18 C 195/2023 - 229

Rubrum

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Skalkou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] [anonymizováno][Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozená [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] [anonymizováno][Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozená [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] 3. [Jméno žalované C], narozený [Datum narození žalované C] bytem [Adresa žalované C] všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o uložení povinnosti zdržet se rušení vlastnického práva a provést rekonstrukci úžlabí částečným rozsudkem takto:

Výrok

I. Žaloba, aby byli žalovaní povinni do 30 dnů od nabytí právní moci rozsudku: a) provést kompletní rekonstrukci úžlabí mezi domy č. p. [anonymizováno] a [anonymizováno], tj. výměnu úžlabí včetně jeho součástí v celé jeho délce za nové tak, že dojde k odstranění stávajícího úžlabí včetně jeho součástí a k instalaci nového úžlabí vyhotoveného s konstrukcí úžlabí tvořené střešními foliemi z měkčeného PVC nebo jiným technicky vhodným způsobem v materiálu, který lze vodotěsně spojovat, a to za tím účelem, aby byla obnovena funkčnost úžlabí jako konstrukčního prvku k zajištění funkčního odvádění dešťových vod ze střech domů č. p. [anonymizováno] a [anonymizováno] (včetně vod z tajícího sněhu) do svodů dešťové vody po obou stranách úžlabí. Žalovaní jsou povinni úžlabí vybednit za účelem zajištění odolnosti proti zatížení sněhem v zimních měsících a hydroizolační vrstvu úžlabí jsou povinni vytáhnout do dostatečné výšky, nejméně do výšky vytažení plechu stávajícího úžlabí tak, aby zamezili vzlínání vody při tání sněhu zavátého do úžlabí. Napojení nového úžlabí na střechy domů č. p. [anonymizováno] a [anonymizováno] jsou žalovaní povinni provést vodotěsně, napojení hydroizolace úžlabí na skládanou krytinu domu č. p. [anonymizováno] jsou žalovaní povinni provést překrytím krytiny přes hydroizolaci. Hydroizolaci úžlabí jsou žalovaní povinni pod skládanou krytinou ukončit tak, aby větrem hnaná voda (případně tající sníh) nepřetékala do podstřešních prostor domu č. p. [anonymizováno], například ukončením klempířskou konstrukcí s ležatou drážkou nebo jiným technicky vhodným způsobem, se zamítá.

II. Žaloba, aby byli žalovaní od okamžiku právní moci rozsudku povinni zdržet se rušení vlastnického práva žalobce spočívajícího v ohrožování, zhoršování stavu a poškozování: a) střešní konstrukce domu č. p. [anonymizováno], b) podlah, zdí a stropů uvnitř domu č. p. [anonymizováno] v jeho části na straně situované směrem k domu č. p. [anonymizováno], c) obvodových zdí a fasády domu č. p. [anonymizováno] na straně domu č. p. [anonymizováno] situované směrem k domu č. p. [anonymizováno], a d) vybavení domu č. p. [anonymizováno], ke kterému dochází tím, že a) z pozemku žalovaných, nejméně ze střechy domu č. p. [anonymizováno] a jejích součástí, zatéká (či nejméně hrozí opakování zatékání) do domu č. p. [anonymizováno] voda: (i) přes úžlabí mezi domy č. p. [anonymizováno] a č. p. [anonymizováno] netěsnostmi mezi jednotlivými plechovými prvky úžlabí, (ii) přes spoje plechů úžlabí u světlíku, střešních oken a komínů domu č. p. [anonymizováno], b) pod střešní konstrukci domu č. p. [anonymizováno] a do něj voda zatéká (či nejméně hrozí opakování zatékání) také tím, že na spodní straně plechu stávajícího úžlabí kondenzuje vodní pára a tato prokapává do domu č. p. [anonymizováno], a c) dřevěné prvky střešní konstrukce domu č. p. [anonymizováno] (zejména latě apod.) jsou ohrožovány také tím, že při výskytu zatékajících srážkových vod i zkondenzované vody na spodní straně plechu úžlabí (způsobem výše uvedeným) dochází ke vzniku vlhkého prostředí, podmínek příznivých pro růst dřevokazných hub na konstrukčních prvcích střech domu č. p. [anonymizováno], se zamítá.

III. O zbývající části uplatněných nároků a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal, aby byla žalovaným uložena povinnost zdržet se zásahů do jeho vlastnického práva spočívajících v tom, že dochází k zatékání do jeho domu ze dvou příčin, a to jednak skrze střešní žlab (úžlabí) mezi střechami žalobce a žalovaných a dále přes netěsnosti střechy žalovaných. Žalobce se dále domáhal, aby byla žalovaným uložena rovněž povinnost provést kompletní rekonstrukci úžlabí způsobem specifikovaným v žalobě. Žalobce vyšel mimo jiné z toho, že úžlabí je ve výlučném vlastnictví žalovaných.

2. Žalovaní uplatněný nárok neuznali, a to především proto, že podle názoru žalovaných k tvrzenému zatékání do domu žalobce nedochází přes úžlabí ani střechu žalovaných, ale přes střechu žalobce. [adresa] je podle žalovaných funkční. Podle žalovaných není vlastnictví úžlabí vyjasněno, ale s ohledem na jeho umístění je buď společné, nebo patří z poloviny ke každému domu.

