18 C 175/2022-125

Rubrum

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Skalky a přísedících Marie Bližňákové a Ludmily Slimáčkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí takto:

Výrok

I. Žaloba, aby bylo určeno, že rozvázání pracovního poměru zaměstnance [celé jméno žalobce] výpovědí danou zaměstnavatelem ze dne 30. 5. 2022 je neplatné, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 28 816,74 Kč k rukám právního zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že rozvázání jeho pracovního poměru na základě výpovědi ze dne 30. 5. 2022, je neplatné. Tato výpověď byla žalobci dána s ohledem na incident ze dne 29. 4. 2022, kdy na pokyn žalobce nasedli při výuce žáci na vlečku traktoru a po jeho rozjetí dva žáci vypadli, přičemž jeden z nich utrpěl zranění, které si vyžádalo pobyt v nemocnici. Žalobce uvedl, že se nedopustil jednání, které by odůvodňovalo natolik radikální reakci, jako je výpověď z pracovního poměru, neboť učitelé ani žáci nebyli informováni o souvisejících pravidlech, navíc šlo o zcela běžnou a pravidelnou formou transportu žáků, ke které docházelo s vědomím a souhlasem vedení školy.

2. Žalovaná uplatněný nárok neuznala a uvedla, že s postojem žalobce nesouhlasí, že žalobce si je velmi dobře vědom svého pochybení, že to byl právě žalobce, kdo udělil pokyn studentům, aby nastoupili do vlečky, čímž zásadně pochybil v oblasti bezpečnosti. Žalovaná popřela, že by převoz žáků byl nedílnou součástí výuky, stejně tak popřela, že by vedení školy takové jednání schvalovalo. Naopak učitelé byli opakovaně upozorňováni na důsledné dodržování bezpečnosti při výuce.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům.

4. Účastníci učinili v řízení nesporným, že pracovní poměr mezi účastníky vznikl ke dni 1. 3. 2018 a tento ke dni 30. 5. 2022 trval, a to se sjednaným druhem práce učitel odborného výcviku, že nerozporují pravost výpovědi ze dne 30. 5. 2022 a její doručení žalobci dne 30. 5. 2022 a že průběh skutkového děje dne 29. 4. 2022, jak je vylíčen ve výpovědi z pracovního poměru, odpovídá skutečnosti.

5. Z pracovněprávní dokumentace soud zjistil, že její obsah odpovídá nesporným skutkovým tvrzením, tedy zejména, že žalobce byl zaměstnán u žalované jako učitel odborného výcviku, a to následně na dobu neurčitou.

6. Z upozornění na porušení pracovní kázně soud zjistil, že dne 2. 5. 2022 byl žalobce upozorněn na závažné porušení pracovní kázně dne 29. 4. 2022, přičemž žádné konkrétní jednání zde uvedeno není.

7. Z výpovědi z pracovního poměru soud zjistil, že dne 30. 5. 2022 byla žalobci předána výpověď z pracovního poměru pro závažné porušení povinností, kdy konkrétně byl žalobci vytčen incident ze dne 29. 4. 2022 týkající se převozu žáků na vlečce traktoru a následného zranění jednoho žáka, který z vlečky vypadl, přičemž toto jednání je ve výpovědi detailně popsáno.

8. Z oznámení žalobce soud zjistil, že žalobce sdělil žalované v červnu 2022, že s výpovědí nesouhlasí a že trvá na dalším zaměstnávání.

9. Z dopisu zástupkyně žalobce a potvrzení o odeslání soud zjistil, že žalované je sdělováno, že žalobce s výpovědí nesouhlasí a že trvá na dalším zaměstnávání. Z navazující předžalobní výzvy a potvrzení o odeslání soud zjistil, že zástupkyně žalobce opakovaně sděluje žalované, že s výpovědí nesouhlasí a znovu žádá o přidělování práce žalobci v souladu s pracovní smlouvou.

10. Z výplatních lístků soud zjistil, že čistá mzda žalobce za listopad 2020 činila 53 080 Kč, za listopad 2021 činila 42 995 Kč a za prosinec 2021 činila 61 553 Kč.

11. Z dokladů k traktoru ([anonymizována dvě slova] [číslo]) a přívěsu - vlečky ([anonymizována dvě slova] [číslo]) soud zjistil, že tyto provozuje žalovaná, že v traktoru jsou dvě místa k sezení a u vlečky je vyznačeno nula míst k sezení nebo ke stání. Z fotografie zelené vlečky ([anonymizována dvě slova] [číslo]), která není datována, vyplývá, že na podlaze vlečky se nachází nízká vrstva kamenů.

12. Ze zápisů z pedagogické rady soud zjistil, že se zde řešila otázka bezpečnosti, a to mimo jiné, že v traktoru nesmí jezdit žáci sami, ale že s nimi musí jezdit mistři, že nad žáky mají vykonávat dohled. V posledně datovaném zápisu je řešena i otázka předmětného úrazu a souvisejících pokynů žalované. Žalobce se pedagogických rád neúčastnil, s obsahem poslední porady byl seznámen následně.

13. Z plánu kontrolní činnosti soud zjistil, že je zde uveden rozpis hospitace v daném školním roce, u žalobce proběhla hospitace 19. 1. 2022. Z rozpisu a plánu praktického vyučování soud zjistil, že tento obsahuje celoroční plán praktického vyučování pro obor zemědělec – farmář včetně rozpisu jednotlivých činností. Detailně je tento vzdělávací program upraven ve školním vzdělávacím programu Zemědělec-farmář, kdy počet týdenních vyučovacích hodin v ročníku na odborný výcvik je vždy 15 hodin (str. 32 – v ISAS), což odpovídá i tabulce doložené žalobcem na č. l.

77. Tento důkaz (učební plán) soud provedl, neboť jím měl být ještě doplněn důkaz předložený žalovanou (školní vzdělávací program) o údajně chybějící část, nicméně oba dokumenty obsahují stejný údaj o časové dotaci a v tomto se shodují.

14. Z dokladů o školeních soud zjistil, že 21. 9. 2021 proběhlo školení BOZP a PO v délce čtyř hodin, jehož se účastnil i žalobce, 3. 10. 2021 proběhlo školení řidičů, jehož se účastnil žalobce. Školení bezpečnosti pro studenty proběhlo 2. 9. 2021 (účastnil se i poškozený žák) a 4. 5. 2022 (mimořádné).

