18 C 198/2021-49

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Fauré ve věci žalobců: a) [osobní údaje žalobce], b) [osobní údaje žalobce], oba zastoupeni advokátkou [osobní údaje zástupce] proti žalované: [osobní údaje žalované] o: zaplacení částky 800 euro s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhali zaplacení částky 800 euro spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně za dobu od 19. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 31. 3 2021 domáhali zaplacení ve výroku rozsudku uvedené částky a žalobu zdůvodnili tím, že dne 8. 1. 2020 cestovali letem provozovaným žalovanou společností č. letu [číslo] z [obec] do [obec], let byl zpožděn o více než 3 hodiny. Žalobci vyzvali žalovanou k plnění dne 18. 3. 2020 prostřednictvím [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba]“). Dne 18. 3. 2021 byla žalované odeslána předžalobní výzva.

2. Žalovaná proti výše uvedenému elektronickému platebnímu rozkazu podala v zákonné lhůtě odpor a k žalobnímu nároku žalobců uvedla, že tento neuznává co do důvodu i výše, neboť žalobci neuplatnili nárok na zaplacení vymáhané částky včas, když podle ust. § 2553 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) musí cestující uplatnit právo na náhradu škody vzniklé tím, že přeprava nebyla provedena včas bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 6 měsíců. V opačném případě soud právo cestujícímu nepřizná, namítne-li dopravce, že nebylo uplatněno včas. S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhla, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Žalovaná dále namítla neplatnost postoupení pohledávky žalobců na [právnická osoba] [anonymizováno] (dále jen„ [právnická osoba]“), která následně u žalované uplatnila postoupený nárok, a tedy i toto uplatnění nároku je nutné považovat za neplatné, neboť [právnická osoba] nedisponovala věcnou legitimací k takovému jednání.

3. Žalobci ve svém vyjádření ze dne 23. srpna 2021 zpochybnili aplikaci ustanovení § 2553 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). V daném případě, dle jejich názoru, platí obecná tříletá promlčecí lhůta, neboť nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 nelze podřadit pod pojem přepravní řád. K obraně žalované uvedli, že nárok cestujících byl postoupen platnou postupní smlouvou, která nebyla v době uplatnění nároku ze strany žalované jakkoliv zpochybňována, a žalobci nebyli v tomto smyslu žalovanou jakkoli informováni. Samotná postupní smlouva však obsahuje i tzv. salvátorskou klauzuli, která pro případ, že by se postoupení jevilo nebo prokázalo jako neplatné, neúčinné nebo jinak neaplikovatelné, má za cíl, aby se k tomuto textu přistupovalo jako k udělení plné moci pro vymáhání nároků proti žalované straně, které nevyžaduje žádnou zvláštní formu. Již na základě takovéto plné moci jsou všechny úkony, které žalovaná strana označuje jako neplatné a neúčinné, platné a účinné. Zdůrazňuje, že postupní smlouva byla uzavřena podle německého práva a jako taková mohla být uzavřena i ústně, neboť písemná forma není požadována. Nelze tak dospět ohledně neplatnosti postoupení k porušení požadavku na písemnou formu podle ustanovení § 126 a 134 BGB. Dále upozorňuje na to, že svým chováním prakticky žalovaná strana omezuje svou odpovědnost vyplývající z Nařízení č. 261/2004, zpochybňuje právo spotřebitele na vyřízení jeho reklamačního nároku, neboť je zcela legitimně možno konstatovat, že přijetím žádosti cestujících bylo zahájeno reklamační řízení vadně poskytnutých služeb, které by mělo být vyřízeno do jednoho měsíce od uplatnění práv z vadného plnění. Žalovaná reklamaci však nevyřídila. Toto omisivní jednání ze strany žalované strany směřuje k nezákonnému utlačení práv spotřebitele na řádný reklamační proces. Pokud však žalovaná strana neukončila toto reklamační řízení, došlo, s odkazem na ustanovení § 647 o. z., k stavění promlčecí doby, a dokud takto spotřebitelem zahájené reklamační řízení nebude skončeno, nemohou se práva spotřebitele promlčet. Má za to, že nelze takto přímo vyloučit účastníka řízení pro absenci zmocnění, když se navíc jedná o spotřebitele. Co se týče uplatnění práv spotřebitele prostřednictvím formuláře, tento je třeba posoudit podle obsahu jako řádné uplatnění nároku ze strany cestujících (žalobců) a jako řádně zahájené reklamační řízení, jak již shora uvedl. Žalovaná strana byla bez jakýchkoliv pochybností informována o tom, že strana žalující má zájem svůj nárok na náhradu škody uplatit a uplatňuje ho. Žalovaná strana mohla bez dalšího přistoupit ke splnění svých povinností v souladu s Nařízením č. 261/2004 a jako silnější strana měla začít jednat se spotřebitelem. Žalobci zdůrazňují, že od samého začátku věděli a pověřovali [právnická osoba] k odeslání žádosti v jakékoliv formě či podobě a považují za absurdní učinit závěr, že nedošlo k pověření nebo zmocnění. Pokud by však tento závěr soud učinil, šlo evidentně o nepřikázané jednatelství, které je nejpozději samotnou žalobou akceptováno, ne-li dříve. Pokud by se jednalo o překročení zmocnění nebo jednání bez příkazu, potom zastoupená osoba s tímto jednáním vyslovila souhlas a má se za to, že byla řádně zastoupena. Výklad jednání jako neplatného jen pro absenci formy udělení příkazu k vymáhání pohledávky je zcela proti duchu zákona a znemožňuje řádnou ochranu práv spotřebitele. Z celé žádosti jednoznačně vyplývá, že je to spotřebitel, kdo si činí nárok na plnění z vadně poskytnutého plnění, a že je to [anonymizováno], který plní funkci doručovatele nebo zástupce, a je lhostejno jakou, jen za klienta podává žádost. Otázka postoupení nebo plné moci je v takovéto situaci zcela sekundární až nepodstatná. Ale pokud nese aspekty jiného právního jednání, které je platné, je takovéto jednání nezbytně nutné vykládat jako jednání na základě plné moci nebo jen prosté doručení žádosti o kompenzaci. Absence zastoupení totiž nemůže mít za následek vyloučení účastníka ze samotného řízení, ale jen jeho zástupce.

