18 C 120/2024 - 110

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o vyklizení nemovitosti takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna vyklidit pozemek parc. č. st. 108, jehož součástí je stavba č. p. 53, v k. ú. [adresa] a obec [adresa] a vyklizený předat žalobcům, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku ve výši 103 589 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou po žalované domáhali vyklizení nemovité věci specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že jsou jejími vlastníky na základě kupní smlouvy ze dne [datum] za částku 500 000 Kč. Kupní cena vycházela z dohody smluvních stran, kterými byli pan [jméno FO] v postavení prodávajícího a žalobci v postavení kupujících. [jméno FO] žalobci znali asi 10 – 12 let přes svoji dceru. V nemovitosti žalobci byli a měli skutečný zájem nemovitost koupit. Za účelem zakoupení nemovitosti si ostatně žalobci vzali hypoteční úvěr, který nyní splácí. Peníze na zaplacení kupní ceny vybrali žalobci z účtu žalobce a) dne [datum]. Částka byla předána ve dvou splátkách dne [datum] a dne [datum]. Po předání druhé částky byl podán návrh na vklad. Návrh na zápis do katastru nemovitostí byl podán dne [datum]. Jelikož zjistili, že nemovitou věc užívá žalovaná, zaslali jí doporučeným dopisem ze dne [datum] výzvu o zaslání právního titulu, dle kterého nemovitost užívá. Nemá-li takový právní titul, byla vyzvána k vyklizení a předání nemovité věci ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy. Prostřednictvím svého zástupce žalovaná odmítla nemovitou věc vyklidit s ohledem na spor vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] (o určení vlastnického práva). Tato skutečnost dle žalobců však nezakládá právo žalované užívat nemovitou věc. O žalované žalobci věděli, prodávající jim však řekl, že to bude vyřešeno. To, že v nemovité věci někdo bydlí není právní vadou k jejímu nákupu. Žalobci však nevěděli o sporech o vlastnické právo. Nemovitou věc bude třeba rekonstruovat z důvodu jejího havarijního stavu. Mezi žalobci a panem [jméno FO] se nejednalo o domluvenou věc, což je zřejmé i z toho, že poté, co se pan [jméno FO] o žalobě vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] dozvěděl, navrhl dne [datum] zpětvzetí návrhu na vklad, s čímž však žalobci nesouhlasili. Žalobci nevěděli, jak pan [jméno FO] nabyl vlastnické právo k nemovité věci. Jsou však přesvědčeni, že ho nabyl poctivě.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její úplné zamítnutí s tím, že je vedeno řízení, jehož předmětem je určení vlastnictví k nemovité věci, resp. o převod vlastnictví. Žalovaným je pan [jméno FO], který byl zapsaným vlastníkem nemovité věci, od kterého ji žalobci koupili. Do finálního rozhodnutí ve věci o určení vlastnictví má žalovaná právo ji užívat k bydlení. Tato žaloba vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] byla v části vedené k návrhu žalované (v paralelním řízení v postavení žalobkyně) vyloučena do samostatného řízení a v této části byla žaloba nepravomocně zamítnuta s odůvodněním soudu, že měli být žalováni současní vlastníci, nikoliv pan [jméno FO]. Žalovaná je vlastníkem spoluvlastnického podílu k předmětné nemovité věci ve výši id. dle kupní smlouvy uzavřené dne [datum] s panem [jméno FO]. Účelem uzavření smlouvy bylo pomoci dceři žalované, paní [jméno FO], v její náročné finanční situaci. Měla exekuce, které chtěla řešit. Žalovaná i její dcera nebyly právně vzdělané, jsou jednodušší a nedomýšlely tak veškeré důsledky. Veškeré jednání se odehrávalo v rámci rodiny. Žalovaná si myslela, že poté, co dojde k vyplacení dluhů a tyto finanční prostředky budou panu [jméno FO] vráceny spolu s přiměřeným ziskem, bude opět panem [jméno FO] převedeno vlastnické právo k nemovitým věcem (v době uzavření této prvotní kupní smlouvy se jednalo o více nemovitých věcí) zpět na žalovanou. To se však nestalo. Kupní cena ve výši 500 000 Kč nebyla nikdy dle kupní smlouvy ze dne [datum] žalované vyplacena, což však žalovaná ani nečekala, protože vycházela z dohody, že smyslem je pomoci její dceři uhradit její dluhy. Ke dni podpisu kupní smlouvy ze dne [datum] byly žalovaná (ve výši ) a její dcery [jméno FO] (ve výši ) a [jméno FO] (ve výši ) spoluvlastníky pozemku parc. č. st. 108, jehož součástí je stavba č. p. 53, a pozemku parc. č. 182/2 pro k. ú. [adresa], obec [adresa]. Všechny spolumajitelky postupně převedly své podíly na tehdejšího švagra paní [jméno FO] a jeho rodinné příslušníky. Kupní smlouva ze dne [datum] byla uzavřena mezi žalovanou, paní [jméno FO] a [jméno FO]. Převedeny tak byly těchto nemovitých věcí. Podíl paní [jméno FO] převeden nebyl, neboť kvůli exekucím s ním nemohla v té době nakládat. Její podíl byl převeden až dne [datum] na základě kupní smlouvy s paní [jméno FO], dcerou pana [jméno FO]. Za převod podílu paní [jméno FO] byla sjednána kupní cena ve výši 200 000 Kč, která jí však nebyla nikdy vyplacena. Namísto toho byly vyplaceny exekuce proti ní vedené. Dne [datum] převedl pan [jméno FO] darovací smlouvou své podíly na nemovitých věcech na své dcery [jméno FO] (ve výši 3/8) a [jméno FO] (ve výši 3/8). Dle kupní smlouvy ze dne [datum] následně prodaly část nemovitých věcí, a to pozemek parc. č. 182/2 a pozemek parc. č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], obec [adresa], panu [jméno FO] za 1 350 000 Kč. Dne [datum] byla uzavřena kupní smlouva, kterou [jméno FO] (podíl ve výši 5/8) a [jméno FO] (podíl ve výši 3/8) převedly podíly na [jméno FO], která se tak stala výlučným vlastníkem nemovité věci, a to pozemku parc. č. st. 108, jehož součástí je stavba č. p. 53, pro k. ú. [adresa], obec [adresa]. Dne [datum] byla uzavřena kupní smlouva mezi [jméno FO] a panem [jméno FO], dle které se pan [jméno FO] stal výlučným vlastníkem této nemovité věci. Žalovaná a její dcery neměly fakticky v úmyslu, aby se pan [jméno FO] nebo jeho rodinní příslušníci stali vlastníky nemovité věci. Jednalo se pouze o zajišťovací převod práva. Vlastnické právo si měl pan [jméno FO], resp. jeho rodinní příslušníci podržet jen do doby, než bude panu [jméno FO] od paní [jméno FO] vše vyplaceno. [jméno FO] měl po splacení dluhu nemovitosti zpět převést na původní spoluvlastníky, k čemuž však již nedošlo. [jméno FO] na exekuce vyplatil maximálně statisíce korun. Tento dluh paní [jméno FO] panu [jméno FO] poctivě splácela v měsíčních splátkách po 8 000 Kč. Nikdy nedošlo k uzavření jakékoli nájemní smlouvy ani nebylo hrazeno nájemné. Platby ve výši 8 000 Kč byly platbami na úhradu dluhu paní [jméno FO], tj. nikdo žádnou nájemní smlouvu neuzavíral. O předání splátek však nebyl podepisován žádný doklad a úhrada probíhala v hotovosti. [jméno FO] byl uspokojen v tom, co za paní [jméno FO] v jejích exekucích uhradil, a to jednak měsíčními úhradami ve výši 8 000 Kč, jakož i z prodaných pozemků ve výši 1 350 000 Kč. Nemovité věci byly rozděleny tak, že současný pozemek parc. č. st. 108, jehož součástí je stavba č. p. 53, v k. ú. [adresa] a obec [adresa], lze užívat jen s obtížemi. Jednání pana [jméno FO] bylo velmi neetické a v rozporu s dobrými mravy. V průběhu let probíhala jednání mezi žalovanou a panem [jméno FO], resp. mezi dcerou žalované a panem [jméno FO], jak celou věc řešit. Nikdy to však definitivně vyřešeno nebylo. Jelikož však jednání probíhala v rámci rodiny, žalovaná i její dcera [jméno FO] panu [jméno FO] věřily. Žalovaná tak již na počátku byla panem [jméno FO] uvedena v omyl, bylo využito její neznalosti a nezkušenosti. Byla přesvědčená, že poté co bude vše vráceno se ziskem, vlastnické právo k podílu na nemovité věci se jí vrátí. Poté pan [jméno FO] uzavřel kupní smlouvu se žalobci. O uzavření této kupní smlouvy žalovaná nevěděla. Dozvěděla se o tom až náhledem do katastru nemovitostí. Žalobci a pan [jméno FO] se znali a jednali ve shodě. Lze si pouze domýšlet, že tak pan [jméno FO] jednal v úmyslu vyhnout se své povinnosti vůči žalované. Žalovaná neví, jak přesně se žalobci s panem [jméno FO] znali. V tomto směru je žalovaná v informačním deficitu. Je obtížné právně kvalifikovat původní právní jednání mezi žalovanou a panem [jméno FO] s ohledem na právní neznalost. Bylo by možné uvažovat o nějakém kvazi zajištění, ačkoliv tato smlouva znaky zajištění nesplňovala ani nebyl zajišťovací převod do katastru nemovitostí zapsán. Rozhodně však žalovaná neměla vůli trvale vlastnické právo k podílu na pana [jméno FO] převést. [jméno FO] se nemohl stát vlastníkem nemovitosti, neboť kupní smlouva z roku 2014 nemohla představovat vážný a pravý důvod nabytí vlastnického práva. Žalovaná žalobce neznala. Žalobci se před uzavřením kupní smlouvy nebyli na nemovitost nikdy podívat, o nemovitosti si nic nezjišťovali, což rovněž napovídá tomu, že se jednalo o jednání ve shodě. Žalobci se tak nikdy nemohli stát vlastníky předmětné nemovité věci. Žalovaná v domě žije celý svůj život. Nikdy neměla v úmyslu převádět své vlastnické právo k ní, jakož ani její dcery. Účelem kupních smluv z roku 2014 a 2015 bylo, aby pan [jméno FO] vyplatil dluhy paní [jméno FO], a toto vyplacení mělo být těmito kupními smlouvami zajištěno. Po vrácení zaplacených dluhů paní [jméno FO] panu [jméno FO] mělo dojít následně ke zpětnému přepsání vlastnického práva. Žalovaná ani její dcery nebyly zastoupeny advokátem. Žalovaná kupní smlouvu dokonce ani nečetla, neboť panu [jméno FO] věřila. Veškerá jednání probíhala v rámci rodiny. Tato důvěra však byla panem [jméno FO] zneužita. Poté, co žalovaná s dcerou [jméno FO] začaly žádat o vrácení nemovité věci, převedl pan [jméno FO] zcela účelově své vlastnické právo na žalobce. V souvislosti s úhradou kupní ceny z kupní smlouvy ze dne [datum] se žalobci a pan [jméno FO] nedokázali ani shodnout, jak byla hrazená. Žalobci tak nejsou vlastníky nemovité věci. To že podepsali kupní smlouvu s panem [jméno FO] znamená, že se pouze snažili zapojit do jeho snahy udržet si své vlastnické právo k nemovité věci. Podle kupní smlouvy z roku 2014 nebylo nikdy plněno. Žalovaná ani její dcera [jméno FO] z této kupní smlouvy nikdy žádné peníze neobdržela. [jméno FO] toto nikdy nežalovala, neboť to již nechtěla řešit.

