18 C 223/2023 - 203

Rubrum

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Markem Peřinou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o zaplacení 41 098,10 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 127 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18,90 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 24 917,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 917,10 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalované částku 9 130,87 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobním návrhem doručeným soudu dne 1. 2. 2023 se žalobkyně domáhala, aby bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna jí zaplatit částku ve výši 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení, spolu se stanovením náhrady nákladů řízení.

2. V žalobě žalobkyně uvedla mimo jiné, že mezi ní, jako nájemcem a žalovanou, jako pronajímatelem, byla dne 16. 11. 2021 uzavřena smlouva o nájmu bytu, jejímž předmětem byl nájem bytové jednotky č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], vymezené dle zákona o vlastnictví bytů v budově č. p. [Anonymizováno], bytový dům, postavené na pozemku parc. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, zapsané na LV č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obci [adresa] (dále jen „byt“). Uvedenou smlouvou bylo sjednáno mj. nájemné ve výši 12 500 Kč a úhrady za služby poskytované s nájmem ve výši 1 350 Kč jako záloha na elektrickou energii a 1 180 Kč jako záloha na plyn. Současně bylo sjednáno složení jistoty ze strany žalobkyně k rukám žalované, k čemuž následně došlo ve dvou platbách, a to dne 4. 12. 2021 platbou ve výši 30 050 Kč (platba na jistotu ve výši 15 000 Kč a zbytek částky nájem) a dne 27. 12. 2021 platbou ve výši 25 030 Kč (platba na jistotu ve výši 10 000 Kč a zbytek částky nájem). Nájemní vztah byl sjednán na dobu určitou od 1. 12. 2021 do 30. 11. 2022. Byt byl žalovanou předán žalobkyni spolu se sepsáním předávacího protokolu ze dne 1. 12. 2021. Na základě dohody žalobkyně s žalovanou byl nájemní vztah ukončen dohodou k 31. 7. 2022, kdy byl sepsán předávací protokol ze dne 30. 7. 2022, v němž nebyly uvedeny žádné výhrady k předávanému bytu. Žalobkyně nesplnila svou povinnost uloženou jí ustanovením § 2254 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tedy vrátit složenou jistotu v plné výši žalobkyni, a to přes výzvu právního zástupce žalobkyně ze dne 12. 10. 2022 odeslanou do vlastních rukou žalobkyně i na její e-mailovou adresu. Předmětem řízení je tak dle žalobkyně její nárok vůči žalované na zaplacení částky v celkové výši 25 000 Kč (vrácení složené jistoty při skončení nájmu žalobkyni) s příslušenstvím. Přílohou žalobkyně soudu předložila kopii SMS komunikace mezi ní a žalovanou, předávací protokol ze dne 1. 12. 2021, předávací protokol ze dne 30. 7. 2022, výzvu k vrácení jistoty ze dne 12. 10. 2022 vč. podacího lístku a vrácené obálky, kopii odchozích plateb ve výši 25 030 Kč a 30 050 Kč, smlouvu o nájmu bytu ze dne 16. 11. 2021.

3. Ve věci byl soudem vydán dne 16. 2. 2023 platební rozkaz, proti kterému následně žalovaná podala v zákonné lhůtě odpor, který odůvodnila tak, že žalovaná částka 25 000 Kč byla použita na sanaci bytu po opuštění nájemkyní tak, aby bylo možno jej opět plnohodnotně užívat, protože původně plně vybavený byt byl vrácen kompletně bez nábytku, dokonce bez osvětlení a bez kuchyňské linky. Následně žalovaná rozšířila své vyjádření, kdy popsala průběh předání bytu (na počátku nájemního vztahu i na jeho konci), jednání ohledně výměny vybavení bytu včetně kuchyně, domluvu o dřívějším ukončení nájmu, dále navrácení bytu do „obyvatelného“ stavu a vyúčtování služeb spojených s nájmem bytu. Přílohou žalovaná soudu předložila kopii e-mailové zprávy od [Anonymizováno].[Anonymizováno] ze dne 26. 7. 2022, fotografie bytu po převzetí od žalobkyně, kopii SMS a e-mailové komunikace mezi ní a žalobkyní a dále vyúčtování elektřiny, plynu a zaplacených záloh na vodné, stočné, úklid, společnou elektřinu, výtah, pojištění a správu a odměnu statutárního orgánu SVJ.

4. Na soudním jednání dne 19. 10. 2023 pak žalovaná k dotazu soudu označila za nesporné tvrzení žalobkyně o složení jistoty ve výši 25 000 Kč k rukám žalované v souladu s uzavřenou smlouvou o nájmu bytu ze dne 16. 11. 2021. Dále byla žalovaná poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o povinnosti doplnit svá skutková tvrzení a označit k těmto tvrzením důkazy tak, aby bylo zřejmé, zda a jakým konkrétním způsobem žalovaná použila žalobkyní složenou jistotu na sanaci bytu (jeho uvedení do stavu užívání), zda a jakým konkrétním způsobem tuto situaci (sanaci bytu) způsobila žalobkyně, a dále, jaký případný přeplatek či nedoplatek vnikl žalobkyni v souladu s vyúčtováním spotřebovaných služeb (tj. elektřina, plyn, vodné a stočné, úklid+elektřina společných prostor), to vše v souladu s uzavřenou smlouvou o nájmu bytu ze dne 16. 11. 2021.

