18 C 175/2022-467

Rubrum

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa], [obec] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako opatrovníkem sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] se sídlem [adresa žalované] o zásah do osobní integrity zletilého, takto:

Výrok

I. Návrh, aby byl povolen zásah do osobní integrity žalobce spočívající v podání smrtícího prostředku žalobci lékařem na základě výslovné a dobrovolné žádosti žalobce, jehož účelem bude ukončení života žalobce, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 2 636 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

III. Opatrovníkovi žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 11 200 Kč, které budou vyplaceny z prostředků Okresního soudu v Pardubicích.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou doručenou původně k Okresnímu soudu v Prachaticích dne 4. 7. 2018 směřující proti žalované [země] (za níž jedná [stát. instituce]) domáhal přivolení k zásahu do jeho integrity tak, že mu bude umožněna eutanázie. Žalobce je přesvědčen o tom, že součástí práva na život, jak je garantováno článkem 6 zákona č. 2/1993 Sb., jímž se vydává Listina základních práv a svobod (dále jen„ Listina“), resp. práva na zachování lidské důstojnosti dle čl. 10 Listiny, je i právo na důstojnou smrt. Žalobce tvrdí, že sám již nadále nechce žít, aktuální režim v České republice považuje za zlodějský, zabijácký a fašistický, žití v tomto režimu je pro něj nesnesitelné, je dle svého přesvědčení vystaven krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení. Vedle toho připomenul, že trpí zdravotními problémy, kdy má nevratně poškozenou páteř, poškozené dolní končetiny, jako nemocnému člověku mu podle jeho tvrzení není umožněna odpovídající lékařská péče, když mu není ponecháváno ani takové množství finančních prostředků, aby byl schopen zajistit si nezbytné léky, případně rehabilitační a další ochranné pomůcky. Svůj zdravotní stav doložil lékařskými zprávami. V důsledku probíhajících exekucí, které považuje za nezákonné, je mu vyplácen k jeho rukám invalidní důchod v částce lehce převyšující 10 0000 Kč měsíčně, jiný příjem, kromě příspěvku na mobilitu v zákonné výši, nemá. Jeho žádosti o přiznání odpovídajících sociálních dávek mu byly zamítnuty, stejně tak byl zamítnut i návrh na určení vyživovací povinnosti potomků vůči svým rodičům. V souvislosti s popsanými zdravotními obtížemi trpí bolestmi, když do budoucna lze předpokládat jejich další zhoršování. Je přesvědčen o tom, že jej do budoucnosti čekají jen další bolesti a utrpení, nechce žít v neustále bolesti, když takový život považuje za zcela nedůstojný. Stát žalobce nutí setrvávat v tomto, pro něj nedůstojném, přežívání, neposkytuje mu materiální zajištění, které by žalobci umožnilo důstojnou existenci. Žalobce je přesvědčen, že je vystaven krutému a ponižujícímu zacházení, když mu stávající systém a legislativa neposkytuje ani takové zajištění, aby byl schopen obstarat si a hradit odpovídající léčbu jeho zdravotních obtíží. Za této situace, kdy mu nezajistí lidskou důstojnost a důstojný život, má mu umožnit alespoň důstojnou smrt.

2. Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 20. 12. 2021, č. j. 21 Nc 451/2018-319, návrh navrhovatele, aby soud rozhodl o přivolení k zásahu do jeho integrity tak, že mu bude umožněna eutanazie, zamítl (výrok I rozsudku). Za výkon funkce opatrovníka byla přiznána odměna [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve výši 6 600 Kč (výrok II.) a státu ani žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. a IV.). Soud prvního stupně provedl dokazování a dospěl k závěru, že podanému návrhu nelze vyhovět, neboť eutanázie není v České republice povolena a jednání, jehož se žalobce po státu dožaduje, má naopak znaky skutkové podstaty trestného činu.

3. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalobce odvolání, které bylo Krajským soudem v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen„ odvolací soud“) shledáno jako nedůvodné a rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. týkající se zamítnutého návrhu na přivolení k zásahu do jeho integrity tak, že mu bude umožněna eutanazie, byl potvrzen. Změněn byl pouze ve výroku IV tak, že žalobci byla uložena povinnost nahradit žalované náklady za řízení před soudem prvního stupně ve výši 1 256 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu), a současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud přisvědčil právnímu hodnocení učiněným okresním soudem, když v plné shodě s ním akcentoval, že otázka úpravy eutanazie či asistované smrti je věcí státu, jeho právního řádu. Uvedl, že pro žalobcem navrhovaný zásah do osobní integrity neexistuje v České republice zákonný rámec, když odpovídající právní úprava je obsažena zejména v zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ o. z.“, zákonu o zdravotních službách č. 372/2011 Sb. a zákonu č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.