3. Žalovaný 3) má bydliště na [Anonymizováno], nicméně mezinárodní příslušnost soudu je dána tím, že jde o spor odvozený od vlastnictví nemovitosti v České republice, resp. plynoucí z tvrzeného zásahu do práv žalobce (vzniku škod) v místě umístění obou nemovitostí ve [Anonymizováno] [adresa]. Žalovaný 3) se navíc řízení aktivně účastní.

4. Účastníci učinili v řízení nesporným, že úžlabí není umístěno v celém rozsahu pouze nad pozemkem (zdí) žalovaných, ale zasahuje i do prostoru střechy žalobce (nad pozemek a dům žalobce, pod střešní tašky střechy žalobce), na základě dlouhodobého užívání tvoří úžlabí jeden funkční celek, který slouží ke stejnému účelu ve vztahu k oběma střechám, strany nemají k dispozici tvrzení ani důkazy ohledně vzniku úžlabí, způsobu jeho užívání a právních důvodech užívání v minulosti, přičemž s ohledem na charakter obou střech plní úžlabí stejnou funkci již minimálně několik set let.

5. Z výpisů z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku [Číslo parcely 1], jehož součástí je dům č.p. [anonymizováno]. Žalovaní jsou spoluvlastníci pozemku [Číslo parcely 1], jehož součástí je dům č.p. [anonymizováno].

6. Z fotografické dokumentace (č.l. 10-18, 66-69, 79) soud zjistil, že tato se vztahuje k vnitřním prostorám domu žalobce, přičemž z doložených fotografií je zřejmé, že došlo k zatečení v půdních prostorách i v nižším patře. Fotografie dále dokládají stav úžlabí v době, kdy je na střeše sníh, který se drží ve spodní části úžlabí. Fotografie dále dokládají detaily zatečení a stav plechu, z něhož je zhotoveno úžlabí.

7. Ze vzájemné komunikace účastníků před zahájením řízení soud zjistil, že žalobce opakovaně vyzýval žalované k řešení celé záležitosti, protože podle názoru žalobce je úžlabí nefunkční a k obnovení funkčnosti je nezbytná jeho rekonstrukce, nicméně k dohodě nedošlo.

8. Ze snímků katastrální mapy a letecké mapy plyne, že úžlabí má délku cca 30 metrů.

9. Z dokumentů [právnická osoba] plyne, že dům žalobce je památkově chráněn.

10. Z další fotografické dokumentace (č.l. 33, 37-49, 51-65, 77-78, 82-83) plynou detaily provedení sporného úžlabí, je z ní zřejmé dílčí rozpojení plechů a dále i napojení na obě střechy včetně střešních prvků na střeše žalovaných (komín, střešní okna).

11. Ze závazného stanoviska [právnická osoba] [adresa] soud zjistil, že toto stanovuje podmínky pro udržovací práce na úžlabí, přičemž v jeho odůvodnění je mj. uvedeno, že oba domy na sebe těsně přiléhají a jejich střechy na sebe navazují společným plechovým úžlabím, které je dlouhé cca 30 m a přibližně uprostřed má rozvodí. Střecha žalobce je provedena s krytinou z keramických tašek z roku 1997. Krytina na domě žalovaných je z eternitových šablon s typickým kladením.

12. Z výkresů z roku 1999 plyne nákres provedení předmětného úžlabí, zejména, že úžlabí zasahuje z převážné části nad pozemek žalovaných, ale z části také nad pozemek žalobce.

13. Z dokumentů týkající se řízení u stavebního úřadu soud zjistil, že ve věci proběhla kontrolní prohlídka 19. 5. 2023, na které se účastníci dohodli ohledně dalšího řešení úprav úžlabí. V červenci 2023 stavební úřad požádal odbor kultury o sdělení, za jakých podmínek je možno udržovací práce na úžlabí nařídit, a následně zahájil řízení. Žalovaní v říjnu 2023 podali do řízení o nařízení údržby námitky a ve věci se následně vyjádřil i žalobce. Dne 16. 1. 2024 stavební úřad rozhodl, že se nenařizuje provedení udržovacích prací na úžlabí, přičemž v odůvodnění se vypořádává s řadou námitek ze strany účastníků. Stavební úřad mj. uvedl, že domy na sebe těsně přiléhají a jejich střechy na sebe navazují společným plechovým úžlabím, které má přibližně uprostřed rozvodí. [adresa] je plechové spádované na obě strany s vysokým bočním přesahem do krytiny sousedních střech a toto slouží pro odvod dešťových vod z obou střech. [adresa] zasahuje nad zdivo obou domů. Stavební úřad nenařídil provedení udržovacích prací proto, že v průběhu řízení bylo zajištění provedení údržby stavby docíleno a údržba úžlabí byla provedena.

14. Z dalších fotografií (č.l. 138-147, 175) soud zjistil, že tyto se opět vztahují k provedení úžlabí, a to i na půdě žalovaných, k detailům tvrzeného zatečení a koncentraci sněhu ve spodní části úžlabí. Z fotky ze záznamu z archivu je zřejmé, že dům žalobce je starý více než 400 let. Fotky výkresů pak dokládají technické provedení a umístění sporného úžlabí, jakož i úžlabí na druhé straně domu žalobce při rekonstrukci střechy domu žalobce.

