18 C 141/2016-129

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Hanákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] proti žalované: ; [právnická osoba], IČO: sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] o 220.220 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 220.220 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 1.5.2016 do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 132.569 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 2.6.2016 domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 220.220 Kč s příslušenstvím z důvodu, že na základě objednávky žalobce došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy o dodání a úpravě softwaru – CRM systému [anonymizována dvě slova], když tento smluvní vztah byl upraven prostřednictvím dvou dokumentů, a to smlouvy o užívání CRM systému [anonymizována dvě slova] 2015 a smlouvy o dílo, které byly podepsané dne 3.9.2015. Předmětem smlouvy o užívání byla úprava práv a povinností v souvislosti s užíváním CRM systému [anonymizována dvě slova], nedílnou součástí byly licenční a obchodní podmínky užívání CRM systému [anonymizována dvě slova]. V souladu s licenčními a obchodními podmínkami nejsou v ceně zahrnuty služby implementace, provádění nastavení a úpravy na požadavky uživatele, které měly být účtovány na základě samostatné dohody. Úmyslem žalobce bylo uzavření smlouvy, na základě které by žalovaná dodala software upravený dle jeho požadavků a potřeb, neboť bez těchto úprav by byl dodaný software nepoužitelný. Z licenčních a obchodních podmínek plyne, že služba implementace a úpravy dle požadavku a potřeb žalobce byla účtována dle samostatné dohody, a to smlouvy o dílo, která upravuje provedení, úpravu systému [anonymizováno] podle požadavků žalobce. Cena za dodání licence byla 220.220 Kč (182.000 Kč a DPH). Cena za úpravu dodaného softwaru byla dle smlouvy o dílo ujednána ve výši 570.000 Kč. Mezi oběma smlouvami lze spatřovat provázanost práv a povinností, a to zejména s ohledem na úmysl smluvních stran při uzavírání těchto smluv, kdy se jedná o jeden smluvení vztah upravený ve více dokumentech. Ze strany žalované došlo pouze k dodání licenčního klíče k neupravené verzi softwaru a k provedení analýzy, nebylo tedy ani započato s dalším plněním, a to s úpravou softwaru pro potřeby žalobce, kdy splnění této povinnosti je zcela klíčové pro naplnění smyslu smluvního vztahu tak, jak byl zamýšlen. Žalovaná podmínila splnění zbývající části závazku uhrazením dvojnásobně vyšší částky, než částky ujednané ve smlouvě o dílo. Žalobce navýšení nemohl akceptovat, kdy v případě vědomosti o navýšení smluvní ceny by k uzavření vztahu nepřistoupil. Částečné plnění, spočívající v provedení analýzy a poskytnutí licence na software bez provedení úprav, lze považovat jen za částečné plnění pro žalobce bez významu. Žalobce uhradil zálohu dle smlouvy o dílo ve výši 250.000 Kč dne 21.9.2015 a částku dle smlouvy o užívání, celkem 432.000 Kč bez DPH, s DPH jde o částku 522.720 Kč. Žalobce dne 10.4.2016 částečně odstoupil od smluvního vztahu založeného oběma smlouvami dle § 2004 odst. 2 obč. zák., neboť by smlouvu vůbec neuzavřel, pokud by toto závažné porušení předvídal. Žalovaná však již žalobci předala uskutečněnou analýzu, kterou žalobce může využít pro nové výběrové řízení zahájené v důsledku nesplnění povinnosti žalované, proto žalobce odstoupil pouze částečně, když analýzu předanou žalovanou již užíval. Žalobce tak požaduje vrácení plnění za poskytnutí licence. Žalobce ještě doplnil, že se na žalovanou s nárokem na vrácení částky několikrát obracel prostřednictvím emailu, kdy žalovaná reagovala protinávrhem s tím, že k vrácení financí dojde za splnění podmínek, že proběhne výběrové řízení, které by žalovaná nevyhrála, dále, že žalovaná bude oficiálně přizvána k výběrovému řízení, kterého se bude účastnit, a že nejpozději do 2 měsíců od předání analýzy bude znám výsledek výběrového řízení. Žalobce s tímto návrhem souhlasil, mezi účastníky došlo k uzavření dohody s odkládací podmínkou, kdy všechny podmínky vyjma podmínky závisející na jednání žalované, že se bude účastnit výběrového řízení, byly splněny.

2. Žalobce doplnil, že licenci na CD vrátil žalované dne 15.11.2019. Tuto skutečnost žalovaná potvrdila. Žalobce dále doplnil, že licenci od žalované nikdy nepoužil, protože pro něho nebyla použitelná, k žádnému obohacení žalobce proto nedošlo.

3. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že účastníci uzavřeli dne 3.9.2015 smlouvu o užívání CRM systému [anonymizována dvě slova] 2015, kdy závazek z této smlouvy žalovaná řádně splnila a žalobci dodala k užívání jednu server licenci s definovaným počtem kusů jednouživatelských licencí. Následně účastníci téhož dne uzavřeli smlouvu o dílo, jejímž předmětem byl závazek žalované provést na svůj náklad a nebezpečí dílo, tj. úpravu systému [anonymizováno] podle požadavků žalobce. V průběhu trvání této smlouvy došlo ze strany žalobce dle prováděné analýzy k navýšení požadavků na rozsah provedené práce, žalovaná proto po žalobci požadovala navýšení ceny díla a předala provedenou analýzu, kterou žalobce převzal k využití pro nové výběrové řízení. Následně žalovaná obdržela písemné sdělení žalobce ze dne 10.4.2016 o částečném odstoupení od smluvního vztahu. Žalovaná považuje toto odstoupení za zcela nedůvodné a neoprávněné, a to zejména od smluvního vztahu založeného smlouvou o užívání CRM systému [anonymizována dvě slova] 2015 Smlouvou o užívání CMR systém [anonymizována dvě slova] 2015 ze dne 3.9.2015 byl založen zcela samostatný smluvní vztah, který byl oběma stranami dodržen a naplněn, není dán žádný důvod pro odstoupení od této smlouvy. Údajnou provázanost práv a povinností obou smluv žalovaná striktně odmítá, když z obsahu předmětných smluv nevyplývá žádná vzájemná provázanost, rovněž v tom směru nebyl dán žádný úmysl stran. Smlouva o užívání nemá žádnou spojitost se smlouvou o dílo, stojí zcela samostatně a nezávisle. Dle smlouvy o dílo mělo dojít k úpravě softwaru dle požadavků žalobce, tato smlouva přitom stojí zcela samostatně, neboť předmětem díla, tj. úpravu softwaru dle potřeb žalobce mohl a může provést jiný subjekt, žalovaná by byla pouze v pozici dodavatele softwaru a jeho úpravu by pak prováděl kdokoli jiný. Žalovaná také namítla neurčitost odstoupení, kdy není zřejmé, od jaké smlouvy při zachování jejich oddělitelnosti žalobce odstupuje a v jakém rozsahu.

