18 C 11/2024 - 64

Rubrum

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0]. [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] pro zaplacení 165 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku 165 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 18. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna uhradit do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení žalovanému 50 750,26 Kč, a to k rukám jeho zástupce [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 18.10.2023 domáhala po žalovaném úhrady částky 165 000 Kč s úrokem z prodlení. Uvedla, že dne 31.7.2020 v souvislosti s uzavřením smlouvy o majetkovém manželském režimu uzavřela s žalovaným Dohodu na základě níž přistoupila k povinnosti žalovaného vyplývající ze Smlouvy o poskytování plnění ze dne 29.4.2013 platit matce žalovaného, paní [jméno FO], měsíčně částku 10 000 Kč, a to v rozsahu 5 000 Kč měsíčně. Na základě této dohody uhradila žalovanému na jeho bankovní účet za období od 3.8.2020 do 17.5.2023 částku 165 000 Kč. Žalobkyně měla Dohodu, na základě níž plnila, za neplatné právní jednání, neboť měla za to, že k závazku žalovaného mohla přistoupit pouze se souhlasem věřitele, tj. paní [jméno FO], která ho však nikdy nedala. Za uvedené situace měla plnění, které poukázala na účet žalovaného, za plnění bez právního důvodu, které je povinen vydat, přičemž k vydání ho vyzvala přípisem ze dne 6.9.2023. Rovněž uvedla, že má za to, že Dohodu uzavřela pod nátlakem, který na ní byl vyvinut v souvislosti s uzavřením smlouvy o majetkovém manželském režimu a vypořádání SJM účastníků, když jednání u notáře se neúčastnil její právní zástupce.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, uvedl, že Dohodu má za platnou, neboť jeho matka, paní [jméno FO] souhlasila s tím, aby žalobkyně hradila závazku vůči ní, a to již před tím, než účastníci Dohodu uzavřeli. Uvedl, že částka vyplacená jeho matce je důchodem, k jehož úhradě se zavázal za trvání manželství s vědomím žalobkyně, neboť účastníci příjmy svého SJM získávali z provozu hotelu, který byl nejprve jeho matky (nemovitosti patřili matce a v nich byl umístěn hotel provozovaný účastníky) a následně byly nemovitosti darovány žalovanému. V souvislosti s darovací smlouvou uzavřel Dohodu o výplatě částky 10 000 Kč své matce. Dohodu účastníci po dobu trvání manželství řádně plnili, přičemž to často byla právě žalobkyně, která prostředky připravovala a předávala. Později byl hotel včetně nemovitostí prodán a výtěžek z jejich prodeje užili účastníci pro potřeby svého dalšího podnikání a svého SJM. V návaznosti na uzavření dohody o vypořádání SJM účastníků a jejich podnikání uzavřela žalobkyně s žalovaným mimo jiné i Dohodu, jejíž platnost nyní napadá. Žalobkyně na základě předmětné Dohody téměř tři roky plnila, aniž by proti tomu vznesla námitku. Zároveň zdůraznil, že veškeré prostředky, které od žalobkyně obdržel za účelem plnění smlouvy o důchodu, matce předal. Uvedl, že důvodem uzavření dohody bylo to, že výnos z prodeje nemovitostí byl použit na jejich další podnikání a pořízení věcí v SJM účastníků, jež si účastníci vypořádali ve smlouvě o majetkovém manželském režimu.