15. Z usnesení o odložení věci soud zjistil, že trestní věc vedená proti žalobci v souvislosti s daným incidentem byla odložena. Toto usnesení bylo žalobci doručeno až 17. ledna 2023, a proto soud tento důkaz provedl. Z tohoto usnesení vyplývá, že v průběhu prověřování podali vysvětlení jednotliví žáci. [jméno] [příjmení] uvedl, že vlečka byla naplněna kameny do jedné čtvrtiny, poté všichni žáci nastoupili na vlečku, žalobce zkontroloval, jestli všichni sedí a rozjel se. Tento žák byl jedním ze dvou, kteří se postavili a přepadli na zem. Jízda na vlečce byla naprostá výjimka, takto jel poprvé. [jméno] [příjmení] uvedla, že jim žalobce řekl, aby si sedli na vlečku a že mají sedět. Na vlečce takto jela poprvé. [jméno] [příjmení] uvedl, že jim žalobce řekl, že pojedou na vlečce, aby byl jejich přesun rychlejší. On se postavil a při rozjezdu přepadl na záda z výšky asi dvou metrů. Měl zlomené tři obratle, byl deset dní v nemocnici a poté měsíc doma upoután na lůžku, pak rehabilitoval. Na vlečce jel pouze dvakrát, v žádném případě není běžné, že by žáci jezdili na vlečce, s žádnými jinými učiteli na vlečce nejel. [jméno] [příjmení] uvedl, že jim žalobce řekl, že pojedou zpět a řekl jim, aby si sedli do vlečky. Žalobce zkontroloval, jestli všichni sedí. Po poli se takto výjimečně jezdívalo, ale s žádným jiným učitelem takto nejel. [jméno] [příjmení] uvedla, že již na pole jeli na vlečce. Při návratu zpátky se zeptali žalobce, jestli můžou jet zpátky zase na vlečce, de facto ho přemluvili. Žalobce to neměl rád. Před odjezdem zkontroloval, jestli všichni sedí. V jednom případě jela na vlečce i s jiným učitelem. [jméno] [příjmení] uvedl, že již na pole jeli na vlečce za traktorem, který řídil žalobce. Poté jim žalobce řekl, že pojedu zpět, než se rozjeli, tak se žalobce díval, jestli všichni sedí. Na vlečce jel takto asi třikrát za dva roky, ne vždycky to bylo s žalobcem. Před rozjezdem je žalobce poučil, že mají sedět. [jméno] [jméno] [příjmení] uvedla, že na pole jeli ve vlečce traktoru, přičemž od žalobce dostali pokyn, že mají pouze sedět. Poté dostali další pokyn od žalobce, aby si sedli do vlečky, a upozornění, že si nemají stoupat. Kamení na vlečce nebylo moc, dalo se tam normálně sednout. Na osobním výslechu těchto žáků účastníci netrvali.

16. Z videa a printscreenu ve vztahu k vlečce za traktorem soud zjistil, že na videu jsou zachyceni žáci při sběru kamení, krátce prochází žalobce a je zde traktor s modrou vlečkou. Podle souvisejícího printscreenu jde o video pořízené 29. 4. 2022 v 11:23; soud tento důkaz akceptoval, neboť při jednání soud náhledem do telefonu žalobce ověřil, že toto video mu bylo posláno až 11. 1. 2023, tedy poslední den koncentrační lhůty – lze proto akceptovat, že tyto dokumenty byly doloženy až následně po uplynutí lhůty.

17. Z lékařské zprávy z 10. 2. 2023 soud zjistil, že poškozený žák byl neschopen docházky na praxi pro dlouhodobou léčbu vážného úrazu od 1. 7. 2022 do 31. 8. 2022.

18. Z technického průkazu ([anonymizována dvě slova] [číslo]) soud zjistil, že jde o technický průkaz k motorovému vozidlu – přívěsu, že je zde uvedeno, že přeprava osob na sklápěcím zařízení je zakázána a že technická způsobilost platí do 8. 3. 2022.

19. Z výpovědi svědkyně [příjmení] soud zjistil, že je zástupkyní ředitele. Na začátku roku probíhá školení o bezpečnosti a požární ochraně pro žáky, jsou tam přítomni i učitelé. I učitelé mají školení bezpečnosti. Co se týče přesunu s žáky, učitelé mohou jít pěšky nebo použít školní Transit pro osm žáků. Na začátku hodiny si udělají prezenci a podle toho udělají přesun. Kdyby museli jet dvakrát, tak jeden z mistrů zůstane hlídat žáky, anebo je tam ještě pan [příjmení] jako pracovník na školním statku. Je to na jejich uvážení, spíše by měli jít pěšky, ale záleží na situaci. Svědkyně odhaduje, že autem je to cca 10 minut, pěšky cca 20 minut. Nikdy neřešili, že by některý z učitelů vezl žáky na vlečce traktoru. Pokud by se to stalo, určitě by to řešili upozorněním na bezpečnost. Byla u toho, když se sepisoval zápis. Poté bylo nařízení, že není přípustné přepravovat žáky na vlečce. Toto zdůrazňoval ředitel na poradě, která se konala následně, ale neví, zda je to v zápise. Svědkyně je zástupkyní třetí rok, žalobce byl dobrý učitel, dodržoval bezpečnost, nemá k němu žádné výtky. Z jejího pohledu docházelo ke konfliktům spíše až po tom incidentu. Šlo například o připomínky žalobce, že chybí ochranné prostředky, řešila to hned ten den. Při odborné výuce je přítomno 8 až 10 žáků, témata jsou na celý týden, jedna vyučovací hodina má 60 minut, je tam 6 takových hodin denně. Témata jsou určena podle školního vzdělávacího programu, je tam 16 až 17 témat. Školení BOZP pro žáky trvá asi hodinu. Svědkyně neví, jak dlouho trvá školení pro zaměstnance. Nějaké drobné úrazy při praktické výuce se staly, knihu úrazů řeší pan [příjmení]. Většinou šlo o neopatrnost žáků, neví, že by byla vyvozována nějaká odpovědnost učitele nebo že by došlo k ukončení pracovního poměru. Co se týče techniky při venkovní výuce, tak ta je už nachystaná na statku, pokud ne, musí si to mistr nějak zařídit, může mu to dovést pan [příjmení]. Svědkyně neví o tom, že by byla nějaká písemná směrnice ohledně toho, jak má probíhat přeprava žáků, techniky, je to na učitelích. Při přepravě po poli chodí žáci většinou pěšky, případně v traktoru. Řešeno to ale konkrétně není. Málokdy se používá při výuce traktor s vlečkou, ta témata jsou většinou jiná. Co se týče přepravy nářadí, pokud je to na poli, takto lze převézt třeba v Transitu, ale většinou žáci nářadí v ruce nemají, to spíše třeba v botanické zahradě. Přeprava byla součástí vyučovací hodiny, bylo jich celkem šest, po třetí hodině byla přestávka. Co se týče odezvy na odchod žalobce, bylo to tak i tak, spíše byly sympatie na straně žalobce. Z doslechu ví, že se něco sepisovalo na podporu žalobce. Na základě školní inspekce došlo ke změně, kdy dříve měli výuku stanovenou od 7.45 do 13.30 s 30 minutovou přestávkou, pak se to změnilo na 6 hodin po 60 minutách. Obědy dříve končily v 13.40, resp. spíše už v 13.35, teď jsou do 13.

45. Přepravu někdy zajišťoval pan [jméno] jako školník. Svědkyně si už přesně nevzpomíná, jak probíhal zápis úrazu, myslí si, že se ten úraz stal v pátek. Ví o šetření ze strany policie, ale neví, jak to dopadlo. Dříve dobu přepravy obecně započítávali do výuky, což jim inspekce vytkla, teď už to nezapočítávají. Když si učitelé brali techniku, tak si brali u pana [příjmení] klíče s doklady, technika byla na dvoře. Tyhle věci měl na starost pan [příjmení].

