18 C 171/2021-21

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Fauré ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o: zaplacení částky 250 euro s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 250 € se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 250 € od 23. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 15. 4. 2021 domáhal zaplacení ve výroku rozsudku uvedené částky a žalobu zdůvodnili tím, že dne 16. 11. 2019 cestoval letem provozovaným žalovanou č. letu [číslo] [anonymizováno] z [obec] do [obec], let byl zpožděn o více než 3 hodiny. Z důvodu tohoto zpoždění žalobce požaduje kompenzaci podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu (dále jen„ Nařízení č. 261/2004“) ve výši 250 euro. Žalobce vyzval žalovanou k plnění dne 22. 11. 2019 prostřednictvím [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba]“). Dne 7. 4. 2021 byla žalované odeslána předžalobní výzva.

2. Žalovaná proti výše uvedenému elektronickému platebnímu rozkazu podala v zákonné lhůtě odpor a k žalobnímu nároku žalobce uvedla, že tento neuznává co do důvodu i výše, neboť žalobce neuplatnil nárok na zaplacení vymáhané částky včas, když podle ust. § 2553 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), musí cestující uplatnit právo na náhradu škody vzniklé tím, že přeprava nebyla provedena včas bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 6 měsíců. V opačném případě soud právo cestujícímu nepřizná, namítne-li dopravce, že nebylo uplatněno včas. S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhla, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Žalovaná dále namítla neplatnost postoupení pohledávky žalobce na [právnická osoba], která následně u žalované uplatnila postoupený nárok, a tedy i toto uplatnění nároku je nutné považovat za neplatné, neboť [právnická osoba] nedisponovala věcnou legitimací k takovému jednání.

3. Pravomoc podepsaného soudu ve věci rozhodnout soud dovodil z čl. 4 odst. 1 ve spojení s čl. 63 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012.

4. Žalovaná nesporovala, že se žalobce se zúčastnil letu [číslo] z [obec] do [obec] dne 16. 11. 2019, což vyplývá i z potvrzení rezervace letu a palubenky žalobce, a že zpoždění tohoto letu překročilo 3 hodiny.

5. Žalobce při jednání uvedl, že Nařízení jako předpis vyšší právní síly nelze podřadit pod pojem přepravní řád dle § 2553 o. z., a toto ustanovení se tak na práva cestujících v intencích Nařízení nevztahuje. Žalobce tedy uplatnil svůj nárok včas.

6. Dle tvrzení žalobce byla žalovaná k plnění pohledávky vyzvána dne 22. 11. 2019 žádostí [právnická osoba], na kterou žalobce postoupili svou pohledávku, což soud zjistil z výzvy [právnická osoba] ze dne 22. 11. 2019. Žalobce dále vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 7. 4. 2021. Doručení této výzvy dne 8. 4. 2021 pak vyplývá z doručenky datové schránky právní zástupkyně žalobce.

7. Mezi účastníky zůstalo sporné, zda se na nárok žalobce aplikuje § 2553 o. z., a zda byl jeho nárok uplatněn v souladu s tímto ustanovení včas, tedy nejpozději do 6 měsíců od přepravy. Z formuláře o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že žalobce je označen jménem, příjmením a adresou, konkrétní pohledávka označena není, je uvedeno pouze číslo rezervace [číslo] Smlouva je podepsána žalobcem přenosem jeho podpisu do počítače. Podpis postupníka na smlouvě uveden není. Smlouva je datována 20. 11. 2019 a podle ní žalobce postupuje [právnická osoba] pohledávku Nařízení č. 261/2004, Montrealské úmluvy z roku 1999, brazilského spotřebitelského zákoníku, brazilského zákona o letectví nebo jiného zákona o ochraně práv cestujících v letecké dopravě v souvislosti s uvedeným letem označeným číslem rezervace podle přepravních podmínek, a to v celém rozsahu včetně příslušenství a všech práv souvisejících s pohledávkou. Dále je postupník oprávněn vymáhat a přijímat platby související s pohledávkou a žalobce je srozuměn s tím, že není oprávněn akceptovat žádný přímý kontakt, ani přijmout platbu od provozujícího leteckého dopravce.

