18 C 131/2021 - 283

Rubrum

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Z věcí ze zaniklého společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalobkyně přikazuje: - velký plynový gril v hodnotě 4 000 Kč.

II. Z věcí ze zaniklého společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalovaného přikazuje: - podíl v bytovém družstvu [právnická osoba], se sídlem [adresa], IČ [IČO], který je na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] spojen s nájmem garáže č. [číslo], nacházející se na adrese [adresa], v hodnotě 540 000 Kč, - přívěsný vozík za osobní automobil v hodnotě 4 000 Kč.

III. Nařizuje se prodej nemovitostí, a to pozemku parc. č. [parcelní číslo] o výměře 86 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – objekt bydlení, [adresa], pozemku parc. č. [parcelní číslo] o výměře 62 m2, zahrada, a pozemku parc. č. [parcelní číslo] o výměře 67 m2, zahrada, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví č. [číslo], v katastrálním území [adresa], s tím, že výtěžek bude rozdělen rovným dílem mezi účastníky.

IV. Společné dluhy účastníků plynoucí ze smlouvy o úvěru č. [číslo] a ze smlouvy o úvěru č. [číslo] uzavřených mezi žalobkyní a žalovaným jako dlužníky a [právnická osoba], IČ [IČO], sídlem [adresa], jako věřitelem, s nesplacenými zůstatky úvěrů ke dni vyhlášení rozhodnutí 1 562 634,09 Kč na jistině a na úrocích a 941 732,66 Kč na jistině a na úrocích, a to včetně příslušenství, které k dluhu přiroste teprve v budoucnu, se přikazují oběma manželům rovným dílem.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku 109 113 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě na náhradě nákladů, které v řízení platil stát, částku 1 450 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě na náhradě nákladů, které v řízení platil stát, částku 1 450 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala vypořádání společného jmění manželů (dále jen "SJM") zaniklého rozvodem manželství s tím, že mezi účastníky nebylo ke dni podání této žaloby dosaženo dohody ohledně vypořádání takto zaniklého SJM. Za součást zaniklého SJM žalobkyně považovala pozemek p.č. [parcelní číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. [číslo popisné], bydlení, pozemek p.č. [parcelní číslo], zahrada, a pozemek p.č. [parcelní číslo], zahrada, vše v k.ú. [adresa], zapsané na LV č. [číslo] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa] (dále jen "nemovitosti"), dále také movité věci, a to velký plynový gril, přívěsný vozík za osobní automobil. Žalobkyně a žalovaný se za dobu trvání manželství stali členy bytového družstva [právnická osoba], IČO: [IČO] (dále jen "družstvo"), a na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] jsou oprávněnými nájemci družstevní garáže č. [číslo] nacházející se na adrese [adresa] (dále jen "garáž"), kde hradili nájemné a zálohy za plnění poskytovaná s užíváním garáže ve výši 185 Kč měsíčně. Žalobkyně rovněž navrhla vypořádat společný dluh účastníků plynoucí ze smlouvy o hypotečním úvěru č. [číslo] ve výši 2 125 000 Kč (dále jen "hypoteční úvěr č. [číslo]"), ze kterého zbývalo uhradit 1 765 603 Kč, ze smlouvy o hypotečním úvěru č. [číslo] ve výši 1 200 000 Kč (dále jen "hypoteční úvěr č. [číslo]"), ze kterého zbývalo uhradit 1 045 756 Kč, a ze zápůjčky od [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 300 000 Kč, ze které zbývalo uhradit ke dni rozvodu 114 616 Kč. Na závazek [tituly před jménem] [jméno FO] uhradila žalobkyně dne [datum] částku 50 000 Kč. Žalovaný po rozvodu uhradil 15 splátek po 1 583 Kč celkem 23 754 Kč s poslední splátkou dne [datum]. Žalovaný následně doplatil 40 771 Kč, jímž závazek zcela doplatil. Bez předchozí dohody žalovaný zaslala [tituly před jménem] [jméno FO] ještě částku 13 956 Kč. Žalobkyně měla po dobu několika let psychické problémy pramenící z manželského soužití s žalovaným. Žalovaným byla psychicky týrána a opakovaně jí vyhrožoval. V období od [datum] do [datum] pravidelně navštěvovala ambulanci Psychiatrické nemocnice [adresa] a docházela na psychoterapie k [tituly před jménem] [jméno FO]. Jediným řešením tak pro ni bylo po rozvodu manželství společnou domácnost opustit. Bylo tak nemyslitelné, aby se žalobkyně vrátila do domu, který užíval žalovaný. Žalobkyně byla nucena žít jinde, v důsledku čehož měla s tímto spojené výdaje. Na bydlení přispívala 10 000 Kč. Byl tak dán důvod pro to, aby k tíži žalovaného šly splátky hypotečních úvěrů, které žalovaný hradil. Žalobkyně navrhla tyto splátky při vypořádání SJM vůbec nezohledňovat. Žalobkyně za trvání manželství vnesla do SJM finanční prostředky ve výši 925 000 Kč, jež nabyla do svého výlučného vlastnictví darem do svých rodičů. K poskytnutí daru žalobkyně svému otci sdělila číslo jediného účtu, který měla k dispozici. Žalobkyně na rozdíl od žalovaného žádným bankovním účtem v době uzavření manželství nedisponovala. Bankovní účet tak byl veden na jméno žalovaného, přičemž tento na něm prováděl i veškeré dispozice. Na společný účet byly poukazovány i příjmy žalobkyně ze zaměstnání. Finanční prostředky poukázané ve prospěch bankovního účtu žalovaného od rodičů žalobkyně vždy představovaly dary určené výlučně žalobkyni na konkrétní účel. Pořízení konkrétní věci či uhrazení prací, na které byly určeny, se vždy uskutečnilo. Rodiče měli finanční prostředky na bankovním účtu, jejich výběr v hotovosti a následné předání by pro ně tak bylo komplikací; převod byl jednodušší. Není obvyklé, aby o darování finančních prostředků mezi rodiči a dětmi byla sepisována písemná darovací smlouva. Nejednalo se ani o příležitostnou pomoc rodině, a to s odkazem na výši jednotlivých částek. Žalobkyně své rodiče vždy požádala o darování určité částky na konkrétní věc, příp. za účelem zaplacení nějaké služby. Převody částek a úhrady následně zajišťoval žalovaný. Žalobkyně požadovala do svého výlučného vlastnictví přikázat družstevní podíl obsahující i právo nájmu garáže a navrhla převzetí úhrady závazku za [tituly před jménem] [jméno FO], zatímco žalovaný by byl povinen vyplatit žalobkyni částku určenou soudem, jež by zohledňovala vnosy žalobkyně do SJM ve výši 925 000 Kč. Žalobkyně se po celou dobu manželství plnohodnotně podílela na financování rodinného života. Měla na starost celou domácnost a dvě děti, zatímco žalovaný během manželství vystudoval dvě vysoké školy.