20. Z výpovědi ředitele žalované soud zjistil, že je ředitelem od září 2017, dříve pracoval jako mistr. Školení BOZP pro žáky probíhá na začátku roku, dělá to pan [příjmení] jako externista. Po tom incidentu dělal opakované školení ohledně bezpečnosti i školení řidičů. Personál by měl mít taky školení od pana [příjmení], a to na bezpečnost i školení řidičů. Mají i externí firmu, která zpracovává požadavky na BOZP a PO. Když došlo k tomu incidentu, věděla to první zástupkyně pro teoretickou výuku paní [příjmení], následně i paní [příjmení]. [příjmení] měl málo informací, volal proto paní [příjmení]. Večer si vyžádal kontakt na rodiče, aby zjistil stav žáka. Je to nejhorší úraz na škole. Vlečka není určena pro přepravu osob, a je to odpovědnost řidiče, aby si tyto údaje ověřil. Tehdy na té vlečce byly kameny, došlo k posunu a žáci přepadli. Z jeho pohledu je zcela nepřípustné, aby na vlečce nebo jiné zemědělské technice docházelo k přepravě žáků. On sám vyzýval, aby se respektovala bezpečnost a aby v traktoru vždycky jezdil žák s učitelem. Nedává písemné výzvy, respektuje, že učitelé mají vysokoškolské vzdělání. Řeší to zápisy z porad, kde se dané věci řeší. Ten konkrétní žák chodí do školy, byl s ním jako učitel i na tom místě. Ty vzdálenosti šly ujít i pěšky. Podle informací byla ta výuka celkem krátká, byť uznává, že je to s žáky náročné. V té skupině může být obecně jen 12 žáků, tehdy tam bylo žáků jen lehce přes polovinu, šlo to zvládnout a nebyl důvod je vozit na vlečce. Z jeho pohledu šlo o nějaký ústupek ze strany učitele. Informoval policii, neboť měl za to, že to bylo jeho povinností jako ředitele školy, ale nezná výsledek šetření. Vztahy s žalobcem se zhoršily až po tom incidentu. Je tam zápis z předmětové komise, kdy na jednání sice byl pozván, ale následně došlo ke změně termínu, o čemž ředitel nevěděl. V tom zápise jsou výtky. Co se týče důsledků pro školu, nejde o nic měřitelného, ale je to nepříjemné, ví od lidí, u kterých mají žáci praxe, že se šíří informace, že jim děti padají z vlečky. Žák nepodepsal záznam o úraze, neboť byl v nemocnici. Po škole se poté šířily fámy, že šlo o nespolehlivé žáky, ale on to neshledal, není to problémový žák. Začátkem května dali žalobci upozornění na možnost výpovědi, 30. 5. nejprve navrhl dohodu, což žalobce neakceptoval, dostal tedy výpověď. Byl u toho pan [příjmení]. Žalobce se poté vrátil a zajímal se o možnost dohody, ředitel mu řekl, že nemůže mít oba dokumenty. Proběhl tam drobný incident, kdy mu žalobce vytrhl dohodu ze stolu, následně mu ji ředitel vytrhl z rukou. Přesto mu řekl, že je možnost dohody. Žalobce odešel a řekl, že ředitel neví,„ co odstartoval a že ještě uvidí“. Poté přišla kontrola inspektorátu práce i České školní inspekce. Co se týče odměn, snaží se o dobré odměňování pracovníků, a to i nepedagogických. U učitelů není nikdo, kdo by nedostal odměny. Před tím incidentem žádný zásadní konflikt s žalobcem neměli, to až následně co se týče toho zápisu z předmětové komise. Neví o tom, že by na škole někdy někdo přepravoval žáky na vlečce. On jako ředitel chce mít přehled, řeší i provoz kuchyně nebo domova mládeže. Zná poměry na školním hospodářství. Po tom incidentu se tam byl podívat. Ředitel neví, kdo vše je členem předmětové komise, předseda je pan [příjmení], jsou tam učitelé a mistři. Do zápisu si každý může dát své připomínky. Šlo o jediný incident takového typu na škole. Inspekce práce jim vytkla něco k pile a pracovišti školníků. Neví o výtkách ve vztahu k vedení knihy úrazů, zpracování pracovních a technologických postupů pro bezpečné provozování dopravy a školení zaměstnanců. Dávají pracovní poměr na dobu určitou na rok, poté prodlužují o rok a poté na dobu neurčitou. Neví, jaká je průměrná délka pracovního poměru. Kolektiv považuje za stabilní, fluktuaci na učitelských funkcích nevidí jako problém, problém je na nepedagogických místech, kde jsou malé platy a lidé odcházejí. Žalobce mu říkal, že navštívil rodiče toho žáka. Otec žáka řediteli řekl, že měl tři zlomené obratle, říkal, že to bude v pořádku, byl klidný.

21. Při svém doplňujícím výslechu ředitel žalované uvedl, že obdrželi novou lékařskou zprávu. Předtím totiž řešili, že se poškozený žák omluvil z prázdninové praxe, to ale musí být nějak podloženo, jinak by nemohl ukončit studium. Poškozený žák uplatnil nárok na odškodnění z pojistky.

22. Z výslechu svědka [jméno] soud zjistil, že u žalované pracuje jako na půl mistr a učitel odborných předmětů. Školení pro žáky probíhá na začátku roku, trvá cca hodinu. Co se týče organizace odborného výcviku, ten většinou začíná ve škole, dříve od 8.00, od listopadu již od 7.

0. Někdy probíhá ve škole, jinak jsou žáci odvezeni na statek nebo jiné místo praxe. Auta jsou pro 8 lidí, někdy se musí jet dvakrát. Auta jsou tři a jedno využívá školník, který taky vozí žáky. Organizace je v tomhle nedokonalá. Stejně to probíhá u praxí maturitního ročníku. Když třeba měl 16 žáků, musel jet dvakrát a první skupinu tam nechat. Stejně to probíhalo při návratu. Ze strany ředitele se měnily pokyny, někdy měli žáky vozit, jindy je měli nechat jít pěšky. Když šli pěšky, tak šli sami a trvalo to cca 30-45 minut. Svědek neví, jaké byly pokyny době incidentu, měnilo se to často. Po inspekci se žáci už jen vozí, inspekce byla asi v říjnu. Svědek taky žáky na vlečce vezl, asi pětkrát, když to bylo potřeba, bylo to v rámci pastviny. Takto žáky vezl žalobce i [jméno] [příjmení]. Jemu osobně to nikdy nikdo nevytkl. Na poradě se to řešilo až po tom incidentu. Svědek si myslí, že o tom vedení vědělo i předtím, ale to je jen jeho pocit. Obecně to byla výjimka, cíleně takto žáky nikdo nevozil. Šlo o řešení praktických potřeb, když třeba nebylo auto nebo potřebovali něco stihnout. Se školními auty žáky vozili i po poli. Školení o BOZP byla stále stejná, konkrétní poučení o přepravě žáků na vlečce tam nezaznělo, to se řešilo až na poradě po úraze. Na této poradě nebyli mistři, ti byli seznámeni následně. Podle svědka byl přístup žalobce k bezpečnosti standardní, nevšiml si ničeho mimořádného, žalobce byl oblíbený, vysvětloval žákům praktické věci, na co si mají dávat pozor apod. Při praxi k nějakým úrazům docházelo, svědek neví, jak to vedení řešilo vůči učitelům, jemu se nic takového nestalo. Pro úraz žáka byl propuštěn pouze žalobce. Svědek byl občas přítomen výuce žalobce, například na statku, nebyl tam celou dobu, ale třeba o přestávce se šel podívat. Když si bral školní auto, bral si i složku s doklady, byly u pana [příjmení] nebo v dílně u školníka. Svědek vnímá to vození na vlečce tak, že to nebylo úplně v pořádku, ale jezdívalo se krokem a bylo to v rámci pole. Svědek neví, kdy může přepravovat na vlečce osoby. Ta školní vozidla jsou tři dodávky a traktory. Ke konci března dal výpověď, důvody neuvedl.

