18 C 20/2024 - 186

Rubrum

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Grünwaldovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/1] zastoupený advokátem Mgr. Petrem Němcem [Adresa zainteresované osoby 0/0] o 27 502,34 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba žalobkyně, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 26 177,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 26 177,34 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 9,55 % ročně z částky 26 177,349 Kč od [datum] do zaplacení a částku ve výši 1 325 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 15 041,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 502,34 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že mezi žalobkyní (jako věřitelem) a žalovaným (jako dlužníkem) byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce č. [hodnota], na základě které byla žalovanému dne [datum] vyplacena na účet uvedený ve smlouvě částka ve výši 30 000 Kč (dále jen jako „smlouva o zápůjčce“). Tato zápůjčka měla být žalovaným spolu s úrokem za její poskytnutí splacena ve 12 měsíčních splátkách po 4 573 Kč počínaje měsícem březnem 2017. Žalovanému byla dne [datum] vyplacena na účet, který uvedl ve smlouvě o zápůjčce, částka ve výši 30 000 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni následující platby: dne [datum] částku ve výši 4 482 Kč. Z důvodu řádného nehrazení splátek byla zápůjčka zesplatněna. Žalobkyně své nároky vyplývající ze smlouvy přehodnotila a přepočítala uvedenou zápůjčku, jako by byla úročena sazbou 9,55 % p.a., což je sazba dle časových řad ARAD vedených Českou národní bankou jako průměrná bankovní sazba v době vyplacení peněžních prostředků na účet žalovaného. Výsledný dluh na jistině činí částku 26 177,34 Kč. K tomu žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a dále obvyklý úrok ve výši 9,55 % p. a. z této částky od [datum] do zaplacení. V čl. 6.1. písm. a) a b) smluvních ujednání smlouvy o zápůjčce bylo sjednáno, že při prodlení splátky o více než 15 dní je smluvní pokuta 8 % z výše splátky (tj. 4.573*0,08=365,84) a při prodlení splátky o více než 30 dní je smluvní pokuta 13 % z výše splátky (tj. 4.573*0,13=594,49). Za prodlení s úhradou splátky č. [hodnota] a byla uplatněna jak smluvní pokuta ve výši 365,84 Kč, tak smluvní pokuta ve výši 594,49 Kč. Za prodlení s úhradou splátky č. [hodnota] byla uplatněna pouze smluvní pokuta ve výši 365,84 Kč. Celkem tak smluvní pokuty činí 1 326,52 Kč. Žalobkyně na smluvních pokutách, po zaokrouhlení dolů dle vystavených penalizačních faktur, požaduje částku 1 325 Kč. Žalovaný byl k úhradě dlužné pohledávky ve smyslu § 142a o.s.ř. vyzván dne [datum], kdy byla žalovanému odeslána předžalobní výzva k úhradě dlužné pohledávky.

2. Žalobkyně dále doplnila, že mezi stranami jako podnikateli byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Tato smlouva není smlouvou spotřebitelskou a neřídí se tedy ani zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalovaný uzavřel smlouvu o zápůjčce jakožto fyzická osoba podnikatel, přičemž tuto skutečnost potvrdil uvedením identifikačního čísla a sídla v této smlouvě. Pokud by se jednalo o spotřebitele, tak by byla uzavřena smlouva o úvěru, kterou žalobce nabízí spotřebitelům. Výše uvedená skutečnost vyplývá dále mj. z toho, že na smlouvě o zápůjčce je uvedeno nejen identifikační číslo a sídlo žalovaného, ale i to, že zápůjčka je poskytována na podnikatelské účely vydlužitele (žalovaného) (oddíl II., čl. 1.6. smlouvy o zápůjčce) a je zde odkaz na sídlo (oddíl II., čl. 4.2. smlouvy o zápůjčce), odkaz na zákon o obchodních korporacích (oddíl II., čl. 5.1. písm. e) smlouvy o zápůjčce), odkaz na sídlo a IČO (oddíl II., čl. 7.1. smlouvy o zápůjčce), odkaz na podnikatelskou činnost vydlužitele (oddíl II., čl. 8.1. písm. a) až e), 8.2. smlouvy o zápůjčce), závazek nečinit zhoršující změny v podnikání (oddíl II., čl. 9.1. smlouvy o zápůjčce). Z oddílu II., čl. 13.5. smlouvy o zápůjčce dále vyplývá, že vydlužitel (žalovaný) potvrdil, že poskytnuté peněžní prostředky budou použity pro potřebu podnikání vydlužitele. O charakteru smluvního vztahu tedy nemůže být jakýchkoliv pochyb, neboť podnikatelský charakter smlouvy je prodchnut celou uzavřenou smlouvou o zápůjčce. Žalobkyně při hodnocení schopnosti splácet zápůjčku vycházela z údajů uvedených klientem (žalovaným) a žalobkyně nemá objektivní možnost ověřit si všechny údaje sdělené klientem. Žalobkyně odkazuje taktéž na smluvní ujednání ke smlouvě o zápůjčce (čl. 5. odst. 5.1.), kde povinná strana prohlásila a svým podpisem stvrdila, že nemá žádné splatné dluhy, nebyla proti němu podána jakákoliv žaloba, není vůči němu vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti ní vedeno exekuční řízení či řízení o výkonu rozhodnutí, nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku, nebylo proti němu podán insolvenční návrh, ani v posledních třech letech nebyl insolvenční návrh zamítnut pro nedostatek majetku.

3. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobkyně odmítá v celém rozsahu. Proti žalovanému byla pro vymožení pohledávky žalobkyně vedena exekuce soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa] (dále jen „soudní exekutor“), pod sp. zn. [spisová značka], a to na základě nezpůsobilého exekučního titulu, nicotného rozhodčího nálezu č. j. [spisová značka] rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] (dále jen „rozhodčí nález“ či „exekuční titul“). Exekuce byla pravomocně zastavena pro nepřípustnost dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to usnesením Okresního soudu v Olomouci č. j. [spisová značka] ze dne [datum] (dále jen „Usnesení“), což bylo i potvrzeno usnesením Krajského soudu v [adresa] – pobočka v Olomouci č. j. [spisová značka] ze dne [datum] (dále jen „Usnesení odvolacího soudu“). Předmětná exekuce byla zastavena z důvodu absolutní neplatnosti Smlouvy o zápůjčce č. [hodnota] ze dne [datum] (dále jen „Smlouva o úvěru“) pro rozpor s dobrými mravy, jakož i nedostatku pravomoci rozhodce vydat rozhodčí nález. Žalovaný tímto rozporuje výši úroku 9,55 % p. a., kterou žalobkyně ve svém návrhu nárokuje, když je nutné konstatovat, že žalobkyni daný nárok nevznikl, neboť Smlouva o úvěru včetně sjednané úrokové sazby byla sjednána v rozporu s dobrými mravy a je neplatná. Dané platí také o výši smluvních pokut 1 325 Kč. Pokud jde o výslednou jistinu ve výši 26 177,34 Kč, tak ještě před samotným nařízením exekuce žalovaný žalobkyni uhradil celkem 4 482 Kč. Žalovaný má tak za to, že výsledná jistina vzhledem k tomu, že ji žalobkyně na základě neplatné Smlouvy o úvěru poskytla částku ve výši 30 000 Kč, činí celkem 25 518 Kč. Žalovaný má však za to, že nárok žalobkyně je již promlčen. Žalovaný upozorňuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. [spisová značka] ze dne [datum], v němž jako účastník vystupovala žalobkyně. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že byla-li exekuce zastavena z jiného důvodu, než pro neplatnost rozhodčí smlouvy či doložky pro její netransparentnost (tj. např. pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy) a nedošlo-li ke zrušení rozhodčího nálezu postupem podle ustanovení § 31 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, pak rozhodčí nález má stále účinky pravomocného rozhodnutí. V případě žalovaného byla exekuce zastavena z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor s dobrými mravy. Do dnešního dne nebyl rozhodčí nález ve věci žalovaného zrušen a ani nebyla žalobkyní podána žaloba na jeho zrušení. Ve světle rozhodnutí Nejvyššího soudu žaloba žalobkyně nemůže obstát, neboť je zde mimo jiné překážka věci rozhodnuté. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] Smlouvu o zápůjčce. Téhož dne uzavřel žalovaný s žalobkyní i Rozhodčí smlouvu, v níž bylo ujednáno, že případné spory ze smlouvy budou rozhodovány v rozhodčím řízení (dále jen „Rozhodčí smlouva“). Žalovaný v době uzavření Smlouvy o půjčce měl sice podnikatelské oprávnění, čehož žalobkyně využila, Smlouvu však neuzavíral v rámci své podnikatelské činnosti, ale prostředky z půjčky měla v úmyslu použít především pro svou osobní potřebu, což také učinil. Žalobkyni oslovil jako spotřebitel se zájmem o spotřebitelský úvěr, avšak k podpisu mu byla nabídnuta smlouva pro podnikatele. K danému došlo patrně proto, že při zjišťování příjmů uvedl, že má příjmy z podnikání. Žalobkyně tedy zjistila, že žalovanému může podstrčit smlouvu pro podnikatele, avšak ten o takovou smlouvu nikdy neprojevil zájem a s žalobkyní jednal jako spotřebitel a chtěl spotřebitelský úvěr. Je tak evidentní, že nikoliv spotřebitelskou smlouvu uzavřel za situace, do které byla uvedena žalobkyní. Žalobkyně tedy pouze využila (zneužila) skutečnost, že žalovaný má přidělené IČO k tomu, aby s ním uzavřela smlouvu jako s podnikatelem, a tím mu nejen upřela práva spotřebitele, kterým žalovaný v tomto vztahu ve smyslu ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), skutečně je, ale zároveň obešla požadavky, které na ní klade zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a smlouvu zatížila nepřiměřenými úroky a smluvními pokutami. Ze Smlouvy vyplývá, že poplatek za půjčení jistiny 30 000 Kč činí 24 876 Kč, tj. celková částka splatná klientem měla být 54 876 Kč splatná ve 12 měsících. Žalovaný má za to, že Smlouva je neplatná a v rozporu s dobrými mravy, když úroková sazba překračovala 129 % p. a., když úrok ve výši 129,39 % p. a. se zjevně příčí dobrým mravům, resp. se musí příčit dobrým mravům odměna ve výši 24 876 Kč za reálné poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč. Úroková sazba pak převyšuje téměř 13,5x průměrnou úrokovou sazbu, která se v době uzavření Smlouvy pohybovala ve výši přibližně 9,65 %,1 avšak je třeba poukázat na to, že pokud by žalobkyně trvala na tom, že žalovaný vystupoval v postavení podnikatele, pak je nutné konstatovat, že úroková sazba převyšuje více než 36x (!) průměrnou úrokovou sazbu u podnikatelských úvěrů, neboť ta se v době uzavření Smlouvy pohybovala v rozmezí 3,36 – 3,82 %.Žalobkyni vznikl nárok, dle článku 6. 4., na smluvní pokutu ve výši 50 % z výše úvěru tj. 54 876 Kč, která byla splatná do deseti dnů po vzniku této smluvní pokuty dle článku 6.

5. Pokuta tedy činila 50 % z 54 876 Kč, což je 27 438 Kč, ačkoliv reálně klient obdržela jen 30 000 Kč. Smlouva byla navíc zajištěna celou sérií smluvních pokut. Smlouva je tak absolutně neplatná pro příčení se dobrým mravům dle ustanovení § 580 OZ. Žalovaný z procesní opatrnosti uvádí, že má za to, že žalobkyně s odbornou péčí neposoudila jeho schopnost spotřebitelský úvěr splácet. K výši požadované úrokové sazby žalobkyní uplatněné právo na smluvní plnění z absolutně neplatné smlouvy o úvěru nelze přiznat, když žalobkyně takové právo nemá a nikdy neměla. Žalobkyní stanovenou výši úrokové sazby, zejména v kombinaci se smluvními pokutami, nelze hodnotit jinak než jako zneužívající klauzuli. Takovéto ujednání je v souladu s vnitrostátním právem absolutně neplatné. Na základě zneužívajícího ujednání se nelze domáhat jakéhokoli plnění. Moderace je tak vyloučena citovanou směrnicí a judikaturou SDEU. Z daného důvodu tak žalobkyni nelze přiznat ani sníženou úrokovou sazbu, nebo smluvní pokuty. Žalovaný tímto rozporuje výši úroku 9,55 % p. a., a smluvní pokuty 1 325 Kč, které žalobkyně ve svém návrhu nárokuje. Ačkoliv žalobkyně jakožto odborník v oblasti poskytování spotřebitelského úvěru s ohledem na vývoj judikatury musela vědět o absolutní neplatnosti Smlouvy, a tím pádem i na ni navázané Rozhodčí smlouvy, již při jejím podpisu, přesto nechala na jejím základě zahájit rozhodčí řízení. Proti žalovanému byla následně pro vymožení pohledávky žalobkyně, vedena téměř 6 let exekuce soudním exekutorem, a to na základě nezpůsobilého exekučního titulu, nicotného rozhodčího nálezu. Exekuce byla Usnesením zastavena pro nepřípustnost dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., což bylo následně potvrzeno Usnesením odvolacího soudu. Žalovaný má za to, že i vzhledem k počtům rozhodnutých sporů nemohl rozhodce [jméno FO] rozhodovat spory osobně. Nelze pominout fakt, že soudy rozhodují ročně stovky sporů pro stovky různých žalobců. Rozhodce [jméno FO] oproti tomu měl rozhodovat ročně tisíce sporů, a to pouze pro žalobkyni, jak vyplývá ze sdělení Okresního soudu v [adresa] sp. zn [spisová značka] ze dne [datum]. [právnická osoba] neměla pravomoc rozhodovat, neboť se jednalo o rozhodčí soud nezřízený zákonem. Judikatura k nepřiměřené výši úrokové sazby je sjednocená již od roku 2004. K nemravnosti smluvních pokut pak žalovaný odkazuje Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne [datum]. Minimálně od počátku roku 2012 tedy musela žalobkyně vědět, že Smlouva je absolutně neplatná. Žalobkyně je navíc profesionálem v oblasti poskytování úvěru, je součástí nadnárodní korporace, která půjčuje peníze v mnoha zemích. Žalobkyně má vlastní právníky i využívá advokátů. Lze naprosto vyloučit, že by žalobkyně při tvorbě úvěrových smluv a nastavení úrokových sazeb nezohlednila zákonné limity a judikaturu, nekonzultovala dané s právníky a nebyla upozorněna na skutečnost, že taková smlouva je neplatná. Žalobkyně si byla dobře vědoma, že by v soudním řízení se svými nemravnými nároky neuspěla a že má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení, což bylo důvodem, proč se svými nároky neobrátila na soud. Žalobkyně si proto nechala vydat rozhodčí nález soukromým rozhodčím soudem nezřízeným zákonem, který byl současně obchodním partnerem žalobkyně a byl na ní ekonomicky závislý. Rozhodčí nález byl nicotný nejen z důvodu absolutní neplatnosti Smlouvy pro rozpor s dobrými mravy a neověření úvěruschopnosti, ale především proto, že nebyl vydán rozhodcem, ale [právnická osoba], o čemž žalobkyně věděla. Žalobkyně měla dostatek času na to, uplatnit svůj nárok řádně před soudem a předejít tak promlčení. Namísto toho žalobkyně vymáhala téměř 6 let své nároky v protiprávní exekuci, dokud žalovaný sám nenavrhl její zastavení. Žalobkyně zastavení exekuce navíc velmi aktivně bránila, jen od podání návrhu a finálního ukončení exekuce uplynuly dva roky, během kterých žalobkyně učinila nespočet podání popírajících protiprávnost exekuce. Z uvedeného důvodu žalovaný považuje postup žalobkyně, kdy znovu uplatňuje svůj nárok, který navíc přesahuje výši bezdůvodného obohacení, jako rozporný s dobrými mravy. K danému pak žalovaný odkazuje na aktuální nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1292/21 ze dne [datum] a odmítá nárok žalobkyně v celém rozsahu.

