18 C 188/2020-107

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] o zaplacení částky 90 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 79 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 31. 10. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 10 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 5. 2020 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 79 500 Kč od 1. 5. 2020 do 30. 10. 2020.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení 18 456 Kč, k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá na žalované zaplacení částky 90 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy, která mu byla způsobena nepřiměřenou délkou trestního řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Na žalobce byla dne 22. 7. 2014 podána obžaloba pro údajné spáchání pokračujícího trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. a) a f) trestního zákoníku Trestní řízení bylo ukončeno usnesením [název soudu] č. j. [spisová značka] ze dne 5. 11. 2019, které nabylo právní moci dne 5. 11. 2019 Soudní řízení v předmětné věci trvalo celkem 5 a půl roku. Celé trestní stíhání žalobce trvalo 7 let. V průběhu celého trestního stíhání žalobce nedošlo k vydání žádného odsuzujícího rozsudku. Žalobce byl po dobu delší než 5 let vystaven nejistotě o výsledku soudního řízení, ve kterém se aktivně snažil dokázat svoji nevinu. Trestní řízení mělo vliv na osobní i profesní život žalobce. Žalobce žádnou měrou nepřispěl k průtahům v řízení, vždy se dostavil k nařízeným soudním jednáním a byl naopak v jeho zájmu, aby předmětná věc skončila co nejdříve. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u Ministerstva spravedlnosti dne 30. 4. 2020. Ze strany žalované nebylo před podáním žaloby nijak reagováno. Žalobce požaduje za každý započatý rok trestního řízení částku 15 000 Kč, celkem tedy částku 90 000 Kč.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 30. 4. 2020 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 90 000 Kč. Žádost žalobce dosud nebyla projednána. Žalovaná uvedla, že v předmětném trestním spise bylo zjištěno, že dne 22. 7. 2019 byla ke [název soudu] podána obžaloba, kdy žalobce byl stíhán pro celkem 12 skutků. Řízení skončilo rozhodnutím [název soudu] ze dne 5. 11. 2019, kdy bylo trestní řízení zastaveno. Právní moc nastala dne 5. 11. 2019. V předmětném řízení nelze konstatovat žádné průtahy, naopak jednotlivé procesní úkony byly prováděny průběžně. Žalovaná dospěla k závěru, že délku předmětného řízení je třeba hodnotit jako přiměřenou a žalobci tak nevznikla žádná nemajetková újma. Vedeno vyšetřování a řízení bylo vedeno před dvěma stupni soudní soustavy. Řízení bylo po stránce skutkové i právní složité. Trestní stíhání žalobce bylo zastaveno a ten netrval na projednání věci. Zde žalovaná odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 2808/2014:„ V otázce, zda OdpŠk přiznává odškodnění i tomu, jehož trestní stíhání bylo zastaveno z důvodu nepřiměřené délky, aniž by byl učiněn závěr o tom, zda daný skutek spáchal či nikoliv, hraje významnou roli princip presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 2 Úmluvy). Při striktní aplikaci principu presumpce neviny by taková osoba měla mít na odškodnění nárok. Nelze však přehlédnout, že takový výklad by v mnoha případech vedl k odškodnění skutečných pachatelů trestných činů, což by odporovalo dobrým mravům i obecnému chápání spravedlnosti. Zřejmě i proto zařadil zákonodárce mezi výjimky z odpovědnosti státu právě takové případy zastavení trestního stíhání, v nichž nebyl učiněn žádný závěr o vině či nevině trestně stíhané osoby. Žalovaná dále poukazuje na to, že žalobce požaduje úrok z prodlení již od 1. 5. 2020. Vzhledem k tomu, že žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované dne 30. 4. 2020, nemůže být žalovaná od 1. 5. 2020 v prodlení.

3. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované podáním doručeným žalované dne 30. 4. 2020. Žalovaná v rámci šestiměsíční lhůty nárok žalobce neprojednala. Tyto skutečnosti tak nebyly předmětem dokazování.

