18 C 103/2024 - 52

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] o zaplacení 38 188,95 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení 38 188,95 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 22.10.2023 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhála zaplacení 38 188,95 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr. Tvrdila, že spolu dne 26.8.2020 společnost [Anonymizováno]. (dále předchůdce) v pozici věřitele a žalovaný v pozici dlužníka uzavřeli prostřednictvím internetových stránek předchůdce www.[Anonymizováno].cz po posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdce, a to výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalovaného, lustrací v ISIR, CEE, CRKI a EUCB, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě předchůdce žalovanému poskytl částku 39 188,95 Kč a žalovaný se jí zavázal mu tuto částku vrátit do 21.10.2023, žalovaný však předchůdci tuto částku v dané době nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020 poté předchůdce postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která se tak nyní po žalovaném domáhá úhrady této částky s příslušným úrokem z prodlení.

2. Žalovaný souhlasil, potvrdil uzavření předmětné smlouvy, podepsal ji PIN kódem, který mu byl zaslán v SMS, požádal však o úhradu formou splátek. Je svobodný, má jednu vyživovací povinnost, nemá nic cenného, má 2 úvěry, je zaměstnán, jeho měsíční příjem dosahuje cca 24 000 Kč, z čehož měsíčně hradí alimenty 4500 Kč, telefon 1 000 Kč, energie 1000 Kč a splátky Rerum 10 000 Kč. V době uzavření předmětné smlouvy si chtěl předělat bydlení, pak se s ním však rozešla přítelkyně, od té doby tak bydlí u bratra. Zamotal se do menších půjček, měl jich víc, časem jich ještě přibylo, byl zaměstnán, jeho příjem činil cca 35 000 Kč, přičemž hradil alimenty 4 500 Kč a bydlení 5 000 Kč. Měl víc úvěrů a půjček, ze začátku to byly jedna nebo dvě.

3. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila, o odročení nepožádala. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez její přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující:

5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru, aplikačních dat, Obchodních podmínek, standardních informací o spotřebitelském úvěru a nesporných tvrzení soud zjistil, že spolu dne 26. 8. 2020 předchůdce v pozici věřitele se žalovaným v pozici dlužníka uzavřeli na dobu neurčitou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Touto smlouvou se předchůdce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský bezúčelový nezajištěný úvěr až do výše úvěrového rámce 80 000 Kč a žalovaný se mu poskytnutý úvěr zavázal vrátit a zaplatit sjednané úroky ve výši 10,5% měsíčně při RPSN 231,39% spolu se sjednanými poplatky. Bylo rovněž ujednáno, že úvěr bude poskytnut dne 26. 8. 2020 v plné výši úvěrového limitu na období 1 roku počínaje datem prvního čerpání, kdy jej žalovaný bude vracet formou měsíčních splátek v minimální výši 11% nesplaceného úvěru společné s úrokem a poplatkem za čerpání úvěru, resp. min. po 1 000 Kč. Celková částka dosahovala 134 808,62 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splácením zde pak byla upravena náhrada účelně vynaložených nákladů vzniklých předchůdci v souvislosti s daným prodlením se splácením kterékoli částky ve výši 250 Kč, smluvní pokuta 0,1% denně z dlužné částky a úrok z prodlení. Za nedílnou součást této smlouvy byly označeny obchodní podmínky, dle kterých mělo dojít k ověření totožnosti klienta ze strany předchůdce při uzavření smlouvy odesláním 1 Kč z bankovního účtu klienta, či prostřednictvím služby [Anonymizováno].

6. Z výpisu z ARAD vyplývá, že v srpnu r. 2020 byla průměrná úroková sazba u revolvingových úvěrů 12,18 % ročně.

7. Podle dodatku ze dne 18.3.2021 předchůdce daného dne sestavil dodatek k výše uvedené smlouvě, v němž je uvedeno, že k tomuto dni došlo ke změně sjednaného úvěrového rámce mezi stranami na částku 20 500 Kč.