3. Ze shodných tvrzení účastníků, provedených listinných důkazů a svědeckých výpovědí učinil soud následující skutková zjištění: Ke dni [datum] byly v katastru nemovitostí zapsány jako vlastnice pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], a pozemku parc. č. [Anonymizováno]/2 vše v k. ú. [adresa], obec [adresa] [jméno FO] s podílem ve výši , žalovaná s podílem a paní [jméno FO] s podílem . Na podílu paní [jméno FO] bylo zapsáno několik zástavních práv exekutorských a rovněž byly zapsány exekuční příkazy k prodeji tohoto podílu /viz výpis z KN na č. l. 62-64 spisu/.

4. Dne [datum] byla mezi žalovanou v postavení prvé prodávající, paní [jméno FO] v postavení druhé prodávající a panem [jméno FO] v postavení kupujícího podepsána kupní smlouva. Touto smlouvou se prodávající zavázali převést na kupujícího podíly (žalovaná ve výši id. a paní [jméno FO] [Anonymizováno] ve výši id. ) k pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], a k pozemku parc. č. [Anonymizováno]/2, v k. ú. [adresa], obec [adresa]. Podíly měly být prodány za dohodnutou kupní cenu ve výši 500 000 Kč s tím, že část kupní ceny měla být zaplacena v hotovosti do rukou prodávajících, což prodávající dle smlouvy potvrdily, a zbývající část kupní ceny ve výši 250 000 Kč měla být zaplacena složením na účet daný prodávajícími v termínu nejpozději do deseti dnů od povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Ve smlouvě je dále uvedeno, že si smluvní strany smlouvu dobře přečetly a byla sepsána podle jejich pravé a svobodné vůle, nikoli v tísni. Smlouva obsahuje úředně ověřené podpisy smluvních stran. Smlouva byla zapsána do katastru nemovitostí ve prospěch pana [jméno FO] /viz kupní smlouva ze dne [datum] na č. l. 22 – 24 spisu a shodná tvrzení účastníků/.

5. Dne [datum] byla podepsána mezi panem [jméno FO] v postavení dárce a slečny [jméno FO] a [jméno FO] v postavení obdarovaných darovací smlouva, dle které se dárce zavázal darovat svůj podíl ve výši na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno] a pozemku parc. č. [Anonymizováno]/2, v k. ú. [adresa], obec [adresa], na obdarované rovným dílem (tj. na každou podíl ve výši 3/8). Smlouva obsahuje úředně ověřené podpisy smluvních stran a byla ve prospěch [jméno FO] a [jméno FO] zapsána do katastru nemovitostí /viz darovací smlouva ze dne [datum] na č. l. 28 – 30 spisu a shodná tvrzení účastníků/.

6. Dne [datum] podepsala paní [jméno FO] v postavení prodávající a paní [jméno FO] v postavení kupující kupní smlouvu, v níž je uvedeno, že prodávající je vlastníkem podílu ve výši na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], a pozemku parc. č. [Anonymizováno]/2, v k. ú. [adresa], obec [adresa], které převádí na kupující za kupní cenu ve výši 200 000 Kč. Celá dohodnutá kuní cena měla být dle smlouvy zaplacena v hotovosti před podpisem smlouvy, což prodávající ve smlouvě potvrdila. Smlouva opět obsahovala doložku, že si smluvní strany smlouvu dobře přečetly, že byla sepsána podle jejich pravé a svobodné vůl, nikoliv v tísni. Smlouva obsahuje úředně ověřené podpisy smluvních stran. Smlouva byla zapsána do katastru nemovitostí ve prospěch paní [jméno FO] /viz kupní smlouva ze dne [datum] na č. l. 25 - 27 spisu a shodná tvrzení účastníků/.

7. Dne [datum] podepsaly [jméno FO] a [jméno FO] v postavení prodávajících a dne [datum] pan [jméno FO] v postavení kupujícího kupní smlouvu, dle které měly prodávající ([jméno FO] s podílem ve výši 5/8 a [jméno FO] s podílem 3/8) převést pozemek parc. č. [Anonymizováno]/2 a pozemek parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa], na kupujícího za kupní cenu 1 350 000 Kč s tím, že 70 000 Kč bude složeno k rukám zprostředkovatele převodu ([právnická osoba]) a částka 1 280 000 Kč do advokátní úschovy, která bude následně uvolněna na bankovní účet prodávajících. Smlouva obsahuje úředně ověřené podpisy smluvních stran a byla ve prospěch [jméno FO] zapsána do katastru nemovitostí /viz kupní smlouva ze dne [datum] na č. l. 55-58 spisu a shodná tvrzení účastníků/. Dne [datum] podepsala [jméno FO] a [jméno FO] v postavení prodávajících a [jméno FO] v postavení kupujících kupní smlouvu, dle které měly prodávající ([jméno FO] svůj podíl ve výši 5/8 a [jméno FO] svůj podíl ve výši 3/8) prodat pozemek parc. č. st. 108, jehož součástí je stavba č. p. 53, v k. ú. [adresa], obec [adresa] (dále jen „nemovitá věc“), za kupní cenu ve výši 300 000 Kč. Celá kupní cena měla být dle smlouvy zaplacena v hotovosti do rukou prodávajících před podpisem této smlouvy. Smlouva obsahuje úředně ověřené podpisy smluvních stran a byla ve prospěch [jméno FO] zapsána do katastru nemovitostí /viz kupní smlouva ze dne [datum] na č. l. 31 – 33 spisu a shodná tvrzení účastníků/.

8. Dne [datum] podepsala paní [jméno FO] v postavení prodávající a pan [jméno FO] v postavení kupujícího kupní smlouvu, dle které se prodávající zavázala prodat nemovitou věc kupujícímu za kupní cenu ve výši 300 000 Kč. Celá dohodnutá kupní cena měla být kupujícím zaplacena. Smlouva obsahuje úředně ověřené podpisy smluvních stran a byla ve prospěch [jméno FO] zapsána do katastru nemovitostí /viz kupní smlouva ze dne [datum] na č. l. 34 – 35 spisu a shodná tvrzení účastníků/.

