18 C 158/2020-51

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou ve věci žalobkyní: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] obě zastoupeny advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 42 500 Kč, se zamítá.

II. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) částku 42 500 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním na náhradě nákladů řízení částku ve výši 22 948 Kč k rukám právního zástupce žalobkyň, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1) Žalobkyně se podanou žalobou domáhaly zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích každá v částce 120 000 Kč, která jim vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u [anonymizována tři slova] [obec] pod sp.zn. 63 C 126/2006. Nesprávný úřední postup soudu spatřovaly žalobkyně v nepřiměřené délce řízení, které probíhalo od podání žaloby 19.7.2006 do doby, kdy byl rozsudek odvolacího soudu doručen zástupci žalobkyň, tj. 18.6.2020. Dle názoru žalobkyň bylo celé řízení skutkově i právně jednoduché, když již od počátku žaloby bylo zřejmé, že výpověď z nájmu bytu, jejíž oprávněnost byla předmětem řízení, postrádala zákonné i obecné náležitosti a byla neurčitá, což bylo v průběhu řízení shledáno i samotným žalobcem. U žalované uplatnily žalobkyně nárok na finanční zadostiučinění, k projednání jejich nároku však ke dni podání žaloby nedošlo. 2) Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobkyně předběžně uplatnily dne 18.6.2020 svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 120 000 Kč pro každou z nich ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“). Žádost žalobkyň žalovaná věcně projednala a došla k závěru, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Celková doba předmětného řízení byla žalovanou shledána jako nepřiměřená a žalovaná proto poskytla každé z žalobkyň zadostiučinění v penězích ve výši 77 500 Kč. K samotnému průběhu řízení pak na základě dostupných informací uvedla, že řízení vedené u [anonymizována tři slova] [obec] č.j. 63 C 126/2006 o určení neplatnosti nájmu bylo zahájeno dne 19.7.2006 podanou žalobou paní [jméno] [příjmení] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyň“). Právní předchůdkyně žalobkyň tedy vystupovala v řízení v pozici žalobkyně. Posuzované řízení trvalo 13 let a 11 měsíců, přičemž probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, rozhodnuto pak bylo jednou na obou stupních soustavy. V řízení bylo procesně rozhodováno o nástupnictví, přerušení řízení a o zamítnutí návrhu na záměnu účastníků na straně žalující. K procesní nečinnosti soudu docházelo již před přerušením hlavního řízení, k prodlevě došlo rovněž v řízení vedením pod sp.zn. 18 C 101/2009 (původní řízení bylo do pravomocného skončení tohoto řízení přerušeno) mezi pravomocným skončením řízení a dalším úkonem. Žalovaná posoudila řízení jako skutkově a procesně složitější, v němž soud řešil otázku určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, soudy v daném řízení řešily především otázku věcné legitimace žalobkyň v řízení o určení neplatnosti nájmu bytu, tj. zda na žalobkyně přešlo právo nájmu bytu či nikoliv. V dané věci pak žalovaná zohlednila skutečnost, že v řízení vystupovaly žalobkyně společně na straně žalující a jedná se tak o sdílenou újmu. Žalovaná považuje význam řízení pro obě žalobkyně jako snížení, když do řízení vstoupily po úmrtí původní žalobkyně a na žalobkyně právo nájmu bytu v rámci dědického řízení nepřešlo, tato skutečnost byla žalobkyním známa již od září 2009, kdy navrhly, aby na jejich místo v řízení vstoupil vnuk původní žalobkyně, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který podal žalobu na určení, toho, že mu svědčí právo nájmu bytu (řízení vedené pod sp.zn. 18 C 101/2009), kvůli kterému bylo původní řízení přerušeno. S ohledem na uvedené okolnosti posuzované věci žalovaná považuje poskytnuté zadostiučinění v rámci mimosoudního projednání za zcela přiměřené a dostačující. 3) Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2, č.j. 18 C 158/2020, ze dne 30.6.2021, bylo řízení, co do částky 155 000 Kč zastaveno, a to z důvodu částečného zpětvzetí žaloby žalobkyněmi. Usnesení nabylo právní moci dne 28. 8. 2021. 4) Po provedeném dokazování (obsahem spisu [anonymizována tři slova] [obec] sp. zn. 63 C 126/2006, obsahem spisu [anonymizována tři slova] [obec] sp.zn. 18 C 158/2020, žádostí o náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu ze dne 18.6.2020) učinil tento závěr o skutkovém stavu: 5) Řízení vedené pod sp. zn. 63 C 126/2006 bylo zahájeno u [anonymizována tři slova] [obec] (dále jen„ soud“) žalobou ze dne 18.7.2006, jež byla soudu doručena dne 19.7.2006. Podanou žalobou se původní žalobkyně ve věci, paní [jméno] [příjmení] (dále jen„ původní žalobkyně“) domáhala po žalovaném, pan [příjmení] [jméno] [příjmení] (dále jen„ žalovaný“), určení neplatnosti výpovědi nájmu z bytu. Původní žalobkyni byla dne 23.6.2006 doručena výpověď z nájmu bytu, přičemž z jejího obsahu bylo dle tvrzení žalobkyně patrné, že se má jednat o výpověď z bytu [číslo] v I. poschodí nacházejícím se v bytovém domě v ulici [adresa], [anonymizováno]; původní žalobkyně sporovala zákonné náležitosti výpovědi, její rozpor s dobrými mravy a její nedůvodnost. Žalobkyně spolu s žalobou požádala o osvobození od placení soudního poplatku. K pokynu soudu ze dne 28.7.2006 byla žaloba zaslána žalovanému. K pokynu soudu ze dne 30.9.2007 byla původní žalobkyně vyzvána k prokázání svých majetkových poměrů, výzva byla doručena zástupci původní žalobkyně dne 20.8.2007. Žalobkyně dne 24.8.2007 předložila vyplněné potvrzení o s osobních majetkových a výdělkových poměrech. Přípisem ze dne 18.4.2008 soud vyzval Úřad práce [část obce], Českou správu sociálního zabezpečení ke sdělení ohledně vyplácení dávek původní žalobkyni a Katastrální úřad ke sdělení vlastnických práv původní žalobkyně. K pokynu ze dne 10.4.2009 byl do spisu založen úmrtní list původní žalobkyně, ze kterého bylo zjištěno, že dne 13.8.2008 zemřela. Usnesením č.j. 63 C 126/2006-20 ze dne 21. května 2009 bylo rozhodnuto, že namísto původní žalobkyně bude pokračováno s jejími právními nástupkyněmi, a to pí. [celé jméno žalobkyně], narozenou dne [datum] a pí. [celé jméno žalobkyně], narozenou dne [datum], usnesení nabylo právní moci dne 13.6.2009. K pokynu soudce ze dne 8.7.2009 bylo nařízeno na 14.9.2009 jednání ve věci. Podáním ze dne 8.9.2009 se žalovaný jednak omluvil z nařízeného jednání na den 14.9.2009 a dále navrhl, aby řízení bylo zastaveno, neboť nedošlo k přechodu práva nájmu ze zůstavitelky na jinou osobu, tj. na stávající žalobkyně. Jednání se konalo dne 14.9.2009, žalobkyně při jednání shodně navrhly, aby do řízení vstoupil nabyvatel práv po původní žalobkyni, [anonymizováno] [jméno] [jméno], tj. vnuk původní žalobkyně, který s žalobkyní žil ve společné domácnosti a neměl jinou možnost bydlení, čímž byly splněny podmínky pro přechod nájmu. Jednání bylo odročeno na neurčito. Podáním ze dne 14.9.2009 navrhl [anonymizováno] [jméno] [jméno] záměnu účastníků, a to tak, aby vstoupil na místo stávajících žalobkyň do řízení. Usnesením [anonymizována tři slova] [obec] č.j. 63 C 126/2006-28 