18 C 211/2023 - 104

Rubrum

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Volfovu jako samosoudkyní ve věci: žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o určení vlastnického práva k odvolanému daru takto:

Výrok

I. Žaloba na určení, že žalobce je výlučným vlastníkem následujících nemovitostí pozemek parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba č. e. 15, rod. rekreace, pozemek parc. č. [číslo], pozemek parc. č. st. [číslo], spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/3 na pozemku parc. č. [číslo], všechny se nacházející v k. ú. [adresa], obec [adresa], zapsány na LV č. [hodnota] a na LV č. [hodnota] u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-východ, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované plnou náhradu nákladů řízení ve výši 17 597,73 Kč, k rukám právního zástupce žalované, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. .Žalobce se žalobou podanou k zdejšímu soudu domáhal určení, že je výlučným vlastníkem nemovitých věcí, v k.ú. [adresa], zapsaných na LV č. [hodnota] a č. [hodnota] u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-východ. Účastníci dne 23. 6. 2000 uzavřeli manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 23. 12. 2021. Za trvání manželství žalobce daroval žalované nemovité věci, v k.ú. [adresa], zapsané na LV č. [hodnota] a č. [hodnota] u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-východ, a to na základě Darovací smlouvy s dohodou o zřízení věcného břemene ze dne 8. 9. 2003 (dále jen „Darovací smlouva“). Žalobce přípisem ze dne 13. 1. 2021 odstoupil od Darovací smlouvy, neboť žalovaná udržovala mimomanželský poměr, navíc žalobce byl novým partnerem žalované fyzicky napaden. Žalovaná nepravdivě obviňovala žalobce z nadměrného užívání alkoholu, a v neposlední řadě i podněcovala v nezletilé dceři účastníků negativní vztah k žalobci. Žalobce považoval takové chování žalované za jednání v hrubém rozporu s dobrými mravy a vykládal jej jako nevděk. Žalovaná dosud předmětné nemovité věci žalobci nevrátila.

2. Žalovaná sdělila, že mezi ní a žalobcem byly dlouhodobé problémy. Minimálně od roku 2014 bylo jejich manželství v rozvratu. Žalobce byl chorobně žárlivý a nadměrně užíval alkohol. Žalovanou podroboval nepřetržitému dohledu, sledoval její mobilní telefon, kontroloval ji neustálými telefonáty. V roce 2019 žalovanou fyzicky napadl. Neshody se opakovaly, proto se žalovaná od žalobce odstěhovala. Od ledna 2020 udržovala mimomanželský poměr, neboť potřebovala morální i citovou podporu. Žádost o rozvod podala již v únoru 2020, tedy pouhý měsíc poté, co se sblížila s novým přítelem, panem [jméno FO]. Pomluvy o žalobci žalovaná nešířila. Nezletilá dcera má k žalobci negativní vztah, protože spolu netrávili příliš času již od jejího narození. Žalobce je k dceři velmi kritický a slovně jí napadal. Současně byla dcera svědkem i napadení žalované, což jejímu vztahu k žalobci neprospělo. S dcerou se účastnili i rodinné terapie, ale žalobce byl při následných telefonických hovorech podnapilý, a z toho důvodu nebylo možné s ním vést smysluplný rozhovor. Žalobcův výkon práva odpovídající věcnému břemeni na nemovitých věcech opakovaně způsobuje problémy, které musí řešit právní zástupce žalované. Závěrem žalovaná uvedla, že se vůči žalobci nedopustila žádného úmyslného a hrubého porušení dobrých mravů.

3. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, lze žalobou (návrhem na zahájení řízení) uplatnit, aby bylo rozhodnuto zejména o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.

4. Soud se zabýval posouzením, zda má žalobce na požadovaném určení vlastnictví naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým. Na takovémto určení pak má žalobce naléhavý právní zájem, neboť bez rozhodnutí soudu deklarujícího toto vlastnické právo by zásadně nemohl dosáhnout změny zápisu v katastru nemovitostí.