4. Dle spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] vzal soud za prokázané, že dne 1. 10. 2012 bylo [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] podáno trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 a poškozování cizích práv podle § 181 odst. 1 trestního zákona. Dne 28. 11. 2012 byl vydán záznam o zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu ve vztahu k osobě [celé jméno žalobce]. Dne 11. 1. 2013 policie podala návrh na vydání příkazu dle § 88 odst. 1 trestního řádu, tedy sdělení údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu. Státní zástupce dne 18. 1. 2013 podal příslušný návrh k soudu a ten ve věci rozhodl dne 24. 1. 2013, který vydal příkaz k poskytnutí údajů. Jednalo se o [název soudu]. Opatřením Policie ČR ze dne 15. 3. 2013 byl přibrán znalec [příjmení] [jméno] [jméno]. Ve dnech 20. 3. 2013 až 4. 4. 2013 byl zpracováván znalecký posudek znalce z oboru kybernetika [anonymizováno] [jméno] [jméno]. Dne 2. 4. 2013 požádala Policie ČR o součinnost [anonymizována tři slova] [obec], přičemž tento útvar dne 8. 4. 2013 odpovídá a zaslal výsledek šetření. Týkalo se to telefonních hovorů a některých údajů týkajících se uskutečněného telekomunikačního provozu. Další sdělení bylo příslušnému úřadu policie sděleno dne 17. 4. 2013. Dne 19. 4. 2013 Policie ČR žádá o zjištění registračních údajů k e-mailové schránce, což je sděleno dne 24. 4. 2013. Dne 29. 4. 2013 policie dává návrh [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [obec] na vydání příkazu k dalšímu sdělení údajů o uvedeném telekomunikačním provozu, což [anonymizována tři slova] podává k soudu dne 30. 4. 2013 a soud o tom rozhoduje dne 2. 5. 2013. Bylo tam celkem 5 subjektů, kterým toto bylo přikázáno. Dne 15. 5. 2013 vedoucí [anonymizována tři slova] [obec], [anonymizována tři slova], sděluje zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu. Další zpráva následuje 17. 5. 2013 a další 28. 5. 2013. Dne 12. 6. 2013 [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] sděluje výpis provozních a lokačních údajů 6 měsíců zpět. Dne 31. 5. 2013 se zakládá další zpráva zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu [anonymizována tři slova], [anonymizována dvě slova] [obec]. Jsou zde zakládány listiny, výpisy z účtů. Dne 21. 6. 2013 a 25. 6. 2013 opět založena zjištění týkající se provozních a lokačních údajů. Dne 10. 7. 2013 proběhl výslech [jméno] [příjmení], resp. podané vysvětlení. Dne 16. 7. 2013 proběhl na úřední záznam podání vysvětlení [jméno] [příjmení]. Dne 14. 8. 2013 podáno vysvětlení [jméno] [příjmení]. Dne 15. 8. 2013 vysvětlení [jméno] [příjmení]. Téhož dne podáno vysvětlení [jméno] [příjmení] a 13. 9. 2013 byl na úřední záznam vyslechnut [celé jméno žalobce]. V tomto případě žalobce vypovídal. Další doplnění podaného vysvětlení bylo ze dne 27. 9. 2013. Dne 20. 6. 2013 byla policejnímu orgánu zaslána zpráva [anonymizována tři slova] [anonymizováno] ohledně zaměstnanců společností, ve kterých probíhalo šetření. Dne 9. 5. 2013 bylo do spisu založeno odborné stanovisko, a to zástupcem společnosti, která podává trestní oznámení. Opatřením Policie ČR ze dne 17. 9. 2013 byl ve věci přizván znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] k podání znaleckého posudku z oboru strojírenství. Znalecký posudek byl vyhotoven dne 24. 1. 2014. Následně opatřením ze dne 7. 2. 2014 byl přibrán další znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] k podání znaleckého posudku z oboru ekonomika. Dne 26. 3. 2014 byl na úřední záznam vyslechnut [jméno] [příjmení]. Dne 20. 1. 2014 byl vyhotoven znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] k zjištění a zpřehlednění veškerých peněžních a nepeněžních škod vzniklých společnosti [právnická osoba] Dne 16. 5. 2014 bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání [celé jméno žalobce]. Dne 21. 5. 2014 si žalobce podal proti tomuto usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost. O této stížnosti bylo rozhodnuto usnesením [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [obec] ze dne 20. 6. 2014. Dne 24. 6. 2014 orgán policie sdělil oznamovateli změnu právní kvalifikace trestného činu a toto stejného dne sdělil žalobci. Dne 22. 5. 2014 proběhl výslech žalobce v pozici obviněného, přičemž obviněný využil svého práva nevypovídat. Dne 23. 5. 2014 byla vyslechnuta svědkyně [jméno] [příjmení]. Dne 17. 6. 2014 proběhl výslech znalce [příjmení] [jméno] [jméno]. Dne 21. 