18 C 167/2022-129

Rubrum

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyní: a) [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalobkyně] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalovaného a žalobkyně] obě zastoupeny advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], LL.M. sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] pro: žaloba na určení vlastnického práva k nemovitostem takto:

Výrok

I. Žaloba na určení, že žalobkyně jsou podílovými vlastníky s podílem každá pozemků v [katastrální uzemí], a to parcelní [číslo] části pozemkové parcely [číslo] v rozsahu vymezeném body 5, 8, 10, 11 geometrického zaměření z technické zprávy Ing. [jméno] [příjmení] pod [číslo] části pozemkové parcely [číslo] v rozsahu od hranice s pozemkem parcelní [číslo] do hranice vymezené body 1 a 4 geodetického zaměření technické zprávy Ing. [jméno] [příjmení] pod [číslo] se zamítá.

II. Žalobkyně jsou povinny uhradit žalovanému do 3 dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení 19 860,81 Kč, k rukám zástupce žalovaného, advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se v řízení domáhaly určení, že jsou podílovými vlastníky pozemků uvedených ve výroku rozhodnutí, a to každá podílu o velikosti k celku, neboť uvedený předmět sporu nabyly vydržením. Uvedly, že paní ing. [jméno] [příjmení] a její manžel nabyli v roce 1978 vlastnické právo mimo jiné k pozemkové parcela parc. [číslo] – zahrada a [číslo] – ostatní plocha – ostatní komunikace v kat. úz. [obec] u [obec] zapsané na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Beroun. Žalobkyně b) nabyla po úmrtí svého otce s účinností k 1.4.2020 vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu na uvedených pozemkových parcelách o velikosti . Po projednání dědictví se žalobkyně ujala držby nabytých nemovitostí. Druhým spoluvlastníkem byla a i nadále je její matka se spoluvlastnickým podílem o velikosti . Žalobkyně b) následně převedla část svého spoluvlastnického podílu o velikosti na [právnická osoba] plus [právnická osoba] a ta ho kupní smlouvou z 6.4.2021 převedla na žalobkyni a). Dále uvedla, že pozemek parc. [číslo] ve spoluvlastnictví žalobkyň sousedí v celé své délce se spornými pozemky, jejichž určení vlastnictví se žalobkyně domáhaly. Žalovaný je výlučným vlastníkem pozemkových parcel parc. [číslo] zahrada a parc. [číslo] – zahrada v kat. úz. [obec] u [obec], zapsaných na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Beroun. Rovněž je žalovaný zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník sporných pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo]. Žalobkyně dále uvedly, že až v řízení vedeném u zdejšího soudu mezi týmiž účastníky pod sp.zn. 12 C 423/2020 o odstranění brány, řetězu a povinnosti žalobkyň zdržet se bránění užívání sporných pozemků a strpět jízdu a chůzi přes pozemek žalobkyň, že mezi pozemkem v jejich vlastnictví parc. [číslo] oplocenými pozemky ve výlučném vlastnictví žalovaného se nachází sporné pozemky (část pozemku parc. [číslo] celý pozemek parc. [číslo] část pozemku parc. [číslo]), neboť až do té doby měly za to, že i sporné pozemky se nacházejí za oplocením pozemků žalovaného. Ke sporným pozemkům uvedly, že jsou součástí přístupové cesty k pozemkům v jejich vlastnictví včetně pozemku parc. [číslo] že pozemek parc. [číslo] sporné pozemky tvoří spolu jedinou přístupovou cestu k jejich pozemkům, přičemž tato cesta je ze strany pozemků žalovaného oplocena. Zdůraznily, že po celou dobu užívaly sporné pozemky manželé [příjmení] a následně žalobkyně a to tak, že po pozemcích jezdili, parkovali na nich auta, sekali trávu a odstraňovali prorůstající zeleň. Žalobkyně později parcelu parc. [číslo] sporné pozemky znepřístupnily, když je přehradily nejprve řetězem a následně branou a na druhé straně pozemků vystavěly kotce. Uvedenému užívání nikdo nebránil, včetně žalovaného, a to až do doby, kdy se žalovaný obrátil na soud s žalobou na vyklizení sporných pozemků a uložení povinnosti žalovaným umožnit užívat pozemek parc. [číslo] žalovanému. Až do podání žaloby neměly žalobkyně žádnou pochybnost o tom, že hranice pozemku parc. [číslo] v jejich spoluvlastnictví je tvořena oplocením pozemků žalovaného, tedy že žalovaný má zaploceny veškeré své pozemky, včetně pozemků sporných. Neviděli jediný důvod, proč by žalovaný, pokud by sporné pozemky považoval za své vlastnictví, tyto neměl připloceny k ostatním svým pozemkům. O tom, že užívají část pozemků ve vlastnictví žalovaného se relevantně dozvěděli až na základě v řízení vedeném pod sp.zn. 12 C 423/2020 vypracované Technické zprávy ze dne 15.10.2021 geodetem ing. [jméno] [příjmení], který provedl zaměření pozemků v terénu a zjistil, že přístupová cesta vede jak na pozemku ve spoluvlastnictví žalobkyň parc. [číslo] tak na pozemcích ve vlastnictví žalovaného. Žalobkyně měly za to, že důsledkem nerušeného užívání celé přístupové cesty již od roku 1978 manžely [příjmení] došlo k vydržení vlastnického práva těch částí pozemků, které bezprostředně přilehají k pozemku parc. [číslo] tvoří spolu s ním těleso přístupové cesty, a to ve smyslu ustanovení § 1095 o.z. Tedy mimořádným vydržením. Pokud by se soud neztotožnil se závěrem žalobkyň, že své vlastnické právo nabyly mimořádným vydržením, měly žalobkyně za to, že vydržely vlastnické právo v řádné desetileté lhůtě, neboť se považovaly za oprávněného držitele, který je vzhledem k okolnostem v dobré víře, že mu věc patří a nerušeně ji užívaly ode dne, kdy se žalobkyně b) chopila držby svého vlastnického práva k nemovitostem nabytým po svém otci v roce 2010 (resp. v případě žalobkyně a), její právní předchůdkyně).