5. Strany učinily nesporným, že žalovaná je vlastníkem nemovitých věcí pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba č.e. 15, rod. rekreace, pozemku parc.č. [číslo], pozemku parc. č. st. [číslo] a spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/3 na pozemku parc.č. [číslo], nacházející se v k.ú. [adresa], obec [adresa], jak jsou zapsány na LV č. [hodnota] a LV č. [hodnota]. Předmětné nemovité věci nabyla od žalobce na základě Darovací smlouvy s dohodou o zřízení věcného břemene uzavřené dne 08.09.2003.

6. Soud v řízení provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“). Pokud žalobce navrhoval provedení důkazu jeho účastnickým výslechem nebo provedení důkazu výslechem svědkyně [jméno FO], svědka [jméno FO], [adresa] [jméno FO], soud tyto návrhy zamítl, neboť byly pro posouzení vznesených nároků nadbytečné, když soud má veškeré skutečnosti nezbytné pro rozhodnutí za prokázané ostatními v řízení provedenými důkazy. A v řízení bylo zjištěno:

7. Z Darovací smlouvy s dohodou o zřízení věcného břemene ze dne 8. 9. 2003 soud zjistil, že žalobce jako vlastník daroval žalované nemovité věci pozemek parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba č.e. 15, rod. rekreace, pozemek parc.č. [číslo], pozemek parc. č. st. [číslo] a spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/3 na pozemku parc.č. [číslo], nacházející se v k.ú. [adresa], obec [adresa], jak jsou zapsány na LV č. [hodnota] a LV č. [hodnota], včetně součástí a příslušenství, tj. vedlejších staveb, venkovních úprava trvalých porostů. Současně bylo Darovací smlouvou zřízeno na darovaných nemovitých věcech věcné břemeno práva doživotního bezplatného užívání, a to v rozsahu výlučného užívání spolu s žalovanou v poměru 1/1, tj. vždy ideální jednu polovinu nemovitých věcí bez bližšího rozlišení. Žalovaná věcné břemeno práva doživotního bezplatného užívání přijala, stejně jako povinnost práva strpět. Vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem přešlo na žalovanou a práva odpovídající věcnému břemeni na žalobce dnem vkladu vlastnického práva k nemovitým věcem a dnem zápisu věcných břemen do příslušného katastru nemovitostí, a to s účinky ke dni podání návrh na vklad příslušnému katastrálnímu úřadu.

8. Z výzvy k vrácení daru, odstoupení od darovací smlouvy ze dne 13. 1. 2021 soud zjistil, že žalobce odstoupil od Darovací smlouvy z důvodu chování žalované, neboť jej žalobce hodnotil jako jednání v hrubém rozporu s dobrými mravy, a současně vyzval žalovanou k vrácení daru, tedy darovaných nemovitých věcí. Ve výzvě byla popsána jednotlivá jednání žalované, a to zejména její mimomanželský poměr, a to již před datem 16. 1. 2020, konflikt žalobce s novým partnerem žalované, ke kterému mělo dojít dne 16. 1. 2020. Nový partner žalované měl žalobce fyzicky napadnout, čímž mu měl způsobit zranění krční páteře, frakturu žeber a další pohmožděniny na jeho těle. Dále že žalovaná při šetření konfliktu na policii měla uvádět nepravdivé informace, čímž se snažila označit žalobce jako viníka či původce konfliktu, nikoli jejího nového partnera. Obdobně měla žalovaná poskytnout nepravdivou výpověď i v rámci řízení o rozvod probíhající u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. V neposlední řádě i negativně působila na nezletilou dceru účastníků, kterou měla podněcovat k negativnímu postoji k žalobci a odmítání kontaktu s ním. V závěru výzvy byla žalovaná upozorněna, že pokud nedojde k vrácení daru, bude se žalobce domáhat ochrany svých práv soudní cestou.

9. Z odpovědi ze dne 21.1.2021 soud zjistil, že žalovaná informovala žalobce, že s vrácením daru nesouhlasí, neboť jím uváděné hrubého porušení dobrých mravů se nezakládá na pravdě a jsou účelově zkreslená. Navíc žalovanou psychicky i osobnostně poškozují. Žalovaná popřela, že by se dopustila žalobcem vytýkaného jednání. Současně uvedla, že se o nemovité věci řádně stará, avšak z důvodu hrubého chování žalobce je omezena ve řádném výkonu vlastnických práv i povinností a odstoupení do Darovací smlouvy považuje za bezdůvodné.