9. Dne [datum] byla úředně ověřenými podpisy podepsána kupní smlouva mezi [jméno FO] v postavení prodávajícího a žalobci (manželi) v postavení kupujících, kterou se prodávající zavázal převést vlastnické právo k nemovité věci za kupní cenu ve výši 500 000 Kč. Kupní cena měla být uhrazena z vlastních zdrojů před podáním návrhu na vklad vlastnického práva. Kupní cena měla být dle smlouvy zaplacena v několika splátkách o nestejné výši vždy nepřesahující 200 000 Kč. Nemovitost měla být koupena do společného jmění manželů. Kupující ve smlouvě prohlásili, že se s převáděnými nemovitostmi dobře seznámili a kupují je ve stavu zjištěném společnou prohlídkou před vznikem smlouvy, v jejímž rámci došlo i k jejich fyzickému předání. Kupní smlouva byla ve prospěch žalobců zapsána do katastru nemovitostí /viz kupní smlouva na č. l. 71-73 spisu a shodná tvrzení účastníků/. Před podpisem této kupní smlouvy byl v katastru nemovitostí jako jediný vlastník předmětné nemovité věci zapsán pan [jméno FO] /viz shodná tvrzení účastníků/. Dne [datum] podepsala žalobkyně b) u společnosti [právnická osoba]. Dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě číslo [hodnota], kterým zažádala o neúčelový, nezajištěný úvěru na dobu určitou ve výši 716 014 Kč, kterým měl být čerpán převodem na běžný účet. Úvěr měl být splácen pravidelnou měsíční splátkou ve výši 10 053 Kč /viz dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě na č. l. 75-77 spisu/. Dne [datum] žalobce a) vybral v hotovosti z běžného účtu částku v celkové výši 500 000 Kč (pěti výběry po 100 000 Kč) /viz výpis z účtu na č. l. 74 spisu/. Dne [datum] byl podán návrh na zápis vlastnického práva k předmětné nemovité věci ve prospěch žalobců na katastr nemovitostí. Řízení bylo vedeno pod číslem V-[Anonymizováno]/2023. Návrh byl podán žalobci a panem [jméno FO] /viz shodná tvrzení účastníků a informace o řízení na č. l. 20 spisu/. [právnická osoba] v řízení vyzval žalobce a), aby se vyjádřil ke zpětvzetí návrhu na vklad. Výzvu katastrální úřad odůvodnil tím, že dne [datum] bylo katastrálnímu úřadu doručeno zpětvzetí návrhu na vklad učiněné panem [jméno FO] a žalobci. Podpis žalobce a) však nebyl podobný podpisu na smlouvě, a proto k tomu nebylo možné přihlédnout /viz výzva k vyjádření KÚ na č. l. 37 spisu/.

10. Žalovaná spolu s paní [jméno FO] podala ke zdejšímu soudu žalobu ze dne [datum] směřující proti panu [jméno FO] na určení vlastnictví k předmětné nemovité věci. K žalobě mj. připojila výpis z katastru nemovitostí, dle kterého byl pan [jméno FO] zapsán jako vlastník předmětné nemovité věci ke dni [datum] s tím, že práva k nemovité věci jsou dotčena změnou V-7000/2023-206 /viz žaloba na určení vlastnictví ze dne [datum] na č. l. 65-68 spisu a výpis z KN na č. l. 97 spisu/. Vlastnické právo k předmětné nemovité věci ve prospěch žalobců bylo do katastru nemovitostí zapsáno do společného jmění žalobců /viz shodná tvrzení účastníků, náhled do KN na č. l. 7 spisu a informace o pozemku na č. l. 96 spisu/. Žalobci prostřednictvím svého zástupce zaslali žalované dopis ze dne [datum], v němž vyzvali žalovanou k předložení právního titulu k užívání předmětné nemovité věci. Není-li takový titul, vyzvali žalovanou k jejímu vyklizení a předání žalobcům ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto dopisu /viz oznámení o převzetí zastoupení ze dne [datum] na č. l. 5 spisu/. Žalovaná prostřednictvím svého zástupce uvedla v dopise ze dne [datum], že není důvod nemovitou věc vyklidit, neboť u Okresního soudu v [adresa] probíhá řízení o určení vlastnictví k nemovité věci, v němž je žalovaný pan [jméno FO]. Minimálně do finálního rozhodnutí o žalobě na určení vlastnictví, resp. o převod vlastnictví, má žalovaná právo nemovitou věc užívat k bydlení /viz reakce na výzvu k vyklizení na č. l. 6 spisu/.

11. Svědkyně [jméno FO] ve své výpovědi uvedla, že žalovaná je její matka. Převedla svůj podíl k domu se zahradou, který měla po otci, na pana [jméno FO]. Nepamatovala si smlouvu, kterou to převáděla. Před podpisem této smlouvy proběhla osobní schůzka, které byla přítomna svědkyně, žalovaná, sestra svědkyně (paní [jméno FO]) a pan [jméno FO]. Během této schůzky se domluvili, že pan [jméno FO] zaplatí dluhy za paní [jméno FO], která byla v exekuci. Na pana [jméno FO] bude převeden dům se zahradou s tím, že žalovaná a paní [jméno FO] budou platit nájem v domě a splatí dluhy, které pan [jméno FO] za sestru zaplatil. Po jejich splacení bylo domluveno, že pan [jméno FO] dům přepíše zpět. Nevěděla, na koho měl být dům přepsán. Neočekávala však, že by měl být, byť z části, přepsán na ni, tj. že by se jí někdy spoluvlastnický podíl vrátil. Z kupní ceny, která byla v kupní smlouvě uvedená, nic nedostala. Nečekala však, že jí bude něco zaplaceno. Výši kupní ceny si nepamatovala. Ani žalovaná z kupní ceny nedostala ničeho zaplaceno. Víc to neřešila, dělala to pro klid v rodině, pro žalovanou a sestru svědkyně. S obsahem kupní smlouvy se seznámila, před podpisem ji četla. Neřešila otázku zpětného vrácení domu. Nepodepisovala nic, co by se vrácení předmětného domu týkalo. Podmínky vrácení řešili ostatní během té schůzky, ona neměla být účastníkem takového vrácení. Poté, co toto bylo podepsáno, o tom s panem [jméno FO] nemluvila. Žalované a sestry se pouze ptala (a to pouze na začátku), zda platí nájem, což potvrdily. Nevěděla, kolik platily. Neptala se již, zda sestra splácí dluhy panu [jméno FO]. Nevěděla, jak vysoké exekuce sestra měla, ani zda byly skutečně panem [jméno FO] splaceny, popř. v jaké výši. Žalovaná v předmětném domě bydlí celý život. V současné době tam bydlí i se svou vnučkou [jméno FO]. [jméno FO] byl švagr paní [jméno FO]. O dalších smlouvách na nemovitostech uzavíraných v budoucnu nevěděla. Do předmětného domu nejezdí příliš často. Od té doby, co paní [jméno FO] nežije, jezdí častěji za žalovanou (jednou týdně). Žalovaná se nikdy nezmiňovala, že by si tam byl dům někdo prohlédnout v souvislosti s prodejem /viz výslech paní [jméno FO] na č. l. 78 p.v – 79 spisu/.

12. Svědek [jméno FO] ve věci uvedl, že žalovaná je jeho bývalá tchýně. Byl manželem zemřelé [jméno FO], se kterou se rozvedl v roce 2002. [jméno FO] je jeho bratr. Dělá podrazy. Do předmětného domu svědek denně chodí. [jméno FO] podepsala jeho bratrovi nějaký papír, že jí dá peníze na dluhy. Vydíral ji tím. [jméno FO] panu [jméno FO] vše pravidelně sedm let splácela, resp. splácela osm možná devět let nájem za dům ve výši 8 000 Kč až 9 000 Kč. Když nemohla, platila dcera nebo jeho bratr [jméno FO]. [jméno FO] řekl, že až se to splatí, ten dům se vrátí. Poté, co byl nájmem tento dluh, který pan [jméno FO] za paní [jméno FO] zaplatil, doplacen, tak mělo dojít k vrácení domu zpět na paní [jméno FO]. Poté svědek paní [jméno FO] řekl, ať už to neplatí, že už ten dům měl bratr dávno vrátit. [jméno FO] však z toho těžil dál. Veškeré papíry z katastru pan [jméno FO] paní [jméno FO] vzal s tím, že jí to dá, až paní [jméno FO] vše vrátí. Svědek byl osobně přítomen, když pan [jméno FO] říkal paní [jméno FO], že ten dům vrátí. Právně ošetřené to nebylo, vzájemně si věřili. Svědkovi pan [jméno FO] slíbil, že mu dá 400 000 Kč, když je vystěhuje. [jméno FO] prodal zahradu od domu a dostal za to přes milion korun. Vše se vyhrotilo asi před dvěma lety. Teď chce pan [jméno FO] ještě dům, ačkoliv se o dům vůbec nestará. Podíly na domu se zahradou převedly na pana [jméno FO] žalovaná, paní [jméno FO] a její sestra [jméno FO]. Žádné z nich pan [jméno FO] ničeho nezaplatil. Dohoda byla, že žalované a [jméno FO] něco zaplatí a za bývalou ženu zaplatí dluhy, které skutečně uhradil ve výši cca 300 000 Kč – 400 000 Kč (ne víc než půl milionu). To mu řekla jeho dcera a paní [jméno FO] už v roce 2014. Dohodli se, že zahradu si [jméno FO] může nechat a může ji i prodat, ale že se vrátí dům, ke kterému se přepíše vlastnické právo zpět na tři původní spoluvlastnice. Do té doby, že je tam nechá bydlet. Poté došlo k nějakým změnám vlastnictví v rodině pana [jméno FO]. Nechtěl o dům přijít. To určitě věděla i paní [jméno FO]. Vše se vyhrotilo asi před dvěma lety, když se prodala zahrada. [jméno FO] to zničilo, psychicky se zhroutila a pana [jméno FO] se i bála. Do té dob měl svědek s panem [jméno FO] dobré vztahy. [jméno FO] má syna [Anonymizováno] a dvě dcery – [jméno FO] a [Anonymizováno]. Nebyl přítomen, když pan [jméno FO] jednal s paní [jméno FO] o prodeji. Věděl pouze, že to podepsala, to mu řekla. [jméno FO] slíbil, že poté vše přepíše na vnoučka svědka [Anonymizováno]. O přepisu domu na žalobce se dozvěděl loni od dcery, která mu řekla, že tam někdo byl a vyhrožoval, že se mají vystěhovat. Nebyl přítomen žádnému převodu /viz výslech svědka pana [jméno FO] na č. l. 79 – 80 spisu/.