2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě dne [datum] uvedl, že za dobu trvání manželství bylo pořízeno více movitých věcí, než jen ty, které uvádí žalobkyně. Za dobu trvání manželství byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru tak, jak uvádí žalobkyně. Žalobkyně se však od okamžiku rozvodu manželství na splácení těchto úvěrů nijak nepodílí, a proto je nutné při vypořádání SJM a určení výše vypořádacího podílu přihlédnout k platbám splátek úvěru, které provedl pouze žalovaný ze svých výlučných prostředků. Nesplacená část hypotečního úvěru č. [číslo] činila ke dni rozvodu částku 1 867 325,05 Kč. Žalovaný na hypoteční úvěr č. [číslo] hradil pravidelně v období od [datum] do [datum] částku 9 184 Kč měsíčně (celkem tedy 292 772 Kč) a v období od [datum] do [datum] částku 9 411 Kč měsíčně (celkem tedy 56 466 Kč). Celkem tak žalovaný na hypoteční úvěr č. [číslo] uhradil 349 238 Kč. Nesplacená část hypotečního úvěru č. [číslo] činila ke dni rozvodu částku 1 102 251,64 Kč. Žalovaný na hypoteční úvěr č. [číslo] hradil pravidelně v období [datum] do [datum] částku 5 029 Kč měsíčně (celkem tedy 95 551 Kč) a v období od [datum] do [datum] částku 5 126 Kč měsíčně (celkem tedy 93 520 Kč). Celkem tak žalovaný na hypoteční úvěr č. [číslo] uhradil 198 071 Kč. Na úhradu společných dluhů od zániku manželství žalovaný zaplatil ze svých výlučných prostředků 547 309 Kč. Žalovaný v tomto směru požaduje náhradu tohoto vnosu včetně vypořádání běžného úroku ve výši 85 473,45 Kč z této částky. Nesplacená část zápůjčky u [tituly před jménem] [jméno FO] činila ke dni rozvodu částku 114 616 Kč, nyní činí 92 454 Kč a na splacení dluhu žalovaný od rozvodu uhradil 22 162 Kč. Žalobkyně o sjednaném úroku na zápůjčku od [tituly před jménem] V věděla, ničeho nenamítala. O týrání žalobkyně žalovaným nesvědčí žádné vnější projevy takového jednání žalovaného. Tato skutečnost se nikterak neodráží v chování žalobkyně, na jejím těle, na společných dětech a není zachycena ani v žádných dokumentech od orgánů činných v trestním řízení. Návštěvy psychiatra či používání psychofarmak nedosvědčují nijak psychické či fyzické týrání. Nařčení ze strany žalobkyně žalovaný zcela odmítá. Žalobkyně zvolila možnost bydlet se svým novým přítelem, což nemůže jít k tíži žalovaného v podobě disparity podílu. Žalovaný nikterak žalobkyni v bydlení v domě nebrání. Navíc žalobkyně částku 10 000 Kč, kterou má přispívat na bydlení, nikterak nedoložila. Tvrzení žalobkyně ohledně částky 925 000 Kč, kterou měla žalobkyně nabýt do svého výlučného vlastnictví darem od svých rodičů, neodpovídá skutečnosti. Rodiče žalobkyně nikdy účastníkům řízení nesdělili, že tyto finanční prostředky jsou určeny výlučně žalobkyni. Finanční prostředky byly navíc zasílány přímo na účet žalovaného a byly užity na finanční zajištění rodinného života účastníků řízení a jejich dětí včetně dostavby rodinného domu. I žalovaný obdržel od svých rodičů v době trvání manželství několik finančních výpomocí, jejichž výše by byla obdobná tomu, co poskytli rodiče žalobkyně. Že šlo o darování ve prospěch obou manželů, plyne taktéž z nesporného faktu, že účastníci řízení coby manželé v době poskytování darů měli jen jeden bankovní účet. Neexistuje písemná smlouva, která by povahu zasílaných prostředků od p [jméno FO] blíže specifikovala, tj. neexistuje darovací smlouva. Není jisté, na co peníze byly určeny či použity, tzn. nebyly účelově vázány. Je pravděpodobné, že část peněz byla použita na úpravy bytu, který již není předmětem vypořádání, a je pochybné, jak byla užita další část peněz. Tvrzení žalobkyně ohledně jejího vnosu jsou účelová. Rodina účastníků řízení žila aktivním životem, kdy od roku 2007 pravidelně jezdila na zahraniční dovolené k moři a v některých letech i na zimní dovolené. Všechny aktivity byly placeny ze společného účtu žalovaného. Žalovaný k poskytnutým prostředkům od rodičů žalobkyně, které na bankovní účet přišly z účtu č. [č. účtu] s identifikací [jméno FO], dále uvedl, že 100 000 Kč bylo připsáno dne [datum], a tudíž nemohly být použity na zakoupení automobilu, když neodpovídají výši kupní ceny, nebyly účelově vázány, ale především přišly až poté, co byla kupní cena zaplacena. Částka tak musela být použita na něco jiného. Obdobně tomu bylo i u finančních prostředků žalobkyní označených ke koupi členského podílu v družstvu. Tento měl být zaplacen nejpozději dne [datum]. V bytě k výměně dveří nedošlo. Částka 400 000 Kč nemohla být použita na koupi domu, neboť kupní cena musela být zaplacena nejpozději v dubnu [datum], kdežto p. [jméno FO] poskytl finanční prostředky až v listopadu [datum]. Tvrzení žalobkyně o vnosech se tak nezakládají na pravdě a jsou čistě účelová. Žalovaný navrhl, aby byly nemovitosti a družstevní podíl, s nímž je spojen nájem garáže, přikázány do jeho výlučného vlastnictví, přičemž vypořádací podíl by měl činit polovinu jejich hodnoty, tj. nejvýše 3 000 000 Kč. Od vypořádacího podílu by měla být odečtena ta plnění, která žalovaný zaplatil za žalobkyni na dluhy z uzavřených úvěrových smluv a smlouvy o půjčce uzavřené s [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalovaný by rovněž převzal dluh vůči [tituly před jménem] [jméno FO] a závazky vyplývající ze smluv o úvěru.

