18 C 144/2022 - 69

Rubrum

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Skalkou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalované, žalobce a žalobkyně] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalované, žalobce a žalobkyně] oba zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobce a) a žalobkyně b) vlastní ve svém společném jmění manželů podíl o velikosti id. 1/2 nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí [stát. instituce], [stát. instituce], pro obec a [katastrální uzemí], na listu vlastnickém [číslo] jako: pozemek parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 992 m2, jehož součástí je stavba – budova s číslem popisným [anonymizováno], rodinný dům, kdy tato stavba stojí na pozemku parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] – zahrada, o výměře 1 120 m2, pozemek parc. [číslo] – zahrada, o výměře 862 m2, se zamítá.

II. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobkyně b) je vlastníkem podílu o velikosti id. 1/2 nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí [stát. instituce], Katastrálním pracovištěm Valašské Meziříčí, pro obec a [katastrální uzemí], na listu vlastnickém [číslo] jako: pozemek parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 992 m2, jehož součástí je stavba – budova s číslem popisným 24, rodinný dům, kdy tato stavba stojí na pozemku parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] – zahrada, o výměře 1 120 m2, pozemek parc. [číslo] – zahrada, o výměře 862 m2, se zamítá.

III. Žalobce a) a žalobkyně b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 19 580,50 Kč k rukám právního zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 19 580,50 Kč k rukám právního zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se v řízení domáhali, aby bylo určeno, že vlastní v rámci svého SJM jednu polovinu předmětných nemovitostí a že druhou polovinu těchto nemovitostí vlastní sama žalobkyně b). Tohoto požadavku se žalobci domáhali na základě argumentu, že dané nemovitosti darovali žalované, nicméně následně tento svůj dar odvolali dopisem ze dne 20. 6. 2022 pro nevděk obdarované s tvrzením, že delší dobu dochází ze strany žalované k opakovanému porušování darovací smlouvy. Tato porušení žalobci specifikovali i v dopise ze dne 11. 2. 2022.

2. Žalovaná uplatněné nároky neuznala, a to ani částečně, když uvedla, že tvrzení, která uvádějí žalobci, nelze považovat za zjevné porušení etických norem ze strany žalované, přičemž žalovaná ve svém vyjádření také rozsáhle popsala svůj pohled na otázku soužití s žalobci, jakož i její pohled jí na vytýkané jednání.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Účastníci učinili v řízení nesporným, že půdorys spodního patra domu (bytu žalované včetně prádelny) odpovídá náčrtku vyhotovenému při jednání 6. 2. 2023.

5. Z notářského zápisu ze dne 25. 11. 2019 soud zjistil, že žalobci darovali předmětné nemovitosti žalované, že darovali další nemovitosti své druhé vnučce a že zároveň byla v dané souvislosti zřízena bezplatně služebnost bytu a užívání ve prospěch žalobců a matky žalované, a to ve vztahu k celému rodinnému domu [adresa], a dále služebnost užívání ve vztahu k souvisejícím pozemkům. Veškeré provozní náklady spojené s nemovitostmi má podle smlouvy hradit žalovaná.

6. Z výpisů z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalovaná je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí].

7. Z výzvy ze dne 11. 2. 2022 a potvrzení o odeslání soud zjistil, že právní zástupce žalobců písemně vyzval žalovanou, aby upustila od omezování žalobců v užívání všech prostor domu, konkrétně přístupu vody do prádelny, dále od slovního atakování žalobců, kdy je jim sdělováno, aby opustili byt v přízemí, a dále od nakládání s movitými věcmi, které vlastní žalobci nebo které mají žalobci složeny v domě či na zahradě. Žalovaná je dále upozorňována, že žalobci zvažují podání návrhu k soudu na úpravu jejich styku s dcerou žalované.

8. Z e-mailové komunikace zástupců účastníků soud zjistil, že v květnu 2022 se řešila otázka jednání účastníků za účelem mimosoudního řešení.

9. Z dopisu ze dne 20. 6. 2022 a potvrzení o odeslání soud zjistil, že zástupce žalobců sděluje žalované prostřednictvím jejího právního zástupce, že žalovaná byla dopisem ze dne 11. 2. 2022 vyzvána, aby upustila od jednání, které je uvedeno výše, popisuje průběh navazujících jednání a dále sděluje, že žalobci z důvodu, že jim žalovaná ublížila zcela úmyslně tak, že tím zjevně porušila dobré mravy, odstupují od darovací smlouvy, přičemž žalovaná byla vyzvána k součinnosti pro přepis vlastnického práva.

10. Z dopisu ze dne 14. 7. 2022 soud zjistil, že zástupce žalované sděluje zástupci žalobců, že žalovaná neposkytne požadovanou součinnost a že žalovaná je přesvědčena, že z její strany k hrubému porušení dobrých mravů nedošlo a že uplatněné nároky neuznává. Ze související e-mailové komunikace zástupců účastníků soud zjistil, že tento dopis byl odeslán zástupci žalobců 14. 7. 2022.

11. Z výpovědi žalobce a) soud zjistil, že vzájemné vztahy začaly být odtažité, rodina žalované žalobce vyloučila, že obě jeho vnučky chodí k vědmě a mají svoji pravdu. Zkoušeli se dohodnout, chtěli se přizpůsobit a nikdy žádné návštěvní hodiny neřešili. Vždy byla možnost se domluvit, žádal manžela žalované, ať se vždycky přijde zeptat v zásadních věcech, než něco třeba vyhodí. Dostával ale odpověď:„ nestarej se“. Šlo o provozní věci, nepadaly žádné výčitky. K těm dispozicím s věcmi žalobců docházelo při úklidu ze strany žalované, on chtěl, ať se zeptají, než něco vyhodí. Mají tam sýpku, stodolu a další věci. Oni odvezli věci, které chtěl dále použít, třeba na plot. Při úklidu se vše vyházelo, šlo o věci i na půdě např. plynový ohřívač nebo náhradní díly do aut. Bylo mu trapně tam pořád chodit, ty věci viděl až v kontejneru. Některé věci chtěl darovat. Před uzavřením darovací smlouvy byly vztahy normální. Co se týče prádelny, koupil pumpu a napojil ji v prádelně, měli i čističku. Před uzamčením měla žalovaná s jeho manželkou dohodu, že si tam může občas využít sušičku. Najednou však byly dveře zamčeny. Do prádelny je přístup ze dvora i z bytu žalované. Tu vodu chtěl používat jako užitkovou. U prádelny je i chodba do bytu žalované, mohlo se to vyřešit a zachovat přístup k užitkové vodě. Jsou tam zabudované kamna, dalo se tam zatopit a je tam i sprcha. Žalobci i tak přístup k vodě mají. Když se to vyhrotilo, řekli s manželkou, že budou chtít vrátit dar. Žalovaná řekla, aby šli pryč, byla u toho i pravnučka. Nešlo o žádné zásadní slovní výměny, spíše o to, že cítili, že tam nejsou vítáni. Ty prostory jsou oddělené od části, kterou používají, žalobci mají vlastní vchod. Došlo tam k averzi vůči jeho dceři. Řešilo se, ať žalovaná vysvětlí, co a jak se stalo, jeho dcera říkala, že ji žalovaná vyhodila, padaly tam výčitky. Pravidla soužití nikdo neurčoval. Když byla žalovaná pryč, chodil tam pouze zkontrolovat vodu, konvici, vytahoval nabíječky, takto se to dělalo vždycky. Ani ze strany žalobců žádná omezení nedávali. K zamknutí prádelny žádný důvod nebyl ani nedostali žádné vysvětlení. Hned poté si sami koupili sušičku. Šlo asi o pocit nesoukromí. Do bytu žalované chodili spíše sporadicky, občas procházel prádelnou. Když tam šli, vždy klepali nebo zavolali, respektovali jejich soukromí. Když bylo žalobkyni řečeno, ať už tam nechodí, byli překvapeni. S částkou 2 000 Kč nemají problém, když sami část té nemovitosti užívají. Co se týče omezení, tak šlo pouze o prádelnu. Chtěl si odtud propojit vodu ven, ale nepustili ho tam. Byli vykázáni z obývacího pokoje žalované, ne z celého domu. Nedošlo k žádným vulgaritám ani urážkám. Když začal ten úklid, tak žalovaná a ostatní přišli a řekli, že ty věci uklidí, vše šlo pryč, trvali na odvozu. Chtěli tam mít uklizeno. Konkrétní věci přímo neřešil.