4. Žalovaná strana v rámci řízení uvedla, že let byl zpožděn v důsledku přidělení slotu ze strany řízení letového provozu o 2 hodiny a 5 minut později, a to z důvodu přetíženého letového prostoru.

5. Účastníci nesporovali, že se žalobci zúčastnili letu č. [číslo] z [obec] do [obec] dne 8. 1. 2020, a že zpoždění tohoto letu překročilo 3 hodiny.

6. Svou pravomoc ve věci rozhodnout soud dovodil z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 čl. 4 odstavec 1 ve spojení s čl. 63 odst. 1 téhož nařízení, když sídlo žalované se nachází v obvodu podepsaného soudu.

7. Dle tvrzení žalobců byla žalovaná k plnění pohledávky vyzvána dne 18. 3. 2020 žádostí [právnická osoba], na kterou žalobci postoupili svou pohledávku, což soud zjistil z výzvy [právnická osoba] ze dne 18. 3. 2020. Z uvedené žádosti vyplývá, že nejprve obsahuje upozornění, že jde o náhradu za zpožděný let ve vztahu ke klientům – nynějším žalobcům, kteří jsou identifikováni jménem, označením letu – [číslo], datem letu – 8. 1. 2020 a číslem rezervace [číslo]. Dále je uvedena informace o požadované částce, bankovní spojení na [právnická osoba] a upozornění, že klient postoupil svůj nárok na [právnická osoba] a v důsledku toho nelze platby zasílat přímo klientovi.

8. Žalobci dále vyzvali žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 18. 3. 2021. Doručení této výzvy dne 19. 3. 2021 vyplývá z doručenky datové schránky právní zástupkyně žalobců.

9. Soud se nejprve zabýval k námitce žalované tím, zda nárok žalobců není promlčen ve smyslu ust. § 2553 o. z.

10. Z formulářů o postoupení pohledávky v anglickém a ruském jazyce (český překlad byl soudu předložen žalobci) bylo zjištěno, že žalobci jsou označeni jménem, příjmením a adresou, konkrétní pohledávka označena není, je uvedeno pouze číslo rezervace [číslo] Smlouvy jsou datovány 13. 5. 2020 a podle nich žalobci postupují [právnická osoba] [anonymizováno] pohledávku podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 (dále jen„ Nařízení č. 261/2004“), Montrealské úmluvy z roku 1999, brazilského spotřebitelského zákoníku a brazilského zákona o letectví nebo jiného zákona o ochraně práv cestujících v letecké dopravě v souvislosti s uvedeným letem označeným číslem letu podle obchodních podmínek, a to v celém rozsahu včetně příslušenství a všech práv souvisejících s pohledávkou. Dále je postupník oprávněn vymáhat a přijímat platby související s pohledávkou a žalobci jsou srozuměni s tím, že nejsou oprávněni akceptovat žádný přímý kontakt, ani přijmout platbu od provozujícího leteckého dopravce. V tomto formuláři je také uvedeno, že pokud je postoupení podle toho formuláře prohlášeno z jakéhokoliv důvodu za neplatné, bude formulář k postoupení považován za plnou moc udělenou ze strany klienta [právnická osoba], na základě které je [právnická osoba] udělena výlučná pravomoc s plným právem substituce k tam uvedeným úkonům, tedy i k vymáhání pohledávky cestujících. Smlouvy jsou podepsány žalobci přenosem jejich podpisu do počítače. Podpis postupníka na smlouvě uveden není.