13. Svědek [jméno FO] ve věci uvedl, že žalobce zná asi deset až patnáct let. Poznali se na nějaké rodinné sešlosti. Jsou přátelé. Vidí se tak dvakrát až třikrát do roka. Žalovanou zná velmi málo. Se zástupcem žalované se sešel před Vánoci, kdy jeho bratr začal dům aktivně řešit. Svědek řekl zástupci, že dům už prodal, ale že by se s tím dalo ještě něco dělat. Nabídl mu kupní cenu ve výši 500 000 Kč, za kterou by to mohlo být odkoupeno. Tuto částku nabízel všem. Pokud by mu to paní [jméno FO] zaplatila, peníze by žalobcům vrátil. Byl odmítnut. Zástupce žalované požadoval podpis nájemní smlouvy na deset let s nízkou cenou, aby to pak žalobci odprodali zpět, což svědek odmítl. Asi před 12 lety ho oslovila paní [jméno FO] (bývalá švagrová), zda by nekoupil dům, že je na něm asi 22 exekucí a že ji stejně vystěhují. Dohodli se, došli spolu na katastr, zjistili jednotlivé exekuce a společně to objeli. Postupně to vyplatil, byl to asi jeden milion korun. Dům v té době společně vlastnila žalovaná, paní [jméno FO] a její sestra [jméno FO]. Svědek koupil celý dům se zahradou. Dohodli se, že celý dům odkoupí a dočasně je tam nechá bydlet. Všechny dohromady měly platit nájem za to, že tam budou bydlet, ve výši 8 000 Kč měsíčně. Kupní cena byla prodávajícím vyplacena dle kupních smluv. Pokud nebyla zaplacena paní [jméno FO], mohla to napadnout. Zaplatil i veškeré exekuce, které tam vázly. Byla to rodina a chtěli to vyřešit. Peníze v té době měl. Mohli to od svědka kdykoliv odkoupit. Nikdy o to neměli zájem. Dluhy, které svědek zaplatil, mu paní [jméno FO] nikdy nesplácela. Nebyla ani taková dohoda. Po odkupu řekl, že to prodá s tím, že tam zatím mohou bydlet. Dříve dělal realitního makléře. Veškeré smlouvy připravil svědkovi právník. Druhá strana měla vždy možnost se s obsahem smluv seznámit, nic nesporovali a vše se podepsalo. Potřebovali to prodat, aby tam mohli dál bydlet. Každý obdržel svůj stejnopis smlouvy, nikomu ho nezadržoval. Zda před podpisem smluv proběhly i osobní schůzky si již svědek nepamatoval. Prodělal před lety mozkovou příhodu a již si tyto věci nepamatuje. Nevzpomínal si, zda byla dohoda, že po splacení dluhů bude dům vrácen. Oddělil poté zahradu. Udělal z toho stavební parcelu a prodal ji panu [jméno FO], který tam bydlí. Od roku 2014 dům vlastnil buď svědek nebo některé z jeho dětí. Poté se to však zase vrátilo ke svědkovi. Na děti dům převedl kvůli svým těžkým zdravotním problémům. Byly však s domem problémy, s nájemníky byly problémy. Dcery svědka to nezvládaly řešit. Chodily po úřadech, po policii. Přepsalo se to pak snad ještě na nevěstu syna, ale byly stejné problémy. Dcery svědka se jmenují [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO] je manželka jeho syna. Pokud byly nemovité věci převáděny kupní smlouvou, kupní cena byla vždy zaplacena. Nepamatoval si, zda on nemovité věci nabyl darovací nebo kupní smlouvou. Nemovité věci přepsal po mozkové příhodě. Vrátilo se to ke svědkovi. Nájem neplatili pravidelně. Za poslední 2,5 roku nikdo z domu na nájmu nezaplatil ničeho. Navíc se tam nastěhoval i bratr [jméno FO], a proto se rozhodl, že to prodá. Dokonce jim i půjčoval nějaké peníze. Nabízel jim i náhradní ubytování, když to prodá. Dům je velmi zničen. Dům nabízel k prodeji po různých známých. Bylo tam více prohlídek. Jediní žalobci to chtěli koupit. S žalobci tam byl možná dvakrát. Jednou byla přítomná i paní [jméno FO], byla doma sama. Věděla, že se má dům prodávat. Žalobci byli na prohlídce asi měsíc před tím, než tu smlouvu podepsali. Žalobci za dům zaplatili 500 000 Kč. Kupní cena byla stanovena dohodou, žádný posudek se na dům nedělal. Dům byl v dezolátním stavu. Žalobci měli dům opravit a bydlet tam. Čekalo se na banku, než si to žalobci vyřídí. Platilo se to z půjčky. Po zaplacení se to dalo na katastr nemovitostí. Platilo se to v hotovosti. Možná ve dvou částkách (2x 250 000 Kč). Nevěděl, proč to bylo v kupní smlouvě napsáno jinak. Zapsal to tak právník, který neznal realitu. Žalobci věděli, že v domě někdo bydlí. Bylo však domluveno, že se vystěhují. Neustále však stěhování odkládali. [jméno FO] se měla odstěhovat s maminkou do [adresa]. Dcera měla jít bydlet k příteli. Dnes je kvůli tomu s žalobci rozhádaný. Nikdo neinicioval zpětný prodej nebo vrácení. Vše začal řešit až jeho bratr, který tam měl vložit nějaké své peníze. [jméno FO] nebyla schopná dům odkoupit, ani svědkovi vše nezaplatila. Nebyl nikdy důvod dům vracet. Mohli to řešit dřív. Zpětvzetí návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí byl podán z důvodu, že ve smlouvě nebyla domluvena daň z převodu nemovitosti. To si uvědomil až v době řízení. Svědek nejprve uvedl, že zpětvzetí podepsali všichni společně. Následně uvedl, že to podepsal sám a sám to donesl na katastr nemovitostí. Právník mu ale poté řekl, že se daň už neplatí, a proto zpětvzetí odblokoval. Žalobci to věděli, vše společně řešili. Nakonec se to zapsalo. Svému bratrovi [jméno FO] nikdy nenabízel 400 000 Kč, aby vystěhoval rodinu z domu. Naopak on žádal proplacení investic ve výši 300 000 Kč na domě /viz výslech svědka [jméno FO] na č. l. 80 – 81 spisu/.

14. Svědkyně [jméno FO] ve věci uvedla, že žalovaná je její babička. Její matka, [jméno FO], měla exekuce, ale nevěděla, jak vysoké. Nikdy o tom nemluvily. Nikdy o výši exekucí nemluvila ani se svým otcem. Matka svědkyně proto kontaktovala strýce svědkyně, pana [jméno FO]. Věřila, že až se exekuce doplatí, že se to přepíše zpět. Neviděla žádnou smlouvu, která se podepisovala. Nevěděla proto, jakou formou byly nemovité věci převedeny (kupní smlouvou, darovací apod.). Byla osobně přítomná, když se převod domlouval. Byla tam žalovaná, teta svědkyně, manžel tety a matka svědkyně. Dohodli se, že strýc zaplatí všechny dluhy za matku. Dům se převede na strýce a potom, co mu matka všechno splatí, se dům přepíše zpět na babičku. Žalované, ani [jméno FO] za převod pan [jméno FO] ničeho neuhradil. Žádné peníze však ani nečekaly. Dům včetně zahrady se měl přepsat zpět. To vše věděla od své matky. Nevěděla, zda byl zpětný převod nějak právně ošetřen. Teta to nejprve podepsat nechtěla, ale nakonec souhlasila, chtěla spolu s žalovanou paní [jméno FO] pomoci. [jméno FO] poté s [jméno FO] objížděl exekutory a vše se zaplatilo. [jméno FO] svědkyni řekla, že to mohlo být cca 600 000 Kč. Dluh se měl splácet nájmem ve výši 8 000 Kč měsíčně. O nájmu mluvil pan [jméno FO]. Říkal, že tam budou, dokud budou platit nájem, jinak je vystěhuje. O žádné nájemní smlouvě nevěděla. Její matka [jméno FO] vše platila v hotovosti. [jméno FO] vždy přijel, převzal peníze od matky a odjel. Platilo se to pravidelně asi deset let. Už rok panu [jméno FO] nic neplatí. Žádný doklad o tom neměla. V době, kdy se toto řešilo, nevěděli nic o tom, že strýc [jméno FO] prodá zahradu. Měl být vrácen dům i se zahradou. Měsíčními splátkami byl splácen dluh, všichni tomu rozuměli, že bydlí v domě zadarmo, že je to v rámci rodiny. V domě všechno dělali na své náklady. Uhrazené dluhy byly strýci vráceny ve formě měsíčních plateb a prodejem zahrady. Před pár lety paní [jméno FO] žádala strýce, aby dům vrátil. Poté se do toho vložil i otec. Až když kontaktovali zástupce, svědkyně zjistila, že dochází k prodeji domu žalobcům. [jméno FO] slíbil, že jim pomůže a po splacení dluhu vše vrátí. V obci nikdy s nikým neměli problém. Problémy začaly až prodejem zahrady panu [jméno FO]. Nevěděli o prodeji zahrady. [jméno FO] asi před čtyřmi roky řekla, že strýc nemovitosti v rámci rodiny převádí. Snažila se to s ním řešit, bylo jí to divné. Neví, že by se byl někdo na dům podívat s tím, že ho chce koupit. [jméno FO] tam na prohlídku nikoho nepouštěla. Po vsi se ale říkalo, že se dům prodává. V současné době v domě bydlí žalovaná a sestra svědkyně. Svědkyně se odstěhovala poté, co žalobci protiprávně vypnuli elektriku. Žalovaná elektriku platila pravidelně. Otec svědkyně v domě nebydlí a nikdy nebydlel. Často tam ale jezdí. Žalovaná a sestra svědkyně se nemají kam přestěhovat, zatím to nijak neřeší. Svědkyně stále bydlí ve stejné obci, do domu prakticky denně dochází. K prodeji domu žalobcům pan [jméno FO] přistoupil, když si vzali advokáta. Toho mají asi dva roky. [jméno FO] jim stále tvrdil, že nemohou s nakládáním s nemovitostmi nic dělat. Stále je ale ujišťoval, že se jim dům vrátí. Žalovaná je v domě pořád /viz výslech svědkyně [jméno FO] na č. l., 81 – 82 spisu/.