12. Z výpovědi žalobkyně b) soud zjistil, že to vnímá tak, že žalovaná rozbila rodinu. Začalo to už před rokem 2020, kdy vnučky začaly chodit k paní provozující stránku kompas radosti, obě se změnily. Dřív to bylo tak, že vychovávali vnuky od malička. Když měla mít žalovaná dítě, byla šťastná. Když se pravnučka narodila, vztahy se dále zhoršily. Akceptovala, když chtěla být žalovaná s manželem ten první týden jenom sama. Pak jí žalovaná řekla, že se může chodit dívat, tak max. půl hodiny nebo 20 minut. Pak se dohodli, že žalovaná bude chodit s pravnučkou za ní, ale moc nechodila. Když chodila do prádelny využívat sušičku, měla příležitost pravnučku vidět. Vždycky opatrně otevřela, ani neklepala, protože malá je bystrá. Když ale viděla, že žalovaná kojí, nikdy tam nešla. Ten incident 24. 7. 2021 proběhl tak, že do ticha se ozval křik žalované. Dcera žalobců [jméno] přišla s brekem, že ji žalovaná vyhodila. Co se týče úklidu, na půdě měla věci především starší dcera, žalobci jenom něco. Žalobkyni vyhodili třeba vlněný běhoun. Ohledně sýpky souhlasila s úklidem, ale nečekala, že to bude takový hurá systém. Její manžel byl nešťastný, co všechno vyhodili, třeba bombu, hořák, pletivo nebo náhradní díly. K těm věcem měli citovou vazbu. V dané souvislosti musel její manžel i vystřílet své holuby. Když tam přišla, některé věci vzala, nikdo se ale neptal, co mohou vyhodit. Ze strany žalobců za nimi ale aktivně nešli. Co se týče prádelny, je tam zánovní Darling, její manžel to chtěl napojit na studnu, aby se dala užít užitková voda. Ptal se na to dvakrát, ale oni vždy všechno hned zamykali, tak už se poté neptal. Jsou tam ještě sprcha, kamna. Žalobkyně tam dřív využívala sušičku. Poté, co to zamkli, jí mladší dcera koupila sušičku. Dřív žili všichni jako jedna rodina, nějaké omezování vstupu neřešili. Snažili se domluvit nejdřív se starší dcerou, ale ta toto odmítla. Následně byli u [anonymizováno] [příjmení], ten řekl, aby se domluvili s vnučkou. Šli tam, zaklepali, ona měla dceru na rukou. Řekli jí, že je potřeba se nějak dohodnout, dát ty věci zase dohromady. Ona to odmítla, řekla, ať jdou pryč, poté ať vypadnou. Tohle slyšela i mladší dcera. Od července do prosince 2021 se snažila to nějak řešit. Žalovaná jí řekla, že její dceru [jméno] nenávidí. Poté udělali ještě jeden pokus. Hned, jak tam vešli, vzala žalovaná dceru do rukou. Žalobkyně se ptala žalované, jestli se jí to takto líbí, ona řekla, že má svědomí čisté a že mají jít pryč. Když se uklízela garáž, vyhodili i okna od sýpky. Žalobci jim říkali, ať se vždycky předem domluví, co se vyhodí, ale to nefungovalo. Aktivně žalobci ale neříkali konkrétní věci, které se nemají vyhodit. Jak žalobkyni žalovaná vyhodila z bytu, už tam nechodí. To zamčení neoznámili předem. Žalobkyně si na pravnučku vždycky čas udělala. Respektovali jejich soukromí. Oni žalobcům určovali čas, kdy můžou chodit. Když žalobkyně přišla a malá spala, tak zase odešla. Teď k žalobcům nahoru pravnučku vodí manžel žalované, ale vždy jen na chvíli. V současné době neprobíhá komunikace ani pomoc z jejich strany. Žalobkyně ani nechodí na dvůr, celá ta situace vedla ke zhoršení jejího zdravotního stavu, včetně psychické stránky. Žalobkyně by si přála, aby se celá ta situace vyřešila. Co se týče omezení přístupu žalobců, jde o tu část dole. Žalobci mají věcné břemeno na celý dům, ale chápou, že je nechtějí u nich doma, ale jde třeba o tu prádelnu. Žalovaná nic nevysvětlila, jen oznámila časy, kdy tam žalobkyně může chodit. Žalobkyně tam dřív chodila za ní téměř denně, vždy na těch cca 20 minut. Před tím incidentem měli dobré vztahy, ale vnímala, že žalovaná začíná být trochu odtažitá. Do té doby s ní měla nejlepší vztah z mých vnuček. Žalovaná k ní nebyla nikdy vulgární, neříkala žádné výhružky, ale úplně stačilo to, jak ji vyhodila. Když se nastěhovali, žádná pravidla neřešili, žalobci to brali, že jsou jedna rodina, vždycky to tak bylo, navštěvovali se bez omezení i s mladší dcerou. Co se týče požadavku na osamostatnění, ten zazněl, když se vrátila žalovaná z porodnice na ten týden, kdy i její manžel byl doma, to respektovala. Výslovně žalobci žalované nevyčetli, když některé věci nenašli. To omezení se vztahuje na byt žalované v přízemí včetně té prádelny.

13. Z výslechu žalované soud zjistil, že dříve měli vztahy dobré. Možná mají na věci jiné názory, je tam věkový rozdíl, ale není to tak vyhrocené. Prarodiče se podíleli na její výchově, od dětství se zapojovala do prací, později to bylo hlavně na ní a později i na manželovi. V roce 2013 se její rodiče odstěhovali, ona zůstala. V té době měl její otec špatný vztah s žalobcem, viděli věci jinak. Obdobně měl její otec spory i s její tetou, nebavili se třeba i dva roky. V roce 2013 začala chodit s manželem, po několika letech tam začali spolu bydlet. Věci řešila většinou s babičkou, měli snahu vyhovět a pomáhali. Bez svolení žalobců s jejich majetkem nic nedělali. V roce 2018 se rozhodli, že tam zůstanou, její matka se tam vracet nechtěla. Poté babička přišla s tím, že by se to přepsalo na žalovanou a na její sestru, jejich matka se toho vzdala. Žalovaná řekla, že to nepotřebuje přepsat, že dosavadní stav taky vyhovuje. Žalobkyně řekla, že už by se o vše nechtěli starat jako vlastníci. S věcným břemenem souhlasili. Po přepisu jim žalobci řekli, že tam mohou dělat, co chtějí. Co se týče té částky 2 000 Kč, žalobkyně jí řekla, že jim chtějí přispívat. Co se týče úklidu, k tomu došlo v dubnu 2020, bylo potřeba vyvložkovat komín, brali si půjčku, ten komín se platil na půl. Bylo potřeba uklidit půdu a potřebovali udělat místo i na další věci. Několikrát to předem konzultovali. Objednali kontejner a bylo jim žalobci řečeno, že si s tím můžou dělat, co chtějí. Žalobci k tomu byli přizváni, žalobce tam průběžně byl. Některé věci byly i desítky let staré. Na ty věci se ptali dědy, co bylo zničené, vyhodili, některé byly i z jiných domácností. Co jim přišlo použitelné, třeba ty náhradní díly, tak nechali a řekli dědovi, že ty díly mu švagr může pomoct prodat. On je rozbil kladivem a vyhodil. Některé věci děda vytáhl z kontejneru. Již několik let předtím jí babička říkala, že je nešťastná, že je tam binec, že už se nedožije pořádku. Po tom úklidu je babička pochválila. Děda z toho byl nervózní, něco jim vyčítal, ale babička jim řekla, ať to neřeší. Když v červnu 2020 vezli bratra od babičky na letiště, čekali s babičkou delší dobu v [obec] na hranicích, probírali to, ona to schvalovala, byla spokojená. Říkala žalované, že dědu nemají řešit, že je to jejich. Žalovaná je překvapená, že jí to teď vadí. Některé z těch věcí, které se tam nechaly, dali žalobci např. její tetě. Co se týče prádelny, dělali kontrolní vzorek vody ze studny s ohledem na těhotenství. Výsledek byl, že ta voda je stále škodlivá. Dříve se voda čerpala ze studny tím čerpadlem v prádelně. Žalobci měli nahoře filtračku, od nich vedla dolů k žalované. Ta filtrace už byla starší, nestíhala, byla drahá na provoz a nepraktická. Žalovaná chtěla přípojku na vodovod. Babička s tím byla v pohodě, děda s tím měl problém. Ten Darling žalobce koupil bez jejich vědomí. V létě 2020 se udělala přípojka a Darling je vypnutý. Následně vyplynulo, že děda by chtěl i nadále používat tu vodu ze studny, žalovaná ale nechtěla mít v té prádelně to čerpadlo, pořád s tím byly problémy a opravy. Navrhla, ať si ho dá do garáže. I po tom zamčení, kdyby si děda řekl, mohl si to čerpadlo vzít. V létě 2021 měly konflikt s její tetou, ona vběhla do bytu žalované, když zrovna kojila. Žalovaná jí říkala, ať odejde, to nerespektovala a vytahovala nějaké nesmysly. Pořád šla za žalovanou, neposlouchala, tak ji žalovaná vyhodila z bytu. Ona udělala scénu a odešla nahoru s řevem si stěžovat. Pokud žalobci slyšeli nějaký řev, byl tety žalované. Žalovaná odešla na zahradu, kde jí babička vytkla, že je sprostá. Poté odjela k matce. Následně měla strach, kdo k nim zase vtrhne, byly tam další neshody, žalované se tam žilo špatně a stále to gradovalo. Takto následně vzdala. Před vánoci proběhla další hádka, u které žalovaná nebyla. V lednu 2022 za žalovanou přišli žalobci, žádali vrácení daru, padaly tam vyhrůžky soudy, i ve vztahu k její dceři. Žalovaná nechtěla další hádku, tak jim řekla, jestli mohou odejít, ať jdou pryč a nechají ji, rozhodně jim neřekla, ať vypadnou. Po tom všem se rozhodli zamknout dveře a vyměnit zámky. Šlo hlavně o pocit soukromí a bezpečnosti. Od té doby, co neběží to čerpadlo, může dceru uspávat na chodbě. Žalovaná zamkla svoji bytovou jednotku, co se týče ostatních prostor, nijak žalobce neomezovali. V současné situaci si žalobci o pomoc neříkají. Kdyby bylo potřeba, pomůže. Nikdy žalobce slovně neatakovala, neřekla nic vulgárního, nikdy je nevyhodila z domu, nebo neřekla, aby se odstěhovali pryč. Žalovaná si je vědoma rozsahu věcného břemene i toho, že tím zamčením porušuje smlouvu, ale nevěděla jak jinak reagovat. To zamčení je důsledkem těch dvou incidentů. To jí stačilo, byla tam sama s dítětem, vnímala to jako útok, měla stále pocit, že tam někdo vejde. Neklepalo se, neměla pocit soukromí. Tyhle věci jí začaly vadit po porodu, babička tam chodila i několikrát denně. Žalovaná ji prosila, ať chodí později nebo jindy. Žalovaná s manželem zvažovali, že půjdou bydlet jinam, ale je to pro ně problém hlavně z finančního hlediska. Žalobci věděli předem, že se bude dělat ta přípojka. Co se týče pomoci, tak babička dala najevo, že jejich pomoc teď nechtějí. Co se týče dalšího soužití, tak domluva je špatná, babička chce, ať odejdou. Žalovaná má pocit, že na ni ukazují žalobci prstem, že za vše může ona. Když uzavírali darovací smlouvu, tak reálně ta situace byla taková, že nahoře bydleli žalobci a dole bydlela žalovaná s manželem. Žalovaná žalobcům i navrhovala, že si ty byty mohou prohodit s ohledem na schody.