11. Z podmínek [právnická osoba] známých soudu z jiných jednání a založených ve správním deníku soudu, soud zjistil, že smlouva je pokládána za uzavřenou, když klient vedle přijetí těchto podmínek rovněž podepsal formulář postoupení nebo zmocňující dokument. Formulář postoupení je dokument, na jehož základě klient v souladu s podmínkami této smlouvy postoupí vlastnictví nároku [právnická osoba]. Ceník je příloha připojená k těmto podmínkám, v nichž jsou uvedeny akceptované měny, způsoby platby a veškeré poplatky účtované [právnická osoba]. Poté co klient přijme tyto podmínky a podepíše buď formulář postoupení, nebo zmocňující dokument, zavazuje se přijímat službu [název- anonymizována tři slova] a [anonymizováno] se zavazuje službu [název- anonymizována tři slova] poskytovat, ledaže by [anonymizováno] bez zbytečného odkladu klienta informovala, že pro daný nárok nemůže službu [název- anonymizována tři slova] poskytnout. Podpisem formuláře postoupení nebo zmocňujícího dokumentu klient zaručuje, že je právně způsobilý podepsat formulář postoupení nebo zmocňující dokument svým jménem. K úspěšnému uplatnění nároku potřebuje [anonymizováno] od klienta podepsaný formulář postoupení nebo zmocňující dokument, který lze [právnická osoba] poslat prostřednictvím webového formuláře, mobilní aplikace, nebo pomocí e-mailu či poštou. Jakmile [anonymizováno] obdrží od klienta podepsaný formulář postoupení nebo zmocňující dokument, připraví výzvu k zaplacení a bez zbytečného odkladu ji pošle leteckému dopravci a obstará veškerou další korespondenci. Bude-li odškodnění za let zaplaceno, účtuje si [anonymizováno] za tuto částku služby [název- anonymizována tři slova] poplatek za služby. V případě, že letecký dopravce nezaplatí odškodnění za let v přiměřené době poté, co k tomu byl [právnická osoba] vyzván a pod podmínkou, že případ má dostatečnou šanci na úspěšný výsledek, může [anonymizováno] zahájit právní kroky k prosazování nároků. V případě, že jsou učiněný právní kroky a odškodnění za let je zaplaceno, účtuje si [právnická osoba] vedle poplatku za služby ještě poplatek za právní kroky, který slouží k pokrytí dodatečných nákladů za právní kroky. Jestliže [anonymizováno] nebo smluvní právní zástupce zahájí soudní řízení k prosazení nároků, uhradí [anonymizováno] veškeré náklady spojené v případě neúspěšného soudního řízení. [anonymizováno] poskytuje službu [název] [anonymizována tři slova] bezplatně, ledaže by [anonymizováno] byla úspěšná při vymáhání odškodnění za let. V případě, že bude [anonymizováno] při vymáhání úspěšná, bude převod dohodnuté částky odškodnění za let klientovi podmíněn pouze úhradou případných poplatků na základě ceníku. Podle článku 9. 2. tyto podmínky, formulář postoupení a smlouva mezi [právnická osoba] a klientem se řídí německým právem. Klient je však vždy oprávněn požadovat řádnou ochranu na základě kogentních ustanovení zákonů země trvalého pobytu klienta.

12. Kontraktační proces [právnická osoba], známý soudu z jiných řízení, probíhá tak, že na webových stránkách společnosti cestující vyplní dotazník, kde uvede své jméno, příjmení a adresu, dále den odletu a příletu provozujícího leteckého dopravce a číslo letu a je mu přislíbená plná kompenzace s tím, že služba je bezplatná. Poté obdrží cestující podmínky a ceník a z těchto dokumentů vyplývá, že sice služba je bezplatná, avšak pokud bude [právnická osoba] úspěšná, bude převod dohodnuté části odškodnění za let klientovi podmíněn pouze úhradou poplatku podle ceníku, což znamená 25 %, respektive 50 % v případě soudního jednání. Cestující nepodepisuje smlouvu o postoupení pohledávky, ale pouze svým podpisem vyplňuje prázdné pole v počítači, a tento podpis bez jeho vědomí je přenesen na jakýkoliv jiný dokument. Smlouvu o postoupení pohledávky cestující neobdrží, není na ní uvedeno číslo letu, ale pouze alfa numerický kód tzv. PNR, který není jednoznačným identifikátorem jakékoliv pohledávky, pouze identifikuje rezervaci v rezervačním systému. Jedná se zpravidla o záznam o více letech a více cestujících, kteří můžou cestovat v rámci téže rezervace, a nevypovídá nic o tom, že se jedná o daný konkrétní let konkrétního cestujícího. Tato postupní smlouva není podepsána cestujícími a rovněž není podepsána ani zástupcem [právnická osoba].