15. Závěr o skutkovém stavu je takový, že žalovaná měla v katastru nemovitostí zapsaný podíl ve výši , paní [jméno FO] podíl ve výši a paní [jméno FO] podíl ve výši na nemovitostech, a to na pozemku parc. č. st. 108, jehož součástí je stavba č. p. 53, a pozemku parc. č. 182/2 vše v k. ú. [adresa]. Na podílu paní [jméno FO] bylo v katastru nemovitostí zapsáno několik zástavních práv exekutorských a rovněž byly zapsány exekuční příkazy k prodeji tohoto podílu. Dne [datum] podepsaly žalovaná a [jméno FO] v postavení prodávajících kupní smlouvu s kupujícím panem [jméno FO] týkající se prodeje jejich podílu na těchto nemovitých věcech za kupní cenu 500 000 Kč. Smlouva byla zapsána do katastru nemovitostí. Žalovaná a paní [jméno FO] přistoupily k podpisu této smlouvy z důvodu, že chtěly pomoci [jméno FO] od jejích dluhů. Dohodli se, že pan [jméno FO] veškeré dluhy, které předmětný podíl tížily, uhradí, což se také stalo (na tomto skutkovém zjištění se shodovaly veškeré svědecké výpovědi). Soud vzal rovněž ze svědeckých výpovědí paní [jméno FO] a [jméno FO] za prokázané, že žalované a paní [jméno FO] nebylo z kupní ceny ničeho uhrazeno, že to však ani nečekaly s ohledem na vzájemnou dohodu, tj. že budou uhrazeny dluhy paní [jméno FO]. Svědecké výpovědi v této otázce byly v zásadě v jednotě, když i svědek [jméno FO] potvrdil, že ho kontaktovala paní [jméno FO] ohledně domu a jejích dluhů na něm a že tyto dluhy uhradil. Svědecké výpovědi tak prokazovaly i tvrzení žalované, že neočekávala, že jí bude v souvislosti s kupní smlouvou cokoliv uhrazeno. Jinak vypovídal pouze svědek [jméno FO], jehož svědecká výpověď však byla soudem v řadě ohledů hodnocena jako zmatená a nevěrohodná, neboť v řadě místech zcela vybočovala od skutkových zjištění vyplývajících z ostatních provedených důkazů (zejména z ostatních svědeckých výpovědí), jakož i v některých otázkách sám svědek v průběhu výpovědi měnil své odpovědi (zejména v otázce, na koho měla být nemovitá věc zpět přepsána, nejprve uváděl na paní [jméno FO], poté na původní spoluvlastnice a nakonec na vnuka). Svědek rovněž jako jediný uváděl, že kupní cena měla být žalované a paní [jméno FO] dle kupní smlouvy ze dne 2014 uhrazena, což však odporovalo tomu, co uvedla sama paní [jméno FO] ve své výpovědi, jakož i tvrzením samotné žalované. Dále svědek uvedl, že byla domluva, že si pan [jméno FO] bude moci oddělit zahradu od domu a tu prodat, zbytek že však vrátí, což rovněž ostatní svědci nepotvrdili. Naopak svědkyně [jméno FO] uvedla, že oddělení zahrady bylo pro ně překvapením a že se mělo vrátit vše. Soud vzal rovněž ze svědeckých výpovědí [jméno FO] a [jméno FO] za prokázané, že mezi žalovanou, [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] byla rovněž dohoda, že paní [jméno FO] bude panu [jméno FO] splácet dluhy, které za ni uhradil, a až se to vrátí, že se nemovitá věc převede zpět. Soud se k existenci takové dohody mezi smluvními stranami přiklonil i z toho důvodu, že to vysvětluje, proč žalovaná a paní [jméno FO] a stejně i paní [jméno FO] přistoupily k převodu svých podílů na pana [jméno FO], neboť se tím snažili získat čas a finanční prostředky, díky kterým by mohly tuto nemovitou věc postiženou exekucí ještě zachránit. Jedná se o poměrně běžný způsob uvažování dlužníka, který nechce přijít o rodinnou nemovitost. [jméno FO] pan [jméno FO] pak existenci této dohody (tj. že měla být nemovitost vrácena zpět) nevyvrátil, když uvedl, že si to z důvodu svých zdravotních problémů nepamatuje. Mezi vyslýchanými svědky však nepanovala shoda na tom, komu měla být nemovitá věc vrácena, neboť paní [jméno FO] sice uvedla, že k vrácení nemovitých věcí mělo dojít, ale už nevěděla na koho, zcela jistě však ne na ni, a paní [jméno FO] ve své výpovědi uvedla, že se poté nemovité věci měly převést na žalovanou (její babičku). Svědek [jméno FO] pak k této otázce vypovídal zcela zmateně. Všichni svědci, kteří se o vrácení nemovitých věcí zmiňovali, se však shodli, že to nebylo nijak právně ošetřené, že si pouze vzájemně věřili. Dne [datum] podepsal pan [jméno FO] darovací smlouvu s jeho dcerami [jméno FO] a [jméno FO], dle které jim tyto podíly na uvedených nemovitých věcech daroval rovným dílem (každé ve výši 3/8). Darovací smlouva byla zapsána do katastru nemovitostí. Dne [datum] podepsala paní [jméno FO] v postavení prodávající a paní [jméno FO] v postavení kupující kupní smlouvu, dle které byl prodán podíl paní [jméno FO] na uvedených nemovitých věcech za kupní cenu 200 000 Kč. Smlouva byla zapsána do katastru nemovitostí. Dne [datum] podepsaly [jméno FO] a [jméno FO] v postavení prodávajících a dne [datum] pan [jméno FO] v postavení kupujícího kupní smlouvu, dle které měly prodávající ([jméno FO] s podílem ve výši 5/8 a [jméno FO] s podílem 3/8) převést pozemek parc. č. 182/2 a pozemek parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa], na kupujícího za kupní cenu 1 350 000 Kč. Následně byla do katastru nemovitostí zapsána kupní smlouva ze dne [datum], dle které [jméno FO] a [jméno FO] v postavení prodávajících měly převést na [jméno FO] [Anonymizováno] v postavení kupujících nemovitou věc za kupní cenu 300 000 Kč. Na základě kupní smlouvy ze dne [datum] byl do katastru nemovitostí zapsán jako jediný vlastník nemovité věci pan [jméno FO]. S panem [jméno FO] následně podepsali dne [datum] kupní smlouvu žalobci, dle které měli nabýt do společného jmění manželů vlastnické právo k nemovité věci za 500 000 Kč. Vlastnické právo žalobců k nemovité věci bylo zapsáno do katastru nemovitostí. Návrh na zápis byl podán dne [datum]. Dne [datum] podepsala žalobkyně b) u společnosti [právnická osoba]. Dodatek č. 1 k rámcové smlouvě číslo [hodnota], kterým zažádala o neúčelový, nezajištěný úvěr na dobu určitou ve výši 716 014 Kč, kterým měl být čerpán převodem na běžný účet. Úvěr má být splácen pravidelnou měsíční splátkou ve výši 10 053 Kč. Dne [datum] žalobce a) vybral v hotovosti z běžného účtu částku v celkové výši 500 000 Kč. Žalobci a pan [jméno FO] se dlouhodobě znají. Tuto skutečnost jednak v řízení potvrdili i sami žalobci a zároveň ji ve svém výslechu stvrdil i pan [jméno FO]. Pokud jde o skutkové zjištění, zda si byli žalobci nemovitou věc prohlédnout, pak v této otázce byly jednotlivé důkazy (svědecké výpovědi) v rozporu. Svědkyně [jméno FO] a svědkyně [jméno FO] uvedly, že spíše taková prohlídka neproběhla. Naopak svědek [jméno FO] uvedl, že tato prohlídka proběhla (dokonce opakovaně). Soud se v tomto směru přiklonil při hodnocení důkazů k závěru, že se prohlídka v předmětné nemovité věci s vyšší mírou pravděpodobnosti neuskutečnila. Všichni svědci se v zásadě shodli, že v posledních letech již byly vzájemné vztahy na jedné straně mezi žalovanou, její dcerou [jméno FO] a jejich zbylými nejbližšími rodinnými příslušníky a na druhé straně s panem [jméno FO] problematické. [jméno FO] odmítla cokoliv dalšího panu [jméno FO] v souvislosti s nemovitou věcí platit. [jméno FO] ve své svědecké výpovědi uvedl, že komunikace s rodinou obývající nemovitou věc byla dlouhodobě komplikovaná (proto se na něho také mělo vlastnické právo „vrátit“ z jeho rodinných příslušníků). Je tak s podivem, že by v takto komplikovaném vzájemném vztahu žalovaná, paní [jméno FO] nebo kdokoliv další umožnil prohlídku nemovité věci v souvislosti s jejím prodejem, jakož i že by o tom zejména paní [jméno FO] nevěděla. S ohledem na věk žalované lze usuzovat, že se v nemovité věci převážně zdržuje a že by tedy o takové prohlídce věděla a své dceři, popř. vnučce by to sdělila, stejně tak že by to paní [jméno FO] případně sdělila její matka [jméno FO]. Lze tak i předpokládat, že žalobci o komplikacích s prohlídkou nemovité věci věděli. Ostatně i svědek [jméno FO] v řízení uvedl, že žalobci věděli, že nemovitou věc obývá žalovaná. Žalovaná nemovitou věc dlouhodobě obývá, v současnosti s vnučkou [jméno FO]. Žalobci vyzvali žalovanou k vyklizení nemovité věci dopisem ze dne [datum], což žalovaná dopisem ze dne [datum] odmítla. Žalovaná a [jméno FO] podaly ke zdejšímu soudu žalobu ze dne [datum] směřující proti panu [jméno FO], která byla nepravomocně zamítnuta ve vztahu mezi žalovanou a panem [jméno FO].