3. Podle § 736 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně. Podle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741 o. z., použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

4. Z rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 16. 6. 2020, č.j. 12 C 289/2019-11, který nabyl právní moci téhož dne, bylo zjištěno, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno dne 16. 6. 2020, když ze shodných tvrzení účastníků byl současně učiněn závěr, že SJM účastníků nebylo ve lhůtě stanovené ustanovením § 741 o.z. vypořádáno dohodou. Jsou tedy splněny podmínky k tomu, aby vypořádání provedl soud.

5. Při stanovení majetku (aktiv) SJM podle § 708 a § 709 o.z. soud vycházel především ze shodných tvrzení účastníků, mezi kterými nebylo sporné, že do SJM spadají nemovité věci, konkrétně pozemek p.č. [parcelní číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. [číslo popisné], bydlení, pozemek p.č. [parcelní číslo], zahrada, a pozemek p.č. [parcelní číslo], zahrada, vše v k.ú. [adresa], zapsané na LV č. [hodnota] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], movité věci, konkrétně velký plynový gril, přívěsný vozík za osobní automobil, a společné členství v bytovém družstvu spojené s nájmem garáže č. [číslo].

6. Pokud jde o nemovité věci zapsané na LV č. [číslo], k těmto nemovitým věcem byl proveden důkaz komunikacemi mezi zástupci účastníků řízení, výpisem z katastru nemovitostí, vyjádřeními k odhadu ceny nemovitostí společností [právnická osoba] a v neposlední řadě znaleckým posudkem č.p. [číslo] včetně osobního výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. Mezi účastníky řízení nebylo sporné, že nemovitosti spadají do SJM, nicméně se nebyli schopni shodnout na ceně uvedených nemovitostí. Dané nemovitosti na LV č. [číslo] jsou zapsány v katastru nemovitostí do SJM účastníků řízení, kdy jako nabývací titul je uvedena kupní smlouva ze dne [datum]. V průběhu let, kdy spolu zástupci účastníků komunikovali, padaly ze strany žalovaného návrhy považující za hodnotu nemovitostí nejvýše částku 7 500 000 Kč s odkazem na nutnost rekonstrukcí či záplavovou lokalitu, a ze strany žalobkyně naopak částky o řadu milionů vyšší, a to až 10 500 000 Kč. Žalobkyně trvala alespoň na částce 9 500 000 Kč. K hodnotě nemovitostí předložila žalobkyně i odhady společnosti [právnická osoba], ze kterých soud zjistil, že na základě srovnatelných nemovitostí byly nemovitosti ke dni [datum] odhadnuty na 11 203 101 Kč. Odhad ceny domu na základě srovnávaných nemovitostí ke dni [datum] byl 10 500 000 Kč a odhad ceny pozemku na základě srovnávaných nemovitostí ke dni [datum] byl 793 350 Kč. K žádosti účastníků řízení nechal soud ve věci zpracovat znalecký posudek z oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady nemovitostí znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Znalecký posudek byl vypracován podle stavu ke dni [datum]. Obvyklá cena nemovitých věcí zapsaných na LV č. [číslo] byla znalcem stanovena na částku 8 800 000 Kč. Znalec uvedl, že platnost ocenění je omezena faktory, které mohou nastat po uvedeném datu a mohou mít vliv na obvyklou cenu. U jednání soudu znalec doplnil, že od doby zpracování znaleckého posudku se toho mnoho nezměnilo. Trh šel níže než koncem 2022. Na písemném vyhotovení posudku by nic neměnil. Bylo by možné uvažovat o tom, že cena nemovitostí by šla dolů o 5 až 8 %. Ceny realitních kanceláří jsou vždy nadhodnocené v důsledku provizí. Dům je řadovka a o ty moc velký zájem není, protože lidé po padesátce si kupují nízké domy. Znalec objasnil faktory, které se do ceny nemovitostí promítají mj. lokalita, druh stavby, dostupnost či okolní ruch. Cenu za m2 uvedl 2 800 Kč, v níž zohlednil skutečnost, že se jedná o zastavěný pozemek, který je omezený pro stavbu. Znalec setrval na ceně nemovitostí 8 až 9 milionů korun. Žalobkyně se závěry znalce, tj. s obvyklou cenou domu 8 800 000 Kč, nesouhlasila, kdy podle ní by měla být doporučená cena 10 500 000 Kč (odhad ceny domu a pozemků od společnosti [právnická osoba]) a odhad ceny stavebního pozemku o velikosti 215 m2 potom 793 350 Kč. Žalobkyně navrhla prodat rodinný dům ve veřejné dražbě za nejnižší podání ve výši 9 500 000 Kč. V tomto ohledu žalobkyně požadovala zpracování revizního znaleckého posudku týkajícího se stanovení obvyklé ceny nemovitostí. Soud revizní znalecký posudek zpracovat nenechal, neboť pro to neshledal neplněny zákonné podmínky, když pouhý odhad ceny realitní kanceláří soud nepovažuje za způsobilý hodnověrně prokázat obecnou cenu nemovitostí, a tedy ani sám o sobě zpochybnit vypracovaný znalecký posudek. Znalec je navíc odborníkem z oboru a byl mu připomenut znalecký slib i trestní odpovědnost. Soud vycházel z obecné ceny nemovitostí ke dni vyhlášení svého rozhodnutí ve výši 8 800 000 Kč, když znalec v rámci svého výslechu po výzvě soudu k aktualizaci ceny nemovitostí na jednu stranu uvedl, že se na realitním trhu od doby zpracování písemného znaleckého posudku ničeho nezměnilo, na druhou stranu připustil možnost snížení ceny o 5-8%, což však žádným způsobem blíže neodůvodnil.

7. Pokud jde o movité věci, konkrétně velký plynový gril a přívěsný vozík za osobní automobil, tak soud vycházel ze shodných tvrzení účastníků, kteří se v rámci jednání soudu konaného dne [datum] shodli na tom, že tyto movité věci spadají do SJM a každá z nich má hodnotu 4 000 Kč.