23. Z výpovědi svědka [příjmení] soud zjistil, že pracoval u žalované, avšak pouze do konce ledna, protože dal výpověď. Odborný výcvik probíhal na různých místech včetně školního statku. Přeprava probíhala většinou dodávkami, ty mají 8 míst. Když byla skupina větší, bylo to složitější. Někdy se chodilo pěšky. Na ten statek je to 3 km do kopce, pěšky je to min. 40 minut. Pokyny k přepravě měli obecné, že mají využívat dodávky, ale mohou jít i pěšky. Někdy byl problém to zorganizovat, když tam měli dostat i mechanizaci. Na poli se chodilo pěšky, svědek výjimečně vezl žáky ve vlečce, bylo to asi třikrát, avšak vždy mimo komunikaci. Po tom incidentu už nikdy. Svědek ví, že žáky takto vozil žalobce, u ostatních učitelů neví. Svědkovi toto nikdo nevytkl. Svědek neví, zda to vedení vědělo, nikdy se to konkrétně neřešilo. Svědek je vezl takto třeba proto, že to bylo praktičtější, když jich bylo hodně nebo když byli už unavení, anebo taky jako určité zpestření. Vození na vlečce neprobíhalo z důvodu časového tlaku. K běžným úrazům nebo k poškození majetku občas došlo, svědek neví o tom, že by to ale mělo nějaké důsledky pro učitele, že by třeba dostali výpověď. Doklady od vozidel byly u pana [příjmení] nebo v dílně, příp. přímo ve vozidle. Učitelé si ty doklady brali, třeba technický průkaz k těm traktorům. Podle názoru svědka by se neměly osoby vozit ve vlečce. Svědek žalobce viděl vozit žáky takto dvakrát, když spolu měli praxi. Na poradách se řešila řada věcí, byly tam připomínky ze strany vedení, ale konkrétně už svědek neví jaké. Výpověď dal bez uvedení důvodu.

24. Z výpovědi svědka [příjmení] soud zjistil, že je referentem hospodářské správy u žalované. Byl u předání výpovědi žalobci, on s tím nesouhlasil, nesouhlasil ani s návrhem dohody. Nakonec odešel a řekl, že se bude bránit. Je tam podepsaný jako svědek. Po ukončení směny mu mistři nosí doklady od aut a ráno si je zase berou. V den toho incidentu měl dovolenou, neví přesně, která vlečka to byla. Přeprava žáků probíhá dodávkami, vozí je mistři. Jak se žáci pohybují na poli přesně neví, ale mají k dispozici ty dodávky. Škola má celkem tři dodávky s kapacitou 8+1. Školení bezpečnosti dělá [anonymizováno] [příjmení] a školení řidičů pan [příjmení]. Oba jsou to externisté. Školení bezpečnosti je jednou za dva roky, školení řidičů probíhá častěji, asi co rok. Nebyl nikdy u toho, že by se žáci vezli na vlečce, ale na praxe nechodí. Jednání s žalobcem proběhlo ve dvou fázích. Ráno dostal výpověď, kterou nepodepsal, odpoledne ještě jednal s ředitelem. Dostal na výběr buď výpověď, nebo dohodu o rozvázání. Nakonec napsal na výpověď, že s ní nesouhlasí. Žalobce nebyl spokojený, řekl, že to dá k soudu. Svědek je u toho, když si mistr bere doklady, a vidí, když žáci odjíždějí dodávkami. Co se děje dál, neví. Myslí si, že někdy žáci chodí i pěšky. Pokud se řeší přeprava techniky, to si chystají mistři sami a sami s ní pak jedou, ale svědek neví, jak pak takovou situaci řeší s žáky.

25. Z výpovědi svědka [příjmení] soud zjistil, že je mistrem odborného výcviku. Přepravu žáků si zajišťují učitelé sami, škola má k tomu dvě až tři dodávky. Někdy chodí žáci pěšky. Záleží to na vzdálenosti a okolnostech, třeba počasí. Na hospodářství to pěšky zabere 30-45 minut. Snaží se žáky přepravovat auty, ale někdy to nejde, třeba když je více skupin. Konkrétní pokyny nemají, je to na nich. Svědek žáky na vlečce vezl jednou po poli. Není to běžná praxe, dělá se to výjimečně. Důvodem je to, že ty pozemky jsou rozsáhlé. Kdyby svědek řídil traktor a žáci šli pěšky, nemá je tolik pod dozorem. I u ostatních učitelů se to takto děje. Neví, jestli o této praxi vědělo vedení. Žalobce vnímal jako velice pečlivého, býval přítomen jeho výuce. U žalované svědek pracuje pět let a neví, kolikrát na vlečce vozili žáky ostatní, občas se to dělo. Nedokáže odhadnout, jak často se chodí pěšky, je to individuální. Z oboru farmář bývá zároveň až šest skupin žáků, mohou tam být ještě další skupiny z dalších oborů. S žalobcem spolupracovali, když byli na statku, tak z těch šesti hodin spolu strávili někdy půl hodiny až hodinu, někdy i více. Po školních pozemcích někdy docházelo k přepravě i auty. Když je na poli sám s traktorem, musí zároveň řešit přepravu techniky i žáků samotných. Na pozemní komunikaci by žáky ve vlečce nikdy nevezl.

26. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že výuku vedl nejlépe, jak mohl s ohledem na okolnosti. Výuka na statku byla slabě organizovaná ze strany vedení, často museli improvizovat. Otázka dopravy žáků na statek byla ponechána na učitelích. Školní tranzity (8+1) byly sice tři, ale i to bylo nedostatečné pro všechny skupiny, ne vždy byly všechny k dispozici. S jedním často jezdil školník, mistři používali dva vozy, tyto nebyly v dobrém stavu, stávalo se, že jedno vozidlo nefungovalo. Od ředitele bylo vícekrát sděleno, ať žáci chodí pěšky, že se ušetří za naftu. To, že žáci chodili pěšky, nebyla výjimka, v některých týdnech se to stávalo často. Když bylo potřeba zajistit techniku, museli jít žáci sami bez dozoru. Ohledně časové dotace výuky byl ten prostor zkrácený tím, že do cca září nebo října 2022 šlo o 6 x 45 minut, od 8.00 do 13.

