18 C 155/2018-131

Rubrum

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kapitánem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalované], [IČO] sídlem [adresa žalované] 2. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy takto:

Výrok

I. Žalovaná č. 1 [celé jméno žalované] je povinna souhlasit s vydáním osobního vozidla Škoda Superb [registrační značka], zelené barvy [VIN kód] z úschovy u Okresního soudu v Děčíně vedené pod sp. zn. [spisová značka] žalobci [celé jméno žalobce].

II. Žalovaná č. 2 [právnická osoba] je povinna souhlasit s vydáním osobního vozidla Škoda Superb [registrační značka], zelené barvy [VIN kód] z úschovy u Okresního soudu v Děčíně vedené pod sp. zn. [spisová značka] žalobci [celé jméno žalobce].

III. Vzájemný návrh žalované č. 2 [právnická osoba], kterým se žalovaná č. 2 domáhala uložení povinnosti žalobci [celé jméno žalobce] a žalované č. 1 [celé jméno žalované] souhlasit s vydáním osobního vozidla Škoda Superb [registrační značka], zelené barvy [VIN kód] z úschovy u Okresního soudu v Děčíně vedené pod sp. zn. [spisová značka] žalobci, se zamítá.

IV. Žalované jsou povinni zaplatit žalobci rovným dílem na náhradě nákladů řízení částku 12 800 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobce se v řízení domáhal, aby soud rozhodl o nahrazení souhlasu žalovaných s vydáním osobního vozidla Škoda Superb [registrační značka], zelené barvy [VIN kód] z úschovy u Okresního soudu v Děčíně vedené pod sp. zn. [spisová značka]. Předmětné vozidlo nejprve patřilo panu [příjmení], který vozidlo zakoupil nejspíše od autorizovaného prodejce. O předmětné vozidlo nejprve projevil zájem žalobce, nicméně prodávající [příjmení] chtěl, aby kupní cena byla zaplacena tak, že žalobce převezme jeho úvěr u žalované č. 2 a v hotovosti zaplatí částku 100 000 Kč. Žalobce dokonce za prodávajícího [příjmení] zaplatil několik splátek, aby si prodej nerozmyslel. Žalobce byl toho názoru, že by žalovaná č. 2 nesouhlasila s převzetím úvěru žalobcem, neboť proti žalobci bylo v rozhodné době vedeno několik exekucí, proto žalobce požádal žalovanou č. 1, aby úvěr od pana [příjmení] převzala. Následně vozidlo od pana [příjmení] zakoupila žalovaná č. 1, přičemž kupní cena v kupní smlouvě uzavřené mezi panem [příjmení] a žalovanou č. 1 byla sjednána tak, že tato žalovaná převzala úvěr od žalované č. 2 [právnická osoba] a žalobce doplatil prodávajícímu [příjmení] zbytek kupní ceny. Předmětné vozidlo následně od žalované č. 2 zakoupil žalobce s tím, že bude hradit splátky za žalovanou č. 1 žalované č.

2. Žalovaná 2 nesprávně informovala žalobce, že na vozidle zástavní právo, ale ve skutečnosti byl zajišťovací převod práva, který je ale dle právního názoru vysloveným Nejvyšším soudem v usnesení č.j. 31 Odo 495/2006 absolutně neplatný. Žalovaná pak doplatek kupní ceny postoupila [anonymizována dvě slova]. Předmětné vozidlo bylo následně zajištěno Policií ČR a následně bylo svěřeno do úschovy soudu, přičemž žalované nesouhlasí s vydáním vozidla z úschovy žalobci.

2. Žalovaná č. 1 [celé jméno žalované] ve věci uvedla, že není vlastníkem předmětného vozidla, žalovaná č. 1 uzavřela úvěrovou smlouvu se žalovanou č. 2 a po dobu splácení úvěru je vlastníkem žalovaná č.

2. Žalobce žalovanou č. 1 požádal, aby si vzala vozidlo na leasing, že žalobci by leasing nedali. Žalobce dal žalované v této souvislosti podepsat nějaké listiny, žalovaná č. 1 u žalované č. 2 společnosti [právnická osoba] nikdy nebyla. Vozidlo si nepřevzala, vždy jej užíval žalobce. Žalovaná č. 1 pracovala v restauraci [jméno], kterou fakticky provozoval žalobce, měla dostat pracovní smlouvu na plný úvazek, k čemuž nedošlo. Žalovaná č. 1 splátky žalované č. 2 neplatila, byly jí zasílány upomínky, následně vše oznámila Policii ČR. Soudním rozhodnutím bylo žalované č. 1 uloženo zaplatit žalované č. 2 částku 256 890 Kč a na základě exekuce to splácí. S panem [příjmení] a se žalobcem se setkala jednou na poště, kde se podepisovaly nějaké listiny, hovořilo se však o leasingu a ne o žádném úvěru.