4. Žalovaná doplnila, že dle jejího názoru k bezdůvodnému obohacení žalobce licencí došlo, plnění dle smlouvy žalobce převzal, zda fakticky licenci užíval nebo ne, je věc druhá, proto musí dojít ke snížení hodnoty, neboť k jakémusi plnění došlo.

5. Městský soud v Brně již ve věci jednou rozhodoval rozsudkem ze dne 28.2.2018, č.j. 18 C 141/2016-55, kterým žalobě žalobce vyhověl. K odvolání žalované ve věci rozhodoval Krajský soud v Brně jako soud odvolací, který rozsudkem ze dne 20.10.2019, č.j. 47 Co 130/2018-89 rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. potvrdil se stylizační úpravou. V odůvodnění tohoto rozsudku soud II. stupně uvedl, že obě smlouvy uzavřené účastníky považuje za smlouvy na sobě závislé, kdy je koncipovala žalovaná, žalobce považoval rozdělení závazků stran do dvou smluv za formální záležitost; žalované musel být znám úmysl žalobce uzavřít licenční smlouvu jen tehdy, bude-li jí poskytnutý systém upraven tak, aby odpovídal skutečným podmínkám provozu nabyvatele, což vyplývalo z předchozí nabídky; pokud žalovaná užila ve smlouvě o dílo formulaci„ samostatnou smlouvu“, pak z tohoto pojmu nevyplývá úmysl uzavřít tuto smlouvu nezávisle na smlouvě licenční, tento úmysl druhé straně nebyl znám a ani o něm nevěděla, stejně také třetí osoba by takový význam tomuto projevu vůle nepřikládala (§ 556 odst. o.z.). Dále odvolací soud uvedl, že závazky ze závislých smluv uzavřených mezi účastníky byly zrušeny, žalobce tak oprávněně požaduje vrácení plnění a je připraven vydat žalobci získané licence; ke zrušení závazků ze smlouvy o dílo došlo s účinky ex nunc, stejně zanikl i závazek ze smlouvy licenční, kdy tato skutečnost nic nemění na závěru, že strany jsou si povinny vrátit vzájemná plnění, když poskytování licence nebylo stranami nijak časově omezeno.

6. K dovolání žalované pak rozhodoval Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 28.1.2022, č.j. 23 Cdo 392/2020-108, který zrušil oba rozsudky jednak Městského soudu v Brně a jednak Krajského soudu v Brně a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozsudku mimo jiné uvedl, že soudy zjistily, že dle dohody stran ze dne 10.11.2015 měla žalovaná vrátit žalobci odměnu za poskytnutou licenci za podmínky, že dojde k vypsání výběrového řízení podle požadavku žalobce a žalovaná toto výběrové řízení nevyhraje, přičemž výsledek řízení bude znám nejpozději do 2 měsíců od předání analýzy požadavků; žalovaná dne 22.1.2016 sdělila žalobci své rozhodnutí neúčastnit se výběrového řízení, žalobce následně dne 10.4.2016„ částečně“ odstoupil od obou uzavřených smluv pro podstatné porušení smlouvy o dílo. Dále Nejvyšší soud uvedl, že bylo úkolem soudu nižších stupňů zhodnotit, zda došlo k uzavření dohody ohledně vypořádání zrušeného závazku z licenční smlouvy, soudy měly posoudit obsah dohody stran ze dne 10.11.2015 a i okolnost, zda taková dohoda vůbec vyvolala právní účinky vzhledem k tomu, že byla vázána na odkládací podmínku (§ 548 o.z.); kdy konkrétní obsah je třeba posoudit z pohledu výkladových pravidel právních jednání (§ 555 a § 556 o.z.), kdy při zjišťování skutečného úmyslu stran nelze přehlížet, že strany o vypořádání zrušeného závazku jednaly i po dni 10.11.2015 a žalobce dne 10.4.2016„ částečně“ odstoupil od obou již zrušených smluv pro podstatné porušení smlouvy o dílo. Také následné jednání stran je jedním z hledisek, jímž se soudy mají řídit při zjišťování úmyslu (záměru) stran, pokud se odvolací soud dohodou stran uzavřenou v souvislosti s vypořádáním závazku ze zrušené licenční smlouvy z těchto hledisek nezabýval, je takové provedené právní hodnocení neúplné, a tudíž nesprávné. Dále Nejvyšší soud uvedl, že teprve dojdou-li soudy k závěru, že dohoda stran o vypořádání zrušeného závazku z licenční smlouvy nebyla uzavřena, případně že nevyvolala právní účinky, budou se zabývat otázkou vypořádání zrušeného závazku z licenční smlouvy dle pravidel v § 2993 o.z. Nejvyšší soud se dále vyjádřil k rozsahu obohacení, kdy shrnul, že není rozhodující, jakou hodnotu pozbyl ochuzený, ale o kolik se zvýšil majetek obohaceného, a to s poukazem na příslušnou judikaturu. Dále soudu uložil zhodnotit, zda a případně jaké majetkové právo žalobce na základě poskytnuté licence získal, a to i s přihlédnutím k možné ochraně v režimu autorského zákona, kdy toto hodnocení je rozhodující pro posouzení hodnoty majetkového prospěchu žalobce vyplývající z takového práva za dobu, po kterou žalobce poskytnutou licenci užíval. Konečně Nejvyšší soud také podotkl, že soudy nepřehlédnou, že zrušená licenční smlouva a zrušená smlouva o dílo měly povahu smluv vzájemně závislých, kdy tato okolnost nemůže být při posouzení rozsahu obohacení žalobce opomenuta za situace, že k žalobcem požadované úpravě systému na základě smlouvy o dílo nedošlo.