13. Na věc dopadá přímo použitelné nařízení č. 261/2004 čl. 5 odst. 3 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. b), podle kterého má cestující právo na náhradu ve výši 400 euro, neboť se jedná o letovou vzdálenost od 1 500 km do 3 000 km.

14. Podle ust. § 2553 odst. 1 a 3 o. z., jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas. Práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas. Podle ust. § 2578 o. z., podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství.

15. Nařízení č. 261/2004 žádnou lhůtu k uplatnění nároku na náhradu újmy nestanoví. Dle čl. 1 preambule Nařízení č. 261/2004 činnost Společenství v oblasti letecké dopravy měly mimo jiné směřovat k zajištění vysoké úrovně ochrany cestujících. Kromě toho by měl být obecně brán zásadní zřetel na požadavky ochrany spotřebitele. Podle závěrů rozsudku SDEU ze dne 22 listopadu 1012 ve věci C -139/11, Joan Cuadrench Moré proti KLM, bod 33:„ S ohledem na výše uvedené je třeba na položenou otázku odpovědět, že nařízení č. 261/2004 musí být vykládáno v tom smyslu, že lhůtu, ve které musí být podány žaloby, jejichž předmětem je získání náhrady škody podle článků 5 a 7 tohoto nařízení, stanoví pravidla každého členského státu, která upravují promlčecí lhůty vztahující se na podání žaloby.“.

16. V přepravních podmínkách žalované platných od 3. 5. 2017 bodu 13. 2. a 13. 3. je upraven postup žalované a práva cestujících při nepravidelnosti letecké dopravy, tj. zpoždění a zrušení plánovaného letu, a to citací Nařízení č. 261/2004 a odkazem na toto nařízení při vymáhání nároku cestujících.

17. Podle § 125 odst. Bürgerliches Gesetzbuch (dále jen BGB) právní úkon, který postrádá formu předepsanou zákonem, je neplatný.

18. Podle § 126 odst. BGB v případě smlouvy musí být strany podepsány na stejném dokumentu.

19. Podle § 126 odst. 1 BGB vyžaduje-li zákon písemnou formu, podepíše dokument zhotovitel podpisem jména, nebo notářským podpisem.

20. Podle § 134 BGB právní úkon, který je v rozporu s právním zákazem je neplatný, nestanoví-li zákon jinak.

21. Podle § 138 BGB právní úkon odporující morálce je neplatný.

22. Podle § 138 odst. 2 BGB zejména právní úkon, kdy osoba využívající nucení nezkušenosti, nedostatku úsudku nebo vážného nedostatku vůle jiné osoby nebo třetí osoby, slibuje nebo poskytuje výhodu ve vztahu ke službě, která je ve značném nepoměru se službou, je neplatný.

23. Podle článku 25 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále i jen nařízení eIDAS) 1) Elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. 2) Kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu. 3) Kvalifikovaný elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě se uznává jako kvalifikovaný elektronický podpis ve všech ostatních členských státech. Podle článku 26 téhož nařízení zaručený elektronický podpis musí splňovat tyto požadavky: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

24. Podle směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 211/83 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13 EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje se směrnice Rady 85/577 EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ v článku 6 – požadavky na informace v případě smluv uzavřených na dálku a smluv uzavřených mimo obchodní prostory: 1) předtím než je spotřebitel vázán smlouvou uzavřenou na dálku nebo smlouvou uzavřenou mimo obchodní prostory či odpovídající smluvní nabídkou, poskytne obchodník spotřebiteli jasným a srozumitelným způsobem tyto informace za a) hlavní vlastnosti zboží nebo služeb v rozsahu odpovídajícím danému nosiči a zboží či službám, za b) totožnost obchodníka, například jeho obchodní jméno, za c) zeměpisnou adresu na níž je obchodník usazen a jeho telefonní číslo, číslo faxu a e-mailovou adresu, pokud existují, které spotřebiteli umožňují urychleně obchodníka kontaktovat a efektivně s ním komunikovat a případně adresu a totožnost obchodníka, v jehož zastoupení jedná, za d) zeměpisnou adresu místa podnikání obchodníka, pokud se liší od adresy poskytnuté v souladu s písmenem c) a případně zeměpisnou adresu obchodníka, v jehož zastoupení jedná, na kterou může spotřebitel zaslat případné stížnosti.