10. Z rozhodnutí komise projednávání přestupků města Zruč nad Sázavou ze dne 3. 6. 2020, sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že žalobce byl uznán vinným za spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. a) zák. č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, kterého se dopustil tím, že dne 17. 1. 2020 zaslal prostřednictvím aplikace WhatsApp panu [jméno FO], partnerovi žalované, zprávu ve znění „To tě ještě jednou bude mrzet, sráči!“, a tím úmyslně narušil občanské soužití tak, že jinému ublížil na cti tím, že ho hrubě urazil. Dále byl uznán vinným za spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3. zák. č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, kterého se dopustil tím, že dne 16. 1. 2020 v době od 22.30 hodin do 18. 1. 2020 do 17.37 hodin zasílal prostřednictvím aplikace WhatsApp panu [jméno FO] SMS a MMS zprávy, neustále mu telefonoval a svým jednáním ho obtěžoval, a dále rozeslala lživé SMS zprávy a fotografie spolupracovníkům pana [jméno FO], čímž se ho snažil v zaměstnání a u spolupracovníků zdiskreditovat, tedy úmyslně (v přímém úmyslu) narušil občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustil schválnosti. Rozhodnutím bylo žalobci uloženo napomenutí a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Současně byl žalobce upozorněn na hrozící správní trest ve formě pokuty, pokud by se i v budoucnu dopouštěl obdobného jednání.

11. Z rozhodnutí MÚ Kostelec nad Černými lesy ze dne 11. 9. 2020, č. j. [spisová značka], soud zjistil, že žalobce byl uznán vinným za spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. a), c) bod 4 zák. č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, jednáním spočívající v tom, že od 16. 1. 2020 do 9. 7. 2020 zasílal žalované nevhodné a urážlivé SMS zprávy, ve kterých jí psal, že je hloupá, bez mozku, bílá kurva, že jí šukání vlezlo na mozek, že si má zapíchat do prdele, a další. Dále zaslal od 17. 1. 2020 panu [jméno FO] dvě nahé fotky, kde byla žalovaná oblečená pouze v zástěře a otočená zády k žalobci, přičemž jí byly vidět hýždě. Tímto jednáním žalobce naplnil znaky skutkové podstaty přestupku dle podle § 7 odst. 1 písm. a), c) bod 4 zák. č. 251/2016 Sb. Od uložení správního trestu bylo upuštěno, neboť již samotné projednání věci před správním orgánem postačilo k nápravě žalobce. Žalobci však byla uložena povinnost nahradit náklady řízení.

12. Z rozhodnutí MÚ Kostelec nad Černými lesy ze dne 4. 1. 2021, č. j. [spisová značka], soud zjistil, že [jméno FO], nový partner žalované, nebyl uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. b) zák. č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, kterého se měl dopustit tak, že způsobil žalobci různá zranění, konkrétně distorsi krční páteře, zlomení žeber, hematom na koleni a lokti, které si vyžádalo lékařské ošetření a pracovní neschopnost žalobce. Ke zraněním mělo dojít při potyčce mezi žalobcem a [jméno FO]. Současně však stejným rozhodnutím byl uznán vinný žalobce, a to že dne 16. 1. 2020 udeřil žalovanou do oblasti klíční kosti a slovně jí urážel (že je kurva, ubožák), a dále [jméno FO] vyhrožoval vypíchnutím oka a také ho měl slovně urážet (že je hajzl, ubožák, čurák, má jít do prdele). Toto jednání bylo doloženo videonahrávkou. Žalobce se svým jednáním dopustil přestupku dle podle § 7 odst. 1 písm. a), c) bod 4 zák. č. 251/2016 Sb., a byla mu uložena pokuta ve výši 2 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení.