8. Dle dodatku ze dne 11.7.2021 předchůdce daného dne sestavil dodatek k výše uvedené smlouvě, v němž je uvedeno, že k tomuto dni došlo ke změně sjednaného úvěrového rámce mezi stranami na částku 30 500 Kč.

9. Podle platebních informací ke dni 21.10.2023 dosahoval zůstatek na tomto úvěru po poslední platbě ke dni 14.8.2023 částky ve výši 31 776,77 Kč, náhrada účelně vynaložených nákladů částky 500 Kč a úroky za období čerpání ke dni 21.10.2023 částky 7 121,64 Kč. Celková dlužná částka tedy byla 39 398,41 Kč, neuhrazená částka za minulé období dosahovala 11 184,56 Kč, povinná minimální měsíční splátka činila 4 333,83 Kč a celková povinná částka k úhradě k datu splatnosti 21.10.2023 dosahovala 15 518,39 Kč.

10. Z výpisu z daného úvěru vyplývá, že za dobu od 26.8.2020 do 19.10.2023 (datum označené jako datum zesplatnění) bylo předchůdcem vystaveno 38 faktur a provedeny byly výběry v celkové výši 45 516,64 Kč a splátky v celkové výši 111 783,43 Kč.

11. Ze smlouvy na opakované postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020, dodatku k této smlouvě a jeho přílohy, vyplývá, že byla mezi žalobkyní a předchůdcem daného dne uzavřena smlouva, na základě které došlo k postoupení pohledávky ze shora specifikované smlouvy předchůdce za žalovaným na žalobkyni.

12. Podle oznámení o postoupení, předžalobní výzvy a příslušného podacího lístku žalobkyně zaslala dne 12.11.2023 žalovanému oznámení o postoupení pohledávky ze shora specifikované smlouvy z předchůdce na žalobkyni i předžalobní výzvu, v níž žalovaného vyzvala k úhradě 50 078,95 Kč skládající se z jistiny 39 188,94 Kč a nákladů za zastoupení advokátem.

13. Z provedeného dokazování a z nesporných tvrzení stran má soud za prokázaný následující skutkový stav:

14. Dne 26.8.2020 předchůdce v pozici úvěrujícího a žalovaný v pozici úvěrovaného uzavřeli na dobu neurčitou smlouvu, již se předchůdce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský bezúčelový nezajištěný úvěr až do výše úvěrového rámce 80 000 Kč a žalovaný se mu poskytnutý úvěr zavázal vrátit a zaplatit sjednané úroky ve výši 10,5% měsíčně při RPSN 231,39% spolu se sjednanými poplatky. Rovněž bylo dohodnuto, že úvěr bude poskytnut dne 26.8.2020 v plné výši úvěrového limitu na období 1 roku počínaje datem prvního čerpání, kdy jej žalovaný bude vracet formou měsíčních splátek v minimální výši 11% nesplaceného úvěru společné s úrokem a poplatkem za čerpání úvěru, resp. min. po 1 000 Kč. Celková částka dosahovala 134 808,62 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splácením zde pak byla upravena náhrada účelně vynaložených nákladů vzniklých předchůdci v souvislosti s daným prodlením se splácením kterékoli částky ve výši 250 Kč, smluvní pokuta 0,1% denně z dlužné částky a úrok z prodlení. Za nedílnou součást této smlouvy byly označeny obchodní podmínky, dle kterých mělo dojít k ověření totožnosti klienta ze strany předchůdce při uzavření smlouvy odesláním 1 Kč z bankovního účtu klienta, či prostřednictvím služby [Anonymizováno].

15. Dne 18.3.2021 předchůdce sestavil dodatek k této smlouvě smlouvy, v němž je uvedeno, že k tomuto dni došlo ke změně sjednaného úvěrového rámce mezi stranami na částku 20 500 Kč. Dne 11.7.2021 předchůdce sestavil dodatek k této smlouvě smlouvy, v němž je uvedeno, že k tomuto dni došlo ke změně sjednaného úvěrového rámce mezi stranami na částku 30 500 Kč.