25. Ohledně otázky, zda je možné výzvu k náhradě paušální škody žalobců, která byla učiněna [právnická osoba], považovat za platnou, má soud za to, že nikoliv, neboť ani smlouvy o postoupení pohledávky nebyly uzavřeny platně.

26. Postupní smlouvy byly uzavřeny podle německého práva, proto soud posuzoval platnost tohoto právního úkonu podle směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 211/83 o právech spotřebitelů, nařízení eIDAS a citovaných ustanovení BGB. S ohledem na výše uvedené soud má podle § 126 odst. 1 a 138 BGB postupní smlouvy za neplatné, neboť cestující tyto postupní smlouvy nepodepsali a nepodepsala je ani [právnická osoba], na kterou měly být pohledávky postoupeny. Jedná se o neplatný právní úkon ve smyslu § 138 BGB, neboť [právnická osoba] využila nezkušenosti cestujících, když slibovala, že poskytne výhodu ve vztahu ke službě, podle nabídky měli cestující obdržet celou náhradu s tím, že služba [právnická osoba] je bezplatná, avšak podle ceníku od výplaty náhrady měly být odečteny další poplatky, jejichž způsob odečtení je uveden v podmínkách nejasně a nesrozumitelně. Dále je na místě postupovat podle směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/83/EU, když podle článku 5 došlo ke klamání spotřebitele, neboť není uvedena řádně totožnost obchodníka, jeho kontaktní adresa včetně telefonu, faxu či e-mailu, není uvedena celková cena zboží či služeb a rovněž jasně a srozumitelně nejsou uvedeny podmínky platby dodání a plnění včetně lhůty. Ujednání v postupní smlouvě, které je skryté v podmínkách, naplňuje znaky nepřiměřeného ujednání ve spotřebitelské smlouvě a s ohledem na tuto skutečnost se k těmto ujednáním nemůže přihlížet, a i proto soud shledal postupní smlouvy za neplatná právní jednání.

27. Nad to shora specifikované Nařízení eIDAS, které zavazuje všechny členské státy Evropské unie, tedy včetně Německa, jehož právo mělo být dle (údajně) akceptovaných všeobecných smluvních podmínek v této věci použito, a má přednost před vnitrostátní právní úpravou, vymezuje v čl. 25 předpoklady„ kvalifikovaného elektronického podpisu“, které musí být naplněny, aby byla jednoznačně a nezaměnitelně určena (identifikována) podepisující se osoba. Jen takový elektronický podpis tedy může bez pochybností určit jednající osobu, která se na smlouvu podepsala. Podle čl. 26 Nařízení eIDAS, upravující další elektronický podpis –„ zaručený elektronický podpis“, vyžaduje, aby byl jednoznačně spojen s podepisující osobou a umožnil její identifikaci. I tento podpis tak umožňuje se značnou úrovní důvěry identifikovat (ztotožnit) podepsanou osobu. Všechny ostatní elektronické podpisy je soud sice povinen přijmout jako důkaz (ve smyslu čl. 25 bod 1. Nařízení eIDAS), avšak bez dalších tvrzení a důkazů, které v dané věci nabídnuty nebyly, nelze mít za prokázané, že elektronický podpis je podpisem (údajně) jednající osoby. Jiné elektronické podpisy již identitu podepsané osoby nikterak nezaručují. Tímto jiným, tj. nezaručeným elektronickým podpisem jsou i údajné podpisy postupitelů nároků – žalobců, které byly de facto jako obrázek podpisu sejmuty z jiné (elektronické) listiny a následně vloženy do písemností označených jako postupní smlouvy. Fakticky se tak nemuselo jednat ani o podpis osoby uvedené jako postupitel a tento obrázek podpisu mohl být dokonce sejmut z jiného dokumentu a bez vůle uvedené osoby podepsat postupní smlouvu mohl být vložen do předmětného dokumentu označeného jako postupní smlouva. I s ohledem na shora uvedené, nelze žalobci předkládané postupní smlouvy považovat za platně uzavřené a právní jednání učiněné postupníky za platná (k neplatnosti postupní smlouvy také srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2020 č. j. 25 Co 221/2020 – 103).