5. Dne 16. 11. 2023 bylo soudu doručeno podání žalované, v němž tato doplnila skutková tvrzení a důkazy, přičemž nejprve potvrdila, že dne 16. 11. 2021 uzavřela s žalobkyní nájemní smlouvu, kdy předmětem nájmu byla nemovitost ve vlastnictví žalované - bytová jednotka [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (dále jen „byt“), dále sdělila, že nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to od 1. 12. 2021 do 30. 11. 2022 s tím, že obě strany měly zájem na dlouhodobém pronájmu, tedy se dohodly, že nájemní smlouvu v případě oboustranné spokojenosti prodlouží i na další období. Nájemní smlouvou bylo sjednáno nájemné ve výši 12 500 Kč měsíčně, přičemž na nájemném bylo za období trvání nájemní smlouvy (12/2021 - 7/2022) uhrazeno 100 000 Kč. Nájemní smlouvou byly dále sjednány měsíční zálohy na plyn ve výši 1 350 Kč měsíčně, jež byly v této výši hrazeny za měsíce 12/2021 - 2/2022 včetně, v měsících 03/2022 - 07/2022 pak žalobkyně na žádost žalované hradila zálohu ve výši 1 930 Kč, celkem pak žalobkyně na zálohách na plyn uhradila částku 13 700 Kč. Dále byly sjednány měsíční zálohy na elektrickou energii ve výši 1 180 Kč, přičemž na zálohách na elektrickou energii uhradila žalobkyně za období trvání nájemní smlouvy (12/2021 - 7/2022) částku 9 440 Kč. V souladu s nájemní smlouvou pak nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu měly být hrazeny na bankovní účet žalované vždy do 25. dne měsíce předcházejícího měsíci, za který se nájemné platí. Žalovaná dále zajistila žalobkyni dodávky vody, odvádění odpadních vod, úklid a elektrickou energii ve společných prostorách a provoz výtahu, přičemž na tyto služby nehradila žalobkyně zálohy. V nájemní smlouvě bylo dále jednáno, že nejpozději do 15. 12. 2021 složí nájemce jistotu ve výši 25 000 Kč, a dále že pronajímatel je oprávněn jednostranně započíst složenou jistotu na úhradu dlužného nájemného, záloh, nebo na splnění dalších povinností nájemce vyplývajících z nájmu. Jistota byla uhrazena platbou ze dne 27. 12. 2021. Byt byl žalobkyni předán do užívání dne 1. 12. 2021, a to plně zařízený a vybavený, přičemž o předání bytu žalobkyni byl sepsán předávací protokol, v němž byly zaznamenány stavy měřidel energií a dále popsáno vybavení: kuchyňská linka + sporák, gauč červený, Ikea křeslo, skříň Ikea posuvné dveře, stůl kuchyňský [právnická osoba] a kotel Vic Trix ERP 24TT. Podle žalované se v bytě v době předání nacházelo více nábytku, ale nebyl podrobně vypisován v předávacím protokole, jelikož u něho žalovaná netrvala na tom, že zde musí zůstat. Ohledně nábytku a zařízení uvedeného v předávacím protokole bylo dohodnuto, že v bytě zůstane. Byt byl při předání vhodný k okamžitému plnohodnotnému užívání. Žalobkyně se pak měla v lednu 2022 obrátit na žalovanou s žádostí, že by chtěla vyměnit kuchyňskou linku a nábytek, jelikož se jí nelíbí, je málo moderní a není podle jejího vkusu. Jelikož měla žalovaná zájem na dlouhodobém pronájmu a chtěla žalobkyni vyjít vstříc, souhlasila, že si žalobkyně může vyměnit kuchyňskou linku a nábytek za předpokladu, že nová kuchyňská linka a nábytek v bytě po ukončení nájmu zůstane. Bez slibu stoprocentní náhrady nábytku kus za kus jen v jiném designu by žalovaná nikdy nesouhlasila s odstraněním původního nábytku v bytě. V této souvislosti pak v e-mailu ze dne 10. 2. 2022 žalovaná žalobkyni napsala, že je ochotna přispět na kuchyňskou linku max. 50 % a že by se s příspěvkem chtěla vejít do 5 000 Kč. Žalovaná dokonce pomohla žalobkyni na její žádost s odvozem původního nábytku do sběrného dvora, a to spolu s řemeslníkem panem [jméno FO], který může potvrdit, že se při stěhování žalovaná s žalobkyní bavily o tom, že nový nábytek v bytě po ukončení nájmu zůstane. Strany se přitom měly ústně dohodnout, že žalovaná zakoupí nové vestavné kuchyňské spotřebiče (varnou desku, troubu) a žalobkyně zajistí zbytek kuchyně. Žalobkyně do bytu následně namontovala novou kuchyňskou linku, spotřebiče jí dodala a zakoupila žalovaná. Žalovaná předpokládala, že platí dohoda na dlouhodobém pronájmu a dohoda, že nový nábytek v bytě zůstane i po ukončení nájemní smlouvy. Dne 6. 6. 2022 žalobkyně žalované napsala SMS, že se jí naskytla příležitost výhodnějšího bydlení, tak by se chtěla dohodnout na ukončení pronájmu. Žalovaná opět chtěla vyjít žalobkyni vstříc, nájemní smlouva tedy byla ukončena dohodou stran ke dni 31. 7. 2022. Již před předáním bytu žalobkyně řekla žalované, že si odmontovala kuchyňskou linku, s čímž žalovaná nesouhlasila, nicméně nebylo v jejích možnostech žalobkyni donutit, aby kuchyňskou linku znovu namontovala. Dne 30. 7. 2022 došlo k předání bytu žalobkyní žalované. Žalovaná při předání bytu zjistila, že celá kuchyňská linka byla opravdu odmontovaná a že v bytě chyběl i další nábytek. O předání bytu zpět žalované byl sepsán předávací protokol, v němž je uvedeno vybavení bytu ke dni předání žalované: ložnice - velká skříň s posuvnými dveřmi, IKEA křeslo, 1x knihovna a kotel Vic Trix ERP 24TT. Z výše uvedeného předávacího protokolu vyplývá, že žalobkyně předala žalované byt bez kuchyňské linky, gauče a kuchyňského stolu. Stav bytu při předání zpět žalované prokazuje i fotografie předložená žalovanou. U předání bytu byl kromě žalobkyně a žalované přítomen rovněž pan [jméno FO], který může potvrdit, v jakém stavu se byt při převzetí nacházel. Žalobkyně dokonce v bytě odmontovala i žárovky a objímky včetně svorkovnic, čehož si žalovaná při předání bytu nevšimla a zjistila to až při další návštěvě bytu, proto to není zaznamenáno v předávacím protokole. Žalobkyně tedy musela pozvat řemeslníky, aby znovu namontovali žárovky. Při předání bytu žalovaná žalobkyni upozornila, že náklady na zřízení nové kuchyňské linky a na uvedení bytu do původního stavu budou započteny oproti jistotě, kterou žalobkyně složila. V nájemní smlouvě si přitom strany ujednaly, že v případě skončení nájmu je nájemce povinen předat pronajímateli předmět nájmu nejpozději v den skončení nájmu, a to se vším vybavením a zařízením ve stavu, v jakém jej převzal. Dále podle nájemní smlouvy lze změny a doplňky nájemní smlouvy provést pouze po vzájemné dohodě obou smluvních stran formou písemných vzestupně číslovaných dodatků. Písemnou formu musí mít také veškeré jiné dohody nebo jednostranné právní úkony smluvních stran související s touto smlouvou. I pokud by tedy žalobkyně tvrdila, že žalovaná souhlasila s tím, že žalobkyně může odvést veškeré vybavení bytu včetně kuchyňské linky (což je samozřejmě nesmysl), nebylo by takové ujednání platné pro nedostatek formy. A podle nájemní smlouvy nájemce není bez předchozího písemného souhlasu pronajímatele oprávněn provádět jakékoliv stavební či dispoziční úpravy předmětu nájmu, přičemž takové jednání bude vždy považováno za porušení povinností nájemce zvlášť závažným způsobem. V případě, že toto ujednání nájemce poruší, je povinen na při odevzdání předmětu nájmu zpět pronajímateli, uvést na vlastní náklady předmět nájmu do stavu, ve kterém mu byl touto smlouvou odevzdán. Žalobkyně tedy byla povinna předat byt včetně veškerého vybavení a zařízení ve stavu, v jakém jej převzala, tuto povinnost však žalobkyně porušila, což vyplývá z předávacích protokolů, ve kterých je uvedeno vybavení a zařízení bytu ke dni 1. 12. 2021 a následně ke dni 30. 7. 2022. Žalobkyně pak na uvedení bytu do původního stavu vynaložila náklady v celkové výši 28 322 Kč (blíže viz seznam v podání žalované). K některým položkám již žalovaná nemá doklady o zakoupení, nicméně vše nakupovala v OBI a přikládá ceny těchto položek dle ceníku OBI. Žalovaná se snažila uvést byt do původního stavu za co nejnižší cenu, kupovala nejlevnější materiál, jedná se o nejnižší částky, za které bylo možno materiál vůbec pořídit. Žalobkyně tedy způsobila žalované škodu tím, že porušila své povinnosti z nájemní smlouvy. Žalovaná musela vynaložit náklady na uvedení bytu do původního stavu, přičemž za tuto škodu odpovídá žalobkyně. Žalovaná tak započetla náklady na uvedení bytu do původního stavu (kdy prokazatelně vynaložila částku 28 322 Kč) oproti nároku žalobkyně na vrácení jistoty s tím, že se nejedná o vzájemný návrh podle § 97 o. s. ř., ale o obranu proti návrhu žalobkyně. Dle tvrzení žalované tato předžalobní výzvu ze dne 12. 10. 2022 neobdržela, neboť v mezidobí změnila své bydliště a předžalobní výzva jí tedy nebyla doručena. Pokud se týká vyúčtování záloh na služby spojené s užíváním bytu, potřebovala žalovaná pro jeho vyhotovení podklady od dodavatelů energií a od SVJ. Vyúčtování plynu bylo žalované doručeno v lednu 2023. Vyúčtování od SVJ (vodné, stočné, úklid domu, energie společných prostor, výtah) bylo doručeno v únoru 2023. Vyúčtování záloh na služby spojené s užíváním bytu upravuje zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, v platném znění. Pro případ předčasného ukončení nájemním vztahu není stanovena právními předpisy žádná výjimka pro délku zúčtovacího období a zúčtovací období skončí stejně, jako by skončilo v případě pokračování nájemní smlouvy. Počátek zúčtovacího období tedy začal dne 1. 12. 2021 a konec zúčtovacího období nastal dne 30. 11. 2022. Žalovaná tedy byla povinna doručit žalobkyni vyúčtování nejpozději do 31. 3. 2023. Dne 25. 3. 2023 se žalované narodila dcera, žalovaná tedy z důvodu zdravotních a časové zaneprázdněnosti neprovedla vyúčtování v uvedeném termínu. Žalovaná provedla vyúčtování záloh na služby v dubnu 2023 a vyúčtování zaslala soudu i právnímu zástupci žalobkyně. Proti provedenému vyúčtování mohla žalobkyně podat do 30 dnů od doručení vyúčtování námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování podle § 8 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb. Žádné takové námitky žalovaná neobdržela. Celkový nedoplatek žalobkyně na službách spojených s užíváním bytu činí 9 186,51 Kč (blíže viz vyúčtování v podání žalované). Žalovaná vznáší v této výši námitku započtení pro případ, že by některé položky vynaložené na nákladech na uvedení bytu do původního stavu posoudil soud jako nedostatečně prokázané nebo nezpůsobilé k započtení. Nejedná se o vzájemný návrh podle § 97 o. s. ř., ale o obranu proti návrhu žalobkyně. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že žalobkyně nemá nárok na vrácení uhrazené jistoty ve výši 25 000 Kč, neboť tato jistota byla započtena oproti nákladům na uvedení bytu do původního stavu, které byly vynaloženy ve výši 28 322 Kč. Na spotřebovaných energiích vznikl žalobkyni nedoplatek ve výši 9 186,51 Kč. Žalobkyně tedy nemá žádný nárok vůči žalované, naopak je to žalovaná, kdo má proti žalobkyni nárok ve výši 12 488,51 Kč. Tento nárok však žalovaná v tomto řízení neuplatňuje. S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhuje, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta a aby bylo žalobkyni uloženo uhradit žalované náhradu nákladů řízení. Přílohou žalovaná soudu předložila výpis z katastru nemovitostí ohledně předmětného bytu, kopii SMS a e-mailové komunikace mezi ní a žalobkyní, tabulku plateb žalobkyně, fotokopie příslušných položek dle ceníku [Anonymizováno], kopii čestného prohlášení [jméno FO] ze dne 14. 11. 2023 a čestného prohlášení [jméno FO] ze dne 13. 11. 2023, tabulky jednotlivých vyúčtování a dále vyúčtování elektřiny, plynu a zaplacených záloh na vodné, stočné, úklid, společnou elektřinu, výtah, pojištění a správu a odměnu statutárního orgánu SVJ a kopii rodného listu dcery žalované [jméno FO].