14. Z výpovědi svědka [příjmení] soud zjistil, že je manželem žalované, s žalovanou začal chodit před 10 lety, následně spolu začali bydlet v bytě v přízemí. V soužití nebyl ze začátku problém, pomáhali, nechovali se nevhodně. V roce 2018 měli svatbu, vztah s žalobci se začal zhoršovat. Ohledně prací na domě, když je něco akutní, takto dělají. K úklidu došlo v březnu nebo v dubnu 2020, měl se bourat komín, tak se vyklízela vrchní půda. Co se týče patra nad garáží, to bylo s ohledem na narození dítěte a chov holubů, kdy od holubů bylo vše znečištěno. Probíhalo to se souhlasem babičky, která řekla, aby si s tím dělali, co chtějí. Měli tam dva kontejnery, věci se třídily, dřevo se použilo, něco vyhodili. Děda tam chodil pravidelně, prohlížel si ty věci, něco do kontejneru přidal, některé věci vyndal. Ohledně toho úklidu komunikovali, a to i se starší dcerou žalobců. Ta komunikace probíhala zejména ohledně toho třídění. Dvě místnosti nad garáží se vyčistily. Do léta 2020 to bylo hotové, poté se to dál neřešilo, teprve až tak po roce přišel děda s tím, jestli se nějaká věc nevyhodila. V září 2021 se zřídila nová přípojka do domu, která je v kotelně ve sklepě, který je společný. V prádelně bylo čerpadlo, které původně čerpalo vodu ze studny. Ta voda ale není vhodná k pití. Čerpadlo zůstalo v prádelně, pokud by žalobci požádali, tak by ho odmontovali. S žalovanou mají svůj vstup do bytu, kde si vyměnili zámky. Vstup do prádelny je pouze z jejich strany, zamkli ji koncem října 2021, když se vztahy vyhrotily. Do té doby ji žalobci využívali, když chtěli použít sušičku. Čerpadlo se poté vyplo. Svědek si nepamatuje, že by žalobci žádali, aby prádelnu odemknuli. Ve vztahu k bytu to začalo tím, že došlo ke konfliktu mezi dcerou žalobců [jméno] a žalovanou, která tehdy zrovna kojila. Řešily rodinné spory, nějakou dřívější komunikaci přes facebook, aby si to nějak vyříkaly. Žalovaná ji poté z bytu vyhodila a ona následně šla nahoru žalovat. Pár dní poté se to řešilo, proč se to stalo. Žalobci nechápali, že s názory jejich dcery [jméno] lidé často nesouhlasí. Z toho vyplynuly další hádky. Chtěli ale klid pro dceru. Nikdy žalobce nevykázali z celého domu. Co se týče prádelny, měli tam jen čerpadlo. Od té doby co tam bydlí, užívají prádelnu sami. Dělají běžnou údržbu ohledně domu, když bylo potřeba řešit plynový kotel, dohodli se s dědou a tento se odstavil. Když je žalobci požádali, aby nechali narůst trávu pro králíky, tak nebyl problém. Žalobci si o pomoc nežádají. Z jeho strany nedošlo k žádným slovním atakům. Co se týče vstupu do bytu, tak dřív se to asi bralo automaticky, když bylo potřeba něco řešit, tak přišli, přístup měli. Z těch věcí nevyhodili nic, kde by byl přímý nesouhlas. Když se něco vyhodilo, tak si to děda večer stejně vytáhl z toho kontejneru. Nebyl osobně přítomen tomu, kdy mělo dojít k nějakému vyhození z bytu. On osobně žalobce nikdy nevyhodil. Zamkli celý spodek, když jeli na chatu. Důvodem bylo soukromí, ať mají žalobci přístup jen s nimi. Když se vrátili, už to tak zůstalo. Když odchází, tak zamknou dveře od hlavního vstupu do jejich části. Po narození dcery tam babička chodila v podstatě každý den, ne vždy se to hodilo. To uzamčení neoznámili předem. V těch hádkách zaznívalo, že se má vrátit dar, aby se majetek vyřešil mezi dcerami žalobců. Žalovaná řešila s babičkou, aby k nim nechodili. Svědek osobně nemá s žalobci žádný problém, problém bývá s mladší dcerou žalobců. S žalobci komunikuje normálně, žalovaná ne. Nahoru nechodí, vztahy jsou zamrzlé. To čerpadlo dál neřešil, žalobci přístup k vodě mají, čerpadlo je odstavené. Po té hádce v říjnu 2021 žalobcům aktivně pomoc nenabízeli, ale kdyby si sami řekli, je ochoten pomoct. Než prostor uzamkli, tak když šli babička s dědou, tak zaťukali, zvonek tam není, ale ne vždy to bylo slyšet. V prádelně je voda z kohoutku, když děda potřeboval, zašel si tam nabrat vodu, třeba pro králíky, v zimě. V létě je voda přístupná i z venku.