15. Z části kupní smlouvy z roku 1998 soud zjistil, že v roce 1998 koupila dům žalobce jeho matka.

16. Ze zaměření obou střech plyne plocha střechy žalovaných o velikosti cca 387 m2 a plocha střechy žalobce o velikosti cca 239 m.

17. Z vyjádření pana [jméno FO] ze dne 25. 3. 2024 soud zjistil, že podle jeho názoru jsou netěsnosti v úžlabí téměř s jistotou hlavní příčinou protečení vody přes konstrukci úžlabí hlavně s přihlédnutím k rozsahu protečení s tím, že na střešní krytině domu žalobce vady neshledal. Obdobně se vyjádřil i [jméno FO], z jehož prohlášení soud zjistil, že podle jeho názoru přes střechu žalobce do jeho domu nezatéká.

18. Z návrhu dohody o narovnání soud zjistil, že žalovaní navrhli možné mimosoudní řešení, které však pro žalobce nebylo přijatelné.

19. Z vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že se zabýval stavem úžlabí, přičemž ve svém vyjádření popisuje provedení úžlabí a jednotlivá problematická místa. Závěrem pak uvádí, že úžlabí není spolehlivé proti pronikání vody do obou objektů a uvádí technické detaily možné rekonstrukce.

20. Z dokumentů týkajících se technických záležitostí ohledně fungování a problémů společných střešních žlabů a doporučených variant rekonstrukce a dále okolností záměru prodeje domu žalovaných (internetové články, norma ČSN, vyjádření pana [jméno FO] z 1. 3. 2024, nabídka realitní kanceláře) soud pro účely níže uvedeného právní posouzení nic nezjišťoval.

21. Provedení, umístění i funkce úžlabí jsou dostatečně podloženy nejen nespornými skutkovými tvrzeními, ale tyto plynou rovněž z doložené fotodokumentace i z obsahu dokumentů ze správních řízení (rozhodnutí stavebního úřadu z ledna 2024, závazné stanovisko Městského úřadu [adresa]). Na základě nesporných skutečností i provedeného dokazování bylo zjištěno, že sporné úžlabí není umístěno pouze nad pozemkem (zdí) žalovaných, ale zasahuje i do prostoru střechy žalobce (nad pozemek a zdivo domu žalobce, pod střešní tašky střechy žalobce), na základě dlouhodobého užívání tvoří úžlabí jeden funkční celek, který slouží ke stejnému účelu ve vztahu k oběma střechám společně (jediný odvod dešťových vod), přičemž z hlediska umístění a funkčnosti úžlabí trvá tento režim několik set let. Detaily ohledně vybudování (vzniku) úžlabí a souvisejících právních důvodů jeho údržby a užívání v minulosti nemají strany k dispozici (žalobce v dané souvislosti obdržel i výzvu podle § 118a o. s. ř. – č. l. 134v). Oba sousední pozemky jsou ve vlastnictví žalobce a žalovaných, přičemž fotografie dokládají, že k zatečení do domu žalobce došlo. Mezi stranami zůstává spornou především otázka zdroje (příčiny) zatečení. Přestože z doložených vyjádření odborníků se jeví jako pravděpodobné, že zdroj zatečení bude zřejmě právě ve sporném úžlabí, žalovaní tuto skutečnost kategoricky popírají, a jelikož jde o složitou odbornou otázku, bylo by zapotřebí ve věci ustanovit znalce. K tomu však soud zatím nepřistoupil, protože dospěl k tomu, že pro účely tohoto částečného rozsudku není tato otázka podstatná. Případná důvodnost uplatněných nároků je totiž odvozena v prvé řadě od toho, kdo je vlastníkem úžlabí, resp. v jakém režimu probíhá jeho správa.

22. Podle § 854 o. z. o. brázdy, ploty dělané i samorostlé, ohrady, zdi, soukromé potoky, stoky, místa a jiné podobné rozhrady, jež jsou mezi sousedními pozemky, pokládají se za společné vlastnictví, ač nedokazují-li opak znaky, nápisy nebo jiné známky a pomůcky.

23. Podle § 1024 odst. 1 o. z. má se za to, že ploty, zdi, meze, strouhy a jiné podobné přirozené nebo umělé rozhrady mezi sousedními pozemky jsou společné.

24. Podle § 505 o. z. součást věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí.

25. Podle § 10 odst. 1 o. z. nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího.

26. Podle § 839 o. z. o. společné užitky a břemena vyměřují se podle poměru podílů. Vzejde-li pochybnost, pokládají se všechny podíly za stejně velké; kdo tvrdí opak, musí jej dokázati.

27. Podle 1122 odst. 3 o. z. má se za to, že podíly jsou stejné.

28. Podle § 1139 o. z. navrhne-li některý ze spoluvlastníků soudu, aby rozhodl, že rozhodnutí většiny spoluvlastníků nemá vůči němu právní účinky, aby takové rozhodnutí zrušil, nebo je nahradil svým rozhodnutím, uspořádá soud právní poměry spoluvlastníků podle slušného uvážení. Soud může zejména rozhodnout, zda se má změna uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo zda se uskutečnit vůbec nemá. Způsobem uvedeným v odstavci 1 soud rozhodne také tehdy, domáhá-li se jeho rozhodnutí některý ze spoluvlastníků proto, že se při rozhodování o společné věci nedosáhlo potřebné většiny.

