18 C 126/2021- 212

Rubrum

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa žalované] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení dědice, takto:

Výrok

I. Návrh, aby bylo určeno, že žalobkyně [celé jméno žalobkyně], [anonymizováno], narozená dne [datum], je zákonnou dědičkou ve třetí třídě dědiců po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozeném dne [datum], [rodné číslo], zemřelém dne [datum], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované na nákladech řízení částku 33 600 Kč k rukám zástupkyně žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích státem zálohované svědečné ve výši 8 017 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala žalobou doručenou podepsanému soudu dne 3. 5. 2021 určení, že je dědičkou ve třetí třídě dědiců po zůstaviteli [jméno] [příjmení], [datum narození], který zemřel dne [datum]. Tvrdila, že tento zemřel bez zanechání pořízení pro případ smrti, jako svobodný, bezdětný, jeho rodiče předemřeli. Žalobkyně tvrdila, že s ním žila po mnoho let až do jeho smrti ve společné domácnosti jako družka a o společnou domácnost pečovali. Byli životními partnery, i když spolu nebyli sezdáni. Od roku 2000 bydleli společně v bytě žalobkyně na adrese [ulice a číslo] v [obec], přispívali společně k úhradám na domácnost, v tomto bytě se zůstavitel nejčastěji zdržoval, společně trávili i svůj volný čas, měli společné známé, navštěvovali společně i své rodiny navzájem, včetně rodičů zůstavitele, příbuzných ze strany žalobkyně. Jejich vzájemný vztah byl obecně v okruhu příbuzných, přátel a známých dobře znám. O vztahu věděla i žalovaná, která je sestrou zůstavitele, byli spolu v častém telefonickém kontaktu. Zůstavitel zemřel v bytě na adrese [ulice a číslo] v [obec], který vlastnil, často zde přebýval, protože jej využíval pro svou práci a skladování svých věcí. Přebývání zde však bylo příležitostné a dočasné. Byt nebyl obyvatelný – zůstavitel se ho rozhodl rekonstruovat, nanosil sem spoustu materiálu a nářadí. Žalobkyně by tedy měla být povolána dědit ve třetí dědické třídě podle § 1637 o.z.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, popírala, že by v rozhodné době, tedy nejméně 1 rok před smrtí zůstavitele, žila žalobkyně a zůstavitel společně v bytě žalobkyně, že by jí přispíval k úhradám na domácnost. Tvrdila, že žalobkyně byla pouze dlouholetou přítelkyní jejího bratra, ten jí pouze navštěvoval v jejím bytě a v době její časté nepřítomnosti jí chodil do bytu zalévat kytky, větrat, něco opravovat a podobně. Rozhodně s ní nikdy trvale nebydlel a nevedl společnou domácnost. Žalobkyně ještě před uplatněním dědického práva opakovaně uváděla skutečnosti, z nichž je zřejmé jen to, že byla se zůstavitelem v přátelském vztahu, ovšem nikdy spolu nebydleli, ona neměla klíče od jeho bytu, zůstavitel a žalobkyně žili každý ze svých prostředků, každý uhrazoval své potřeby a hradil náklady ve svých bytech, v nichž bydlel a na tyto náklady jeden druhému nijak nepřispíval, nikdy společně nehospodařili. Sama žalobkyně měsíc předtím, než uplatnila domnělý dědický nárok, v e-mailu adresovaném žalované uvedla, že zůstavitel se po smrti svého otce postupně přestěhoval na [anonymizováno] ([ulice] ulice). Žalovaná do [obec] jezdila až do smrti svých rodičů, věděla od rodičů i bratra, že tento udržuje dlouholetý vztah s žalobkyní, ale každý bydlel samostatně ve svém bytě, v posledních letech se stále více projevoval v jejich vztahu jejich věkový rozdíl a zdravotní stav zůstavitele a s tím související způsob života a trávení volného času. I dovolené trávili odděleně, zůstavitel jezdil sám do Španělska s partou přátel, trávil s nimi i Štědrý den, Silvestr a Nový rok 2020, tedy nikoli se žalobkyní, ale s přáteli. Žalovaná poukázala na okolnosti smrti zůstavitele, když ze záznamů Policie ČR bylo zjištěno, že dne 17. 8. 2020 žalobkyně kontaktovala policii s tím, že pohřešuje svého přítele, který by se měl zdržovat na adrese [adresa], a uvedla, že s ním žije v blízkém vztahu, nebydlí spolu, pouze se navštěvují a od jeho bytu klíče nemá, naposledy s ním telefonovala 22. 7. 2020. Uvedla, že od posledního telefonátu cestovala a neměla čas řešit, co je s panem [příjmení]. Myslela si, že odjel na dovolenou do Španělska, jak to poslední dobou pravidelně dělal. Zůstavitel byl nalezen bez známek života v bytě na adrese [adresa], a předběžnou dobu úmrtí stanovila lékařka od [datum]. Žalobkyně nevypravila pohřeb, neuhradila náklady pohřbu, nehradila nutnou základní sanaci bytu, nezařídila parte, neplatila energie bytů zůstavitele po jeho smrti, to vše zařizovala žalovaná se svou dcerou. Pokud by zůstavitel žil s žalobkyní v jejím bytě v [anonymizováno] ulici [číslo], v [obec] nepochybně by v tomto bytě čekal na návrat žalobkyně z dovolené, pokud by vztah byl takový, jak popisuje žalobkyně, nepochybně by tato věděla, kde zůstavitel je a nemusela by se informovat u žalované, která bydlí 160 km daleko. Nevycestovala by opakovaně do zahraničí a nezačala by ho postrádat až 17. 8. 2020. Odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se vedení společné domácnosti s tím, že žalobkyně své dědické právo neprokázala.

3. Usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 1. 3. 2021, č. j. 32 D 1333/2020-77, byla žalobkyně odkázána soudním komisařem, aby ve lhůtě 2 měsíců od nabytí právní moci tohoto usnesení podala žalobu na určení, že je dědičkou po zůstaviteli [jméno] [příjmení], zemřelém dne [datum] ze zákona jako jeho spolužijící osoba. Usnesení nabylo právní moci 23. 3. 2021. Z usnesení bylo zjištěno, že zůstavitel nezanechal závěť, zemřel svobodný, bezdětný, rodiče předemřeli. Ze zákona byla povolána dědit jeho jediná sestra. O dědické právo se přihlásila i [celé jméno žalobkyně], která se označila za spolužijící osobu.

4. Podle § 3069 zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) při dědění se použije právo platné v den smrti zůstavitele.

5. Podle § 170 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce.

6. Podle § 1637 odst. 1 o.z. nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.

7. Soud na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:

8. Z výpovědi žalobkyně [celé jméno žalobkyně] bylo zjištěno, že tato se do bytu v [anonymizováno] ulici nastěhovala v roce 2000, většinu věcí předělával pan [příjmení], nic mu za to neplatila, bydleli spolu, přespával zde, přinesl nějaké jídlo, něco si uvařili, zaléval jí kytky, když nebyla doma, staral se o byt, zajišťoval odpočet plynu. Jezdili na nákupy jeho autem, opravoval jí kolo, odhrnoval sníh před domem, také dělal věci pro dům – opravoval zvonky, elektriku, mandl, chodil za ní na schůze SVJ a to až do poslední doby. Měl u ní věci osobní spotřeby – oblečení, kosmetiku, nářadí, kolo, koloběžku, kolečkové brusle. Tento byt vybírali společně, protože jeho byt byl malý, ten označila za„ kutloch“, byla tam hromada všeho. Nájem v bytě platila žalobkyně sama, společně platili jídlo, prací prostředky, někdy jídlo přinesl on, nebo věci do domácnosti a ona uvařila. Prala i nějaké osobní věci zůstaviteli. Nákupy platili napůl, nebo je platil zůstavitel. Když odjížděla někam, šel jí zůstavitel doprovodit a při návratu na ni zase čekal, naposledy to bylo v únoru 2020. Do bytu ve [anonymizováno] ulici nechtěl zůstavitel, aby chodila, nedal jí klíče, chtěl svoje soukromí. V době, kdy byl covid, učila online a sešli se večer, zůstavitel byl doma, ona byla doma a navštěvovali se, o víkendu třeba někam odjela, třikrát týdně byl u ní, přespal, viděli se pořád, ona u něj nebyla. Se zůstavitelem jezdili společně na dovolené, ale i ona cestovala sama služebně, v Maďarsku spolu byli asi 6 x a to v roce 2018, 2019, do Španělska jezdil zůstavitel s partou z [obec] na jaře i na podzim, kde stavěl a boural stany, dělal tam revize. Zůstavitel dělal revize plynu a elektriky, ještě v roce 2020 mu pomáhala s daňovým přiznáním. Pomáhal s elektrikou i v jejím bytě i lidem v jejím bydlišti. Když začala zůstavitele postrádat, myslela si, že má vypnutý mobil, protože se naštval, neboť nesouhlasil s jejím odjezdem do Chorvatska v době covidu. Tehdy šla do bytu ve [anonymizováno] ulici, zvonila, nikdo jí neotevíral, ptala se i sousedky, zda ho neviděla, byla i v bytě v [anonymizováno] a druhý den šla na policii. Předtím si našla telefon na jeho sestru – žalovanou, která jí sdělila, že tato se zůstavitelem měsíc nemluvila. Žalobkyně naposledy viděla zůstavitele 21. 7. 2020, tehdy odjela do Chorvatska, vrátila se po 10 dnech, pak odjela na Slovensko, přijela v neděli, nedovolala se zůstaviteli, zvonila na něj a další den šla na policii. V době, kdy byla na dovolené, mu psala SMS, ale neodpověděl jí, nezvedal telefon.

9. Z výpovědi žalované bylo zjištěno, že vztah žalobkyně a jejího bratra začal před třiceti lety, za celou dobu se s žalobkyní setkaly pětkrát až šestkrát, naposledy jí viděla v roce 2007 na pohřbu svého otce. Popřela, že by její bratr žil ve společné domácnosti s žalobkyní, naopak každý žil ve svém bytě, navštěvovali se, trávili spolu hodně času, ze začátku její bratr toužil po rodině, po dětech, ale žalobkyně byla hodně na cestách a on byl hodně sám. Sám se o sebe staral, pral si, chodil na obědy. Dokud žila jejich maminka, tj. do roku 1999, zajišťovala mu to ona. S bratrem si pravidelně telefonovala, psali si e-maily, říkal jí, že se stravuje v Globusu, že si kupuje věci, které žehlit nemusí, pračku měl ještě po rodičích, sám si pral. Byl velmi šetrný, věnoval se svému zdraví. Nikdy si nestěžoval, že by mu nevycházely finanční prostředky, peníze měl, pracoval a k sedmdesátým narozeninám ukončil činnost své firmy. O jeho soukromí se spolu moc nebavili, byl osamělý, sama mu nabízela pomoc, ale nestál o ni. Při posledním telefonátu 4. 7. 2020 si stěžoval na své nemoci O chování žalobkyně se nevyjadřoval, spoustu let žalovaná o ní neslyšela, ale až nyní v době pandemie její chování bratr hodnotil jako nezodpovědné, sobecké a bezohledné, neboť i v této době chtěla cestovat. Bratr jí v dubnu 2020 říkal, že se coronavirem musel nakazit ve Španělsku, že byl měsíc v karanténě, žalobkyně však o této karanténě nic nevěděla. Bratr měl nějakou přítelkyni v Globusu, za kterou chodil. Při telefonátech žalované mockrát sděloval, že jede zalít kytky žalobkyni, nebo jí otevřít okna. Žalovaná se sama domnívala, že se zdravotní stav jejího bratra zhoršuje, a pokud by tedy bydlel s žalobkyní, musela by si toho všimnout i ona. Vánoce 2019 trávil její bratr s přáteli, s kterými jezdil do Španělska, byl tam s nimi i přes Silvestr a Nový rok, přičemž žalobkyně byla lyžovat v tu dobu s partou přátel. Někdy v únoru nebo březnu se rozčiloval, že podlahu, kterou v bytě žalobkyně dělal, předělá soused žalobkyně, což se ho dotklo a říkal, že do toho bytu už nikdy nevkročí. Dne 17. 8. 2020 jí volalo neznámé číslo, byla to žalobkyně, která jí sdělila, že shání jejího bratra, a tehdy se domluvily, že žalobkyně zavolá na policii.