15. Z výslechu svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] soud zjistil, že je dcerou žalobců a matkou žalované, a co se týče úklidu, šlo o hůru v domě a sýpku, chystala se oprava komínu. Vždycky to bylo tak, že se ptali, když se něco dělalo, nic nedělali sami. Po uzavření darovací smlouvy jí matka řekla, že je to jejich i s tím bordelem. Objednal se kontejner, otec s tím měl problém, ale matka říkala, že to s ním vyřeší. Dohoda byla taková, že u toho žalobci budou. Některé věci vyhodily s žalobkyní bokem, aby o tom žalobce nevěděl. Byly tam i zničené věci, žalobce některé věci vytáhl zpět, rád uchovává věci. Ohledně náhradních dílů na auta žalobci zeť nabídl, že mu je pomůže prodat, ale on je rozbil. Svědkyně pak hledala některé své věci, ale nenašla je. Žalobce má dole garáž plnou věcí, kterých se ani nedotkli. Žalobci před tím incidentem omezováni nijak nebyli. U toho incidentu žalované se sestrou svědkyně nebyla, až poté jí volala matka, ať přijede a dá si dceru do latě, že se chovala nevhodně. To odmítla, její dcery si tohle chtěly řešit samy. Svědkyně měla se svoji sestrou dlouhý telefonát, výsledkem bylo, že jí sestra vyčetla, že je ta špatná, že rozbila rodinu a že se má omluvit. To svědkyně neakceptovala. Děti od sestry jí poté přestaly zdravit. Následně došlo k tomu zamčení. Dřív se tohle neřešilo, chodilo se všude. Žalovaná s manželem si zamkli tu jejich jednotku. U nějakých hádek nikdy osobně svědkyně nebyla, jen ji otec informoval, že s žalovanou se nedá mluvit. Co se týče prádelny, je součástí té dolní jednotky. Je tam Darling. Voda ze studny není vhodná pro pití. Svědkyně s otcem byli proti zřízení vodovodní přípojky, žalovaná s žalobkyní byly pro. Svědkyně následně změnila názor a pomohla dceři finančně s jejím zřízením. Darling je teď odstavený, žalobce chtěl udělat napojení na užitkovou vodu, ale svědkyně nesouhlasila, aby se sekaly trubky nahoru. O koupi nového Darlingu a čističky ze strany rodičů předem nevěděla. Při úklidu nepadaly žádné výtky, brali věc po věci, žalobce k tomu občas řekl nějakou historii, byla u toho pohoda. Svědkyně s otcem by toho vyhodili méně, ale nakonec uznala, že je to v pořádku. U něčeho diskutovali, něco se vrátilo zpět. Při podpisu darovací smlouvy u notářky byla dohoda taková, že se vše bude užívat stále stejně. Žalobci si nestěžovali, že by je chtěla žalovaná vyhodit, stěžovali si, že má žalovaná vlastní názor na různé věci. Do toho incidentu byly vztahy dobré. Vztah svědkyně s dcerou je pozitivní, s rodiči žádný. Dříve komunikovali, ale po hádce se synovcem a následně i s žalobci se vztah vyhrotil, žalobkyně jí řekla, že má jen jednu dceru. Vnímala to jako zřeknutí. Ohledně toho zamykání prádelny a toho Darlingu podle svědkyně za žalovanou otec z principu nepůjde, aby ho tam pustila. Svědkyně žalovanou navštěvovala jednou týdně, po narození vnučky i častěji. Svědkyně má stejný rozsah věcného břemene jako žalobci.

16. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je sestrou žalované a vnučkou žalobců. Co se týče úklidu, žalovaná ji požádala o pomoc. Byla dohoda s babičkou, která řekla, že souhlasí, že se tam po letech udělá pořádek a ať se to neříká dědovi. Staré věci se vyhodily, u věcí od dědy to řešili, třeba u náhradních dílů mu manžel od svědkyně navrhl pomoc s prodejem. Děda to ale rozbil a vyhodil. Děda některé věci vytahoval zpět. Byli u toho oba žalobci, babička méně. U žádného konfliktu svědkyně nebyla, u těch věcí se řešilo jednotlivě, zda vyhodit nebo ne. Žalovaná si přála soukromí, dokud tam žila svědkyně, tak soukromí neexistovalo. Nezamykalo se, tehdy si to neuvědomovala. Když byla žalovaná těhotná, babička to brala velmi vážně. V prvním týdnu po porodu žalovaná všechny žádala, ať tam nikdo nechodí. Svědkyně osobně nebyla u toho, že by žalobci byli odněkud vyhazováni. Žalovaná zamkla vchod do své jednotky. Když u žalované jednou byla, tak tam přišla i babička, ale jinak to ví jen od žalované, že žalovaná říkala žalobkyni, ať tam nechodí. Svědkyně byla osobně u dvou incidentů, první byla hádka s bratrancem a dalšími, ale u toho žalovaná nebyla, byla dole, druhý před vánoci, kdy žalovaná přišla za babičkou a řekla jí, ať za ní dolů nechodí, že má všeho plné zuby, že se nebudou stýkat. Úklid probíhal v klidu, babička svědkyni i jindy dávala věci na vyhození. Žalovaná měla s žalobci dříve krásný vztah, organizovala úklidy nahoře i nákupy, když bylo potřeba, pomohla. Svědkyně se odstěhovala v roce 2013. Do té doby to fungovalo jako jedna velká domácnost. Žalovanou navštěvuje obden. Kdyby jí žalovaná ale řekla, aby nechodila, bude to respektovat. S prarodiči nemá svědkyně konflikt, dříve jim pomáhala, když se vztahy začaly kazit, tak jí nakonec bylo vytčeno, že rozbila rodinu. Svědkyně má vlastní klíč od dolního bytu žalované, protože tam nechává psa. Svědkyně si myslí, že přes den je odemčeno, když odchází tak po ní žalovaná nezamyká, ledaže už je večer.

17. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je dcerou žalobců a tetou žalované. Co se týče movitých věcí, dohoda byla taková, že se uklidí půda a sýpka. Sama tam měla nějaké věci, žalovaná jí říkala, že se na to má přijít podívat. Když tam byla, tak už bylo vše vyhozeno v kontejneru, měla tam své věci z [obec], sestra jí říkala, že si je může odvézt. Žalobce z toho byl nešťastný, že se to vyhazovalo. Osobně tam byla dvakrát. Kontejner byl plný věcí. Žalobkyně jí říkala, že dohoda byla taková, že se to uklidí, že se věci protřídí. Osobně nebyla přítomna nějakému konfliktu. Žalobce tam chodil, vypadal takový zlomený, že ta dohoda nefunguje. Žalovaná si zase stěžovala na žalobce, že si nerozuměli, že to viděla jinak. Nenapadlo ji, že to přeroste v nějaký větší konflikt. Ty věci byly na jedné hromadě v kontejneru. Věci, které zbyly, byly primárně žalobců a něco taky její. Z věcí z [obec] se většina vyhodila, odnesla si dvě krabice. V červnu 2021 jako myslivec střelila srnce, od té doby byla žalovaná odtažitá. Následně svědkyně komunikovala se svojí sestrou, ta jí řekla, ať si s žalovanou promluví. 24. 7. 2021 šla za žalovanou kolem 13.00 hodin. Zaklepala a vešla dovnitř, že si s ní chce promluvit. Žalovaná jí původně řekla, že nemá co řešit, ale pak vznikl konflikt. Dceru už nekojila, ale držela ji na rukou. Následně jí řekla, ať vypadne. Šla do ložnice, s malou podle svědkyně praštila na postel. Svědkyně nekřičela, byla překvapená. Žalovaná do ní žduchla a utekla. Svědkyně šla s brekem nahoru, řekla žalobkyni, že ji vyhodila. Žalobkyně šla za žalovanou, pak se vrátila a řekla, že už ji nestihla. Pak žalobkyně telefonovala s dcerou [jméno], ať se to řeší. Žalovaná svědkyni říkala, že si nepřeje, aby tam žalobkyně chodila. Byla u té dohody, kdy se sepisovala darovací smlouva, že věci mají zůstat, jak jsou. V té době žalovaná bydlela dole, žalobci nahoře, žalobkyně občas chodila do prádelny. V lednu 2022 byli s žalobci u JUDr. [příjmení], poté se šli žalobci za žalovanou zkusit nějak domluvit. Ona zůstala na chodbě, ale slyšela ten rozhovor. Žalovaná jim řekla, že se o tom nechce bavit, že tam nemají co dělat, ať vypadnou. Vztahovalo se to k tomu spodnímu patru. Byla snaha se dohodnout na soužití, aby to bylo jako dřív, kdy rodina žila dohromady. Když došlo k tomu zamčení, tak jí žalobci řekli, že jim žalovaná řekla, že jí vadí pohyb v jejím bytě, vrátila žalobcům nějaké věci z té prádelny, byly v kufru přede dveřmi. Celá ta situace se velmi negativně projevuje na zdravotním stavu žalobců. Byla to přitom žalovaná, kdo říkal, že se o žalobce postará. Žalovaná se změnila. Teď tam svědkyně chodí spíše sporadicky, necítí se tam být vítaná, ale z té části, kde bydlí žalobci, ji nikdo nikdy nevyhodil. U těch dalších incidentů přímo nebyla. Od žalobkyně ví, že v tom prosinci si dohodly s žalovanou přes SMS, že si dole vypere. Pak žalobkyni žalovaná měla říct, že tam už nemá chodit, svědkyně žalobkyni potom s manželem koupila pračku se sušičkou. Z pohledu svědkyně se vnučky změnily, dříve domluvená pomoc je anulovaná. Když tam např. byla a volala na žalovanou, že jsou rodiče nemocní, ani se neotočila. Bylo více pokusů o smírné vyřešení, u právníka, poté i v domě. V tom druhém případě žalovaná s manželem nasedli do auta a odjeli. Dřív se chodilo dolů normálně, kleplo se a šlo dovnitř, častěji však asi oni chodí nahoru. I po tom zamčení byla u toho, kdy manžel žalované vešel do horního bytu jen tak bez zaklepání. Svědkyně nevnímá, že by byla snaha od žalované tu věc nějak vyřešit. Vztahy před incidentem z července 2021 byly výborné. Nebyla přítomna tomu, že by byli žalobci omezováni v užívání domu, jde ale o to zamčení vchodu žalované. Byla přítomna tomu incidentu z ledna, dále jednou šla kolem a slyšela manžela žalované, jak říká žalobci, ať je klidně dají k soudu. Nebyla přítomna tomu, že by žalobci dali konkrétní pokyn, ať se nějaká věc nevyhazuje, a že by takovou věc žalovaná vyhodila. To, že se tam bojí chodit, je pocitová záležitost, je to tam nepříjemné s ohledem na ty vztahy. Na vlastní straně svědkyně žádnou příčinu té celé situace nevnímá.