8. Z podmínek [právnická osoba] známých soudu z jiných jednání a založených ve správním deníku soudu, soud zjistil, že smlouva je pokládána za uzavřenou, když klient vedle přijetí těchto podmínek rovněž podepsal formulář postoupení nebo zmocňující dokument. Formulář postoupení je dokument, na jehož základě klient v souladu s podmínkami této smlouvy postoupí vlastnictví nároku [právnická osoba]. Ceník je příloha připojená k těmto podmínkám, v nichž jsou uvedeny akceptované měny, způsoby platby a veškeré poplatky účtované [právnická osoba]. Poté co klient přijme tyto podmínky a podepíše buď formulář postoupení, nebo zmocňující dokument, zavazuje se přijímat službu [název] as a Service a [anonymizováno] se zavazuje službu [číslo] as a Service poskytovat, ledaže by [anonymizováno] bez zbytečného odkladu klienta informovala, že pro daný nárok nemůže službu [název] as a Service poskytnout. Podpisem formuláře postoupení nebo zmocňujícího dokumentu klient zaručuje, že je právně způsobilý podepsat formulář postoupení nebo zmocňující dokument svým jménem. K úspěšnému uplatnění nároku potřebuje [anonymizováno] od klienta podepsaný formulář postoupení nebo zmocňující dokument, který lze [právnická osoba] poslat prostřednictvím webového formuláře, mobilní aplikace, nebo pomocí e-mailu či poštou. Jakmile [anonymizováno] obdrží od klienta podepsaný formulář postoupení nebo zmocňující dokument, připraví výzvu k zaplacení a bez zbytečného odkladu ji pošle leteckému dopravci a obstará veškerou další korespondenci. Bude-li odškodnění za let zaplaceno, účtuje si [anonymizováno] za tuto částku služby [číslo] as a Service poplatek za služby. V případě, že letecký dopravce nezaplatí odškodnění za let v přiměřené době poté, co k tomu byl [právnická osoba] vyzván a pod podmínkou, že případ má dostatečnou šanci na úspěšný výsledek, může [anonymizováno] zahájit právní kroky k prosazování nároků. V případě, že jsou učiněný právní kroky a odškodnění za let je zaplaceno, účtuje si [právnická osoba] vedle poplatku za služby ještě poplatek za právní kroky, který slouží k pokrytí dodatečných nákladů za právní kroky. Jestliže [anonymizováno] nebo smluvní právní zástupce zahájí soudní řízení k prosazení nároků, uhradí [anonymizováno] veškeré náklady spojené v případě neúspěšného soudního řízení. [anonymizováno] poskytuje službu [název] as a Service bezplatně, ledaže by [anonymizováno] byla úspěšná při vymáhání odškodnění za let. V případě, že bude [anonymizováno] při vymáhání úspěšná, bude převod dohodnuté částky odškodnění za let klientovi podmíněn pouze úhradou případných poplatků na základě ceníku. Podle článku 9. 2. tyto podmínky, formulář postoupení a smlouva mezi [právnická osoba] a klientem se řídí německým právem. Klient je však vždy oprávněn požadovat řádnou ochranu na základě kogentních ustanovení zákonů země trvalého pobytu klienta.

9. Kontraktační proces [právnická osoba] známý soudu z jiných řízení probíhá tak, že na webových stránkách společnosti cestující vyplní dotazník, kde uvede své jméno, příjmení a adresu, dále den odletu a příletu provozujícího leteckého dopravce a číslo letu a je mu přislíbená plná kompenzace s tím, že služba je bezplatná. Poté obdrží cestující podmínky a ceník a z těchto dokumentů vyplývá, že sice služba je bezplatná, avšak pokud bude [právnická osoba] úspěšná, bude převod dohodnuté části odškodnění za let klientovi podmíněn pouze úhradou poplatku podle ceníku, což znamená 25 %, respektive 50 % v případě soudního jednání. Cestující nepodepisuje smlouvu o postoupení pohledávky, ale pouze svým podpisem vyplňuje prázdné pole v počítači, a tento podpis bez jeho vědomí je přenesen na jakýkoliv jiný dokument. Smlouvu o postoupení pohledávky cestující neobdrží, není na ní uvedeno číslo letu, ale pouze alfa numerický kód tzv. PNR, který není jednoznačným identifikátorem jakékoliv pohledávky, pouze identifikuje rezervaci v rezervačním systému. Jedná se zpravidla o záznam o více letech a více cestujících, kteří můžou cestovat v rámci téže rezervace, a nevypovídá nic o tom, že se jedná o daný konkrétní let konkrétního cestujícího. Tato postupní smlouva není podepsána cestujícím a rovněž není podepsána ani zástupcem [právnická osoba].

10. Na věc dopadá přímo použitelné Nařízení č. 261/2004 čl. 5 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. a), podle kterého má cestující právo na náhradu ve výši 250 euro, neboť se jedná o letovou vzdálenost do 1500 km.