3. Žalovaná č. 2 ve věci uvedla, že žalobce se nikdy nemohl stát vlastníkem předmětného vozidla. Jednak nedoložil koupi vozidla od žalované 1, avšak i kdyby se tak stalo, byla by taková koupě v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná 2 se žalovanou 1 uzavřela smlouvu o úvěru se zajišťovacím převodem vlastnického práva k předmětnému vozidlu, přičemž z důvodu nesplácení úvěru žalovaná č. 2 odstoupila od smlouvy o úvěru, přičemž žalovaná č. 2 uplatnila vlastnické právo k úvěru, žalovaná č. 1 a vozidlo nevydala. Žalovaná č. 1 měla na naléhání žalobce zakoupit vozidlo s tím, že žalobce bude hradit závazky ze smlouvy o úvěru. Žalovaná 1 chtěla vozidlo vrátit žalované 2, avšak nemohla, protože jej užíval žalobce. Proti žalobci bylo vedeno trestní řízení u zdejšího soudu pro přečin podvodu pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná č. 2 dále dodává, že zajišťovací převod vlastnického práva není neplatný, neboť nebyla sjednána propadná zástava, ale bylo sjednáno, že vozidlo bude prodáno a výtěžek bude použit ke snížení pohledávek za žalovanou č.

1. Pohledávky ze smlouvy o převodu nebyly uhrazeny, proto se žalobce nemohl nikdy stát vlastníkem vozidla. Proti žalobci bylo navíc vedeno insolvenční řízení v obdobné od 12. 4. 2013 do 21. 8. 2018, usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 3. 5. 2011 č.j. [spisová značka] byla proti žalobci navíc nařízena exekuce. Žalobce tak patrně, vědom si svého hrozícího úpadku, v úmyslu skrýt vozidlo před věřiteli nefinancoval koupi napřímo ale přes prostředníka, žalovanou č.

1. Žalovaná č. 2 je přesvědčena, že vozidlo by ze soudní úschovy nemělo být vydáno žalobci, ale právě této žalované, proto vznesla vzájemný návrh, kterým se domáhá nahrazení projevu vůle žalobce a žalované č. 1 souhlasit s vydáním vozidla ze soudní úchovy žalované č. 2.

4. Soudu je z jeho vlastní činnosti známo, že v soudní úschově Okresního soudu v Děčíně sp. zn. [spisová značka] se nachází vozidlo Škoda Superb [registrační značka], zelené barvy [VIN kód], přičemž účastníky řízení o úschově jsou žalobce a žalované, které nesouhlasí s vydáním vozidla žalobci.

5. Žalovaná č. 1 a [jméno] [příjmení] se dne 9. 1. 2012 dohodli na koupi vozidla Škoda Superb [VIN kód], přičemž žalovaná se zavázala uhradit kupní cenu ve výši 100 000 Kč a současně se zavázala uzavřít se žalovanou č. 2 novou úvěrovou smlouvu a tuto plnit, což soud zjistil z kupní smlouvy ze dne 9. 1. 2021 uzavřené mezi [příjmení] [příjmení] a žalovanou č. 1, založené na č.l. 136 spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka].

6. Žalovaná č. 1 a žalovaná č. 2 se dohodly na tom, že žalovaná č. 2 [právnická osoba] poskytne žalované č. 1 [celé jméno žalované] úvěr na pořízení vozidla Škoda Superb [VIN kód] ve výši 249 875,66 Kč, jak soud zjistil ze smlouvy o úvěru [číslo] přičemž nedílnou součástí smlouvy o úvěru jsou obchodní podmínky. Ze stejné smlouvy soud zjistil, že žalované se dále dohodly na tom, že žalovaná č. 1 k zajištění pohledávky na vrácení úvěru převádí na žalovanou č. 2 své vlastnické právo ke shora uvedenému vozidlu, a to ke dni ke kterému žalovaná č. 2 své právo na nabytí vlastnického práva k vozidlu uplatní v případě poručení obchodních podmínek. Dlužnou částku se žalovaná zavázala hradit v pravidelných měsíčních splátkách po 7 562 Kč, což soud zjistil ze splátkového kalendáře ke smlouvě [číslo] Smlouva byla uzavřena dne 9. 1. 2012, jak soud zjistil z trestního příkazu zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne 24. 9. 2013 a z rozsudku zdejšího soudu č.j. [číslo jednací].

7. Z obchodních podmínek ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že tyto obsahovaly ujednání o tom, že žalovaná č. 2 nabude vlastnické právo k předmětu financování již převzetím vozidla žalovanou č. 1, přičemž žalovaná č. 2 může kdykoli písemně uplatnit své právo na základě písemného oznámení zaslaným žalované č. 1, přičemž žalovaná č. 1 může vozidlo nadále využívat jako vypůjčitel. Zajišťovací převod vlastnického práva trvá až do okamžiku úplného uspokojení pohledávky, poté se dohoda o zajišťovacím převodu ruší a žalovaná č. 1 se stává opět vlastníkem předmětného vozidla. Pokud by nebyla pohledávka řádně a včas uspokojena, je žalovaná č. 2 oprávněna vozidlo žalované č. 1 odebrat a vozidlo po poskytnutí dodatečné lhůty prodat za cenu obvyklou na trhu v příslušném místě a čase. Dle čl. 6 žalovaná č. 2 v takovém případě zajistí prodej vozidla a výtěžek použije ke snížení své pohledávky. Žalovaná nebyla oprávněna předmětné vozidlo dle obchodních podmínek předat třetí osobě. Žalovaná č. 2 je oprávněna pro případ předčasného ukončení smlouvy obsahují obchodní podmínky ujednání o tom, že pokud by žalovaná č. 2 realizuje vlastnické právo k vozidlu a jestliže zpeněžuje vozidlo, považuje se případná účetní ztráta za škodu, kterou je žalovaná č. 1 povinna uhradit, případný účetní zisk za přeplatek, který je žalovaná č. 2 povinna žalované č. 1 vrátit.