5. 2014 bylo příslušnému policejnímu orgánu zasláno sdělení [anonymizována tři slova] [obec a číslo] ohledně přestupkových řízení proti obviněnému. Dne 15. 5. 2014 byl do spisu založen opis z evidence trestů. Dne 24. 6. 2014 byl obhájce obviněného vyrozuměn, že dne 3. 7. 2014 mu bude umožněno prostudovat spis, což mělo proběhnout ve dnech 3. 7. 2014 a 4. 7. 2014. V těchto dnech se rovněž obhájce žalobce dostavil k prostudování trestního spisu. Dne 10. 7. 2014 byl podán návrh na podání obžaloby. Doručen [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [obec] byl dne 10. 7. 2014 [stát. instituce] vypracovalo dne 18. 7. 2014 obžalobu, která byla [název soudu] doručena dne 22. 7. 2014. Dne 31. 7. 2014 je soudu sděleno převzetí obhajoby jinou obhájkyní. Ve věci je nařízeno hlavní líčení na den 8. až 10. 12. 2014 referátem soudce ze dne 8. 9. 2014. Na hlavním líčení dne 8. 12. 2014 je vyslechnut obžalovaný [celé jméno žalobce]. Následně je usnesením soudu rozhodnuto o tom, že věc se vrací státnímu zástupci k došetření. Proti tomuto usnesení podalo [anonymizována tři slova] dne 19. 12. 2014 stížnost k [název soudu]. Věc byla [název soudu] předložena dne 5. 1. 2015 [název soudu] v neveřejném zasedání dne 26. 1. 2015 rozhodl tak, že usnesení [název soudu] o vrácení věci zrušil a [název soudu] uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Ve věci bylo referátem soudce ze dne 4. 2. 2015 nařízeno hlavní líčení na den 5. až 6. 3. 2015. Na toto jednání byli předvoláni ustanovení znalci, přičemž znalec [příjmení] [jméno] [jméno] se z tohoto hlavního líčení omluvil. Dne 5. 3. 2015 proběhlo hlavní líčení. Na tom opět vyslechnut obžalovaný. Následně vyslechnut znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] a znalec [příjmení] [jméno] [příjmení]. Dále byl čten protokol o výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] a dále záznamy o podaném vysvětlení svědků [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení]. V hlavním líčení bylo pokračováno dne 6. 3. 2015. Byly čteny úřední záznamy o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]. Hlavní líčení bylo poté odročeno na neurčito vzhledem k tomu, že se nemohl dostavit znalec [příjmení] [jméno] [jméno]. Následně bylo ve věci nařízeno hlavní líčení na 16. 4. 2015. Dne 16. 4. 2015 proběhlo hlavní líčení, byl vyslechnut znalec z oboru kybernetika [anonymizováno] [jméno] [jméno]. Byly čteny ještě některé listinné důkazy. Následně bylo dokazování ukončeno. Byly předneseny závěrečné řeči a hlavní líčení bylo odročeno na den 30. 4. 2015. Dne 30. 4. 2015 soud ještě rozhodl o doplnění dokazování. Byly čteny další listinné důkazy. Obžalovaný ještě doplňoval svoji předchozí výpověď. Opět předneseny závěrečné řeči a následně byl ve věci vyhlášen rozsudek, kterým byl obžalovaný zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu. Rozsudek byl účastníkům rozeslán dne 5. 5. 2015. Dne 14. 5. 2015 proti tomuto rozsudku podal státní zástupce odvolání. Věc byla předložena [název soudu] dne 25. 5. 2015. [název soudu] usnesením ze dne 26. 6. 2015 zrušil napadený rozsudek a věc vrátil zpět [název soudu]. Spis byl [název soudu] zaslán dne 13. 7. 2015. Usnesení bylo rozesláno účastníkům a ti byli vyzváni o sdělení případných návrhů na doplnění dokazování. Následně poškozený ještě předložil odborná vyjádření. Bylo nařízeno hlavní líčení na den 25. 1. 2016. Na tomto hlavním líčení byl vyslechnut svědek [příjmení] a dále byli vyslechnuti znalci [příjmení] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dále opatřením ze dne 21. 1. 2016 soud přibral znalecký ústav [právnická osoba] k podání revizního znaleckého posudku. Dne 15. 2. 2016 ještě obhájkyně obžalovaného podává návrh na doplnění znaleckého zadání. Opatřením ze dne 10. 3. 2016 je ještě doplněno zadání znalci. Znalecký posudek je soudu zaslán dne 14. 6. 2016. Ve věci bylo nařízeno hlavní líčení na den 22. 9. 2016, kdy byly vyslýchány zpracovatelky znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Jednání bylo odročeno na neurčito. Obhájkyně žalobce vznášela námitky vůči ustanovenému znaleckému ústavu. Usnesením soudu ze dne 13. 10. 2016 bylo rozhodnuto o znalečném u znaleckého ústavu [právnická osoba] Dne 12. 10. 2016 podává [anonymizována tři slova] návrh na ustanovení znalce [příjmení] [jméno] [jméno], [anonymizováno], [příjmení]. Opatřením státního zástupce [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [obec] ze dne 12. 