4. Rozsudek odvolacího soudu žalobce napadl dovoláním, ve kterém uváděl mimo jiné, že z článku 10 odst. 1 Listiny bez dalšího (přímo) plyne právo na důstojnou smrt, a to i v souvislosti s čl. 1 Listiny, z něhož též vyvěrá právo na lidskou důstojnost akcentující svobodu jednotlivce, jako základní hodnotu naší společnosti. Je přesvědčen, že právo na eutanazii mu garantují výše uvedené články Listiny a není proto třeba žádného„ prováděcího“ zákonného předpisu. Nejvyšší soud rozsudek jak Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 6. 4. 2022, č.j. 27 Co 52/2022-354, tak i rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 20. 12. 2021, č.j. 21 Nc 451/2018-319 (vyjma výroku II. o přiznání odměny ustanovenému opatrovníkovi) zrušil a vrátil Okresnímu soudu v Pardubicích k dalšímu řízení. Dovolací soud měl za to, že nelze věc projednat v řízení podle z.ř.s., jak to učinil soud I. i II. stupně, neboť výčet věcí projednávaných dle z.ř.s. je taxativní a nelze je použít na řízení nepředvídaná tímto zákonem, dále pak nepovažoval žalobu za projednatelnou, neboť žalobce nevymezil jednoznačnýma určitým způsobem k jakému konkrétnímu úkonu (zásahu) je souhlas udílen a tento nedostatek nebyl zhojen ani odvolacím soudem. Teprve po odstranění těchto vad je na místě znovu meritorně rozhodnout.

5. Okresní soud tedy přistoupil k znovuprojednání žaloby a to v řízení sporném dle pravidel části třetí o.s.ř. a vyzval žalobce k doplnění žaloby ve smyslu § 43 odst. 1 o.s.ř..

6. Pojem eutanazie byl podrobně vysvětlen ve všech rozhodnutích soudu vydaných v této věci, přesto zde pro stručnost okresní soudu odkazuje na odůvodnění obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2237/2022, že“. Slovo„ eutanazie“ pochází z řeckého jazyka: eithanasia (euthanasia) a v prvním přiblížení znamená„ dobrá smrt“. Uvedený výraz však neoznačuje pouze dobrou smrt, ale také snadnou smrt, šťastnou smrt, nenásilnou či bezbolestnou smrt. Ve svém původním významu není„ eutanazie“ omezena na popis jednání lékaře, ale v obecné rovině znamená nějakou osobu usmrtit či ji nechat zemřít, přičemž je toto jednání vedeno starostí o zájmy této osoby. Podle etymologického významu slovo eutanázie znamená„ dobrou smrt, resp. smrt z milosti, lehkou, bezbolestnou smrt“. Pojem eutanázie je tak tradičně vnímán jako nejednoznačný a kontroverzní výraz (v odborné literatuře srov. kupř. ČERNÝ, David a HŘÍBEK, Tomáš: Definice a formy eutanazie. In: ČERNÝ, David a spol. Eutanazie – ano, či ne? Aktuální medicínské, filozofické a právní perspektivy, Praha: Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., pro Kancelář Akademie věd ČR, 2015, s. 3-8). Jindy je eutanázie definována odlišně jako„ jednání nebo opomenutí, jehož vlastním cílem je zkrácení života a rozhodujícím důvodem je soucit s trpícím“ (srov. ŠTĚPÁN, Jaromír. Právo a moderní lékařství Praha: Panorama, 1989. Praktické příručky (Panorama). ISBN 80-7038-068-3 s. 112).

7. Pojem„ eutanázie“ je tedy pojmem mnohovýznamovým, a proto právně neurčitým, který sám o sobě, bez dalšího upřesnění, není způsobilý jednoznačně, určitě a nepochybně definovat zásah, jež má být na základě souhlasu (přivolení) soudu proveden. Žalobce podle svých podání zjevně pomýšlí na tzv. vyžádanou eutanázii (na rozdíl od nevyžádané eutanázie či dokonce nedobrovolné eutanázie). I vyžádaná eutanázie má však několik různých a odlišných forem: je totiž nezbytné vnímat distinkci mezi aktivní eutanázií (usmrcením) a pasivní eutanázií (ponecháním umírajícího pacienta bez další léčby, tedy nezahájení léčby nebo přerušení život udržující léčby). Soud tedy v intencích rozhodnutí dovolacího soudu vyzval žalobce k upřesnění žalobního petitu, aby vymezil, jaký konkrétní zásah má být proveden a jakým způsobem. Na základě jeho podání pak soud připustil změnu žalobního petitu tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

8. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, namítala nedostatek pasivní procesní legitimace. [země] - [stát. instituce] v žádném právním předpise platném a účinném na území České republiky není zmocněna k povolování zásahů do integrity jedince. Pokud by se jednalo přímo o provedení eutanázie, tak jak jí navrhuje žalobce, pak [země] - [stát. instituce] není poskytovatelem zdravotních služeb dle ustanovení § 2 zákona 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen„ zákon o zdravotních službách“), případné provedení eutanázie by mělo formu poskytování zdravotních služeb bez příslušného oprávnění postihovaného dle části 13 zákona o zdravotních službách. Namítala, že aktivní způsobení smrti pacientovi, byť na jeho přání, ze soucitu a s ohledem na jeho utrpení, je v ČR hodnoceno jako trestný čin, stejně tak případné dříve vyslovené přání směřující k takovému postupu nelze nikdy respektovat a nebylo by důvodem k upuštění od trestního postihu toho, kdo by se takového jednání dopustil, vraždou je i případ úmyslného nekonání tam, kde by zdravotnický pracovník byl povinen konat, ale nekonal s vědomím, že tím pacientovi způsobí smrt. Připustila, že si je vědoma stanoviska Nejvyššího soudu ČR, když dle jeho unesení č. j.: 25 Cdo 1262/2019-76, týkajícího se návrhu na povolení eutanázie a v jehož rámci je konstatováno, že„ se žalobce zřejmě domáhá něčeho, co náš právní řád nepřipouští a je-li realizováno, trestá. Hodnocením toho, zda je uplatněný nárok po právu, zda mu lze vyhovět, se totiž soud zabývá až při řešení věci samé. To, že uplatněnému nároku nelze vyhovět, se nemůže projevit v tom, že nebude vůbec projednán, ale v tom, že bude žaloba zamítnuta.“ Navrhovala žalobu zamítnout.

9. Podle § 93 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „.o.z.“), mimo případ stanovený zákonem nesmí nikdo zasáhnout do integrity jiného člověka bez jeho souhlasu uděleného s vědomím o povaze zásahu a o jeho možných následcích. Souhlasí-li někdo, aby mu byla způsobena závažná újma, nepřihlíží se k tomu; to neplatí, je-li zásah podle všech okolností nutný v zájmu života nebo zdraví dotčeného.

10. Podle § 102 o.z. rozhoduje soud o přivolení k zákroku podle § 100 nebo 101 oz., tedy v případě, že se jedná o osobu nezletilou a zároveň starší 14 let, která zákroku vážně odporuje, ačkoliv zákonný zástupce se zákrokem souhlasí, případně se jedná o osobu zletilou, která není plně svéprávná, dále v případě, že se jedná o zásah do integrity člověka neschopného úsudku, pokud takovýto zásah způsobí trvalé, neodvratitelné a vážné následky, nebo pokud je takovýto zásah spojen s vážným nebezpečím pro jeho život nebo zdraví.

11. Podle § 31 odst. 1 zák. č. 372/2011 Sb., (dále jen „ zákon o zdravotních službách“) je poskytovatel zdravotní služby povinen zajistit, aby byl pacient srozumitelným způsobem v dostatečném rozsahu informován o svém zdravotním stavu a o navrženém individuálním léčebném postupu a všech jeho změnách (dále jen„ informace o zdravotním stavu“) a umožnit pacientovi nebo osobě určené pacientem klást doplňující otázky vztahující se k jeho zdravotnímu stavu a navrhovaným zdravotním službám, které musí být srozumitelně zodpovězeny.

12. Podle odst. 2 téhož ustanovení informace o zdravotním stavu podle odstavce 1 obsahuje – též - údaje o účelu, povaze, předpokládaném přínosu, možných důsledcích a rizicích navrhovaných zdravotních služeb, včetně jednotlivých zdravotních výkonů.

13. Podle § 140 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, kdo jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán odnětím svobody na deset až osmnáct let, v dalších ustanoveních tohoto paragrafu jsou dále popsány kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu, dále je zde stanoveno, že trestná je i příprava.

14. Podle § 144 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, platí, že kdo jiného pohne k sebevraždě nebo jinému k sebevraždě pomáhá, bude potrestán, došlo-li alespoň k pokusu sebevraždy, odnětím svobody až na tři léta.

15. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a to na základě následujících skutkových zjištění:

16. Zprávou České správy sociálního zabezpečení (č.l. spisu 252) ze dne 17. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalobce je invalidním důchodcem a pobírá invalidní důchod třetího stupně, a to ke dni 17. 5. 2021 v částce ve výši 15 584 Kč měsíčně, z důchodu jsou prováděny exekuční srážky ve výši 5 140 Kč.

17. Zprávou Úřadu práce Pardubice (č.l. spisu 254) bylo zjištěno, že žalobce měl ke dni 18. 5. 2021 podanou žádost o příspěvek na péči, prozatím nebylo provedeno sociální šetření a posouzen stupeň závislosti, má přiznán průkaz pro osoby se zdravotním postižením s označením„ ZTP“ od roku 2014 a pobírá příspěvek na mobilitu ve výši 550 Kč měsíčně.