29. Soud dále vyšel z těchto závěrů judikatury:

30. Byla-li však rozhrada zřízena na obou sousedních pozemcích, a to buď tak, že hranice mezi pozemky probíhá zdí, anebo tak, že zeď střídavě zasahuje do obou pozemků, platí pro ni zvláštní režim (k tomu viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4043/2019 [pozn. red.: správně 22 Cdo 4043/2018]). Pak je zeď tzv. společnou součástí obou pozemků; není tedy samostatnou věcí (pokud pro ni ovšem neplatí některá ze zákonných výjimek, nyní např. § 3055 odst. 1 o. z.), a pro její správu se použijí pravidla o spoluvlastnictví (Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Praha: Leges, 2014, svazek III., s. 306). Později, poté, co pozbyl účinnosti, mohly nastat právní skutečnosti měnící ten stav, který nastal zřízením zdi; ty je třeba posuzovat podle předpisů účinných v době, kdy relevantní právní skutečnosti nastaly. Problémem je vlastnictví takové zdi. Zeď je totiž jediným, „jednolitým“ objektem a uplatnění zásady „superficies solo cedit“ může být tam, kde stojí na dvou či více pozemcích, problematické; nelze na ni též použít obvyklé předpisy o stavbách, už proto, že je tu zvláštní úprava v § 1024 a násl. o. z. Obecný zákoník občanský sice použil termín „společné vlastnictví“, současný občanský zákoník se podobné formulaci vyhýbá a pouze stanoví, že jde o objekty „společné“. V literatuře k OZO se též uvádí, že rozhrada není ve spoluvlastnictví, patří až do poloviny každému sousedovi (Mayr, R . Soustava občanského práva. Kniha druhá: Práva věcná. Brno 1924, s. 48); to však zřejmě platí jen tam, kde hranice prochází středem zdi. Také Melzer a Tégl v citovaném díle uvádějí, že společná součást (zde zeď) se spravuje podle pravidel o spoluvlastnictví. Otázka vlastnictví společné rozhrady – zdi – ostatně není pro řešení sporů o její užívání a údržbu podstatná; rozhodné je, zda je společná ve smyslu § 1024 a § 1026 o. z. Uvedené v zásadě platí i pro nabytí vlastnictví k rozhradě zřízené v době účinnosti OZO, stojí-li na obou sousedních pozemcích; jde o společnou součást těchto pozemků a spravují ji oba jejich vlastníci společně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1064/2020).

31. Vyvratitelná domněnka společného vlastnictví rozhrad obsažená v § 854 o. z. o. nachází své uplatnění zejména v případech, kdy zdi, případně jiné rozhrady, na pozemcích stály od nepaměti a nemohou být již vyjasněny jejich vlastnické poměry [srovnej rozhodnutí rakouského Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 1963, sp. zn. 5 Ob 190/63 (právní věta uveřejněna na www.ris.bka.gv.at)] (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3706/2015).

32. Občanský zákoník č. 89/2012 Sb. neobsahuje, a ani občanský zákoník č. 40/1964 Sb., ani jiný zákon, neobsahovaly před 1. 1. 2014 obecné ustanovení, podle něhož by něco mohlo být součástí dvou či více různých věcí v právním smyslu. Současný občanský zákoník nicméně upravuje některé zvláštní případy součásti dvou věcí, a to jednak v ustanovení § 1024 odst. 1 o. z., o rozhradách, kde je založena vyvratitelná domněnka, že rozhrady jsou společné, a dále v ustanovení § 1067 o. z., o stromu rostoucím na hranici pozemků, který je vlastníkům hraničících pozemků společný vždy. K tomu, že mohou existovat případy věcí, jež jsou právně obtížně řešitelné až neřešitelné bez postulátu části společné dvěma či více věcem, lze pak odkázat např. na Melzer, F., Tégl, P. a kol.: Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III, § 419-654, Praha: Leges. 2014, str.

306. To přitom nepochybně platilo i před 1. 1. 2014. Krajský soud tak má za to, že je možno v souladu s § 10 o. z. (k jeho aplikaci na stav nastalý do 31. 12. 2013 viz § 3030 o. z.) dospět k závěru, že určitá součást věci může být součástí dvou různých věcí v právním smyslu, i když nejde o rozhradu či strom stojící na hranici pozemků. Musí však jít o případy, které se svou povahou a charakterem rozhradám blíží (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka Pardubice ze dne 10. 11. 2022, sp. zn. 22 Co 234/2022). Dovolání proti tomuto rozhodnutí bylo odmítnuto (sp. zn. 22 Cdo 1244/2023).