8. Žalovaná č. 2 zaslala žalované č. 1 odstoupení od smlouvy o úvěru pro neplacení splátek, jak soud zjistil ze znění odstoupení od smlouvy ze dne 11. 6. 12 a příslušné doručenky, přičemž žalovaná si odstoupení převzala dne 13. 6. 2012, jak vyplývá z příslušné doručenky.

9. Z finančního vypořádání předčasně ukončené smlouvy ze dne 11. 12. 2012 soud zjistil, že k uvedenému dni žalovaná evidovala dluh na úvěru ve výši 256 890 Kč.

10. Do 16. 7. 2020 byl úvěr splácen [jméno] [příjmení], Žalovaná č. 1 začala úvěr splácet až od 31. 8. 2021, kdy měsíčně hradila splátky v nepravidelné výši. Celkem byl úvěr splacen ke dni 21. 6. 2022 částkou 287 826,14 Kč, jak soud zjistil z přehledu přijatých plateb ke dni 21. 6. 2022.

11. Žalovaná č. 1 v řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém soud projednával nárok na zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru mezi žalovanými, kdy řízení bylo nejprve vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 5, což je soudu známo z jeho činnosti, uvedla, že vozidlo by mělo být vydáno 2. žalované, nikoli žalobci, jak soud zjistil z podání žalované č. 1 ze dne 26. 5. 2014 a 8. 4. 2014.

12. Žalovaná č. 1 podala na žalobce trestní oznámení, jak soud zjistil z protokolu o trestním oznámení ze dne 3. 7. 2012 [číslo jednací], přičemž v trestním oznámení uvedla, že jí žalobce přesvědčil vzít si na úvěr vozidlo, neboť žalobce nemá oficiální příjem. Vozidlo měl žalobce 2 měsíce užívat a pak jej dále prodat a vydělat na tom, za to žalované č. 1 přislíbil částku 10 000 Kč. Žalobce vše vyřídil, žalovaná č. 1 podepsala nějaké papíry. Později viděla žalobce ve vozidle, žalobce nehradil splátky úvěru, slíbenou částku jí nezaplatil a žalované č. 1 začaly chodit upomínky.

13. Žalovaná byla shledána vinnou tím, že dne 9. 1. 2012 uzavřela úvěrovou smlouvu s žalovanou č. 2, kdy uvedla nepravdivé údaje o svém pracovním poměru a příjmu, když k žádosti o úvěr přiložila nepravdivé potvrzení zaměstnavatele, tedy při sjednání úvěrové smlouvy uvedla nepravdivé údaje, čímž spáchala přečin úvěrového podvodu a byla odsouzena k trestu odnětí svobody v délce 12 měsíců s podmíněným odkladem na 30 měsíců, což soud zjistil z trestního příkazu zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne 24. 9. 2013.

14. Žalobce byl shledán vinným tím, že oslovil žalovanou č. 1 s žádostí, aby na sebe vzala úvěr na pořízení předmětného vozidla, které může výhodně koupit a se ziskem následně prodat, kdy za toto ji přislíbil 10 000 Kč, přičemž ji ujistil, že se o vše postará a slíbil ji zaměstnat v restauraci [jméno] ve [obec], takto [celé jméno žalované] přesvědčil a ona podepsala veškeré podklady týkající se úvěrové smlouvy na pořízení předmětného vozidla Škoda Superb, které jí předložil vyplněné k podpisu ve [obec] v restauraci [jméno], aniž by četla obsah podepisovaných listin, na základě takto podepsaných dokumentů poté sám bez její přítomnosti uzavřel dne 09. 01. 2012 v [obec] smlouvu o úvěru č. s žalovanou č. 2, a to za účelem financování pořízení vozidla, k žádosti o úvěr doložil padělané potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu žalované č. 1, přičemž si byl vědom toho, že údaje týkající se zaměstnání a s tím související příjem žalované č. 1 v uvedené žádosti o úvěr jsou nepravdivé, na základě těchto nepravdivých údajů byl žalované č. 1 žalovanou č. 2 poskytnut úvěr na nákup vozidla zn. Škoda Superb ve výši 249 875,66 Kč, který následně nikdo nesplácel a vozidlo žalobce užíval do jeho vydání policii, tedy úmyslně zosnoval a řídil uvedení nepravdivých údajů jiným při sjednávání úvěrové smlouvy a způsobení větší škody, čímž spáchal přečin úvěrového podvodu a byl odsouzen k odnětí svobody v délce 1 roku s podmíněným odkladem na dobu 18 měsíců. Toto skutkové zjištění soud učinil z rozsudku zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne 26. 8. 2019 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. [číslo jednací] ze dne 29. 7. 2021.