11. Podle ust. § 2553 odst. 1 a 3 o. z., jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas. Práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas. Podle ust. § 2578 o. z., podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství.

12. Nařízení č. 261/2004 žádnou lhůtu k uplatnění nároku na náhradu újmy nestanoví. Dle čl. 1 preambule Nařízení č. 261/2004 činnost Společenství v oblasti letecké dopravy měly mimo jiné směřovat k zajištění vysoké úrovně ochrany cestujících. Kromě toho by měl být obecně brán zásadní zřetel na požadavky ochrany spotřebitele. Podle závěrů rozsudku SDEU ze dne 22. listopadu 1012 ve věci C -139/11, Joan Cuadrench Moré proti KLM, bod 33:„ S ohledem na výše uvedené je třeba na položenou otázku odpovědět, že nařízení č. 261/2004 musí být vykládáno v tom smyslu, že lhůtu, ve které musí být podány žaloby, jejichž předmětem je získání náhrady škody podle článků 5 a 7 tohoto nařízení, stanoví pravidla každého členského státu, která upravují promlčecí lhůty vztahující se na podání žaloby.“.

13. V přepravních podmínkách žalované platných od 3. 5. 2017 bodu 13. 2. a 13. 3. je upraven postup žalované a práva cestujících při nepravidelnosti letecké dopravy, tj. zpoždění a zrušení plánovaného letu, a to citací Nařízení č. 261/2004 a odkazem na toto nařízení při vymáhání nároku cestujících.

14. Podle § 125 odst. Bürgerliches Gesetzbuch (dále jen BGB) právní úkon, který postrádá formu předepsanou zákonem, je neplatný.

15. Podle § 126 odst. BGB v případě smlouvy musí být strany podepsány na stejném dokumentu.

16. Podle § 126 odst. 1 BGB vyžaduje-li zákon písemnou formu, podepíše dokument zhotovitel podpisem jména, nebo notářským podpisem.

17. Podle § 134 BGB právní úkon, který je v rozporu s právním zákazem je neplatný, nestanoví-li zákon jinak.

18. Podle § 138 BGB právní úkon odporující morálce je neplatný.

19. Podle § 138 odst. 2 BGB zejména právní úkon, kdy osoba využívající nucení nezkušenosti, nedostatku úsudku nebo vážného nedostatku vůle jiné osoby nebo třetí osoby, slibuje nebo poskytuje výhodu ve vztahu ke službě, která je ve značném nepoměru se službou, je neplatný.

20. Podle článku 25 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále i jen nařízení eIDAS) 1) Elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. 2) Kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu. 3) Kvalifikovaný elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě se uznává jako kvalifikovaný elektronický podpis ve všech ostatních členských státech. Podle článku 26 téhož nařízení zaručený elektronický podpis musí splňovat tyto požadavky: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

21. Podle směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 211/83 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13 EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje se směrnice Rady 85/577 EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ v článku 6 – požadavky na informace v případě smluv uzavřených na dálku a smluv uzavřených mimo obchodní prostory: 1) předtím než je spotřebitel vázán smlouvou uzavřenou na dálku nebo smlouvou uzavřenou mimo obchodní prostory či odpovídající smluvní nabídkou, poskytne obchodník spotřebiteli jasným a srozumitelným způsobem tyto informace za a) hlavní vlastnosti zboží nebo služeb v rozsahu odpovídajícím danému nosiči a zboží či službám, za b) totožnost obchodníka, například jeho obchodní jméno, za c) zeměpisnou adresu na níž je obchodník usazen a jeho telefonní číslo, číslo faxu a e-mailovou adresu, pokud existují, které spotřebiteli umožňují urychleně obchodníka kontaktovat a efektivně s ním komunikovat a případně adresu a totožnost obchodníka, v jehož zastoupení jedná, za d) zeměpisnou adresu místa podnikání obchodníka, pokud se liší od adresy poskytnuté v souladu s písmenem c) a případně zeměpisnou adresu obchodníka, v jehož zastoupení jedná, na kterou může spotřebitel zaslat případné stížnosti.

22. Ohledně otázky, zda je možné výzvu k náhradě paušální škody žalobce, která byla učiněna [právnická osoba], považovat za platnou, má soud za to, že nikoliv, neboť ani smlouva o postoupení pohledávky ze dne 20. 11. 2019 nebyla uzavřena platně. S ohledem na tento závěr soud nevyvodil žádné právní následky z žalobcem předloženého zpětného postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2020.