6. Poté dne 11. 1. 2024 bylo soudu doručeno podání žalované, v němž tato oznámila soudu, že po vypořádání námitek žalobkyně ohledně provedeného vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu a po provedení přepočtu v souladu s námitkami žalovaná dospěla k závěru, že celkový nedoplatek žalobkyně na službách spojených s užíváním bytu činí 3 348,10 Kč namísto dříve uvedené částky 9 186,51 Kč, kdy žalovaná vznáší ve výši 3 348,10 Kč námitku započtení pro případ, že by některé položky vynaložené na nákladech na uvedení bytu do původního stavu posoudil soud jako nedostatečně prokázané nebo nezpůsobilé k započtení. Přílohou žalovaná soudu předložila jednotlivá vyúčtování, námitku žalobkyně proti vyúčtování ze dne 20. 12. 2023 a sdělení žalované k námitkám žalobkyně ze dne 11. 1. 2024.

7. Dne 22. 1. 2024 pak bylo soudu doručeno podání žalobkyně, v kterém se tato vyjádřila k doplnění skutkových tvrzení s tím, že se žalovaná mýlí, když uvádí, že byt byl k okamžitému plnohodnotnému užívání. Tak prvně měl být byt vyklizený, což žalovaná nezvládla a mnohé vybavení vyklízela dávno po tom, co žalobkyně byt užívala. Dále žalovaná rovněž rozporuje plnohodnotnost užívání za situace, kdy v průběhu nájemního vztahu docházelo k mnohým stavebním úpravám ze strany žalované. Žalovaná dále tvrdí, že existoval jakýsi „předpoklad“ že zůstane nová kuchyňská linka v bytě, na kterou však žalovaná nepřispěla jedinou korunou. Z podstaty věci by byl holý nonsens, kdyby na tuto variantu zhodnocení bytu pronajímateli jakýkoliv nájemník přistoupil, aniž by se pronajímatel jakkoliv podílel na pořizovací ceně nového vybavení bytu. Pokud žalovaná tvrdí, že by bez stoprocentního slibu náhrady nábytku s výměnou nikdy nesouhlasila, nechť toto soudu prokáže, neboť toto je v příkrém rozporu s předávacím protokolem, který žalovaná podepsala. To že žalobkyně s žalovanou jednaly o tom, že by žalovaná na kuchyňskou linku přispěla, žalobkyně nepopírá. K žádné konkrétní dohodě však nedošlo a žalovaná nepřispěla ničeho. Tvrzení o dohodě, že měla být u stěhování ujednána jakákoliv dohoda, je lží žalované, kterou účelově podporuje člověk jménem [jméno FO]. Žalovaná si protiřečí, když tvrdí, že se o tomto bavily u vyklízení kuchyně, když by tímto popírala svá předchozí tvrzení, že by bez předchozího stoprocentního ujištění náhrady nábytku s tímto nikdy nesouhlasila. Proč by tuto dohodu tedy uzavíraly během stěhování tak není jasné. Pokud žalovaná z neznámého důvodu předpokládala, že jí žalobkyně, jako nájemník, zařídí novou kuchyň, kterou jí v bytě nechá, tak se mýlila. Tvrzení žalované a [jméno FO] žalobkyně popírá a své tvrzení dokládá rovněž čestným prohlášením jejího bratra [jméno FO]. [jméno FO], [tituly za jménem], ze dne 9. 1. 2024, který kuchyni s žalobkyní stěhoval. Ten uvádí, že byl přítomen u stěhování nábytku žalované (kuchyně, gauč, skříň, radiátoru, postele a dalšího příslušenství) a nikdy, a to v přítomnosti žalované, nebo s jejím mužem nebyla vedena žádná konverzace na téma jakékoliv náhrady za odvážený nábytek. Současně tvrzení žalobkyně podporuje [jméno FO]. [jméno FO], která ve svém čestném prohlášení ze dne 8. 1. 2024 uvádí, že během prohlídky neproběhlo žádné formální ujednání o ponechání náhrady za odvezený nábytek žalované. Pokud žalovaná tvrdí, že nesouhlasila s demontáží linky, kterou pořídila žalobkyně, absentuje zde důvod, proč toto neuvedla v předávacím protokole a začala jakýkoliv nárok týkající se kuchyňské linky vytahovat až jako procesní obranu při uplatnění nároku žalobkyně na řádné vyúčtování složené jistoty. Pokud žalovaná tvrdí, že nebylo v jejich možnostech donutit žalobkyni znovu namontovat předmětnou kuchyň, tak je zde ovšem předpoklad, že jako Členka [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a Členka a [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] pro [adresa]-[Anonymizováno], si musela být dobře vědoma, (za předpokladu, že by její tvrzení však byla pravdivá), že toto má uvést v předávacím protokole, což se však nestalo. Pokud žalovaná tvrdí, že si žalobkyně z bytu odnesla žárovky a svorkovnice, čehož si žalovaná údajně nevšimla, protože bylo denní světlo a nepotřebovala svítit, tak minimálně si potřebovala žalovaná rozsvítit v chodbě, kde není okno a denní světlo jí tam moc neposvítí. To, že chybí kuchyně, si však i za denního světla žalovaná asi všimla, ale i tak toto nezaznamenala řádně do předávacího protokolu. Tato konstrukce žalované je opět smyšlený nonsens. Žalobkyně na základě výše uvedeného má za to, že je jí uplatněný nárok po právu a trvá na něm, neboť z doplnění skutkových tvrzení žalovanou nebyl prokázán opak. Přílohou žalobkyně soudu předložila kopii čestného prohlášení jejího bratra [jméno FO]. [jméno FO], [tituly za jménem], ze dne 9. 1. 2024, dále kopii čestného prohlášení [jméno FO]. [jméno FO] ze dne 8. 1. 2024 a screen [Anonymizováno].[Anonymizováno].