15. Ze smlouvy o postoupení pohledávky soud zjistil že žalovaná č. 1 postoupila společnosti [právnická osoba], svou pohledávku za žalobcem z titulu nedoplatku kupní ceny za vozidlo Škoda Superb [VIN kód], původně ve výši 430 000 Kč, aktuálně ve výši 290 000 Kč, a to za úplatu ve výši 145 000 Kč, přičemž částka 25 000 Kč byla uhrazena před podpisem smlouvy a zbytek bude uhrazen v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč. Podpis na smlouvě byl úředně ověřen, navíc žalovaná č. 1 označila za svůj při jednání. 16. [právnická osoba] oznámila žalobci, že žalovaná č. 1 na tuto společnost převedla pohledávku z titulu nedoplatku kupní ceny za vozidlo Škoda Superb 1,9 TDI, kterou má za žalobcem, jak soud zjistil z oznámení ze dne 18. 9. 2012.

17. Kupní cena byla žalobcem společnosti [právnická osoba] zaplacena v roce 2017, jak soud zjistil ze sdělení této společnosti ze dne 13. 12. 2022 a 24. 4. 2023.

18. Jak soud zjistil z protokolu o hlavním líčení č.j. [číslo jednací] konaném u zdejšího soudu dne 21. 4. 2015, žalovaná č. 1 před soudem v trestním řízení vypověděla, že v souvislosti s prodejem vozidla prodala pohledávku a dostala za ní částku 20 000 Kč, byla to pohledávka, co žalobce nezaplatil žalované č. 2, nepamatuje si, jak byla pohledávka charakterizována, ale nebyla to pohledávka z titulu kupní ceny. Byl u ní nějaký pán, který chtěl odkoupit rozdíl leasingové ceny, co žalobce nezaplatil. Žalovaná zájem měla a prodala pohledávku za 20 000 Kč, dále měla dostávat po dobu dvou let asi 5 000 Kč, celkem měla dále dostat asi 120 000 Kč, což nedostala.

19. V tomto řízení pak žalovaná č. 1 vypověděla, že někdo z [anonymizována dvě slova] u ní byl, že to za žalovanou č. 1 vyřídí za částku 20 000 Kč. [anonymizována dvě slova] se měla snažit vrátit vozidlo žalované č. 2 a rozdíl vymáhat po žalobci. Šlo o splátky, které měla hradit žalovaná č. 1 žalované č. 2 podle úvěrové smlouvy. Měli jí poslat smlouvu, což neučinili. Žalovaná č. 1 podepsala nějakou smlouvu, jakou, to už žalovaná neví. Ti muži se představili jako zástupci [právnická osoba]

20. Soud neuvěřil výpovědím žalované v tomto ani trestním řízení ohledně toho, že nevěděla, jakou smlouvu podepisuje. Předmětná smlouva, která byla rovněž provedena k důkazu, je totiž psána jednoduchým jazykem, obsahuje pouze tři články a celá je napsána písmem přiměřené velikosti na necelou stranu A4, ze které jednoznačně vyplývá, že žalovaná č. 1 převádí svou pohledávku za žalobcem z titulu kupní ceny za předmětné vozidlo.

21. Jelikož soud v řízení učinil skutkové zjištění o tom, že žalovaná č. 1 postoupila pohledávku z titulu nedoplatku kupní ceny za vozidlo za žalobcem v původní výši 430 000 Kč, současně 290 000 Kč, a současně, že žalobce uvedenou pohledávku z titulu kupní ceny inkasní agentuře zaplatil, má soud na základě těchto skutkových zjištění za prokázané i to, že žalobce se se žalovanou č. 1 dohodl na koupi předmětného vozidla za kupní cenu 430 000 Kč, kterou zcela uhradil.

22. Z výpisu z insolvenčního rejstříku soud dále zjistil, že proti povinné č. 1 bylo vedeno insolvenční řízení pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] u Krajského soudu v Ústí nad Labem, přičemž usnesením čj. [insolvenční spisová značka] ze dne 15. 2023 vzal soud na vědomí splnění oddlužení žalované č. 1 a současně žalovanou osvobodil od placení pohledávek, které dosud nebyly uspokojeny, jak soud zjistil z příslušného usnesení, které nabylo právní moci nejpozději dne 13. 6. 2023, jak soud zjistil z výpisu z insolvenčního rejstříku. Žalovaná č. 2 přihlásila do insolvenčního řízení svou pohledávku na zaplacení zbytku úvěru ve výši 256 890 Kč, a to jako nezajištěnou, což soud zjistil z přihlášky pohledávky.

23. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

24. V soudní úschově Okresního soudu v Děčíně sp. zn. [spisová značka] se nachází vozidlo Škoda Superb [registrační značka], zelené barvy [VIN kód], přičemž účastníky řízení o úschově jsou žalobce a žalované, které nesouhlasí s vydáním vozidla žalobci. Žalobce přesvědčil žalovanou č. 1, aby uvedené vozidlo zakoupila od pana [příjmení], které měl v úmyslu následně se ziskem prodat, neboť se domníval, že by úvěr od žalované č. 2 nedostal. Žalovaná č. 1 uvedené vozidlo zakoupila a část kupní ceny byla sjednána tak, že žalovaná uzavřela novou úvěrovou smlouvu se žalovanou č.