10. 2016 je tento znalec přibrán. Dne 31. 10. 2016 obžalovaný prostřednictvím své obhájkyně uvádí, že nevznáší námitku vůči přibranému znalci. Následně je ve věci nařízeno hlavní líčení na den 8. 3. 2017. K tomuto je předvolán ještě jednou soudní znalec [příjmení] [jméno] [jméno]. Tento se však omlouvá z účasti na hlavním líčení. Rovněž se omlouvá přísedící. Hlavní líčení je odročeno na den 21. a 22. 3. 2017. Dne 18. 1. 2017 je soudu zaslán znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [jméno]. Ve věci proběhlo hlavní líčení dne 21. 3. 2017. Na tomto hlavním líčení byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení] a dále vyslechnuti znalci ze znaleckého ústavu [právnická osoba] a znalec [příjmení] [jméno] [příjmení]. V hlavním líčení pokračováno dne 22. 3. 2017. Na tomto hlavním líčení je vyslechnut znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] a znalec [příjmení] [jméno] [jméno]. Hlavní líčení je za účelem přednesu závěrečných řečí odročeno na 28. 4. 2017. Dne 28. 4. 2017 doručil soudu svůj závěrečný návrh státní zástupce. Dne 28. 4. 2017 ve věci proběhlo další hlavní líčení, přičemž byly předneseny závěrečné řeči. Hlavní líčení bylo odročeno za účelem porady senátu a vyhlášení rozsudku na den 5. 6. 2017. Na tomto jednání byl vyhlášen rozsudek, kterým byl obžalovaný zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu. Rozsudek byl vyhotoven a účastníkům rozeslán dne 7. 6. 2017. Dne 19. 6. 2017 podal odvolání státní zástupce. Dne 26. 6. 2017 se ve věci vyjádřil zmocněnec poškozeného. Dne 3. 7. 2017 byla věc předložena [název soudu], který nařídil veřejné zasedání na den 14. 9. 2017 a na tomto veřejném zasedání opět zrušil soudu prvního stupně a věc vrátil [název soudu] k novému rozhodnutí. Spis byl [název soudu] vrácen dne 21. 8. 2017. Opět jak obhájce, tak státní zástupce byli vyzváni k označení dalších důkazů, přičemž obžalovaný navrhl upřesnění znaleckého posudku ve věci s tím, že tento bude předložen až v druhém týdnu v lednu 2018. Ve věci bylo referátem soudce ze dne 15. 3. 2018 nařízeno hlavní líčení na den 23. 4. 2018. Dne 18. 4. 2018 byla založena plná moc pro dalšího z obhájců žalobce a následně byl ve věci předložen soudu znalecký posudek znalce [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Ve věci bylo nařízeno referátem soudce ze dne 11. 5. 2018 hlavní líčení na den 10. až 11. září 2018. Následně bylo zrušeno a nově nařízeno na den 18. až 19. září 2018, kdy na tomto jednání opět vyslechnut obžalovaný [celé jméno žalobce]. Následně vyslýchán znalec [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [jméno]. V hlavním líčení bylo pokračováno následující den, kdy byly předneseny závěrečné řeči, nicméně bylo ještě rozhodnuto o tom, že na základě závěrečné řeči státního zástupce bude doplněno dokazování, bude znovu dotázán poslední ze znalců, aby se vyjádřil, zda trvá na závěrech svého znaleckého posudku. Pak probíhá komunikace se znalcem [příjmení] [příjmení] o zapůjčení spisu. Následně je vypracován dodatek ke znaleckému posudku znalec [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 17. 12. 2018. Ve věci je nařízeno hlavní líčení na den 2. 7. 2019, kdy jsou následně předneseny závěrečné řeči, a je vyhlášen rozsudek, kterým je [celé jméno žalobce] opět zproštěn obžaloby podle ust. § 226 písm. c) trestního řádu. Rozsudek byl vyhotoven a rozeslán účastníkům dne 4. 7. 2019. Proti tomuto rozsudku podal odvolání opět státní zástupce, a to dne 19. 7. 2019. Proti rozsudku si podal odvolání rovněž zmocněnec poškozeného, přičemž byl soudem vyzván dne 31. 7. 2019, aby doplnil své odvolání, jinak bude odmítnuto. Toto zmocněnec poškozené učinil podáním ze dne 1. 8. 2019. Věc byla dne 8. 8. 2019 předložena [název soudu], kde bylo stanoveno veřejné zasedání na den 1. 10. 2019. To se však následně nekonalo a veřejné zasedání proběhlo dne 5. 11. 2019, přičemž na tomto veřejném zasedání bylo vydáno usnesení, kterým bylo trestní stíhání obžalovaného [celé jméno žalobce] zastaveno podle § 257 odst. 2 z důvodu uvedených v § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu. Usnesení bylo doručeno obžalovanému dne 12. 11. 2019. Stejného dne zmocněnci poškozeného a vrchnímu státnímu zastupitelství. Dne 8. 11. 2019 bylo doručeno zmocněnci poškozeného. Dne 7. 11. 2019 bylo doručeno státnímu zastupitelství a dne 7. 11. 2019 doručeno obhájci žalobce. Usnesení nabylo právní moci dne 5. 11. 2019.