18. Zprávou Magistrátu města Pardubic, oddělení sociální péče, ze dne 24. 5. 2021 (č.l. spisu 256) bylo zjištěno, že se nepodařilo realizovat sociální šetření u žalobce, když k jejich výzvě žalobce písemně magistrátu sdělil, že„ neví, o jaké sociální šetření jde, ale se soudy v Pardubicích má jen ty nejhorší zkušenosti. Soudy v Pardubicích jsou zlodějské, zabijácké, fašistické organizace, které jen prioritně podporují finanční organizovaný zločin, chrání bohaté vrahy a zloděje….“ a magistrát se má s dotazy obrátit na jeho ustanoveného zástupce. Podle magistrátu bylo zjištěno, že ani úřad práce nebyl úspěšný při snaze zajistit u žalobce sociální šetření, přestože ten důvodně žádal o příspěvek na péči, nikdy mu nebyl přiznán, neboť nikoho nepustil k sobě do bytu.

19. Lékařskou zprávou psychiatrické ambulance [právnická osoba] ze dne 2. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalobce je v ambulantní psychiatrické péči od května roku 1998 pro posttraumatickou stresovou poruchu, jeho zdravotní potíže mají chronický charakter, aktuální zdravotní stav není natolik dobrý, aby umožnil v nejbližších šesti měsících osobní účast na soudním jednání, nelze spolehlivě předpovídat, kdy dojde ke zlepšení stavu. Lékařská zpráva ze dne 16. 6. 2021, ze dne 20. 4. 2022 a ze dne 6. 2. 2023 potvrdila předcházející zdravotní stav žalobce s tím, že nelze spolehlivě předpovídat, kdy dojde ke zlepšení stavu. Efekt léčby je limitován trvalými změnami osobnosti při duševních poruchách, negativní efekt má vnější nepříznivá sociální situace, která je chronického charakteru a nemá perspektivu zásadního zlepšení.

20. Ze zprávy ortopedické ambulance [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [obec] ze dne 3. 3. 2020 bylo zjištěno, že žalobce je v péči ambulance od 5. 4. 2004 pro následky úrazu po autohavárii ze dne 1. 1. 1996. Jde o léčbu kolenního kloubu a páteře, jde o těžkou mediolaterální a předozadní nestabilitou levého kolenního kloubu, stav po synovectomii a menisectomii levého kolenního kloubu, gonartrosis l. sin gr. III – IV. s progresí klinického a rtg nálezu, coxartrhosa l. dx. III. st.. Dne 8. 1. 2020 byl sražen autem na kole, bylo rozhodnuto o konzervativní léčbě zlomeniny těla L2. Vzhledem k přerušení rehabilitace jízdy na kole došlo k výrazné atrofii stehenního svalstva na LDK, bude pokračovat v přerušené ambulantní rehabilitaci kolene a páteře. Lékař konstatuje, že vše si žalobce zajišťuje sám, je nezbytné opakovat lázeňskou péči (samoplátecky) a rehabilitaci i několikrát do roka, posilovat stehenní svalstvo jízdou na kole, plaváním, nezbytná je aplikace nitrokloubní injekce 1x za roku a užívat chondorprotektiv. Nezbytné je používání motorového vozidla, na chůzi musí používat trvale dvě francouzské berle k odlehčení a udržení stability a mobility.

21. Ze zprávy praktické lékařky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [obec] ze dne 1. 2. 2023 bylo zjištěno, že tato popisuje stav po dopravní nehodě v roce 1996 shodně jako zpráva ortopeda. V roce 2019 byl přiznán žalobci průkaz ZTP, přičemž z posudkového závěru vyplývá, že jde o osobu s těžkým funkčním postižením hybnosti i orientace, spolu s poruchou autistického spektra. Při dopravní nehodě dne 8. 1. 2020 bylo diagnostikováno nevratné poškození páteře (zlomenina bederní páteře obratle L1) nastalá situace významně dekompenzovala psychický zdravotní stav žalobce. Ke zhoršení psychického stavu žalobce došlo 29. 6. 2011, kdy byl policií zadržen a vyslýchán v souvislosti s návrhem na vazbu, nadále se od té doby léčí na psychiatrii. Žalobce trpí stále se zvětšujícími bolestmi pohybového aparátu, úzkostmi, nespavostí, nekontrolovaným třesem rukou.

22. Zprávou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], lékaře neurologické ordinace [obec] ze dne 17. 3. 2022, která popisuje autonehodu žalobce z ledna 1996 a z ledna 2020, bylo zjištěno, že ohledně páteře je zvolen dále konzervativní postup, sypt. léčba. Vzhledem k dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu s těžkým postižením pohybového aparátu (páteř, nosné klouby DKK) je nezbytné používání motorového vozidla, optimálně elektrokola, které poslouží zároveň jako rehabilitační pomůcka.