4. Žalobkyně dále ve věci uvedla, že žalovanému byly dne [datum] vyplaceny finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Do dnešního dne byla žalovaným uhrazena pouze částka v celkové výši 4 482 Kč. Po 7 letech od poskytnutí prostředků tak žalovaný tyto zcela nevrátil. V případech nezpůsobilého exekučního titulu velký senát Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. [spisová značka] a [spisová značka], stanovil, že „pokud byla exekuce zastavena z důvodu nezpůsobilého exekučního titulu – rozhodčího nálezu, vydaného na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky, lze takovou pohledávku uplatnit novou žalobou u obecného soudu. Viz i § 16 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, který se v daném případě použije, a podle kterého je třeba ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci usnesení o zastavení exekuce podat tento návrh na vymožení pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru soudní cestou. Tím jsou zachovány účinky podané žaloby u rozhodce a pohledávka tak není promlčena.“ Věřiteli tak na základě výše citovaného rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ČR byla dána možnost, opětovně uplatnit žalobou svůj nárok na vymožení pohledávky soudní cestou. Žalobkyně nesouhlasí s názorem žalovaného, že by žaloba žalobkyně měla být zamítnuta z důvodu překážky věci rozhodnuté. V daném konkrétním případě došlo k tomu, že exekuce vedená na základě rozhodčího nálezu byla pravomocně zastavena, a to z důvodu, že soud dospěl k závěru, že rozhodčí nález je nezpůsobilým exekučním titulem. Žalobce tak nemá jinou možnost, pokud chce vymoci svoji pohledávku za žalovaným, než podat novou žalobu, tak jak je uvedeno v citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Na základě rozhodčího nálezu totiž žalobce svoji pohledávku nevymůže. Vzhledem k tomu, že žalovaný odmítá svůj dluh uhradit dobrovolně, nemá žalobce v této věci žádnou možnost jiného postupu. Dle názoru žalobkyně nedošlo k promlčení pohledávek uplatňovaných v rámci tohoto soudního řízení. Žalobkyně má za to, že došlo ke stavění běhu promlčecí lhůty, a to po dobu rozhodčího a následného exekučního řízení. Pokud žalobkyně podala žalobu u obecného soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci usnesení o zastavení exekuce, je nutné přihlédnout ke stavění běhu promlčecí doby po dobu trvání rozhodčího a následného exekučního řízení. K promlčení žalobkyní uplatněných nároků nedošlo, když žalobkyně podala žalobu u obecného soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci usnesení o zastavení exekuce, a to i s ohledem na to, že žalobce má uzavření smlouvy o úvěru za platné. V případě vyhovění námitce promlčení, by byla shora uvedeným soudem přiznána ochrana právu, které bylo vykonáno v rozporu s dobrými mravy. Smlouva o zápůjčce, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena, je zcela platná, není nemravná, byla tedy sjednána v souladu s dobrými mravy. Úrok byl sjednán v zákonných limitech a rovněž i smluvní pokuty byly platně sjednány a jsou přiměřené.

5. Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: - z karty klienta ke dni [datum], že žalovanému byla dne [datum] vyplacena částka ve výši 30 000 Kč, na kterou bylo uhrazeno celkem 4 482 Kč. Celkem zbývá doplatit 139474,11 Kč; - z faktury č. [tel. číslo], že dne [datum] byla žalovanému účtována smluvní pokuta ve výši 365,84 Kč a 27 438 Kč; - z faktury č. [tel. číslo], že dne [datum] byla žalovanému účtována smluvní pokuta ve výši 365,84 Kč a 594,49 Kč; - z předžalobní výzvy a poštovního podacího archu ze dne [datum], že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení částky 79 157 Kč s příslušenstvím nejpozději do 15 dnů od data odeslání výzvy; - ze smlouvy o zápůjčce č. [hodnota], že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě měla žalobkyně žalovanému poskytnout zápůjčku v celkové výši 30 000 Kč, splatnou ve 12 splátkách po 4 573 Kč měsíčně s tím, že celková částka činí 54 .876 Kč, což znamená navýšení vypůjčené částky o 24 876 Kč. Zápůjční odměna po přepočtu na úrokovou sazbu tak byla sjednána ve výši 129,38 % p. a. Z obsahu smluvních ujednání téže smlouvy vyplývá, že v oddílu II. bod 3.1. vydlužitel (povinný) potvrdil, že v den podpisu odevzdal zapůjčiteli (oprávněná) jednu vlastní blankosměnku na řad zapůjčitele, bez uvedení údaje splatnosti, směnečné sumy a místa platebního, s doložkou „bez protestu“. V oddíle II., bodu 6. jsou upraveny sankce, přičemž dle bodu 1.1. v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než a) 15 dnů po termínu splatnosti, vzniká povinnost vydlužitele zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši 8 % z výše dlužné splátky a dále b) v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 30 dnů po termínu splatnosti, vzniká povinnost vydlužitele zaplatit zapůjčiteli nad rámec smluvní pokuty uvedené v předchozím bodě smluvní pokutu ve výši 13 % z dlužné splátky. Dle bodu 6.3. v případě, že vydlužitel neuhradí dvě splátky dle aktuálního splátkového kalendáře se stávají automaticky okamžitě splatnými všechny dosud nesplatné závazky. Dle bodu 6.5 v případě, že vydlužitel nezaplatil zapůjčiteli novou jistinu zápůjčky ani ve lhůtě 5 dnů ode dne, kdy došlo k zesplatnění zápůjčky, je vydlužitel povinen zaplatit zapůjčiteli nad rámec smluvní pokuty uvedené v článku 6.1. další jednorázovou smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové výše všech sjednaných splátek, tedy smluvní pokutu ve výši 27.438 Kč se splatností do 10 dnů ode dne vzniku práva. Smluvní ujednání citované smlouvy obsahuje 13 článků, z nichž práv povinného se jen marginálně týká článek 4., v němž jsou upraveny práva a povinnosti vydlužitele, přičemž právo vydlužitele obsahuje jen bod 4.3 smlouvy, pokud jde o nakládání s přeplatkem splátky, jinak články [právnická osoba]. 5., 6. – 13. v podstatě obsahují výlučně zajištění pohledávky a práva vydlužitele (oprávněné) na sankce vůči povinnému včetně vystavení vlastní blankosměnky na řad zapůjčitele, bez uvedení splatnosti, směnečné sumy a místa platebního s doložkou „bez protestu“; - z oznámení o schválení zápůjčky a dodejky a splátkového kalendáře ke smlouvě o zápůjčce č. [hodnota], že žalobkyně zaslala dne [datum] žalovanému oznámení o schválení výše uvedeného úvěru v celkové výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný měl žalobkyni zaplatit celkem částku 95 256272 Kč, a to ve 12 měsíčních splátkách po 4 573 Kč se splatností k 22. dni každého kalendářního měsíce; - ze spisu Okresního soudu v Olomouci sp.zn. [spisová značka] – protokolu ze dne [datum], že žalovaný vypověděl, že dobu, kdy se sjednávala zápůjčka si vybavuje minimálně, je to již dlouhá doba. Peníze potřeboval pro svoji osobní potřebu, to si vybavuje. V tu dobu bydlel u rodičů, rodiče jsou přísnější, potřeboval na nájem bytu, jídlo, pohonné hmoty. Řekl by, že v tu dobu neměl žádné příjmy. Rozjížděl teprve podnikání, nebyl na tom dobře. Ví, že úvěr řešil tak, že byl na webových stránkách, potom byl kontaktován telefonicky, obsah telefonu si již nepamatuje. Zprostředkovateli neuváděl, že by chtěl úvěr na podnikání. Nepamatuje se, jestli se jej zprostředkovatel ptal, na co úvěr potřebuje. Nepamatuje si, že by po něm chtěl předložit nějaké listiny, daňové přiznání nepředkládal, pouze občanský průkaz. Nepamatuje si, jak se dostal jeho výpis z účtu k oprávněnému. Za rok 2016 daňové přiznání neměl, tudíž ho ani předložit nemohl. Nepamatuje si, že by zástupce oprávněné s ním řešil příjmy a výdaje. Nikdo s ním žádný účel zápůjčky neřešil. Smlouva byla podepsána narychlo, ve spěchu, nepročítal to. O tom, že je ve smlouvě v článku 10.1. e) uvedeno jako porušení smlouvy ztráta oprávnění provozovat podnikatelskou činnost neví, to by nic nepodepsal. Podnikatelskou půjčku nežádal, chtěl normální půjčku pro osobní potřebu; - ze spisu Okresního soudu v Olomouci sp.zn. [spisová značka] – protokolu ze dne [datum], o provedení výslechu dožádaným soudem, že byl vyslechnut svědek [jméno FO], který uvedl na otázku, jak probíhá sjednávání úvěru, že jde o to, jaký má klient požadavek, co se týče spotřebitelských úvěrů, musí doložit příjem, občanku a druhý doklad, výpis z účtu, kde jsou vidět příjmy. Různé společnosti mají různé požadavky, ale v základu se shodují, aby splnily zákon. Poté jsou ještě podnikatelské úvěry nebo s ručením nemovitostí a zde se to částečně liší. Od žadatele o úvěr požaduje občanský průkaz, potvrzený příjem, výpisu z účtu, případně výplatní pásky, a to v případě spotřebitelských úvěrů. Pokud žadatel o úvěr je OSVČ, musí doložit aktuální přiznání DPH. Společnost PROFI [právnická osoba]. nabízela spotřebitelské úvěry, podnikatelské úvěry, dále úvěry na zástavu nemovitostí. Pokud je žadatel OSVČ, tak rámec podnikání nikdo neřešil, pokud byl žadatel například zedník, doložil daňové přiznání, příjmy a firma rozhodla, jestli mu bude úvěr vyplacen. Na otázku, zda může žadatel o úvěr, který je OSVČ získat spotřebitelský úvěr, svědek uvedl, že nemohl, protože nemohl doložit příjem ze zaměstnání. Rozhodně vysvětloval, v čem je rozdílná ochrana spotřebitelů oproti podnikatelům. Vždy ověřoval, zda bude klient schopen úvěr splácet. Vždy klientovi vysvětlil sankce, které ho čekají, pokud nebude splácet, a zároveň podmínky pro předčasné splácení. V první řadě se koukali na IČO, jestli existovalo, tak typ smlouvy je podnikatelský. Spotřebitelský úvěr na daňové přiznání neposkytovali, spotřebitelský úvěr nemohl dostat, protože neměl příjmy ze zaměstnání, ale měl IČO a podnikal; - z usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum] č. j. [spisová značka], pro 79 157 Kč s příslušenstvím, o návrhu povinného na zastavení exekuce a z exekučního spisu exekutorského úřadu [spisová značka], že exekuce vedená na základě pověření Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum] č. j. [spisová značka] u [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], se sídlem [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] se v celém rozsahu zastavuje. Soud se pečlivě zabýval smlouvou o zápůjčce, rozhodčí smlouvou, dokumenty z kontraktačního procesu, obsahem celého rozhodčího spisu archivovaného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], výslechem svědka [jméno FO], zabýval se argumentací povinného uvedenou v jeho výslechu, a to vše s přihlédnutím k závaznému právnímu názoru Krajského soudu v [adresa], pobočka v Olomouci pod č. j. [spisová značka]. Z rozhodčího nálezu založeného v rozhodčím spise soud zjistil, že povinný byl pod č. j. [spisová značka] zavázán zaplatit [Jméno zainteresované společnosti 0/0], částku 79 157 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky ode dne [datum] do zaplacení a na nákladech rozhodčího řízení částku 12 332 Kč, a to za situace, kdy výše sjednané zápůjčky [spisová značka] byla 30 000 Kč, výše sjednaného úroku za poskytnutí zápůjčky 24 876 Kč, celková výše zápůjčky byla 54 876 Kč, měsíčně měla být hrazena částka 4 573 Kč, kdy splaceno bylo před vydáním rozhodčího nálezu 4 482 Kč a k doplacení pak byla částka 79 157 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi zapůjčitelem [Jméno zainteresované společnosti 0/0], zastoupeného [jméno FO] a vydlužitelem [Jméno zainteresované osoby 0/0], IČ: [IČO][Datum narození zainteresované osoby 0/0], výše sjednaného úroku za poskytnutí zápůjčky 24 876 Kč, celková výše splácená vydlužitelem 54 876 Kč při měsíční splátce 4 573 Kč. Jako účel byl pod bodem oddíl I. písm. G) uveden účel zápůjčky: investiční zápůjčka. Z oddílu II. bodu 1.6. vyplývá, že zápůjčka byla poskytována pro podnikatelské účely vydlužitele. Z bodu 10.1. písm. e) soud zjistil, že za případ neplnění nebo porušení smlouvy bylo považováno, když vydlužitel z jakéhokoliv důvodu ztratí oprávnění provozovat svou podnikatelskou činnost nebo toto oprávnění bude v porovnání se stavem ke dni podpisu této smlouvy omezeno. Z bodu 13.5. smlouvy soud zjistil, že vydlužitel stvrzuje, že poskytnuté peněžní prostředky budou použity pro potřeby podnikání vydlužitele. Smlouva byla uzavřena dne [datum]. Téhož dne pak byla uzavřena i rozhodčí smlouva s 13 vyjmenovanými rozhodci. Z listinných důkazů soud zjistil, že v rámci kontraktačního procesu povinný předložil výpis z účtu, občanský průkaz, oprávněný si obstaral negativní výpis z registru SOLUS a rovněž byl obstarán výpis z veřejné části živnostenského rejstříku ze dne [datum], ze kterého vyplývá, že povinný od [datum] měl rozsáhlé podnikatelské oprávnění č. [hodnota] a 2 pod IČ: [IČO]. Z výpovědi svědka [jméno FO] (zastupujícího oprávněného při sjednávání smlouvy) soud zjistil, že při sjednávání spotřebitelských úvěrů musí klient doložit příjem, občanku a výpis z účtu, kde jsou vidět příjmy. Pokud žadatel o úvěr nemá příjmy ze zaměstnaneckého poměru, neboť je OSVČ, musí doložit aktuální přiznání DPH (pozn. - spíše daňové přiznání), jinak byl postup stejný. PROFI [právnická osoba]. nabízela žadatelům o úvěr spotřebitelské úvěry, podnikatelské úvěry, dále pak úvěry se zástavou nemovitosti. Z výpovědi svědka soud zjistil, že OSVČ nemohl získat spotřebitelský úvěr, neboť nemohl doložit příjem ze zaměstnání. Z výpovědi svědka soud zjistil, že tento vysvětloval rozdílnou ochranu spotřebitelů oproti podnikatelům, ověřoval schopnost splácet úvěr. Z výpovědi svědka soud zjistil, poté co se seznámil s obsahem projednávané smlouvy, že uvedený úvěr byl pro začínající podnikatele, kteří nemuseli dokladovat daňové přiznání, ke smlouvě svědek uvedl, že se jednalo o typ smlouvy podnikatelský. Z výpovědi svědka soud zjistil, že spotřebitelský úvěr na daňové přiznání neposkytovali, spotřebitelský úvěr nemohl dostat, protože neměl příjmy ze zaměstnání, ale měl IČO a podnikal. Je třeba uvést, že bez ohledu na faktické označení smlouvy, tato byla uzavřena mezi podnikatelskými subjekty, povinný vystupoval jako podnikatel pod příslušným identifikačním číslem s vymezeným místem podnikání, kdy samotná zápůjčka byla výslovně sjednávána pro podnikatelské účely, což lze vysledovat z celého textu smlouvy o zápůjčce, a to jednak z oddílu I. písm. G), kde bylo uvedeno, že se jedná o investiční zápůjčku, dále z oddílu II. bod 1.6., kde bylo výslovně uvedeno, že zápůjčka byla poskytována pro podnikatelské účely vydlužitele, skutečnost, že se jednalo o podnikatelskou půjčku lze jednoznačně dovodit i z bodu 10.1. písm. e), kdy za případné plnění a porušení smlouvy bude považováno, že vydlužitel z jakéhokoliv důvodu ztratí oprávnění provozovat svou podnikatelskou činnost nebo toto oprávnění bude v porovnání se stavem ke dni podpisu této smlouvy omezeno, a rovněž pak i z bodu 13.5. smlouvy vyplývá, že vydlužitel potvrdil, že poskytnuté peněžní prostředky budou použity pro potřebu podnikání vydlužitele. O charakteru smluvního vztahu tedy nemůže být jakýchkoliv pochyb, neboť podnikatelský charakter smlouvy je prodchnut celou uzavřenou smlouvou. Ze Smlouvy o zápůjčce vyplývá, že výše sjednaného úroku za půjčení jistiny 30 000 Kč činí 24 876 Kč, tj. celková částka splatná klientem měla být 54 876 Kč splatná ve 12 měsících. Soud má za to, že Smlouva je neplatná a v rozporu s dobrými mravy, když takto sjednaná úroková sazba překračovala 129 % p. a., když úrok ve výši 129,39 % p. a. se zjevně příčí dobrým mravům. Smlouva byla navíc zajištěna Rozhodčí smlouvou a sérií smluvních pokut. V daném případě tak dochází ke zjevně excesivní kumulaci smluvních pokut a soud má za to, že takové vymezení několika smluvních pokut, které jsou pro povinného v zásadě likvidační, je neplatné pro rozpor s dobrými mravy a takovému jednání nemůže být poskytnuta soudní ochrana ani v exekučním řízení, neboť dané je v rozporu s principy a účelem občanského soudního řádu a spravedlností obecně. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] je považován za nepřiměřený „úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček“. Nejvyšší soud (např. rozsudek sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]) shledal nepřiměřenou výši úroku 4x převyšující obvyklou hranici úrokové míry poskytované bankami. Úroková sazba v případě povinného (129,39 % p. a.) převyšuje více jak 13x průměrnou úrokovou sazbu u spotřebitelských úvěrů, která v době uzavření Smlouvy dosahovala 9,65 % p. a. V případě podnikatelského úvěru pak je nutné konstatovat, že úroková sazba převyšuje více než 56x průměrnou úrokovou sazbu u podnikatelských úvěrů, neboť ta se v době uzavření Smlouvy pohybovala v rozmezí 1,99 - 2,29 %.