2. Žalovaný navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout. Uvedl, že v době, kdy žalobkyně b) nabyla svůj spoluvlastnický podíl na pozemcích po svém otci [jméno] [příjmení] již byly sporné pozemky parc. [číslo] odděleny od původního pozemku parc. [číslo] zapsány do katastru nemovitostí. Jejich existence byla rovněž vyznačena v pozemkové mapě. Sporné pozemky, jsou součástí úzkého odděleného pruhu, jako součástí přístupové cesty a to po celé délce přístupové cesty. Poukazoval na to, že nahlédnutím do katastru nemovitostí muselo být žalobkyním zjevné, že v místech přístupové cesty je úzký pruh pozemků, patřících různým vlastníkům okolních parcel, a že tento pruh kopíruje přístupovou cestu od veřejné komunikace po celé délce. Tedy již v době nabytí vlastního práva kteroukoliv z žalobkyň muselo být těmto zjevné, při elementárním zachování obezřetnosti spočívající v nahlédnutí do katastru nemovitostí, že cestu netvoří pouze pozemek parc. [číslo] i další pozemky ve vlastnictví jiných osob. Žalovaný dále poukazoval na řízení o dodatečném povolení stavby vedeném pod sp. zn. [číslo] [číslo] Městským úřadem v Berouně, jehož účastníkem byla právě žalobkyně b), a jež v řízení vznášela námitku vlastnictví celé přístupové cesty. V řízení však žalovaná se svojí námitkou neuspěla a o svém neúspěchu byla stavebním úřadem řádně informována. Tedy, i pokud by žalovaný připustil existenci oprávněné držby na straně žalobkyň, tyto se nejpozději v únoru 2020 dozvěděly, že nejsou vlastníky pozemků v celé šíří přístupové cesty. Rovněž sám žalovaný a jeho právní zástupce opakovaně své vlastnické právo k pozemkům uplatňoval a bránil se proti jednání žalobkyň, kterým mu nejprve bránily v nerušeném užívání pozemků a následně mu zcela zamezily užívání sporných pozemků. V důsledku těchto jednání pak žalovaný podal v roce 2020 žalobu, jíž se jednání žalobkyň bránil. Rovněž namítal své vlastnictví k pozemkům pod částí přístupové cesty v dalších řízeních, která byla vedena před policií či Městským úřadem v Berouně. Žalovaný dále poukazoval na jednání spojená s vypracováním oddělovacího geometrického plánu [číslo] 2005, který byl podkladem pro zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k původní pozemkové parcela parc. [číslo]. Na nichž v roce 2005 ing. [příjmení], jako tehdejší vlastník (v SJM) potvrdila hranici svého pozemku parc. [číslo] neměla pochyb, že tato hranice vede pod přístupovou cestou, nikoliv že je přístupová cesta v celé své šíři umístěna na pozemku parc. [číslo].

3. Z provedených důkazů zjistil soud níže uvedený skutkový stav.

4. Žalobkyně jsou v katastru nemovitostí vedeny jako podílové spoluvlastnice pozemkových parcel zapsaných na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], a to včetně pozemku parc. [číslo] – zahrada a parc. [číslo] – ostatní plocha – ostatní komunikace. Velikost podílu činí pro každou z žalobkyň , přičemž spoluvlastnice zbývajícího podílu o velikosti je ing. [jméno] [příjmení] není účastníkem tohoto řízení. Paní ing. [jméno] [příjmení] nabyla své vlastnické právo na základě Smlouvy o převodu nemovitostí registrované státním notářstvím pod sp.zn. RI [číslo] ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15.10.2009 čj. 32 D 1565/2008-63, jímž došlo k vypořádání společného jmění manželů po úmrtí jejího manžela. Žalobkyně b) nabyla své vlastnické právo na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1.4. 2021, sp.zn. 32 D 1565/2008-70, které nabylo právní moci téhož dne, jímž byla schválena dohoda dědiců, a to po svém otci, a to podíl o velikosti . Žalobkyně a) nabyla své vlastnické právo k podílu o velikosti na základě kupní smlouvy ze dne 6.4.2021 s právními účinky ke dni 14.4.2021. Původním vlastníkem spoluvlastnického podílu byla žalobkyně b). Pozemek parc. [číslo] – zahrada a parc. [číslo] – komunikace o výměře 135 m2 vznikly rozdělením původní pozemkové parcely parc. [číslo] (viz. část geometrického plánu z roku 1957 přiloženého jako součást Technické zprávy Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 15.10.2021), když zároveň z původní pozemkové parcely byly oddělenyi další pozemky (parc. [číslo]) a zároveň po celé jižní hranici původní pozemkové parcely byly odděleny úzké pozemky vždy ve své délce odpovídající hranici nově vzniklých parcel (tj. parcela patřící žalobkyním parc. [číslo] dále parcely parc. [číslo] …). (viz. výpis z katastru nemovitostí z [list vlastnictví], rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1.4. 2021, sp.zn. 32 D 1565/2008-70 a Technická zpráva Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 15.10.2021)

5. Žalovaný je v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí] zapsán jako vlastník mimo jiné pozemkových parcel [číslo] – zahrada a [číslo] zahrada. Rovněž je zapsán jako vlastník sporných pozemkových parcel parc. [číslo] o velikosti 35 m2, parc. [číslo] o velikosti 45 m2 a parc. [číslo] o velikosti 140 m2, všechny zapsány v kultuře zahrada. Všechny uvedené pozemky vznikly rozdělením původní pozemkové parcely parc. [číslo] ovocný sad, oddělovacím geometrickým plánem [číslo] 2005 odsouhlaseného Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Beroun dne 10.1.2006. Uvedený geometrický plán sloužil jako podklad pro Dohodu o reálním vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne 31.1.2006, dle níž byl povolen vklad vlastnického práva pod sp.zn. V [číslo] [číslo] s právními účinky ke dni 31.1.2006, a to mimo jiné pro [jméno] [celé jméno žalovaného] k pozemkové parcela parc. [číslo] zahrada a sporným pozemkům parc. [číslo] když u obou sporných pozemků je v Dohodě o vypořádání spoluvlastnictví uveden způsob užití přístupová cesta. Dále na základě téže smlouvy nabyl pan [jméno] [celé jméno žalovaného] pozemkovou parcelu parc. [číslo] zahrada a spornou parcelu parc. [číslo] u níž je rovněž uveden způsob užití přístupová cesta. Jako přístupová cesta byly vyděleny i další pozemky dalších vlastníků, které jsou součástí celé přístupové cesty od veřejných komunikaci a na sporné pozemky navazují z obou stran, a to pozemek parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo]. Pozemky oddělené s účelem užívání přístupová cesta jsou odděleny při severní hranici původní parcely parc. [číslo] v celé její délce. Žalovaný nabyl své vlastnické právo k pozemkům parc. [číslo] sporným parcelám parc. [číslo] parc. [číslo] na základě darovací smlouvy ze dne 5.3.2009 od svého otce [jméno] [celé jméno žalovaného] s právními účinky ke dni 20.4.2009. Následně na základě kupní smlouvy ze dne 31.8.2015 nabyl žalovaný od [jméno] [celé jméno žalovaného] s právními účinky ke dni 23.9.2015 pozemkovou parcelu parc. [číslo] spornou parcelu parc. [číslo]. (viz. výpis z katastru nemovitostí z [list vlastnictví], částečný výpis z katastru nemovitostí z [list vlastnictví] ke dni 31.12.2006 týkající se původní parcely parc. [číslo] oddělovací geometrický plán původní parcely parc. [číslo] Dohoda o reálním vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne 31.1.2006, Darovací smlouva ze dne 5.3.2009, Kupní smlouva ze dne 31.8.2015).