ze dne 27.4.2010, bylo rozhodnuto o přerušení řízení do doby pravomocného skončení řízení vedeného u [anonymizována tři slova] [obec] pod sp.zn. 18 C 101/2009, usnesení nabylo právní moci dne 21.5.2010. Následně byl [anonymizována dvě slova] zjišťován stav řízení vedeném pod sp. zn. 18 C 101/2009, a to dne 29.9.2009, kdy byl tento spis zapůjčen, následně dne 29.4.2010 byl spis vrácen, dále byl stav řízení zjišťován dne 21.5.2010, 20.10.2010, 30.3.2011, 25.6.2011, 3.11.2011, 7.2.2012, 3.4.2012, 30.7.2012, 30.12.2012, 10.2.2013, 12.2.2013, 12.4.2013, 30.1.2014, 31.1.2014, 2.5.2014, 18.6.2014, 10.11.2014, 30.1.2015, 3.2.2015, 4.5.2015, 3.8.2015, 6.10.2015, 21.9.2016. Dále byl spis od 13.4.2016 do 13.2.2019 připojen u sp.zn. 215 C 30/2014. Usnesením [anonymizována tři slova] [obec] č.j. 63 C 126/2006-44 bylo rozhodnuto ve věci tak, že návrh na vstup do řízení Mgr. [příjmení] namísto žalobkyň byl zamítnut (výrok I.), řízení bylo zastaveno (výrok II.) a dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok III.). Žalobkyně podaly proti usnesení odvolání, které bylo soudu doručeno dne 26.2.2019. Podáním ze dne 8.3.2019 se k odvolání vyjádřil žalovaný. Usnesením ze dne 18.6.2019 č.j. 19 Co 75/2019-50 bylo usnesení [anonymizována tři slova] [obec] zrušeno ve výrocích o zastavení řízení a nákladech řízení (II. a III.). K pokynu soudce bylo nařízeno jednání na den 3.10.2019. K žádosti žalobkyň bylo jednání odročeno. Jednání bylo následně nařízeno na 17.10.2019, při jednání byl vyhlášen rozsudek č.j. 63 C 126/2006-61, kterým byla žaloba zamítnuta a bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyň nahradit žalovanému náklady řízení. Žalobkyně podaly proti rozsudku odvolání, které bylo soudu doručeno dne 3.12.2019. Usnesením ze dne 9. 12. 2019 č.j. 63 C 126/2006-66 byly žalobkyně vyzvány k zaplacení soudního poplatku, poplatek byl zaplacen dne 12.12.2019. Dne 20.1.2020 se žalovaný vyjádřil k podanému odvolání. Jednání před odvolacím soudem, tj. Krajským soudem v [obec], se konalo dne 10.6.2020, při jednání byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen v zamítavém výroku, ve výroku ohledně nákladů řízení byl změněn tak, že žádnému účastníku nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, v odvolacím řízení pak rovněž nikomu nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 25.6.2020. Žalobkyním byl doručen 18.6.2020, žalovanému 25.6.2020. 6) Řízení vedené pod sp. zn. 18 C 101/2009 bylo zahájeno u [anonymizována tři slova] [obec] (dále jen„ soud“) žalobou ze dne 19.5.2009, jež byla soudu doručena dne 16.6.2009. V tomto vedlejším řízení bylo mimo jiné předmětem řízení určení skutečnosti, že pan [příjmení] [jméno] [jméno], je nájemníkem bytu [číslo] ve 2. nadzemním podlaží domu [adresa] [anonymizována dvě slova] na ulici [ulice] v [obec]. Žaloba byla podána [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudu doručena dne 16.6.2009. K výzvě soudu ze dne 29.4.2009 k zaplacení soudního poplatku byl poplatek zaplacen dne 7.5.2010. Žalovaný v dané věci, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], byl vyzván k vyjádření se k žalobě usnesením č.j. 18 C 101/2009-71 ze dne 18. května 2010, výzva byla žalovanému doručena dne 4.6.2010. Žalovaný se v dané věci vyjádřil podáním ze dne 1.8.2010, soudu doručeným dne 23.8.2010. Ve věci bylo nařízeno jednání na 9.2.2011, jednání bylo následně odročeno na 8.4.2011 za účelem provedení dalšího dokazování. Dne 8.4.2011 bylo jednání odročeno za účelem výslechu dalších svědků, a to na 17.6.2011. Žalovaný v dané věci dne 12.5.2011 požádal o odročení