3. Z v řízení provedených důkazu soudu zjistil níže uvedené skutečnosti.

4. Účastníci dne 31.7.2020 uzavřeli „Dohodu uzavřenou v souvislosti se smlouvou o manželském majetkovém režimu“ (dále jako „Dohoda“) v níž žalobkyně prohlásila, že „přistupuje k závazku [Jméno zainteresované osoby 1/0] ze smlouvy o poskytování plnění ze dne 29.4.2013, která byla uzavřena mezi [Jméno zainteresované osoby 1/0] a jeho matkou paní [jméno FO] … Účastníci se dohodli, že na plněni vůči [jméno FO] se každý z nich bude podílet částkou 5 000 Kč.“. Citované prohlášení bylo uvozeno tím, že žalovaný souhlasí s tím, aby mu žalobkyně vypořádací podíl ze SJM ve výši 2 800 000 Kč uhradila v Dohodě sjednaných splátkách, a to za předpokladu, že bude řádně plněn závazek k poskytování sjednaného Dohodou. V Dohodě byla rovněž vyjádřena ochota účastníků k její změně v návaznosti na zánik vyživovací povinnosti k jejich dceři [jméno FO]. (viz. citovaná Dohoda). Dohoda byla sepsána rukou právním zástupcem žalovaného, a to při jednání v notářské kanceláři, v níž účastníci uzavírali rovněž smlouvu o majetkovém manželském režimu a vypořádání SJM účastníků. Šlo o jeden z doprovodných dokumentů uzavřených v notářské kanceláři, a to v průběhu sepisu notářského zápisu obsahujícího Smlouvu o manželském majetkovém režimu, jeho vyhotovování a podpisu, včetně podpisu dalších listin. U jednání mimo pracovníků notářské kanceláře (kteří průběžně přicházeli a odcházeli v návaznosti na vyhotovování originálů a stejnopisů notářského zápisu a ověřování podpisů) byli přítomni oba účastníci a právní zástupce žalovaného. (viz. účastnické výpovědi účastníků)

5. Ze Smlouvy o poskytování plnění má soud za prokázané, že žalovaný a jeho matka, [jméno FO], uzavřeli dne 29.4.2013 smlouvu na základě níž se žalovaný zavázal poskytovat své matce částku 10 000 Kč měsíčně, a to až do konce jejího života. Závazek je uvozen prohlášením, že účastníci smlouvy uzavřeli dne 11.4.2013 darovací smlouvu na základě níž žalovaný nabyl od své matky nemovitosti v katastrálním území [adresa], a to s právními účinky ke dni 15.4.2013.

6. Z Kupní smlouvy ze dne 2.5.2017 má soud za prokázané, že žalovaný prodal nemovitosti nabyté darem od své matky v katastrálním území [adresa], v nichž účastníci provozovali hotel, společnosti [právnická osoba]., a to za kupní cenu 10 000 000 Kč. Kupní cena byla uhrazena ve dvou splátkách po 5 000 000 Kč, na bankovní účty ve smlouvě uvedené, přičemž účastníci shodně potvrdili, že šlo o účty jejich SJM.