16. Soud pro nadbytečnost zamítl zbylé účastníky navržené důkazy [tj. účastnický výslech žalobců a žalované, výslech [jméno FO], katastrální spis [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště Mělník, č. j. V-[Anonymizováno]/2023, dotazy na konkrétní exekutory (JUDr. Igor Ivanko, Exekutorský úřad Praha 10, JUDr. Marcel Smékal, Exekutorský úřad Praha-východ, JUDr. Ondřej Mareš, Exekutorský úřad Litoměřice, Mgr. Petr Jaroš, Exekutorský úřad Chrudim) ohledně splacených exekucí vedených na majetek [jméno FO]], neboť s ohledem na níže uvedené právní závěry opírající se o skutková zjištění učiněná z provedených důkazů, nebylo třeba v dokazování pokračovat. Veškeré pro věc relevantní skutečnosti již byly v řízení prokázány, popř. žalovaná netvrdila takové skutečnosti, které by bylo třeba dále prokazovat. Žalovaná (nese-li v dané otázce břemeno tvrzení a důkazní) je povinna nejprve rozhodné skutečnosti tvrdit, což jak je vysvětleno níže, splněno nebylo.

17. Dle § 7 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.

18. Dle § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

19. Dle § 556 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

20. Dle § 980 odst. 1 o. z. je-li do veřejného seznamu zapsáno právo k věci, neomlouvá nikoho neznalost zapsaného údaje. Stanoví-li to právní předpis, zapíše se do veřejného seznamu kromě věcného práva i právo užívání nebo požívání, jakož i omezení rozsahu nebo způsobu užívání nebo požívání věci spoluvlastníky. Dle odst. 2 téhož ustanovení je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Bylo-li právo k věci z veřejného seznamu vymazáno, má se za to, že neexistuje.

21. Dle § 984 odst. 1 o. z. není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis.

22. Dle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

23. Dle § 1105 o. z. převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.

24. Dle § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

25. Soud po právním zhodnocení skutkových zjištění shledal nárok žalobců za zcela důvodný. Žalobci se domáhali vyklizení nemovité věci. V řízení bylo prokázáno a mezi účastníky nebylo ani sporu, že žalovaná nemovitou věc obývá. Soud se proto v řízení zabýval otázkou, zda jsou žalobci vlastníky této nemovité věci, popř. zda vlastnické právo, byť i v podílovém spoluvlastnictví, má žalovaná, popř. zda žalované svědčí jiný titul užívání.

26. Žalobci jsou v katastru nemovitostí zapsáni jako vlastníci předmětné nemovité věci. Ve smyslu § 980 odst. 2 o. z. tak zákon ve prospěch žalobců zakládá vyvratitelnou právní domněnku, že tento zápis do katastru nemovitostí odpovídá skutečnému právnímu stavu, tj. dokud nebude v řízení prokázán opak, má soud tuto skutečnost v řízení za prokázanou ve smyslu § 133 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Soud tedy vycházel z předpokladu, že žalobci jsou vlastníci nemovité věci, kterou mají ve svém společném jmění manželů. Je na žalované (chce-li být v řízení se svou obranou úspěšná), aby tento závěr vyvrátila.

27. Žalobci byli do katastru nemovitostí zapsáni jako vlastníci na základě kupní smlouvy uzavřené s panem [jméno FO] Předmětem této kupní smlouvy bylo ve smyslu § 2079 a násl. o. z. nabytí vlastnického práva žalobci k nemovité věc za kupní cenu ve výši 500 000 Kč. [jméno FO] vystupující v postavení prodávajícího byl před podpisem této kupní smlouvy zapsán v katastru nemovitostí jako jediný vlastník předmětné nemovité věci. Při úvaze o tom, zda touto kupní smlouvou a jejím následným zápisem do katastru nemovitostí nabyli žalobci v souladu s § 1105 o. z. vlastnické právo k této nemovité věci a stali se tak jejími skutečnými vlastníky, nebylo předně důležité, zda pan [jméno FO] byl skutečným vlastníkem nemovité věci, neboť byl před podpisem smlouvy jako jediný vlastník do katastru nemovitostí zapsán. Nebyl-li by tento stav v souladu, tj. pokud by nebyl pan [jméno FO] skutečným vlastníkem předmětné nemovité věci, ačkoliv jako takový byl do katastru nemovitostí zapsán, svědčil by zapsaný stav ve smyslu § 984 odst. 1 o. z. žalobcům, avšak pouze za předpokladu, že nabyli vlastnické právo za úplatu a v dobré víře.

28. Ze samotné kupní smlouvy vyplývá, že se jednalo o úplatný závazkový vztah, neboť dle této smlouvy měli žalobci za převod vlastnictví k nemovité věci zaplatit prodávajícímu 500 000 Kč. To, že se o úplatný závazek jednalo, podporuje i skutečnost, že žalobci a pan [jméno FO] kupní smlouvu podepsali s úředně ověřenými podpisy dne [datum]. Pouze o osm dní dříve sjednala žalobkyně b) u banky úvěr na částku 716 014 Kč, tj. na částku převyšující sjednanou kupní cenu 500 000 Kč. V den podpisu kupní smlouvy pak žalobce a) vybral z běžného účtu částku ve výši 500 000 Kč, tj. částku odpovídající sjednané kupní ceně. Z těchto skutečností pak lze uzavřít, že žalobci kupní cenu panu [jméno FO] skutečně uhradili a že si za účelem úhrady kupní ceny vzali dokonce úvěr, který je žalobkyně b) dle smlouvy povinna splácet. Naopak žalované se nepodařilo takto zjištěnou skutečnost vyvrátit. K tomu, že se nejednalo o úplatný závazek, žalovaná poukazovala na nesrovnalosti ve způsobu zaplacení kupní ceny, tj. zda byla kupní cena uhrazena v několika splátkách, popřípadě jak velkých splátkách. Tyto nesrovnalosti však nejsou způsobilé zpochybnit závěry plynoucí z ostatních důkazů. Je totiž pro danou věc v zásadě bez významu, jakou přesně formou byly peníze od žalobců prodávajícímu předány (tj. v jak velkých a četných splátkách). Nicméně tvrzení žalobců, že se jednalo o dvě splátky bylo prokázáno svědeckou výpovědí pana [jméno FO], který toto rovněž uvedl. Soud se tak k tomuto skutkovému zjištění přiklonil, přestože v samotné kupní smlouvě byly uvedeny jinak vysoké splátky. Bohužel je poměrně běžnou praxí, že text samotných smluv ne vždy přesně odráží realitu. Ostatně sama žalovaná o tom ví své, když rovněž u smlouvy, kterou podepsala v roce 2014, uvádí, že skutečnost byla odlišná od toho, co je v samotné smlouvě uvedeno. Je proto povinností soudu, aby se zabýval v souladu s § 555 a násl. o. z. výkladem takového právního jednání, jakož i hodnotil jednotlivé důkazy ve smyslu § 132 o. s. ř., nejen jednotlivě, ale i v jejich vzájemné souvislosti. Jsou-li některé důkazy v rozporu, je na soudu, aby se po takovém hodnocení důkazu k některému ze skutkových zjištění přiklonil, je-li to nezbytné pro rozhodnutí ve věci. V daném případě rozpor jednotlivých důkazů (tj. kupní smlouvy ze dne [datum] a svědecká výpověď pana [jméno FO]) se týká pouze četnosti a výše splátek (což je pro samotné rozhodnutí nepodstatné), nikoliv že by k zaplacení kupní ceny nedošlo. To, že se o úplatný vztah jednalo nevyplývá pouze z jediného důkazu (kupní smlouvy), nýbrž tento důkaz je podpořen i ostatními důkazy (výpisem z účtu a úvěrovou smlouvu), které se vzájemně podporují a vytváří logický na sebe navazující celek, na základě kterého lze závěr o úplatnosti daného závazku přijmout. Tato zjištění pak vylučují tvrzení žalované, že kupní smlouva byla pouze fiktivní smlouvou, popř. smlouvou naoko. Pokud by tomu tak bylo, nesjednávala by žalobkyně b) pár dní před podpisem kupní smlouvy úvěr, jakož by ani v daný den nevybírali žalobci v hotovosti nemalou částku odpovídající kupní ceně ve smlouvě uvedené. Nelze totiž považovat za obvyklé, že by někdo ze svého účtu bez důvodu vybíral hotovost ve výši 500 000 Kč (náhodou odpovídající kupní ceně uvedené v kupní smlouvě). Jelikož došlo k přepisu vlastnického práva na žalobce, není ani zřejmá obrana žalované, že se tímto právním jednáním pan [jméno FO] snažil udržet své vlastnické právo, o které tímto jednáním naopak zjevně přišel.