6. Ze snímku pozemkové mapy zveřejněné ve veřejné části katastru nemovitostí dotčeného území, ve spojení se snímkem mapy původního stabilního katastru (součást Technické zprávy Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 15.10.2021), částí geometrického plánu z roku 1957 jímž byla rozdělena pozemková parcela parc. [číslo] (součást Technické zprávy Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 15.10.2021) a geometrického plánu [číslo] 2005, jímž došlo k rozdělení původní pozemkové parcely parc. [číslo] má soud za prokázané, že do roku 1957 byla dotčená lokalita tvořena úzkými pozemky orientovanými přibližně ve směru západ-východ, z východní strany byly pozemky ohraničeny cestou na parcele původního pozemkového katastru [číslo]. V roce 1957, došlo k rozdělení jednoho z těchto pozemků původního pozemkového katastru, a to [číslo] jímž vzniklo několik parcel (budoucích zahrad) a dále po celé jižní straně původní parcely úzký pruh, který měl sloužit jako přístupová cesta k nově vzniklým pozemkům od stávající komunikace na pozemku [číslo] jehož součástí je i pozemek parc. [číslo] ve spoluvlastnictví žalobkyň. V roce 1957, tj. před rozdělením pozemku [číslo] tento při své jižní hranici sousedil s pozemkem parc. [číslo] po celé své jižní hranici. Tento stav trval až do roku 2006, kdy v souvislosti s vypořádáním podílového spoluvlastnictví k pozemkové parcela parc. [číslo] došlo k jejímu rozdělení, a to tak, že při celé severní hranici původního pozemku parc. [číslo] byl oddělen úzký pruh v hranicích stávající přístupové cesty, který byl i nadále vlastníky pozemku určen jako součást již fakticky existující přístupová komunikace ke stávajícím i nově vzniklým pozemkům. Uvedený pruh byl rovněž rozdělen na menší pozemky v hranicích nově vznikajících parcel a jeho součástí jsou nejen sporné pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] ale i další pozemky navazující na tyto z obou stran, a to parc. [číslo] parc. [číslo]. I tento pruh pozemků začínal u původní komunikace na pozemku [číslo]. Z uvedeného má pak soud za prokázané, že mezi pozemky užívanými jako zahrady vydělenými z původní parcely původního pozemkového katastru [číslo] pozemky vydělenými z původního sadu parc. [číslo] vznikla přístupová cesta po celé délce původních pozemků, která začínala na původní cestě lemující pozemky při jejich východní straně, tj. na parcele parc. [číslo] (která je veřejnou cestou do současnosti), a sloužila k obsluze všech nově vzniklých pozemků. Kdy následně vznikla další cesta při západním okraji původních pozemkových parcel žádný z účastníků netvrdil, z předložených důkazů nelze její vznik dovodit, avšak z geometrického plánu z roku 1957 jímž byla rozdělena pozemková parcela parc. [číslo] (součást Technické zprávy Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 15.10.2021) je zřejmé, že v roce 1957 žádná cesta při západním okraji pozemkových parcel nebyla, a že původní parcely i nadále sousedily s parcelou původního stabilního katastru [číslo] do níž byla zcelena parcela označená [číslo] (na snímku přeškrtnutá shodně jako další sousedící parcela [číslo]).

7. Z fotografií předložených oběma stranami má soud za prokázané, že pozemky mezi zahradami vzniklými z původních parcel parc. [číslo] tvoří nezpevněnou přístupovou cestu k pozemkům vyděleným z původních parcel. Cesta je v šíři, která umožňuje průjezd jednoho vozidla. Z geodetického zaměření provedeného Ing. [jméno] [příjmení] 4.9.2021 k objednávce žalovaného (součást Technické zprávy Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 15.10.2021) má soud za prokázané, že šíře celé cesty je proměnlivá a pohybuje se od 4 do 4,45 m a šíře pozemku ve vlastnictví žalobkyň parc. [číslo] činí 2,29 až 2,59m. Cesta objektivně neumožňuje průjezd více než jednoho vozidla a zároveň šíře cesty oddělené v roce 1957 od původní parcely parc. [číslo] umožňovala pouze pěší průchod či průjezd malým povozem nikoliv autem, což plně odpovídá realitě doby vzniku cesty. Kdy došlo k tomu, že se původní cesta v důsledku jejího užívání vlastníky pozemků vydělených z parcely parc. [číslo] rozšířila tak, aby jí mohlo projet auto popř. se dvě vozidla vyhnout, žádný z účastníků netvrdil a z žádného důkazu to nevyplynulo. Soud tuto okolnost z níže uvedených důvodů ani nepovažuje za podstatnou. Jisté je, že k rozšíření cesty došlo svévolným užíváním i části původního pozemku parc. [číslo] (sadu) jejími uživateli, tak jak se v čase měnily zvyklosti a majitelé zahrad a na nich postavených rekreačních objektů a následně i rodinných domů začali k dopravě na své nemovitosti užívat osobní auta.