7. Z účastnické výpovědi žalobkyně soud zjistil, že účastníci byli manželé. Jejich manželské soužití bylo ukončeno nejpozději na jaře 2020. Následně mezi účastníky, resp. jejich právními zástupci, probíhala jednání směřující k ukončení manželství a mimo jiné i k vypořádání jejich SJM a ukončení společného podnikání. Připustila, že v průběhu jednání nejméně vůči ní žalovaný opakovaně vznesl požadavek na to, aby se podílela na důchodu vypláceném jeho matce, ona to však nechtěla, nechtěla, aby tento závazek byl součástí dohod o vypořádání SJM účastníků. K jejímu požadavku jí žalovaný předložil i samotnou smlouvu o důchodu uzavřenou s jeho matkou a ona ji předložila svému právnímu zástupci. K uzavření sporné dohody uvedla, že se tak stalo na jednání v notářské kanceláři při sepisu notářského zápisu. Termín u notáře byl sjednán žalovaným na den, kdy s ní nemohl jít její právní zástupce a žalovaný ho odmítl změnit. Protože chtěla mít dohodu o vypořádání jejich SJM uzavřenu, šla na jednání bez svého právního zástupce. Na jednání pak byla přinucena spornou Dohodu podepsat. Měla za to, že pokud by jí nepodepsala, nebyla by uzavřena ani dohoda o vypořádání jejich SJM, proto podlehla nátlaku a dohodu podepsala. Zároveň připustila, že v notářském zápise se zavazovala k výplatě vypořádacího podílu ve lhůtě 7 dnů, částku 3 mil. Kč však neměl, a proto požadovala její rozložení, což se projevilo ve sporné Dohodě. Potvrdila, že důvodem, proč byl vznesen požadavek na to, aby se podílela na důchodu pro matku žalovaného byl, že hotel dostal darem žalovaný, avšak výtěžek jeho prodeje přišel na účty obou účastníků a byl užit ve prospěch SJM účastníků. S prostředky pak ve značné míře nakládala sama žalobkyně na základě dohody s žalovaným. Část výtěžku však užil žalovaný výlučně pro svoji potřebu (nákup auta, motorky). Připustila, že listin sepisovaných v notářské kanceláři nad notářský zápis o Smlouvě o majetkovém manželském režimu a vypořádání SJM bylo více včetně rukou psaných listin. Jednou z rukou psaných listin, sepsanou k jejímu požadavku, byla listina týkající se závazku společnosti, kterou měla nabýt do svého výlučného vlastnictví, vůči pivovarům, na základě níž měl žalovaný potvrdit, že na uvedený závazek bude přispívat v rozsahu, v němž se fakticky týká odběru a dluhu vzniklého při provozu podniku, který měl nabýt žalovaný. Listinu se spornou Dohodou si před podpisem přečetla, nikdo jí nebránil, aby její obsah před podpisem konzultovala, ale výslovně jí to nikdo nenabídl a jí nenapadlo svému právnímu zástupci zavolat. Výslovně uvedla, že věděla o uzavření smlouvy o důchodu mezi žalovaným a jeho matkou, včetně důvodů jejího uzavření. Rovněž potvrdila, že prostředky na důchod v době trvání manželství pro matku žalovaného připravovala a někdy i osobně předávala, a že prostředky byly hrazeny v hotovosti. Pokud jde o souhlas matky žalovaného s uzavřením sporné Dohody, uvedla, že jí o něm není nic známo, s matkou žalovaného není v kontaktu, v návaznosti na rozvod manželství přerušili veškeré kontakty. Uvedla, že je pravdou, že na základě sporné Dohody téměř tři roky hradila, avšak že není srozuměna se situací, kdy jí žalovaný posílá částku 5 000 Kč jako výživné na společnou dceru a ona shodnou částku obratem posílá jemu, jako příspěvek na důchod pro jeho matku. Má tak za to, že žalovaný fakticky neplní svoji vyživovací povinnost a tíže výživy nezletilé tak leží výlučně na ní. Došla jí trpělivost, a proto začala situaci řešit. Zdůraznila, že dohodu podepsala pouze proto, aby vyřešila majetkovou situaci před rozvodem účastníků a měla klid, jinak by to nikdy neudělala. O jejím uzavřené svého právního zástupce bezprostředně informovala.