29. Pokud jde o druhou podmínku, tj. podmínku dobré víry, pak tato se posuzuje v souladu s citovaným § 984 odst. 1 o. z. k okamžiku podání návrhu na zápis do katastru nemovitostí, tj. ke dni [datum]. K tomu je třeba dále uvést, že i v tomto případě svědčí dle § 7 o. z. žalobcům zákonná vyvratitelná domněnka, že v dobré víře jednali, není-li v řízení prokázán opak. Je tak opět na žalované, chce-li být v řízení se svou obranou úspěšná, aby závěr vyplývající z takové domněnky vyvrátila. Žalovaná k tomu pouze zcela obecně uvedla, že se žalobci a pan [jméno FO] znali, a proto jednali ve shodě. Dále pak žalovaná namítala, že se žalobci nebyli na nemovité věci podívat a nijak se o ni nezajímali. Jelikož se soud (jak je podrobně vysvětleno v odst. 15 tohoto odůvodnění) v tomto směru přiklonil při hodnocení důkazů k závěru, že se prohlídka v předmětné nemovité věci s vyšší mírou pravděpodobnosti neuskutečnila a že žalobci věděli, že se v nemovité věci zdržuje žalovaná, a proto nelze prohlídku uskutečnit, zabýval se soud dále otázkou, zda tato skutečnost (tj. že nemovitou věc obývá třetí osoba, která má s prodávajícím komplikovanější vztahy) mohla v žalobcích vzbudit důvodnou pochybnost o vlastnickém právu pana [jméno FO]. Pak je ovšem třeba se ptát, jakou míru opatrnosti lze po nakupujících požadovat, tj. co vše by si měl nakupující ověřit, než k takovému nákupu přistoupí. V tomto směru nelze přehlédnout, že žalovaná dovozuje své tvrzené vlastnické právo od kupní smlouvy z roku 2014. Neplatnost této kupní smlouvy vůči panu [jméno FO] nikdy nenamítla, jakož ani od této smlouvy nikdy neodstoupila. Od jejího podpisu uplynulo ke dni podání návrhu na zápis do katastru nemovitostí devět let a v mezidobí došlo k několika převodům týkajícím se nemovité věci, které žalovaná rovněž nikdy nezpochybnila. Nikdy nezahájila řízení u soudu (před podáním návrhu na zápis vlastnického práva v říjnu roku 2013) o určení vlastnického práva k nemovité věci, jakož ani nenechala zapsat do katastru nemovitostí jakoukoliv poznámku spornosti. I kdyby tak žalobci ze své vůle přistoupili k hlubšímu vyšetřování ohledně vlastnického práva prodávajícího, není zřejmé, na základě jaké skutečnosti by mohli dospět k závěru, že pan [jméno FO] není vlastníkem předmětné nemovité věci, popř. jaká skutečnost by v nich mohla vzbudit důvodné pochybnosti o jeho vlastnickém právu, zvláště pokud naposledy vlastnické právo nabyl od třetí osoby (nikoliv od žalované, popř. od osob, které nemovitou věc vlastnili v roce 2014). Jediné, co tak mohlo v žalobcích jisté pochybnosti vyvolat, byla skutečnost, že nemovitá věc je užívána žalovanou a jejími dalšími rodinnými příslušníky. Jen obtížně si však mohli žalobci spojit možné vlastnické právo žalované s nemovitou věcí (s kupní smlouvou z roku 2014), zvláště pokud nemovitou věci obývaly osoby, které měly rodinnou provázanost s panem [jméno FO].

30. Při posuzování dobré víry žalobců lze přisvědčit žalované, že pro ni může být obtížné tvrdit a prokázat rozhodné skutečnosti, které prokazují, že žalobci v dobré víře nebyli. V této souvislosti je však třeba zdůraznit, že zákon je postaven na zásadě materiální publicity veřejných seznamů. Jedná se o jednu ze základních zásad, na nichž je postavena evidence věcných práv k nemovitostem. Tato zásada posouvá hranice právní jistoty ve prospěch nabyvatelů v dobré víře, čímž se naopak snižuje ochrana skutečných vlastníků, na které mnohem důrazněji dopadá jedna ze základních zásad občanského práva, tj. zásada, že práva náleží bdělým [srov. např. komentář k § 984 v Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976 – 1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, str. 37 a 38]. V daném případě je na místě upřednostnit právě zásadu materiální publicity, kdy žalovaná po dlouhou dobu ponechala stav zapsaný v katastru nemovitostí, ačkoliv dle jejího přesvědčení neodpovídal skutečnému stavu. Nebránila se proti opakovaným převodům zapsaným do katastru nemovitostí, nevyužila zápisu poznámky spornosti (§ 985 a § 986 o. z.). Žalobu na určení vlastnického práva podala až v listopadu 2023. Poté, kdy již byl podán návrh na zápis vlastnického práva žalobců do katastru nemovitostí (což je rozhodný okamžik, ke kterému se dobrá víra zjišťuje). Je tak zjevné, že přístup žalované v celé věci byl více než laxní.

31. Pro úplnost soud dodává, že vlastnické právo k celé nemovité věci pak bylo naposledy zapsáno do katastru nemovitostí pro pana [jméno FO] na základě kupní smlouvy ze dne [datum], tj. nikoliv od osob, které nemovitou věc vlastnily v roce 2014, nýbrž od paní [jméno FO], tj. osoby, která nemovitou věc nabyla na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. K tomu, aby mohlo být rovněž uvažováno, že žalobci nemovitou věc nabyli od osoby neoprávněné. Musela by žalovaná tvrdit a prokázat, že i paní [jméno FO] byla ve smyslu § 984 odst. 1 ve spojení s § 980 odst. 2 o. z. osobou neoprávněnou, tj. že kupní smlouva ze dne [datum] nebyla úplatnou smlouvou, jak vyplývá z jejího obsahu, jakož i že nebyla v dobré víře ohledně vlastnického práva zapsaných vlastnic. K tomuto však žalovaná v řízení ničeho bližšího netvrdila, ačkoliv povinnost tvrdit a prokázat rozhodné skutečnosti s ohledem na zákonem založené vyvratitelné domněnky (v § 980 odst. 1 a v § 7 o. z.) tíží stále žalovanou.

32. Konečně uvažuje-li soud o platnosti samotné kupní smlouvy ze dne [datum] a toho, co bylo jejím smyslem a účelem, pak bylo v řízení prokázáno, že žalovaná a paní [jméno FO] přistoupily k prodeji svých podílů na nemovitých věcech, jelikož chtěly pomoci paní [jméno FO]. Za převod vlastnického práva ke svým podílům neobdržely žádnou kupní cenu uvedenou v kupní smlouvě, což však ani neočekávaly. Nebylo mezi nimi dohodnuté, že jim bude kupní cena vyplacena, ačkoliv to tak bylo ve smlouvě uvedeno. Dohodnuté totiž bylo, že pan [jméno FO] namísto toho uhradí veškeré exekuce zatěžující podíl paní [jméno FO]. V řízení tak bylo prokázáno, že smyslem kupní smlouvy ze dne [datum] bylo převést vlastnické právo k podílům na pana [jméno FO], který by uhradil veškeré dluhy za paní [jméno FO], což se také stalo. Soud vzal rovněž za prokázané, že byla mezi žalovanou, [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] dále dohoda, že nemovité věci budou vráceny poté, co budou dluhy [jméno FO] splaceny [jméno FO]. K tomu je třeba předně uvést, že jak na prvé části dohody, tj. že dojde k převodu podílu na nemovitých věcech na pana [jméno FO] a ten uhradí veškeré dluhy za paní [jméno FO], panovala v zásadě obecná shoda a vše z toho se také stalo. Stejná shoda již neexistovala na druhé části dohody týkající se vrácení nemovitých věcí, a to zjevně z důvodu, že podrobné náležitosti takového vrácení nebyly v roce 2014, tj. v době uzavření kupní smlouvy ještě ujednány. Žalovaná, [jméno FO] a paní [jméno FO] očekávaly, že se uzavře další smlouva, kterou budou nemovité věci vráceny. Zcela však chyběla konkrétní dohoda o tom, jak mělo být takové vrácení provedeno a ve prospěch koho. Ostatně, že k vrácení nemovitých věcí mělo dojít na základě dalšího právního jednání, vyplývá i z tvrzení samotné žalované. Je tak zjevné, že prvotní smlouva neobsahovala žádný sjednaný mechanismus, kterým k navazujícímu převodu mělo dojít, když v tu chvíli ještě ani nevěděli, jakou podobu by vrácení nemovitých věcí mělo mít a ve prospěch koho. Vycházelo se ze vzájemného příslibu, že dojde k uzavření další smlouvy, která tento příslib naplní, což se však již nestalo. Svědkyně [jméno FO] v řízení potvrdila, že kupní smlouvu četla. Jelikož ji poté podepsala, je patrné, že odpovídala jejich tehdejší vzájemné vůli, tj. že dojde k převodu vlastnického práva k jednotlivým podílům na pana [jméno FO]. S ohledem na uvedené tak je zřejmé, že kupní smlouva neměla představovat nějakou obdobu zajišťovacího převodu ve smyslu § 2040 a násl. o. z., neboť předně takový zajišťovací převod práva vzniká zápisem do katastru nemovitostí, k čemuž nedošlo, a proto nemohl vzniknout, ale zejména nebyla jednoznačná dohoda, že tomu, kdo svůj podíl převádí (tj. v případě smlouvy z roku 2014 žalovaná a paní [jméno FO]), bude tento podíl po splacení dluhů [jméno FO] zase vrácen (paní [jméno FO] výslovně uvedla, že jí se její podíl vracet neměl). Z ničeho ani nevyplynulo, že by žalovaná, popř. paní [jméno FO] byly při podpisu smlouvy z roku 2014 uvedeny v omyl, neboť smlouva byla označena jako kupní smlouva. Nejednalo se o nikterak složitou smlouvu, s jejím obsahem se mohly seznámit a mohly snadno pochopit, že touto smlouvou převádí své podíly na pana [jméno FO]. [jméno FO] potvrdila, že se s jejím obsahem seznámila. Neučinila-li tak žalovaná a s obsahem smlouvy se neseznámila, lze to klást pouze k její tíži. Ostatně s ohledem na vše shora uvedené soud výkladem kupní smlouvy ze dne [datum] v souladu s § 555 a s § 556 o. z. uzavřel, že toto i byla vůle jednajících osob, tj. uzavřít kupní smlouvu na převod vlastnického práva k jednotlivým podílům na předmětných nemovitých věcech s tím, že úhrada kupní ceny bude provedena tím, že budou splaceny dluhy paní [jméno FO]. Soud rovněž uzavřel, že existovala i druhá část dohody, tj. že po splacení dluhu paní [jméno FO] panu [jméno FO] bude přistoupeno k dalšímu právnímu jednání (u něhož však již v době uzavření kupní smlouvy v roce 2014 nebyly detailně sjednány základní náležitosti, tj. forma právního jednání či účastníci). K tomuto dalšímu právnímu jednání však již nikdy nedošlo a nikdo (tj. žalovaná, paní [jméno FO], ani paní [jméno FO]) se toho nikdy aktivně (zejména prostřednictvím soudu) nedomáhal, jakož ani v důsledku toho, že takové navazující právní jednání učiněno nebylo, nepřistoupil nikdo do současnosti k žádným jiným právním krokům, kterými by se snažil vyvolat „zánik“ kupní smlouvy z roku 2014. Nelze proto dovodit, z čeho by žalované vlastnické právo k předmětné nemovité věci (popř. k podílu na ní) svědčilo, tj. na základě jakého právního jednání (a to ať již dvoustranného nebo jednostranného).