16. Průměrná úroková sazba u revolvingových úvěrů v srpnu r. 2020 dosahovala 12,18 % ročně.

17. Zůstatek po poslední platbě ke dni 14.8.20223 dosahoval v rámci této smlouvy dle dat předchůdce částky ve výši 31 776,77 Kč, náhrada účelně vynaložených nákladů částky 500 Kč a úroky za období čerpání ke dni 21.10.2023 částky 7 121,64 Kč. Celková dlužná částka tedy byla 39 398,41 Kč, neuhrazená částka za minulé období dosahovala 11 184,56 Kč, povinná minimální měsíční splátka činila 4 333,83 Kč a celková povinná částka k úhradě k datu splatnosti 21.10.2023 dosahovala 15 518,39 Kč.

18. Za dobu od 26.8.2020 do 19.10.2023 bylo předchůdcem vystaveno 38 faktur a provedeny byly výběry v celkové výši 45 516,64 Kč a splátky v celkové výši 111 783,43 Kč.

19. Dne 27.1.2020 byla mezi žalobkyní a předchůdcem uzavřena smlouva, na základě které došlo k postoupení pohledávky ze shora specifikované smlouvy předchůdce za žalovaným na žalobkyni.

20. Dne 12.11.2023 bylo žalovanému ze strany žalobkyně odesláno oznámení o postoupení dané pohledávky a předžalobní výzva, v níž žalovaného vyzvala k úhradě 50 078,95 Kč skládající se z jistiny 39 188,94 Kč a nákladů za zastoupení advokátem.

21. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 31.12.2020 s ohledem na den uzavření smlouvy o úvěru (dále ZSÚ).

22. Ust. § 547 o.z. stanoví, že právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

23. Ust. § 561 odst. 1 o. z. uvádí, že k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

24. Dle § 562 odst. 1 a 2 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

25. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

26. Ust. § 580 odst. 1 stanoví, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

27. Ust. § 1724 a § 1725 o.z. uvádí, že smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy, přičemž je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

28. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky 29. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ).

30. Podle § 3 odst. 1 písm. c/ ZSÚ se pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

31. Ust. § 419 o. z. uvádí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

32. Dle § 84 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

33. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

34. Ust. § 87 ZSÚ stanoví, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

35. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

36. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

37. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

38. Ust. § 1958 odst. 2 o. z. stanoví, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

39. Dle § 573 o.z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

40. Ust. § 1970 o.z. poté uvádí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

41. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

42. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba nedůvodná.

43. Žalobkyně se domáhala daného plnění po žalovaném z titulu smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru, která byla mezi předchůdcem a žalovaným uzavřena dne 26.8.2020 prostředky komunikace na dálku. V řízení přitom bylo prokázáno, že předchůdce poskytl žalovanému v pozici spotřebitele na základě dané smlouvy celkem 45 516,64 Kč. Vzhledem k tomu, že však předchůdce poskytoval žalovanému tuto částku právě v pozici spotřebitele v rámci poskytnutí spotřebitelského úvěru, měl zákonnou povinnost před vlastním uzavřením dané smlouvy zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (rozsudek NSS ze dne 1.4.2015, č. j. 1 As 30/2015-39) a prověřením jeho osoby i v rámci veřejných rejstříků jakými jsou evidence dlužníků (rozhodnutí NS ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018) či ISIR, CEE, SOLUS, BRKI a NRKI (rozhodnutí NS ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1522/2020). Z uvedeného tedy plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při tomto posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě po obsahové stránce prověřit, a teprve na základě takového náležitého prověření učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná, či nikoli.