8. Pokud jde o užívání sporných nemovitostí žalobkyněmi, resp. jejich právními předchůdci. Žalobkyně uvedly, že manželé [příjmení] užívaly sporné pozemky od roku 1978 jako přístupovou cestu ke svým nemovitostem. Jiný způsob užívání netvrdily. Po nabytí spoluvlastnického podílu žalobkyní b) v roce 2010, uvedla tato, že sporné pozemky rovněž užívala jako přístupovou cestu, následně na pozemcích začaly obě žalobkyně parkovat svá vozidla. Pozemky rovněž měly udržovat, sekat na nich trávu, udržovat na cestu prorůstající zeleň. Později, když majitel pozemku parc. [číslo] pan [příjmení] (při západní hranici pozemku ve vlastnictví žalobkyň) přehradil přístupovou cestu na pozemku parc. [číslo] (neboť již měl přístup k svému pozemku z veřejné komunikace vzniklé na západní straně původních pozemkových parcel), přístupovou cestu rovněž přehradily v celé její šíři, a to při východním rohu svého pozemku parc. [číslo] nejprve řetězem a následně branou. Při západním okraji svého pozemku pak cestu zastavěly psím kotcem. Žalobkyně uvedly, že uvedenému způsobu užívání nikdo nebránil až do roku 2020, kdy byla žalovaným podána žaloba, v níž tvrdí, že je vlastníkem části pozemků tvořících přístupovou cestu a domáhá se odstranění zásahů žalobkyň.

9. Z Rozhodnutí o dodatečném povolení stavby ze dne 29.5.2020 vydaného Městským úřadem v Berouně pod čj. [spisová značka] má soud za prokázané, že se řízení týkalo dodatečného povolení nové elektrické přípojky zbudované [jméno] [příjmení] (vlastníkem pozemku parc. [číslo] parc. [číslo]) přes pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] tedy sporné pozemky. Účastníky řízení byly mimo jiné i žalobkyně b) a její matka ing. [příjmení] (jako spoluvlastnice sousedních pozemků), a žalovaný (jako vlastník přímo dotčených pozemků). Z uvedeného rozhodnutí se dále podává, že zahájení řízení o dodatečném povolení stavby bylo účastníků říjení, tj. i žalobkyni b) oznámeno přípisem ze dne 9.12.2019. V řízení žalobkyně b) vznesla námitku proti povolení elektrické přípojky a uvedla, že tato vede přes její pozemkovou parcelu parc. [číslo] výslovně popřela, že by byla vedena přes sporné pozemky. Zároveň potvrdila, že již nejpozději v červenci 2019 (odkaz na sdělení stavebního úřadu ze dne 23.7.2019) věděla, že přípojka má být vedena na pozemcích, které patří žalovanému, ač jeho vlastnictví, resp. hranici pozemku parc. [číslo] zpochybňovala. Stavební úřad žalobkyni vyzval opatřením ze dne 21.1.2020 pod čj. [spisová značka], aby své tvrzení doložila, např. geometrickým zaměřením svého pozemku parc. [číslo]. K opatření žalobkyně b) reagovala pouze opakováním svého tvrzení, že přípojka je na cestě, a že cesta je pouze na parcele parc. [číslo] pozemky žalovaného jsou za plotem, aniž by svá tvrzení o průběhu hranic pozemků jakkoliv osvědčovala. S ohledem na tuto skutečnost stavební úřad opětovně svým opatřením ze dne 24.2.2020 pod čj. [spisová značka] sdělil žalobkyni b), že její doplnění k tvrzení, že přípojka se nachází na pozemku parc.č [číslo], je nedostatečné. Z geometrického plánu [číslo] 2019 zpracovaného geometrem ing. [jméno] [příjmení] pro účely zaměření věcného břemene vedení elektrické přípojky pro oprávněného [jméno] [příjmení], tedy přípojky, o jejímž dodatečném stavebním povolení bylo rozhodnuto shora uvedeným rozhodnutím stavebního úřadu, ve spojení s výpisem z katastru nemovitostí pro [katastrální uzemí] [list vlastnictví] má soud za prokázané následující. Elektrická přípojka, jejímuž povolení žalobkyně b) v řízení odporovala, vede mimo jiné přes sporné pozemky a nevede přes pozemek parc. [číslo] ve spoluvlastnictví žalobkyň. Elektrická přípojka ústí na pozemek ve výlučném vlastnictví stavebníka [jméno] [příjmení] při západní hranici s pozemkem žalobkyň. Věcné břemeno – zřízení služebnosti inženýrské sítě (elektrická přípojka) bylo do katastru nemovitostí vloženo s právními účinky ke dni 2.10.2019, tedy ještě před zahájením stavebního řízení, když jak vyplývá ze stavebního povolení byla dohoda o zřízení věcného břemene součástí podkladových materiálů, které byly stavebníkem předány spolu s žádostí o dodatečné stavební povolení, tedy podkladem, s nímž se mohla žalobkyně b) seznámit. Tedy žalobkyně b) nejpozději v roce 2019 (dle svého tvrzení učiněného vůči stavebnímu úřadu) resp. v roce 2020 (na základě sdělení stavebního úřadu z 24.2.2020) věděla, že přístupová cesta se nachází nejen na pozemku parc. [číslo] i na sporných pozemcích.