23. Postupní smlouva byla uzavřena podle německého práva, proto soud posuzoval platnost tohoto právního úkonu podle směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 211/83 o právech spotřebitelů, nařízení eIDAS a citovaných ustanovení BGB. S ohledem na výše uvedené soud má podle § 126 odst. 1 a 138 BGB postupní smlouvu za neplatnou, neboť cestující tuto postupní smlouvu nepodepsal a nepodepsala ji ani [právnická osoba], na kterou měla být pohledávka postoupena. Jedná se o neplatný právní úkon i ve smyslu § 138 BGB, neboť [právnická osoba] využila nezkušenosti cestujícího, když slibovala, že poskytne výhodu ve vztahu ke službě, podle nabídky měl cestující obdržet celou náhradu s tím, že služba [právnická osoba] je bezplatná, avšak podle ceníku od výplaty náhrady měly být odečteny další poplatky, jejichž způsob odečtení je uveden v podmínkách nejasně a nesrozumitelně. Dále je na místě postupovat podle směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/83/EU, když podle článku 5 došlo ke klamání spotřebitele, neboť není uvedena řádně totožnost obchodníka, jeho kontaktní adresa včetně telefonu, faxu či e-mailu, není uvedena celková cena zboží či služeb a rovněž jasně a srozumitelně nejsou uvedeny podmínky platby dodání a plnění včetně lhůty. Ujednání v postupní smlouvě, které je skryté v podmínkách, naplňuje znaky nepřiměřeného ujednání ve spotřebitelské smlouvě a s ohledem na tuto skutečnost se k těmto ujednáním nemůže přihlížet, a i proto soud shledal postupní smlouvu za neplatný právní úkon.

24. Nad to shora specifikované Nařízení eIDAS, které zavazuje všechny členské státy Evropské unie, tedy včetně Německa, jehož právo mělo být dle (údajně) akceptovaných všeobecných smluvních podmínek v této věci použito, a má přednost před vnitrostátní právní úpravou, vymezuje v čl. 25 předpoklady„ kvalifikovaného elektronického podpisu“, které musí být naplněny, aby byla jednoznačně a nezaměnitelně určena (identifikována) podepisující se osoba. Jen takový elektronický podpis tedy může bez pochybností určit jednající osobu, která se na smlouvu podepsala. Podle čl. 26 Nařízení eIDAS, upravující další elektronický podpis –„ zaručený elektronický podpis“, vyžaduje, aby byl jednoznačně spojen s podepisující osobou a umožnil její identifikaci. I tento podpis tak umožňuje se značnou úrovní důvěry identifikovat (ztotožnit) podepsanou osobu. Všechny ostatní elektronické podpisy je soud sice povinen přijmout jako důkaz (ve smyslu čl. 25 bod 1. Nařízení eIDAS), avšak bez dalších tvrzení a důkazů, které v dané věci nabídnuty nebyly, nelze mít za prokázané, že elektronický podpis je podpisem (údajně) jednající osoby. Jiné elektronické podpisy již identitu podepsané osoby nikterak nezaručují. Tímto jiným, tj. nezaručeným elektronickým podpisem je i údajný podpis postupitele nároku – žalobce, který byl de facto jako obrázek podpisu sejmut z jiné (elektronické) listiny a následně vložen do písemnosti označené jako postupní smlouva. Fakticky se tak nemuselo jednat ani o podpis osoby uvedené jako postupitel a tento obrázek podpisu mohl být dokonce sejmut z jiného dokumentu a bez vůle uvedené osoby podepsat postupní smlouvu mohl být vložen do předmětného dokumentu označeného jako postupní smlouva. I s ohledem na shora uvedené, nelze žalobcem předkládanou postupní smlouvu považovat za platně uzavřenou a právní jednání učiněná postupníkem za platná (k neplatnosti postupní smlouvy také srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2020 č. j. 25 Co 221/2020 – 103).

25. Pokud tedy o kompenzaci požádala [právnická osoba], nikoliv žalobce, potom tak učinila na základě neplatné postupní smlouvy a soud tuto žádost musí posuzovat jako neplatný právní úkon.