8. Z účastnické výpovědi žalovaného soud zjistil, že sporná Dohoda byla uzavřena v souvislosti s vypořádání SJM účastníků při rozvodu manželství. Rodiče žalovaného zakoupili hotel [adresa] a předali ho účastníkům za účelem jeho provozu. Účastníci hradili za jeho nájem 1 Kč ročně. V roce 2013 mu matka nemovitosti, v nichž byl hotel umístěn, darovala, přičemž měl za to, že rodiče do jeho pořízení a úprav vložili částku okolo 7,6 milionu Kč. Žalovaný se proto v návaznosti na přijetí daru, se souhlasem žalobkyně, zavázal své matce k úhradě doživotního důchodu ve výši 10 000 Kč měsíčně. Přičemž s ohledem na věk matky žalovaného (66 let) nemohla být její investice nikdy zaplacena. Hotel byl následně prodán a z jeho výtěžku účastníci postupně pořídili a provozovali další tři provozovny (restauraci v [obec], fitcentrum [název] a restauraci [název]). Žalovaný měl za to, že v rámci vypořádání SJM žalobkyně obdržela větší majetkový podíl (restauraci [jméno FO] a fitcentrum [název]), proto byl stanoven vypořádací podíl ve výši 3 miliony Kč za zařízení fitcentra. Pokud jde o požadavek na příspěvek na důchod matky, byl odvozen od toho, že nebýt daru matky žalovaného, nikdy by v SJM nemohl být majetek určený k rozdělení, neboť ten pocházel z provozu hotelu a jeho prodeje. Měl tak za to, že je spravedlivé, aby se žalobkyně podílela na tomto závazku, když i ona z něho těží (nabývá majetek získaný z prodeje předmětu daru). Vůči žalobkyni tento požadavek vznesl opakovaně. Rovněž se svým požadavkem seznámil matku, která s tím, aby část závazku v rozsahu 5 000 Kč hradila přímo žalobkyně, odsouhlasila. Nebyl si vědom toho, zda souhlas byl dán i přímo žalobkyni, neboť v návaznosti na rozvodovou situaci přestala jeho matka a žalobkyně vzájemně komunikovat. Pokud jde o samotné jednání u notáře, označil ho za v zásadě klidné, a že si nevybavuje, že by žalobkyně chtěla předjednaný termín změnit. Při jednání se řešily i další vztahy účastníků vyplývající z rozdělení jejich podnikání. Potvrdil, že se mimo jiné z požadavku žalobkyně řešila smlouva s [právnická osoba], a že jeho právní zástupce na místě sepsal rukou psaný dokument, v němž odsouhlasil, že část závazku vůči pivovaru bude hradit on. Obdobně byla sepsána i sporná Dohoda. Dohody byly sepsány na základě vzájemného konsenzu, kdy oba chtěli mít písemně podchyceno, k čemu se druhý z nich zavázal. Pokud jde o samotný text dohody, měl za to, že bod 1. byl do Dohody včleněn proto, aby žalobkyně měla doklad o tom, že on souhlasil s tím, že mu vyplatí vypořádací podíl ve splátkách a nikoliv ve lhůtě uvedené ve vypořádání SJM. Bod 3. byl do Dohody dle žalovaného vložen na přání žalobkyně, neboť ta chtěla, aby se po té, kdy zanikne vyživovací povinnost ke společné dceři, byla otázka úhrady důchodu znovu otevřela. Žalovaný jejímu návrhu vyhověl, když ho to žádným způsobem nezavazovalo k zániku jejího příspěvku na důchod, který nebyl navázán na výživu dcery, ale výlučně na majetkový prospěch získaný manžely od jeho matky. Sporná Dohoda byla realizována tak, že žalobkyně, na základě vzájemné dohody zasílala svůj podíl na důchodu na účet žalovaného, ten prostředky vybral, přidal k nim svoji část a v hotovosti je předal matce, neboť ta do dneška nemá bankovní účet. Uvedl, že shodně jako za manželství je důchod předáván i za několik měsíců dohromady. Na důchodu není žádný dluh (po té, co žalobkyně od května 2023 přestala přispívat, hradí celý důchod ze svých prostředků), stejně jako mu nebyl důchod, a to ani částečně, odpuštěn.

9. Z rukou psaného prohlášení ze dne 31.7.2020, ve spojení s výpovědí obou účastníků, má soud za prokázané, že v notářské kanceláři byla spolu s notářským zápisem o smlouvě o majetkovém manželském režimu, rukou právního zástupce žalovaného sepsána další listina týkající se vztahů účastníků, konkrétně závazku vůči [právnická osoba] vzniklého z jejich společného podnikání za trvání manželství.

10. Z čestného prohlášení matky žalovaného ze dne 1.4.2024 má soud za osvědčené, že sjednaný důchod jí byl vyplácen v souladu se smlouvou o důchodu, a že do doby rozvodu manželství účastníků jí důchod fakticky předávala i žalobkyně. Dále uvedla, že s jejím vědomím a souhlasem jí po rozvodu manželství byl sjednaný důchod vyplácen z jedné poloviny žalovaným a z druhé poloviny žalobkyní, a to až do května 2023, od kdy je jí hrazen pouze žalovaným.