33. S ohledem na vše shora uvedené proto soud uzavřel, že nebyl ve smyslu § 980 odst. 2 o. z. žalovanou v řízení vyvrácen závěr o tom, že žalobci jsou vlastníky nemovité věci, jejíhož vyklizení se domáhají. K tomu soud dodává, že nepřicházelo do úvahy poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť soud nerozhodoval na základě toho, že by některá ze stran neunesla své břemeno tvrzení a důkazní. Soud nerozhodoval za stavu, že by některá rozhodná skutečnost nebyla prokázána, nýbrž veškeré rozhodné skutečnosti prokázány byly, byť v řadě případů na základě zákonem předvídaných vyvratitelných domněnek a žalované se nepodařilo v řízení tyto domněnky vyvrátit. Rozhodnutí založené na neunesení důkazního břemene o určité skutečnosti totiž nelze zaměňovat s rozhodnutím založeným na tom, že na základě jiných důkazů (případně zákonem předvídaných vyvratitelných domněnek) byl skutkový stav o této skutečnosti zjištěn (pozitivně) jinak, než tvrdil některý z účastníků. V takovém případě nejde o to, že se určitá skutečnost neprokázala, nýbrž o to, že se prokázala jinak, než účastník tvrdil. Má-li soud určitou skutečnost za prokázanou jinak, než tvrdil některý z účastníků řízení, pak nemá důvod přistoupit k poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., jelikož jeho rozhodnutí není v takovém případě rozhodnutím založeným na neunesení důkazního břemene o oné skutečnosti (k tomu obdobně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 29 ICdo 112/2019).

34. V řízení bylo dále prokázáno, že v současnosti žalovaná se svou vnučkou nemovitou věc obývá, aniž by jí k tomu svědčil jakýkoliv právní titul, bylo na místě vyhovět žalobcům v souladu s § 1040 odst. 1 o. z. a uložit žalované povinnost nemovitou věc vyklidit. V tomto směru se soud zabýval i tím, zda žalované nesvědčí právo nájmu k nemovité věci, neboť se svědci rovněž shodovali, že paní [jméno FO] platila po několik let panu [jméno FO] 8 000 Kč měsíčně. Svědci se však již neshodovali, jaký byl účel těchto plateb. [jméno FO] uváděl, že se jednalo o nájem za všechny osoby v domě, který byl placen dost nepravidelně. Naopak paní [jméno FO] uváděla, že všichni rozuměli tomu, že se jednalo o splácení dluhu, ačkoliv se tomu mělo říkat nájem. Existenci nájmu pak připustila rovněž paní [jméno FO]. Soud se proto v této souvislosti obrátil na žalovanou, aby sdělila, zda nějaká nájemní smlouva existovala, ta to však k dotazu soudu odmítla, když uvedla, že se jednalo o splácení dluhů. Jelikož z provedených důkazů jednoznačně existence nájemní smlouvy nevyplynula (a to včetně jejích podstatných náležitostí, zejména kdo by byl účastníkem takové smlouvy) a naopak žalovaná existenci nájemní smlouvy výslovně popřela, vyšel soud ze závěru, že žalované žádný právní titul užívání nemovité věci nesvědčí.

35. Soud proto žalobě vyhověl, když pouze upřesnil navržený petit tak, že tuto povinnost k vyklizení uložil pouze žalované, která byla účastníkem tohoto řízení, aniž by do výroku rozhodnutí uvedl, že stíhá rovněž osoby s ní v nemovité věci žijící, čímž nedošlo ke změně toho, čeho se žalobci žalobou domáhají. Z obsahu žaloby bylo zřejmé, že povinnost má být uložena žalované. Povinnost, aby nemovitost vyklidili i všichni, kdo se s žalovanou v nemovitostech zdržují, vychází z § 341 odst. písm. b) o. s. ř. Do nalézacího řízení však soud nepromítá úpravu obsaženou v ustanovení, které se týká výkonu rozhodnutí. Konečně se soud zabýval tím, v jaké lhůtě žalované uloží povinnost k vyklizení. Nakonec povinnost stanovil ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, tj. ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku. Delší lhůtu soud zvažoval s ohledem na věk žalované. Nicméně při této úvaze nebylo možné přehlédnout, že žalobci jsou vlastníky předmětné nemovité věci již rok, aniž by ji mohli užívat. Výzvu k vyklizení zaslali již v lednu letošního roku. Rovněž soud v rámci svého předběžného názoru na věc v červenci 2024 avizoval, co vše by bylo třeba žalovanou prokázat, aby mohla být v řízení úspěšná a předestřel předběžný názor na věc (s ohledem na obtížnost prokázání některých skutečností). Konečně nelze přehlédnout, že žalovaná nemovitou věc užívá od roku 2014, aniž by bylo prokázáno, že jí k tomu svědčí jakékoliv právo (byly-li platby 8 000 Kč měsíčně platbami, kterými paní [jméno FO] splácela svůj dluh u pana [jméno FO], jak žalovaná v řízení uvedla, pak ale žalovaná od roku 2014 užívá nemovitou věc, kterou vlastní třetí osoba zcela zadarmo), svých tvrzených práv se nijak nedomáhala a vše začala řešit až ve chvíli, kdy bylo zahájeno řízení o přepisu vlastnického práva předmětné nemovité věci na žalobce (po devíti letech). Důvody pro prodloužení zákonem stanovené lhůty k vyklizení tak nebyly v řízení dány. Důvodem pro nevyklizení nemovitosti pak zcela jistě nemůže být žaloba na určení vlastnického práva (zejména, je-li po přepisu vlastnického práva v katastru nemovitostí, i nadále řízení vedeno proti osobě, která není v katastru nemovitostí jako vlastník zapsán, tj. jedná se o řízení zjevně neúspěšné) /výrok I. tohoto rozsudku/.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobcům, kteří byli zcela úspěšní, přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 103 589 Kč. Z toho jednak soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, odměna za zastupování advokátem v celkové výši 92 700 Kč za 9 úkonů právní služby po 10 300 Kč/úkon (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby, účast na jednání konaném dne [datum] trvající od 9:05 do 10:46 hod, tj. odpovídající jednomu právnímu úkonu, vyjádření ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání konaném dne [datum] trvající od 9:05 do 13:25 hod., tj. odpovídající třem právním úkonům a účast na jednání konaném dne [datum] trvající od 12:06 do 13:13 hod., tj. odpovídající jednomu právnímu úkonu) podle § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“). Soud k tomu uvádí, že tarifní hodnota byla stanovena z hodnoty nemovitosti, neboť ta vyšla kupní smlouvou ze dne [datum] v řízení najevo, tj. z částky 500 000 Kč (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 11. 2023,[Anonymizováno]sp. zn. I. ÚS 1750/23 nebo nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2024, sp. zn. IV. ÚS 277/24). Dále soud žalobcům přiznal paušální částku náhrady hotových výdajů ve výši 2 700 Kč za 9 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 a. t. a náhradu promeškaného času na cestě ke třem jednání a zpět v délce 12 započatých půlhodin po 100 Kč ve výši 1 200 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t. Soud dále přiznal náhradu cestovného ve výši třikrát 663 Kč za cestu k jednání soudu a zpět na trase Praha – Mělník v celkové délce 78 km/jedna zpáteční cesta vozem registrační značky [SPZ] kombinované spotřebě 7,6 l/100 km při vyhláškové ceně benzínu 38,2 Kč/1l a paušální sazbě základních náhrad 5,6 Kč/1 km dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobců jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. /výrok II. tohoto rozsudku/.

Poučení