26. Jelikož přímo použitelné Nařízení č. 261/2004 neobsahuje podrobnou úpravu lhůty, ve které je potřeba uplatnit práva cestujících za zrušený či zpožděný let, a nepřichází v úvahu použití žádného přepravního řádu, použijí se ustanovení občanského zákoníku, tedy konkrétně úprava obsažená v ust. § 2553 o. z. V tomto ohledu soud odkazuje i na závěry Městského soudu v Praze uvedenými v rozhodnutí ze dne 23. 10. 2019 č. j. 18 Co 265/2019-62, bod 10., 11., z kterého vyplývá:„ Pojem přepravní řád uvedený v ust. § 2553 odst. 3 o. z. zásadně nevylučuje, aby jím byl ve smyslu ust. § 2578 o. z. chápán i přímo aplikovatelný předpis Evropské unie, který v rámci letecké přepravy zavádí mimo jiné i nárok na paušalizovanou náhradu škody ve smyslu článku 7 Nařízení. K odvolacím námitkám žalobkyně je dále nutno uvést, že i samotné Nařízení předpokládá jistou notifikaci cestujícího, neboť samo nepodmiňuje výplatu paušalizovaného odškodnění pouhým naplněním podmínek daných Nařízením. Nařízení je naopak založeno na povinnosti dopravce informovat cestující v případě zpoždění letu o jejich nastalých právech, a to i formou odkazu na existující typizovaný formulář vydaný právě pro tyto účely (dostupný široké veřejnosti i v elektronické formě např. na stránkách Evropské komise - https://ec.europa.eu/transport/sites/transport/files/themes/passengers/air/doc/complain_form/eu_complaint_form_cs.pdf). Tomuto odpovídá i dikce odstavce 20 preambule, ale i článků 14 a 5 odst. 1 písm. c) Nařízení. Tvrzení žalobkyně, že Nařízení žádnou notifikaci nepředpokládá, je proto chybné. Pokud občanský zákoník v ust. § 2553 výslovně podmiňuje nároky z přepravy jejich včasnou notifikací u dopravce (viz odstavec 3) a s jejich (včasným) neuplatněním v propadné lhůtě 6 měsíců spojuje nemožnost přiznání nároku za podmínky, že dopravce zároveň namítne pozdní uplatnění práva, je zřejmé, že návrhu nešlo vyhovět. Je přitom zřejmé, že Nařízení nerozlišuje, o jakého cestujícího se jedná (tedy zda je ''spotřebitelem'' či nikoli), a nárok na paušalizovanou náhradu škody přiznává všem cestujícím bez rozdílu (s výjimkou specifických skupin cestujících uvedených v článku 3 odst. 1 větě prvé Nařízení).“ 27. Je sice pravdou, že shora uvedený rozsudek Městského soudu v Praze byl zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2019, sp. zn. IV. ÚS 286/20, avšak důvodem zrušení nebyl shora uvedený právní názor na otázku notifikační povinnosti cestujícího včetně běhu lhůty k uplatnění práva u přepravce, ale nesprávné poučení účastníků o možnosti podat dovolání, aniž by dané otázky byly řešeny. Uvedené řízení bylo pro zpětvzetí žaloby zastaveno a rozsudek soudu I. stupně byl zrušen (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2020 č. j. 18 Co 265/2019 – 98). Podepsaný soud má však za to, že i když uvedený rozsudek Městského soudu v Praze nenabyl právní moci, obsahuje úvahy a premisy aplikovatelné i v dané věci. Nad to stejný závěr ohledně aplikace ust. § 2553 odst. 3 o. z., dovodil Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 3. 6. 2021 č. j. 58 Co 176/2021- 56.

28. Soud tedy v souladu s citovanými ustanoveními občanského zákoníku a Nařízení č. 261/2004 zastává stanovisko, že včasná notifikace cestujícího je nezbytným předpokladem pro uplatnění práv z přepravy, a proto je pro úspěšné uplatnění práv z přepravy nutné notifikovat práva u dopravce včas, tedy v 6 měsíční lhůtě stanovené § 2553 odst. 3 o. z.

29. Žalobce svým jménem vyzval žalovanou k zaplacení náhrady za zpoždění letu až dne 8. 4. 2021, tedy po uplynutí šestiměsíční lhůty k uplatnění těchto práv ve smyslu § 2553 odst. 3 o. z. Soud proto uzavřel, že žalobce nárok neuplatnil včas, jeho nárok byl promlčen a žalovaná společnost námitku promlčení vznesla, proto soud rozhodl o zamítnutí žaloby z důvodu promlčení nároku, neboť let se měl uskutečnit dne 16. 11. 2019, avšak platná výzva k plnění byla podána u žalované společnosti až po promlčecí lhůtě 6 měsíců.

30. Soud rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit náhradu nákladů řízení žalované, která byla ve věci úspěšná, v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku Náklady žalované tvoří paušální náhrada podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu, za jeden úkon (písemné vyjádření k žalobě, jednání) ve výši 600 Kč.

Poučení