7. V návaznosti na výše uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR soud doplnil dokazování výslechem svědka [jméno] [příjmení], když však pokud jde o ostatní skutková zjištění, vychází ze zjištění učiněných v předcházející části řízení, na tyto tedy zcela odkazuje, pro lepší přehlednost je níže opakuje.

8. Po provedeném dokazování vzal soud ohledně skutkového stavu věci za prokázáno, že účastníci dne 3.9.2015 uzavřeli smlouvu o užívání CRM systému [anonymizována dvě slova] 2015 (dále jen„ licenční smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly licenční a obchodní podmínky užívání CRM systému [anonymizována dvě slova] (dále jen„ licenční podmínky“), a to žalobce jako uživatel a žalovaná jako dodavatel. Předmětem této smlouvy o užívání je závazek dodavatele, tedy žalované, poskytnout žalobci k užívání jednu server licenci na CRM systém [anonymizována dvě slova] 2015 (dále jen„ systém [anonymizováno]“), s definovaným počtem kusů jednouživatelských licencí, poskytnutím licence se rozumí získání práva uživatele na užívání [anonymizováno] serveru a jednouživatelských licencí systému [anonymizováno]. Ze smlouvy dále vyplývalo, že tato licence byla poskytnuta k užívání formou provozu na zařízeních (serverech) žalobce. Ve smlouvě o užívání si strany dohodly také cenu, která byla následně vyfakturována (faktura číslo [anonymizováno]) a žalobcem uhrazena v částce 220.220 Kč (výpis [právnická osoba] z účtu žalobce dne 21.9.2015). Z licenčních podmínek pak vyplývá, že systém [anonymizováno] je modulární internetový systém pro řízení obchodu, zejména pro evidenci aktivit s klienty, evidenci práce obchodníků, vedení a motivaci obchodního týmu, pro odhad obratu firmy a pro sdílení informací v rámci firmy, speciálně pro řízení obchodního vztahu s klienty, kdy k tomu systému dodavatel vykonává autorská práva. Dále pod bodem 3.3. písmeno c/ bylo řešeno odstoupení od smlouvy dodavatelem, kdy za podstatné porušení smlouvy bylo považováno také provádění dekompilace, úpravy, zpracování, překlady či jiné změny systému [anonymizováno], popř. jednotlivých počítačových programů v systému [anonymizováno], a to i za účelem odstranění vad či zajištění interoperability. Pod bodem [číslo] v licenčních podmínkách se uvádí, že cena za licence obsahuje platbu pouze za samotnou licenci, v její ceně nejsou nadstandartní služby dodavatele, a to zejména platba za implementaci (zavedení), provádění nastavení systému [anonymizováno], poradenství nebo konzultace, za školení, analýzy požadavků uživatele, za úpravy na požadavky uživatele, programátorské práce, převody dat z jiných systémů do systému [anonymizováno], napojení na další software nebo cena za školení; uvedené práce jsou účtovány dodavatelem na základě individuální dohody, zpravidla jsou účtovány hodinovou sazbou dle ceníku. V bodu [číslo] licenčních podmínek se uvádí, že případné úpravy systému [anonymizováno] na požadavek uživatele se řídí vzájemnou dohodou a na úpravy systému [anonymizováno] bude vytvořena samostatná smlouva.

9. Ve stejný den, tedy 3.9.2015, účastníci uzavřeli další smlouvu, a to smlouvu o dílo (dále jen„ smlouva o dílo“), žalovaná opět jako zhotovitel a žalobce jako objednatel. V preambuli této smlouvy o dílo je výslovně ujednáno, že strany uzavírají tuto samostatnou smlouvu s cílem upravit jí prostřednictvím svého vzájemného práva a povinnosti v souvislosti s pracemi pro úpravu systému [anonymizováno]. Předmět smlouvy o dílo se uvádí závazek žalované provést úpravu systému [anonymizováno] podle požadavků žalobce; dále si zde účastníci dohodli bezodkladně zahájit práce na dokumentu„ zakládací listina projektu“, který se po akceptaci stane dodatkem této smlouvy a bude vymezovat závazné postupy plnění, odpovědnost jednotlivých osob na straně obou účastníků a další závazná pravidla pro plnění předmětu díla. Dále se zde zavázal zhotovitel zpracovat„ návrh systému“, který se stane jediným a závazným popisem předmětu plnění díla a po akceptaci oběma účastníky dodatkem této smlouvy. Ve smlouvě o dílo bylo dále účastníky dohodnuto, že předmět smlouvy bude realizován ve fázích, kdy pro jednotlivé fáze si stanovili účastníci oblasti pro předání výstupů k akceptaci objednatelem, a to analýza funkčních požadavků pro obchod a servis, návrh systému pro servis a obchod, servis, obchod, napojení na [příjmení] [příjmení], napojení na účetnictví [anonymizováno], vytvoření vyhodnocování a školení koncových uživatelů. V bodě V.1. smlouvy o dílo účastníci dohodli předběžnou částku za předmět smlouvy v hodnotě 570.000 Kč bez DPH, kdy přesný rozpočet určí společná analýza, kde může dojít k upřesnění požadavků objednatele nebo ke změnám požadavků. Také zde byla dohodnuta jednorázová úhrada částky 250.000 Kč bez DPH jako zálohová faktura. Pod bodem 7. bylo řešeno odstoupení od smlouvy, kdy objednatel je oprávněn odstoupit v případě podstatného porušení smlouvy spočívajícího v prodlení zhotovitele s plněním závazků dle smlouvy po dobu delší než 30 dní; zhotovitel je oprávněn odstoupit od smlouvy v případě prodlení s peněžitým závazkem objednatele. Na základě této smlouvy o dílo byla žalobcem uhrazena žalované sjednaná záloha ve výši 250.000 Kč, s DPH šlo o částku 302.500 Kč (výpis z účtu žalobce [právnická osoba] z 21.9.2015, faktura číslo [anonymizováno]).