2. Úvěr byl žalované poskytnut, přičemž smlouva obsahovala ujednání, že žalovaná č. 1 k zajištění pohledávky na vrácení úvěru převádí na žalovanou č. 2 své vlastnické právo ke shora uvedenému vozidlu, a to ke dni ke kterému žalovaná č. 2 své právo na nabytí vlastnického práva k vozidlu uplatní v případě poručení obchodních podmínek. Obchodní podmínky obsahovaly ujednání o tom, že žalovaná č. 2 nabude vlastnické právo k předmětu financování již převzetím vozidla žalovanou č 1, přičemž žalovaná č. 2 může kdykoli písemně uplatnit své právo na základě písemného oznámení zaslaným žalované č. 1, přičemž žalovaná č. 1 může vozidlo nadále využívat jako vypůjčitel. Zajišťovací převod vlastnického práva trvá až do okamžiku úplného uspokojení pohledávky, poté se dohoda o zajišťovacím převodu ruší a žalovaná č. 1 se stává opět vlastníkem předmětného vozidla. Pokud by nebyla pohledávka řádně a včas uspokojena, je žalovaná č. 2 oprávněna vozidlo žalované č. 1 odebrat a vozidlo po poskytnutí dodatečné lhůty prodat za cenu obvyklou na trhu v příslušném místě a čase. Dle čl. 6 žalovaná č. 2 v takovém případě zajistí prodej vozidla a výtěžek použije ke snížení své pohledávky. Žalovaná nebyla oprávněna předmětné vozidlo dle obchodních podmínek předat třetí osobě. Žalovaná č. 2 je oprávněna pro případ předčasného ukončení smlouvy obsahují obchodní podmínky ujednání o tom, že pokud by žalovaná č. 2 realizuje vlastnické právo k vozidlu a jestliže zpeněžuje vozidlo, považuje se případná účetní ztráta za škodu, kterou je žalovaná č. 1 povinna uhradit, případný účetní zisk za přeplatek, který je žalovaná č. 2 povinna žalované č. 1 vrátit. Úvěr nebyl řádně splácen, žalovaná č. 2 zaslala žalované č. 1 odstoupení od smlouvy, které si žalované č. 1 dne 13. 6. 2012 převzala.

25. Žalobce se následně se žalovanou č. 1 dohodl na koupi předmětného vozidla za kupní cenu 430 000 Kč. Žalovaná č. 1 postoupila společnosti [právnická osoba], svou pohledávku za žalobcem z titulu nedoplatku kupní ceny za vozidlo, původně ve výši 430 000 Kč, aktuálně ve výši 290 000 Kč, a to za úplatu ve výši 145 000 Kč. Kupní cena byla žalobcem společnosti [právnická osoba] zaplacena v roce 2017.

26. Žalovaná č. 1 byla shledána vinnou tím, že dne 9. 1. 2012 uzavřela úvěrovou smlouvu s žalovanou č. 2, kdy uvedla nepravdivé údaje o svém pracovním poměru a příjmu, když k žádosti o úvěr přiložila nepravdivé potvrzení zaměstnavatele, tedy při sjednání úvěrové smlouvy uvedla nepravdivé údaje, čímž spáchala přečin úvěrového podvodu a byla odsouzena k trestu odnětí svobody v délce 12 měsíců s podmíněným odkladem na 30 měsíců. Žalobce byl shledán vinným tím, že oslovil žalovanou č. 1 s žádostí, aby na sebe vzala úvěr na pořízení předmětného vozidla, které může výhodně koupit a se ziskem následně prodat, kdy za toto ji přislíbil 10 000 Kč, přičemž ji ujistil, že se o vše postará a slíbil ji zaměstnat v restauraci [jméno] ve [obec], takto [celé jméno žalované] přesvědčil a ona podepsala veškeré podklady týkající se úvěrové smlouvy na pořízení předmětného vozidla Škoda Superb, které jí předložil vyplněné k podpisu ve [obec] v restauraci [jméno], aniž by četla obsah podepisovaných listin, na základě takto podepsaných dokumentů poté sám bez její přítomnosti uzavřel dne 09. 01. 2012 v [obec] smlouvu o úvěru č. s žalovanou č. 2, a to za účelem financování pořízení vozidla, k žádosti o úvěr doložil padělané potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu žalované č. 1, přičemž si byl vědom toho, že údaje týkající se zaměstnání a s tím související příjem žalované č. 1 v uvedené žádosti o úvěr jsou nepravdivé, na základě těchto nepravdivých údajů byl žalované č. 1 žalovanou č. 2 poskytnut úvěr na nákup vozidla zn. Škoda Superb ve výši 249 875,66 Kč, který následně nikdo nesplácel a vozidlo žalobce užíval do jeho vydání policii, tedy úmyslně zosnoval a řídil uvedení nepravdivých údajů jiným při sjednávání úvěrové smlouvy a způsobení větší škody, čímž spáchal přečin úvěrového podvodu a byl odsouzen k odnětí svobody v délce 1 roku s podmíněným odkladem na dobu 18 měsíců.