28. Jak bylo již uvedeno, mezi cestujícími a [právnická osoba] jsou právní vztahy regulovány německým právem s odkazem na článek 9. 2. smluvních podmínek [právnická osoba]. Výklad platnosti či neplatnosti těchto právních jednání je nutno podřídit německému právu, včetně rozhodnutí německých soudů. V tomto směru soud zdůrazňuje, že v době, kdy byla mezi cestujícími a [právnická osoba] podepsaná žalobci tvrzená postupní smlouva, tj. dne 13. 5. 2020, bylo pro [právnická osoba] ve vztahu k cestujícím závazné rozhodnutí Zemského soudu v Hamburku sp. zn. [spisová značka] ze dne 14. 3. 2018, kterým bylo [právnická osoba] nařízeno, aby se zdržela vymáhání pohledávek cestujících v letecké dopravě ve Spolkové republice Německo vůči leteckým společnostem, vzniklých z důvodu odepření nástupu na palubu, zrušení nebo zpoždění letu podle německého práva, v případě postoupení těchto nároků ze strany cestujících a i v případě zplnomocnění cestujících k vymáhání pohledávek, a to do té doby, než nebude mít registraci pro služby vymáhání pohledávek podle § 10 Zákona o poskytování právních služeb. Stejně tak rozhodnutí Zemského soudu v Kolíně [spisová značka] ze dne 6. 5. 2016, které muselo být [právnická osoba] v době podpisu postupní smlouvy známo. Zemský soud v Kolíně v tomto rozhodnutí učinil závěr, že:„ Podle judikatury Spolkového nejvyššího soudu je cílem zákona o právních službách chránit osoby usilující o spravedlnost, právní úkony a právní řád před nekvalifikovanými právními službami. Spolkový nejvyšší soud tak kromě evidentního účelu zákona chránit příjemce právní služby před nedostatečně kvalifikovanými poskytovateli, má za to, že i právní vztahy by měly být rovněž chráněny před nedostatečnými službami v oblasti právního poradenství. Spolkový Nejvyšší soud touto správnou úvahou rovněž zahrnuje dlužníka do oblasti působnosti zákona o právních službách v souvislosti s postoupením pohledávky. Podle názoru senátu je to odůvodněné:„ Dlužník má obvykle oprávněný zájem na tom, aby nemusel jednat s potencionálními nekvalifikovanými nebo pochybnými poskytovateli právních služeb, kteří vstoupili do pozice věřitele v důsledku postoupení pohledávky v průběhu vypořádání dluhového vztahu. Pouze při takovém chápání zákona a právních službách je plně zachována všeobecná ochrana předpokládaná Spolkovým nejvyšším soudem, a to jak jednotlivci, který usiluje o spravedlnost, tak obecného právního styku a výkonu spravedlnosti a dále je respektován zájem dlužníka, aby si mohl vybrat svého věřitele, nikoliv však postupníka. S ohledem na tento stav, na rozdíl od právního názoru navrhovatele, nemá žádný význam, že obě strany smlouvy o postoupení nemají bydliště, respektive místo podnikání ve Spolkové republice. Kromě toho nemůže být přijat ani argument navrhovatele, že zákon o právních službách nelze použít na společnosti z nečlenských států EU.“ Ze shora uvedených rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že [právnická osoba] v daném momentě jednala v rozporu s německým právem a i jí známými rozhodnutími německých soudů.

29. Co se týče výzvy k zaplacení pohledávky, je z ní zřejmé, že [právnická osoba] nejprve leteckého přepravce informuje, že jde o vztah [právnická osoba] a jejího klienta. Dále však uvádí, že letecká společnost má kompenzaci zaplatit na níže uvedené účty, účty [právnická osoba] a upozorňuje, že klient postoupil nárok podepsáním připojeného formuláře. V tomto případě tedy společnost žalovaná nemohla učinit jiný závěr, než že k žádnému postoupení ještě dojít nemohlo, neboť v době, kdy byla tato výzva vyhotovená, nebyly postupní smlouvy ještě podepsány. Soud má za to, že nelze zbavit leteckého přepravce bez dalšího práva zabývat se s tím, zda skutečně plní oprávněnému subjektu, a to ani dovoláním se ochrany cestujícího jako spotřebitele. Pokud je leteckému přepravci adresována výzva, z které jednoznačně neplyne, zda daná společnost zastupuje cestujícího nebo se stala držitelem pohledávky, přičemž má letecký přepravce zaplatit kompenzaci na účet [právnická osoba], nelze z takovéto výzvy dovodit nic jiného než, že je zmatečná a plnil-li by letecký přepravce skutečně na účet [právnická osoba], vystavoval by se riziku, že by cestující mohl namítnout nedostatek postoupení a plnění neoprávněné osobě z jeho strany. Soud zdůrazňuje, že má za to, že to byla právě [právnická osoba] [anonymizováno], která přes znalost německého práva a rozsudků německých soudů zcela flagrantním způsobem porušovala práva cestujících jako spotřebitelů a nelze sekundárně toto protiprávní jednání [právnická osoba] přenášet na žalovanou.

30. Pokud žalobci tvrdí, že postupní smlouva či plná moc udělená [právnická osoba] mohla být udělena také ústně, zůstává tento jejich argument pouze v rovině tvrzení, aniž by k tomuto argumentu soudu poskytli jakékoliv důkazy. Svou nepřítomností při jednání se pak i vzdali práva poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a postupní smlouva tak musí mít náležitosti písemného jednání dané BGB.