44. Žalobkyně, na kterou tato pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě platně uzavřené smlouvy o postoupení, a je tak ve věci aktivně legitimována, v řízení tvrdila, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdce vycházel z výpočtu mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalovaného a z lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE. CRKI a EUCB, nikterak již ale netvrdila, zda, kdy a jakým způsobem od žalovaného předchůdce vyžadoval potřebné údaje, o jaké údaje se jednalo (např. osobní stav, bydlení, příjmy, výdaje, závazky, počet vyživovacích povinností, apod.), jaké údaje mu žalovaný poskytl a čím je doložil (např. doložením daňového přiznání, doklady o výdajích, doklady o příjmu dalších členů domácnosti apod.), resp. jak je předchůdce ověřil a jak byly ze strany předchůdce vyhodnoceny, resp. kdy byly provedeny ony tvrzené lustrace a s jakým výsledkem. Z takto neúplných tvrzení, která nadto nebyla ani nikterak doložena, přitom nelze učinit závěr o tom, že předchůdce posoudil úvěruschopnost žalovaného a že se jednalo o řádné posouzení. Uvedené je při tom o to markantnější, když žalovaný tvrdí, že po něm předchůdce měl chtít toliko výpis z účtu, ničeho jiného, žádné sdělení potřebných údajů, ani odpovídající doklady, přičemž v dané době již měl mít žalovaný vícero menších zápůjček a úvěrů. Žalobkyně tak podle názoru soudu v tomto bodu neunesla břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, přičemž se z jednání soudu omluvila, takže se svou neúčastí dobrovolně zbavila možnosti poučení ze strany soudu dle § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

45. Soud tak dospěl na základě shora uvedeného k závěru, že předchůdce před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného, resp. toto nebylo řádně tvrzeno, ani propkázáno. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je přitom především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry (před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet), kdy je primárním chráněným zájmem ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (srovnej: Komentář k zákonu o spotřebitelském úvěru. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele tak rovněž představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Dalším smyslem zakotvení této povinnosti je pak i řešení problému rostoucí zadluženosti domácností, kdy tato úprava v konečném důsledku chrání společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Následkem absence tohoto posouzení je poté absolutní neplatnost dané smlouvy o revolvingovém úvěru.

46. Ke stejnému závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy by přitom soud dospěl i v případě jejího přezkumu co do souladnosti ujednání s dobrými mravy, resp. přiměřenosti úroků a poplatků. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu EU, vnitrostátní úpravu je tak nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu příslušné směrnice EU, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, tedy aby byla poskytnuta nezbytná ochrana v nerovném postavení ve vztahu spotřebitel – podnikatel/profesionál (k tomu srovnej rozsudek NS ze dne 20.6.2023, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012). Základ vnitrostátní právní úpravy ochrany spotřebitele představují § 1813n. o.z., která jsou recepcí šesti směrnic EU, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 o.z.., oproti příloze směrnice § 1814 o.z. však mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek, aby spotřebitel, který neplní svůj závazek, platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 o.z. , ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou přitom nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 o.z. nepřihlíží.

47. Dle nálezu ÚS ze dne 4.6.2019, sp. zn. II. ÚS 996/18, spotřebitelské nebankovní úvěry jsou poskytovány na základě smluv, které svobodně uzavřely nebankovní společnosti (věřitelé) se spotřebiteli (dlužníky), přičemž se ÚS plně hlásí k zásadě pacta sunt servanda, která je nedílnou součástí principů právního státu plynoucích z čl. 1 odst. 1 Ústavy (za všechny nález ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 1653/17), kdy musí vznik závazkových vztahů vycházet z respektu a ochrany autonomie vůle smluvních subjektů dovozené mimo jiné z čl. 2 odst. 3 Listiny, podle něhož každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá (srovnej nález ÚS ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. I. ÚS 167/04). Ochrana autonomie vůle nicméně není absolutní, pokud se se střetává s jiným základním právem jednotlivce, ústavním principem nebo ústavně zakotveným veřejným zájmem - v těchto případech lze autonomii vůle proporcionálně omezit (srovnej nález ÚS ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 457/10). Mezi uvedené ústavní zásady přitom patří nepochybně rovnost (čl. 1 Listiny), která má být nejenom formální, ale i skutečná. Pokud tedy jedna strana (např. podnikatel - profesionál) může těžit ze svých zkušeností, odborných znalostí či lepší informovanosti o právu, zatímco druhá strana (např. spotřebitel) takovými výhodami nedisponuje, je výchozí pozice obou stran nevyvážená a jejich rovné postavení je pouze formální, takže je nutné k dosažení skutečné rovnováhy vzájemné vztahy právně vyvážit. Jinak řečeno, ze střetu autonomie vůle a zásady rovnosti plyne ochrana slabší strany.