11. Ze soudu předložených obálek má soud za osvědčené, že účastníci důchod předávali alespoň v některých měsících v obálce, na něž psali měsíce a něž je hrazen a částku, přičemž matka žalovaného pak na ní připojovala datum, kdy důchod fakticky obdržela.

12. Z korespondence právních zástupců účastníků z května 2020 má soud za osvědčené, že byl vznesen požadavek žalovaného na žalobkyni, aby se podílela v rozsahu na důchodu vypláceném matce žalovaného. Že byla právnímu zástupci žalobkyně v návaznosti na jeho požadavek zaslána smlouva o důchodu, a že v žádném z předložených emailů nebyl tento požadavek ze strany žalobkyně odmítnut. Zároveň však žalovaný připustil, že by povinnost k úhradě důchodu mohla zaniknout po zániku vyživovací povinnosti.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 6.9.2023 má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě částky 165 000 Kč, když zároveň uvedla, že částku má za bezdůvodné obohacení neboť Dohoda na základě níž se zavázal přispívat matce žalovaného částkou 5 000 Kč je neplatná pro nedostatek souhlasu matky žalovaného. Přípisem ze dne 15.9.2023 žalovaný požadavek žalobkyně odmítl.

14. Žalobkyně k výzvě soudu, a to ani v poskytnuté lhůtě, nedoložila výši jí uhrazené částky (kterou žalovaný v konkrétní výši neučinil nespornou), ani další listiny označené žalobkyní k důkazu při jednání soudu dne 20.2.2024. Soud proto zamítl při jednání soudu dne 9.4.2024 (kterého se žalobkyně ani její právní zástupce neúčastnili) provedení důkazu sice označenými avšak nepředloženými listinami, tj. provedení důkazu emailovou korespondencí navrhovanou právním zástupcem žalobkyně, opatrovnickým spisem, notářským zápisem ze dne 31. 7. 2020 o vypořádání SJM účastníků, listinami osvědčujícími důvod, který bránil právnímu zástupci žalobkyně účasti na jednání u notáře a uzavírání dohody o vypořádání SJM, výpisy z bankovního účtu žalobkyně. Soud rovněž zamítl provedení důkazu výslechem dcer účastníků, neboť žalobně sama uvedla, že tyto u jednání o způsobu vypořádání jejich SJM nebyly a výslechem notářky, jež sepisovala smlouvu o majetkovém manželském režimu, když oba účastníci shodně uvedli, že tato nebyla v kanceláři přítomna po celou dobu, výslechem matky žalovaného, a to i s ohledem na níže uvedený právní názor soudu a výslechem právního zástupce žalovaného, který se svým výslechem zejména s odkazem na povinnost mlčenlivosti advokáta nesouhlasil.

15. Po provedeném dokazovaní má soud za prokázaný skutkový stav, dle něhož se žalobkyně dohodu s žalovaným zavázala přispívat na důchod matky žalovaného ve výši 10 000 Kč v rozsahu , tj. částkou 5 000 Kč měsíčně. Matka žalovaného s tímto vyslovila souhlas adresovaný žalovanému. Žalobkyně hradila za účelem příspěvku na důchod matky žalovaného měsíčně částku 5 000 Kč, na bankovní účet žalovaného, a to až do května 2023. Výše přesné částky takto uhrazené nebyla v řízení zjištěna.

16. Po právní stránce soud věc hodnotil v souladu s ustanovením § 1888 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jako „o.z.“), dle něhož kdo ujedná s dlužníkem, že přejímá jeho dluh, nastoupí jako dlužník na jeho místo, dá-li k tomu věřitel souhlas původnímu dlužníku nebo přejímateli dluhu. Podle § 1889 nepřivolí-li věřitel k převzetí dluhu nebo odmítne-li k němu dát souhlas, nevzniká věřiteli vůči přejímateli dluhu přímé právo; přejímatel dluhu má však vůči dlužníku povinnost zařídit, aby dlužník nemusel věřiteli plnit. Takovou povinnost má vůči dlužníku i ten, kdo se mu zaváže, že opatří plnění jeho věřiteli.