33. Podle tohoto ustanovení (§ 854 o. z. o.) platila vyvratitelná právní domněnka o spoluvlastnictví rozhrady, kterou se rozuměla i rozhrada mezi stavbami. Obecný zákoník občanský z roku 1811 tedy výslovně počítal s tím, že předmětem spoluvlastnictví vlastníků dvou sousedních staveb může být i zeď tyto stavby oddělující. Pokud § 361 OZO rozlišoval spoluvlastnictví nedělené s podíly ideálními a spoluvlastnictví dělené s podíly reálnými, pak spoluvlastnictví rozhrad bylo spoluvlastnictvím neděleným s podíly ideálními. Podle Komentáře díl II, str 221 „je v občanském zákoníku zevrubně upraveno, a to v §§ 825 až 858. - O tomto spoluvlastnictví mluvíme, náleží-li věc ještě nerozdělená několika osobám současně (§ 361, věta 1), a to podle podílů ideálních.“ Vznik spoluvlastnictví - společenství věci, která náleží nerozděleně několika osobám upravoval § 825 OZO tak, že „se zakládá na nahodilé události; na zákoně; na posledním pořízení nebo na smlouvě.“ Nic tedy nebránilo tomu, aby spoluvlastnictví zdi sousedních staveb bylo založeno dohodou vlastníků sousedních staveb. Na trvání tohoto zvláštního spoluvlastnického vztahu by neměla vliv skutečnost, že občanské zákoníky z roku 1950 a 1964 takový vztah neupravují (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2097/2006).

34. Soud dále zohlednil i závěry odborné literatury:

35. Další situace může nastat, bude-li rozhrada samotná samostatnou nemovitou věcí či její součástí (§ 506) a nebude-li možné ani pomocí znaků, nápisů či jiných důkazních prostředků (§ 854 OZO) zjistit, ve vlastnictví kterého z vlastníků rozhrada je (popř. který vlastník rozhradu zřídil a zaplatil). Pro takové případy, kdy vlastnické právo k rozhradě není možné vyjasnit, se uplatní vyvratitelná domněnka společného vlastnictví k rozhradě (srov. rak OGH 5 Ob 190/63), přičemž zvyšování původní zdi umístěné stavebně na obou pozemcích ani její drobné přesahy a vychýlení na sousední pozemek nezakládají jiný vlastnický režim těchto částí a rovněž nevyvrací domněnku společného vlastnictví k rozhradě (NS 22 Cdo 3706/2015). Druhým obligatorním kritériem pro aplikaci domněnky je funkční určení rozhrady. V souladu s rakouskou judikaturou k § 854 OZO lze domněnku společného vlastnictví k rozhradě v § 1024 patrně vykládat jako právní institut, který je akcesoricky odvozen z výlučného vlastnictví obou vlastníků sousedních pozemků. Společné vlastnictví k rozhradě je tedy jakýmsi příslušenstvím výlučného vlastnictví obou sousedních pozemků a váže se k němu (viz rak. OGH 4 Ob 540/69, 4 Ob 541/69, 1 Ob 252/72 a 3 Ob 201/15b; viz Randa, Šikl 1890 s. 82, Rouček/Sedláček III § 854 s. 658). „Spoluvlastnictví rozhrady jest právem souvisícím s vlastnictvím pozemku,“ podobný názor ve vztahu k § 854 OZO vyslovil též NS v 22 Cdo 2097/2006. V době před 1. 1. 1951 existovalo spoluvlastnictví zdi oddělující sousedící stavby rozdílných vlastníků. Na trvání tohoto zvláštního spoluvlastnického vztahu nemá vliv skutečnost, že občanské zákoníky z roku 1950 a 1964 takový vztah neupravují (srov. též NS 22 Cdo 3706/2015) (srov. SMOLKOVÁ, Michaela. § 1024 [Rozhrady mezi sousedními pozemky a jejich správa]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023).

36. Jinak tomu je, stojí-li rozhrada (zeď) na hranici tak, že zasahuje do obou sousedních pozemků. Taková rozhrada tvoří společnou součást dvou či více věcí (pozemků); není samostatnou věcí, ohledně její správy se použijí pravidla o spoluvlastnictví (k tomu podobně viz Melzer a Tégl in Leges III § 505 49–50, z jejichž myšlenek judikatura vychází in NS 22 Cdo 1064/2020). Ustanovení § 854 OZO stanovilo zde domněnku „společného vlastnictví“, věc byla upravena pod rubrikou „domnělé spoluvlastnictví“. Platný zákoník pouze stanoví, že rozhrady (jakékoli) jsou společné. To je třeba primárně vyložit tak, že jsou ve společné péči; je-li rozhradou stavba (plot, zeď), jde o spoluvlastnictví sousedů „sui generis“. Zvláštní povaha se projevuje například v tom, že nelze požadovat zrušení a vypořádaní takového spoluvlastnictví, respektive oddělení z něj (srov. HRABÁNEK, Dušan, SPÁČIL, Jiří. § 1024 [Rozhrady mezi pozemky]. In: SPÁČIL, Jiří, KRÁLÍK, Michal a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 183–184, marg. č. 4–5.).