jednání, jeho žádosti však nebylo vyhověno. Následně bylo jednání konané dne 17.6.2011 opětovně odročeno na 21.10.2011. Jednání bylo následně odročeno na den 13.1.2012 za účelem pokračování v dokazování. Na jednání konaném dne 13.1.2012 byli účastníci vyzváni k zaslání závěrečných návrhů ve věci, a to do 13.2.2012, jednání bylo odročeno na 15.2.2012. Dne 15.2.2012 bylo ve věci rozhodnuto rozsudkem č.j. 18 C 101/2009-190, a to tak, že ve výroku I. byla žaloba v rozsahu určení skutečnosti, že se v případě bytu [číslo] ve druhém nadzemním podlaží [adresa] č.or. [anonymizováno] na ul. [ulice] v [obec] jedná o byt, ve výroku II. bylo žalobě vyhověno, když bylo určeno že žalobce je nájemcem předmětného bytu a výrokem III. bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Žalovaný podal proti rozsudku odvolání dne 8.4.2012, žalobce podal odvolání dne 10.4.2012 Odvolacím soudem bylo nařízeno jednání na den 17.10.2012, při kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu výroku I. potvrzen a v rozsahu výroku II. a III. byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen. Rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci dne 12.11.2012. Žalobce podal proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, které bylo soudu doručeno dne 14.1.2013 Soudní poplatek za podané dovolání byl k výzvě soudu zaplacen dne 8.2.2013. Dovolání žalobce bylo usnesením dovolacího soudu dne 29.5.2013 odmítnuto. Rozhodnutí dovolacího soudu nabylo právní moci dne 7.6.2013. Po vrácení spisu bylo soudem prvního stupně nařízené jednání na 13.9.2013, na tomto jednání bylo odročeno na 1.11.2013 za účelem dalšího dokazování. Dne 1.11.2013 bylo jednání odročeno na 29.11.2013, při tomto jednání bylo odročeno na den 24.1.2014 za účelem opětovného předvolání svědkyně, která se k tomuto jednání nedostavila. Jednání bylo opětovně odročeno z důvodu nedostavení se svědkyně na den 5.3.2014. Při jednání konaném dne 5.3.2014 byl vydán rozsudek, kterým byla žaloba v rozsahu určení, že žalobce je nájemcem předmětného bytu ve výroku I. zamítnuta, výrokem II. bylo žalobci uloženo zaplatit náklady státu a výrokem III. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů žalovanému. Žalovaný podal odvolání proti rozsudku v části týkající se nákladů řízení. Žalobce odvoláním napadl rozsudek soudu prvního stupně ve zbývajících výrocích I. a II. K výzvě soudu zaplatil žalobce soudní poplatek ze podané odvolání dne 28.5.2014 Krajský soud v [obec], jako soud odvolací rozhodl rozsudkem dne 25.6.2015, a to tak že rozsudek soudu prvního stupně byl ve výrocích I. a II. potvrzen a ve výroku III. změněn v rozsahu výše náhrady nákladů řízení, která má být uhrazena žalovanému. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 4.8.2015. Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, k výzvě soudu ze dne 3. října 2015 žalobce zaplatil dne 15.10.2015 soudní poplatek za podané dovolání. Dovolací soud rozhodl usnesením ze dne 8. června 2016, tak že dovolání žalobce bylo odmítnuto. Usnesení dovolacího soudu nabylo právní moci dne 11.7.2016 ¨ 7) Podáním ze dne 18.6.2020 uplatnily žalobkyně u žalované nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy mu vzniklé v řízení vedeném u [anonymizována čtyři slova] pod sp. zn. 63 C 126/2016. Žalobkyně se každá domáhaly finančního zadostiučinění ve výši 120 000 Kč (žádost o přiznání nároku na zadostiučinění ze dne 18.6.2020). 8) Žalovaná přiznala každé žalobci za nepřiměřenou délku řízení vedeného u [anonymizována tři slova] [obec] částku ve výši 77 500 Kč (prokázáno stanoviskem žalované ze dne 4.1.2021). 9) Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 10) Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“ / stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ust. § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“). 11) Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 12) Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. 13) Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11.10.2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9.7.2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21.6.2005). 14) Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená. 15) Délka posuzovaného řízení ve vztahu k žalobci činila 13 let a 11 měsíců, tj. od doručení žaloby dne 19.7.2006 (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3908/2009) do pravomocného skončení řízení ke dni 25.6.2020. Řízení bylo přerušeno z důvodu určení skutečnosti přechodu nájmu k bytu z původní žalobkyně na [anonymizováno] [jméno] [jméno], toto vedlejší řízení trvalo od 16.6.2009 do doby pravomocného skončení řízení, tj. 11.7.2017. 16) Řízení probíhalo na 2 stupních soudní soustavy, kdy soud I. stupně ve věci meritorně rozhodoval 1x s tím, že ve věci byl vydán jeden rozsudek, a odvolací soud ve věci samé rozhodoval 1x a 1x o odvolání proti usnesení o zastavení řízení. Řízení vykazovalo s ohledem na skutkovou stránku věci (původní žalobkyně se domáhala určení neplatnosti výpovědi nájmu z bytu, přičemž řízení muselo být s ohledem na určení přechodu práva nájmu z bytu přerušeno) a s tím související dokazování množstvím listinných důkazu a výslechy svědků (a to především ve vedlejším řízení) vyšší míru složitosti skutkové (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 5413/2014). S ohledem na podání dvou opravných prostředků (proti usnesení o zamítnutí návrhu na procesní nástupnictví, kterým bylo současně rozhodnuto o zastavení řízení) a procesních návrhů stran (soud ve věci rozhodoval o návrhu žalobkyň na záměnu účastník; dále pak v průběhu vedlejšího řízení účastníci doplňovali svá tvrzení a stejně tak i návrhy na provedení dokazování) vyšší míru složitosti procesní ale i právní (v řízení byla řešena zejména otázka aktivní věcné legitimace v souvislosti s výpovědi nájmu z bytu specifikovaného v žalobě). 17) Žalobkyně měly nepatrný podíl na délce řízení, neboť jedenkrát žádaly o odročení jednání, a to dne 9.7.2019. 18) Pokud se jedná o postup soudu ve věci nutno konstatovat, že v řízení došlo k období nečinnosti, a to i před samotným přerušením hlavního řízení. Zejména pak v době po podání žaloby, a to od doručení vyjádření k žalobě dne 17.8.2005 do výzvy k prokázání majetkových poměrů do 14.8.2007, doručené žalobkyním dne 20.8.2007 (průtah 1 rok), od doby zjišťování poměrů původní žalobkyně k rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků 18.4.2008 do doby rozhodnutí o procesním nástupnictví stávajících žalobkyň, které bylo žalobkyním doručeno 28.5.2009 (průtah 1 rok a 1 měsíc), od doby návrhu na záměnu účastníků 14.9.2009 do doby přerušení řízení, které bylo účastníkům doručeno dne 5.5.2010 (7 měsíců), od doby zaslání spisu odvolacímu soudu (Krajskému soudu v [obec]) 23.1.2020 do doby doručení rozhodnutí odvolacího soudu 25.6.2020 (5 měsíců). Jelikož bylo hlavní civilní řízení od 21. 5. 2010 do 25. 2. 