8. Pokud jde o společné členství v bytovém družstvu spojené s nájmem garáže č. [číslo], k tomuto byl proveden důkaz komunikacemi mezi zástupci účastníků řízení, smlouvou o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, nájemní smlouvou a v neposlední řadě znaleckým posudkem č.p. [číslo] včetně osobního výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. Mezi účastníky řízení nebylo sporné, že členský podíl v družstvu spadá do SJM, nicméně účastníci se nebyli schopni shodnout na ceně podílu. Členský podíl v bytovém družstvu [právnická osoba] ve výši 9 284 Kč byl spolu se všemi právy a povinnostmi se členským podílem spojených převeden na účastníky řízení smlouvou o převodu práv a povinností. Dne [datum] byla mezi družstvem a účastníky řízení podepsána nájemní smlouva, jejímž předmětem bylo předání družstevní garáže č. [číslo] na adrese [adresa], a to od [datum]. Nájemné bylo počínaje únorem 2010 vyměřeno ve výši 200 Kč vždy do 25. dne v měsíci. K žádosti účastníků řízení nechal soud ve věci zpracovat znalecký posudek z oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady nemovitostí znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Znalecký posudek byl vypracován podle stavu ke dni [datum]. Obvyklá cena družstevního podílu, členských práv a povinností k řadové garáži, v bytovém družstvu [právnická osoba], s nimž je spojený nájem družstevní garáže č. [číslo], byla stanovena na částku 540 000 Kč. Znalec uvedl, že platnost ocenění je omezena faktory, které mohou nastat po uvedeném datu a mohou mít vliv na obvyklou cenu. U jednání soudu znalec doplnil, že od doby zpracování znaleckého posudku se toho mnoho nezměnilo. Trh šel níže než koncem 2022. Na písemném vyhotovení posudku by nic neměnil. Cena 540 000 Kč za garáž považuje za dobrou, neboť je odpovídající. Soud z této hodnoty tedy vycházel v rámci vypořádání.

9. Do společných dluhů účastníků, převzatých za trvání manželství podle § 708 a § 710 o.z. (pasiv SJM), soud zahrnul závazek vyplývající ze smlouvy o hypotečním úvěru č. [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným jako dlužníky a [právnická osoba] jako věřitelem, hypoteční úvěr č. [číslo], ze smlouvy o hypotečním úvěru č. [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným jako dlužníky a [právnická osoba] jako věřitelem, hypoteční úvěr č. [číslo], a ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným jako dlužníky a [tituly před jménem] [jméno FO] jako věřitelkou.

10. Pokud jde o hypoteční úvěr č. [číslo], k tomuto byl proveden důkaz smlouvou o hypotečním úvěru ze dne [datum], sdělením [právnická osoba], výpisem periodickým při pohybu a vývojem úroků z prodlení pro splatnou jistinu. Hypoteční úvěr č. [číslo] byl poskytnut jako účelově vázaný na úhradu části kupní ceny nemovitosti, objektu k bydlení č.p. [číslo popisné], jenž je součástí pozemku p.č. [parcelní číslo], pozemků p.č. [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo] v k.ú. [adresa] věřitelem [právnická osoba] ve výši 2 125 000 Kč. Splátky byly stanoveny na 9 184 Kč měsíčně a byly hrazeny z účtu č. [č. účtu] patřícího žalovanému. V červenci 2020 byla provedena splátka 9 184 Kč, zatímco v srpnu 2023 již splátka ve výši 9 411 Kč. Podle vyjádření žalovaného hradil v období [datum] až [datum] pravidelně částku 9 184 Kč a v období od [datum] do [datum] částku 9 411 Kč měsíčně. Celkem takto uhradil 349 238 Kč. V období od [datum] do [datum] bylo z účtu žalovaného uhrazeno celkem 211 232 Kč. Konečná jistina v srpnu 2023 činila výši 1 582 240,06 Kč. Ke dni [datum] byl zůstatek jistiny 1 827 897,67 Kč. Jistina za období [datum] až [datum] byla spočtena na 349 238 Kč s úroky z prodlení 54 439,48 Kč (celkem tedy 403 677,48 Kč). Žalovaný uhradil poslední splátku před rozhodnutím soudu dne [datum] ve výši 9 411 Kč.

11. Pokud jde o hypoteční úvěr č. [číslo], k tomuto byl proveden důkaz smlouvou o hypotečním úvěru ze dne [datum], sdělením [právnická osoba], výpisem periodickým při pohybu a vývojem úroků z prodlení pro splatnou jistinu. Hypoteční úvěr č. [číslo] byl poskytnut jako účelově vázaný na úhradu rekonstrukce domu č.p. [číslo popisné], jenž je součástí pozemku p.č. [parcelní číslo] v k.ú. [adresa] věřitelem [právnická osoba] ve výši 1 200 000 Kč. Splátky byly stanoveny na 5 187 Kč měsíčně a byly hrazeny z účtu č. [č. účtu] patřícího žalovanému. Na totožný účet byl úvěr čerpán. V červenci 2020 byla provedena splátka 5 029 Kč, zatímco v srpnu 2023 již splátka ve výši 5 126 Kč. Podle vyjádření žalovaného hradil v období [datum] až [datum] pravidelně částku 5 029 Kč a v období od [datum] až [datum] částku 5 126 Kč měsíčně. Celkem takto uhradil 198 071 Kč. V období od [datum] do [datum] bylo z účtu žalovaného uhrazeno celkem 116 055 Kč. Konečná jistina v srpnu 2023 činila výši 951 917,48 Kč. Ke dni [datum] byl zůstatek jistiny 1 077 667,07 Kč. Jistina za období [datum] až [datum] byla spočtena na 198 071 Kč s úroky z prodlení 31 033,97 Kč (celkem tedy 229 104,97 Kč). Žalovaný uhradil poslední splátku před rozhodnutím soudu dne [datum] ve výši 5 126 Kč.

12. Pokud jde o zápůjčku od [tituly před jménem] [jméno FO], k této bylo na základě souhlasných vyjádření účastníků řízení a potvrzení o provedení platby zjištěno, že účastníkům řízení bylo ze strany [tituly před jménem] [jméno FO] poskytnuto 300 000 Kč, přičemž dluh byl ke dni rozhodování soudu zcela splacen. Finanční prostředky byly poskytnuty z účtu [tituly před jménem] [jméno FO] na účet č. [č. účtu] dne [datum]. Účastníci se při jednání soudu konaném dne [datum] shodli na tom, že žalovaný na dluh vnesl ze svých výlučných prostředků po rozvodu manželství částku 28 481 Kč. V tomto ohledu soud uvádí, že z důvodu zániku dluhu jej není možné v rámci tohoto řízení vypořádat, neboť nelze vypořádat něco, co již neexistuje.

13. Poté, co soud určil rozsah SJM, provedl jeho vypořádání. Vycházel přitom z pravidel stanovených § 742 o.z., podle kterých stanovil podíl každého z účastníků ve výši 1/2, když nebyly shledány žádné důvody pro disparitu podílu. Podle § 153 odst. 2 o.s.ř. soud může v tomto případě překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, tehdy, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.