30. Učitelé opakovaně žádali, aby se na pracovních poradách řešila otázka odborné výuky včetně té přepravy žáků, což se až do inspekce, která proběhla po incidentu, nestalo. Žáky je třeba udržet v pracovním režimu, někdy je těžké udělat vhodnou náplň. Řeší se tam teorie i práce v praxi. Ten den měl plán, ale musel i reagovat na to, že jeden žák přišel pozdě, jde o žáka s velkou absencí a zvláštním chováním. Tím byla výuka narušena, a navíc už byl pátek. Domluvili se s žáky na doplnění výuky o sběr kamení. Sbírali asi 45 minut, část nespolupracovala, na vlečce bylo drobné kamení, ale jen ve středu, žáci si měli kam sednout. Zdálo se, že se zklidňují, zkontroloval, že všichni sedí, vlečku obešel a nastoupil do traktoru s jedním žákem. Od žáků se poté dozvěděl, že [jméno] [příjmení], který přišel pozdě, řekl [jméno] [příjmení], že se na té vlečce přesunou. Tito dva žáci poté spadli. Před rozjezdem se otočil, pak se rozjel a znovu se podíval dozadu. Viděl jednu žákyni, jak se zvedá a měla tendenci jít dozadu. Hned zastavil, křikl na ni a slyšel, že ti kluci spadli. Volala se záchranka, poté kontaktoval otce s vysvětlením. Byl pátek, všichni spěchali, žáci odjížděli z internátu, přemlouvali ho, ať jsou co nejdřív ve škole. V 11.45 skončili sběr a dohodli se s žáky, že zase pojedou na vlečce, už tu cestu ze statku na pole taky jeli na vlečce. Pěšky by to bylo tak 20-30 minut. Vození na vlečce je výjimečné, sporadicky to dělali i ostatní učitelé. S vedením žalobce konkrétně neřešil, že musí někdy žáky vézt na vlečce, aby stíhal výuku i přesuny. Není si jistý, jestli v té době byly k dispozici všechny tři tranzity, myslí si, že jeden vůz byl dole se školníkem, jeden v dílně nefunkční a jeden k dispozici, ale jistý si není. Byly tam tři skupiny žáků, v jeho skupině bylo 7 žáků. Kameny sbírali ručně, neměli žádné nářadí. S žáky na vlečce se jezdilo krokem. Před tím incidentem žádné konflikty s vedením neměl. Po tom incidentu dostal výtku a ředitel mu řekl, že to dá i policii. Navrhl žalobci dohodu o rozvázání, což žalobce odmítl. V mezidobí měl informaci, že dostane výpověď, ale až po učňovských zkouškách. Výpověď mu předali 30.

5. Tehdy byl v kontaktu s právním zástupcem. Před předáním výpovědi den předem žádal ředitele, ať mu dá k přečtení návrh dohody, že si to rozmyslí. Ředitel mu dal do ruky návrh, žalobce řekl, že si ho přečte. Při odchodu ředitel vyskočil a dohodu mu vytrhl z ruky i po fyzickém kontaktu, že z jeho kanceláře se nic odnášet nebude. Téma pro výuku mají na týden. Nejdříve teorie, bezpečnost a pak i praxe, postupně se zvedá náročnost. Záleží i na počasí a datu. Stávalo se, že naplánovaná výuka nevyšla, že se to v průběhu měnilo, například na pokyn ředitele. Práci začínal v 7.00, výuka začínala od 7.45 nebo od 8.00, žáky měl do cca 13.00 nebo 13.

15. Z pracovní doby bylo 6 hodin na výuku a 2 na přípravu. Před zahájením výuky se chystal, řešil i převzetí a kontrolu strojů, po výuce zase administrativu a další úkoly. Se stroji se pracuje i mimo výuku. Neví přesně, jak to bylo se stroji v tom předmětném týdnu, téma měl sklízení píce. Žáky na vlečce za pět let vezl asi 2x až 3x, sběr kamenů probíhal cca jednou za tři roky, možná to bylo i při obřezávání mezí. U ostatních to viděl asi 2x až 4x. Tranzity se využívají i pro další místa, nejen statek. 29. 4. nebyl sběr kamenů naplánován předem. Ráno dělali sběr klestí, potom práci s fekálním vozem. S ohledem na nepozornost žáků se rozhodl pro další manuální práci – sběr kamenů. Plán byl, že se vrátí na statek po sběru kamenů, a ještě vyčistí traktor a vlečku. Na pole šli žáci pěšky po cestě, za mostem na poli nastoupili do vlečky, stejně to mělo proběhnout na cestě zpět. Je to víceméně po rovině. Poučení o bezpečnosti je součástí výuky, i v průběhu upozorňuje žáky na to, co udělali špatně. Kameny na vlečce byly drobné, byly uprostřed, nebyly dále zajištěny. Žáci nastoupili do vlečky přes oje, kde je stupačka. Úraz hlásil paní [příjmení], zástupkyni ředitele pro teorii. S ní byl domluven, že všechny záležitosti žáků řeší přímo s ní. Policie jej pak oslovila, ať jim ukáže místo a poté i vlečku, která byla v areálu školy, o tom vedení neinformoval. Byl v kontaktu s otcem, volal mu, že ho to mrzí, domluvili se, že mu doveze věci toho žáka. Neví, jak policie řešila zdravotní stav žáka. Pokud dříve uvedl, že vození na vlečce byla běžná praxe, tak tím myslí, že pokud to dělá více osob a nikoli jednou, bere to jako běžnou praxi, jinak jde jen o hraní se slovy. Nezapisoval do třídní knihy, že by s žáky byl nějaký problém, ani nedával podněty pro nějaké závadné chování, tyhle věci vždycky řešil ústně s třídním.

27. Z knih jízd, třídních knih a fotek pole, které soud s ohledem na koncentraci řízení provedl pouze za účelem otázky věrohodnosti výpovědi žalobce, soud zjistil, že jeden školní vůz ([anonymizováno]) jel dne 29. 4. 2022 3x z [obec] na [anonymizováno] a zpět, druhý vůz ([anonymizována dvě slova]) 29. 4. 2022 nejel nikam, že 29. 4. 2022 měla skupina žalobce v plánu sklizeň píce a že žalobce neuvedl v zápisu žádnou kázeňskou poznámku. Tyto skutečnosti výpověď žalobce nezpochybňují. Ani doložené fotky pak podle názoru soudu nezpochybňují výpověď žalobce, že jeli„ víceméně po rovině“, neboť jde o fotky různých částí pole a nelze z nich přesně dovodit, kudy měl žalobce jet a navíc je z nich i tak patrné, že nejde o příkrý svah nebo přímo kopcovitý terén.