10. Z protokolu o určení vlastnické hranice ze dne 13.1.2021 ve spojení s náčrtem ze dne 22.9.2020 má soud za prokázané, že katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Beroun dochází za účelem obnovy katastrálního operátu, novým mapováním ke zjišťování hranic pozemků parc. [číslo] (vlastníků [celé jméno žalobkyně], [příjmení] [jméno] a Z plus [právnická osoba]) a pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] (vlastníka [celé jméno žalovaného]). Dne 22.9.2020 proběhlo zjišťován hranic s pozvanými vlastníky pozemku parc. [číslo] jež na jednání zastupoval [jméno] [příjmení], jako jednatel společnosti [příjmení] plus [právnická osoba]. Ten nesouhlasil s tím, že by hranice pozemku parc. [číslo] měla být 2 m od plotu, a trval na tom, že hranice pozemku sahá až k drátěnému oplocení na jižní straně pozemku. Uvedl, že uzavřel železnými vraty průchod přes v minulosti vytvořenou společnou přístupovou cestu. V protokolu je pak uvedeno, že pan [příjmení] při jednání násilím zabránil paní [příjmení], tj. spoluvlastnici pozemku o velikosti , ve vstupu na pozemek, čímž jí zabránil účastni na katastrálním úřadem svolaném jednání. U věci asistovala i policie. Katastrální úřad proto dokončil jednání s ing. [příjmení] téhož dne, tj. 22.9.2020, odpoledne. [příjmení] [příjmení], tj. původní i současná spoluvlastnice pozemku parc. [číslo] výslovně odsouhlasila nad konceptem náčrtu zjišťování hranic a kopií geometrického plánu [číslo] [číslo] (tj. plánu pořízeného pro dělení a vypořádání spoluvlastnictví k původní pozemkové parcele parc. [číslo]) vlastnické hranice pozemku parc. [číslo] potvrdila, že se o průběhu hranice v minulosti dohodla se svým manželem i panem [celé jméno žalovaného]. Závěrem protokolu byly účastníci, tj. i žalovaná b) a právní předchůdkyně žalobkyně a) ([právnická osoba] plus [právnická osoba]) poučení, ze vlastníci mohou řešit spor o vlastnictví pozemku občansko právní cestou. Žalobkyně podali žalobu na určení svého vlastnické práva až dne 8.5.2022, a to jako důsledek sporu vedeného u zdejšího soud pod sp.zn. 12 C 423/2000 o vyklizení sporných pozemků a zpřístupnění přístupové cesty. Z uvedeného má tedy soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyň, paní ing. [jméno] [příjmení] věděla, že přístupová cesta je tvořena nejen pozemkem parc. [číslo] v jejím vlastnictví (resp. po smrti manžela spoluvlastnictví) a tuto skutečnost opakovaně potvrdila jak právním předchůdcům žalovaného, žalovanému, tak v roce 2020 i katastrálnímu úřadu. Rovněž má soud za prokázané, že k zamezení veřejného přístupu (vybudování vrat) došlo až panem [příjmení].

11. Z rozhodnutí Policie ČR ze dne 20.2.2019 o odložení věci ve spojení s protokolem o výpovědi svědka ve správním řízení ze dne 11.9.2019 má soud za osvědčené, že problémy s užíváním pozemku začaly někdy počátkem roku 2019, kdy pan [příjmení] parkoval svá vozidla na přístupové cestě, čímž znemožňoval volný průjezd ostatním uživatelům cesty. Z tohoto důvodu se dostával do konfliktu jak s žalovaným, který ho upozorňoval na to, že část cesty leží na jeho pozemcích (viz. protokol o výslechu svědka ze dne 11.9.2019, jehož byl p. [příjmení] přítomen), tak s dalšími vlastníky okolních nemovitostí včetně pana [příjmení] či manžely [příjmení] (viz. protokol o určení vlastnické hranice ze dne 13.1.2021). Vyvolaných konfliktů byla celá řada, včetně poškození vrat a vyvrácení vratových sloupků v oplocení žalovaného vozidlem ve vlastnictví [právnická osoba] plus [právnická osoba] U celé řady konfliktů pak asistovala i policie.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 30.4.2020 vyplývá, že se žalovaný výslovně ohradil proti umístění železného řetězu přes přístupovou cestu a monitorování veřejné cesty, včetně pozemků ve výlučném vlastnictví žalovaného kamerovým systémem. Rovněž brojil proti parkování automobilů na přístupové cestě a vybudování trativodu k odvodu znečištěné vody z domu žalobkyň přes pozemek parc. [číslo] odvádějícímu tuto vodu na pozemky žalovaného. Žalovaný vyzval žalobkyně k odstranění závadného stavu pod pohrůžkou podání žaloby. Následně žalovaný podal proti žalobkyni b) ing. [příjmení] a [právnická osoba] plus [právnická osoba] u zdejšího soudu dne 17.12.2020 žalobu, která je vedena pod sp,zn. 12 C 423/2020 na povinnost odstranění brány a řetězu, zdržení se bránění v užívání pozemků ve vlastnictví žalovaného a povinnosti strpět jízdu a chůzi přes pozemek parc. [číslo]. Z žaloby vyplývá, že umístění řetězu přes přístupovou komunikaci je řešeno policií pod sp.zn. KRPS [číslo] [číslo] [číslo] a věc byla postoupena k dalšímu řešení jako přestupek. Z žaloby se rovněž podává, že železnou branou byl pozemek přepažen až po doručení citované předžalobní výzvy na počátku léta 2020.

13. Z účastníky předložené fotodokumentace ve spojení s tvrzeními účastníků k obsahu jednotlivých fotografií má soud za prokázané, že přístupová cesta je z obou stran ohraničena ploty. Na přístupové cestě v době pořízení Technické zprávy Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 15.10.2021 parkovala vozidla, o plot pozemků žalovaného je opřen stavební materiál a staré a rozbité věci. Na východním rohu pozemku žalobkyň parc. [číslo] je umístěna brána, která se zavírá k kovovému sloupku postaveného u plotu na druhé straně přístupové cesty. Při západní straně přístupové cesty u západní hranice pozemku žalobkyň je umístěn velký kotec přes celou šíři přístupové cesty. Vedle kotce je jeden ze vstupů na pozemek žalobkyň parc. [číslo] za ním rozvodná skříň.

14. Z fotografií na str. 90 spisu je zjevné, že v době, kdy byl přes cestu umístěn řetěz na východní straně sporných pozemků, byl pozemek žalovaného ohraničen drátěným plotem bez přidání dalších desek apod. a řetěz byl připevněn přímo ke sloupku oplocení pozemku žalovaného. V té době nebyla přístupová cesta na svém západním konci zahrazena ani ze strany pan [příjmení] ani na ní nebyl umístěn kotec. Z fotografií na čl. 91 spisu je zjevné, že v době, kdy byla cesta vedle řetězu přehrazena ještě bránou v témže místě, začal být na cestu umisťován různý materiál či odpad. [příjmení] jiné z fotografie na čl. 96 je zjevné, že v době, kdy již žalobkyně využívaly přístupovou cestu k parkovaní svých vozidel, nebyla cesta na západní straně sporných pozemků přehrazena a nebyl na ní umístěn kotec. Z fotografie na čl. 97 shora je zjevné, že pozemek žalobkyň parc. [číslo] je na svém západním rohu zakončen brankou a podezdívkou plotu, která tvoří hranici mezi pozemkem parc. [číslo] (pozemek p. [příjmení]). Již na pozemku parc. [číslo] je umístněná rozvodná el. Skříň, což odpovídá i geometrickému plánu se zakreslením vedení věcného břemene – vedení el. přípojky popsané v odstavci 9 rozsudku. Jde o shodnou el. Skříň, která je patrná na fotografii kotce pořízení ing. [příjmení] (viz. odstavec 13 rozsudku). Shodná situace je zjevná i z fotografie na čl. 99 spisu, když zároveň na této fotografii je vidět brána, kterou umístil přes přístupovou cestu p. [příjmení]. Uvedená brána je umístěna až několik metrů západním směrem od západní hranice pozemku parc. [číslo]. Na fotografii na čl. 101 spisu jsou vidět vrata umístěná v oplocení pozemku žalovaného parc. [číslo].