23. Z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 10. 2022, č.j. 6 C 56/2022-127 bylo zjištěno, že návrh žalobce, aby mu žalovaná- jeho dcera [jméno] [příjmení] [celé jméno žalobce] byla povinna přispívat na výživu částkou 5 900 Kč měsíčně od 1. 12. 2021, byl zamítnut. Z odůvodnění bylo zjištěno, že žalobce je poživatelem invalidního důchodu, který od 1. 1. 2022 činí 16 391 Kč měsíčně, z něho jsou prováděny srážky na základě exekuce, když tyto jsou realizovány na základě pravomocných rozhodnutí pro neplnění povinností žalobce. Žalobci byla také vyplacena v roce 2012 jednorázová částka ve výši 2 000 000 Kč jakožto náhrada za ztrátu na výdělku, která nahrazuje jeho příjmy, dále pak uhrazeny náklady spojené s léčením ve výši 550 000 Kč, žalobce má právo bezplatného užívání bytu o velikosti 4 + 1 s příslušenstvím v Pardubicích, který předtím coby vlastník, daroval [právnická osoba]

24. Z rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 26. 5. 2022, č. j. MPSV-2022/90982-919, bylo zjištěno, že žalobci nebyla přiznána dávka mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytných nákladů v jím požadované výši 65 000 Kč na pořízení jízdního kola, vymalování, pořízení elektrického topení do koupelny, věšáku na prádlo, pračky a ledničky, skříně do předsíně, bot a oblečení. Přiznán byl příspěvek na jízdní kolo ve výši 800 Kč s tím, že se žalobce se svými požadavky na vymalování bytu, pořízení vybavení bytu má obrátit na vlastníka bytové jednotky, náklady na boty a oblečení jsou saturovány dávkou pomoci v hmotné nouzi ze dne 31. 5. 2022, č. j. MPSV-2022/94376-919, bylo zjištěno, že žalobci nebyl přiznán příspěvek na zvláštní pomůcku –„ motorové vozidlo-elektrokolo“, neboť taková pomůcka není srovnatelná s druhy a typy zvláštních pomůcek, které jsou uvedeny ve vyhlášce č. 388/211 Sb. o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením ze dne 2. 6. 2022, č. j. MPSV-2022/96634-919, bylo zjištěno, že žalobci nebyl přiznán příspěvek na živobytí, neboť ve smyslu zákona č. 111/2006 Sb. se nenachází v hmotné nouzi. ze dne 7. 6. 2022, č. j. MPSV-2022/99305-919 bylo zjištěno, že žalobci nebyl přiznán doplatek na bydlení, neboť příjem žalobce není nižší než částka živobytí žalobce.

25. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce se u soudů v rámci České republiky domáhá několika žalobami povolení eutanázie a to mimo jiné u Okresního soudu v Prachaticích, u Obvodního soudu pro Prahu 2, u Okresního soudu v Opavě, u Městského soudu v Brně (viz č.l. 459, 464).

26. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

27. Okresní soud se nejprve zabýval otázkou aktivní a pasivní legitimace účastníků. V řízení o návrhu na zásah do osobní integrity člověka by účastníkem řízení byla jednak dotčená osoba, případně její zákonný zástupce, opatrovník, dále příslušný zdravotní ústav, když je třeba konstatovat, že občanský soudní řád nemá samostatné ustanovení o řízení o zásahu do osobní integrity člověka, je tedy třeba postupovat dle obecných ustanovení o řízení, účastenství. Pokud jde o aktivní legitimaci, pak soud zde nemá pochyb o tom, že je to právě osoba, která o povolení zásahu do osobní integrity žádá, tedy v daném případě [celé jméno žalobce], který žádá o povolení tzv. vyžádané eutanázie. Soud zjišťoval prostřednictvím opatrovníka žalobce, zda tento učinil jakoukoliv žádost ve vztahu k nějakému zdravotnímu zařízení, či konkrétnímu lékaři ve smyslu umožnění eutanázie, což opatrovník nepotvrdil, naopak ve svém podání a po konzultaci s žalobcem označil za odpůrce nikoliv konkrétní zdravotní ústav, případně konkrétního lékaře, ale svůj návrh směřuje obecně vůči [země] – [stát. instituce], když je přesvědčen o tom, že právě [země] – [stát. instituce] je v dané věci odpovídajícím účastníkem řízení. Soud tedy konstatuje, že s odkazem na skutečnost, že řízení se týká zdravotních služeb, pak dotčenou organizační složkou bude právě ministerstvo zdravotnictví.

28. Provádění zásahů do tělesné a duševní integrity člověka se vesměs odehrává v rámci poskytování zdravotních služeb a právní režim těchto zásahů se proto řídí zvláštní úpravou v zákoně č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, popř. v zákoně č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, která se, coby lex specialis, uplatní přednostně oproti ustanovením občanského zákoníku.