14. K případné disparitě podílů účastníků soud provedl výslech obou účastníků, výslech svědka [tituly před jménem] [právnická osoba] důkaz rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 16. 6. 2020, č.j. 12 C 289/2019-11 i lékařskou zprávou [tituly před jménem] [jméno FO].

15. Z výslechu žalobkyně bylo k tomuto zjištěno, že se od žalovaného odstěhovalo proto, že před rozvodem se jejich neshody vyhrotily a docházelo k jejímu psychickému týrání a napadání ze strany žalovaného. V té době žalobkyně zhubla 17 kg a musela vyhledat pomoc psychologa a psychiatra. Dům užíval žalovaný se svojí přítelkyní a příležitostně tam bydlely i jejich zletilé děti. Klíče od domu má žalobkyně k dispozici. Žalobkyně v době výslechu žila s přítelem v bytě na [adresa]. Společně nehospodařili, když měli oddělené finance. Měsíčně mu hradila za bydlení 10 000 Kč s tím, že byt spolu s ní užívala i její dcera, která měla samostatný pokoj. Na nákladech na zařízení bytu v souvislostí s potřebami dcery uhradila 60 000 Kč.

16. Žalobkyně k podpoře svých tvrzení předložila lékařkou zprávu [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum]. Lékařka potvrdila, že se žalobkyně od [datum] do [datum] léčila v její ambulanci pro úzkostně depresivní a výrazně psychosomatické potíže pramenící z tehdejšího matrimoniálního konfliktu. Žalobkyně lékařce popisovala týrání a vyhrožování ze strany žalovaného. Žalobkyně docházela i na psychoterapii k [tituly před jménem] [jméno FO]. Od března 2020 byla již bez psychiatrického dohledu jmenované lékařky.

17. Z výslechu žalovaného bylo k tomuto zjištěno, že žalobkyně má k domu klíče a rozhodně ji z domu nijak nevyháněl. Žalobkyně odešla za svým přítelem, o čemž ani nevěděl. Žalobkyni nikdy nenapadl, naopak to byla žalobkyně, která se pokusila fyzicky napadnout jeho. Dům užíval žalovaný s jejich společnými zletilými dětmi. Syn studoval v [adresa], ale velice často býval u žalovaného. Dcera byla u žalovaného ke dni výslechu (dne [datum]) již dva měsíce, přičemž předtím ji měli ve střídavé péči. Za žalovaným jezdí i jeho přítelkyně, která má vlastní dům v [adresa]. Střídavě tak žijí u ní a v domě.

18. Z výslechu svědka [tituly před jménem] [jméno FO] bylo k tomuto zjištěno, že manželství žalobkyně bylo spokojené do doby, než žalovaný nastoupil do funkce ředitele, což mu zřejmě posílilo jeho ego, a začaly na povrch vyplouvat jeho nevěry. Žalobkyně neměla po dobu svého života žádné psychické problémy. Ty se u ní projevily až po nastalé krizi v manželství.

19. Z rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 16. 6. 2020, č.j. 12 C 289/2019-11, soud zjistil, že manželství již přes dva roky neplnilo žádnou ze svých společenských funkcí, a příčinou rozvratu manželství byly neshody ohledně finančního hospodaření a trávení volného času. V odůvodnění uvedeného rozhodnutí absentuje jakákoli zmínka o psychickém či fyzickém týrání žalobkyně žalovaným.

20. Provedeným dokazováním považuje soud za prokázané, že žalobkyně se v období od [datum] do [datum] léčila v ambulanci [tituly před jménem] [jméno FO] pro úzkostně depresivní a výrazné psychosomatické potíže, které měly svůj původ v matrimoniálním konfliktu. Žalobkyně lékařce popisovala týrání a vyhrožování ze strany žalovaného. Manželství bylo rozsudkem zdejšího soudu z června 2020 rozvedeno, neboť již dva roky neplnilo svoji funkci. Příčinou rozvratu manželství byly neshody na finančním hospodaření a trávení volného času. Podle názoru soudu nebylo v řízení prokázáno, že by ze strany žalovaného k týrání či vyhrožování docházelo. Je pravdou, že se žalobkyně léčila s psychickými obtížemi, nicméně o špatném zacházení ze strany žalovaného u lékařky pouze hovořila. Soudu nejsou známy skutečnosti, že by jednání žalovaného oznámila na policii, a tento byl v důsledku toho byť jen prověřován. Verzi žalobkyně ohledně týrání nepodporují ani jiné provedené důkazy, kdy příčnou rozvratu manželství nebylo týráním vyhrožování či jen špatné chování ze strany žalovaného, neboť toto nebylo v rozvodovém řízení ani tvrzeno, ani prokazováno. Důvodem rozvodu byly mj. neshody majetkového charakteru. Právě v odůvodnění rozsudku o rozvodu absentuje jakákoli zmínka o psychickém či fyzickém násilí žalovaného. I podle svědka [tituly před jménem] [jméno FO] byly psychické problémy žalobkyně způsobeny krizí v manželství. Svědek nepopsal žádné projevy agrese ze strany žalovaného. Soudu je obecně známo, že rozvod a rozvodové řízení, potažmo okolnosti, které k tomuto vedou, jsou pro člověka zpravidla velmi psychicky náročné. Někdo jej snáší lépe, jiný hůře. Není však možno v řízení o vypořádání SJM, které je ryze majetkového charakteru, zohledňovat běžné problémy z matrimoniálního konfliktu pramenící z osobních křivd a zranění. Pokud jde o bydlení žalobkyně po odstěhování ze společného domu manželů, tak žalobkyně nijak nepopírala, že se odstěhovala ke svému příteli. Nelze tedy jednoznačně dovodit, že k odstěhování žalobkyni vedla pouze nemožnost setrvat ve společném obydlí se svým manželem pro jeho chování k ní, když pravým důvodem mohlo být spíše navázání perspektivního vztahu s jinou osobou. Důvody pro disparitu podílů soud, jak již shora uvedl, neshledal.

21. Dále se soud zabýval vnosy účastníků [§ 742 odst. 1 písm. b), písm. c) o.z.].

22. Žalobkyně uplatnila vnos ve výši 925 000 Kč, kdy se mělo jednat o částku darovanou výlučně její osobě jejími rodiči. K případnému vnosu žalobkyně soud provedl výslech obou účastníků, výslech svědka [tituly před jménem] [právnická osoba] dále důkaz komunikací zástupců účastníků, čestným prohlášením, potvrzením o provedení platby, výpisů ze sporožirového účtu a účtu osobního.