8. Následným podáním doručeným soudu dne 23. 1. 2024 se žalobkyně jednak vyjádřila k doplnění skutkových tvrzení ze dne 11. 1. 2024 a jednak učinila návrh na změnu žalobního návrhu. Žalobkyně uvedla, že s ohledem na to, že žalovaná nesplnila svoji zákonnou povinnost uloženou v § 13 odst. 1. zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ji stíhá zákonná pokuta za prodlení, tedy za nedoručení vyúčtování služeb včas, a to ve výši upravené v odst. 2. uvedeného ustanovení, tj. ve výši 50 Kč za každý započatý den prodlení. Žalované vznikla povinnost řádně předložit vyúčtování žalobkyni nejpozději k 30. 4. 2023, což se však nestalo až do 11. 1. 2024, kdy žalovaná odsouhlasila vyúčtování, které za ní připravila žalobkyně. Žalovaná tedy byla k 11. 1. 2024 v prodlení s předložením řádného vyúčtování 255 dní a dle zmíněných ustanovení vznikl žalobkyni nárok na zákonnou pokutu v celkové výši 12 750 Kč. Současně je z podání žalované zřejmé, že řádně nepředložila vyúčtování žalobkyni za rok 2021, resp. za XII. 2021, který nyní uplatňuje jako procesní obranu v rámci doplnění skutkových tvrzení ze dne 11. 1. 2024 a je tedy v prodlení s tímto vyúčtováním od 1. 5. 2022, tedy 620 dní a dle zmíněných ustanovení vznikl žalobkyni nárok na zákonnou pokutu v celkové výši 31 000 Kč. Žalobkyně s ohledem na předchozí odstavce poukazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, zejm. rozsudek NS ČR sp. zn. 26 Cdo 2178/2020, ze dne 24. 11. 2020, ze které mj. plyne, že „lze tudíž uzavřít, že není-li vyúčtování věcně správné, nesplnil poskytovatel služeb svoji povinnost vyúčtovat (každé zálohové plnění je třeba vyúčtovat) příjemci skutečnou výši nákladů a záloh na jednotlivé služby zakotvenou nyní v § 7 zákona č. 67/2013 Sb., … Neobstojí proto právní názor přijatý soudy nižších stupňů, že ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. nespojuje právo na pokutu z prodlení s pouhou věcnou nesprávností vyúčtování služeb.“. Žalovaná nesplnila svojí zákonnou povinnost v případě vyúčtování za rok 2022 řádně do 11. 1. 2024, v případě vyúčtování za XII. 2021 nesplnila žalovaná do 11. 1. 2024 vůbec, neboť dosud nezaslala ani vyúčtování chybné. Žalobkyně si je vědoma svého nároku na úhradu zákonné pokuty v celkové výši 43 750 Kč, avšak na tomto místě a v tuto chvíli uplatňuje pouze svůj nárok na zákonnou pokutu za nepředložení řádného vyúčtování za rok 2022 ve výši 12 750 Kč a za nepředložení řádného vyúčtování za XII. 2021 ve výši odpovídající pouze částce 3 348,10 Kč. Žalobkyně na základě výše uvedeného tímto v souladu s § 95 odst. 1 o. s. ř. navrhuje změnu návrhu na zahájení řízení tak, že s ohledem na prodlení žalované uplatňuje žalobkyně mimo již uplatňovaný nárok v žalobě rovněž nárok na zákonnou pokutu z prodlení ve výši 16 098,10 Kč. Žalobkyně tedy navrhuje, nechť soud usnesením připustí změnu žalobního návrhu o zaplacení částky ve výši 25 000 Kč s příslušenstvím dále o zaplacení částky ve výši 16 098,10 Kč.