15. Z jiných než shora uvedených důkazů soud při svém rozhodování nevycházel, neboť z nich neučinil žádná relevantní zjištění pro potřeby svého rozhodnutí o vzniku pozemků, průběhu jejich hranic a způsobu užívání. Vzhledem k tomu, že z provedených důkazů měl soud rovněž za dostatečně zjištěný skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí soudu, zamítl návrh na provedení důkazu místním šetřením a výslechy účastníky navrženými svědků.

16. Po právní stránce soud věc hodnotil za použíti ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to jak pokud jde o tvrzené mimořádné i řádné vydržení. Občanský zákoník účinný do 31.12.2013 institut mimořádného vydržení neznal, a tedy jeho aplikace u tvrzeného mimořádného vydržení není možná. Z důvodů blíže popsaných v odstavci 23 rozsudku pak nepadá v úvahu jeho aplikace ani na vlastnické právo žalobkyň v důsledku možného vydržení vlastnického práva právními předchůdci žalobkyň. Pokud šlo o otázku řádného vydržení ze strany žalobkyň, i zde soud aplikoval ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“) ve smyslu přechodných ustanovení zákona, zejména § 3028 o.z., dle něhož se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Vlastnické právo vzniká v případě vydržení až uplynutím posledního dne lhůty stanovené zákonem, tedy k vydržení, k němuž mělo dojít až po 1.1.2014 je nutno splnit zákonné předpoklady stanovené zákonem účinným ke dni uplynutí lhůty, což v případě žalobkyň objektivně nemohlo být před 1.1.2014.

17. Existenci řádného vydržení soud posuzoval dle ustanovení § 1089 o.z. dle něhož drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby. Ve spojení s ustanovením § 1090 o.z., kdy se k vydržení vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Nabyl-li zůstavitel nepravou držbu, nemůže vlastnické právo vydržet ani jeho dědic, i kdyby držel poctivě. To platí obdobně i pro všeobecného právního nástupce právnické osoby. Dle §1091 o.z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

18. Možnost mimořádného vydržení je upravena v ustanovení § 1095 o.z., dle něhož uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

19. Možnost zápočtu lhůt je upravena v ustanovení § 1096 o.z., nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1090 odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce. Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.

20. Po provedeném dokazování a právním zhodnocení výsledků řízení soud žalobu na určení vlastnického práva žalobkyň k sporným pozemkům, a to každé k spoluvlastnickému podílu o velikosti , zamítl.

21. Žalobkyně dovozovaly své vlastnické právo ke spoluvlastnickým podílům ke sporným pozemkům od vydržení, a to jak vydržení řádného tak mimořádného.

22. Pokud se žalobkyně dovolávaly mimořádného vydržení s tvrzením, že jejich právní předchůdci, manželé [příjmení] užívali sporné pozemky již od roku 1978, a že tedy nemovitosti byly žalobkyněmi resp. jejich právními předchůdci, drženy déle než dvacet let, nelze jejich přesvědčení přisvědčit. Aniž by se soud zabýval kvalitou držby (tj. namítanou nepoctivou držbou, ale i obsahem výkonu držby), nemohlo dojít k mimořádnému vydržení ve lhůtě 20 let existence držby ve smyslu ustanovení § 1095 o.z., tedy bez ohledu na existenci právního důvodu držby. Ustanovení § 3066 o.z. pro běh lhůt potřebných pro mimořádné vydržení uvádí, že se do doby stanovené pro mimořádné vydržení započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím pěti let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc nemovitou. Tedy doba potřebná pro mimořádné vydržení neskončí dříve než 31.12.2018. Žalobkyně b) tvrdila, že se své držby chopila v roce 2010, tedy sama sporné pozemky 20 let nedržela. Do 20 leté lhůty pak u žalobkyň nemůže být započtena ani lhůta, po níž tvrdily, že uvedené pozemky drželi manželé [příjmení], jako jejich právní předchůdci. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že manželé [příjmení], věděli a odsouhlasili jak žalovanému, tak katastrálnímu úřadu průběh hranice pozemku parc. [číslo] v době oddlení sporných pozemků, že přístupová cesta je vedena pouze z části po pozemku parc. [číslo] že přístupová cesta je tvořena i částí pozemků oddělených z původní parcely parc. [číslo] tj. pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] (srovnej zejména odstavec 10 rozsudku). Za uvedené situace, kdy manželé [příjmení] nedrželi sporné pozemky s vůlí mít je výlučně pro sebe, tj. nevykonávali držbu vlastnického práva, není žádná doba, kterou by si žalobkyně mohly započíst.

23. Pro úplnost soud uvádí, že pokud žalobkyně naznačovaly, že k vydržení vlastnického práva ke sporným pozemků mělo dojít již manželi [příjmení], ani tato úvaha nemá oporu v zákoně. Soud pro stručnost odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2022 sp.zn. 22 Cdo 3387/2021, v němž se soud zabýval podmínkami potřebnými k mimořádnému vydržení a dále otázkou, za jakých podmínek lze do lhůty potřebné pro vydržení (řádní i mimořádné) započítat dobu, po níž věc držel právní předchůdce. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí mimo jiné uzavírá, že„ nabyl-li někdo vlastnictví k určitému řádně označenému pozemku, nemůže si při uplatňování vydržení pozemku sousedícího s nabytým pozemkem, jehož držby se chopil spolu s držbou pozemku skutečně do vlastnictví nabytého, započítat dobu, po kterou jej měl v držbě jeho právní předchůdce, jestliže již ten sousední pozemek vydržel. Lze uzavřít, že do vydržecí doby jak pro řádné, tak mimořádné vydržení (§ 1092 o. z., § 1096 o. z.) se ve prospěch vydržitele započte i doba držby jeho předchůdce jen pokud předchůdce sám nesplnil podmínky vydržení, a nestal se tak vlastníkem věci.“.