23. Z výslechu žalobkyně bylo k tomuto zjištěno, že rodiče žalobkyně se jí a její sestře snažili v počátcích, kdy neměli dostatek finančních prostředků, pomáhat. Poskytnuté částky spravedlivě dělili. Posílali je podle toho, jak měli. Peníze byly určeny pro ni. O výpomoc s rodiči jednala sama, když žalovaný se v tom nijak neangažoval. Jednoznačně se jednalo o dar, protože rodiče nikdy nechtěli peníze vrátit. Účelem daru byla pomoc dceři z finančních problémů. V té době žalobkyně a žalovaný stavěli dům, a proto využili peníze zejména tam. Byly určeny také na byt na [adresa], který později prodali, a výnos užili na rekonstrukci domu. Rodiče pak poskytovali i další pomoc na rekonstrukci tohoto domu. V bytě se předělávalo celé jádro a v domě proběhla celková rekonstrukce. Se žalovaným měli společný účet, kde byla uvedena jen jako disponent. Neměla možnost nechat si peníze zasílat na svůj výlučný účet, neboť jej neměla. I mzda jí chodila na účet žalovaného. Žádnou písemnou smlouvu s rodiči neměla.

24. Z výslechu žalovaného bylo k tomuto zjištěno, že dary jim rodiče žalobkyně poskytovali postupně od roku 2008. Něco z toho šlo i na auto, co pořizovali. Většinou však šlo o příspěvky do rodinného rozpočtu, kdy z nich kupovali to, co bylo zrovna potřeba. Ve finanční nouzi nebyli, když jezdili třeba i dvakrát ročně na dovolenou. Účel darů nebyl určen. Kolikrát přišla částka, o které ani jeden z účastníků řízení nevěděl, že má přijít. U žádného jednání s rodiči, jehož obsahem by bylo jednání o finančních prostředcích, o jejich poskytnutí či účelu, žalovaný přítomen nebyl. Rodiče žalovaného na tom byli stejně, když měli peníze, tak jim přispěli. Z těchto příspěvků investovali do bytu, na výmalbu a na výměnu oken v domě. Rodiče žalovaného jim na účet žalovaného poskytli jednu půjčku, která se celá splatila.

25. Z výslechu svědka [tituly před jménem] [jméno FO] bylo k tomuto zjištěno, že žalobkyni, své dceři, posílal finanční částky, doložené výpisem na účet, který mu sdělila. Všechny platby byly určeny na konkrétní účel, o kterém byl informován od žalobkyně. Svědek žalobkyni věřil, že na něj peníze opravdu užije. Výše zaslané částky byla určena na základě rozhodnutí svědka. Byl to dar žalobkyni, o který sama nežádala. Peníze byly určeny na zakoupení auta, bytu, vybavení bytu, domu a na rekonstrukci. Peníze měl svědek na účtu, a protože se jednalo o větší částky, tak je zaslal na účet. Peníze posílal i své druhé dceři [jméno FO], která také rekonstruovala dům. V jejím případě také zasílal peníze na konkrétní účel, který si již nepamatuje.

26. Rodiče žalobkyně podepsali čestné prohlášení ze dne [datum], ve kterém bylo uvedeno, že žalobkyni darovali do jejího výlučného vlastnictví finanční prostředky, a to dne [datum] částku 100 000 Kč, dne [datum] částku 100 000 Kč, dne [datum] částku 50 000 Kč, dne [datum] částku 15 000 Kč, dne [datum] částku 60 000 Kč, dne [datum] částku 400 000 Kč a dne [datum] částku 200 000 Kč. Celkem se tak jednalo o částku 925 000 Kč. Listina obsahuje podpisy obou zmíněných rodičů žalobkyně, které jsou úředně ověřeny.

27. Z potvrzení o provedené tuzemské platbě [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] provedli platby z účtu č. [č. účtu] na účet č. [č. účtu] ve výších 200 000 Kč, 400 000 Kč, 60 000 Kč, 15 000 Kč, 50 000 Kč, 100 000 Kč a 100 000 Kč.

28. Z výpisu ze sporožírového účtu č. [č. účtu] vedeného u [právnická osoba] patřícího žalovanému soud zjistil, že dne [datum] přišla z účtu č. [č. účtu] označeného jako [jméno FO] platba 100 000 Kč. Z účtu dne [datum] odešla platba ve výši 90 000 Kč na protiúčet č. [č. účtu]. Dne [datum] přišla z účtu č. [č. účtu] označeného jako [jméno FO] platba 100 000 Kč. Dne [datum] přišla z účtu č. [č. účtu] označeného jako [jméno FO] platba 50 000 Kč. Dne [datum] z účtu odešla platba ve výši 58 328 Kč na protiúčet č. [č. účtu]. Dne [datum] odešla z účtu platba ve výši 50 000 Kč na protiúčet č. [č. účtu]. Dne [datum] odešla z účtu platba ve výši 53 100 Kč na protiúčet č. [č. účtu]. Dne [datum] z účtu odešla platba ve výši 63 000 Kč na protiúčet č. [č. účtu].

29. Z výpisu z osobního účtu č. [č. účtu] vedeného u [právnická osoba] patřícího žalovanému soud zjistil, že dne [datum] přišla z účtu č. [č. účtu] označeného jako [jméno FO] platba 200 000 Kč. Dne [datum] z účtu odešla platba ve výši 100 000 Kč na protiúčet č. [č. účtu] a platba ve výši 97 000 Kč na protiúčet č. [č. účtu]. Dne [datum] přišla z účtu č. [č. účtu] označeného jako [jméno FO] platba 400 000 Kč. Dne [datum] přišla z účtu č. [č. účtu] označeného jako [jméno FO] platba 60 000 Kč. Dne [datum] přišla z účtu č. [č. účtu] označeného jako [jméno FO] platba 15 000 Kč. Dne [datum] odešla z účtu platba ve výši 200 000 Kč na protiúčet č. [č. účtu]. Dne [datum] odešla z účtu platba ve výši 175 000 Kč na protiúčet č. [č. účtu].