29. Zásah do integrity fyzické osoby souvisí převážně se snahou o příznivé ovlivnění zdravotního stavu (na základě realizace individuálního léčebného postupu, s cílem vyléčení nebo zmírnění důsledků nemoci a zabránění vzniku invalidity nebo nesoběstačnosti nebo zmírnění jejich rozsahu, případně jen za účelem zmírnění utrpení a zachování kvality života pacienta, který trpí nevyléčitelnou nemocí (§ 5 odst. 2 písm. d) a h) citovaného zákona), a jako každá jiná zdravotní služba musí být poskytována na náležité odborné úrovni (tzv. lege artis, srov. § 28 odst. 2 zákona o zdravotních službách). Zásah do integrity člověka, který se neopírá o žádný zákonem uznaný důvod, představuje újmu na přirozených právech dotčené osoby a je proto protiprávní.

30. Zákon o zdravotních službách ke zlepšení zdravotního stavu, popř. ke zmírnění utrpení nebo zachování kvality života nevyléčitelného pacienta nepředepisuje v jednotlivých případech provedení konkrétní zdravotní služby, nýbrž volbu ponechává na poskytovateli zdravotnické péče a pacientovi, to vše se samozřejmým respektem k požadavku, aby jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví byl prováděn nejen na náležité odborné úrovni, ale též v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy (srov. čl. 4 Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny (tzv. Úmluva o lidských právech a biomedicíně, Oviedo 1997, publikovaná pod č. 96/2001 Sb. m. s., která je součástí ústavního pořádku České republiky, viz např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 36/01)).

31. K tvrzením, že aktuální režim v České republice považuje za zlodějský, zabijácký a fašistický, žití v tomto režimu je pro něj nesnesitelné, žalobce i přes poučení soudu žádné důkazy nepředložil, svá tvrzení nijak nedoplnil. Omezil se na tvrzení a důkazy prokazující jeho zdravotní stav a nemožnost zajistit si lékařskou péči z důvodu nedostatků finančních prostředků. Žalobce namítal, že mu není ponecháváno ani takové množství finančních prostředků, aby byl schopen zajistit si nezbytné léky, rehabilitační a další ochranné pomůcky, v čemž spatřuje ze strany státu kruté, nelidské a ponižující zacházení.

32. Ústavně zaručené právo každého na ochranu zdraví je zakotveno v článku 31. Listiny, který zní: Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. V řízení bylo prokázáno, že žalobce je invalidním důchodcem, pobírá invalidní důchod III. stupně ve výši 16 394 Kč od 1. 1. 2022 Kč (jiné důkazy prokazující výši invalidního důchodu žalobce nepředložil), je tedy občanem, jehož schopnost vykonávat soustavnou výdělečnou činnost poklesla vzhledem k jeho dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu nejméně o 70% a je pro své zdravotní postižení schopný soustavně pracovat pouze za zcela mimořádných podmínek Invalidní důchod, který pobírá, je dávka, která má nahradit jeho příjem ve chvíli, kdy mu jeho zdravotní stav nedovoluje pracovat či vykonávat jinou výdělečnou činnost nebo je jeho práceschopnost výrazně snížená. Bylo rovněž prokázáno, že je osobou se zdravotním postižením s označením„ ZTP“ a to již 9 let. Žádnou z předložených lékařských zpráv nebylo prokázáno žalobcovo tvrzení o tom, že mu není poskytována odpovídající lékařská péče, která je v České republice kvalitní a dostupná všem občanům. Základní lékařská péče je poskytována zdarma v rámci veřejného zdravotního pojištění. Pokud snad si pacient musí na léky či pomůcky doplácet, pak u pacientů, kterým byl přiznán invalidní důchod III. stupně se jedná o ochranný limit ve výši 200 Kč (viz § 16b zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění), tzn., pokud doplatky za léky, které se započítávají do limitu, překročí částku 200 Kč, je tato převyšující částka vrácena pojištěnci. Pokud by snad žalobce nezvládal úkony sebeobsluhy, potřeboval by pečovatelské služby, což prozatím ani netvrdí, mohl by žádat i o zdravotně sociální péči a na úhradu těchto služeb může čerpat od státu příspěvek na péči. Lékařské zprávy prokazují jeho zdravotní stav, pokud jde o postižení páteře, pohybového aparátu, jsou z doby před 3 lety, obecnou lékařskou zprávu soudu žalobce předložil pouze od praktického lékaře. Mimo jiné bylo prokázáno shora citovanými důkazy (zejména rozsudek Okresního soudu v Pardubicích č.j. 6C 56/2022-127), že žalobce není nemajetný, jakožto náhrada za ztrátu na výdělku mu byla vyplacena částka 2 000 000 Kč, což se stalo sice před více jak 10 lety, ale je nepochybné, že se jedná o částku, s kterou žalobce má možnost hospodařit, nemá náklady spojené s bydlením, neboť užívá byt o velikosti 4+1 s příslušenstvím bezplatně. Je pravdou, že žalobci nebyly přiznány jednorázové dávky – příspěvek na živobytí, na bydlení, neboť nebylo prokázáno, že by se žalobce nacházel v hmotné nouzi, dále pak příspěvky na nezbytné náklady a zvláštní pomůcku z důvodu, že žádal o dávky, na které se právní předpis nevztahuje. Lze tedy uzavřít, že i za situace, kdy žalobce pobírá invalidní důchod ve výši minimálně 16 394 Kč, byť je tento postižen exekucemi, zaručuje mu stát odpovídající bezplatnou lékařskou péči, rovněž pak jeho základní bytové potřeby jsou zajištěny.