5. Po provedeném dokazování tak soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno dne 16. 5. 2014. Dne 22. 7. 2014 byla ve věci podána obžaloba. Věc byla jednou usnesením soudu prvního stupně vrácena zpět státnímu zástupci k došetření. Následně soud prvního stupně ve věci rozhodl třikrát zprošťujícím rozsudkem a třikrát ve věci rozhodl odvolací soud. Dokazování bylo poměrně složité, bylo vyhotoveno několik znaleckých posudků z oboru ekonomiky a kybernetiky, přičemž 4 již v rámci přípravného řízení a další 2 v rámci řízení před soudem. Zpracovatelé znaleckých posudků byli v řízení rovněž vyslechnuti. V řízení bylo vyslýcháno rovněž velké množství svědků. Řízení bylo skončeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2019, kterým bylo řízení zastaveno, neboť trestní stíhání žalobce bylo promlčeno. Žalobce netrval na projednání věci. Trestní stíhání žalobce tak trvalo 5 let a 5 měsíců.

6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

7. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a/ státní orgány, b/ právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c/ orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

8. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

9. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

10. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005).

12. Celková délka posuzovaného trestního stíhání žalobce činila 5 let a 5 měsíců. Trestní stíhání proti žalobci bylo zahájeno dne 16. 5. 2014 a pravomocně skončeno dne 5. 11. 2019, kdy nabylo právní moci usnesení [název soudu] ze dne 5. 11. 2019 o zastavení řízení z důvodu dle § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu. Před zahájením trestního stíhání probíhala již od roku 28. 11. 2012, kdy byl vydán záznam o zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu, žalobce byl vyslechnut dne 13. 9. 2013.

13. Soudní fáze řízení probíhala opakovaně na 2 stupních soudní soustavy, ve věci rozhodoval 1x soud I. stupně o vrácení věci zpět k došetření státnímu zástupci, toto bylo následně odvolacím soudem zrušeno. Poté soudu 1. stupně ve věci 3x rozhodl zprošťujícím rozsudkem (vždy dle § 226 písm. c) trestního řádu) a odvolací soud 2x rozsudek soudu 1. stupně zrušil a věc vrátil zpět k dalšímu řízení a 1x rozhodl o zastavení řízení.

14. Žalobce byl trestně stíhán pro pokračující trestný čin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. a) a f) trestního zákoníku. Žalobci hrozil trest odnětí svobody až na 3 léta, zákazu činnosti a propadnutí věci. Pro skutková zjištění soudu bylo nezbytné vyhotovení znaleckých posudků z oboru ekonomiky a kybernetiky, byly vyhotoveny i revizní znalecké posudky. Dále bylo provedeno množství listinných důkazů, byli vyslýcháni svědci. Posuzované řízení tak vykazovalo značnou míru složitosti skutkové i právní.

15. Pokud jde o postup soudu ve věci, úkony soudu prvního stupně i soudu odvolacího byly činěny v přiměřených lhůtách a soud neshledal žádné průtahy. Průtahy nebyly shledány ani v přípravném řízení.

16. Žalobce se na délce řízení žádným způsobem nepodílel. Naopak k hlavním líčením se řádně dostavoval, s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval.

17. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam; jedná se např. o věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30Cdo 2542/2014). V daném případě se jedná o typ řízení, který je dle judikatury tuzemských soudů i Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku řízením s vyšším významem pro účastníky.

18. Soud posuzoval všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a na rozdíl od žalované dospěl k závěru, že v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úředního postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a byla tak naplněna skutková podstata ust. § 13 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk a porušeno právo žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě. V daném případě sice nedošlo ke zjevným průtahům na straně orgánů činných v trestním řízení, avšak nepřiměřeně dlouhé může být i řízení, ve kterých nedošlo k jedinému průtahu (svor. NS Cpjn 206/2010, část. III) Je třeba přihlédnout k tomu, že v daném případě jde o řízení trestní, které žalobci přinášelo mnohem vyšší míru nejistoty a stresu, než kupříkladu řízení ve věcech občanskoprávním. Stresu byl navíc žalobce vystaven již od 13. 9. 2013, kdy byl ve věci, v rámci fázi prověřování, poprvé vyslechnut.

19. V případě § 31a odst. 2 OdpŠk jde o normu s relativně neurčitou hypotézou, vyžadující, aby soud s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti každého individuálního případu sám vymezil okolnosti významné pro určení výše náhrady. Základním vodítkem pro určení vhodné formy satisfakce je podmínka, že se musí jednat o zadostiučinění přiměřené, tedy takové, které poskytne poškozené osobě vhodnou a zároveň účinnou nápravu. Přičemž peněžité zadostiučinění lze v případě nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení považovat za pravidlo.

20. V důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení vznikla na straně žalobce nemajetková újma. Presumovanou nemajetkovou újmu žalovaná nijak nevyvracela. Co se týká přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která byla žalobkyni v důsledku nepřiměřené délky řízení způsobena, zde soud vycházel z kritérií uvedených v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk a po shrnutí všech těchto kritérií dospěl k závěru, že je na místě přiznat žalobci peněžité zadostiučinění, přestože nemajetková újma žalobce vzniklá nepřiměřenou délku řízení byla do určité míry kompenzována skutečností, že jeho trestní řízení bylo zastaveno z důvodu promlčení (srov. rozsudek NS 30 Cdo 843/2017).

21. Při stanovení výše odškodnění soud postupoval v souladu se sjednocujícím stanoviskem Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011 Cpjn 206/2010 a vyšel ze základní částky 15 000 Kč za jeden rok trvání řízení, za první dva roky počítal částku poloviční. Za 5 let a 5 měsíců trvající řízení soud vyšel ze základní částky 66 250 Kč. Tuto základní částku o 20% ponížil ke složitosti řízení a zejména nutnosti vyhotovit množství znaleckých posudků. Na druhou stranu soud základní částku navýšil o 40 % vzhledem k významu předmětu řízení pro žalobce. Tímto výpočtem tak soud dospěl k částce 79 500 Kč, kterou žalobci přiznal. Ve zbývající části žalobu zamítl.

22. Důvodným je rovněž nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení z přiznané částky. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 30. 4. 2020. Žalovaná se dostala do prodlení s tímto peněžitým plněním dnem následujícího po uplynutí 6 měsíční lhůty ode dne, kdy byla žalované doručena výzva žalobce k úhradě (dle § 15 odst. 2 OdpŠk), tedy dne 31. 10. 2020. Soud tak v souladu s ustanovením § 1970 OZ žalobci přiznal úrok z prodlení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne 31. 10. 2020. Za předchozí období požadavek žalobce na přiznání úroků z prodlení zamítl.

23. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. Soudu je z jeho činnosti známo, že lhůta patnácti dnů odpovídá organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

24. Ve výroku o nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., tedy dle úspěchu účastníků ve věci. V daném případě byl ve věci, co do základu, úspěšný žalobce a soud mu tedy přiznal nárok na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení se sestávají z odměny advokáta ve výši 12 400 Kč ( (4 x 3 100 Kč, kde je tarifní hodnotou dle § 9 odst. 4 písm. a) AT částka 50 000 Kč - srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1435/2015) za 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (převzetí zastoupení, podání žaloby, účast na jednání před soudu dne 7. 6. 2021 a 17. 6. 2021), dále ze 4 režijních paušálů služby dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve výši 3 x 300 Kč, tedy 1 200 Kč, náhradu na 21 % DPH ve výši 2 856 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč Celkem činí náklady řízení částku 18 456 Kč.