30. Podle názoru soudu nebylo prokázáno, že by šlo o dary výlučně pro žalobkyni, a proto soud nepovažuje souhrnnou částku 925 000 Kč představující jednotlivé platby zasílané z účtu svědka [tituly před jménem] [jméno FO] na účet žalovaného za vnos žalobkyně. Finance přišly na společný účet, který byl sice veden na jméno žalovaného, ale používali ho oba manželé pro společné hospodaření. V okamžiku připsání na společný účet se tyto finanční prostředky považují za součást SJM, není-li prokázán opak. Žalobkyni tížilo důkazní břemeno ohledně toho, že se v případě poskytovaných částek jednalo o dar určený výlučně pro ni. Soudu nepostačuje pouhé subjektivní přesvědčení obdarovaného, ale vůle poskytnout dar pouze žalobkyni a vůle žalobkyně přijmout dar pouze pro sebe musí být jednoznačným způsobem projevena navenek. V řízení bylo prokázáno, že finanční prostředky byly zasílány svědkem [tituly před jménem] [jméno FO] na společný účet manželů, přičemž v poznámce nebylo uvedeno, že se jedná o výlučný dar žalobkyni, který by byl poskytnut na konkrétní účel. Navíc tvrzený účel poskytnutých částek nebyl čistě soukromého charakteru, kdy by žalobkyně peníze užila obratem např. pro vlastní podnikání (nepodléhající režimu SJM), či zakoupení výlučně osobního majetku. Naopak tyto peněžní prostředky byly použity v rámci hospodaření a fungování celé rodiny nebo vynaloženy na věci spadající do SJM.

31. Na druhé straně bylo prokázáno, že žalovaný uhradil ze svých výlučných prostředků na společné dluhy účastníků řízení celkem 586 586 Kč na hypoteční úvěr č. [číslo] a č. [číslo], a to za období od rozvodu manželství do rozhodování soudu, a také částku 28 481 Kč na úhradu zápůjčky od [tituly před jménem] [jméno FO]. Uvedené částky soud považuje v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek NS ČR ze dne [datum], sp. zn. 22 Cdo 6109/2017, dostupný na www.nsoud.cz) za vnos žalovaného.

32. Žalobkyně i žalovaný se svými podáními ze dne [datum] snažili v řízení uplatnit další vnosy v podobě kupní ceny automobilu, úhrad pojištění, úhrad nájemného za garáž, přeplatky energií či jiných nezbytných výdajů na společný majetek.

33. V této souvislosti soud poukazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR (viz rozsudek NS ČR ze dne [datum], sp. zn. 22 Cdo 1486/2019; usnesení NS ČR ze dne [datum], sp. zn. 22 Cdo 2913/2021; usnesení NS ČR ze dne [datum], sp. zn. 22 Cdo 1869/2022; všechna dostupná na www.nsoud.cz) týkající se tzv. pravidla tří let, podle kterého (stručně řečeno) nelze vypořádat to, co bylo v řízení uplatněno po uplynutí tří let od zániku SJM. V řízení o vypořádání SJM lze zohlednit pouze to, co bylo navrženo procesně relevantním způsobem k vypořádání ve lhůtě tří let od zániku SJM. Po uplynutí této lhůty nastává nevyvratitelná domněnka vypořádání ve smyslu § 741 o.z. a soud již nemůže takové součásti SJM vypořádat. Soud není zásadně v takovém případě ani oprávněn zohlednit při vypořádání SJM taková aktiva či pasiva, která byla navržena k vypořádání po lhůtě 3 let od zániku SJM, kupř. přihlédnout k nim při stanovení vypořádacího podílu. Soud tak může vypořádat pouze ty hodnoty a investice, které účastníci učinili předmětem řízení, a to ve lhůtě právě 3 let od zániku majetkového společenství. Tzv. pravidlo tří let brání tomu, aby se účastníci po uplynutí této lhůty domáhali vypořádání věcí, hodnot či závazků, které do té doby nebyly předmětem řízení, ohledně nich nebyly tvrzeny ani žádné skutečnosti a prováděno žádné dokazování. V případě účastníků řízení rozhodná doba nastala po dni [datum]. Soud nemůže zohlednit po tomto datu nejen navrhovaný majetek, ale ani vnosy. Není již možné uvádět jiné částky, než které do tohoto data účastníci navrhli, a to ani prostřednictvím tvrzené disparity podílů. Z návrhu, ani jiných podání či listin založených ve spise do tří let od zániku SJM nebylo možno dle názoru soudu dovozovat uplatnění takových požadavků. Požadavky účastníků řízení na vypořádání uvedených vnosů nebyly v řízení uplatněny řádně a včas. Ohledně pozdě navrženého majetku včetně vnosů soud tudíž neprováděl žádné dokazování a dále se jimi nezabýval.

34. Další dokazování ve věci soud neprováděl. Žalobkyně sice navrhovala řadu dalších důkazů, nicméně soud považoval skutkový stav ke dni tohoto rozhodnutí za náležitě zjištěný k posouzení věci a ostatní dokazování by tak bylo zcela nadbytečné.

35. V rámci vypořádání, především v souvislosti se způsobem vypořádání, přihlédl soud k solventnosti obou účastníků, kdy žalobkyně v rámci mimosoudní komunikace i soudu výslovně uvedla, že trvá na prodeji předmětných nemovitostí; sama nemá zájem tyto nemovitosti nabýt, neboť nemá dostatek finančních prostředků pro vyplacení případného vypořádacího podílu žalovanému. Žalovaný naopak trval na přikázání nemovitostí do svého výlučného vlastnictví s tím, že by žalobkyni vyplatil vypořádací podíl. Soud se tedy musel zabývat solventností žalovaného. V této otázce tak bylo zjištěno, že žalovaný doložil prostředky pouze ve výši 105 000 Kč v kryptosměnárně, ve výši 110 156,76 Kč v penzijním připojištění a 650 000 Kč v kryptopeněžence. Žalovaným dokládaná možnost získání úvěru až do výše 2 500 000 Kč (zjištěná v internetovém bankovnictví) je pouhou nezávaznou nabídkou bankovního produktu a rozhodně se nejedná o nabídku učiněnou poskytovatelem úvěru se zohledněním konkrétních majetkových poměrů žalovaného. Nelze v tomto směru posoudit, zda je více než pravděpodobné, že by žalovaný úvěr v této výši získal. Jinými pohotovostními finančními prostředky žalovaný dle předložených důkazů nedisponuje.