37. Stává se, že dvě budovy odděluje společná zeď, jejíž vlastnictví nelze určit. ObčZ 1964 neposkytoval pro řešení takové situace žádný podklad, praxe proto vycházela při řešení z úpravy v OZO; dosažené závěry lze použít i za platnosti ObčZ. „V době před 1. 1. 1951 nebylo vyloučeno spoluvlastnictví zdi oddělující sousedící stavby rozdílných vlastníků. Na trvání tohoto zvláštního spoluvlastnického vztahu nemá vliv skutečnost, že občanské zákoníky z roku 1950 a 1964 možnost takového vztahu neupravují“ (NS 22 Cdo 2097/2006). „Pro tento postup hovoří především to, že spoluvlastnictví dělící zdi lze zásadně považovat za spravedlivé uspořádání vztahu mezi vlastníky sousedních domů, tvořících původně dům jediný, neboť pro každého z nich plní zeď stejnou funkci – ukončuje jeho dům, a každý z nich má tudíž na jejím vlastnictví rovnocenný zájem. Tomuto pohledu nasvědčuje též skutečnost, že právní domněnku spoluvlastnictví dělící zdi (a rozhrad vůbec) zakotvuje i nový ObčZ v § 1024 odst. 1“ (NS 22 Cdo 2005/2010). Obdobně NS 22 Cdo 837/2018, podle něhož společná zeď může být důsledkem reálného rozdělení budovy při vypořádání spoluvlastnictví. I zde jde o domnělé spoluvlastnictví, které soud nemůže zrušit (srov. HRABÁNEK, Dušan, SPÁČIL, Jiří. § 1024 [Rozhrady mezi pozemky]. In: SPÁČIL, Jiří, KRÁLÍK, Michal a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 184–185, marg. č. 10–11.).

38. Úprava obsažená v § 1122 odst. 3 o. z. má svůj historický předobraz v § 839 větě druhé části před středníkem OZO, podle kterého se v pochybnostech považoval každý podíl za stejně veliký. Toto ustanovení nevyvolávalo žádné interpretační problémy; literatura vycházela z toho, že v pochybnosti se považuje každý podíl za stejně veliký, přičemž velikost jednotlivých podílů se podává zpravidla z důvodu, na základě kterého vzniklo společenství (spoluvlastnictví) (KRÁLÍK, Michal. § 1122 [Podstata a velikost spoluvlastnického podílu]. In: SPÁČIL, Jiří, KRÁLÍK, Michal a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 503, marg. č. 129.).

39. Mezi účastníky není sporné to, že úžlabí zasahuje i do prostoru střechy žalobce (nad pozemek a dům žalobce, pod střešní tašky střechy žalobce), že na základě dlouhodobého užívání tvoří úžlabí jeden funkční celek, který slouží ke stejnému účelu ve vztahu k oběma střechám a že strany sice nemají k dispozici tvrzení ani důkazy ohledně vzniku úžlabí, způsobu jeho užívání a právních důvodech užívání v minulosti, nicméně s ohledem na charakter obou střech plní úžlabí stejnou funkci již minimálně několik set let. Užlabí tedy fakticky i funkčně tvoří (jinou) umělou rozhradu mezi částmi obou pozemků, a to mezi střechami obou sousedních domů.

40. Úžlabí proto s ohledem na jeho umístění, nezastupitelnou funkci i historicky dlouhodobý stejný způsob užívání vždy současně ve vztahu k oběma střechám není samostatnou věcí, ale tvoří společnou součást obou střech (resp. pozemků, jejichž součástí jsou oba domy). K tomuto závěru vede jak současná právní úprava (§ 1024 odst. 1), tak právní režim podle o. z. o. (§ 854), neboť je zřejmé, že úžlabí jako jediné funkční řešení odvodu dešťových vod se mezi střechami nachází „od nepaměti“ a podle shodného tvrzení účastníků již nemůžou být vyjasněny jeho skutečné vlastnické poměry z doby jeho vybudování.

41. Reálné odstranění úžlabí by vedlo k okamžitému znehodnocení a ohrožení obou domů, neboť úžlabí poskytuje jediný systém odvodu dešťových vod z obou střech. Pro jeho správu se proto s ohledem na shora uvedené závěry judikatury použijí pravidla o spoluvlastnictví. S ohledem na to, že úžlabí slouží ke stejné funkci a vlastníci obou domů mají na jeho vlastnictví i funkčnosti rovnocenný zájem, použije se podle názoru soudu i zákonná domněnka, že podíly jsou stejné (§ 839 o. z. o. a obdobně § 1122 odst. 3. o. z.), neboť tato nebyla v řízení vyvrácena. Význam poměru ploch obou střech pak nepřevažuje nad účelovým určením úžlabí a stejným (rovnocenným) zájmem vlastníků obou domů na jeho funkčnosti. Dále ani kdyby v minulosti provedl případnou opravu (rekonstrukci) pouze vlastník jednoho z obou domů, na tomto režimu to nic nemění, neboť svou podstatou by nešlo o změnu účelu, důvodů ani funkce úžlabí, která by sama o sobě (bez jiného právního důvodu, např. dohody) mohla založit jiný vlastnický režim.

42. I kdyby však úžlabí nebylo právně hodnoceno jako rozhrada, přesto má soud za to, že jedinému funkčnímu a spravedlivému uspořádání vztahů vlastníků obou sousedních domů odpovídá to, že na základě analogické aplikace (§ 10 o. z.) se i tak použijí pro jeho správu pravidla o spoluvlastnictví, neboť jde o společnou součást obou pozemků (šlo by typově o obdobný případ jako ve věci Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka Pardubice sp. zn. 22 Co 234/2022 – srov. výše.).