21. Z provedeného dokazovaní je možné uzavřít, že bylo prokázáno, že oprávněná, jakožto jedna z velmi velkých finančních skupin v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů (se zapsaným takovýmto předmětem podnikání) zneužila svého silnějšího postavení proti drobnému začínajícímu živnostníkovi, jehož předmět podnikání byl převážně řemeslného charakteru, a to nejen obsahem smlouvy - jak specifikováno shora, ale rovněž i technologií kontraktace, když povinný podepisoval oprávněným přichystané formulářové smlouvy bez možnosti jakékoliv změny, povinný listiny neměl předem k dispozici, podepisoval listiny ve spěchu, na ulici na kapotě auta. S ohledem na shora uvedené soud dovodil, že uzavřená Smlouva o zápůjčce je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, z čehož je nutné logicky dovodit v souladu s ustálenou judikaturou i neplatnost rozhodčí doložky, a tudíž nedostatek pravomoci rozhodce věc projednat a rozhodnout. Za takovéto situace tedy došlo k naplnění zastavovacího důvodu a soudu nezbylo než vedenou exekuci v celém rozsahu zastavit; - z usnesení Krajského soudu v [adresa] – pobočka v Olomouci ze dne [datum] č. j. [spisová značka], pro pohledávku 79 157 Kč s příslušenstvím, o zastavení exekuce, k odvolání oprávněné a povinného proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a z exekučního spisu exekutorského úřadu [spisová značka], že krajský soud potvrdil usnesení okresního soudu. Okresní soud usnesením zastavil exekuci vedenou na základě pověření Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum], č. j. [spisová značka] soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka]. Krajský soud souhlasí se skutkovým a právním závěrem soudu prvního stupně, že účastníci řízení, kteří dne [datum] uzavřeli smlouvu o zápůjčce č. [hodnota] v režimu podnikatelském. Okresní soud i soud odvolací se zabývaly rozporem smlouvy o zápůjčce jako celku s dobrými mravy vzhledem ke všem okolnostem, za nichž byla sjednána, a to s ohledem na značné množství zajišťovacích prostředků různého druhu, jež jsou obsahem smluvních ujednání zápůjční smlouvy pod bodem 2. a 6. V poměrech souzené věci krajský soud shodně se soudem okresním dospěl k závěru o neplatnosti formulářové smlouvy ze dne [datum], č. [hodnota] při vědomí toho, že jde o zásah výjimečný, odůvodněný mimořádnými okolnostmi tohoto případu. V důsledku toho je potom neplatná i rozhodčí smlouva z téhož dne. Rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] nebyl proto nadán pravomocí k vydání rozhodčího nálezu, na jehož podkladě byla exekuce nařízena, byť způsob sjednání rozhodce v rozhodčí smlouvě byl zákonný (srov. usnesení NS sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]). Okresní soud proto nepochybil, pokud exekuci podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavil; - z rozhodčího spisu vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], že žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce č. [hodnota]. Podle citované smlouvy poskytla tato společnost [Jméno zainteresované osoby 0/0], r. č. [č. účtu], zápůjčku ve výši 30 000 Kč s tím, že byly dohodnuty podmínky splatnosti zápůjčky a její zajištění. Účastníci uzavřeli současně téhož dne samostatnou rozhodčí smlouvu, v níž si dohodli, že veškeré spory o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly či v budoucnu vzniknou ze smlouvy o zápůjčce ... budou dle zák. č. 216/1994 Sb. rozhodovány v rozhodčím řízením, a to dle níže uvedených pravidel rozhodčího řízení. Dle článku III. bodu 3.2 rozhodčí smlouvy veškeré spory dle bodu 2.1. této smlouvy budou v prvním stupni rozhodovány kterýmkoliv (z tam výslovně uvedených) rozhodcem dle dohodnutých pravidel rozhodčího řízení. Rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] rozhodčím nálezem ze dne [datum], č. j. [spisová značka] rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 79 157 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky ode dne [datum] do zaplacení a na nákladech řízení částku 12 332 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu. Dle vyznačené doložky rozhodčí nález nabyl právní moci dne [datum] a vykonatelnosti dne [datum]; - z výpisu z běžného účtu žalovaného za 1/2017, že počáteční zůstatek činil 10 213,40 Kč a konečný zůstatek 185,06 Kč; - z výpisu z veřejné části Živnostenského rejstříku, že žalovaný má od [datum] živnostenské oprávnění; - z výpisu z registru SOLUS, že žalovaný ke dni [datum] neměl v tomto registru žádný záznam.