28. S ohledem na § 118b o. s. ř. soud neprovedl v rámci dokazování následující důkazní návrhy. U žalobcem předložených printscreenů mapek s trasou a časy jde o důkaz dokládající vlastní skutkovou verzi, který žalobce mohl navrhnout do uplynutí lhůty ke koncentraci řízení, přičemž by tak reagoval na tvrzení žalované uvedené již v jejím prvním vyjádření a na výpovědi osob při prvním jednání, zejména svědkyně [příjmení]. Totéž platí pro informaci o výsledku kontroly ze strany inspekce a návrh, aby soud vyžádal protokol o kontrolních zjištěních a záznamu o provedených opatřeních – žalobci nic nebránilo v tom učinit tyto důkazní návrhy (a spojit je s relevantními skutkovými tvrzeními) v průběhu lhůty ke koncentraci řízení.

29. Podstata žalobci vytčeného jednání tedy spočívá v tom, že jako učitel udělil žákům při venkovní odborné výuce pokyn, aby nasedli na vlečku traktoru a zůstali zde sedět, přičemž následně při rozjezdu traktoru dva žáci přepadli z vlečky na zem, což vedlo k vážnému zranění jednoho z nich. K tomuto incidentu došlo po ukončení sběru kamenů na poli již v cca 11.45, přičemž mělo dojít k přesunu na vlečce směrem ke školnímu statku po části této trasy vedoucí mimo silnici. Traktor s žáky na vlečce se měl pohybovat„ krokem“, přičemž pěšky by přesun zabral cca 20-30 minut. Výuka včetně přesunů žáků měla trvat do 13.

30. Tato praxe (přeprava žáků na vlečce) byla výjimečná, nešlo o běžný způsob přepravy žáků. Co se týče žalobce, šlo o oblíbeného učitele, který neměl s vedením školy do tohoto incidentu žádné významné konflikty.

30. Podle § 52 písm. g) zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci.

31. Podle § 301 písm. c) zák. práce zaměstnanci jsou povinni dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni.

32. Podle § 106 odst. 4 zák. práce každý zaměstnanec je povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci.

33. Podle § 22b písm. c) školského zákona pedagogický pracovník je povinen chránit bezpečí a zdraví dítěte, žáka a studenta a předcházet všem formám rizikového chování ve školách a školských zařízeních.

34. Podle § 51 odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích přepravovat osoby v ložném prostoru nákladního automobilu a v ložném prostoru nákladního přívěsu traktoru je zakázáno.

35. Dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci patří k základním povinnostem zaměstnance vyplývajícím z pracovního poměru a spočívá v plnění povinností, které jsou stanoveny právními předpisy (zejména ustanoveními § 301 až 304 zák. práce), pracovním řádem nebo jiným vnitřním předpisem zaměstnavatele, pracovní nebo jinou smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Má-li být porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci (dále též jen„ pracovní povinnosti“) právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovní povinnosti zaměstnancem zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. Zákoník práce rozlišuje mezi porušením pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem, závažným porušením pracovní povinnosti a méně závažným porušením pracovní povinnosti. Nižší stupeň intenzity porušení pracovní povinnosti, než je méně závažné porušení, zákoník práce neupravuje; každé porušení pracovní povinnosti, které nedosahuje intenzity porušení zvlášť hrubým způsobem nebo závažného porušení pracovní povinnosti, je proto vždy méně závažným porušením pracovní povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3060/2015).

36. Vymezení hypotézy § 52 písm. g) tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení povinnosti zaměstnance z pracovního poměru k osobě zaměstnance, k pracovnímu místu, které zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení těchto povinností, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval (srov. PTÁČEK, Lubomír. § 52 (Důvody výpovědi). In: BĚLINA, Miroslav, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 318, marg. č. 84).

37. Závisí-li způsob plnění obecné prevenční povinnosti zcela na úvaze zaměstnance, lze mu vytýkat porušení této povinnosti, je-li jeho počínání ve zjevném rozporu s obecnou zkušeností; samotná skutečnost, že zaměstnanec měl možnost volby jiného (možná vhodnějšího) postupu a že přes zaměstnancem zvolené opatření, které nebylo ve zjevném rozporu s obecnou zkušeností, došlo ke vzniku škody na majetku, k závěru o porušení obecné prevenční povinnosti nepostačuje. Zaměstnanec je obecně povinen zachovávat při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním vždy takový stupeň pozornosti, který lze po něm vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci rozumně požadovat a který - objektivně vzato - je způsobilý zabránit či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škod na zdraví a majetku; zaměstnanci však není uložena povinnost předvídat každý v budoucnu možný vznik škody a tím vznik škody zcela vyloučit. Nelze totiž opomenout (nestanoví-li zaměstnavatel sám určitý postup), že volba vhodného opatření na ochranu majetku zaměstnavatele v konkrétních podmínkách závisí z povahy věci na zaměstnanci samotném, na jeho úvaze, jak v konkrétní situaci majetek zaměstnavatele zabezpečí. Tato úvaha samozřejmě není ničím neomezená, neboť musí vycházet z konkrétních pracovních podmínek vzhledem k dané časové a místní situaci, na druhé straně ale nemůže být - z objektivního hlediska uvažováno - ve zjevném rozporu s obecnou zkušeností. Měřítkem správnosti závěru o porušení obecné prevenční povinnosti zaměstnancem z tohoto hlediska nemůže tedy být bez dalšího samotná skutečnost, že přes přijaté zabezpečení ke vzniku škody ex post došlo, neboť nesprávnost dříve zvoleného způsobu zabezpečení majetku zaměstnavatele by byla odvozována od škodní události, která nastala posléze, a naopak, i diskutabilní opatření by nemohlo být označeno za nesprávné jen proto, že shodou okolností ke škodě nedošlo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1924/2013).

38. I nadále platí, že náhrada škody způsobené porušením prevenční povinnosti přichází v úvahu, jen není-li konkrétní právní úprava vztahující se na jednání, jehož protiprávnost se posuzuje. Vzhledem k tomu, že na posuzovaný případ dopadala konkrétní právní úprava vztahující se na jednání, jehož protiprávnost se posuzovala, nepřicházela v úvahu možnost aplikace § 2900 o. z., případně § 2901 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3510/2019).

39. Na podkladu těchto právních východisek soud zhodnotil zjištěný skutkový stav a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V prvé řadě je třeba poukázat na to, že průběh samotného incidentu nebyl mezi stranami sporný a tak, jak jej žalovaná vymezila ve výpovědi, jej žalobce při jednání učinil nesporným. Ve věci tedy šlo zejména o právní posouzení toho, zda jednání žalobce představuje závažné porušení jeho pracovních povinností jako učitele.