18. Další důkazní návrhy soud pro jejich nadbytečnost zamítl (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 2. 11. 2021, sp. zn. III. ÚS 1765/21-2). Z podaných výpovědí a plánku spodního bytu si soud učinil dostatečnou představu o dispozici daného domu, kdy podstatnou byla především pozice prádelny, přičemž z dokazování vyplynulo, že prádelna je součástí spodního bytu žalované. Provádění šetření na místě samém by tak bylo nadbytečné a vedlo by k dalšímu prodloužení řízení a navýšení jeho nákladů. Co se týče svědeckých a účastnických výpovědí, tak soud vycházel z toho, že je nezbytné vyslechnout účastníky řízení, osoby, které v domě bydlí a dále osoby, které byly smluvními stranami darovací smlouvy. Nad rámec toho byla vyslechnuta ještě i dcera žalobců [jméno] navržená žalobci. Na dalších svědcích žalovaná netrvala a co se týče svědků navržených žalobci, soud dospěl k závěru, že jejich výpovědi jsou vzhledem k dosavadním výsledkům dokazování a především k vymezení předmětu řízení již neúčelné a nadbytečné.

19. Protokoly o zkouškách vody předložené při posledním jednání soud sice při jednání provedl v rámci dokazování, nicméně jde o důkazní návrhy, které byly uplatněny v rozporu s § 118b o. s. ř., žalované nic nebránilo v tom tyto listiny předložit do okamžiku koncentrace řízení, a proto k nim soud co do zjišťování skutkového stavu dále nepřihlíží.

20. Zjištěný skutkový stav lze shrnout co do podstatných momentů následovně.

21. Skutková tvrzení se v řadě zásadních otázek nerozchází, ve věci jde spíše o to, jak otázku soužití v daném domě a s tím související provozní otázky a incidenty jednotlivé strany vnímají a hodnotí. V řízení tedy nebylo sporu o tom, že žalovaná prostory prádelny v přízemí, která je součástí jejího bytu, skutečně zamkla, že žalovaná sdělila žalobcům, aby do bytu v přízemí nechodili, a dále, že v roce 2020 došlo k úklidu movitých věcí v předmětném domě a vyhození celé řady z nich.

22. Žalovaná se na základě darovací smlouvy uzavřené mezi žalovanou a žalobci v roce 2019 stala vlastníkem předmětných nemovitostí, přičemž v dané souvislosti zřídila žalovaná ve prospěch žalobců mimo jiné služebnost bytu a užívání rodinného domu. Již před uzavřením darovací smlouvy bydlela žalovaná se svým manželem ve spodním bytě v předmětném domě a žalobci žili v horním bytě. Na tomto vymezení užívání se v souvislosti s darováním ničeho nezměnilo. Na jaře 2020, a to i v souvislosti s opravou komínu, došlo k úklidu movitých věcí z některých částí domu (půda, sýpka). V souvislosti s tímto úklidem došlo k vyhození celé řady movitých věcí, přičemž na způsob jeho provedení mají účastníci odlišný pohled, zejména zda bylo nutné všechny ty věci vyhodit. V řízení však bylo prokázáno, že žalobci o tomto úklidu věděli předem, konkrétní věci přímo neřešili ani neříkali, které konkrétní věci se nemají vyhodit, nebo že žalované výslovně nevyčetli, když některé věci nenašli. Žalobkyně připustila, že s úklidem sýpky souhlasila, byť nečekala, že to bude takový hurá systém. Z výpovědí žalované a dalších svědků pak vyplývá, že žalobkyně s tímto obecně předem souhlasila, že žalované řekla, ať si s tím dělají, co chtějí, že se tam udělá pořádek. Tento„ úklid“ pak neprobíhal generálně v celém domě, netýkal se např. garáže, kde má žalobce své věci. Žalobce, který toto vnímal více osobně a citlivě, některé věci sice vytahoval zpět z kontejneru, zároveň však například sám rozbil náhradní díly na auta, u kterých mu byla nabídnuta pomoc s prodejem. Žalovaná a její matka uvedly, že jim žalobkyně řekla, ať nesouhlasný postoj žalobce neřeší. Svědci, kteří byli přítomni úklidu, zároveň uvedli, že se věci třídily, že u toho nevznikaly žádné konflikty.

23. V červenci 2021 došlo v bytě žalované k incidentu mezi žalovanou a její tetou [jméno], kdy došlo k hádce mezi nimi s tím, že žalovaná ji následně vykázala z bytu, což vedlo k eskalaci konfliktů v rámci širší rodiny a dalším incidentům. Svědkyně [jméno] [příjmení] však zároveň uvedla, že před tímto incidentem byly vztahy v rámci rodiny výborné. V lednu 2022 došlo k dalšímu z řady incidentů, kdy žalobci přišli za žalovanou s tím, že chtějí situaci řešit, že jinak budou žádat vrácení daru. Žalovaná je následně z bytu vykázala. Jak uvedli sami žalobci, nešlo však o žádné vulgarity ani výhrůžky. V souvislosti s těmito incidenty došlo k zamčení spodního bytu ze strany žalované, v jiném rozsahu žalobci v užívání omezeni nebyli a sami žalobci připustili, že nebyli vykázáni z celého domu, že toto omezení se vztahuje na byt žalované včetně prádelny. Tato prádelna je součástí bytu žalované, je v ní přístup k užitkové vodě, dům je však již nyní napojen na vodovod a žalobci mají jiné přístupy k vodě. Žalobkyně dříve využívala sušičku v prádelně, po jejím uzamčení má již sušičku vlastní. V prádelně zůstalo čerpadlo, které se v současné době nepoužívá. Dopisem ze dne 20. 6. 2022 žalobci uplatnili vůči žalované právo na vrácení daru pro tři okruhy důvodů, jak jsou vymezeny výše, odstoupili od darovací smlouvy a vyzvali žalovanou k poskytnutí součinnosti pro přepis vlastnického práva. Žalovaná uplatnění práva na vrácení daru neuznala.

24. Podle § 2072 o. z. ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.

25. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

26. V projednávané věci je dán naléhavý právní zájem na případném určení vlastnictví, neboť žalobci, kteří o sobě tvrdí, že jsou vlastníky daných nemovitostí na základě uplatnění práva na vrácení daru, nejsou jako vlastníci zapsáni v katastru nemovitostí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4593/2010).

27. Soud dále vyšel z těchto právních východisek: podle § 2072 odst. 1 o. z. platí, že nevděkem již není jen chování v rozporu s dobrými mravy, tak jak to vyžadovala předchozí úprava, ale musí se jednat o jednání úmyslné či z hrubé nedbalosti, které dárci ublíží. Do posuzování, zda došlo k naplnění podmínek pro odvolání daru tak vstupuje i subjektivní kritérium ublížení dárci. Z hlediska naplnění podmínek pro možnost odvolání daru pro nevděk je proto třeba se zabývat tím, zda se obdarovaný vůči dárci dopustil jednání zjevně porušujícího dobré mravy, včetně toho, zda takovým jednáním úmyslně nebo z hrubé nedbalosti dárci ublížil. Pojmem zjevného porušení dobrých mravů zákonodárce patrně nezamýšlel synonymum pro dříve užívaný pojem„ hrubé porušení dobrých mravů“, ale jde-li o zjevnost, pak se tím myslí jeho očividnost navenek, kterou není třeba bez dalšího hlouběji dokazovat. Zodpovězení otázky, zda v konkrétní situaci došlo k činu, který lze označit za zjevně porušující dobré mravy a který má z toho důvodu vést k úspěšné revokaci daru, spočívá v komplexním hodnocení závadného chování, jež v sobě nese prvky subjektivního a objektivního vyhodnocení tvrzeného revokačního důvodu. Rozhodujícím má být především objektivní hledisko, teprve na místě druhém má nastoupit úvaha, jak nemravné chování pociťoval sám dotčený dárce. Nepochybně je třeba vyhodnotit, jak moc intenzivně dárce vnímá závadné chování obdarovaného, tj. jak moc se cítí amorálním činem ublížen. Teprve vzájemným srovnáním a následným vyhodnocením obou hledisek lze dospět k důvodnému závěru o patřičnosti revokace. Uvedené však neznamená, že pouhé subjektivní přesvědčení dárce o tom, že obdarovaný se vůči němu zachoval nevděčně (tj. vnímá skutek obdarovaného jako ublížení), samo o sobě postačuje k revokaci; závěr o patřičnosti revokace je třeba objektivizovat testem dobrých mravů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1794/2018); odstupuje-li dárce od darovací smlouvy pro nevděk, musí konkretizovat, v čem shledává chování obdarovaného nevděčným, resp. musí artikulovat, jak a čím mu obdarovaný„ ublížil“, aby bylo možno posoudit, zda šlo o„ zjevné porušení dobrých mravů“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 33 Cdo 3370/2017); při zkoumání platnosti a účinnosti takového právního úkonu nelze přihlížet ke skutečnostem, které nastaly až poté, co měl nabýt účinnosti, tj. poté, co se dostal do sféry adresáta (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1275/2022).