27. Proti povinné č. 1 bylo vedeno insolvenční řízení pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] u Krajského soudu v Ústí nad Labem, přičemž usnesením čj. [insolvenční spisová značka] ze dne 15. 2023 vzal soud na vědomí splnění oddlužení žalované č. 1 a současně žalovanou osvobodil od placení pohledávek, které dosud nebyly uspokojeny. Žalovaná č. 2 přihlásila do insolvenčního řízení svou pohledávku na zaplacení zbytku úvěru ve výši 256 890 Kč, a to jako nezajištěnou.

28. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

29. Řízení o soudní úschově vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno v roce 2014, proto je na něj třeba aplikovat v souladu s čl. 2 odst. 2 zákona č. 293/2013 ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2013. Dle § 185d o.s.ř. vydá soud předmět úschovy na jeho žádost, jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný, než příjemce uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků řízení a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je však třeba jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele. Složiteli vydá soud předmět úschovy na jeho žádost, jestliže příjemce projeví s tímto postupem souhlas, nebo prohlásí-li příjemce soudu, že předmět úschovy nepřijímá, nebo nevyjádří-li se příjemce ve lhůtě stanovené soudem, ačkoliv byl na takové následky upozorněn. Dle § § 185e platí, že byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli. Jelikož žalobce a žalované jsou účastníky řízení o úschově, přičemž žalované nevyslovily souhlas s vydáním úschovy žalobci, je dána aktivní žalobce a pasivní legitimace žalovaných v tomto řízení.

30. Jelikož žalobce i žalovaná č. 2 ve svém vzájemném návrhu opírají svůj nárok na vydání vozidla ze soudní úschovy o vlastnického práva, musel si soud jako předběžnou otázku posoudit, komu svědčí vlastnické právo k předmětnému vozidlu.

31. Žalovaná uzavřela s [příjmení] [příjmení] dle § 588 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), kupní smlouvu k předmětnému vozidlu, na základě které nabyla vlastnické právo k předmětnému vozidlu. Mezi žalovanou č. 1 a žalovanou č. 2 byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění do 31. 12. 2012 (dále jen„ obch. zák.“), přičemž pohledávka žalované č. 2 za žalovanou č. 1 ze smlouvy o úvěru byla zajištěna zajišťovacím převodem vlastnického práva k předmětnému vozidlu dle § 553 obč. zák. Na tomto místě soud poukazuje na rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Odo 495/2006, ve kterém se Nejvyšší soud s ohledem na velmi kusou právní úpravu vyslovil k posouzení platnosti dohody o zajišťovacím převodu práva. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud vysvětlil, že zajišťovacím převodem práva je převod práva s rozvazovací podmínkou, že zajištěný závazek bude splněn, případně se sjednáním zpětného převodu práva. Pokud by mělo k převodu vlastnického práva dojít až poté, co se dlužník ocitne v prodlení, nejedná se o zajišťovací převod a takovéto ujednání může být případně považováno za neplatné podle § 169 písm. e/ obč. zák., které brání případům tzv. propadných zástav. Mezi platným ujednáním o vzniku zajišťovacího práva a neplatným ujednáním o propadné zástavě je dle Nejvyššího soudu je zásadní rozdíl v okamžiku, kdy dochází k převodu práva. U platně sjednaného zajišťovacího převodu se stává nositelem práva podmíněně věřitel již na základě smlouvy, přičemž splnění závazku má za následek obnovení práva dlužníka, u propadné zástavy zůstává právo nadále dlužníkovi a okamžikem převodu práva je okamžik prodlení dlužníka se splněním závazku. Dále Nejvyšší soud shrnul, že„ zajišťovací převod vlastnického práva lze sjednat mj. formou ujednání, podle kterého bude věřitel oprávněn majetek zpeněžit dohodnutým způsobem a vrátit dlužníku případný přebytek zpeněžení (tzv. hyperochu). Takové ujednání (jež předpokládá, že až do zpeněžení zajištění bude dlužník v prodlení s plněním zajištěné pohledávky), se však neobejde bez dohody o tom, jaký vliv na vlastnické právo věřitele k takovému majetku bude mít byť pozdní uspokojení pohledávky dlužníkem z jiných zdrojů a na jaký účel mají být v této době použity užitky vzešlé ze zajištění.“ Dále Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení smlouvy, které váže vznik vlastnického práva věřitele k movité věci až k době prodlení dlužníka, není podmínkou rozvazovací, nýbrž odkládací, přičemž takové jednání má charakter propadné zástavy, a to bez ohledu na to, že byl případně ujednán způsob zpeněžení včetně ujednání, že se dlužníku dostane přeplatek (hyperocha).