40. V daném řízení nejde o celkové hodnocení učitelské kariéry žalobce, který byl evidentně žáky oblíben a s vedením školy před incidentem konflikty neměl, ale především o právní posouzení jednoho incidentu s poměrně závažnými následky, byť i pro tyto účely je třeba k celkovému kontextu přihlížet. Podstatným prvkem pro rozhodnutí soudu bylo zjištění, že se nepotvrdilo tvrzení žalobce, že přeprava žáků na vlečce byla zcela běžnou a pravidelnou praxí. Z výpovědi všech osob včetně žalobce naopak vyplynulo, že šlo o výjimečné situace v řádu jednotek případů. Sám žalobce uvedl, že za pět let vezl žáky takto asi dvakrát až třikrát. Navíc např. svědek [příjmení] uvedl, že toto bylo realizováno i jako určité zpestření a neprobíhalo to z důvodu časového tlaku. Obdobné závěry plynou z vyjádření studentů. Obecně, jestliže odborný výcvik probíhal v dotaci 15 hodin týdně a zároveň z výpovědí plyne, že přeprava na vlečce se dělo pouze v jednotkách případů za více let, je zřejmé, že tvrzený časový tlak nemohl mít takový význam, jaký mu přikládá žalobce, a že nešlo o systémový problém řešitelný pouze přepravou žáků na poli ve vlečce (byť výuka samozřejmě probíhala i jinde). Jinými slovy, kdyby učitelé pro stihnutí výuky opravdu nutně potřebovali žáky pravidelně vozit na vlečce po poli, musely by v podstatě všechny shodné výpovědi vyznít opačně – tedy, že se žáci vozili pravidelně. Obdobně nebylo prokázáno, že by vedení školy přepravu žáků na vlečce odsouhlasilo nebo alespoň tolerovalo – žalobce v dané souvislosti sice obecně uvedl, že chtěl otázku přepravy žáků řešit s vedením, ale zároveň uvedl, že tuto konkrétní věc (přepravu na vlečce na poli) s vedením přímo neřešil. Pokud by šlo o tak akutní problém, lze předpokládat, že by žalobce nebo jiní učitelé toto konkrétně řešili. Ze zápisů z pedagogických rad přitom plyne, že bezpečnost žáků byla opakovaně žalovanou zdůrazňována (ve vztahu k traktorům např. co do požadavku, aby s žákem vždy jezdil mistr), byť se neřešila přímo otázka přepravy ve vlečce. To se podává i z doložených dokladů o školení BOZP nebo školení řidičů. Dále lze poukázat i na reakci žalované, která po incidentu dané jednání zakázala, jak uvedla svědkyně [příjmení].

41. Zároveň z dokazování vyplynulo, že palčivější byla spíše otázka přepravy žáků ze školy na statek (školními auty, ne na vlečce) než přeprava na pole a zpět (kde část trasy byla navíc po pozemní komunikaci). Jestliže žalobce odhadl, že pěšky by to z místa sběru na školní statek trvalo 20-30 min, tak při jízdě krokem nemohla být časová úspora nijak zásadní. Navíc se celý incident odehrál v situaci, kdy skupina žáků s žalobcem dobře nespolupracovala a rozhodnutí o konci sběru a návratu žalobce učinil již v cca 11:45 (výuka měla trvat do 13.30). Skupina sedmi žáků by se pak do školního vozidla na trase ze statku vešla najednou, přičemž minimálně jedno vozidlo bylo k dispozici.

42. Soud dále přihlédl k tomu, že žalobce jako učitel měl nad žáky svěřen dohled a bylo jeho zákonnou povinností přecházet jejich újmě na zdraví. Zároveň žalobce jako řidič musel vědět, že vozit osoby na vlečce na pozemní komunikaci je zakázáno. Z toho, že tento zákaz platí formálně pouze pro provoz na komunikaci, ještě nelze dovozovat, že by přeprava osob na vlečce mimo komunikaci byla bez dalšího pro všechny případy v pořádku. Zde je třeba přihlédnout ke zvláštnímu postavení učitele a nezletilých žáků, kteří navíc tvořili skupinu, která s učitelem nijak zvlášť nespolupracovala. Jestliže je zákonnou povinností žalobce jako učitele chránit bezpečí a zdraví žáků a předcházet všem formám rizikového chování, tak za dané situace žalobce tuto svoji povinnost porušil, když dal žákům pokyn, aby do vlečky nasedli, čímž vytvořil potenciálně nebezpečnou situaci. Na tomto porušení nic nemění to, že žalobce si byl této nebezpečnosti sám vědom, když žaky upozorňoval, ať ve vlečce zůstanou sedět. Podstata porušení není v tom, že žáci nerespektovali pokyn žalobce a nakonec přepadli ven, podstata porušení spočívá v tom, že žalobce vznik takto nebezpečné situace jako učitel umožnil.

43. Toto porušení nelze přejít s tím, že se poškozenému nakonec vlastně nic moc nestalo. Taková argumentace není případná, neboť nesprávnost postupu žalobce nelze odvozovat toliko od případného následku – v takovém případě by totiž obecně muselo platit, že ani jakkoli závažné protiprávní opatření by nemohlo být označeno za nesprávné, a to jen proto, že ke škodě nedošlo. V daném případě navíc rozhodně nelze dovodit, že by nešlo o vážný následek. Poškozený žák musel minimálně několik měsíců podstupovat dlouhodobou léčbu.

44. Žalobce tedy svým prokázaným zaviněným jednáním (minimálně ve formě vědomé nedbalosti, neboť věděl, že daný následek může být způsoben, přičemž spoléhal na to, že takový následek nenastane, stejně jako nenastal v předchozích případech) porušil povinnosti, které mu právní předpisy v souvislosti s výkonem práce učitele při výuce stanovují, a to § 301 písm. c) zák. práce (zaměstnanci jsou povinni dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni), § 106 odst. 4 zák. práce (každý zaměstnanec je povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci) a § 22b písm. c) školského zákona (pedagogický pracovník je povinen chránit bezpečí a zdraví dítěte, žáka a studenta a předcházet všem formám rizikového chování ve školách a školských zařízeních). Takto stanovené povinnosti zakládají požadavek, aby učitelé vytvořili opatření a podmínky, za kterých bude riziko nebezpečí ohrožení zdraví pro studenty co nejmenší s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem. Žalobci vytýkané jednání představovalo i v kontextu shora popsaných souvislostí venkovní výuky porušení jeho povinnosti chránit bezpečí a zdraví studentů, a to včetně povinnosti předcházet vzniku rizikových situací. Žalobce totiž svým jednáním – pokynem k nástupu do vlečky – aktivně vytvořil potenciálně velmi nebezpečnou situaci, přičemž žalobce si této potenciality byl vědom (vyzýval žáky, ať sedí). V danému ohledu nebylo prokázáno, že by takové opatření bylo obvyklou školní praxí nebo že by bylo skutečně nezbytné – výuka byla ukončena cca v 11:45, traktor s žáky na vlečce měl jen„ krokem“, a to ještě ne po celé trase (část trasy vedla po poli, část po cestě), jedno školní vozidlo ten den opakovaně absolvovalo trasu že školy na statek a zpět, přesun na statek měl trvat cca 20-30 min pěšky a žáci neměli na poli žádné nářadí. Spíše se soudu jeví, že celá situace je především nešťastnou náhodou v tom smyslu, že žalobce chtěl žákům poskytnout určitě zpestření či úlevu spočívající v tom, aby žáci nemuseli jít pěšky po poli.