31. Nadto nelze odhlédnout ani od toho, že k postoupení pohledávky mělo dle tvrzení žalobců dojít dne 13. 5. 2020, přičemž žádost o kompenzaci je datována dnem 8. 3. 2020, aniž by žalobci tvrdili, že byla odeslána později. Výzvu k zaplacení kompenzace tak [právnická osoba] učinila ještě předtím, než byla podle jejího názoru platná a účinná smlouva o postoupení pohledávek cestujících. Nad to se v obou dokumentech neshodují ani čísla rezervací, když v každém případě mohlo jít o jiný let (srov. [anonymizována dvě slova]).

32. Pokud tedy o kompenzaci požádala [právnická osoba], nikoliv žalobci, potom tak učinila bez jakéhokoli právního základu, neboť v době žádosti nebyla držitelkou nároku cestujících.

33. Jelikož přímo použitelné Nařízení neobsahuje podrobnou úpravu lhůty, ve které je potřeba uplatnit práva cestujících za zrušený či zpožděný let, a nepřichází v úvahu použití žádného přepravního řádu, použijí se ustanovení občanského zákoníku, tedy konkrétně úprava obsažená v ust. § 2553 o. z. V tomto ohledu soud odkazuje i na závěry Městského soudu v Praze uvedenými v rozhodnutí ze dne 23. 10. 2019 č. j. 18 Co 265/2019-62, bod 10., 11., z kterého vyplývá:„ Pojem přepravní řád uvedený v ust. § 2553 odst. 3 o. z. zásadně nevylučuje, aby jím byl ve smyslu ust. § 2578 o. z. chápán i přímo aplikovatelný předpis Evropské unie, který v rámci letecké přepravy zavádí mimo jiné i nárok na paušalizovanou náhradu škody ve smyslu článku 7 Nařízení. K odvolacím námitkám žalobkyně je dále nutno uvést, že i samotné Nařízení předpokládá jistou notifikaci cestujícího, neboť samo nepodmiňuje výplatu paušalizovaného odškodnění pouhým naplněním podmínek daných Nařízením. Nařízení je naopak založeno na povinnosti dopravce informovat cestující v případě zpoždění letu o jejich nastalých právech, a to i formou odkazu na existující typizovaný formulář vydaný právě pro tyto účely (dostupný široké veřejnosti i v elektronické formě např. na stránkách Evropské komise - https://ec.europa.eu/transport/sites/transport/files/themes/passengers/air/doc/complain_form/eu_complaint_form_cs.pdf). Tomuto odpovídá i dikce odstavce 20 preambule, ale i článků 14 a 5 odst. 1 písm. c) Nařízení. Tvrzení žalobkyně, že Nařízení žádnou notifikaci nepředpokládá, je proto chybné. Pokud občanský zákoník v ust. § 2553 výslovně podmiňuje nároky z přepravy jejich včasnou notifikací u dopravce (viz odstavec 3) a s jejich (včasným) neuplatněním v propadné lhůtě 6 měsíců spojuje nemožnost přiznání nároku za podmínky, že dopravce zároveň namítne pozdní uplatnění práva, je zřejmé, že návrhu nešlo vyhovět. Je přitom zřejmé, že Nařízení nerozlišuje, o jakého cestujícího se jedná (tedy zda je ''spotřebitelem'' či nikoli), a nárok na paušalizovanou náhradu škody přiznává všem cestujícím bez rozdílu (s výjimkou specifických skupin cestujících uvedených v článku 3 odst. 1 větě prvé Nařízení).“ 34. Je sice pravdou, že shora uvedený rozsudek Městského soudu v Praze byl zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2019, sp. zn. IV. ÚS 286/20, avšak důvodem zrušení nebyl shora uvedený právní názor na otázku notifikační povinnosti cestujícího včetně běhu lhůty k uplatnění práva u přepravce, ale nesprávné poučení účastníků o možnosti podat dovolání, aniž by dané otázky byly řešeny. Uvedené řízení bylo pro zpětvzetí žaloby zastaveno a rozsudek soudu I. stupně byl zrušen (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2020 č. j. 18 Co 265/2019 – 98). Podepsaný soud má však za to, že i když uvedený rozsudek Městského soudu v Praze nenabyl právní moci, obsahuje úvahy a premisy aplikovatelné i v dané věci. Nad to shora uvedené závěry byly aprobovány i rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2021 č. j. 58 Co 176/2021 – 56.

35. Soud tedy v souladu s citovanými ustanoveními občanského zákoníku a Nařízení č. 261/2004 zastává stanovisko, že včasná notifikace cestujícího je nezbytným předpokladem pro uplatnění práv z přepravy, a proto je pro úspěšné uplatnění práv z přepravy nutné notifikovat práva u dopravce včas, tedy v 6 měsíční lhůtě stanovené § 2553 odst. 3 o. z.