32. Ustanovení smlouvy o zajišťovacím převodu práva jsou v rozporu s ustanovením obchodních podmínek, kdy ve smlouvě bylo ujednáno, že žalovaná č. 1 k zajištění pohledávky na vrácení úvěru převádí na žalovanou č. 2 své vlastnické právo ke shora uvedenému vozidlu, a to ke dni ke kterému žalovaná č. 2 své právo na nabytí vlastnického práva k vozidlu uplatní v případě poručení obchodních podmínek. V obchodních podmínkách pak bylo ujednáno, že žalovaná č. 2 nabude vlastnické právo k předmětu financování již převzetím vozidla žalovanou č.

1. Tento rozpor mezi smluvními ujednáními a ustanoveními obchodních podmínek soud vyřešil za přiměřeného použití ustanovení § 273 odst. 2 obch. zák., podle kterého mají odchylná ustanovení ve smlouvě přednost před zněním obchodních podmínek. V daném případě tedy bylo mezi žalovanými ujednáno, že vlastnické právo bude převedeno na žalovanou č. 2 a v okamžiku porušení obchodních podmínek, pod které lze bezpochyby podřadit i prodlení žalované č. 1 se splácením dluhu. Jedná se tedy o ujednání s odkládací, nikoli rozvazovací podmínkou, podle kterého vlastnické právo k předmětnému vozidlu přejde na žalovanou č. 2 a v okamžiku porušení obchodních podmínek, tedy i v případě prodlení žalované č. 1 s úhradou dluhu. Bez ohledu na to, zda byl ujednán způsob zpeněžení předmětu zajištění či nikoli, tedy soud s ohledem na shora uvedený závěr Nejvyššího soudu, od kterého nemá žádného důvodu se odchýlit, považuje ujednání o zajišťovacím převodu práva za neplatné dle § 169 písm. e) obč. zák., neboť naplňuje zákonem zakázané ujednání o propadné zástavě.

33. Jelikož je tedy dohoda o zajišťovacím převodu práva neplatná, nemohla tedy žalovaná č. 2 nabýt vlastnické právo k vozidlu o úschově, proto soudu nezbylo než vzájemný návrh žalované č. 2, kterým se domáhala nahrazení projevu vůle souhlasu žalobce a žalované č. 1 s vydáním vozidla své osobě, jako nedůvodný zamítnout, když jiné právo, o které by bylo opírán nárok na vydání vozidla z úschovy, žalovaná č. 2 netvrdila.

34. Nad rámec shora uvedeného je namístě uvést, že i kdyby byla dohoda o zajišťovacím převodu platná, i tak by nebylo lze vzájemnému návrhu žalované č. 2 vyhovět. Je tomu tak proto, že proti žalované č. 1 bylo vedeno insolvenční řízení, přičemž žalovaná byla v souladu s § 414 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen„ i. z.“), osvobozena od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Dle odst. 4 citovaného ustanovení platí, že při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, jestliže nedošlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení. Toto právo zajištěnému věřiteli však zůstane pouze v případě, že svou pohledávku do insolvenčního řízení přihlásí jako zajištěnou, pohledávka je v insolvenčním řízení zjištěna jako zajištěná a zajištěný věřitel nedal pokyn ke zpeněžení předmětu zajištění (srov. (KOZÁK, Jana kol. § 414 (Rozhodnutí o osvobození dlužníka). In: KOZÁK, Jana kol. Insolvenční zákon: Komentář (Systém ASPI). Wolters Kluwer (cit. 2023 -8-1). ASPI_ID KO182_2006CZ. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: 2336-), případně SPRINZ, Petr, CHYTIL, Petr. § 414 (Osvobození dlužníka od placení pohledávek). In: SPRINZ, Petr a kol. Insolvenční zákon. 1. vydání (4. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 22). I na věřitele, který má pohledávku zajištěnu zajišťovacím převodem práva, se v insolvenčním řízení hledí jako na zajištěného věřitele, který musí svou pohledávku přihlásit (jako zajištěnou) do insolvenčního řízení, přičemž nemá možnost domoci se vyloučení majetku z majetkové podstaty, jak vyložil Nejvyšší soud ČR např. ve svém rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 23/2012 ze dne 18. 7. 2013. Jelikož ale v tomto případě žalovaná č. 2 nepřihlásila svou pohledávku do insolvenčního řízení jako zajištěnou, nenáleží jí již dle § 414 odst. 4 i. z. a contrario právo domáhat se uspokojení své pohledávky ze zajištění, v tomto případě na základě zajišťovacího převodu práva. Nenáleží-li toto právo žalované č. 2, nelze jí tudíž ani vydat předmětné vozidlo z úschovy.