45. K dalším vzneseným argumentům lze dodat, že účastníci se nakonec shodli, že šlo o modrou vlečku, což vyplývá i z videa, neshodli se v tom, zda šlo o vlečku, která měla„ propadlou technickou“. K tomu soud dodává, že i kdyby tomu tak bylo, nelze z toho ve vztahu k žalobci činit zásadní závěry. Žalobce byl učitel, který používal při výuce techniku žalované, a rozhodně nebylo jeho povinností, aby pokaždé kontroloval, zda jím používaná zařízení náhodou nemají„ propadlou technickou“. Zajištění těchto administrativních otázek nelze klást na učitele, ale přímo a jen na žalovanou, a to tím spíše v situaci, kdy žalovaná zaměstnávala referenta hospodářské správy. Vést další dokazování k této otázce se proto soudu jevilo jako nadbytečné. Nevyjasněnou pak zůstala otázka, kolik přesně bylo ve vlečce kamení, nicméně tato skutečnost nebyla zásadní, neboť i kdyby soud vyšel z verze tvrzené žalobcem (že kamení bylo jen uprostřed vlečky), na závěrech soudu by to nic nezměnilo, přičemž vést další dokazování jen k této otázce doplňujícím výslechem jednotlivých žáků se soudu jevilo jako neúčelné.

46. Při hodnocení intenzity porušení pak soud má přihlížet mimo jiné k osobě zaměstnance, k pracovnímu místu, které zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení těchto povinností, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu apod.

47. V této souvislosti soud vyšel i z toho, že nutnost přísného dodržovaní povinností učitelů ve vztahu k ochraně zdraví studentů je odůvodněno již povahou činnosti školy jako takové. Činnost školy totiž obsahuje i významné rizikové prvky, které kladou na zaměstnance vysoké nároky z hlediska přístupu k plnění pracovních povinností. Přesné a důsledné plnění právních předpisů vztahujících se k práci jimi vykonávané je zde odůvodněno kromě jiného i závažností následků, které s sebou jejich porušení může přinést. Porušení pracovních povinností je zde proto zpravidla okolností zásadnější a významnější povahy, než je tomu u subjektů jiného typu (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 497/2019, ze dne 31. 7. 2019 ve věci zaměstnance banky). V dané věci nakonec došlo„ pouze“ ke zlomenině obratlů zřejmě bez trvalých následků, nicméně lze konstatovat, že daný pád z výšky cca dvou metrů na záda mohl mít mnohem závažnější a nevratné důsledky. Je-li jedním z kritérií hodnocení intenzity i to, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, pak je třeba uvést, že zranění tohoto typu vede ke vzniku povinnosti žalované k odškodnění vzniklé újmy, přičemž ředitel žalované uvedl, že nakonec žák nárok na odškodnění uplatnil (byť lze očekávat, že tento bude zřejmě kompenzován z pojištění).

48. Odkaz žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 21 Cdo 1924/2013 nepovažuje soud za přiléhavý. V této věci nešlo o případ, kdy by žalobce neměl žádná vodítka pro řešení dané situace (tedy že by způsob jeho postupu závisel zcela na jeho úvaze). Žalobce totiž měl stanovenou zákonnou povinnost chránit zdraví žáků a předcházet rizikovým situacím, běžná praxe při výuce nespočívala v tom vozit žáky na vlečce (šlo pouze o výjimky v řádu jednotek), žalobce sám věděl, že jde o variantu méně bezpečnou než běžná chůze a zároveň žalobce musel vědět, že vozit kohokoli na vlečce na pozemní komunikaci je zakázáno, přičemž ochranný účel takového zákonného pravidla (mj. aby lidé nevypadli z vlečky za jízdy) je do značné míry stejný i při přepravě ve vlečce na poli (byť zde jistě panuje nižší riziko než na cestě). V kontextu prokázaných okolností venkovní výuky (nešlo o běžnou praxi, časová úspora by nebyla zásadní, nebylo třeba přepravovat nářadí apod.) pak soud nepovažuje přepravu žáků na vlečce jen za jednu z možných alternativ, jak dovozuje žalobce, která by v porovnání s chůzí žáků po poli byla objektivně vzato způsobilá zachovat stejný ochranný účel, tj. zabránit či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku újmy na zdraví žalobci svěřených žáků. Vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci se proto soudu požadavek, aby žalobce žáky nevozil na vlečce traktoru, byť mimo pozemní komunikaci, nejeví jako nepřiměřený.

49. Jakkoli soud velmi pozitivně hodnotí postoj žalobce k celé události, i tak je třeba zaujmout k incidentu odpovídající právní stanovisko. Jestliže platí, že každé zaviněné porušení povinností ze strany zaměstnance je třeba hodnotit alespoň jako„ méně závažné“, tak při zohlednění všech uvedených okolností má soud za to, že porušení ze strany žalobce dosahuje vyšší míry intenzity, a lze jej hodnotit jako porušení závažné. Důvod uplatněný ve výpovědi byl proto naplněn.

50. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba, která sice byla podána ve lhůtě podle § 72 zák. práce, není důvodná, neboť napadená výpověď byla žalovanou žalobci dána písemně, včas (§ 58 zák. práce) a ve výpovědi byl řádně skutkově vymezen výpovědní důvod, který byl uplatněn v souladu s § 52 písm. g) zák. práce.

51. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28 816,74 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z devíti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (podle obsahu spisu převzetí věci, 2x vyjádření ve věci samé (č. l. 26 a 63) a celkem 6 úkonů v souvislosti s účastí při jednání) a z částky 1 250 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (účast při vyhlášení rozsudku) včetně deseti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a cestovní náhrada v celkové výši 2 066,74 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou: dne 12. 12. 2022 náhrada 404,58 Kč za 30 ujetých km v částce 204,58 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,5 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., dne 30. 1. 2023 náhrada 415,54 Kč za 30 ujetých km v částce 215,54 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,5 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., dne 9. 3. 2023 náhrada 415,54 Kč za 30 ujetých km v částce 215,54 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,5 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., dne 20. 4. 2023 náhrada 415,54 Kč za 30 ujetých km v částce 215,54 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,5 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., a dne 27. 4. 2023 náhrada 415,54 Kč za 30 ujetých km v částce 215,54 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,5 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. Odměnu za porady s klientem soud nepřiznal pro neúčelnost, neboť ve věci je již přiznávána náhrada za převzetí věci advokátem i obě písemná vyjádření ve věci samé (reakce na žalobu a reakce po prvním jednání), přičemž v průběhu řízení nedošlo k žádným podstatným změnám v argumentaci a stanoviscích žalobce ohledně uplatněného nároku. Soud zde vyšel i z toho, že rozsah náhrady je vždy omezen účelností vynaložených nákladů. Jinak řečeno, přiznat lze pouze náklady, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 273/2016).