36. Žalobci svým jménem vyzvali žalovanou k zaplacení náhrady za zpoždění letu až dne 19. 3. 2021, tedy po uplynutí šestiměsíční lhůty k uplatnění těchto práv ve smyslu § 2553 odst. 3 o. z. Soud tak uzavřel, že žalobci nárok neuplatnili včas, jejich nárok byl promlčen a žalovaná společnost námitku promlčení vznesla, proto soud rozhodl o zamítnutí žaloby z důvodu promlčení nároku, neboť let se měl uskutečnit dne 8. 1. 2020, avšak platná výzva k plnění byla podána u žalované společnosti až po promlčecí lhůtě 6 měsíců.

37. K nemožnosti uplynutí promlčecí lhůty z důvodu neukončeného reklamačního řízení soud uvádí, že v případě žádosti o kompenzaci se nejedná o reklamaci služby letecké společnosti, ale postup podle Nařízení č. 261/2004 (požadavek na zaplacení paušalizované náhrady škody za zpoždění či zrušení letu cestujícího).

38. K námitce, že žalovaná jedná v rozporu s dobrými mravy, pokud s takovým časovým odstupem namítá promlčení nároku cestujících z důvodu neplatnosti postoupení, je třeba konstatovat, že institut promlčení má právě zabránit případům, že určité právo by bylo vymahatelné neomezený čas a na straně dlužníka by stále panovala nejistota, kdy jeho dluh může být ze strany věřitele vymáhán. Tento institut tak slouží k nastolení rovnováhy mezi možností věřitele domáhat se svého práva a právní jistotou dlužníka, že toto právo je časově limitované. Žalobou vznesenou námitku promlčení však soud v rozporu s dobrými mravy neshledává, neboť k promlčení nároku nedošlo pro obstrukční jednání žalované strany, ale proto, že [právnická osoba] se neřídila rozhodnutími německých soudů a přes zákonnou úpravu i tato rozhodnutí pokračovala v podnikatelské činnosti jí zakázané.

39. Co se týče ochrany spotřebitele jako slabší strany, je nutno zdůraznit, že tuto ochranu měla spotřebitelům poskytnout zejména [právnická osoba] a nesledovat pouze svůj podnikatelský zájem, ale dbát práv cestujících, zákonů a rozhodnutí soudů.

40. Soud dále z předloženého Slotu ve spojení s IATA delay codes zjistil, že let žalobců byl zpožděn z důvodu změny slotu ze strany řízení letového provozu, a to o 2 hodiny a 5 minut. Příčinou této změny bylo přetížení letového prostoru, které mohlo spočívat buď v nedostatku personálu, nebo v přetížení letové trasy (kód 82). Podle článku 15 preambule Nařízení č. 261/2004 by se za vznik mimořádných okolností měl považovat i případ, kdy dopad rozhodnutí řízení letového provozu, které se vztahuje k jednotlivému letadlu v určitý den, vyvolá velké zpoždění, zpoždění do dalšího dne nebo zrušení jednoho nebo více letů uvedeného letadla, i když byla dotčeným leteckým dopravcem přijata všechna přiměřená opatření. Podle článku 5 odst. 3 Nařízení č. 261/2004 provozující letecký dopravce není povinen platit náhradu v souladu s článku 7, jestliže může prokázat, že zrušení je způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým nebylo možné zabránit i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření. Rozhodnutí řízení letového provozu, které v projednávané věci vyvolalo zpoždění letu o 2 hodiny a 5 minut, je pokládáno za mimořádnou okolnost ve smyslu článku 5 odst. 3 ve spojení s bodem 15 preambule a článkem 6 odst. 1 písm. b) Nařízení č. 261/2004 a zprošťuje leteckého přepravce povinnosti platit kompenzaci. K přiměřeným opatřením, která měla žalovaná přijmout, aby zabránila zpoždění letu, pak soud uvádí, že s ohledem, že důvodem zpoždění bylo právě rozhodnutí řízení letového provozu, jehož pokyny je každá letecká společnost vázána a nemůže se od nich nijak odklonit, pokud je posunut slot odletu letadla, není v moci letecké společnosti do tohoto rozhodnutí nijak zasahovat, a to z důvodu zachování vysoké bezpečnosti letového provozu.

41. Soud rozhodl o povinnosti žalobců zaplatit náhradu nákladů řízení žalované, která byla ve věci úspěšná, v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Náklady žalované tvoří paušální náhrada podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř., za čtyři úkony (příprava, písemné vyjádření k žalobě a účast na ústním jednání dne [datum] a [datum]) po 300 Kč, celkem 1 200 Kč.

Poučení