně žalobce. Soud je navíc toho názoru, že v případě sdělení osoby řidiče žalobcem měl správní orgán přistoupit k výzvě k podání vysvětlení, na které se obdobně užijí ustanovení o předvolání a předvedení, a položit panu [příjmení] dotaz, zda v danou dobu vozidlo řídil či nikoli a ne ho vyzývat k označení osoby, která přestupek spáchala nebo spáchat mohla. Takovým postupem správní orgán místo zjišťování skutkového stavu nutí označeného řidiče k prohlášení, že přestupek spáchal nebo jej spáchat mohl, což se zcela příčí zásadě presumpce neviny.

63. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze částečně. Soud posuzoval nárok žalobce na náhradu nákladů vynaložených v přestupkovém řízení. Přiznat lze pouze náklady účelně vynaložené, přičemž soud shledal, že žalobcem byly účelně vynaložené pouze 4 úkony, a to: -) příprava a převzetí právního zastoupení, které je vůbec předpokladem pro řádný výkon obhajoby, dále -) reakce na nesprávný postup správního orgánu stran plné moci ze dne 21. 11. 2019 a reakce na nesprávný postup správního orgánu stran plné moci ze dne 18. 11. 2019, když tyto úkony byly vyvolány nesprávnými výzvami správního orgánu a nikoli z důvodu pochybení na straně žalobce či jeho zástupce, a -) odvolání ve věci ze dne 3. 2. 2020, když se jedná o řádný opravný prostředek.

64. Naopak za neúčelné považuje soud 3 úkony, a to: -) stížnost na postup oprávněné úřední osoby ze dne 27. 2. 2020, když nebylo zjištěno, že by pochybení správního orgánu byla způsobilá zasáhnout sféru práv žalobce, jak k tomu dospěl také odvolací orgán, dále -) doplnění odvolání ze dne 7. 5. 2020, když toto neobsahuje žádné nové skutečnosti a v podstatě pouze doplňuje původní odvolání, a -) žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti ze dne 23. 3. 2021, když tato žádost byla podána jako zjevně bezdůvodná. Odvolací orgán sice nesprávně uvedl, že k vydání rozhodnutí o zastavení řízení došlo již 19. 3. 2021, avšak spis byl správnímu orgánu prvního stupně vrácen až 4. 3. 2021, tento tedy nemohl být dne 23. 3. 2021 v prodlení s vydáním rozhodnutí ve věci, když lhůtu pro vydání rozhodnutí v délce 25 dnů považuje soud za zcela přiměřenou (§ 94 zákona č. 250/2016 Sb.).

65. Soud proto žalobci přiznal částku 4x 1 000 Kč (odměna za úkon) + 4x 300 Kč (režijní paušál) + DPH z úkonů učiněných Mgr. [jméno] [příjmení], tj. celkem 6 292 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

66. Pokud jde o nárok žalobce na úhradu úroků z prodlení, uvádí soud následující. Lhůta k dobrovolnému plnění činí 6 měsíců od uplatnění nároku, teprve po uplynutí této lhůty nastává splatnost nároku na náhradu majetkové újmy. Nárok byl u žalované uplatněn dne 9. 7. 2021, konec 6 měsíční lhůty vycházel na neděli 9. 1. 2022, a proto došlo k posunutí na pondělí 10. 1. 2022, což byl poslední den, kdy měla žalovaná nejpozději plnit. V prodlení je tedy až ode dne 11. 1. 2022, a proto soud žalobci přiznal úroky z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 11. 1. 2022 do zaplacení z přiznané částky a ve zbytku nárok žalobce zamítl.

67. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu účastníků řízení byl přibližně stejný (úspěch žalované byl jen nepatrný v jednotkách procent).