9. Dne 12. 2. 2024 bylo soudu doručeno podání žalované, ve kterém tato na úvod uvedla, že není pravdou, že by byt měl být v době předání do užívání žalobkyně vyklizený. Smluvní strany se výslovně dohodly, že některé vybavení bytu bude také předmětem nájmu, což je výslovně uvedeno v předávacím protokole ze dne 1. 12. 2021. V bytě se v době předání nacházelo více nábytku, ale nebyl podrobně vypisován v předávacím protokole, jelikož u něho žalovaná netrvala na tom, že musí v bytě zůstat. Ohledně nábytku a zařízení uvedeného v předávacím protokole bylo výslovně dohodnuto, že v bytě zůstane. Byt byl při předání vhodný k okamžitému plnohodnotnému užívání. Část svých věcí žalovaná dodatečně odvezla. Pokud žalobkyně rozporuje, že by byl byt při předání vhodný k plnohodnotnému užívání, pak tato námitka je irelevantní pro toto soudní řízení. Nicméně byt samozřejmě k plnohodnotnému užívání připravený byl a žalobkyně nikde v předávacím protokole neuvedla, že by byt vykazoval nějakou vadu. Ohledně kuchyně žalobkyně stále odkazuje na předávací protokoly, že v nich není uvedeno, že chybí kuchyňská linka. Přitom v předávacích protokolech je jasně uvedeno, že chybí kuchyňská linka. V předávacím protokolu ze dne 1. 12. 2021 je jednoznačně uvedeno, že předmětem předání je i níže uvedené vybavení bytu, které je předmětem nájmu na základě výše uvedené nájemní smlouvy a je zde výslovně uvedena kuchyňská linka. Z předávacího protokolu ze dne 30. 7. 2022 je pak zřejmé, že kuchyňská linka předmětem předání zpět žalované už nebyla, tedy že chyběla. Žalovaná trvá na tom, že se s žalobkyní dohodly, že nová kuchyňská linka po odstěhování žalobkyně v bytě zůstane. Jinak by žalovaná nikdy nedovolila žalobkyni původní kuchyňskou linku odvézt. Proto i existuje komunikace o tom, že žalovaná se bude na nákladech na kuchyňskou linku podílet. Nakonec žalovaná koupila pouze spotřebiče, protože žalobkyně uvedla, že může skříňky sehnat od známého zadarmo. Pokud žalobkyně předkládá čestné prohlášení [jméno FO]. [jméno FO], pak k němu žalovaná uvádí, že [jméno FO]. [jméno FO] je dlouholetou blízkou přítelkyní žalobkyně, není tedy nezávislou svědkyní. [jméno FO]. [jméno FO] píše ve svém prohlášení jen částečnou pravdu. Prvně uvádí, že bylo dohodnuto pouze ponechání gauče v bytě. Poté uvádí, že bylo dohodnuto ponechání kuchyňského stolu a židlí (to vše odpovídá předávacímu protokolu ze dne 1. 12. 2021). Už neuvádí, že v bytě dále zůstalo a mělo zůstat křeslo Ikea a skříň Ikea. Je pravda, že při předání bytu žalobkyni byla v koupelně nad zrcadlem žárovka bez krytky (celou dobu to tak je/bylo a i na fotografii to je vidět), dále ještě v chodbě byla jen žárovka, ale to proto, že je na fotobuňku a stínítko znemožňovalo funkci žárovky. Svítit se dalo a světla fungovala. Při převzetí bytu od žalobkyně trčely ze stropu pouze kabely, nebyly zde ani lustry ani žárovky ani objímky, svítit se vůbec nedalo. [jméno FO]. [jméno FO] uvádí, že během prohlídky neproběhlo žádné formální ujednání o ponechání náhrady za odvezený nábytek paní [jméno FO]. K tomu žalovaná uvádí, že opravdu formálně (pokud je tím myšleno písemně) se s žalobkyní nedohodla na ponechání odvezeného nábytku. [jméno FO]. [jméno FO] píše chytře, že neproběhlo formální ujednání. Proběhlo totiž ujednání pouze ústní. Žalobkyně plánovala zakoupit nábytek, který bude podle jejího vkusu, nicméně bude levný a z druhé ruky, a uváděla, že po ukončení nájemního vztahu jej v bytě nechá. S žádostí o výměnu kuchyňské linky se žalobkyně obrátila na žalovanou až v lednu 2022, u toho [jméno FO]. [jméno FO] nebyla. To že [jméno FO]. [jméno FO] u něčeho nebyla nebo něco neslyšela, neznamená, že k takovému ujednání nedošlo. Pokud se pak týká čestného prohlášení [jméno FO]. [jméno FO], [tituly za jménem], uvádí žalovaná, že se jedná o bratra žalobkyně, není tedy nezávislým svědkem. [jméno FO]. [jméno FO], [tituly za jménem] byl přítomen pouze jednou při odvozu nábytku, kdy přišel až ke konci stěhování a zdržel se krátce. Během přítomnosti žalované nešel ani dovnitř do bytu, nepomáhal při stěhování, stál pouze před domem. Čestné prohlášení je záměrně napsáno tak, aby jej bylo možné vykládat různými způsoby. Ano, odvozů bylo několik, ale [jméno FO]. [jméno FO], [tituly za jménem] byl přítomen pouze u jednoho. Tehdy se odvážel nábytek, jak popisuje - gauč, skříně, radiátor (ale žádná postel ani kuchyň). Jestliže tedy [jméno FO]. [jméno FO], [tituly za jménem] neslyšel žádnou dohodu mezi žalobkyní a žalovanou, je to pravda, na ulici se opravdu účastnice nedomlouvaly. Vše již bylo opakovaně dohodnuto dříve, jak osobně, tak i telefonicky. Při osobní domluvě byl přítomen i navržený svědek [jméno FO]. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná je profesionál a vystupuje jako členka [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a Členka a [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] pro [adresa] – venkov. Žalovaná v minulosti pracovala asi 1,5 roku (od poloviny roku 2020 do konce roku 2021) jako realitní makléřka, ovšem nikoliv v oblasti nájmů, ale pouze v oblasti prodejů nemovitostí. Za celou svou praxi uskutečnila asi 3 prodeje nemovitostí. Od roku 2022 již se realitním službám nevěnuje. V oblasti nájmů žalovaná žádnou praxi nemá. Nájemní smlouva mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena čistě jako soukromá záležitost, předmětný byt je ve vlastnictví žalované a žalovaná jej předtím osobně sama užívala. Pokud se týká uvedených členství, do Asociace realitních kanceláří i Realitní komory ČR se může přihlásit kdokoliv, kdo si členství zaplatí. Dále žalovaná v podstatě zopakovala svá tvrzení učiněná již dříve v podání doručeném soudu dne 16. 11. 2023 (blíže viz výše). Dle žalované pak žalobkyně ve svém vyjádření nepopírá, že by lustry, žárovky, objímky i svorkovnice odmontovala. K návrhu žalobkyně na rozšíření žaloby pak žalovaná uvedla, že podle § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 67/2013 Sb., platí, že zúčtovacím obdobím období, za které poskytovatel služeb provede rozúčtování a následné vyúčtování nákladů; zúčtovací období je nejvýše dvanáctiměsíční a jeho počátek určí poskytovatel služeb. Zúčtovací období se tedy nemusí krýt s kalendářním rokem. Počátek zúčtovacího období určuje poskytovatel služeb, v tomto případě žalovaná. Žalovaná určila zúčtovací období od 1. 12. do 30. 11. následujícího kalendářního roku. Pro případ předčasného ukončení nájemním vztahu není stanovena právními předpisy žádná výjimka pro délku zúčtovacího období a zúčtovací období skončí stejně, jako by skončilo v případě pokračování nájemní smlouvy. Počátek zúčtovacího období začal dne 1. 12. 2021. Konec zúčtovacího období tedy nastal dne 30. 11. 2022. Žalovaná tedy byla povinna doručit žalobkyni vyúčtování nejpozději do 31. 3. 2023. Teprve na konci února 2023 obdržela žalovaná vyúčtování od SVJ. V té době již byla žalovaná v pokročilém stupni těhotenství a měla s tím související zdravotní obtíže. Dne 25. 3. 2023 se žalované narodila dcera. Žalovaná je samoživitelka (dcera nemá otce zapsaného ani v rodném listě) bez možnosti hlídání dcery jinou osobou. Žalovaná tedy ze zdravotních důvodů a důvodů časové zaneprázdněnosti neprovedla vyúčtování v uvedeném termínu. Žalovaná provedla vyúčtování záloh na služby v dubnu 2023 a vyúčtování zaslala soudu i právnímu zástupci žalobkyně. Proti provedenému vyúčtování mohla žalobkyně podat do 30 dnů od doručení vyúčtování námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování podle § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. Žádné takové námitky žalovaná neobdržela. Nastala tedy fikce podle § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., že žalobkyně se způsobem a obsahem vyúčtování souhlasí. Žalovaná se dále domnívá, že jsou zde důvody, pro které nebylo spravedlivé požadovat po žalované doručení vyúčtování ve lhůtě do 31. 3. 2023. Vyúčtování za prosinec 2022 nemělo být předloženo do 30. 4. 2022, jak se domnívá žalobkyně, ale také do 31. 3. 2023 s ohledem na to, že zúčtovací období je dvanáctiměsíční a jeho počátek určuje žalovaná. Nárok na pokutu ve výši 31 000 Kč za období od 1. 5. 2022 do 11. 1. 2024 tedy vůbec nemohl vzniknout. Dále je třeba poukázat na zavinění žalobkyně, která proti vyúčtování žalované nepodala námitky, tudíž podle § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. nastoupila fikce, že žalobkyně s vyúčtováním souhlasí. Za této situace nevěděla žalovaná, že by měla vyúčtování přepočítávat a že jí nabíhá nějaká pokuta. Námitky proti vyúčtování uplatnila žalobkyně až dlouho po uplynutí 30 denní lhůty, a sice až na jednání Okresního soudu v Kroměříži dne 19. 10. 2023. Žalovaná se tedy domnívá, že žalobkyni nelze nárok na pokutu přiznat, jelikož jsou zde důvody, pro které by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat a dále vzhledem k tomu, že k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Žalovaná se domnívá, že ze strany žalobkyně se jedná o zneužití práva ve smyslu § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, když žalobkyně nepodala námitky vůči vyúčtování žalované a ponechala žalovanou v domnění, že je vyúčtování správné a žádné pokuty jí nenabíhají. Pokud by snad měl soud jiný názor a domníval se, žalobkyni nárok na pokutu vznikl, navrhuje žalovaná, aby soud pokutu přiměřeně snížil (moderoval). Žalovaná částka je naprosto nepřiměřená s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Z vyúčtování vyplývá nedoplatek žalobkyně ve výši 3 348,10 Kč a žalobkyni nevznikla pozdním doručením vyúčtování žádná škoda. Pro případ, že by soud posoudil nárok žalobkyně na úhradu pokut jako oprávněný, vznáší žalovaná také námitku započtení již dříve v tomto řízení uplatněných částek vůči nároku žalobkyně (ve zbytku, ve kterém nebude započteno na jistotu ve výši 25 000 Kč). S ohledem na výše uvedené navrhuje žalovaná, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, včetně jejího rozšířeného znění, a žalované přiznána náhrada nákladů řízení.

10. Usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 5. 3. 2024, č. j. [spisová značka], jež nabylo právní moci dne 22. 3. 2024, byla připuštěna změna žaloby, kterou se žalobkyně domáhá rozšíření žaloby o zaplacení částky ve výši 16 098,10 Kč.

11. Na soudním jednání dne 26. 3. 2024 byl proveden výslech svědka [jméno FO], který vypověděl, že pokud se jedná o stěhování, tak to proběhlo 2x. Poprvé se stěhovala postel a nějaké skříňky do sběrného dvora někdy v březnu či dubnu 2022, podruhé asi za měsíc poté kuchyň a nějaké drobnosti. V prvním případě byla přítomna žalobkyně, žalovaná, chvíli bratr žalobkyně, svědek a pan [jméno FO] (na mou žádost), ve druhém případě svědek a žalobkyně s žalovanou. V prvním případě žalobkyně prohlásila, že stávající věci se jí nelíbí a sežene si z druhé ruky jiné, které se jí budou líbit, s tím, že tam zůstanou, kdyby odešla. Toto bylo již dopředu domluveno mezi žalobkyní a žalovanou. Ve druhém případě stěhovali kuchyň, byla částečně rozebraná, kdy žalobkyně měla prohlásit, že kuchyňskou linku nechá udělat u známého, ta tam zůstane, až ona odejde a žalovaná měla dodat varnou desku a troubu. Svědek dále uvedl, že byl poté přítomen u toho, kdy nájemní vztah skončil, a to spolu s žalobkyní a žalovanou. Nezůstalo tam nic, v kuchyni jediná skříňka s varnou deskou a troubou. Světla zůstala jen káblíky, které trčely ze stropu, žádné žárovky ani objímky, pouze v ložnici zůstalo kompletní světlo. Poté jel s žalovanou pro novou kuchyňskou linku a následně pro desku na kuchyňskou linku, kdy to pomáhal celé smontovat (trvalo to 3 dny). Pak se montovala světla. [jméno FO] tam byl při vyřezávání dřezu a montování linky. Od žalované obdržel 8 500 Kč za montáž kuchyňské linky a 2 x 1 500 Kč za dopravu. Ohledně montáže světel tam nějaká částka také byla, ale už si ji nepamatuje. Svědek s odkazem na čestné prohlášení konstatuje, že je možné, že obdržel 2 500 Kč za montáž světel. Následně svědek uvedl, že v roce 2021 v předmětném bytě bydlel, a to v době, kdy se dokončovali stavební práce. Bydlel tam bezúplatně, aby nemusel z [adresa] dojíždět. Ohledně kuchyně měla žalovaná dodat troubu a varnou desku, o ničem dalším neví. U předání bytu byl z toho důvodu, že měl zaměřit prostor ohledně chybějící kuchyňské linky. O chybějících věcech sepisovali protokol. Kuchyň koupili zřejmě v [adresa] v [Anonymizováno]. Není podnikatel, měl živnost (bourací a stavební práce), dále dělával hodinového manžela (k dotazu na instalatérské práce). Daňové doklady ohledně příjmu peněz nevystavil, v daňovém přiznání je nepřiznal, neboť do částky 30 000 Kč nemá takovou povinnost. V době, kdy tam přespával v době stavebních prací, měl od bytu klíče, klíče měl i v době montáže linky.

12. Dne 18. 5. 2024 bylo soudu doručeno podání žalované, ve kterém se tato na úvod vyjadřuje k žalobkyní rozporovanému tvrzení, že ohledně nábytku a zařízení uvedeného v předávacím protokole bylo výslovně dohodnuto, že v bytě zůstane. Následně ohledně důvěryhodnosti svědka [jméno FO] žalovaná uvedla, že to je nezávislý a nestranný svědek, který nemá žádný bližší vztah k žádné z účastnic. Žalovaná se se svědkem zná pouze pracovně, jakožto s řemeslníkem, který pro ni v bytě prováděl nějaké stavební, vyklízecí a podobné práce. Žalovaná dále zopakovala a upřesnila, že má nárok požadovat po žalobkyni veškerý nábytek uvedený v Předávacím protokole ze dne 1. 12. 2021 a zároveň neuvedený v Předávacím protokole ze dne 30. 7. 2022. Nicméně protože kupovala novou pouze kuchyňskou linku, aby byl byt vůbec obyvatelný a připravený k dalšímu pronájmu, požaduje žalovaná po žalobkyni uhradit pouze náklady na kuchyňskou linku a osvětlení. Dále žalovaná uvedla, že dohoda mezi ní a žalobkyní ohledně toho, že si žalobkyně může vyměnit kuchyňskou linku a nábytek za předpokladu, že nová kuchyňská linka a nábytek v bytě po ukončení nájmu zůstanou, byla uzavřena dávno před vystěhováním kuchyňské linky. Při odvozu nábytku se účastnice pouze o této dohodě bavily a opakovaly to, co již dávno bylo dohodnuté. Toto slyšel i svědek [jméno FO]. Žalovaná dále uvedla, že jestliže v Předávacím protokole ze dne 1. 12. 2001 je vybavení bytu vyjmenováno a v Předávacím protokolu ze dne 30. 7. 2022 vyjmenováno není, pak z toho jasně vyplývá, že toto vybavení chybí. Není důvod, proč by se mělo někde výslovně znovu psát, které vybavení chybí. Pokud by předmětné vybavení v bytě zůstalo a bylo třeba jen poškozené, pak by se do protokolu uvedla poznámka o poškození. Ale pokud dané vybavení v bytě nebylo, pak není uvedeno ani v Předávacím protokole ze dne 30. 7. 2022. Z jednoduchého porovnání předávacích protokolů vyplývá, že při předání bytu zpět žalované v bytě chyběla kuchyňská linka, červený gauč a kuchyňský stůl bílý velký. Pokud z předávacího protokolu ze dne 30. 7. 2022 vyplývá, že kuchyňská linka v bytě není, pak není třeba výslovně uvádět výtku, že kuchyňská linka v bytě není. Ostatně skutečnost, že kuchyňská linka v bytě nebyla, dokládají i fotografie založené ve spise a svědecká výpověď svědka [jméno FO]. Ani samotná žalobkyně netvrdí, že v bytě při jeho předání zpět žalované kuchyňská linka byla. Absenci kuchyňské linky tedy není prokázána pouze ze samotných předávacích protokolů, ale vyplývá i z dalších předložených důkazů. Dále žalovaná konstatovala, že chybějící osvětlení není sice zaznamenáno v Předávacím protokolu ze dne 30. 7. 2022, ale bylo potvrzeno svědectvím [jméno FO] a bude potvrzeno i účastnickým výslechem žalované. Důkazem je i fotografie kuchyně/obývacího pokoje, kde je vidět jen drát ze stropu. K tvrzení žalobkyně, že pokud by opravdu existovala dohoda mezi žalobkyní a žalovanou, že nové vybavení bytu v bytě zůstane, byla by první v historii, kdo by vybavoval pronajímateli byt, žalovaná sdělila, že žalobkyně si pronajala byt vybavený a připravený k okamžitému užívání. Žalovaná po žalobkyni nežádala, aby byt jakkoliv vybavovala. Naopak, byla to žalobkyně, kdo přišel s návrhem, že si vybavení vymění za jiné, které se jí bude více líbit, a následně jej v bytě po ukončení nájemního vztahu ponechá. K námitce žalobkyně, že výše uvedená dohoda účastnic, že žalobkyně může nahradit vybavení a zařízení bytu jiným, pokud toto jiné vybavení a zařízení bytu po ukončení nájemního vztahu v bytě ponechá, není zachycena v písemné komunikaci, žalovaná uvedla, že z předložené emailové korespondence však vyplývá, že emailem strany moc nekomunikovaly. Většinou komunikovaly telefonicky, případně osobně. Bohužel i tuto dohodu si sjednaly pouze ústně. Dále se žalovaná vyjádřila k odkazu žalobkyně na údajnou realitní praxi žalované, následně se vyjádřila ohledně zúčtovacího období. Pokud se týká rozšíření žaloby o pokutu z prodlení, pak žalovaná zdůraznila, že s účinností od 1. 1. 2023 došlo k novelizaci předmětného ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., přičemž s účinností od 1. 1. 2023 platí, že případné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování předloží příjemce služeb poskytovateli služeb do 30 dnů od doručení vyúčtování, popřípadě doložení podkladů podle odstavce 1. Nepředloží-li příjemce služeb námitky v této lhůtě, platí, že se způsobem a obsahem vyúčtování souhlasí. Včas uplatněné námitky musí poskytovatel služeb vyřídit do 30 dnů od jejich předložení. Veškerá judikatura Nejvyššího soudu ČR k tomuto ustanovení, a to včetně judikatury, na kterou odkazuje žalobkyně ve svém podání ze dne 23. 1. 2024, byla vydána ještě za účinnosti předchozího znění § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. neobsahujícího fikci, že nájemce se způsobem a obsahem vyúčtování souhlasí, když ve lhůtě 30 dnů nepředloží námitky. Judikaturu Nejvyššího soudu ČR ve věci výkladu § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. tedy nelze s účinností od 1. 1. 2023 použít.