28. Ústavní soud ustáleně považuje korektiv dobrých mravů za souhrn etických, obecně uznávaných a zachovávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti (srov. nález ze dne 12. 3. 2001 sp. zn. II. ÚS 544/2000 (N 41/21 SbNU 363) či bod 32. nálezu ze dne 14. 11. 2017 sp. zn. I. ÚS 3391/15 (N 209/87 SbNU 413)). Přitom § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., či § 6 a § 8 zákona č. 89/2012 Sb., může vystupovat jako nejzazší korektiv autonomie vůle (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3542/20).

29. Úvodem soud podotýká, že z průběhu řízení je zjevné, že rodinné vztahy účastníků jsou špatné, komplikované a v současné době velmi vyhrocené a že účastníci řeší mezi sebou daleko širší okruh problémů a konfliktů. Zároveň se jeví, že rodina je rozdělena – žalobci a dcera žalobců [jméno] na jedné straně a žalovaná a dcera žalobců [jméno] na straně druhé. V dané souvislosti je však třeba zdůraznit, že předmětem řízení nebylo komplexní řešení situace rodiny žalobců. Jestliže se totiž žalobci domáhají vrácení daru, tak z hlediska takto jimi samými vymezeného předmětu řízení jsou relevantní pouze důvody, které byly ze strany žalobců uvedeny v rámci daného písemného právního jednání, tedy dopisu ze dne 20. 6. 2022. Takto žalobci vymezili tři okruhy jednání, pro které uplatnili právo na vrácení daru. Šlo o omezování přístupu k vodě v prádelně v přízemí domu, slovní atakování žalobců s tím, že jsou vyhazováni z domu a že je jim sdělováno, že mají opustit byt v přízemí, a otázku nakládání s movitými věcmi žalobců. Již zde lze podotknout, že žalované nebylo v této výzvě ani později (další výzvou k vrácení daru) vytčeno žádné jiné jednání, především tedy nebyl výzvou k vrácení daru uplatněn důvod spočívající v případném neposkytnutí pomoci či nezájmu o žalobce ze strany žalované, v nedostatečné péči o darované nemovitosti, v otázce hrazení provozních nákladů nebo v nevhodném chování vůči komukoli jinému než právě a jen žalobcům.

30. V dané souvislosti lze dále obecně zdůraznit, že žalobci jsou oprávněnými ze služebnosti užívání k předmětným nemovitostem. Za dané situace, kdy ze strany žalované došlo objektivně k omezení výkonu tohoto práva (zamčení části prostor v domě), měli žalobci k dispozici námitku, že jejich práva ze služebnosti jsou omezována, přičemž – aniž by soud jakkoli předjímal důvodnost takové žaloby – jim nic nebránilo v tom, aby se ochrany těchto svých práv z titulu služebnosti domáhali v soudním řízení. V řízení bylo ale dáno rovněž prokázáno, že v době, kdy se služebnost zřizovala, byla mezi účastníky shoda na tom, že nemovitost bude nadále užívána ve stávajícím faktickém rozsahu, tedy že žalovaná s jejím manželem bude užívat byt v přízemí a žalobci byt horní. I tuto skutečnost je třeba brát do úvahy při hodnocení otázky soužití účastníků a z toho plynoucích sporů, a tato je rovněž podstatná i ve vztahu k otázce důvodnosti uplatnění práva na vrácení daru, neboť faktická povaha sporu mezi účastníky odpovídá spíše sporu o rozsah a výkon práv ze služebnosti a s tím spojených provozních otázek než o jednání, které by mělo zakládat úmyslné zjevné porušení dobrých mravů ze strany žalované. Jakkoli soud uznává, že zjevným porušením dobrých mravů může obecně (resp. v extrémních případech) být i porušení oprávnění dárce z věcného břemene užívání, dospěl k závěru, že v této věci se o takový případ nejedná, a to především proto, že faktické omezení žalobců směřovalo k prostorům, které dlouhodobě – před i po uzavření darovací smlouvy – užívala rodina žalované (byt v přízemí včetně prádelny), a nikoli k prostorům, které by užívali žalobci pro své potřeby. Do jisté míry spornou by snad mohla být otázka prádelny, ve vztahu ke které soud odkazuje na další části odůvodnění.

31. K otázce dispozice s movitými věcmi soud konstatuje, že skutkové vymezení tohoto důvodu v odvolání daru je z hlediska určitosti hraniční, neboť je formulováno velmi obecně. Soud zde vyšel z § 556 o. z. a z toho že jednostranná jednání se vykládají podle úmyslu jednajícího, avšak pouze za předpokladu, že byl takový úmysl znám druhé straně, anebo musela-li druhá strana o tomto úmyslu vědět. Při zjišťování úmyslu jednajícího a vědomosti druhé strany o tomto úmyslu je třeba zohlednit všechny okolnosti rozhodné pro výklad právních jednání. Základem by měla být kritéria vztahující se k danému právnímu jednání a okolnostem jeho projevu (povaha a účel jednání, skutečnosti, které jednání předcházely, i ty, které následovaly). Týká-li se jednání již existujícího právního vztahu, je třeba vykládat je v kontextu daného vztahu. Zohlednit je třeba i širší okolnosti vyplývající z předchozích vztahů dotčených účastníků.

32. Z reakce žalované i z procesních stanovisek pak vyplynulo, že tato výtka směřovala k „ úklidu“, k němuž došlo na jaře 2020. Soud proto i tento důvod přezkoumal, a to i proto, že ze strany žalované nebyla uplatněna námitka pozdního uplatnění práva na vrácení daru (§ 2075 o. z.). Tento důvod pro vrácení daru však není důvodný. Ve věci nebyl spor o to, že k onomu úklidu došlo, strany se rozcházely spíše v tom, zda bylo nezbytné vyhodit vše, co bylo vyhozeno. Soud v dané věci zohlednil, že žalobci o tomto úklidu věděli předem a nebylo jim nijak bráněno v tom se na něm podílet. Žalobkyně zároveň uvedla, že na půdě měla věci především jejich starší dcera, že žalované neříkali, které konkrétní věci se vyhodit nemají nebo že žalované žalobci výslovně nevyčetli, když některé věci nenašli. Rovněž žalobce připustil, že konkrétní věci neřešil. Jestliže žalobci věděli o plánovaném úklidu předem, nebránilo jim nic ani v tom, aby určili konkrétní věci, které se vyhodit nesmí, a pokud by tyto vyhozeny přesto byly (a pokud by to žalobci vnímali jako újmu), aby toto žalované vytkli obratem, nebo alespoň ve výzvě z února 2022 a následně ve výzvě k vrácení daru. Soud přitom v dané souvislosti nemá důvod nevěřit tomu, že by žalovaná a další osoby takový případný konkrétní požadavek nerespektovaly. Zároveň za této situace nelze přisvědčit postoji žalobců, že by se snad každá jednotlivá věc měla před jejím vyhozením konzultovat. Jako podstatný moment dále soud zmiňuje, že dokonce i dcera žalobců [jméno] uvedla, že vztahy účastníků byly výborné až do incidentu v červenci 2021, z čehož vyplývá, že pokud by otázka provedení tohoto úklidu byla žalobci vnímána tak intenzivně, že by mělo jít o jednání dokonce zjevně nemravné, podepsalo by se to na vzájemných vztazích. Poukázat lze dále na výpověď žalované, které uvedla, že ji žalobkyně pochválila s tím, že postoje žalobce k úklidu nemá řešit. Obdobně žalobkyně sama uvedla, že před incidentem v roce 2021 měly s žalovanou dobré vztahy.