13. Ze žádosti o podání zprávy, kterou vypracoval za [právnická osoba]., [tituly před jménem] [jméno FO], adresované [právnická osoba] v Říčanech, OSVZ, SPOD, ze dne 20. 5. 2021 soud zjistil, že s rodinou [právnická osoba]. spolupracoval ve prospěch vztahu žalobce jako otce a jeho dcery. Uskutečnilo se několik setkání, tři s žalovanou, pět s žalobcem, a s nezletilou dcerou účastníků dalších pět setkání. Oba rodiče, tedy účastníci řízení byli kooperativní, účastnili se konzultací a dodržovali termíny. Žalovaná se zúčastnila úvodní konzultace. Dceru rozchod účastníků ovlivnil, některé události ovlivnili i její vztah k otci, který ale měl být problematický již dříve. Žalobce měl před dcerou žalovanou obviňovat z rozchodu, což si při setkání uvědomoval. Dcera vnímala, že za rozchod mohou oba rodiče, ale nebyla však schopna vnímat vztah s žalobcem nezávisle na konfliktu rodičů. V době spolupráce s [právnická osoba]. žila dcera s matkou a jejím novým přítelem. Soužití hodnotila jako dobré a vyhovující. Žalobce a jeho dcera se zcela rozcházeli při vnímání jejich vztahu před rozchodem, dcera měla pocit, že žalobce o ni neprojevoval zájem již dříve. O styk s otcem nejevila zájem. Současně byl v dané době stále znatelný probíhající konflikt mezi účastníky, navzájem obviňovali jeden druhého. Bylo doporučeno dceři poskytnout časový prostor 3-6 měsíců a následně spolupracovat v součinnosti s matkou. Současně bylo doporučeno pokračovat v individuální práci s rodiči s cílem přispět k obnově vztahu mezi žalobcem a jeho dcerou.

14. Z rozsudku č.j. [spisová značka] ze spisu vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že dne 7. 2. 2020 byl žalovanou podán návrh na rozvod manželství. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 16. 3. 2021, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 23. 12. 2021. Žalobce opakovaně v řízení žádal o jeho přerušení, k jednání soudu se nedostavil, protože se obával covidové nákazy. Soud rozhodl v jeho nepřítomnosti, neboť byl zastoupen advokátkou, která jeho práva řádně hájila. V řízení bylo prokázáno, že účastníci nejprve vedli spokojený život, ale pak se vzájemně začali odcizovat. Žalobce postupně začal žalovanou přehnaně kontrolovat, zasílal ji nevhodné, urážlivé zprávy. V době podání návrhu na rozvod manželství účastníci více než rok nevedli společnou domácnost, a stejnou dobu se intimně nestýkali. Žalovaná měla již nového partnera, se kterým žila, že vztah manželů byl trvale a nenapravitelně rozvrácen a obnovení manželského soužití nebylo možné.

15. Z rozsudku č.j. [spisová značka] ze dne 25. 11. 2021 ze spisu vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že Krajský soud v Praze jako soud odvolací neshledal opodstatněnost odvolacích argumentů. Odvolací soud sice doplnil dokazování a dospěl k závěru, že by požívání alkoholických nápojů žalobcem vybočovalo ze společensky běžně akceptované normy, avšak závěry soudu prvního stupně, , týkající se skutkového stavu věci i právní závěry shledal za správné, a rozsudek zdejšího soudu jako věcně správný potvrdil.

16. Z rozsudku č.j. [spisová značka] ze spisu vedeném z zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že byl zamítnut návrh na úpravu styku žalobce s nezletilou dcerou [jméno FO], narozenou 4. 8. 2007 před a po rozvodu. Dle odůvodnění soud dovodil, že úprava takového styku není prozatím v zájmu nezletilé [jméno FO], neboť vztah rodičů nezletilé je velmi konfliktní, dotýká se bezprostředně nezletilé, která je proti své vůli do něj rodiči vtahována, zejména pak otcem, který svým jednáním proti její matce a citovým vydíráním naopak nezletilou staví proti sobě. Nezletilá, které je 14 let, se s otcem stýkat odmítá, neboť nechce od něj poslouchat, že jenom matka zavinila rozpad jejich manželství.