13. Na soudním jednání dne 28. 5. 2024 byla provedena účastnická výpověď žalované [Jméno zainteresované osoby 1/0], která uvedla, že vyúčtování služeb zaslala v dubnu 2023 do datové schránky soudu a poté možná v květnu 2023 emailem právnímu zástupci žalobkyně. Dále sdělila, že před předáním byl byt plně vybavený, kdy žalobkyni se toto vybavení nelíbilo a domlouvala se s ní, že pořídí nějaký jiný nábytek, který až bude odcházet, tam zůstane. Žalovaná měla nevhodné kusy vybavení odstěhovat. Mělo zůstat v bytě vše, co bylo udáváno v předávacím protokole. V průběhu nájemního vztahu se pak domlouvaly ohledně vybavení uvedeného v protokolu s tím, že některé věci je možno rovněž vyměnit, gauč za gauč, jídelní stůl za jídelní stůl. Domlouvaly se i ohledně kuchyně, kde žalobkyně chtěla jinou – modernější, žalovaná se jí snažila vyjít vstříc, kdy nabídla, že by uhradila až 50 % z ceny, max. 5 000 Kč, kdy kuchyň by tam měla zůstat (ta nová). Další domluva byla, že žalovaná zajistí vestavěnou troubu a varnou desku, což v březnu/dubnu 2022 splnila, kdy kuchyň měl udělat známý žalobkyně zřejmě zdarma. Když žalovaná předávala uvedené spotřebiče, tak nová kuchyň tam již z většiny byla, byla tam i ta stará. Koncem dubna došlo k odvozu kuchyně, a to prostřednictvím pana [jméno FO], kdy přítomna byla i žalovaná a žalobkyně. [adresa] odvozů bylo více, kdy před odvozem kuchyně byly odvezeny i další věci. Pokud se jedná o uvedení bytu na konci do základního stavu, tak tam žalované pomáhal pan [jméno FO] a Strajt. Bylo nutné koupit linku, desku, baterii, sifon, silikon a spojovací prvky – to vše na kuchyňskou linku a dále věci pro chybějící osvětlení. [jméno FO] za to zaplatila, jak je uvedeno ve vyúčtování. Předmětnou nájemní smlouvu pro žalovanou připravoval pan [Anonymizováno] z Olomouce, protokol neví, možná ona ze vzoru. Ohledně nábytku, který byl odvezen, tak žalovaná rozhodla o jeho zavezení do eko dvora. Ohledně kuchyně se dohodli na případném příspěvku, ohledně dalšího nábytku nikoli. Před uzavřením chybělo osvětlení (trčely dráty) pouze v koupelně nahoře, nad umyvadlem byla žárovka bez krytky. Poté, co žalovaná přišla na chybějící věci, žalobkyni kvůli tomu nevyzvala, nevěděla jak, a navíc s ní žalobkyně nekomunikovala. Polotovar skříňky, v níž byla vestavěná trouba a varná deska, zůstal v bytě po žalobkyni. Poté byla provedena účastnická výpověď žalobkyně [jméno FO], která uvedla, že měla dopředu již nábytek, světla apod., kdy z tohoto důvodu a důvodu ne úplné funkčnosti stávajícího nábytku sama odvezla jednu skříňku, zbytek odvezla žalovaná. Žádná dohoda o nechání náhrady za stávající nábytek či kuchyňkou linku nebyla, kdy kuchyňská linka žalobkyně byla vyrobena na míru. Skříňka, v níž je vestavná trouba a varná deska, tam zůstala. Hlavní důvod výměny spočíval v nedobré funkčnosti stávajícího nábytku. Světla si tam namontovala vlastní a poté odmontovala, kdy objímky a žárovky nechala v technické místnosti. Pokud se jedná o pana [jméno FO], tak když šla na prohlídku, tak si otevřel a dle jejího názoru tam bydlel. Jediné vyúčtování, které přišlo přímo žalobkyni (do emailu), bylo vyúčtování v lednu 2022 za rok 2021. Nikoho přitom nezplnomocnila k přijímání vyúčtování, svého právního zástupce zplnomocnila s ohledem na podání žaloby ohledně jistoty. Objímky a žárovky měnila z důvodu, že měla vlastní světla, ty původní zpět nenamontovala. S nápadem ohledně nové kuchyňské linky přišla žalobkyně, a to z důvodu částečné nefunkčnosti (stavu). Žalovaná nábytek odvážela z bytu na žádosti žalobkyně. Následně soud nepřipustil (zamítl) z důvodu nadbytečnosti žalobkyní navrhované provedení svědeckých výpovědí [jméno FO]. [jméno FO], [tituly za jménem] a [jméno FO]. [jméno FO], neboť má již dostatek relevantních důkazů nacházejících se v soudním spise, kdy navíc první z navržených svědků je bratrem žalobkyně a druhá svědkyně pak dlouholetou blízkou přítelkyní žalobkyně, což by mohlo snížit přínos a vypovídající hodnotu provedených svědeckých výpovědí. Poté účastníci učinili své závěrečné návrhy.

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. soud zjistil následující skutkový stav.