2019 přerušeno, neboť probíhalo řízení o určení přechodu nájmu k bytu, soud rovněž zkoumal, zda v tomto vedlejším řízení nedošlo k nedůvodným průtahům. V uvedeném období pak došlo k nedůvodné nečinnosti, a to zejména v období od doručení žaloby dne 16.6.2009 do výzvy k zaplacení soudního poplatku 5.5.2010 (10 měsíců), od doby předložení spisu Krajskému soudu v [obec] 15.7.2014 do doby jeho rozhodnutí, respektive doručení rozhodnutí účastníkům, tj. do 4.8.2015 (1 rok) a od doby předložení spisu Nejvyššímu soudu dne 9.12.2015 do doby doručení jeho rozhodnutí 11.7.2016 (7 měsíců). Ve zbytku byl postup soudů ve věci plynulý. Procesní úkony odpovídající průběhu řízení byly činěny ve lhůtách přiměřených složitosti věci a toho kterého úkonu. 19) Nutno uvést, že žalobkyně v posuzovaném řízení proti rozsudku soudu I. stupně odvolání. Byť nemůže být účastníkům vytýkáno uplatňování procesních prostředků, které jim k ochraně jejich práv poskytuje vnitrostátní právní řád (pokud se nejedná o aktivitu ryze obstrukční), na druhou stranu nemůže být stát činěn odpovědným za tu část řízení, které bylo prodlouženo v důsledku nutnosti vypořádat se s procesními návrhy účastníků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 1613/2009 ze dne 23.3.2011). 20) Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.9.2014, sp. zn. 30 Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.12.2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014). V dané věci soud zvýšený význam předmětu řízení neshledal, přičemž posuzované řízení není s ohledem na jeho předmět, tj. oprávněnost výpovědi z nájmu bytu, řízením, s nímž je již v obecné rovině spojováno významnější působení do poměrů účastníka. Navíc soud nemohl odhlédnout od již žalovanou namítané skutečnosti, že žalobkyně si byly vědomi nedostatku věcné aktivní legitimace již od září roku 2009, kdy učinily návrh na záměnu účastníků na straně žalující, navíc v posuzovaném hlavním řízení došlo k zamítnutí žaloby, právě z důvodu jejího nedostatku. V dané věci pak rovněž soud přisvědčil žalované, že se jedná o sdílenou újmu, neboť koncept sdílené újmy lze použít zejména v situaci, kdy jednotliví poškození mohou objektivně vnímat odškodnění újmy každého z nich jako alespoň částečné odškodnění újmy vlastní (typicky se to týká osob příbuzných), (srovnej nález Ústavního soudu III. ÚS 3369/17 ze dne 13.2.2018), což v dané věci bylo naplněno, neboť stávající žalobkyně byly s původní žalobkyní v příbuzenském vztahu a do jejích práv nastoupili v návaznosti na výsledek dědického řízení. Důsledkem pak je jisté rozprostření sdílených subjektivních dopadů vedeného sporu, oproti např. standardnímu kontradiktornímu sporu dvou stran s četnějším účastenstvím v jedné či obou z nich, kdy každý může pociťovat vedení sporu, jako by jej vedl sám (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 3694/2011, a shora stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, v němž Nejvyšší soud ČR konstatoval, že„ lze s přihlédnutím k počtu poškozených odškodnění, které by bylo přiznáno každému z nich, přiměřeně snížit, a to u vysokého počtu poškozených i podstatně.“). Soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti uzavřel, že význam řízení pro žalobkyně byl snížený. 21) Soud vzal do úvahy všechna uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobkyň na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť v řízení došlo k průtahům. Řízení sice vykazovalo vyšší složitost skutkovou, procesní i právní a v řízení rozhodoval dvakrát soud I. stupně i odvolací soud, ale na délce řízení se podílel i soud obdobím nečinnosti, a to třemi obdobími nečinnosti v celkové délce 37 měsíců, v řízení vedlejším pak v celkové délce 29 měsíců. Tato„ nečinnost“ soudu zapříčinila, že řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat, a v důsledku toho došlo ke vzniku nemajetkové újmy žalobkyň. Újmu vzhledem k