48. Soud v tomto případě vycházel z toho, že se jednalo o smlouvu adhezní s úrokem ve výši 10,5 % měsíčně, tj. cca 126% ročně, při RPSN 231,39%, tedy s úrokem dle názoru soudu nepřiměřeným a odporujícím dobrým mravům, když se jedná o úrokovou sazbu, která podstatně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jejího sjednání - dle ARAD se jednalo o 12,18% ročně (srovnej rozhodnutí NS ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), přičemž se podle soudu jedná o smluvní ujednání neoddělitelné od celku pro provázanost jednotlivých ujednání (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 4. 2016, ve věci C -377/14, či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7.9.2022, č.j. 62 Co 181/2022-157). S ohledem na uvedené tedy soud dále zvažoval, zda by daná smlouva o revolvingovém úvěru obstála jako celek pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé, které se nemá dostat soudní ochrany (nález ÚS ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález ÚS ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11), nebo zda je možné uvažovat o částečné neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru co do ujednání ohledně úplaty. V této souvislosti ovšem dospěl k závěru, že je namístě danou smlouvu posoudit jako absolutně neplatnou jako celek, když se pak jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, přičemž pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy podle soudu hovoří zájem na zachování veřejného pořádku, tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše v rámci posuzování úvěruschopnosti, když koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura ÚS (srovnej rozhodnutí ÚS ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10), kdy ÚS přistoupil k ochraně spotřebitele v této perspektivě opakovaně, a to dokonce až ve fázi výkonu rozhodnutí či exekuce, kdy exekuce byla vedena podle pravomocných a vykonatelných exekučních titulů, a to nejen v podobě rozhodčích nálezů, ale dokonce i v podobě rozhodnutí soudů, kdy uzavřel, že se soudní ochrany nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud tedy dospěl k závěru, jak je uvedeno výše, že se jedná o absolutně neplatnou smlouvu o úvěru.

49. S ohledem na vše výše uvedené tak nebyly strany povinné si na základě tohoto právního titulu v podobě absolutně neplatné smlouvy o revolvingovém úvěru ničeho plnit.

50. Na druhou stranu však bylo v řízení prokázáno, že předchůdce poskytl na základě této smlouvy žalovanému plnění ve výši 45 516,64 Kč, čímž se žalovaný na jeho úkor bezdůvodně obohatil (došlo k poskytnutí plnění bez právního důvodu), a žalovaný tak byl povinen toto obohacení předchůdci vydat. Zároveň ovšem bylo v řízení prokázáno, že žalovaný na základě této smlouvy předchůdci uhradil již 111 783,43 Kč. Dle názoru zdejšího soudu tak již bylo předmětné bezdůvodné obohacení v plném rozsahu předchůdci vydáno (v konečném důsledku pak nemohlo dojít ani k platnému a účinnému postoupení dané pohledávky, když ta již ke dni postoupení neexistovala). S ohledem na vše uvedené proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I).

51. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, vzniklo mu tak dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení, žalovaný se však tohoto práva výslovně vzdal, soud proto o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.

Poučení