10. Z úředních záznamů Policie ČR, územního odboru [obec], Oddělení obecné kriminality SKPV bylo zjištěno, že 17. 8. 2020 ve 12:25 hod. žalobkyně oznámila, že pohřešuje svého přítele [jméno] [příjmení], který by se měl zdržovat na adrese [adresa]. Na uvedenou adresu vyjela hlídka policie, obyvatelky domu paní [příjmení] a paní [příjmení] sdělily, že jmenovaného viděly naposledy před 3 týdny, na místo se dostavila i žalobkyně, která uvedla, že žije s panem [příjmení] v blízkém vztahu, spolu nebydlí, pouze se navštěvují, od jeho bytu klíče nemá, naposledy s ním telefonovala 22. 7. 2020. Po zvonění nikdo byt neotevíral, z bytu se linul značný zápach, proto byla přivolána výjezdová skupina. Opětovně žalobkyně uvedla, že se znají asi 30 let, měli přátelský vztah, kdy se vzájemně navštěvovali a trávili spolu volný čas. Od posledního společného telefonátu cestovala a neměla čas řešit, co je s panem [příjmení]. Myslela si, že asi odjel na dovolenou do Španělska. Z protokolu o ohledání místa činu bylo zjištěno, že bylo nalezeno tělo bez známek života ve značném stádiu rozkladu.

11. Z fotografií, které byly pořízeny Policií ČR, územním odborem [obec], Oddělení obecné kriminality SKPV při ohledání místa činu bylo zjištěno, že je zde zachycen stav bytu na adrese [adresa], kde byl nalezen zemřelý zůstavitel, je zde vidět oblečení (košile na věšáku, ale i oblečení na hromadách), tašky s nářadím, obývací stěna s množstvím knih, na psacím stole mnoho listin, krabice, skříňka s léky, na kuchyňské lince mnoho potravin, nádobí, v koupelně pračka, pověšené prádlo nad vanou, ve vaně bylo rovněž oblečení.

12. Z e-mailu datovaného 11. 12. 2020 odeslaného z adresy [email] od [celé jméno žalobkyně] na adresu [email] bylo zjištěno, že žalobkyně sdělovala žalované, kdo se zúčastnil pohřbu zůstavitele, a mimo jiné uvedla, že byt na [anonymizováno] je prakticky vyklizený, v [anonymizováno] ulici je plno nábytku a různých věcí, ale vlastně tam zůstavitel nebydlel, po smrti otce se postupně přestěhoval na [anonymizováno], kromě toho navštěvoval mě v bytě. Zjevně chtěl dát byt na [anonymizováno] do kupy, ale to už nestihl.

13. Ze zprávy předsedy SVJ spol. pro dům [adresa], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že bytovou jednotku na této adrese zůstavitel vlastnil, nebydlel zde a nebyla zde hlášena jiná osoba, byt nebyl fakticky užíván, od roku 2014 je nulový odběr vody.

14. Ze zprávy SVJ [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 3. 8. 2021 bylo zjištěno, že od roku 1989 SVJ nevede žádnou jmennou evidenci bydlících osob. Jednou byl v bytě paní [celé jméno žalobkyně] v době, kdy tato nebyla doma přítomna, a přítomen byl pan [příjmení]. Několikrát byl v bytě v době, kdy byli přítomní oba dva. Pan [anonymizováno] měl klíče od bytu paní [celé jméno žalobkyně], často ho potkával u domu, nebo na chodbě, viděl parkovat jeho osobní auto, viděl ho ve sklepě, nebo před domem opravovat kolo. Pan [anonymizováno] zajišťoval pro SVJ věci související s elektrem.

15. Ze zprávy SVJ [ulice a číslo] [číslo], [obec], bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] bydlel v jejich domě, měl zde trvalé bydliště, účastnil se jednání SVJ a v jeho bytové jednotce nebyla hlášena další osoba.

16. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], kamaráda zůstavitele, bylo zjištěno, že spolu často a dlouho do noci telefonovali, nikdy ho doma nenavštívil, zůstavitel měl byt u [obec] vily a na [anonymizováno]. Vzpomněl si, že v roce 2020 mu telefonoval z [anonymizováno] a po telefonu řešili, jak opravit pračku. Chodili spolu na ryby asi 20 x za rok, vždycky večer, zůstavitel mu říkal, že neumí vařit, že jezdí na jídlo do Globusu, mluvil o nějaké kuchařce, kupoval si tam obědy i večeře. Měl přítelkyni, trávil s ní nějaký čas, ale podle názoru svědka žil zůstavitel sám. Sám byl na dovolené v Maďarsku, pak ve Španělsku, kde dělal nějaké revize, tam byl i s paní [celé jméno žalobkyně], i paní [celé jméno žalobkyně] jezdila na dovolenou s nějakou partou. O zdravotním stavu se mu nesvěřoval. O paní [celé jméno žalobkyně] mluvil už někdy v roce 1993, zůstavitel byl velmi pracovně aktivní, měl zkoušky na elektro, které mu asi skončily v září 2019.

17. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že tato bydlela v bytovém domě ve [anonymizováno] ulici [číslo], nad ní bydlel pan [příjmení], určitě se zde nacházel denně, vídali se ale pouze na chodbě, pozdravili se, nikdy ho neviděla v doprovodu jiné osoby. Nebyl úplně zanedbaný, byl lehce zarostlý, unavený, měl oprané věci, spíše vycházkové oblečení.

18. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že bydlí v domě ve [anonymizováno] ulici v [obec] asi 11 – 12 let, je zde přes zimu. Pokud se zde zdržuje, pak zůstavitele vídala 2 x – 3 x za týden, nikdy nikoho jiného zde neviděla, vyprávěl jí o pobytech v Maďarsku a ve Španělsku. Nevěděla, zda má partnerku, nikdy o ní nemluvil. Nikdy u něj nebyla doma v bytě.

19. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], předsedy SVJ v [anonymizováno] ulici, bylo zjištěno, že dříve vídal pana [příjmení] v domě, domnívá se, že bydlel na více adresách, což usuzuje z toho, že když ho sháněl, sehnal ho v bytě kousek od [obec] vily. Za celou tu dobu ho několikrát ho viděl v bytě žalobkyně – asi 2–3 x samotného a 2–4 x společně se žalobkyní. SVJ ho využívalo jako elektrikáře, žalobkyně celé prázdniny třeba v bytě není, neboť opakovaně jí v tomto období nesehnal a sama mu sdělovala, že je v cizině. Nepamatoval si, že by viděl zůstavitele při uklízení společných částí domu, vídal ho parkovat u domu, vnímal ho spíše jako souseda, než návštěvu. Zůstavitel se účastnil schůzí SVJ, kde aktivně vystupoval. SVJ nevede evidenci osob.

20. Z výslechu svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], kamarádky žalobkyně, bylo zjištěno, že zůstavitele znala od roku 1998, naposledy byla v bytě žalobkyně v roce 2019, kde byl přítomný i zůstavitel, který se zde choval jako doma. Scházeli se společně i v hospodě, jezdili spolu na kolech, a pokud se platilo, většinou platil za všechny. U žalobkyně byl pořád, někdy šel přespat domů, když měl nějakou práci. Když se společně se žalobkyní vraceli v únoru 2020 z Thajska, přijel pro ně zůstavitel. V červenci odjížděly do Chorvatska, zůstavitel s tím nesouhlasil kvůli lockdownu, po návratu z Chorvatska jela žalobkyně na Slovensko, zůstavitel schválně nebral telefon, snažili se s ním spojit, ale nebral ho, dělal to tak, když nebylo podle něj. V posledních 3 – 5 letech jezdila žalobkyně se zůstavitelem společně do Maďarska, v roce 2019 byli na ostrově Krk, zůstavitel jezdil x let do Španělska na 3 týdny.

21. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], kamaráda žalobkyně, bylo zjištěno, že se znají 4 -5 let, vztah žalobkyně a zůstavitele hodnotí jako přítele nejbližšího, v bytě žalobkyně byl jenom jednou, jezdil se zůstavitelkou na kole, zůstavitel jí kolo vynesl ze sklepa. Jednou na žalobkyni čekal v jejím bytě společně se zůstavitelem, který mu vyprávěl, že celý byt předělal, choval se zde jako pan domácí.

22. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], bratra žalobkyně, bylo zjištěno, že zůstavitele znal od roku 1984 – 1985 a od roku asi 1987, 1989, byl jejím partnerem. Koupili byt v [anonymizováno] ulici, 2 roky byt zůstavitel předělával, svědek svou sestru navštívil někdy každých 14 dní, někdy ani jednou za rok, spíše se vídali u něj doma, nebo na chalupě. Vánoce trávil zůstavitel u nich společně s jejich rodiči, a dokud měl své rodiče, odcházel dřív za nimi. V bytě u žalobkyně se choval jako domácí, jemu pomáhal dělat dříví, před 10 lety mu udělal na chalupě altán, jezdili na kole společně, přespali s žalobkyní u něj na chatě a druhý den jeli zpátky. To bylo do doby, kdy byla chalupa obyvatelná, teď je tam na cihlu rekonstrukce. Naposledy se se zůstavitelem setkal v květnu nebo červnu 2020 v bytě na [anonymizováno], kde zemřel, kam mu vezl na opravu vysavač, předtím mu ještě vezl do [anonymizováno] ulice potápěčské brýle a tehdy žalobkyně nebyla doma. Vztah jeho sestry a zůstavitele byl i v letech 2019 a 2020 neměnný. Věděl, že zůstavitel měl byt po rodičích na [anonymizováno] a ještě u [příjmení]. V bytě na [anonymizováno] měl věci, o kterých říkal, že se hodí, a když viděl v bazaru nějakou výhodnou koupi, takto koupil.

23. Z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], kolegyně žalobkyně, bylo zjištěno, že někdy na jaře 2001 se seznámila se zůstavitelem jako přítelem své kolegyně, občas se za ní zastavoval v zaměstnání, pravidelně jí vyprovázel, když odjížděli na služební cesty, naposledy to bylo na jaře 2019. Jejich vztah hodnotila jako partnerský. Nevěděla, zda bydleli spolu, nenavštěvovali se, a pokud o něm žalobkyně mluvila, tak mluvila o tom, jak spolu sdílí život, kde byli o víkendu, tak, jako svědkyně mluví o svém partnerovi.

24. Z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení], kamarádky žalobkyně, bylo zjištěno, že někdy po revoluci žalobkyně jí představila zůstavitele jako svého partnera. Několikrát navštívila byt v [anonymizováno] ulici, vždy byl přítomen zůstavitel. Svědkyně pracovala ve Španělsku, kde s ní byl zůstavitel, každý den žalobkyni telefonoval, naposledy ho viděla před lockdownem, na oslavě narozenin žalobkyně v říjnu 2019 v bytě v [anonymizováno] ulici. Zůstavitel žalobkyni všechno v bytě spravoval, maloval, opravoval kola, dělal parapety, měl v bytě své věci – bačkory, brašnu, pánské věci na věšáku. Když někde byli, platil za všechny. Hodnotila by jejich vztah jako 30letý partnerský vztah.

25. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že pravidelně jezdila žalobkyně se zůstavitelem na grilování, naposledy se viděli před dvěma lety, sám má také mladší přítelkyni, se zůstavitelem hovořili o soukromých věcech, i intimních, bral žalobkyni i jako životní partnerku zůstavitele. Svědek nevěděl, kde zůstavitel bydlel, zda žil sám, nebo s někým, o tom se nebavili.

26. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], předsedy SVJ ve [anonymizováno] ulici, bylo zjištěno, že vlastníci bytů hlásí počty osob v bytě a zůstavitel hlásil vždy jednu osobu. Platil zálohové platby na rok dopředu. Potkával ho v okolí domu samotného, dlouhodobě býval ve Španělsku. V jeho bytě nikdy nebyl, pokud jde o jeho oblečení, tak nijak nevybočoval z normálu. Nedokázal říct, jestli zde někdo, koho celý rok nepotká, v domě bydlí, nebo nebydlí. Někoho vídá častěji, někoho vůbec. Zůstavitel se zajímal o dění v domě, měli i jednání u soudu, kdy žaloval SVJ o přístup k informacím a účetnictví.

27. Z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že bydlí v domě ve [anonymizováno] ulici, zůstavitele vídala, když šel k autu, vynášel odpad, viděla ho přicházet k domu, vždy ho viděla samotného, nikdy s ním nehovořila, vídali se na schůzích SVJ, o dění v domě se zajímal, v bytě nikdy nebyla. Spíše ho vídala v odpoledních hodinách, domnívá se, že zde bydlel zřídka. Nedokáže však posoudit, zda zde přespával, ale pokud se domů vracela večer, tak se u něj svítilo.

28. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], dcery žalované, bylo zjištěno, že zůstavitele znala velmi dobře, ale v posledních 10 letech byl kontakt téměř nulový. Neví o tom, že by žil v partnerském vztahu, do svých 36 – 37 let bydlel na [anonymizováno], pak se odstěhoval na adresu [ulice], kde bydlel sám a tam ho svědkyně s babičkou navštěvovali. Po smrti babičky byla nižší frekvence setkávání. Žalobkyni svědkyně viděla někdy začátkem 90. let poprvé, hovořil o ní jako o své přítelkyni. Její matka, žalovaná, byla ve velmi častém telefonickém kontaktu se zůstavitelem. Svědkyně zařizovala pohřeb.

29. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že od roku 1993 zná žalobkyni, ke které chodil na kurz němčiny, pak spolu začali jezdit na lyžařské zájezdy i na dovolenou. Když se přestěhovala do bytu v [anonymizováno] ulici, poznal i pana [příjmení], chodil k nim na návštěvu, pomáhal koupit spotřebiče, s něčím vypomáhal, vídali se asi jednou měsíčně, vídal tam i pana [příjmení], který žalobkyni rekonstruoval byt, to bylo někdy v roce 2000, dělal tam elektriku, natíral, zapojoval spotřebiče. Svědek vyrůstal v bytě, který je naproti domu, ve kterém bydlí žalobkyně, a až do roku 2013 viděl žalobkyni do oken. Od roku 2008 však žil v zahraničí, vrátil se v roce 2013, na nějakou dobu pak opět odcestoval do zahraničí, k rodičům jezdí jednou za měsíc až dva. Pokud se potkal s panem [příjmení] v bytě, choval se tam jakoby s žalobkyní žil, když byli v restauraci v roce 2015 až 2016, hradil útratu. Nevzpomněl si, kdy potkal pana [příjmení] v domácnosti žalobkyně samotného, spíše se kamarádil s žalobkyní, s panem [příjmení] se jenom pozdravil. V bytě byl naposledy někdy v roce 2016 až 2017. Na podzim 2019 ho žalobkyně žádala o pomoc s výběrem televize, poradil jí, pomáhal s panem [příjmení] televizi stěhovat, nevěděl, kdo televizi platil. Ví, že jezdili společně na dovolenou, pan [příjmení] aktivně nesportoval, nelyžoval. Když náhodou nebyl pan [příjmení] v bytě a sám se žalobkyně ptal, kde je, řekla mu, že on je ve svém bytě, dál se o to nezajímal.

30. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že se žalobkyní se zná 30 let z lyžařských zájezdů, pan [příjmení] přivážel žalobkyni na zájezdy k autobusu. Oba k němu začali jezdit na chatu, občas si od něj půjčoval nářadí, naposledy u něj byli před 2 lety v květnu – oba přijeli na kole za ním na chatu. O vztahu pana [příjmení] a žalobkyně se s ním nebavil, bral je jako dvojici, která k sobě patří. Pokud byli v hospodě, tak z 99 % platil útratu za žalobkyni pan [příjmení]. Nevzpomněl si, zda viděl v bytě žalobkyně pana [příjmení] samotného, naposledy tam v bytě byl před 2,5 až 3 lety. V té době měl pan [příjmení] oblečení na věšáku, přišel podomácku oblečený, jakože tam patří. Zda měl pan [příjmení] nějaký byt, nevěděl, nezajímal se o to. Nevěděl nic o jeho zdravotním stavu. O jeho smrti se dozvěděl od žalobkyně.

31. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], sousedky žalobkyně, bylo zjištěno, že tyto se potkávají na chodbě, na výletech, na schůzích SVJ, na tyto schůze docházel i pan [příjmení] místo žalobkyně, protože ona často nemohla. Svědkyně bydlí v přízemí a všichni, kdo projdou, musí jít kolem ní, takže vídala i pana [příjmení], viděla ho před domem opravovat kolo, jednou se potkali na výletě v Budapešti, hovořili spolu o cestování, doma se nenavštěvují. Pan [anonymizováno] dělal revizní zprávy pro SVJ, před 10 lety jim dával dohromady mandl. Tehdy mu za to neplatili nic, dělal to ve prospěch všech obyvatel domu. Viděla ho zametat, odhrnovat sníh asi 2 x až 3x za rok, uklízel za žalobkyni. Poslední revizi elektriky dělal pro SVJ v roce 2019, za kterou mu platili. Pokud se zjišťuje počet osob v bytech, tak svědkyně vycházela ze své vlastní znalosti a vlastníci bytu jí to potvrdili a podepsali. O panu [příjmení] věděla jen to, že žil se žalobkyní, že spolu jezdili na výlety, o jeho osobní život se nikdy nezajímala a ani se o něm nebavila s žalobkyní, neřeší spolu soukromé věci.

32. Ze smlouvy o zájezdu ze dne 16. 7. 2019 bylo zjištěno, že pro žalobkyni a zůstavitele byl objednán zájezd na ostrov Krk v Chorvatsku v termínu 19. 7. – 28. 7. 2019, k čemuž byla vystavena faktura a doložena úhrada zájezdu výpisem z účtu žalobkyně.

33. Ze zprávy [právnická osoba], bylo zjištěno, že v období od 1. 1. 2019 do 31. 8. 2020 byl veden osobní účet č. [bankovní účet] na jméno [jméno] [příjmení] a byly mu vydány dvě platební karty. Z výpisů z účtu bylo zjištěno, že na tento účet přicházel pravidelně starobní důchod, byly prováděny výběry hotovosti z bankomatu, a to na ulici [obec] [ulice], [ulice], [ulice], [anonymizována dvě slova], [ulice], [ulice], v prosinci 2019 je evidována příchozí úhrada od žalobkyně ve výši 3 200 Kč s popisem platby„ bunda [jméno]“.

34. Ze zprávy [právnická osoba], bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] nebyl v rozhodném období klientem Komerční banky.

35. Ze zprávy [právnická osoba] [anonymizováno] & [právnická osoba], bylo zjištěno, že v období od ledna 2019 do srpna 2020 provedl [jméno] [příjmení] 7 nákupů, jednalo se o faktury v hodnotě od 69 Kč do 470 Kč a z jednotlivých faktur bylo zjištěno, že byly nakupovány potraviny, např. chléb, mandarinky, jogurt, pomeranče, cottage, koláč, povětšinou vždy 1 kus.

36. Žalobkyně navrhovala provedení místního šetření v jejím bytě v [anonymizováno] ulici v [obec], aby bylo zjištěno, jak vypadá byt, ve kterém byla vedena společná domácnost žalobkyně a zůstavitele s tím, že se jedná o byt, který je udržovaný mužskou rukou. Soud tento návrh neprovedl, neboť by měl být tímto důkazem zjišťován stav za dobu víc jak jeden a půl roku po smrti zůstavitele, což nevypovídá nic o tom, jak v době smrti zůstavitele či 1 rok před jeho smrtí tento byt vypadal. Soud neprovedl ani důkazy zápisem ze schůzí SVJ a prezenčních listin v domě v [anonymizováno] ulici, neboť nikdo z účastníků tuto skutečnost, že se pan [příjmení] těchto schůzí účastnil, nesporoval.

37. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná z následujících důvodů:

38. Žaloba podaná ve smyslu ustanovení § 170 odst.1 z.ř.s. není určovací žalobou ve smyslu § 80 písm. c) o.s.ř., ale je žalobou na určení právní skutečnosti, u níž naléhavý právní zájem vyplývá z právního předpisu. Žalobkyně podala předmětnou žalobu v 2 měsíční lhůtě, jež jí byla stanovena v rámci dědického řízení, když usnesení s uložením povinnosti žalobkyni podat žalobu nabylo právní moci dne 23. 3. 2021 a žaloba byla podána dne 3. 5. 2021, tedy včas. Je dána aktivní i pasivní legitimace účastníků. Soud jako předběžnou otázku řešil, zda žalobkyně se zůstavitelem žila ve společné domácnosti nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí, aby mohl učinit závěr, zda žalobkyně je či není zákonnou dědičkou ve třetí třídě dědiců.

39. Soud měl za prokázané usnesením podepsaného soudu ze dne 1. 3. 2021, č.j. 32 D 1333/2020-77, že zůstavitel [jméno] [příjmení], zemřelý dne [datum], byl svobodný, děti neměl, rodiče předemřeli a v dědickém řízení nebyla zjištěna závěť ani listina o vydědění. Jako zákonní dědicové po zůstaviteli tak přichází v úvahu sestra zůstavitele – žalovaná. Dědické právo uplatnila po zůstaviteli také žalobkyně, která své dědické právo ze zákona dovozuje z titulu osoby spolužijící se zůstavitelem ve společné domácnosti po dobu jednoho roku před jeho smrtí.

40. Občanský zákoník, tj. zák. č. 89/2012 Sb., užívá pojmů„ domácnost“,„ společná domácnost“,„ rodinná domácnost“, aniž by je blíže definoval. Soud má však za to, že lze vycházet z ustálené judikatury k ust. § 115 zák. č. 40/1964Sb., která, byť byla vydávána za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. účinného do 31. 12. 2013, je aplikovatelná i za účinnosti zák. č. 89/2012 Sb..