délce nečinnosti soudu pak bylo na místě odškodnit v penězích. Soud dále uvádí, že i v případech, kdy se nejeví celková délka řízení jako„ ideální“, dochází k porušení práva na projednání věci v přiměřené době teprve tehdy, není-li věc projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci, a to buď zcela, nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci. Zároveň musí být celková délka řízení nepřijatelná (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012). Soud v této věci pak shledal, že tato podmínka byla naplněna, neboť celková doba řízení, a to včetně řízení přerušeného, nebyla přiměřená, když řízení trvalo 13 let a 11 měsíců. 22) V souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněným pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přistoupil soud ke stanovení finančního zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmy, neboť v řízení [anonymizováno] najevo taková skutečnost, na základě které by bylo možno učinit závěr, že přiměřeným zadostiučiněním je samotné konstatování porušení práva. Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za jeden rok řízení. 23) Doba trvání řízení pro žalobkyně činila 13 let a 11 měsíců, soud především s ohledem na snížený význam pro žalobkyně stanovil základní částku při spodní hranici uvedeného intervalu – tedy 15 000 Kč. Za první 2 roky řízení přísluší žalobci polovina této částky (celkem 15 000 Kč), za každý další rok 15 000 Kč (tj. celkem 13 x 15 000 Kč) a za 11 měsíc 1 250 Kč (tj. celkem 11 x 1 250 Kč). Součinem základní částky a celkové doby řízení soud dospěl k částce ve výši 180 000 Kč. 24) Výslednou částku soud následně s ohledem na kritéria ust. § 31a odst. 3 OdpŠk upravil, a to jejím zvýšením o 20 % za složitost, dále soud zvýšil částku o 10 % za počet stupňů soudní soustavy, na kterých byla daná věc rozhodována, avšak soud částku ponížil o 50 % z důvodu sníženého významu věci pro žalobkyně. Soud proto základní částku 193 750 Kč po zohlednění všech výše zmíněných kritérií ponížil o 20 % a nemajetkové újmě tak odpovídá odškodnění ve výši 155 000 Kč celkem. 25) Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyním odpovídající zadostiučinění ve výši 77 500 Kč každé (tj. celkem 155 000 Kč) již poskytla (a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno), soud žalobu ve zbylé části jako nedůvodnou zamítl. 26) Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. Soud přiznal žalobkyním plnou náhradu nákladů řízení, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Při stanovení výše tarifní hodnoty aplikoval soud ust. § 9 odst. 4 advokátního tarifu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2448/2014, ze dne 17. 2. 2015). Soud tak přiznal právnímu zástupci odměnu v celkové výši 22 948 Kč, což představuje odměnu advokáta ve výši 9 300 Kč (3x 3 100 Kč) dle § 7 odst. 4 advokátního tarifu za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí zastoupení, podání žaloby a vyjádření ve věci ze dne 21.1.2021), náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a § 11 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve výši 3x 300 Kč, zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (který uhradila každá z žalobkyň) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 2 142 Kč, celkem 14 342 Kč. Soud pak s ohledem na ust. § 12 odst. 4 AT postupoval při stanovení odměny tak, že za každou z žalobkyň celkovou odměnu o 20% ponížil, celkem tak odměna činí 22 948 Kč. 27) Lhůta k plnění pro žalovanou podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá specifikům plnění ze státního rozpočtu.

Poučení