33. Otázka úpravy eutanazie či asistované smrti je věcí státu, jeho právního řádu. Jak již bylo vysvětleno v předcházejících rozhodnutích soudů v této věci, pro navrhovaný zásah do osobní integrity žalobce neexistuje v České republice zákonný rámec, který představuje zejména o.z., zákon o zdravotních službách a zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Občanský zákoník jako základní předpis občanského práva obsahuje neopomenutelnou úpravu osobnosti, jejího práva na soukromí, integritu a nedotknutelnost. Dle § 91 o.z. je člověk nedotknutelný. To odpovídá čl. 7 Listiny, který též vyhlašuje nedotknutelnost osoby. Nedotknutelnost člověka primárně vyjadřuje zapovězení jakýchkoli nezákonných (neoprávněných) zásahů do jeho duševní a tělesné integrity. Jakýkoli zásah do integrity, který se neopírá o některý zákonem stanovený či uznávaný důvod, je tedy neoprávněný a představuje narušení ochrany osobnosti člověka (srov. § 93 odst. 1 o.z.). Tím je deklarováno právo jednotlivce, ale také práva ostatních toto právo strpět, i když to není v jejich zájmu. Zákon o zdravotních službách pak upravuje postavení pacienta a poskytovatele zdravotních služeb a jejich vzájemná práva a povinnosti. Jde zejména o jasně deklarované postavení pacienta ve vztahu k jemu poskytovaným službám a o mechanismy zabraňující porušování jeho práv. Ačkoliv tato právní úprava striktně upravuje možnost pacienta formou informovaného souhlasu buď léčbu přijmout, nebo odmítnut, neplyne z ní možnost přijmout z rukou lékaře pomoc při umírání. Naopak citovaný zákon jednoznačně vylučuje splnění vysloveného přání člověka, které by nabádalo k postupům, jejichž výsledkem by bylo (aktivní) způsobení smrti (§ 36 odst. 5 písm. b/ zákona o zdravotních službách). Jako ochranný mechanismus vystupuje konečně trestní zákoník, který chrání právo na život garantované každému kriminalizováním činů, které se eutanazie týkají (viz trestný čin vraždy a účasti na sebevraždě - § 140 a § 144 tr. zák.). Zde soud dále připomíná, že i v Etickém kodexu Práva pacientů, který byl schválena Ministerstvem zdravotnictví ČR již 25. 2. 1992 v bodě10. se uvádí:„ Nemocný v závěru života má právo na citlivou péči všech zdravotníků, kteří musí respektovat jeho přání, pokud tato nejsou v rozporu s platnými zákony.“ 34. Tak jak již uvedl odvolací soud, na nepřípustnosti eutanazie nemůže nic změnit ani žalobcova argumentace ústavně právními předpisy, jimi upravenými základními právy, kterými jsou právo na život (článek 6 Listiny), právo na soukromí a osobní nedotknutelnost (článek 7 Listiny) a práva uvedená v článku 10 Listiny, zejména práva na důstojnost a práva na ochranu před zásahy do soukromého a rodinného života. Z Listiny je zřejmé, že zde proti sobě stojí dvě základní lidská práva, a to právo na život dle článku 6 Listiny a odvolatelem akcentovaná práva obsažená v článku 10 Listiny, zejména právo na lidskou důstojnost, a v článku 7 Listiny, tedy osobní nedotknutelnost jedince a ochrana soukromí, tak ani hodnocení kolize proti sobě stojících základních práv nemůže vést k vyhovění posuzovanému návrhu, nahradit chybějící zákonnou úpravu asistované smrti. Soud nesporuje, že žalobce trpí zdravotními obtížemi, které jsou v lékařských zprávách popsány, nemá v úmyslu je jakýmkoliv způsobem zlehčovat a to ani ty, které se týkají psychického stavu žalobce. Nicméně z žádné z předložených lékařských zpráv nevyplývá, že by se žalobci nedostávalo odpovídajícího léčení, že by jeho zdravotní stav byl takový, že by byl nadále již neléčitelný, že by se u žalobce jednalo o nevyléčitelnou chorobu v pokročilém nebo terminálním stádiu, kdy by byla vyžadována paliativní péče, že by snad jeho léčba byla marná a neúčelná, přičemž kvalitně nastavená paliativní péče umožňuje i nemocným v terminálním stadiu žít bez bolestí a dalších obtíží, které bývají nejčastěji důvodem k touze„ již zemřít“. Naopak z posledního podání žalobce ve vztahu k soudu je zřejmé, že tento se 9. 6. 2023 podrobí plánované operaci náhrady kloubu (č.l. spisu 466), tedy sám podniká aktivně kroky směřující ke zkvalitnění jeho dalšího života. Nebylo z žádného z navržených a provedených důkazů prokázáno, že by nebyla zachována jeho lidská důstojnost, že by byl ze strany státu vystaven krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení. Žalobce, ačkoliv se dožaduje povolení asistovaného ukončení života, se ve skutečnosti nechová tak, že by svůj život chtěl ukončit. Soud tedy neshledal žádné důvody, pro které by mohl žalobě vyhovět, a to zejména proto, že aktivní způsobení smrti pacientovi, byť na jeho přání, ze soucitu a s ohledem na jeho utrpení, je v České republice hodnoceno jako trestný čin vraždy, což nelze zhojit ani vydáním soudního rozhodnutí, které by směřovalo k takovému postupu, takové rozhodnutí by nebylo ani možno s ohledem na shora citované respektovat a případné jeho vykonání by nebylo důvodem k upuštění od trestního postihu toho, kdo by se takového jednání dopustil, a proto žalobu zamítl (výrok I.).