10. Mezi stranami je nesporné, že obě smlouvy byly podepsány v sídle žalobce ve stejný den v rámci jednoho jednání účastníků. Mezi stranami je dále nesporné, že podle smlouvy o užívání došlo k dohodnuté dodávce server licence žalovanou žalobci, avšak následně již nedošlo k naplnění předmětu smlouvy o dílo. Žalovaná strana jako zhotovitel podle smlouvy o dílo provedla analýzu, na základě které došla k závěru, že cena za provedené dílo bude vyšší, neodpovídá tedy ceně sjednané ve smlouvě o dílo, o čemž informovala žalobce.

11. Emailovým přípisem ze dne 10.11.2015 jednatel žalované sděluje jednateli žalobce, že mu nevzniká z právního hlediska žádný nárok na vrácení zakoupeného systému a licencí, ohledně smlouvy na zavedení systému [anonymizováno] by bylo možné uzavření této smlouvy provést jedině dohodou, uvádí se zde:„ Lze tedy uzavřít smlouvu [číslo] dohodou, udělat vyúčtování dosavadních prací (nebo prací po ukončení analýzy) a zbylé finance za práce na základě ukončovací dohody dostanete zpět jako přeplatek“. Dále zde jednatel žalované uvádí, že ohledně smlouvy [číslo] na licence nevzniká žalobci nárok k vrácení financí, ale současně zde uvedl, že by k vrácení financí za zakoupení licence mohlo dojít za podmínek, a to: 1/ na základě nevyhraného výběrového řízení žalovanou, 2/ žalovaná bude oficiálně přizvána k výběrovému řízení, kterého se bude i účastnit a 3/ nejpozději do 2 měsíců od analýzy požadavků bude znám i výsledek z výběrového řízení. V závěru emailu jednatel žalované uvedl, že tyto podmínky sestaví do dodatku smlouvy [číslo] který se podepíše oběma stranami. Jednatel žalobce v reakci na tento email uvádí, že za návrh děkuje s tím, že by to měl rád také rychle vyřešené, jedinou nejistotu má ohledně dvou měsíců, zda se to dá stihnout. Jednatel žalované zasílá jednateli žalobce emailem dne 15.12.2015 v příloze dokumenty pro výběrové řízení, emailovým přípisem ze dne 4.1.2016 zasílá jednatel žalobce jednateli žalované podrobné zadání výběrového řízení na informační systém s tím, že žádá o jejich nabídku řešení do pátku 22.1.2016 do 15:00 hodin a upozorňuje, že neobdržel vyčíslení nákladů za provedení analýzy. Na to jednatel žalované emailem z 5.1.2016 potvrdil přijetí zadání pro výběrové řízení a uvádí, že vyčíslení nákladů dodá.

12. Emailovým přípisem z 22.1.2016 jednatel žalované sděluje jednateli žalobce, že se výběrového řízení nebudou účastnit, byť jsou schopni všechny body dokumentu v jejich systému realizovat a společnost žalobce a současné procesy znají velmi do detailu, přesto se nebudou účastnit výběrového řízení. Jako důvod zde uvedli, že by práce vycházela na částku kolem 1,35 mil. Kč, která je znevýhodňuje vůči ostatním účastníkům výběrového řízení. V odpovědi na tento email jednatel žalobce uvádí, že tedy žádá oficiálně podle dohody o ukončení smlouvy o implementaci dohodou – s vyčíslením odvedených prací a dodatkem ke smlouvě o zakoupení licencí zrušit platnost této smlouvy a vystavit dobropis na plnou cenu licencí. Emailem ze dne 25.1.2016 tak jednatel žalované na předcházející email jednatele žalobce odpovídá s tím, že smlouva o užívání je stále platná, nic se na ní nemění, kdy k navrácení financí za licence žalobci nevzniká nárok, když ve svém emailu uvedli, že by finance mohli vrátit, jednou z podmínek bylo, že se výběrového řízení žalovaná bude i účastnit, což se nestalo, není tedy možné finance požadovat zpět. Dále ještě jednatel žalované v emailu uvedl, že žalované náleží úhrada roční zúčtovací faktury, ale vzhledem k tomu, že asi další spolupráce mezi účastníky nebude požadována, lze uzavřít ke smlouvě dodatek, že se nebude hradit roční zúčtovací faktura. Dále zde uvedl, že jak navrhoval v předešlém emailu, ukončí smlouvu [číslo] na implementaci systému [anonymizováno], ukončení připraví.

13. Z emailových přípisů jednatelů účastníků z července 2014 vyplývá, že jednatel žalobce zasílal jednateli žalované dokumentaci k propojení systému žalobce s IS Xeroxu, jednatel žalované uvedl, že dokumenty prostuduje, žádal o zaslání objednávky na práce žalované na analýzu, přikládal nabídku s tím, že dokument s výsledkem analýzy předá. Jednatel žalobce nakonec objednal provedení analýzy v uvedené hodinové sazbě, s rozsahem prací do 50 hodin.

14. Z nabídky vydané č. [anonymizováno] 2014 vyplývá, že žalovaná fakturovala práce na analýze v hodinové sazbě za 1 hod. ve výši 1.250 Kč, když se zde uvádí, že při objednání zavedení CRM systému [anonymizováno] a implementace bude částka z analýzy odečtena od celkové ceny.