17. Na základě zjištěného skutkového stavu a citovaných právních ustanovení soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, jež by jí byl povinen vydat.

18. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli dne 31.7.2020 písemnou Dohodu na základě níž se dohodli, že každý z nich bude hradit na důchod matky žalovaného, paní [jméno FO], částku 5 000 Kč měsíčně. Uvedená dohoda splňuje náležitosti ustanovení § 1888 o.z., tj. náležitosti převzetí dluhu, neboť se žalobkyně dohodla s dlužníkem, tj. žalovaným, že za něj bude hradit část jeho dluhu věřiteli, matce žalovaného. Souhlas s tímto převzetím dluhu může věřitel vyjádřit jak vůči původnímu dlužníku, tj. žalovanému, tak i vůči novému dlužníkovi, tj. žalobkyni. Na formu souhlasu ani lhůtu, v němž musí být vysloven, zákon neklade žádné požadavky. Souhlas může být dán výslovně i konkludentně, a může být dán až v době, kdy na základě dohody není plněno a věřitel se rozhodne žalovat nového dlužníka (srovnej např. komentář k občanskému zákoníku ASPI dle právního stavu ke dni 1.7.2021, či rozhodnutí NS ČR 23 Cdo 2243/2007 či 23 Cdo 947/2013). V řízení bylo prokázáno, že matka žalovaného vyslovila souhlas s převzetím dluhu v rozshau 5 000 Kč měsíčně žalobkyní, když tento vyjádřila vůči žalovanému již před uzavřením Dohody ze dne 31.7.2020. Převzetí dluhu se tak stalo účinným a žalobkyni stíhá povinnost se na důchodu pro matku žalovaného v dohodnutém rozsahu podílet.

19. I pokud by souhlas nebyl dán, nemohlo na straně žalovaného vzniknout bezdůvodné obohacení, neboť do doby vyslovení souhlasu matkou žalobkyni uzavřením dohody vznikla povinnost žalovaného zprostit jeho závazku v souladu s ustanovením § 1889 o.z., tj. učinit taková opatření, aby převzatou část dluhu nemusel hradit sám. Pokud pak částku hradila k jeho rukám, tj. umožnila, aby žalovaný v rozsahu uhrazené částky nemusel svůj závazek vůči matce hradit ze svých prostředků, splnila svoji povinnost zařídit, aby dlužník nemusel věřiteli plnit.

20. Bylo na žalobkyni, jaký zvolí způsob úhrady svého závazku ze sporné Dohody, či jakým způsobem zprostí žalovaného jeho závazku, pokud měla závazek vyplývající z Dohody ze dne 31.7.2020 za neplatný. Tedy, zda prostředky bude hradit k rukám žalovaného, který je následně předá své matce, nebo prostředky uhradí přímo jeho matce, jako věřiteli. Neobstojí tvrzení žalobkyně, že tak činit nemohla, protože s tím, žalovaný nesouhlasil. Je na žalobkyni, která osobu věřitele zná, aby zvolila vhodný způsob k úhradě svého závazku, osobně, poštovní poukázko či fakticky zvoleným způsobem prostřednictvím žalovaného.

21. Neplatnost Dohody ze dne 31.7.2020 nemůže způsobit ani slovní spojení v Dohodě užité „přistupuje k závazku [Jméno zainteresované osoby 1/0]“. Právní jednání se posuzují dle svého obsahu. Z textu celé dohody není pochyb o tom, jaké důsledky měla způsobit a ostatně ani v řízení o tom mezi nimi nebyl spor. Je tak nepochybné, že dohoda ze dne 31.7.2020 byla dohodu původního dlužníka a nového dlužníka (tj. převzetím dluhu) a nikoliv přistoupení k závazku ve smyslu ustanovení § 1892 o.z. dle něhož kdo bez dlužníkova souhlasu ujedná s věřitelem, že za dlužníka splní jeho dluh, stává se novým dlužníkem vedle původního dlužníka a je spolu s ním zavázán společně a nerozdílně.