6. Z ostatních provedených důkazů (Rozvaha ke dni [datum], výkaz zisku a ztráty ke dni [datum], Příloha k účetní závěrce rok 2012, příloha k účetní závěrce rok 2018, rozvaha ke dni [datum], poskytnutí informací OS [adresa], protokol o jednání Obvodního soudu pro [adresa], sdělení k žádosti soudu [právnická osoba], usnesení Krajského soudu v Praze č. j. [spisová značka], Upravené znění smlouvy o zajištění služeb rozhodců, sdělení [právnická osoba], sdělení k výzvě soudu, export ze systému ČNB ARAD, usnesení Krajského soudu v Praze č. j. [spisová značka], podpisový vzor, notářský zápis NZ 617/2007, N 732/2007, notářský zápis NZ 121/2014, N 40/2014, usnesení Policie ČR z [datum]) soud neučinil žádná pro rozhodnutí ve věci relevantní skutková zjištění (vzhledem ke vznesené námitce promlčení).

7. Důkazní návrhy žalovaného, a to smlouva o zajištění služeb rozhodců v kompletním znění, faktura o vyúčtování odměny rozhodce, výslechy svědků – [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], byly nadbytečnost zamítnuty, a to vzhledem ke vznesené námitce promlčení.

8. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní (jako věřitelem) a žalovaným (jako dlužníkem) byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce č. [hodnota], na základě které byla žalovanému dne [datum] vyplacena na účet částka ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně odeslala žalovanému oznámení o schválení úvěru spolu se splátkovým kalendářem ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum]. Tento úvěr měl být žalovaným spolu s úrokem za jeho poskytnutí splacen ve 12 splátkách po 4 573 Kč měsíčně s tím, že celková částka činí 54 876 Kč, což znamená navýšení vypůjčené částky o 24 876 Kč. Zápůjční odměna po přepočtu na úrokovou sazbu tak byla sjednána ve výši 129,38 % p. a. Z obsahu smluvních ujednání téže smlouvy vyplývá, že v oddílu II. bod 3.1. vydlužitel (povinný) potvrdil, že v den podpisu odevzdal zapůjčiteli (oprávněná) jednu vlastní blankosměnku na řad zapůjčitele, bez uvedení údaje splatnosti, směnečné sumy a místa platebního, s doložkou „bez protestu“. V oddíle II., bodu 6. jsou upraveny sankce, přičemž dle bodu 1.1. v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než a) 15 dnů po termínu splatnosti, vzniká povinnost vydlužitele zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši 8 % z výše dlužné splátky a dále b) v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 30 dnů po termínu splatnosti, vzniká povinnost vydlužitele zaplatit zapůjčiteli nad rámec smluvní pokuty uvedené v předchozím bodě smluvní pokutu ve výši 13 % z dlužné splátky. Dle bodu 6.3. v případě, že vydlužitel neuhradí dvě splátky dle aktuálního splátkového kalendáře se stávají automaticky okamžitě splatnými všechny dosud nesplatné závazky. Dle bodu 6.5 v případě, že vydlužitel nezaplatil zapůjčiteli novou jistinu zápůjčky ani ve lhůtě 5 dnů ode dne, kdy došlo k zesplatnění zápůjčky, je vydlužitel povinen zaplatit zapůjčiteli nad rámec smluvní pokuty uvedené v článku 6.1. další jednorázovou smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové výše všech sjednaných splátek, tedy smluvní pokutu ve výši 27.438 Kč se splatností do 10 dnů ode dne vzniku práva. Smluvní ujednání citované smlouvy obsahuje 13 článků, z nichž práv povinného se jen marginálně týká článek 4., v němž jsou upraveny práva a povinnosti vydlužitele, přičemž právo vydlužitele obsahuje jen bod 4.3 smlouvy, pokud jde o nakládání s přeplatkem splátky, jinak články [právnická osoba]. 5., 6. – 13. v podstatě obsahují výlučně zajištění pohledávky a práva vydlužitele (oprávněné) na sankce vůči povinnému včetně vystavení vlastní blankosměnky na řad zapůjčitele, bez uvedení splatnosti, směnečné sumy a místa platebního s doložkou „bez protestu“. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 4 482 Kč. Z důvodu řádného nehrazení splátek byl úvěr zesplatněn. Dne [datum] vydal rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] rozhodčí nález č. j. [spisová značka], kterým rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 79 157 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky ode dne [datum] do zaplacení a na nákladech řízení částku 12 332 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu. Dle vyznačené doložky rozhodčí nález nabyl právní moci dne [datum] a vykonatelnosti dne [datum]. Usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum] č. j. [spisová značka], pro 79 157 Kč s příslušenstvím, o návrhu povinného na zastavení exekuce a z exekučního spisu exekutorského úřadu [spisová značka], byla exekuce vedená na základě pověření Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum] č. j. [spisová značka] u [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], se sídlem [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] se v celém rozsahu zastavena. Soud dospěl k závěru, že bez ohledu na faktické označení smlouvy o zápůjčce, tato byla uzavřena mezi podnikatelskými subjekty, povinný vystupoval jako podnikatel pod příslušným identifikačním číslem s vymezeným místem podnikání, kdy samotná zápůjčka byla výslovně sjednávána pro podnikatelské účely, což lze vysledovat z celého textu smlouvy o zápůjčce. O charakteru smluvního vztahu tedy nemůže být jakýchkoliv pochyb, neboť podnikatelský charakter smlouvy je prodchnut celou uzavřenou smlouvou. Soud má za to, že Smlouva je neplatná a v rozporu s dobrými mravy, když bylo prokázáno, že oprávněná (žalobkyně), jakožto jedna z velmi velkých finančních skupin v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů (se zapsaným takovýmto předmětem podnikání) zneužila svého silnějšího postavení proti drobnému začínajícímu živnostníkovi, jehož předmět podnikání byl převážně řemeslného charakteru, a to nejen obsahem smlouvy - jak specifikováno shora, ale rovněž i technologií kontraktace, když povinný podepisoval oprávněným přichystané formulářové smlouvy bez možnosti jakékoliv změny, povinný listiny neměl předem k dispozici, podepisoval listiny ve spěchu, na ulici na kapotě auta. S ohledem na shora uvedené soud dovodil, že uzavřená Smlouva o zápůjčce je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, z čehož je nutné logicky dovodit v souladu s ustálenou judikaturou i neplatnost rozhodčí doložky, a tudíž nedostatek pravomoci rozhodce věc projednat a rozhodnout. Za takovéto situace tedy došlo k naplnění zastavovacího důvodu a soudu nezbylo než vedenou exekuci v celém rozsahu zastavit. Rozhodnutí okresního soudu bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v [adresa] – pobočka v Olomouci ze dne [datum] č. j. [spisová značka].