15. Z webových stránek žalované záložky„ O nás“ ze dne 11.12.2017 soud zjistil, že žalovaná zde popisuje svoji společnost, dobu vzniku s tím, že působí v oblasti internetových systémů a chtějí působit jako komplexní dodavatel spolehlivých internetových řešení. Dále zde žalovaná uvádí, že jejím produktem je systém na řízení firmy přístupný odkudkoliv, dále že prošli několika stádii, kdy se postupně vyvinuli a nyní již umí řešit i vývoj klientům na zakázku s tím, že klient dostane výsledné řešení na klíč, kdy sami provedou analýzu informačních potřeb a navrhnou nejlepší řešení, které následně i realizují. Žalovaná zde dále vyzdvihla, že vytváří řešení na klíč, zastává názor komplexního přístupu k řešení celého problému, také dále uvádí:„ Zabezpečujeme také implementaci projektu, protože bez správného používání je i sebevětší a sebelepší systém k ničemu.“ 16. Z listiny Nabídka na CRM systém [anonymizováno] pro společnost žalobce soud zjistil, že žalovaná zde svoji nabídku rozdělila do několika bodů, pod bodem 1. popsala rozdělení prací dle oblastí zpracování včetně délky trvání, pod bodem 2. uvedla předběžnou celkovou dobu práce v rozmezí 7 až 8 měsíců, v bodě 3. pak popsala jednotlivé fáze nasazení, pod bodem 6. (tento je v nabídce zřejmě omylem uveden třikrát, kdy absentují body 4. a 5.) je rozepsán způsob práce, kdy v druhém bodě 6. se uvádí výhoda jejich řešení, v podbodě 1. již žalovaná uvádí:„ O současném způsobu práce ve Vaší společnosti už toho hodně víme“, v podbodě 2. uvádí:„ Díky předběžné analýze víme hodně i o procesech a i o podobě servisu,“ v podbodě 4. uvádí, že zachovají původní účetnictví [anonymizováno] a v podbodě 5. že dojde k nahrazení bývalého CRM, servisní knihy a propojení [anonymizováno] v jednom robustním systému, který může být dále upravován na míru. Ve třetím bodě 6. je uvedena cena s tím, že se skládá ze dvou položek: 1. cena za licence a 2. cena za práce. Dále je popsána cena za licence a cena za práce, která je jako předběžná cena odhadu 570.000 Kč s tím, že vzhledem ke složitosti projektu a možných dalších požadavků vhodné počítat s cenovou rezervou cca 12% na práce. V bodě 7. je uveden způsob financování, kdy finance na startu projektu jsou jednak cena za licence, která je splatná po podpisu smlouvy a záloha na práce v hodnotě 250.000 Kč splatná po podpisu smlouvy.

17. Přípisem ze dne 10.2.2016 právní zástupkyně žalobce sděluje žalované, že se dohodli na ukončení smlouvy o dílo s tím, že dílo bude provedeno pouze částečně ve formě zpracování analýzy, kdy k samotnému zavedení CRM systému [anonymizována dvě slova] 2015 z jejich strany nedojde. Vzhledem k této skutečnosti je tedy zřejmé, že žalobci není objektivně umožněno využívat zakoupené licence, proto se právní zástupkyně v přípise obrací na žalovanou s výzvou k uzavření dohody o ukončení platnosti smlouvy o užívání CRM systému [anonymizována dvě slova] 2015 z důvodu nemožnosti využití licencí, jejíž součástí by byl i závazek žalované vrátit kupní cenu.

18. Přípisem ze dne 10.4.2016 (dále jen„ odstoupení od smlouvy“) právní zástupkyně žalobce žalované sdělila, že jménem žalobce částečně odstupuje od smluvního vztahu založeného smlouvou o užívání a smlouvou o dílo ze dne 3.9.2015, neboť žalobce by smlouvu vůbec neuzavřel, pokud by předvídal závažné porušení, kdy ze strany žalované byla provedena pouze analýza a nebylo ani započato s dalším plněním, tedy s úpravou softwaru pro potřeby klienta, nedošlo tedy k řádnému plnění celého smluvního závazku, kdy splnění zbývající části závazku, úpravu softwaru dle požadavků, žalovaná podmínila uhrazením dvojnásobně vyšší částky než částky ujednané ve smlouvě o dílo. Nesplnění této povinnosti představuje porušení povinnosti podstatným způsobem. Právní zástupkyně zde vyzvala žalovanou k vrácení částky 220.220 Kč s tím, že veškerá dokumentace a instalační zařízení k poskytnutým software bude žalované vrácena bezodkladně po vrácení plnění.

19. Přípisem právního zástupce žalované ze dne 19.5.2016 navrhuje tento právní zástupkyni žalobce ukončení smlouvy o dílo s tím, že strany nebudou po sobě požadovat žádné plnění. Provázanost obou smluv odmítá.

20. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že pracuje pro žalobce již 20 let v oboru IT na základě smlouvy, pracuje pro více klientů, žalobce je jedním z nich. [ulice] se o chod informačního systému žalobce, fungování počítačů, účetnictví apod. Také v letech 2015 a 2016 se staral o chod informačního systému žalobce, žalobce žádného zaměstnance, který by se věnoval IT, neměl, vše zařizoval on. Jednatel žalované si s ním dohodl schůzku, tehdy u kávy se snažil zjistit něco o firmě žalobce a k závěru schůzky mu mimochodem předal CD s licencí s tím, že je to instalační základ toho [anonymizováno] a že ho zapomněl předat. Svědek měl dojem, že se ho jednatel žalované snažil přemluvit, aby se za něho přimluvil u žalobce. Pro svědka toto byla nepodstatná věc, ani to jednateli žalobce nesděloval, předané CD uklidil do šanonu žalobce a tím to pro něho skončilo, o této záležitosti s jednatelem žalobce nemluvil. Jednatel žalobce ho oslovil, až když si vyžádal toto médium na vrácení, svědek [příjmení] jednateli předal. Svědek uvedl, že předmětné CD leželo v šanonu žalobce, nikdy ho nepoužil, nic jiného s tím nedělal, neměl důvod se do CD dívat, nikdy ho ani nevložil do mechaniky, skončilo to se stadiu analýzy, proto k tomu ani neměl důvod. Zaměstnanci žalobce nemají právo instalovat žádný software do počítačů bez svědka, zaměstnancům by se to vůbec nepodařilo, i kdyby se někdo pokoušel to tam nějak aplikovat, skončil by na hesle, dál by se nedostal.