35. O náhradě nákladů rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce v řízení nebyl úspěšný. Náklady žalované představují: 3 paušální náhrady po 300 Kč za řízení před okresním soudem (písemné vyjádření ve věci samé ze dne 14. 12. 2021, příprava účasti na jednání a účast na jednání okresního soudu dne 15. 12. 2021) dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., tj. 900 Kč hotové výdaje spojené s cestovným k jednání okresního soudu dne 15. 12. 2021 (vlak Praha – Pardubice a zpět) ve výši 356 Kč, tj. celkem 1 256 Kč 2 paušální náhrady po 300 Kč za řízení před okresním soudem (účast na jednání okresního soudu dne 7. 3. 2023 a 20. 4. 2023) dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 1 odst. 3 písm. c) a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., tj. 600 Kč hotové výdaje spojené s cestovným k jednání okresního soudu dne 7. 3. 2023 a 20. 4. 2023 (vlak Praha – Pardubice a zpět) ve výši 390Kč, tj. celkem 780 Kč Pokud jde o náklady řízení před odvolacím a dovolacím soudem, pak žalované žádné náklady v těchto řízeních nevznikly, neboť ve svých podáních jednak navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu s odkazem na předchozí vyjádření ve věci a v dovolacím řízení se k podanému dovolání nevyjádřila. Postup žalobce lze taktéž označit za zjevně bezúspěšné uplatňování práva, s čímž byl ostatně žalobce srozuměn, neboť u jednání soudu dne 20. 10. 2021 výslovně zaznělo, že žalobce si je vědom toho, že jakýkoliv pokus, aby mu byla eutanazie umožněna, se aktuálně nemůže setkat s úspěchem. I z tohoto důvodu je namístě, aby žalobce uhradil žalované, proti níž vedl zjevně bezúspěšné řízení, její náklady s tímto řízením spojené, které představují celkem částku 2 636 Kč (výrok II.)

36. Dále pak soud rozhodl o odměně a hotových výdajích žalobci ustanoveného opatrovníka [příjmení] [jméno] [příjmení] a to pouze v řízení vedeném před odvolacím, dovolacím soudem a v řízení před okresním soudem po vydání rozsudku Nejvyšším soudem ČR, neboť výrok o odměně ustanoveného opatrovníka obsažený v rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 20. 12. 2021 č.j. 21 Nc 451/2018-319 zrušen nebyl. Okresní soud tedy přiznal jmenovanému advokátovi odměnu dle obsahu spisu za odvolací řízení odměnu za 2 úkony právní služby (sepis odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) po 800 Kč dle § 7 bod 3., § 8 odst. 1, § 9 odst. 2 a § 12a odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) a 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, celkem tedy 2 200 Kč. za dovolací řízení odměnu za 1 úkon právní služby (sepis dovolání) po 2 500 Kč dle § 7 bod 3., § 8 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. d) a § 12a odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) a 1 paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, celkem tedy 2 800 Kč. za řízení před okresním soudem odměnu za 4 úkony právní služby (2x doplnění žaloby,2x účast u jednání soudu dne 7. 3. 2023 a 20. 4. 2023) po 2 500 Kč dle § 7 bod 3., § 8 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. d) a § 12a odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) a 4 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, celkem tedy 11 200 Kč. Odměna a hotové výdaje v celkové výši 16 200 Kč budou opatrovníkovi žalobce vyplaceny z prostředků Okresního soudu v Pardubicích (výrok III.).

37. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. – třídenní.

Poučení