9. Podle ust. § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle ust. § 2392 odst. 1 věty první občanského zákoníku, lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

11. Podle ust. § 2048 odst. 1 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

12. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle ust. § 547 občanského zákoníku, právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

15. Podle ust. § 433 odst. 1 občanského zákoníku, kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Podle odstavce 2 téhož ustanovení má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.

16. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

18. Podle ust. § 609 občanského zákoníku, nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

19. Podle ust. § 610 odst. 1občanského zákoníku, k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

20. Podle ust. § 629 občanského zákoníku, promlčecí lhůta trvá tři roky.

21. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru: Ve shodě se závěry exekučního rozhodnutí je třeba uvést, že bez ohledu na faktické označení smlouvy, tato byla uzavřena mezi podnikatelskými subjekty, povinný vystupoval jako podnikatel pod příslušným identifikačním číslem s vymezeným místem podnikání, kdy samotná zápůjčka byla výslovně sjednávána pro podnikatelské účely, což lze vysledovat z celého textu smlouvy o zápůjčce, a to jednak z oddílu I. písm. G), kde bylo uvedeno, že se jedná o investiční zápůjčku, dále z oddílu II. bod 1.6., kde bylo výslovně uvedeno, že zápůjčka byla poskytována pro podnikatelské účely vydlužitele, skutečnost, že se jednalo o podnikatelskou půjčku lze jednoznačně dovodit i z bodu 10.1. písm. e), kdy za případné plnění a porušení smlouvy bude považováno, že vydlužitel z jakéhokoliv důvodu ztratí oprávnění provozovat svou podnikatelskou činnost nebo toto oprávnění bude v porovnání se stavem ke dni podpisu této smlouvy omezeno, a rovněž pak i z bodu 13.5. smlouvy vyplývá, že vydlužitel potvrdil, že poskytnuté peněžní prostředky budou použity pro potřebu podnikání vydlužitele. O charakteru smluvního vztahu tedy nemůže být jakýchkoliv pochyb, neboť podnikatelský charakter smlouvy je prodchnut celou uzavřenou smlouvou. Je třeba vzít v úvahu usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9/2021 pod R 80/2021, a tam přijaté a odůvodněné právní závěry je třeba v poměrech souzené věci aplikovat. V uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud mj. uvedl: „Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů však přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany). Spotřebitelem může být každý člověk, tedy i fyzická osoba podnikatel, který mimo rámec své podnikatelské činnosti uzavírá smlouvu s jiným podnikatelem. Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli (nevyloučí-li si ji strany za splnění zákonných předpokladů podle § 1801 o. z.). Pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku, však předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv (prostřednictvím § 1800 odst. 2 o. z.) být nemůže. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění ani zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o. z. ani o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení.“ Rozhodnutím sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud tedy připustil, že i mezi podnikateli lze namítat uplatnění principu dobrých mravů. Nepostačí však toliko odkazovat ani na existenci hrubého nepoměru vzájemných plnění. Předpoklady pro zásah soudu do smluvní svobody podnikatelů budou dány pouze výjimečně, z důvodů mimořádných okolností případu. Jinak řečeno, jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy lze posoudit ujednání smlouvy, pokud jím věřitel nesleduje naplnění svých legitimních zájmů, nýbrž zneužívá smluvní svobody k újmě svého smluvního partnera. Přitom je třeba mít na zřeteli, že obecné vnímání hranice mravnosti je v podnikatelských vztazích (s přihlédnutím ke specifikům těchto vztahů a jejich subjektů) odlišné od vztahů nepodnikatelských (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Uvedenému je třeba rozumět tak, že porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání (právních úkonů). Nicméně takový závěr je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Ze Smlouvy o zápůjčce vyplývá, že výše sjednaného úroku za půjčení jistiny 30 000 Kč činí 24 876 Kč, tj. celková částka splatná klientem měla být 54 876 Kč splatná ve 12 měsících. Soud má za to, že Smlouva je neplatná a v rozporu s dobrými mravy, když takto sjednaná úroková sazba překračovala 129 % ročně, když úrok ve výši 129,39 % ročně se zjevně příčí dobrým mravům. Podle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o zápůjčce či úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Ačkoliv je pravdou, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. Při posuzování rozporu výše sazby s dobrými mravy nevycházel soud jen z její nominální výše, ale i z celkové částky, kterou se žalovaný zavázal za dobu trvání úvěru při řádném splácení uhradit, tedy o kolik by žalovaný při řádném splácení poskytnutou částku přeplatil. V daném případě však sjednaná sazba úroků mnohonásobně převyšuje nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a za situace, kdy podle smlouvy o úvěru měl žalovaný při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků vrátit více než dvojnásobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši úroků považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy.