21. Závěr o skutkovém stavu věci soud učinil takový, že účastníci uzavřeli dne 3.9.2015 v sídle žalobce dvě smlouvy, žalobce jako objednatel a žalovaná jako zhotovitel, jednak licenční smlouvu, na základě které si žalobce od žalované zakoupil právo užívání tam uvedené licence, a jednak smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo provedení úpravy softwaru licence žalovanou dle požadavků žalobce pro potřeby společnosti. Předmětem těchto smluv bylo pořízení internetového systému pro společnost žalobce, a to za účelem řízení této společnosti či jednotlivých složek, ať šlo o servis, obchod či účetnictví. Z dokazování vyplynulo, že jednatelé účastníků o tomto smluvním vztahu již předběžně jednali v červenci 2014. Žalovaná v rámci internetových obecných informací o své firmě mimo jiné uvádí, že vytváří řešení na klíč, umí řešit i vývoj klientům na zakázku, vyvíjí systém na řízení firmy, zabezpečují také implementaci projektu. Žalovaná následně zpracovala nabídku po předběžné analýze přímo pro žalobce, ve které již přímo uvádí konkrétní rozdělení prací a z čeho budou sestávat u žalobce i dobu trvání, stejně jako, že po předběžné analýze již o společnosti žalobce je dostatečně informovaná. Dále zde„ naceňuje“ svoji nabídku, kdy cenu rozkládá do dvou základních položek, a to za licenci a za práci s tím, že cena za licenci a záloha na práce jsou splatné po podpisu smlouvy. Dne 3.9.2015 účastníci uzavírají výše uvedené smlouvy. Po uzavření obou smluv dochází dne 21.9.2015 žalobcem k úhradě částky za licenci i zálohy ze smlouvy o dílo. Následně žalovaná strana dodává dle smlouvy o užívání licenci a v souladu se smlouvou o dílo vypracovává analýzu, na základě které dospěje k závěru, že cena za provedené dílo dle smlouvy o dílo neodpovídá a musí být navýšena. Jednatelé účastníků o tomto navýšení jednají a dohodnou se, že ve spolupráci pokračovat nebudou, kdy pro žalobce je zvýšená cena za dílo příliš vysoká. Z emailových přípisů (zejména ze dne 10.11.2015) vyplývá, že jednatel žalované souhlasí s ukončením smlouvy o dílo s tím, že si žalobce udělá výběrové řízení na dodávku těchto prací, když žalovaná vyúčtuje pouze dosavadní práce za analýzu a ohledně smlouvy o užívání pak navrhli možnost vrácení financí za podmínky, že se zúčastní výběrového řízení a toto nevyhrají, kdy výsledek z výběrového řízení bude znám nejpozději do 2 měsíců od předání analýzy požadavků. Jednatel žalobce na tyto návrhy přistoupil. Žalovaná strana se pak z vlastního rozhodnutí výběrového řízení neúčastnila. Žalovaná přípisem ze dne 22.1.2016 porušuje podmínky pro vrácení peněz za licenci, které si sama navrhla. Na výzvu žalobce žalovaná finanční prostředky za licenci ze smlouvy o užívání nevrátila. Žalobce odstoupením od smlouvy z 10.4.2016 odstupuje od obou smluv s tím, že jde o částečné odstoupení z důvodu podstatného porušení smlouvy o dílo, které spočívalo v tom, že nedošlo k řádnému plnění smluvního vztahu, když plnění bylo podmíněno uhrazením vyšší částky, než ve smlouvě ujednané. Částečným plněním, které si žalobce ponechal a žalované uhradil, byla analýza, zpracovaná žalovanou dle smlouvy o dílo. Z tvrzení jednatelů účastníků soud uzavřel, že analýza provedená dle smlouvy o dílo fakticky detailně rozepisuje požadavky žalobce ve vztahu k elektronizaci společnosti žalobce, jeho internetového systému pro řízení obchodu či všech složek žalobce, včetně potřebných evidencí ve vztahu ke klientům či další jinou potřebnou komunikaci, ať vzájemnou - interní nebo s klienty. Tato analýza je pak bez vztahu k licenci, kterou si žalobce zakoupil od žalované, respektive zaplatil za její užívání. Účastníci pak nemají sporu o tom, že zaplacená záloha dle smlouvy o dílo představuje úhradu ceny za provedenou analýzu žalovanou. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud uzavřel, že žalovaná prostřednictvím svého jednatele mu předala předmětnou licenci na CD pro žalobce, když tato žalobcem nebyla vůbec nijak využita, CD nebylo vůbec použito, a to dokonce ani kontrolován obsah tohoto CD. Strany se shodly na tom, že v mezidobí došlo k vrácení tohoto CD s licencí žalobcem žalované, a to dne 15.11.2019.

22. Podle ust. § 3 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen „o.z.“) spočívá soukromé právo zejména na zásadách, že: a/ každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí, b/ rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany, c/ nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu, nebo závislosti svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých, d/ daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny, e/ vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká, f/ nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží.

23. Podle ust. § 6 odst. 1 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

24. Podle ust. § 555 odst. 1 o.z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Dle odst. 2 má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.

25. Podle ust. § 556 odst. 1 o.z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůli význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Dle odst. 2 při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

26. Podle ust. § 1727 o. z. každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.

27. Podle § 1981 o. z. stranám je na vůli ujednat si zánik závazku, aniž bude zřízen závazek nový.

28. Podle ust. § 2358 odst. 1 o.z. licenční smlouvou poskytuje poskytovatel nabyvateli oprávnění k výkonu práva duševního vlastnictví (licenci) v ujednaném omezeném nebo neomezeném rozsahu a nabyvatel se zavazuje, není-li ujednáno jinak, poskytnout poskytovateli odměnu.