24. Pokud se žalobkyně dovolávaly řádného vydržení odvozovaného od chopení se držby žalobkyní b), tedy po té, co nabyla spoluvlastnický podíl o velikosti na pozemkové parcele parc. [číslo] o niž se domnívala, že je ze své jižní části ohraničena oplocením pozemků žalovaného, ani zde soud neshledal, že by k vydržení došlo.

25. S ohledem na skutečnost, že ke dni účinnosti nového občanského zákoníku, tj. zákona č. 89/2012 Sb, ke dni 1.1.2014 žalobkyně b) sporné nemovitosti ještě nedržela 10 let a žalobně b) se držby ještě nechopila, je třeba v daném případě aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., neboť do 31.12.2013 k vydržení nedošlo, nedospěly veškeré podmínky za nichž by k vydržení vlastnického práva mohlo dojít. Držitel nabude vlastnického práva k věci ve smyslu ustanovení § 1091 o.z. pokud nemovitou věc po dobu deseti let nerušeně drží, přičemž musí jít o pravou držbu a poctivou držbu.

26. Základem pro vydržení musí být zásadně pravá držba. Pravou držbu je nicméně třeba odlišit od držby poctivé. Zatímco poctivost držby se hodnotí u každého nabyvatele individuálně, pravost držby se musí zakládat na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva. Požadavek na kvalifikovaný titul, zřetelně vymezuje účel vydržení, které zásadně nastupuje tam, kde nabytí držby mělo vést k nabytí vlastnického práva, avšak de iure k tomu nedošlo. Skutkový omyl o předmětu nabytí, typicky v případě, kdy někdo zakoupí pozemek, jehož oplocení však zasahuje částečně na sousední pozemek, aniž by o tom kupující věděl. V takovém případě vyvstává otázka omluvitelnosti omylu pro vydržení části sousedního pozemku. Jakkoli judikatura v tomto případě hovoří o přípustnosti omluvitelného omylu (NS 22 Cdo 75/2016; avšak s přihlédnutím k daným okolnostem, například rozsahu a členitosti pozemku, k okolnostem stavby plotu apod.), samotný omyl nemůže nahradit titul držby, jelikož se vztahuje k poctivosti držby, a nikoli k titulu. V tomto případě nelze ani hovořit o putativním titulu (zdánlivém), jelikož omyl není v platnosti právního jednání, nýbrž v předmětu koupě, respektive převodu. Pakliže tedy někdo zakoupil určitý pozemek vymezený katastrálním číslem, nebude taková smlouva, jakkoli platná, titulem pro držbu sousedního pozemku. Nelze ovšem vyloučit mimořádné vydržení, které k titulu nepřihlíží (Spáčil s. 91). Nepravost držby (neexistence řádného právního titulu) bude postihovat přinejmenším dědice. Pakliže měl tedy zůstavitel věc v nepravé držbě, bude se tato kvalita držby přenášet i na dědice, čímž mu znemožní vydržení. (srovnej komentář (BĚLOVSKÝ, Petr. § 1090 (Pravost držby). In: SPÁČIL, Jiří, KRÁLÍK, Michal a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ [číslo]) . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 372).

27. S odkazem na uvedené shora lze uzavřít, že za situace, kdy právní předchůdci žalobkyně b) nejenže nedisponovaly právním titulem pro nabytí vlastnického práva k sporným pozemkům, ale přímo věděly, že nejsou vlastníky pozemků pod celou šíří přístupové cesty (srovnej odstavec 10 rozsudku), postihovala by nepravost jejich držby (neexistence titulu) i žalobkyně. Tedy v řízení bylo prokázáno, že žalobkyním nesvědčila pravá držba potřebná pro řádné vydržení.

28. Pro úplnost soudu uvádí následující k poctivosti držby žalobkyň. Žalobkyně b) se objektivně nemohla chopit držby, tedy nemohla nabýt stav mysli, že užívá sporné pozemky jako své vlastní a vykonává své vlastnické právo pro sebe dříve, než nabyla vlastnictví k pozemku parc. [číslo] od jehož vlastnictví odvozuje pocitovost své držby, tj. dříve než uzavřela dědickou dohodu, tj. před 1.4.2010 (srovnej zejména odstavec 4 rozsudku). Lhůta potřebná k vydržení tak nemohla uběhnout dříve než 1.4.2020.

29. Tvrzená poctivá držba však již v té době byla rušena, a to hned několika způsoby. Jednakspoluvlastnice pozemku, matka žalobkyně b), ing. [příjmení], věděla, že zde neexistuje důvod pro pravou držbu sporných pozemků, tj. že část přístupové cesty se nenachází na pozemku parc. [číslo] tedy tato její vědomost ruší i případnou poctivou držbu žalobkyň (srovnej rozhodnutí NS ze dne 11.11.2015 22 Cdo 3978/2015, dle něhož platí„ V případě, kdy společnou nemovitost výlučně užívá jeden z podílových spoluvlastníků z titulu podílového spoluvlastnictví, přičemž z omluvitelného důvodu drží současně i sousedící část cizího pozemku, pak naplňuje-li předpoklady vydržení, vydrží takový pozemek v zásadě nikoli výlučně pro sebe, ale do podílového spoluvlastnictví, tedy i pro ostatní spoluvlastníky podle poměru jejich spoluvlastnických podílů. Tento závěr by neplatil v případě, že by ostatní spoluvlastníci (neužívající předmětný pozemek) nebyli se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jim předmětný pozemek jako spoluvlastníkům patří. Není-li předpoklad dobré víry splněn byť i jen u jednoho ze spoluvlastníků, nemůže dojít k nabytí vlastnického práva vydržením, a to ani do výlučného vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků, ani do spoluvlastnictví podílového.“).