41. Společnou domácností, jak vyplývá například z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 26 Cdo 463/2000, z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. 21 Cdo 436/2001, z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 29/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1622/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2013/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 21 Cdo 3233/2009, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 96, ročník 2011, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4795/2009) se rozumí soužití dvou nebo více fyzických osob, které spolu žijí trvale a které společně uhrazují náklady na své potřeby. Společná domácnost zpravidla předpokládá společné bydlení v jednom nebo více bytech (k naplnění jejích znaků proto nepostačují například občasné návštěvy); výjimka z tohoto pravidla je možná jen tehdy, jde-li o dočasný a přechodný pobyt jinde z důvodu léčení, návštěvy příbuzných, výkonu práce apod. Jde o spotřební společenství trvalé povahy, a proto společnou domácnost představuje jen skutečné a trvalé soužití, v němž její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb (nepostačuje například jen příležitostná výpomoc v domácnosti, společné trávení dovolených apod.) a v němž společně a bez rozlišování hospodaří se svými příjmy. Spolužijící fyzická osoba musí žít ve společné domácnosti tak, jako by byla členem rodiny; vyžaduje se, aby pečovala o společnou domácnost (obstaráváním domácích prací, udržováním pořádku v bytě, obstaráváním prádla a údržby šatů, přípravou jídla apod.) nebo poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti anebo aby byla odkázána výživou na zůstavitele.

42. O společnou domácnost dvou nebo více fyzických osob jde - jak vyplývá z výše uvedeného - jen tehdy, jestliže spolu skutečně a trvale žijí na jednom nebo více místech a jestliže opravdu společně uhrazují náklady na své potřeby. Žádná fyzická osoba nemůže žít trvale ve spotřebním společenství s jinou fyzickou osobou proti své vůli; dvě nebo více fyzických osob tvoří společnou domácnost, jen jestliže všechny spolu opravdu chtějí trvale žít a společně uhrazovat náklady na své potřeby. I když je společná domácnost založena na skutečném (faktickém) soužití dvou nebo více fyzických osob a skutečném (faktickém) společném uhrazování nákladů na jejich potřeby, její vznik a další trvání nutně předpokládá, že každá z fyzických osob, které tvoří společnou domácnost, projevila vůli být členem takovéhoto spotřebního společenství a že v takovém spotřebním společenství vskutku i nadále setrvává. Povaha společné domácnosti jakožto skutečného (faktického) a trvalého spotřebního společenství dvou nebo více fyzických osob zpravidla vylučuje, aby společnou domácnost tvořily fyzické osoby, které spolu nechtějí být členy téhož spotřebního společenství, a aby stejná fyzická osoba byla současně členem dvou nebo více společných domácností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2026/2011).

43. V rozhodnutí zahrnuté do Sb.s.r. pod R 12/68 (KS v Plzni 5 Co 54/67) byl přijat závěr, že pojem společné domácnosti ve smyslu ustanovení § 115 obč. zák. je nutno vykládat tak, že zpravidla předpokládá společné bydlení. Doba jednoho roku se počítá zpět ode dne úmrtí zůstavitele.

44. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 292/2013 je soužití ve společné domácnosti možné i tehdy, bydlí-li její členové ve více bytech, jestliže spolu žijí trvale a jestliže společně uhrazují náklady na své potřeby.