24. Ani skutečnost, že se žalobkyně v tomto řízení domáhá nižšího úroku i smluvní pokuty nemůže neplatnost smlouvy o úvěru zhojit. Neplatnost podle ust. § 580 občanského zákoníku je neplatností absolutní od samého počátku, přičemž v posuzovaném případě se tato neplatnost vztahuje na celou smlouvu o úvěru. Rovněž posouzení úvěruschopnosti nelze vztáhnout jen na nějakou část smlouvy o úvěru, týká se smlouvy celé a při porušení této povinnosti je neplatná celá smlouva. Částečná neplatnost v takovém případě vůbec nepřichází v úvahu. Opačný postup by byl v rozporu se závaznou Směrnicí Rady 93/13/EHS ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. SDEU přitom ve vztahu ke Směrnici zastává dlouhodobě výklad, že: „Směrnice 93/13 musí být vykládána v tom smyslu, že vnitrostátní soud, který z úřední moci určil zneužívající povahu smluvního ustanovení, musí v rámci možností uplatnit vnitrostátní procesní pravidla tak, aby vyvodil všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva vyplývají ze zjištění zneužívající povahy dotčeného ustanovení, aby se ujistil, že toto ustanovení není pro spotřebitele závazné.“ (rozsudek SDEU ze dne [datum] ve věci Erika Jőrös v. Aegon Magyarország Hitel Zrt, C-397/11). Dále dle rozhodnutí SDEU sp. zn. C-377/14 ze dne [datum] ve věci Radlinger proti [právnická osoba]., v bodu 100 tohoto rozsudku Soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soud, který konstatuje, že několik klauzulí ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem má zneužívající povahu ve smyslu směrnice 93/13/EHS, musí vyloučit všechny zneužívající klauzule, a nikoli jen některé z nich. Vnitrostátní soudy mají pouze povinnost vyloučit použití zneužívající klauzule, aby vůči spotřebiteli nevyvolávala závazné účinky, avšak nemají pravomoc měnit její obsah. V témže rozhodnutí v bodu 98 SDEU dále konstatoval, že: „vzhledem k povaze a významu veřejného zájmu, na němž spočívá ochrana zaručená spotřebitelům, ukládá tato směrnice členským státům povinnost – jak vyplývá z jejího čl. 7 odst. 1 – zajistit přiměřené a účinné prostředky „zabraňující dalšímu používání zneužívajících klauzulí ve smlouvách, které uzavírají prodávající nebo poskytovatelé se spotřebiteli“. Pokud by přitom vnitrostátní soud mohl měnit obsah zneužívajících klauzulí v takových smlouvách, splnění dlouhodobého cíle stanoveného v článku 7 uvedené směrnice by mohlo být ohroženo, jelikož by došlo k oslabení odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívajícího v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní“. Žalobkyní stanovenou výši úrokové sazby a RPSN, zejména v kombinaci se smluvními pokutami, nelze hodnotit jinak než jako zneužívající klauzuli. Takovéto ujednání je v souladu s vnitrostátním právem absolutně neplatné. Na základě zneužívajícího ujednání se nelze domáhat jakéhokoli plnění. Moderace je tak vyloučena citovanou směrnicí a judikaturou SDEU. Z daného důvodu tak žalobkyni nelze přiznat ani sníženou úrokovou sazbu, nebo smluvní pokuty.

25. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně by tedy měla nárok na uhrazení v řízení požadované původní jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo dojít k přirůstání neplatně sjednaného úroku k jistině, jak žalobkyně v žalobě tvrdí. Žalobkyni tedy nevznikl nárok na zaplacení požadovaného úroku ve výši 9,55 % ročně, neboť smlouva o zápůjčce včetně sjednané úrokové sazby byla sjednána v rozporu s dobrými mravy a je neplatná. Totéž platí také pro žalobkyní požadované smluvní pokuty. Výsledná nesplacená jistina vzhledem k tomu, že žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce poskytla žalovanému částku ve výši 30 000 Kč, činí celkem 25 518 Kč. Žalovaný však vznesl námitku promlčení.

26. Judikatura k nepřiměřené výši úrokové sazby je sjednocená již od roku 2004. K nemravnosti smluvních pokut lze odkázat na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne [datum]. Minimálně od počátku roku 2012 tedy musela žalobkyně vědět, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná. Žalobkyně je navíc profesionálem v oblasti poskytování úvěru. Lze naprosto vyloučit, že by žalobkyně při tvorbě úvěrových smluv a nastavení úrokových sazeb nezohlednila zákonné limity a judikaturu, nekonzultovala dané s právníky a nebyla upozorněna na skutečnost, že taková smlouva je neplatná. Ostatně ke stejnému závěru dospěl i Okresního soudu Olomouci ve svém usnesení o zastavení exekuce. Dále lze citovat nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 308/21 ze dne [datum], který uvádí: „Existence právního institutu dobrých mravů není nová a nelze říci, že by pro rozhodovací praxi byla něčím neobvyklým, proto tento spravedlnostní korektiv nemůže vyvolávat dojem překvapivosti.“ 27. Soud dospěl k závěru, že důvody neplatnosti smlouvy o zápůjčce se vztahují i na navazující rozhodčí smlouvu, uzavřenou mezi účastníky, na základě které bylo vedeno rozhodčí řízení a následně vydán rozhodčí nález. Rozhodčí smlouva byla uzavřena ve stejný den jako smlouva o zápůjčce, nebyla tedy uzavřená samostatně, ale v návaznosti na uzavřenou smlouvu o zápůjčce, je tedy zřejmé, že existence rozhodčí smlouvy by bez smlouvy o zápůjčce neměla žádný smysl. Absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce se tak vztahuje i na rozhodčí smlouvu.

28. Ústavního soudu ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 996/18 ze dne [datum] uvádí: „…z hlediska promlčení nároku věřitele jsou zásadní okolnosti využití neplatné rozhodčí doložky. V souladu s výkladem provedeným shora zahájení rozhodčího řízení obecně vede ke stavění promlčecí lhůty i tehdy, jestliže je později rozhodčí nález zrušen nebo je konstatována jeho nevykonatelnost. Tento závěr však nemůže platit v případech, kdy nebankovní úvěrová společnost úmyslně zahájí rozhodčí řízení, přestože je znalá příslušné judikatury o neplatnosti rozhodčích doložek a zároveň si je vědoma skutečnosti, že jí uzavřená smlouva takovou problematickou rozhodčí doložku obsahuje (obdobně již usnesení ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1273/17).“ Právě otázka promlčení bezdůvodného obohacení, je v nyní posuzované věci řešena, jelikož s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy měla žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení.

29. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce a v návaznosti na to i rozhodčí smlouvy žalobkyni nevznikl nárok na úhradu smluvního úroku a smluvní pokuty. Nárok na zaplacení zbývající části jistiny pak soud shledal vzhledem ke vznesené námitce žalovaného jako promlčený. Soud proto žalobu žalobkyně v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 041,80 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 502,34 Kč, tedy odměna za 1 úkon činí 2 220 Kč, celkem byly realizovány 4 úkony právní služby, tj. celkem 8 880 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepsání vyjádření k žalobě ze dne [datum], sepsání dupliky dne [datum] a účast na jednání dne [datum]), dále za 4 režijní paušály celkem 1 200 Kč. [právnická osoba] na soudní jednání dne [datum] na trase [adresa] a zpět strávil právní zástupce žalovaného celkem [hodnota] půlhodin promeškaného času po 100 Kč/0,5 hod, tedy celkem 1 400 Kč. Právní zástupce žalovaného je plátcem DPH, které z částky 11 480 Kč činí 2 410,80 Kč. Právní zástupce žalovaného využil k cestě na soudní jednání dne [datum] a zpět vlakovou dopravu. Za jízdné [adresa] a zpět celkem 1 151 Kč. Celkem tedy uložil soud žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 15 041,80 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalovaného, v obecné třídenní pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

Poučení