30. Dále z provedeného dokazovaní je zjevné, že až do roku 2019 byla přístupová cesta využívána v zásadě nerušeně všemi spoluvlastníky okolních nemovitostí. Nejpozději v roce 2019 nastal konflikt mezi žalobkyněmi (resp. partnerem žalobkyně b) a jednatelem [právnická osoba] plus [právnická osoba] – panem [příjmení]) na straně jedné a přinejmenším žalovaným, panem [příjmení] a manželi [příjmení], spočívajícím v chování žalobkyň, které začaly parkovat svá vozidla na přístupové cestě a omezovat tak další vlastníky okolních nemovitostí v jejím užívání. Konflikt pokračoval při zřízení elektrické přípojky k nově budovanému domu p. [příjmení], kdy žalobkyně b) od roku 2019 rozporovala její umístění pod přístupovou cestou bez svého souhlasu, právě s odkazem, že má za to, že přístupová cesta je v celé své šíři umístěna výlučně na pozemku v jejím spoluvlastnictví parc. [číslo] nikoliv na sporných pozemcích žalovaného. V průběhu stavebního řízení pak bylo žalobkyni b) opakovaně sdělováno a dokládáno, že přípojka umístěná pod přístupovou cestou je umístěna na pozemcích žalovaného. Pokud žalobkyně b) ve stavebním řízení tvrdila, že má zaměřen hranic pozemku parc. [číslo] od něhož odvozuje, že el. přípojka vede po jejím pozemku, takové zaměření stavebnímu úřadu nedoložila. Zaměření pozemku, které by osvědčovala, že jižní hranice pozemku parc. [číslo] vede při oplocení žalovaného nedoložily žalobkyně ani v tomto řízení.

31. Shodně z dokazování provedeného před zdejším soudem, zejména fotodokumentace ve spojení s tvrzeními účastníků, obsahu žaloby ve věci 12 C 423/2020, má soud za prokázané, že žalobkyně znemožnily užívání přístupové cesty od východní hrany svého pozemku dále umístěním řetězu a následně, po doručení předžalobní výzvy ke zdržení se zásahů do vlastnického práva žalovaného ke sporným pozemkům a umožnění nerušeného užívání cesty ze dne 30.4.2020, umístěním vrat. Teprve po té, kdy byly přes přístupovou cestu umístěna vrata, došlo k vybudování kotce při západní hraně pozemku žalobkyň. Skutečnost, že kotec nemohl být umístěn na přístupovou cestu dříve vyplývá jednak ze skutečnosti, že pokud by byl na místě již v roce 2010 (jak tvrdila žalobkyně b)), nemohl by p. [příjmení] v roce 2019 vybudovat el. přípojku, která vede pod kotcem. Rovněž např. na fotografii na čl. 97 je vidět, že v době vybudování el. rozvodné skříně p. [příjmení] při hraně jeho pozemku parc. [číslo] pozemku žalobkyň parc. [číslo] do níž přípojka ústí, není v místě ani oplocení zbudované p. [příjmení] po konfliktech s žalobkyněmi, ani kotec. Ostatně i žalobkyně b) v řízení následně připustila, že kotec byl vybudován až po té, co došlo k přehrazení přístupové cesty ze strany p. [příjmení]. Tedy, že žalobkyně objektivně až do roku 2019 nenakládaly se spornou částí přístupové cesty jako vlastní, ale respektovaly její veřejné užívání.

32. Při posuzování poctivosti tvrzené držby žalovanými nelze ani přehlédnout tvrzení pana [příjmení] (při katastrálním úřadem prováděného určení vlastnických hranic), který na místním šetření uvedl, že to byl on, kdo uzavřel průchod v minulosti vytvořené přístupové cesty. Tedy, že si žalobkyně musely být vědomy, že nejméně pozemek parc. [číslo] (spolu s dalšími pozemky oddělenými z původní parcely číslo původního pozemkového katastru [číslo]) je veřejnou účelovou komunikací sloužící k přístupu k okolním pozemkům a pro potřeby jejích vlastníků. Soud se rovněž plně ztotožnil s odkazem žalovaného na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22.12.2009, sp.zn. 1 AS 76/2019, dle něhož„ veřejnou cestou se tedy pozemek stává jeho věnováním obecnému užívání, ať již vlastníkem výslovně projeveným souhlasem nebo konkludentním strpěním. Rovněž komunikace, u níž sice již nelze zjistit, zda byla některým z předchozích vlastníků obecnému užívání věnována, jež však byla jako veřejná cesta užívána od nepaměti z naléhavé komunikační potřeby, je veřejně přístupnou účelovou komunikací (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2009, čj. 5 As 27/2009-66). Pokud je účelová komunikace zřízena, je její právní status závazný i pro budoucí majitele pozemku, na kterém leží účelová komunikace. Tyto osoby tedy nejsou oprávněny komunikaci ze své vůle bez dalšího uzavřít (srov. též § 7 odst. 1 in fine zákona o pozemních komunikacích).“ 33. Z uvedeného nelze tedy než neuzavřít, že žalobkyně si musely být vědomy ze všech okolností, že pozemek parc. [číslo] jehož jsou spoluvlastníky, je součástí veřejné účelové komunikace, a i kdyby prokázaly, že měly objektivní důvod domnívat se, že jeho jižní hranice vede při oplocení žalovaného, nemohly se chopit takové držby, které by zároveň vylučovala užívání cesty ostatními uživateli. Navíc v řízení bylo prokázáno, že až do roku 2019, resp. 2020, kdy došlo k umístění řetězu a následně i vrat, byl i pozemek jako veřejná účelová komunikace užíván nejen žalobkyněmi, ale i dalšími vlastníky okolních nemovitostí.

34. Ze všech shora uvedených důvodů soud uzavřel, že žalobkyně nejsou spoluvlastníky sporných nemovitostí, a to ani na základě řádného ani mimořádného vydržení a žalobu v plném rozsahu zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 860,81 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání ve věci samé a účast na jednání soudu dne 22. 11. 2022 od 9:00 do 12:05 hod), a z částky 1 550 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (procesní podání - návrh na zatavení řízení z důvodu litispendence) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrada cestovného 963,89 Kč v souvislosti s cestou realizovanou dne 22. 11. 2022 za 74 ujetých km ze sídla kanceláře k soudu a zpět v částce 563,89 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,2 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 413,89 Kč ve výši 3 446,92 Kč.

Poučení