22. Žalobkyně v řízení rovněž neprokázala, že by uzavřela Dohodu ze dne 31.7.2020 pod nátlakem a nikoliv ze své vůle. V řízení bylo prokázáno, že požadavek, aby se podílela na důchodu pro matku žalovaného byl v návaznosti na vypořádání SJM účastníků vznesen opakovaně. Žalobkyně, resp. její právní zástupce, si vyžádala příslušnou smlouvu o důchodu. Nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že takovýto požadavek byl odmítnut, resp. tvrzení jejího zástupce, že až do jednání u notáře požadavek vůbec vznesen nebyl, které bylo v řízení přímo vyvráceno. Mezi účastníky bylo nesporné, že jednání u notáře bylo dlouhé, že vedle notářského zápisu o smlouvě o majetkovém manželském režimu byly uzavřeny další smlouvy, a že přímo na jednání byly sepsány právním zástupcem žalovaného rukou další listiny dle požadavků účastníků, jimiž chtěli podchytit různé dohody ve prospěch obou stran. Soud tak neuvěřil tvrzení žalobkyně, že uzavření dohody o převzetí dluhu bylo pro žalobkyni překvapující, že tak učinila výlučně pod nátlakem, aniž by mohla situaci jakkoliv předem se svým zástupcem projednat. Nelze přehlédnout ani to, že žalobkyně svého zástupce bezprostředně po uzavření odhody o jejím uzavření informovala, přičemž nebyla proti jejímu zavření, nedostatku vůle vznesena žádná námitka, shodně jako námitka neplatnosti dohody. Naopak žalobkyně dle ní téměř tři roky do května 2023 bez výhrad plnila a až v září 2023 sděluje své právní výhrady a domáhá se vrácení uhrazených peněz. Uvedené jednání rovněž neukazuje na to, že by uzavření dohody bylo na žalobkyni vynuceno. Soud tak nemá Dohodu ze dne 31.7.2020 za neplatnou ani pro nedostatek vůle právního jednání žalobkyně.

23. Pokud žalobkyně v řízení odkazovala na rozhodnutí NS ČR sp.zn. 28 Cdo 1557/2010 a 25 Cdo 2741/2005, ty na projednávanou situaci nedopadají, neboť řeší otázku aktivní legitimace osoby, jež je oprávněna domáhat se plnění po novém dlužníkovi (věřitel) a jaký nárok naopak má vůči novému dlužníkovi původní dlužník.

24. Ze všech shora uvedených důvodů soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že by jejím plněním na základě Dohody ze dne 31.7.2023 vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení, které jí má vydat a proto žalobu v celém rozsahu zamítl, aniž by zkoumal, v jakém konkrétní výši žalobkyně na účet žalovaného hradila.

25. Výrokem II. rozhodl soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 50 750,26 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 165 000 Kč sestávající z částky 7 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 18. 12. 2023, z částky 7 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 26. 1. 2024, z částky 15 400 Kč (2 x 7 700 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 20. 2. 2024 a z částky 7 700 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 9. 4. 2024 včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 1 942,36 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 20. 2. 2024 náhrada 971,18 Kč za 71 ujetých km v částce 571,18 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,4 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 9. 4. 2024 náhrada 971,18 Kč za 71 ujetých km v částce 571,18 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,4 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 41 942,36 Kč ve výši 8 807,90 Kč.

26. Soud pro úplnost uvádí, že žalovanému nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení za podání neodůvodněného odporu (nejde o podání ve věci samé) dále za vyjádření žalovaného ze dne 5.3.2024 a ze dne 20.2.2024, jímž soudu sděloval, že netrvá na provedení důkazu výslechem matky s ohledem na její zdravotní stav a dále soudu předkládal listiny označené k důkazu (opět nejde o úkony právní pomoci ve smyslu ustanovení § 11 advokátního tarifu).