17. Po skutkové stránce soud uzavřel, že účastnicí uzavřeli dne 8. 9. 2003 Darovací smlouvu s dohodou o zřízení věcného břemene, kterou žalobce jako vlastník daroval žalované předmětné nemovité věci včetně součástí a příslušenství, tj. vedlejších staveb, venkovních úprava trvalých porostů. Současně bylo Darovací smlouvou zřízeno na darovaných nemovitých věcech věcné břemeno práva doživotního bezplatného užívání, a to v rozsahu výlučného užívání spolu s žalovanou v poměru 1/1, tj. vždy ideální jednu polovinu nemovitých věcí bez bližšího rozlišení. Dne 7. 2. 2020 byl žalovanou podán návrh na rozvod manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 16. 3. 2021, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 23. 12. 2021, ve spojení s rozsudkem Krajského soud v Praze ze dne 25. 11. 2021, č. j. [spisová značka]. Výzvou k vrácení daru, odstoupení od darovací smlouvy ze dne 13. 1. 2021 žalobce od Darovací smlouvy odstoupil z důvodu chování žalované, neboť jej žalobce hodnotil jako jednání v hrubém rozporu s dobrými mravy, a současně vyzval žalovanou k vrácení daru, tedy darovaných nemovitých věcí. Žalovaná s vrácením daru nesouhlasila, což žalobci sdělila v odpovědi ze dne 21. 1. 2021, neboť jím uváděné hrubého porušení dobrých mravů považovala za nepravdivé či účelově zkreslená, a odstoupení od Darovací smlouvy považovala za bezdůvodné. Soužití účastníků, a především pak v době před podáním návrhu na rozvod i v době rozvodové řízení provázelo řadu konfliktů. Několik konfliktů bylo řešeno přestupkovou komisí MÚ [adresa] či [adresa]. Z konečných rozhodnutích však vyplývá, že zejména jednání žalobce směřované vůči žalované či vůči jejímu novému partnerovi, bylo hodnoceno jako problematické. Jednalo se o zasílání vulgárních SMS zpráv, slovních urážek, dokonce i fyzického napadení žalované. Za uvedená jednání byl žalobce uznán vinným za spáchání přestupku proti občanskému soužití. Stejně tak bylo vyhodnoceno i jednání žalobce vůči novému příteli žalované ze dne 16. 1. 2020 a přestupkovou komisí MÚ [adresa] byl žalobce potrestán uložením pokuty.

18. Po právní stránce soud postupoval dle znění zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen obč.zák.), a to při aplikaci ust § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. vzhledem k okamžiku poskytnutí daru.

19. Dle ust. § ust. § 630 obč.zák podle kterého se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

20. Občanský zákoník ani jiný právní předpis neobsahuje definici pojmu dobré mravy. Tuto definici nelze odvodit ani z ustanovení § 3 odst. 1 obč.zák., podle něhož "výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bezprávního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy“. Konstantní judikatura vyšších soudů chápe dobrými mravy souhrn určitých etických a kulturních obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Tento obecný horizont, který vývojem společnosti rozvíjí i svůj morální obsah v prostoru a čase, musí být posuzován z hlediska konkrétního případu také právě v daném čase, na daném místě a ve vzájemném jednání účastníků právního vztahu. Při hodnocení musí být brán zřetel na konkrétní individualizovaný případ. Předně je třeba uvést, že z ustanovení § 630 obč.zák. nelze vyvodit, že by závadné jednání obdarovaného muselo dosáhnout takového stupně závažnosti jednání, které by založilo trestněprávní či správněprávní odpovědnost obdarovaného. Kromě rozsahu a intenzity jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, jež bylo kvalifikováno jako trestný čin nebo přestupek, mohou i jiná závadná jednání ze strany obdarovaného rovněž vést k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru podle ustanovení § 630 obč.zák. Musí se však jednat vždy o takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity nevzbuzuje žádné pochybnosti o jeho kolizi s dobrými mravy. Tato kolize - závadné jednání - však vždy musí dosáhnout intenzity, která je spojena s nikoli " běžným", nýbrž hrubým porušením dobrých mravů. Nikoli tedy každé jednání, ač by mohlo být jinak označeno za nemravné, lze bez dalšího podřadit pod ustanovení § 630 obč.zák.

21. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 1794/2018 ze dne 26.2.2019 z hlediska naplnění podmínek pro možnost odvolání daru pro nevděk je třeba se zabývat tím, zda se obdarovaný vůči dárci dopustil jednání zjevně porušujícího dobré mravy, včetně toho, zda takovým jednáním úmyslně nebo z hrubé nedbalosti dárci ublížil. Pojmem zjevného porušení dobrých mravů zákonodárce patrně nezamýšlel synonymum pro dříve užívaný pojem „hrubé porušení dobrých mravů“, ale jde-li o zjevnost, pak se tím myslí jeho očividnost navenek, kterou není třeba bez dalšího hlouběji dokazovat. Je třeba komplexní hodnocení závadného chování, jež v sobě nese prvky subjektivního a objektivního vyhodnocení tvrzeného revokačního důvodu. Rozhodujícím má být především objektivní hledisko, teprve na místě druhém má nastoupit úvaha, jak nemravné chování pociťoval sám dotčený dárce. Nepochybným je vyhodnocení, jak moc intenzivně dárce vnímá závadné chování obdarovaného, tj. jak moc se cítí amorálním činem ublížen. Teprve vzájemným srovnáním a následným vyhodnocením obou hledisek lze dospět k důvodnému závěru o patřičnosti revokace. Uvedené však neznamená, že pouhé subjektivní přesvědčení dárce o tom, že obdarovaný se vůči němu zachoval nevděčně (tj. vnímá skutek obdarovaného jako ublížení), samo o sobě postačuje k revokaci; závěr o patřičnosti revokace je třeba objektivizovat testem dobrých mravů. Je třeba posoudit všechny skutkové okolnosti chování jak obdarovaného, tak i samotného dárce – je třeba věc posoudit v závislosti na tom, jak k chování došlo, z jakých příčin a mezi kým.

22. K naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru tak směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného pochybnosti o kolizi s dobrými mravy (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 228/2000, ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003, ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 33 Cdo 2425/98, ze dne17.2.2010, sp.zn. 33 Cdo 5202/2008, sp.zn. 33 Cdo 4503/2007).

23. Soud neshledal žádný zásah do práv dárce, aby bylo možno vrátit dar. Již v rozvodovém řízení bylo evidentní, že manželství účastníků nefungovalo delší dobu. Už od podzimu 2019 spolu manželé nežili. Oba soudy konstatovaly, že mimomanželský poměr žalovaná navázala v době, kdy manželství bylo již rozvráceno a výrazně se na tom podílelo chování žalobce. Mezi účastníky, resp. mezi bývalými manželi, docházelo k neshodám. Kdo se choval nevhodně byl žalobce a to jako manžel k manželce, a rovněž k jejímu novému partnerovi, jak uzavřely i přestupkové komise, když uznaly žalobce vinným z přestupků proti občanskému soužití, jak proti žalované, tak jejímu novému partnerovi. Dcera účastníků s otcem ( žalobcem) nemá dobrý vztah, nikoliv však kvůli nabádání od matky ( žalované), ale proto, že podle dcery o ni otec nejevil nikdy dostatečný zájem. V řízení nebylo prokázáno jakékoliv chování žalované, které by objektivně bylo způsobilé k navrácení daru, jak z hlediska svého rozsahu a intenzity, a to i při zohlednění vzájemného jednání účastníků, vzbuzovalo z hlediska společenského, tak i hlediska objektivizovaného, pochybnosti o kolizi s dobrými mravy, jak má na mysli ust. § 630 obč.zák. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

24. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná a náleží jí plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalované je plátcem této daně. Účelně vynaložené náklady řízení žalované přitom představují: odměnu zástupce - advokáta za 4 úkony právní služby po 3 100 Kč (ze základu 50 000 Kč) – příprava a převzetí zastoupení, účast u jednání soudu 13. 5. 2024, sepis vyjádření k žalobě, 1x porada s klientem přesahující jednu hodinu, 4 náhrady hotových výdajů po 300 Kč, cestovné za cestu k jednáním soudu Pardubice – Kolín a zpět 741,03 Kč (94 km, průměrné spotřebě 5,9l/100km a vyhláškové ceně paliva 38,70 Kč/l a při započtení 5,60 Kč za kilometr dle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb.), náhradu za promeškaný čas za cestu k uvedeným jednáním za 4 půlhodin á 100 Kč; to vše dle § 7, § 11 odst. 1 písm. a, d, g), § 13 odst. 3, § 14 odst. 3, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Celkem tak náhrada účelně vynaložených nákladů řízení před soudem žalované činí 17 597,73 Kč. Jejich zaplacení soud uložil žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., k rukám zástupce žalované dle § 149 odst. 1 o.s.ř. Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.

Poučení