29. Podle ust. § 2586 odst. 1 o.z. se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

30. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

31. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

32. Při právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že účastníci uzavřeli dne 3.9.2015 dvě smlouvy, jednak licenční smlouvu dle ust. § 2358 a násl. o. z., a jednak smlouvu o dílo na úpravu softwaru dle potřeb společnosti žalobce dle § 2586 a násl. o. z. Uzavření obou smluv bylo výsledkem předchozích jednání, kdy z provedeného dokazování soudu vyplynulo za použití pravidel výkladu právních jednání podle ust. § 555 a § 556 o.z., že jde o tzv. závislé smlouvy § 1727 o. z. (sp.zn. 29 Odo 43/2001), neboť účelem uzavření těchto smluv pro žalobce bylo nejen zakoupení licence, ale především její úprava pro konkrétní potřeby žalobce. Tento závěr soudu je nadevší pochybnost odůvodněn a vyplývá zejména ze samotného popisu a vysvětlení činnosti žalované na jejich webových stránkách, dále z žalovanou učiněné konkrétní nabídky pro žalobce (Nabídka na CRM systém [anonymizováno]), ze které vyplývá rozdělení ceny do dvou, ale je zcela zřejmé a evidentní, že jde o jeden vztah, kdy žalobce požadoval i úpravu dle svých požadavků. Nabídka již obsahuje rozdělení a popis prováděných prací, které byly pak předmětem smlouvy o dílo. Navíc z licenčních podmínek rovněž vyplývá nutnost samostatné smlouvy na úpravu softwaru. Soud proto dovodil, že rozdělení do dvou smluv bylo pouze formální a opravdu se tak stalo na základě požadavků žalované (viz licenční podmínky), nicméně pro žalobce šlo stále pouze o jeden smluvní vztah, o jedno plnění, a to dodání příslušného softwaru, umožnění užívání licence, včetně jeho přizpůsobení potřebám a požadavkům společnosti žalobce. Závislost smluv soud dovodil za použití pravidel výkladu podle § 555, kdy zákon odkazuje pouze na povahu několika smluv či jejich účel, který je znám smluvním stranám. Vůle stran může být projevena i jinak než výslovně v uzavíraných smlouvách, třeba i při přípravě smluv, zde stačí pro hodnocení závislosti, aby vůle uzavřít závislé smlouvy byla druhé straně známa. Vůle žalobce zde byla projevena již v rámci jednání před uzavřením smluv při přípravě smluv. Žalovaná sama tuto možnost úprav nabízela, počítala s ní obecně i ve svých nabídkách a reklamě.

33. Předchozí jednání účastníků se uskutečnily na základě prezentace žalovanou poskytovaných služeb na jejich webových stránkách a na základě její konkrétní nabídky, když z webové stránky žalované je zřejmé, že nabízela k užívání systém, který byla schopna přizpůsobit konkrétním podmínkám klienta. Z nabídky také vyplývá, že žalovaná po zjištění podmínek společnosti žalobce navrhla řešení využitím systému, se kterým obchoduje, který slíbila – zavázala se přizpůsobit na míru požadavkům a skutečných potřebám objednatele – klienta. Právě v návaznosti na nabídku žalované, její webové stránky i předcházející jednání byly uzavřeny obě smlouvy, a to jako smlouvy vzájemně závislé, licenční smlouva a smlouva o dílo, když dílo spočívalo v přizpůsobení systému, k němuž byly poskytnuty licence, podmínkám žalobce.

34. Při výkladu právních jednání se v současné právní úpravě klade větší důraz na hledisko skutečné vůle jednajících osob, tedy základním hlediskem pro výklad právního jednání je úmysl jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.6.2019, sp.zn. 23 Cdo 3359/2018). Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v ust. § 556 odst. 2 o.z. a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předchází, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

35. Nejvyšší soud uložil v dalším rozhodnutí se více věnovat hodnocení, zda došlo k uzavření dohody stran ohledně vypořádání zrušeného závazku z licenční smlouvy, posoudit tedy obsah dohody stran ze dne 10.11.2015. Za použití výkladových pravidel právních jednání (§ 555, § 556 o.z.) se soud věnoval posouzení jednání účastníků (zejména přípisu ze dne 10.11.2015 a další), z těchto výkladových pravidel vyplývá, že soud musí zkoumat, jaká byla skutečná vůle jednajícího. V případě emailového přípisu žalované ze dne 10.11.2015 soud dovodil, že vůle jednatele žalované z přípisu je zřejmá v tom směru, že chce ukončit spolupráci se žalobcem, avšak nevrátit mu peníze za zakoupení licence, proto odděluje obě smlouvy od sebe, vysvětluje, že žalobci nárok na vrácení financí za licenci nevzniká a stanoví podmínky, za kterých by mohlo k vrácení finanční částky za licenci dojít, touto podmínkou je účast žalované ve výběrovém řízení, které nevyhraje. Odkládací podmínka (§ 548 o.z.) se vztahovala pouze k možnosti vrácení žalobcem zaplacené částky za licenci. Žalovaná si touto odkládací podmínkou sama stanovila, že pokud ji splní, pak finanční prostředky žalobci vrátí. Dle názoru soudu jednatel žalované byl jednoznačně veden nepoctivým úmyslem, kdy jeho úmyslem bylo ukončit vzájemnou spolupráci účastníků, avšak nevrátit uhrazenou částku za licenci. Nepoctivý úmysl žalované byl zřejmý také z následujícího jednání žalované, kdy sama svým jednáním zapříčinila nesplnění této odkládací podmínky, odmítala se účastnit výběrového řízení, byť jí k tomu žalobce připravil podmínky a vyzval ji k tomu. Soud tedy k takové odkládací podmínce vůbec nemůže přihlížet. Nicméně šlo o podmínku, kterou si stanovila žalovaná sama a vztahovala se pouze k vrácení finančních prostředků. Dle názoru soudu žalobce s ohledem na jeho reakci na email 10.11.2015 žalované měl úmysl ukončit spolupráci srtan, vrátit licenci a získat zpět uhrazené finanční prostředky za tuto licenci. Tomuto úmyslu žalobce odpovídaly i jeho následující kroky, kdy fakticky akceptoval odkládací podmínku navrženou žalovanou stranou, zasílá dokumenty pro výběrové řízení, činí kroky k tomu, aby se žalovaná mohla výběrového řízení zúčastnit, aby byla tak splněna podmínka, kterou si žalovaná sama dala a žalobce se dočkal konečně vrácení svých finančních prostředků. Soud tedy shrnuje, že úmysl žalované byl jednoznačně nepoctivý a tato nepoctivost se následně v jejím chování projevila (§ 6 odst. 1 o.z.). Takové nepoctivé chování nemůže požívat právní ochranu. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobce akceptoval návrh žalované na ukončení závazků ze smlouvy o dílo, kdy ohledně licenční smlouvy k dohodě nedošlo, byla zde stanovena nepoctivě odkládací podmínka žalovanou, jejíž splnění žalovaná záměrně zmařila. Takové jednání je zcela v rozporu se zásadami, na kterých stojí nový obč. zák. (zák. č. 89/2012Sb.), ust. § 3 odst. 2 písm. d) obč. zák. jako jednu ze stěžejních zásad uvádí, že„ daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny“. V tomto případě zcela evidentně ke splnění druhé závislé smlouvy nedošlo, strany se dohodly na ukončení této smlouvy a žalovaná strana nabídla fakticky i ukončení smlouvy závislé, ale svůj slib nedodržela. Jak je uvedeno výše, toto její jednání nelze hodnotit jinak než jako nepoctivé. Navíc soud poukazuje na ust. § 549 odst. 2 obč. zák., dle něhož zmaří-li záměrně, aniž je k tomu oprávněna, splnění podmínky strana, které je nesplnění podmínky na prospěch, považuje se podmínka za splněnou.