35. Jelikož tedy sice byla uzavřena dohoda o zajišťovacím převodu práva, která je však neplatná, žalovaná č. 1 dále převedla vozidlo na žalobce na základě kupní smlouvy uzavřené dle § 588 obč. zák., přičemž na jejím základě nabyl žalobce vlastnické právo k předmětnému vozidlu dle § 133 odst. 1 obč. zák, přičemž soud neshledal, že by uzavření takové smlouvy bylo neplatné dle 39 obč. zák. pro rozpor s dobrými mravy. Skutečnost, že žalovaná č. 1 prodala žalobci vozidlo bylo vyjádřením její svobodné vůle k nakládání s vozidlem, přičemž žalovaná č. 1 nebyla v dispozici s vozidlem nikterak omezena. Ani skutečnost, že žalobce přesvědčil žalovanou č. 1, aby úvěrovou smlouvu uzavřela namísto něj, když se žalobcem by žalovaná č. 2 patrně úvěrovou smlouvu neuzavřela, nehodnotí soud jako rozpornou s dobrými mravy. Byla to totiž žalovaná č. 2, která se rozhodla poskytnout úvěr právě žalované č. 1 s vědomím, že to bude žalovaná č. 1, která bude úvěr splácet, tedy nikoli žalobce. Žalovaná č. 2 tedy uzavřela smlouvu o úvěru se žalovanou č. 1, přičemž pohledávka byla částečně uspokojena, ve zbytku byla žalovaná č. 1 osvobozena v rámci oddlužení v insolvenčním řízení. Tohoto následku by bylo dosaženo i v případě, pokud by k následnému prodeji vozidla žalobci nedošlo. To, že žalovaná č. 2 nedosáhla uspokojení své pohledávky z úvěru za žalovanou č. 1 tím, že se nemohla uspokojit z předmětu zajištění, je způsobena nikoli následným prodejem vozidla, ale tím, že žalovaná č. 2 uzavřela se žalovanou č. 1 dohodu o zajišťovacím převodu práva, která však byla shledána neplatnou. Jinými slovy, převod vozidla na žalobce nikterak nezkrátil možnost uspokojení pohledávky žalované č.

2. Soud si je vědom toho, že žalovaná č. 2 uzavřela smlouvu o úvěru se žalovanou č. 1 v důsledku trestného činu, a to úvěrového podvodu, který spáchali žalobce se žalovanou č. 1, když žalovaná č. 2 vycházela při poskytnutí úvěru z podvržených dokladů, avšak na základě této skutečnosti se mohla žalovaná č. 2 po žalobci domáhat náhrady škody z trestné činnosti; mezi spáchaným trestným činem a následným uzavřením kupní smlouvy tak není přímá souvislost. Soud neshledal v postupu žalobce ani obcházení zákona, když žádné zákonné ustanovení nebrání povinnému v exekučním řízení ani dlužníku v insolvenčním řízení nabývat nový majetek. Pokud žalovaná č. 2 vyslovila domněnku, že se žalobce pokusil skrýt předmětné vozidlo před věřiteli, není žádného důvodu, proč by měla být z uvedeného důvodu v rozporu s dobrými mravy právě smlouva, na základě které žalovaný nabyl vozidlo do svého vlastnictví. V daném případě by tak bylo na místě spíše uvažovat o případné neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi [příjmení] [příjmení] a žalovanou č. 2, a v takovém případě by žalovaná č. 2 rovněž nikdy nemohla sjednat se žalovanou č. 2 zajišťovací převod práva, protože v takovém případě by se nikdy nestala vlastníkem předmětného vozidla. Soud nicméně rozpor této první kupní smlouvy s dobrými mravy rovněž neshledává.

36. Jelikož soud založil své skutkové zjištění ohledně prodeje vozidla žalovanou č. 1 žalobci mj. na základě uzavření smlouvy o postoupení pohledávky z titulu kupní ceny mezi žalovanou č. 1 a [anonymizována dvě slova], o které žalovaná uváděla, že si ji nepřečetla, je nutno zodpovědět i otázku platnosti této smlouvy. Podle § 49a obč. zák. právní úkon je neplatný, jestliže jej jednající osoba učinila v omylu, vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro jeho uskutečnění rozhodující, a osoba, které byl právní úkon určen, tento omyl vyvolala nebo o něm musela vědět. Právní úkon je rovněž neplatný, jestliže omyl byl touto osobou vyvolán úmyslně. Omyl v pohnutce právní úkon neplatným nečiní. Judikaturou již bylo dovozeno, že se nejedná o omluvitelný omyl, byl-li omyl jednající osoby zaviněn její nedbalostí při využití možnosti ověřit si skutečnosti rozhodné pro uskutečnění zamýšleného právního úkonu, tedy i v případě, kdy si osoba před podpisem nepřečetla smlouvu (viz usnesení Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 2526/2016 či rozsudek Nejvyššího soudu č.j. 30 Cdo 1251/2002). Skutečnost, že si žalovaná č. 1 případně nepřečetla smlouvu o postoupení pohledávky, než ji podepsala, proto tuto smlouvu neplatnou nečiní.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení. Jelikož žalobce ani k výzvě soudu své náklady nevyčíslil, přistoupil soud k vyčíslení nákladů žalobce dle obsahu spisu, a to ve výši 12 800 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč určené dle § 9 odst. 1 a. t. sestávající z částky 1 500 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, sepsání žaloby, účast na jednání soudu dne 29. 8. 2019, 2. 12. 2019, 19. 5. 2022 a 21. 7. 2022) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.

38. Součástí výroku o náhradě nákladů řízení nebyla nedopatřením vyhlášena lhůta k plnění ani platební místo, avšak soud upozorňuje žalované, že i tak jsou dle § 160 odst. 1 o.s.ř. povinny zaplatit náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, a to v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce.

Poučení