43. K avizovanému návrhu žalobce na případné zrušení a vypořádání spoluvlastnictví soud uvádí, že zvláštní povaha tohoto právního režimu se projevuje i v tom, že nelze požadovat zrušení a vypořádaní takového spoluvlastnictví, respektive oddělení z něj (srov. HRABÁNEK, Dušan, SPÁČIL, Jiří. § 1024 [Rozhrady mezi pozemky]. In: SPÁČIL, Jiří, KRÁLÍK, Michal a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 184, marg. č. 5.).

44. Z těchto závěrů pak plyne, že žalobcem uplatněné nároky nemají – v části, ve které žalobce tvrdí jako zdroj zatékání právě společné úžlabí – oporu v hmotném právu. Žalobce totiž vůči žalovaným uplatnil nároky, u kterých vycházel z toho, že výlučnými vlastníky úžlabí jsou žalovaní a že nejde o společnou součást obou pozemků. Podstata sporu však směřuje k tomu, že žalobce má za to, že je nezbytné úžlabí opravit a obnovit tak jeho funkčnost. Svou povahou jde tedy o spor ohledně správy společné věci.

45. K uplatněnému negatornímu nároku soud uvádí, že žalobce tento nárok dovozuje z tvrzené přímé imise zasahující do jeho vlastnického práva. Podle odborné literatury platí, že proti přímým imisím se lze bránit negatorní žalobou (§ 1042) (srov. SPÁČIL, Jiří, DOBROVOLNÁ, Eva, HRABÁNEK, Dušan. § 1013 [Omezení vlastnického práva – sousedské právo]. In: SPÁČIL, Jiří, KRÁLÍK, Michal a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 152, marg. č. 13.) nebo že při přímém zásahu do vlastnických práv ve formě přímé imise se uplatní klasická negatorní žaloba dle § 1042 (nezkoumá se kritérium míry nepřiměřené místním poměrům), nikoliv speciální negatorní žaloba dle § 1013 (srov. SMOLKOVÁ, Michaela. § 1013 [Zákaz imisí]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 15.).

46. Negatorní žaloba sice není mezi spoluvlastníky vyloučena, v dané věci ale nejsou podmínky pro její uplatnění dány. Při řešení otázky, kdy spoluvlastníkovi náleží negatorní žaloba a kdy se má domáhat uspořádání poměrů mezi účastníky (§ 1139 o. z.) vždy půjde o individuální posouzení konkrétní věci. V zásadě platí, že spor o způsob užívání věci je sporem z její správy (§ 1126 a násl. o. z.); rušíli však spoluvlastník užíváním věci právo jiného spoluvlastníka, aby v rámci jeho podílu užíval společnou věc, aniž by způsob užívání věci byl upraven právním jednáním nebo rozhodnutím soudu, může se rušený bránit i negatorní žalobou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 22 Cdo 4995/2017).

47. Ze strany žalovaných nedochází k zásahům do společné věci (úžlabí), kterými by bránili žalobci v jejím užívání. Žalobce žalovaným totiž vytýká to, že nechtějí přistoupit na opravu úžlabí. Jinými slovy, tvrzené zatékání do domu žalobce není způsobeno tím, že by žalovaní rušili užíváním společné věci právo žalobce, aby ji v rámci jeho podílu také užíval, ale (pokud by to bylo prokázáno) samotným stavem úžlabí, tedy ve svém důsledku tím, jak bylo úžlabí spravováno a jaký je jeho aktuální stav. Fakticky tedy jde o spor o správu společné věci, který není na místě řešit prostřednictví negatorní žaloby. Ostatně i žalobce při posledním jednání potvrdil, že co se týče tvrzené kondenzace vodní páry s prokapáváním a vzniku vlhkého prostředí, jde o vlastnosti plynoucí z toho, že úžlabí je zhotoveno z plechu. Nejde tedy o to, že by žalovaní svým jednáním rušili (zasahovali) do sféry žalobce, ale jde o důsledek stavu úžlabí samotného.

48. K nároku, aby žalovaným byla uložena aktivní povinnost úžlabí opravit, soud uvádí, že ani tento není dán. Samotný nesouhlas žalovaných s nutností úprav úžlabí nezakládá bez dalšího jejich pasivní věcnou legitimaci z titulu náhrady škody resp. k povinnosti něco aktivně pro odvrácení tvrzené hrozící újmy vykonat. Jde-li totiž o spor ohledně správy společné věci, má žalobce k dispozici jiné prostředky k ochraně svých tvrzených práv, a to podle pravidel ohledně správy společné věci (§ 1126 a násl. o. z.). Jestliže nebude mezi účastníky shoda ohledně konkrétního rozhodnutí, žalobci nic nebrání v tom, aby se za splnění zákonných podmínek obrátil na soud s návrhem, aby soud poměry mezi spoluvlastníky v dané záležitosti konstitutivně uspořádal podle slušného uvážení. Platí totiž, že pro případ, kdy se při rozhodování záležitosti týkající se společné věci nedosáhne potřebné většiny hlasů, dává zákon kterémukoli ze spoluvlastníků právo navrhnout, aby rozhodl soud, aniž by toto právo jakkoli dále podmiňoval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 2792/2016). Zákonem stanovený postup řešící situaci, kdy se spoluvlastníci na nějaké otázce správy neshodnou (jako v tomto případě), nelze bez dalšího nahrazovat podáním žaloby podle § 2903 odst. 2 o. z. s tím, že nesouhlasící spoluvlastník způsobuje druhému spoluvlastníkovi vážnou újmu tím, že nechce odsouhlasit navrhovanou opravu.

49. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k tomu, že žaloba v převážné části není důvodná. Tento závěr soud činí s ohledem na žalobcem zvolené žalobní nároky. Podstata sporu mezi účastníky však řešena zatím nebyla, a proto případná důvodnost toho, čeho se žalobce fakticky domáhá (obnovení funkčnosti úžlabí), není rozhodně vyloučena. Proto soud znovu apeluje na účastníky, aby zvážili možnost smírného řešení sporu za účasti nestranného odborníka, který posoudí stav úžlabí. Takový postup, který by mohl racionalizovat vzájemné vztahy do budoucna, je však možný pouze tehdy, pokud budou účastníci připraveni akceptovat i odborný závěr, který nemusí odpovídat jejich současným kategorickým a protichůdným stanoviskům. Bez ohledu na to, jak bude právní povaha úžlabí v tomto řízení nakonec vyřešena, žádná varianta nepovede k tomu, že by se některá ze stran sporu jako (spolu)vlastník jednoho z obou sousedních domů na nákladech spojených s úžlabím nemusela vůbec podílet.

50. Závěrem soud dodává, že závěr o částečném zamítnutí žaloby neučinil na základě neunesení důkazního břemene, ale na základě zjištěného skutkového stavu. Proto ani nebylo nezbytné poskytnout žalobci výzvu podle § 118a odst. 2 o. s. ř. Způsob uplatnění žalobního nároku je v dispozici jen a pouze žalobce. Podle judikatury platí, že ve sporném řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou, platí, že soud je vázán žalobou, tedy tím, jak žalobce vymezil předmět řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3039/2021). Soudu tedy nepřísluší, aby žalobce následně poučoval o tom, jak a koho případně žalovat. K tomu soud dodává, že poučovací povinnost soudu upravená v § 118a a násl. o. s. ř., se týká jen žalobcem vymezeného předmětu řízení a poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř. přichází v úvahu jen tehdy, jestliže možné jiné právní posouzení věci vyžaduje doplnění vylíčení rozhodujících skutečností a navržení důkazů významných z pohledu skutku, který je předmětem řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. 22 Cdo 4072/2011). Jinými slovy, soud účastníky řízení poučí, jestliže jimi uvedená tvrzení a navržené (případně nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení přistupovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2440/2022). Projednávaná věc nebyla v daném rozsahu rozhodnuta na základě neunesení důkazního břemene, ale na základě zjištěného skutkového stavu. Poučení o tom, jak by žalobce mohl případně změnit žalobu (uplatnit jiný nárok na základě jiného skutkového stavu), by již bylo nepřípustným poučením o hmotném právu.

51. Soud podle § 152 odst. 2 o. s. ř. rozhodl částečným rozsudkem, neboť dospěl k závěru, že takový postup je účelný a hospodárný. Vyjasnění vlastnického režimu úžlabí je nezbytné pro další řešení podstaty sporu mezi účastníky a toto vytvoří základ pro další právní vztahy mezi účastníky (zejména vyplývající ze správy úžlabí, tj. např. kdo je povinen úžlabí udržovat a dále, jakou formou má být řešena situace, kdy se účastníci na otázce správy úžlabí neshodnou) i ve vztahu k třetím osobám.

52. S ohledem na shora uvedené závěry dospěl soud k tomu, že šetření na místě samém by (zatím) bylo nadbytečné a neúčelné, jelikož toto rozhodnutí není postaveno na tom, kde je příčina tvrzeného zatékání do domu žalobce. Ze stejných důvodů soud (zatím) neprovedl ani další navrhované důkazy (výslechy navržených osob a znalecké posudky) protože i tyto návrhy směřovaly k otázce příčiny tvrzeného zatékání a aktuálního stavu úžlabí (otázky nutnosti jeho rekonstrukce). Tyto návrhy však zůstávají relevantní ve vztahu ke zbývajícímu předmětu řízení.

53. O zbývajícím předmětu řízení, tedy nároku, kterým se žalobce domáhá, aby se žalovaní zdrželi zatékání do sféry žalobce přímo přes netěsnící prvky střechy domu č. p. [anonymizováno], tj. nikoli přes sporné úžlabí, bude rozhodnuto následně, neboť v tomto ohledu není sporné, že danou střechu vlastní výlučně žalovaní. Pokud bude prokázáno, že k zatékání do domu žalobce dochází přímo přes střechu žalovaných (tj. nikoli přes sporné úžlabí), může být uplatnění příslušných nároku při splnění dalších zákonných podmínek důvodné.

54. V konečném rozsudku bude rozhodnuto rovněž o náhradě nákladů řízení.

Poučení