36. Pokud strany ještě následně jednaly, žalobce dokonce dne 10.4.2016„ částečně“ odstoupil od obou smluv, pak tomuto jednání soud nepřikládá význam, když za použití výkladových pravidel právních jednání (§ 555 a 556 o.z.) dovodil, že skutečným úmyslem žalobce bylo domoci se zrušení i smlouvy o licenci, kdy zřejmě s ohledem na reakci žalované (odmítnutí účasti ve výběrovém řízení) žalobce coby osoba práva neznalá zřejmě z důvodu určité jistoty ještě následně přistoupil k odstoupení od smlouvy.

37. Dle názoru soudu tedy došlo dohodou účastníků z 10.11.2015 ke zrušení závazku ze smlouvy o dílo a vzhledem k tomu, že tato smlouva o dílo spolu se smlouvou licenční představuje vzájemně závislé smlouvy ve smyslu § 1727 o.z., pak je třeba uzavřít, že pokud zanikl závazek ze smlouvy o dílo, pak nutně zanikl i závazek z licenční smlouvy.

38. Strany se tak dohodly na zániku závazků ze smlouvy o dílo, v ostatním (návrhu emailu z 10.11.2015) k dohodě nedošlo. Taková částečná dohoda ničemu neodporuje, žalobce akceptoval návrh v uvedeném rozsahu (částečně).

39. Emailovým přípisem ze dne 10.11.2015 jednatel žalované navrhuje ukončení smlouvy o dílo a žalobcem je tento návrh přijat (emailová odpověď z 10.11.2015), tímto tedy dochází mezi účastníky k uzavření dohody dle § 1981 obč. zák. o zániku závazku. Vzhledem k tomu – jak bylo uvedeno výše – obě smlouvy na sobě byly závislé a účel smluvního vztahu pro žalobce byl popsán výše jako fakticky jeden, dochází dle § 1727 obč. zák. zánikem této smlouvy o dílo dohodou také k zániku smlouvy o užívání, neboť zánik závazku některé ze závislých smluv bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy (§ 1727 obč. zák.). Pokud v dubnu 2016, tedy následně po dohodě o zániku závazku, žalobce odstupuje od smluv, pak soud má za to, že toto odstoupení již s ohledem na proběhlý zánik závazku je neúčinné. V době odstoupení od obou smluv již jejich závazky zanikly dohodou, resp. závazek ze smlouvy o dílo zanikl dohodou a smlouva o užívání pak zanikla v návaznosti na to dle § 1727 obč. zák. jako smlouva závislá.

40. Podle ust. § [číslo] pak i v případě, že byl závazek zrušen, může každá ze stran požadovat, aby druhá strana vydala, co získala, tedy požadavek žalobce, aby žalovaná strana vrátila finanční plnění oproti vydání poskytnuté licence, je zcela důvodný a v souladu se zákonem. S ohledem na výše uvedené tedy soud shrnuje, že ke zrušení závazku ze smlouvy o dílo stejně závazku ze smlouvy licenční došlo s účinky ex nunc, strany jsou si povinny vrátit vzájemná plnění, když poskytnutá licence na CD již byla žalované straně žalobcem vrácena. Ve vztahu k rozsahu obohacení soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu, když měl za povinnost zhodnotit, zda a případně jaké majetkové právo žalobce získal. Po provedeném dokazování soud jednoznačně uzavřel, že žalobce předmět licence žádným způsobem neužíval, tudíž žádné majetkové právo nezískal. Při stanovení rozsahu obohacení soud přihlíží také k tomu, že obě smlouvy byly vzájemně závislé, když k úhradě částečné za poskytnutou činnost žalovanou v rámci zpracování analýzy došlo ze strany žalobce, pokud jde pak o úhradu licence z licenční smlouvy, zde se žalobce neobohatil naprosto ničím, neboť tuto licenci vůbec nepoužil, proto to byl naopak žalovaná, které se zvýší majetek o částku, kterou žalobce žalované za tuto licenci, kterou vůbec neužil, poskytl. Žaloba žalobce je zcela důvodná, soud jí s ohledem na vše výše uvedené vyhověl. Požadované příslušenství je odůvodněno ust. § 1970 obč. zák. a nař. vl. č. 351/2013 Sb., když počátek prodlení žalobce určil v návaznosti na svoji výzvu k vrácení finanční částky v odstoupení od smlouvy, soud neměl důvodu tomuto nevyhovět.

41. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšný žalobce má nárok na náhradu nákladů řízení, a to za řízení před všemi soudy, tyto u něj spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 8.809 Kč, dále v nákladech za právní zastoupení před soudem I. stupně za první část řízení, tyto sestávají z 8 úkonů právní služby po 9.220 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby, vyjádření k odporu, jednání dne 15.11.2017, dne [číslo] a 28.2.2018, písemný závěrečný návrh), 8x paušál režijních výloh po 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb.; za řízení před odvolacím soudem náhrada nákladů řízení vznikla zastoupením advokáta za 2 úkony právní služby po 9.220 Kč (podání vyjádření k odvolání), 2x paušál režijních výloh dle vyhl. č. 177/1996 Sb., dále za řízení před dovolacím soudem náhrada nákladů za právní zastoupení 1x 9.220 Kč (vyjádření k dovolání), 1x paušál režijních výloh po 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb., dále za řízení před soudem I. stupně náhrada nákladů řízení za právní zastoupení 2x 9220 Kč (účast u jednání dne 25.5.2022 a 24.6.2022) 2x paušál režijních výloh po 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb., celkem náhrada nákladů řízení žalobce činí 132.569 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalované zaplatit tyto náklady řízení žalobce k rukám jeho advokátky.

Poučení