36. Pokud jde o možnost reálného rozdělení nemovitostí, které jsou předmětem vypořádání, tato možnost do úvahy nepřichází, neboť na společných pozemcích se nachází rodinný dům, který nelze podélně rozdělit (jak požaduje použitelná judikatura). Soud se tedy zabýval možností přikázání věcí jednotlivým účastníkům, kdy po jednoduchých výpočtech dospěl k závěru, že nemovité věci oceněné znalcem na 8 800 000 Kč není možné přikázat na výlučného vlastnictví žalovaného, neboť tento i po zohlednění jeho vnosů dle zjištění soudu nedisponuje dostatečnými prostředky k vyplacení vypořádacího podílu žalobkyni. Podle soudu by v takovém případě byly splněny podmínky i pro přikázání společných dluhů účastníků výlučně žalovanému, který tyto dluhy dosud platí a s jejich přikázáním souhlasí, a kterému by v případě přikázání nemovitostí připadla podstatná část majetku SJM. Obecně platí, že v řízeních o vypořádání SJM musí soud zvažovat při volbě způsobu vypořádání rozsah platební povinnosti, která tímto vznikne. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný by nebyl schopen v přiměřené době získat dostatečné finanční prostředky k vyplacení vypořádacího podílu žalobkyni, když vypořádací podíl by za situace, kdy by žalobkyni byla přikázána garáž v hodnotě 540 000 Kč a zbylé dvě movité věci v hodnotě po 4000 Kč rozděleny mezi účastníky, činil po zohlednění vnosů žalovaného částku 2 716 930 Kč. Žalobkyně uvedené nemovitosti nepožadovala, kdy nebyly v tomto směru ani zjišťovány její majetkové poměry. Soudu tak nezbývalo, než nařídit prodej nemovitostí s tím, že výtěžek bude rozdělen mezi účastníky rovným dílem, když neshledal důvody pro disparitu podílů (výrok III. tohoto rozsudku). Do výlučného vlastnictví žalobkyně soud přikázal velký plynový gril v hodnotě 4 000 Kč (výrok I. tohoto rozsudku) a do výlučného vlastnictví žalovaného pak členský podíl v družstvu v hodnotě dle znaleckého posudku 540 000 Kč a přívěsný vozík za osobní automobil v hodnotě 4 000 Kč (výrok II. tohoto rozsudku). Žalovanému tak byly do výlučného vlastnictví přikázány věci v souhrnné hodnotě 544 000 Kč. Při stanovení způsobu vypořádání není soud vázán návrhy účastníků, nicméně soud vycházel především ze společných návrhů účastníků nebo z posouzení toho, kterým z účastníků bude věc účelněji využita, s přihlédnutím k tomu, aby případný vypořádací podíl odpovídal solventnosti toho z účastníků, kterému bude uložena povinnost jej uhradit, když žalovaný reálně disponuje částkou cca 865 000 Kč, což je málo na vyplacení při přikázání nemovitostí, ale dostatek při přikázání členského podílu v družstvu a vyplacení žalobkyně.

37. Společný dluh účastníků byl přikázán k úhradě oběma účastníkům ve výši jedné poloviny (výrok IV.), a to s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (viz rozsudek NS ČR ze dne [datum], sp. zn. 22 Cdo 2020/2018, dostupný na www.nsoud.cz), kdy přednost má přikázání rovným dílem. Soud neshledal námitky žalobkyně ohledně nutnosti jejího odstěhování z nemovitosti včetně následně vynaložených nákladů na bydlení jako důvodné. Nad rámec soud uvádí, že žalobkyně ani částku, kterou hradí za bydlení u svého přítele ve výši 10 000 Kč žádným způsobem nedoložila, tudíž neprokázala.

38. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nabyla ze SJM pouze věci v hodnotě 4 000 Kč a žalovaný věci v hodnotě 544 000 Kč, a bylo nutno též započíst vnosy obou účastníků, v tomto případě pouze vnosy žalovaného, na společné dluhy účastníků, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni vypořádací podíl. Ten byl určen tak, že čistá hodnota věcí v SJM, jež nebyly nařízeny k prodeji, v částce 548 000 Kč byla ponížena o hodnotu vnosů žalovaného ve výši 28 481 Kč (částka představující úhradu z výlučných prostředků žalovaného na dluh za [tituly před jménem] [jméno FO]) a 293 293 Kč (částka představující polovinu uhrazených finančních prostředků z výlučných prostředků žalovaného na hypotečních úvěry č. [číslo] a [číslo] po rozvodu manželství), a takto stanoven částkou 226 226 Kč. Podíl žalovaného po připočtení jeho vnosů činil 434 887 Kč a podíl žalobkyně 113 113 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně obdržela při vypořádání movitou věc v hodnotě 4 000 Kč a žalovaný potom movitou věc a družstevní podíl v hodnotě 544 000 Kč, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit na vyrovnání podílu žalobkyně částku 109 113 Kč (výrok V.).

39. Lhůta pro úhradu této částky žalovanému byla určena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. odlišně od zákonné lhůty k plnění, tedy lhůty 3 dnů od právní moci rozsudku. Soud přihlédl zejména k tomu, že povinnost žalovaného zaplatit částku na vyrovnání podílu vzniká až konstitutivně právní mocí rozsudku, nejedná se tedy o již existující dluh. V průběhu řízení bylo zjištěno, že žalovaný, kterému byla povinnost zaplatit vypořádací podíl žalobkyni uložena, má v relativně krátké době k dispozici částku cca 865 000 Kč. Vypořádací podíl ve výši 109 113 Kč, který si je žalovaný schopen opatřit výběrem pohotovostních finančních prostředků, je žalovaný s přihlédnutím k této skutečnosti povinen zaplatit v uvedené lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

40. Ve výrocích VI. a VII. soud s přihlédnutím k charakteru tohoto řízení rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř. o povinnosti každého z účastníků nahradit náklady, které platil stát, a to rovným dílem. Náklady státu představuje částka 2 900 Kč (nekrytá zálohou na opatření důkazu složenou účastníky), vynaložená na znalečné.

41. O náhradě nákladů řízení (výrok VIII.) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Řízení o vypořádání SJM je tzv. iudicium duplex; kdy oba účastníci mohou disponovat předmětem řízení, a tedy navrhovat majetek k vypořádání, či uplatňovat práva na zápočet vnosů. Oba účastníci tato svá práva uplatnili, soud provedl vypořádání tak, že každému z nich se dostalo práva na jednotlivé věci ze zaniklého SJM, včetně povinnosti uhradit vypořádací podíl ve prospěch toho z účastníků, který nabyl věci v menší hodnotě. Za této situace lze uzavřít, že podíl úspěchu a neúspěchu v řízení je z obou účastníků zhruba stejný, a soud tedy žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Soud současně odkazuje na Stanovisko pléna Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, v jehož právní větě je uvedeno, že „v řízení majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník, měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody. Zmiňované zvláštní důvody pak soud v řízení neshledal, a to ani k námitce žalobkyně týkající se délky řízení a záměrného prodlužování sporu ze strany žalovaného.

Poučení