45. V řízení měl soud provedenými důkazy, a to zejména výslechy svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] (bratra žalobkyně), [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] prokázáno, že mezi žalobkyní a zůstavitelem byl mnoholetý partnerský vztah. Takto hodnotila vztah ostatně i žalovaná i její dcera, svědkyně [jméno] [příjmení]. Rovněž měl soud za prokázané, že od roku 2000, kdy žalobkyně zakoupila bytovou jednotku na adrese [ulice] v [obec], byl to zůstavitel, který jí vypomáhal s přestavbou bytu, opravoval jí věci v bytě, což bylo prokázáno výpovědí svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] [příjmení]. [jméno] žalobkyně popisovala, jak jí zůstavitel v době, kdy byt koupila, významným způsobem pomáhal i fakticky, šlo však o dlouhou dobu před smrtí zůstavitele, i před dobou jednoho roku před smrtí zůstavitele, což není relevantní časové období pro posouzení toho, zda žalobkyně se zůstavitelem rok před jeho smrtí žila ve společné domácnosti. V řízení nebylo sporováno, že by zůstavitel žalobkyni vypomáhal, možná i více, než svým příbuzným, nevypovídá to však samo o sobě nic o soužití ve společné domácnosti. Naopak žalobkyně v řízení nejenom že neprokazovala, ale ani netvrdila, co ona sama pro žalovaného dělala, jak o něj pečovala, jak poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti, jak ona pečovala o společnou domácnost, jaké domácí práce obstarávala ona, jak obstarávala prádlo (kromě jediného tvrzení, že občas prala i nějaké osobní věci zůstaviteli), údržbu šatů, přípravu jídla a to zejména v rozhodném období jednoho roku před smrtí zůstavitele. Netvrdila to však ani o době tomu předcházející, přestože tvrdila, že jejich vztah trval více jak 30 let. Stejně tak není pro toto řízení relevantní tvrzení žalobkyně, byť prokázané výpovědí svědka [jméno] [příjmení] (bratra žalobkyně), že se navštěvovali s rodiči zůstavitele, neboť se jedná o období do roku 1999, resp. 2007, kdy zemřel otec zůstavitele a žalované. Pokud by skutečně žalobkyně se zůstavitelem byli životními partnery, vedli společnou domácnost, jeví se velmi zvláštním, že takto blízcí lidé spolu netráví vánoční svátky, ale každý je jede trávit s jinými osobami, jak vyplynulo z provedeného dokazování, přičemž se jednalo o dobu 7 měsíců před smrtí zůstavitele (vánoce 2019). I v době covidu žalobkyně nesdílela společnou domácnost se zůstavitelem, jak sama uvedla, každý žil ve svém vlastním bytě. I okolnosti smrti zůstavitele nasvědčují tomu, že zůstavitel nežil s žalobkyní v jejím bytě, ona ho v době svých dovolených ani nesháněla, nevěděla, kde by se měl on zdržovat, což je při tvrzení trvalého partnerského vztahu a soužití ve společné domácnosti minimálně neobvyklé. Kromě tvrzení o tom, že jí zůstavitel předělával v roce 2000 byt a vykonával práce pro SVJ v [anonymizováno] ulici v [obec], kde žalobkyně bydlí, žádnou jinou činnost, která by prokazovala, že zůstavitel a žalobkyně spolu skutečně a trvale žili na jednom místě a opravdu společně uhrazovali náklady na své potřeby, neoznačovala a nenavrhovala k ní žádné důkazy. Svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] se vyjadřovali k chování a vztahu zůstavitele a žalobkyně v období někteří už od roku 1993, šlo však o trávení volného času, jejich výpovědi neprokazovali nijak vedení společné domácnosti. V řízení tedy nebylo z žádných provedených důkazů prokázáno, že by žalobkyně a zůstavitel přispívali k úhradě a obstarávání společných potřeb, že by společně a bez rozlišování hospodařili se svými příjmy. Bylo sice prokázáno výpisy z účtu zůstavitele u [právnická osoba], že tento ve většině případů vybíral hotovost z bankomatů, samotné umístnění těchto bankomatů v blízkosti bydliště žalobkyně nemůže svědčit o vedení společné domácnosti. Faktury, které byly předloženy [právnická osoba], naopak nasvědčují tomu, že pokud zůstavitel nakupoval, pak tak činil pouze pro svou potřebu. Příležitostná výpomoc v domácnosti, která byla prokázána výpovědí jak žalobkyně, tak svědka [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] [příjmení] sice prokázána byla, stejně tak společné trávní dovolených v Maďarsku, Španělsku, Chorvatsku, což bylo prokázáno výpovědí žalobkyně, žalované i svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], včetně faktury za úhradu dovolené, a občasné návštěvy v bytě žalobkyně, k prokázání tohoto nepostačuje, nehledě na to, že všechny tyto skutečnosti se odehrály před červencem 2019. Naopak bylo výpovědí svědka [jméno] [příjmení] i výpovědí žalované prokázáno, že zůstavitel si zajišťoval praní prádla sám, na jídlo chodil do Globusu. Z výpovědi žalované měl soud za prokázané, že žalobkyně byla často pracovně v zahraničí, což ostatně potvrdila i svědkyně [jméno] [příjmení] (kolegyně žalobkyně), a v té době zůstavitel docházel do jejího bytu zalévat kytky, větrat, což by zřejmě nemusel činit, pokud by skutečně s žalobkyní žil a vedl společnou domácnost. Soud má za to, že vysvětlení, které žalobkyně podávala na Policii ČR v době, kdy se začala shánět po zůstaviteli, když ho více jak měsíc neslyšela a neviděla, bylo bezprostřední a pravdivé, tedy že žalobkyně se zůstavitelem nežila, pouze se navštěvovali (bod 10. rozsudku). Stejně tak za pravdivé považuje soud její vyjádření v e-mailu, který zaslala žalované bezprostředně po pohřbu zůstavitele, kde uvedla, že po smrti otce se zůstavitel postupně přestěhoval na [anonymizováno], kromě toho jí navštěvoval v bytě. Žalobkyně sice pravost tohoto e-mailu zpochybňovala, nenavrhla však k tomu žádné důkazy, kterými by své tvrzení prokázala. Soud z těchto důkazů uzavřel, že ze strany zůstavitele se jednalo o příležitostné návštěvy v bytě žalobkyně, kde byl občas i některými svědky potkán.

46. Z provedených důkazů soud uzavřel, že žalobkyně bydlela v bytě na adrese [adresa žalobkyně], žalovaný pak ve svém bytě po rodičích ve [anonymizováno] ulici v [obec]. Z fotografií, které byly pořízeny Policií ČR při ohledání těla zůstavitele, je zřejmé, že byt byl zaplněn nábytkem, nářadím, oblečením, spoustou věcí, což však byl životní styl zůstavitele, který shromažďoval všechny možné věci, neb byl kutil, jak vyplynulo z výpovědi svědků [jméno] [příjmení], bratra žalobkyně. Žalobkyně nikdy od tohoto bytu neměla klíče, nechodila do tohoto bytu. Na adrese [adresa], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], do bytu nikoho nezval. Z výpovědí členů SVJ jak v domě v [anonymizováno] ulici, tak ve [anonymizováno] ulici svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] i z jejich zpráv měl soud za prokázané, že zůstavitel byl vídán jak v místě bydliště žalobkyně, tak před svým bytem ve [anonymizováno] ulici v [obec], účastnil se jednání SVJ, měl zájem o dění v domě, dokonce vedl i soudní spor s SVJ ve [anonymizováno] ulici a pokud se účastnil jednání SVJ v [anonymizováno] ulici, pak tam chodil jako zástupce žalobkyně, která velmi často pobývala mimo bydliště. V bytě na adrese [adresa], zůstavitel nebydlel.

47. Při vyhodnocení těchto důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti lze uzavřít, že dle ust. § 1636 o. z., mezi žalobkyní a zůstavitelem po dobu stanovenou zákonem, neexistovalo dobrovolné spotřební společenství trvalé povahy, naplňující znaky společné domácnosti tak, jak to má na mysli shora citovaná judikatura.

48. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalované přiznal vůči žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována jednak odměnou advokátky za 12 úkonů právní služby po 2 500 Kč dle § 9 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, jedno písemné podání ve věci samé, účast u jednání soudu 14. 10. 2021, které trvalo přes 2 hodiny, dne 11. 11. 2021, které trvalo 2 x přes 2 hodiny, dne 13. 1. 2022, 10. 3. 2022, 11. 10. 2022 a 20. 10. 2022), tj. 30 000 Kč, náhradou jejích hotových výdajů za 12 úkonů právní služby po 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. 3 600 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení ve výši 33 600 Kč.

49. Soud rozhodoval dále o nákladech státu dle § 148 odst. 1 o.s.ř., kdy hradil svědečné ve výši 8 017 Kč a podle úspěchu ve věci tedy uložil žalobkyni nahradit tyto náklady státu.

50. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

Poučení