33. V dané souvislosti lze dále přihlédnout k tomu, že žalovaná byla vlastníkem předmětné nemovitosti, přičemž převod vlastnického práva byl odůvodněn i tím, aby se žalovaná jako vlastník o dané nemovitosti starala. Jako nepřiléhavý se soudu jeví argument žalobců, že darování nemovitostí žalované mělo založit stav, že všechny movité věci„ zůstanou na svém místě“. To neodpovídá povaze ani obsahu darovací smlouvy, nevyplynulo to z žádné výpovědi ani z jiných důkazů, a obecně to neodpovídá ani povaze vlastnického práva, byť omezeného právy ze služebnosti. V této souvislosti byly navíc prokázány důvody pro předmětný úklid, a to oprava komínu a dále narození dítěte žalované. Z výpovědí osob, které se daného úklidu účastnily, dále nevyplývají žádné skutečnosti, které by měly mít takovou intenzitu, aby se v dané situaci mohlo uvažovat o jejich rozporu s dobrými mravy. Naopak lze poukázat na to, že ze svědeckých výpovědí např. vyplynulo, že žalobkyně úklid kvitovala, nebo že žalobkyně i v jiných případech vyhazovala věci„ bokem“, což potvrdila svědkyně [celé jméno žalobkyně] a [příjmení]. Zjevný je též rozpor v postoji obou žalobců, tedy že postoj žalobkyně k úklidu byl spíše pozitivní oproti více rezervovanému a negativnímu postoji žalobce. Jakkoliv soud nechce zlehčovat, že žalobci mohli mít k některým věcem citovou vazbu, nelze z toho bez dalšího dovozovat tak extrémní následek, jako je rozpor s dobrými mravy. V řízení z ničeho nevyplynulo, že by žalovaná v dané souvislosti snad měla jednat s jakýmkoliv záměrem žalobcům v souvislosti s úklidem věcí způsobit cíleně (či snad škodolibě) jakoukoliv újmu. Naopak lze poukázat například na incident s náhradními díly, ve vztahu ke kterým více svědků vypovědělo, že žalobce neakceptoval návrh na pomoc s jejich prodejem, ale tyto rozbil. Dále z výpovědí více svědků vyplynulo, že žalovaná obdržela obecný souhlas, aby si s těmi věcmi dělala, co chce. Ani z výpovědi svědkyně [příjmení] nelze dovozovat, že by se vyhodilo úplně vše, neboť tato svědkyně byla na místě pouze 2x a sama uvedla, že tam žádný konflikt nezažila. Další svědci, kteří byli úklidu průběžně přítomni (svědek [celé jméno žalované], svědkyně [příjmení] a [celé jméno žalobkyně]) přitom uvedli, že se věci třídily. Nešlo ani o nějaké všeobecné cílené vyhazování všech věcí žalobců, když např. věci žalobce v garáži zůstaly netknuty. Soud tedy tento důvod neshledává jako důvodný. Dále lze dodat, že soudu se z rozsáhlých výpovědí jednotlivých osob spíše jeví, že zde šlo více o střet dvou principů, a to„ raději vše uchovat“ na straně jedné a„ klidně vše vyhodit“ na straně druhé, než o vyhrocený spor o konkrétní movité věci, které by byly vyhazovány s nějakým škodolibým úmyslem.

34. V řízení nebylo ani prokázáno, že by žalobci nějakou věc zakázali vyhodit a tato by přesto vyhozena byla. Pokud žalobci chtěli žalované vyčítat vyhození určité konkrétní věci a tedy, že se daná výtka a vrácení daru měly vztahovat k určitým specifickým věcem, nic jim nebránilo v tom je uvést ve výzvě k vrácení daru. V dané souvislosti již nelze akceptovat, aby se obecně formulovaná výtka dodatečně prostřednictvím jejich výslechů konkretizovala na další a další specifické věci a s tím spojené výčitky. Stejně tak nelze daný důvod rozšiřovat na věci dalších osob (např. dcery žalobců [jméno]), neboť v tomto ohledu je výzva k vrácení daru formulována jednoznačně pouze na věci žalobců. Obdobně nelze daný důvod dodatečně rozšiřovat na výtky ohledně chovu holubů, neboť otázka chovu holubů není ve výzvě k vrácení daru řešena.

35. Ve vztahu k otázce zamezení přístupu do prádelny soud opakuje, že ve své podstatě jde o spor o rozsah výkonu práv ze služebnosti žalobců. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná skutečně předmětný prostor, který se nachází v prostoru bytu žalované v přízemí, zamkla, resp. že k jeho nepřístupnosti došlo tím, že zamkla vchodové dveře do jejího bytu v přízemí tak, aby do něj nemohly vstupovat osoby bez klíčů.

36. Zároveň však bylo prokázáno, že tím nebylo zamezeno k jiným přístupům žalobců k vodě. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že tento důvod byl ve výzvě k vrácení daru odůvodněn právě tím, že jsou žalobci omezováni v tom„ vstupovat k přístupu vody“. Na základě dokazování však bylo zjištěno, že v daném ohledu jde o vodu užitkovou, že byla zřízena přípojka na vodovod, a že žalobci mají jiné přístupy k vodě, zejména, že mají přístup k vodě ve svém horním bytě. Je třeba přihlédnout i k důvodům, pro které tak žalovaná učinila, a zároveň k dopadům do sféry žalobců. Žalovaná své důvody pro tento krok v řízení vysvětlila, kdy odkázala zejména na pro ni nepříjemný incident s její tetou, na požadavek ohledně soukromí její rodiny, jakož i na to, že nechtěla mít v prádelně zapnuté čerpadlo, neboť s ním byly problémy a potřeba oprav. Žalobce sám připustil, že šlo o omezení co do užitkové vody, kterou chtěl využívat. Jakkoliv tedy soud souhlasí s žalobci, že jde o omezení v užívání„ všech prostor v domě“, není soud toho názoru, že by šlo o tak zásadní důsledek pro žalobce, pro který by bylo možné uvažovat o hodnocení takového jednání ze strany žalované jako jednání rozporného s dobrými mravy, a to tím spíše v situace, kdy se žalobci případně mohli ochrany svých práv domáhat z titulu smlouvy o služebnosti, případně z rušené držby. Pro úplnost soud dodává, že požadavek na přístup do prádelny (případně na umožnění přesunutí čerpadla žalobců z prádelny, k čemuž žalovaná i její manžel vypověděli, že tomu by nijak nebránili) je kvalitativně jiný než žalobci zmíněný záměr nově si propojit vodu z prádelny ven, neboť v druhém případě již nejde o realizaci práva užívání nemovitostí, ale o faktickou stavební úpravu domu.

37. Co se týče posledního uplatněného důvodu, tedy že žalobci mají být vyzýváni, aby opustili byt v přízemí, tak ani zde soud nedospěl k závěru, že by mohlo jít o u jednání zakládající důvodnost uplatnění práva na vrácení daru. V řízení bylo prokázáno, že byt v přízemí je zamykán a že žalobci byli vyzváni, aby tam nechodili, to však samo o sobě nemůže být bez dalšího hodnoceno jako jednání, který je zjevně v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná opět vysvětlila, z jakých důvodů tak učinila, kdy jde zjevně o důsledek déle trvajícího konfliktů v rámci širší rodiny, přičemž s ohledem na výsledky dokazování a výpovědi jednotlivých osob má soud za to, že požadavek žalované, aby do bytu v přízemí, který obývá žalovaná a její rodina, žalobci nechodili, nelze považovat za zjevně nepřiměřený. Obecně lze jistě akceptovat v dané souvislosti i to, že žalovaná začala být na otázku soukromí více citlivá právě po narození svého dítěte. Poukázat lze i na to, že žalobce uvedl, že v době jejich nepřítomnosti do spodního bytu chodil např. zkontrolovat vodu nebo vytahovat nabíječky. Dcera žalobců [jméno] v dané souvislosti sice vypověděla, že slyšela žalovanou, jak žalobcům říká, ať vypadnou, ale i ona uvedla, že se to vztahovalo ke spodnímu patru – tedy bytu žalované. Obdobně se vyjádřila i žalobkyně. Takovou reakci žalované, byť ji žalovaná popírá, lze označit za obecně neslušnou vůči svým prarodičům, nicméně je třeba vnímat kontext, kdy šlo o situaci, kdy byla mezi účastníky řešena citlivá otázka vrácení daru, kdy daná situace navazuje na dřívější incidenty a kdy žalovaná vypověděla, že se řešila i otázka soudů ve vztahu k její dceři (což by ostatně odpovídalo i čl. V. bodu b) následného dopisu žalobců z února 2022). Byť i zde jde formálně o porušení práv ze služebnosti žalobců, nejde podle názoru soudu o jednání, kterým by bylo do sféry žalobců zasaženo tak razantním způsobem, aby bylo možné jej kvalifikovat jako nemravné. Soud v dané souvislosti přihlíží i k tomu, že tento faktický stav – de facto dvě bytové jednotky ve dvou patrech s vlastními vchody – fungoval i před uzavřením darovací smlouvy. I zde platí, že jde svou povahou formálně o spor ohledně rozsahu a výkonu práv ze služebnosti; materiálně však jde zjevně především o rovinu mimoprávní. Nadto lze poukázat i na to, že žalobci uvedli, že nikdy nešlo o žádné zásadní slovní výměny, vulgarity ani výhružky, spíše o to, že cítili, že tam nejsou vítáni, že žalovaná uvedla, že nikdy žalobce slovně neatakovala, neřekla jim nic vulgárního, nikdy je nevyhodila z celého domu, nebo neřekla, aby se odstěhovali pryč, a že její manžel uvedl, že ani z jeho strany nedošlo k žádným slovním atakům.

38. Skutečnost, že žalovaná nechce, aby žalobci vstupovali do jejího bytu v přízemí, tak sice lze hodnotit jako do jisté míry necitlivou s ohledem na dřívější vazby a způsob soužití, nicméně soud nedospěl k tomu, že by danou situaci bylo možno kvalifikovat za tak intenzivní a protiprávní jednání, že by toto mohlo být podkladem pro tak razantní následek, jako je odnětí vlastnického práva žalované. Ani skutečnost, že žalovaná umožňuje jiným osobám než žalobcům, aby ji navštěvovaly, nemůže založit nemravnost takového jednání. I když žalovaná učinila opatření, aby zamezila volnému vstupu do jejího bytu, nelze na žalovanou souběžně klást požadavek, aby zároveň nevpustila do bytu nikoho jiného, byť soud uznává, že takový režim žalobci mohou vnímat osobně a citlivě.

39. Jakkoli se jednotlivé osoby vyjadřovaly i k mnoha dalším okolnostem včetně aktuálního stavu, vzájemných vztahů, ochoty pomáhat apod., tyto skutečnosti nebyly pro věc rozhodné, neboť soud, jak je již uvedeno výše, přihlížel k tomu, co bylo uplatněno ve výzvě k vrácení daru a právě a jen tyto skutkové důvody jsou pro posouzení věci důležité. Stejně tak obecně platí, že k případnému dalšímu negativnímu chování obdarované po doručení výzvy nelze přihlédnout, nebyla-li znovu učiněna výzva k vrácení daru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2003, sp. zn. 57 Co 25/2003).

40. Pro úplnost soud dodává, že intenzitu vytýkaného jednání poměřoval i rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (byť se tato vztahuje k předchozí právní úpravě), na kterou soud rovněž odkazuje např. co do následujících rozhodnutí: skutečnost, že obdarovaný podal na dárce trestní oznámení, nepředstavuje hrubé porušení dobrých mravů, v jehož důsledku se dárce může úspěšně domáhat vrácení daru, i když byl dárce následně zproštěn obžaloby proto, že se skutek, pro který byla obžaloba podána, nestal (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2248/2011); žalovaná v jednom případě vykázala dceru žalobce ze společného domu a nazvala ji„ rozmazleným parchantem“, slovně napadala žalobce mimo jiné i výrazem„ zkorumpovaný policajt“ a 28. 7. 2003 jej uhodila ulomeným stěračem od osobního automobilu. Rovněž podala na žalobce čtyři oznámení o spáchání přestupku, v nichž tvrdila, že ji žalobce verbálně i fyzicky napadl. Takové chování žalované se bezesporu příčí dobrým mravům, neboť není v souladu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi manžely určuje, jaký má být obsah jejich jednání. Z dikce § 630 obč. zák. však vyplývá, že nestačí jen chování v rozporu s dobrými mravy, nýbrž aby bylo důvodem k vrácení daru, musí jít o chování obdarovaného hrubě porušující dobré mravy. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že v řízení zjištěné chování žalované vůči žalobci nenaplňuje znaky hrubého porušení dobrých mravů ve výše uvedeném smyslu ani z hlediska intenzity, ani z hlediska rozsahu„ závadnosti“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 33 Odo 113/2006).

41. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná a tato byla zamítnuta, neboť žalobcům právo na vrácení daru nevzniklo, přičemž soud opět připomíná, že subjektivní přesvědčení dárců o tom, že obdarovaná se vůči nim zachovala nevděčně (tj. vnímají skutek obdarované jako ublížení), samo o sobě nepostačuje k revokaci daru; závěr o patřičnosti revokace je třeba objektivizovat testem dobrých mravů. Právě o takový případ se jedná, neboť z průběhu řízení je zjevné, že (nejen) žalobci celou situaci vnímají velmi osobně, nicméně to však samo o sobě nemůže vést k tak zásadnímu důsledku jako je vrácení daru.

42. Mělo-li by být skutečně v současné době jediným problémem to, že žalobci nemohou chodit do prádelny a do bytu žalované (otázka úklidu věcí proběhla před téměř třemi lety), jak plyne z výzvy k vrácení daru, mají žalobci v dané souvislosti možnost pokusit se vymoci si tento přístup cestou uplatnění práv ze služebnosti. Z kontextu celé věci se však soudu její, že skutečný problém je zcela jinde, a to obecně v otázce vícegeneračního soužití. K řešení těchto situací však nárok na vrácení daru pro nevděk obecně neslouží, není-li spojen s objektivním a zjevným (tedy zřejmým, jednoznačným a nepochybným) porušením dobrých mravů ze strany obdarované, což však tento případ není.

43. Zcela nad rámec věci soud podotýká to, co již bylo uvedeno na začátku řízení, tedy že tento spor, ať už bude úspěšný kdokoli, rodinnou situaci účastníků nevyřeší, a jestliže mají strany zájem na tom se alespoň pokusit normalizovat vzájemné vztahy do budoucna, je třeba – avšak při ústupcích na obou stranách – znovu projednat a nastavit si společně akceptovatelné a realistické podmínky vzájemného soužití.

44. Výroky o náhradě nákladů řízení vycházejí z toho, že (i) jestliže je předmětem řízení určení, že nemovitosti tvoří součást SJM žalobců s tím, že tento výrok má mít důsledky vážící se k zápisu do katastru nemovitostí, musí být oba manželé v řízení účastni, a (ii) ideální podíl na spoluvlastnictví nemovitosti má charakter samostatné věci, takže právní osud jednotlivých podílů se posuzuje samostatně. Ve vztahu k žalobnímu požadavku podle výroku I. tedy žalobci mají postavení nerozlučných společníků a tomu odpovídá jejich solidární povinnost k náhradě jedné poloviny nákladů řízení žalované. Druhou polovinu této náhrady je povinna zaplatit žalobkyně sama, neboť se domáhala, aby bylo určeno, že je vlastníkem spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech o velikosti 1/2.

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 39 161 Kč (po zaokrouhlení na celé koruny). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. b), § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z devíti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, dvě písemná vyjádření ve věci samé a účasti při jednání odpovídající celkem šesti úkonům) včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 1 764,22 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou: -) dne 26. 10. 2022 a 5. 12. 2022 náhrada vždy ve výši 437,12 Kč za 30 ujetých km v částce 237,12 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,2 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., -) dne 18. 1. 2023 a 6. 2. 2023 náhrada vždy ve výši 444,99 Kč za 30 ujetých km v částce 244,99 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,2 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., a dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 32 364,22 Kč ve výši 6 796,49 Kč. S ohledem na výše uvedené hradí tuto částku z jedné poloviny (19 580,50 Kč) žalobci společně a z druhé poloviny žalobkyně b) sama.

46. Za situace, kdy ve spise chybí údaj o ceně nemovitostí, je vyloučeno užití obecného ustanovení o tarifní hodnotě podle § 8 odst. 1 a. t. a je třeba aplikovat § 9 odst. 4 písm. b) a. t., podle něhož činí tarifní hodnota 50 000 Kč.

47. Soud nepřiznal náhradu za vyúčtované porady, neboť jednak soudu nebylo doloženo, co konkrétně bylo jejich předmětem a proč trvaly vždy déle než hodinu, ale především soud vyšel z toho, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení je soud povinen uplatněné náklady vždy poměřovat jejich účelností v konkrétním sporu. S ohledem na průběh řízení, kdy při jednotlivých jednáních docházelo pouze k výslechu navržených osob a kdy zástupci žalované zároveň náleží náhrada za úkon převzetí věci a první vyjádření ve věci samé, se uplatňování dalších náhrad za porady nejeví jako účelné. Zároveň však soud přiznal náhradu též za závěrečné písemné vyjádření zástupce žalované, neboť jde svou povahou o vyjádření ve věci samé.