15. Soud vzal v souladu s provedeným dokazováním a nespornými tvrzeními účastníků za prokázané, že žalobkyně (jako nájemce) uzavřela s žalovanou (jako pronajímatelem) dne 16. 11. 2021 smlouvu o nájmu bytu (dále jen „nájemní smlouva“), jejímž předmětem byl nájem bytové jednotky č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], vymezené dle zákona o vlastnictví bytů v budově č. p. [Anonymizováno], bytový dům, postavené na pozemku parc. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, zapsané na LV č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obci [adresa] (dále jen „byt“). Uvedenou smlouvou bylo přitom sjednáno nájemné ve výši 12 500 Kč měsíčně a zálohy na elektrickou energii ve výši 1 350 Kč měsíčně a na plyn ve výši 1 180 Kč měsíčně (do měsíce únor 2022 včetně, v následném období pak žalobkyně na žádost žalované hradila zálohu ve výši 1 930 Kč). Současně bylo sjednáno složení jistoty ve výši 25 000 Kč ze strany žalobkyně k rukám žalované, k čemuž následně došlo ve dvou platbách, a to dne 4. 12. 2021 a dne 27. 12. 2021. Nájemní vztah byl pak sjednán na dobu určitou od 1. 12. 2021 do 30. 11. 2022. Byt byl žalovanou předán žalobkyni spolu se sepsáním předávacího protokolu ze dne 1. 12. 2021. Na základě dohody žalobkyně s žalovanou byl nájemní vztah ukončen dohodou k 31. 7. 2022, kdy byl sepsán předávací protokol ze dne 30. 7. 2022.

16. Po provedeném dokazování soud a zjištění skutkového stavu soud věc posoudil po právní stránce následovně.

17. V předmětné právní věci se nároky vzniklé ze shora uvedené nájemní smlouvy řídí především zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen „o. z.“), dále zákonem č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“).

18. Podle § 2246 odst. 1 o. z. [s]trany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.

19. Podle § 2247 odst. 1 o. z. [s]trany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení [p]ronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení [z]působ rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis.

20. Podle § 2251 odst. 1 o. z. [n]ájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně.

21. Podle § 2252 odst. 2 o. z. [n]edoplatek i přeplatek záloh na poskytnuté služby jsou splatné k témuž dni; není-li ujednána jiná doba, jsou splatné do tří měsíců po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1.

22. Podle § 2254 odst. 1 o. z. [u]jednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu nebo ujednají-li si pro případ porušení těchto povinností smluvní pokutu, nesmí jistota a právo na zaplacení smluvní pokuty v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného. A podle odstavce 2 tohoto ustanovení [p]ři skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby.

23. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. [n]ení-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

24. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. [d]o 30 dnů od doručení vyúčtování může příjemce služeb písemně požádat poskytovatele služeb, aby příjemci služeb doložil náklady na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh za služby a provedení vyúčtování podle tohoto zákona a aby umožnil příjemci služeb pořízení kopie podkladů. Této žádosti poskytovatel služeb vyhoví do 30 dnů od jejího doručení. A podle odstavce 2 tohoto ustanovení [p]řípadné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování předloží příjemce služeb poskytovateli služeb do 30 dnů od doručení vyúčtování, popřípadě doložení podkladů podle odstavce 1. Nepředloží-li příjemce služeb námitky v této lhůtě, platí, že se způsobem a obsahem vyúčtování souhlasí. Včas uplatněné námitky musí poskytovatel služeb vyřídit do 30 dnů od jejich předložení.

25. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. [j]estliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. A podle odstavce 2 tohoto ustanovení [v]ýši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.

26. Podle § 1968 o. z. [d]lužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

27. Podle § 1970 o. z. [p]o dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

28. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

29. Soud v dané věci posuzoval dvě hlavní otázky, a to: 1. otázku vrácení jistoty uhrazené žalobkyní v částce 25 000 Kč žalované a případné započtení pohledávek žalované za žalobkyní oproti uvedené jistotě; 2. otázku pokuty za prodlení s nepeněžitým plněním (v důsledku nesplnění povinnosti stanovené zákonem č. 67/2013 Sb. poskytovatelem služeb - žalobkyní).

30. Pokud se jedná o první otázku, tak na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně dle dohody s žalovanou složila této jistotu ve sjednané výši 25 000 Kč, a to ve dvou platbách realizovaných dne 4. 12. 2021 a dne 27. 12. 2021. Uvedená povinnost žalobkyně jakožto nájemce přitom byla sjednána v bodu IV.5. nájemní smlouvy, dle jehož znění: „Smluvní strany si sjednávají, že nejpozději do 15. 12. 2021 složí Nájemce jako jistotu Pronajímateli částku 25 000 Kč. Pronajímatel je oprávněn jednostranně započíst složenou jistotu na úhradu dlužného nájemného, záloh, nebo na splnění dalších povinností nájemce vyplývajících z nájmu.“. Mezi účastníky pak není sporu o to, že předmětná jistota ve výši 25 000 Kč nebyla žalovanou žalobkyni dosud vrácena.

31. Žalovaná pak oproti nároku žalobkyně na vrácení jistoty v částce 25 000 Kč (a dále rovněž oproti nároku žalobkyně na úhradu pokut - viz odstavec 38. an. rozsudku) uplatnila v průběhu řízení jakožto obranu námitku započtení jí uplatněných částek v celkové výši 28 322 Kč vynaložených na náklady na uvedení bytu do původního stavu, a dále celkový nedoplatek žalobkyně na službách spojených s užíváním bytu ve výši 3 348,10 Kč.

32. V případě žalovanou uplatněných částek v celkové výši 28 322 Kč vynaložených na náklady na uvedení bytu do původního stavu soud dospěl k závěru, že žalovaná po právu uplatnila započtení nákladů na uvedení bytu do původního stavu v celkové výši 21 623 Kč představující náklady na pořízení kuchyňské linky. Při stanovení výše ceny těchto nákladů soud vycházel z žalovanou doložených cen podle ceníku OBI a dále z čestného prohlášení [jméno FO] ze dne 13. 11. 2023, které tento potvrdil při své svědecké výpovědi (blíže viz odstavec 11. rozsudku). Za náklady na uvedení bytu do původního stavu pak soud nepovažuje náklady na: a) osvětlení v bytě (montáž svorkovnic, objímek, žárovek a materiál včetně dopravy hrazené [jméno FO]) v celkové výši 4 000 Kč, neboť provedené práce a použitý materiál představují zlomek uplatněné ceny (jedná se o „korunové položky“ a vcelku jednoduchou montáž, kdy dopravu, pokud vůbec byla nutná - viz vyjádření žalobkyně, že objímky a žárovky nechala v technické místnosti, bylo možno provést v rámci dopravy kuchyňské linky); b) doplňkovou skříňku MODERN D60V pro vestavný sporák [Anonymizováno] ve výši 1 099 Kč, neboť dle vyjádření obou účastnic po odmontované kuchyňské lince zůstala předmětná skříňka s varnou deskou a troubou; c) dopravné pronajímatel - převzetí a předání montážníkům, dovoz drobného materiálu, vyřizování spojené se zajištěním vrácení do stavu k opětovnému obývání ve výši 1 600 Kč, neboť tyto náklady nebyly žalovanou blíže specifikovány a především pak jakkoliv prokázáno jejich vynaložení; tyto náklady v celkové výši 6 699 Kč tak soud žalované nepřiznal.

33. Soud přitom vycházel příslušných listinných důkazů, zejména pak ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 16. 11. 2021, předávacího protokolu ze dne 1. 12. 2021 a předávacího protokolu ze dne 30. 7. 2022. V bodu I.2. nájemní smlouvy je sjednáno: „Pronajímatel přenechává Nájemci shora uvedený Předmět nájmu k užívání. Stav Předmětu nájmu a jeho vybavení je uveden v Protokolu o odevzdání a převzetí Předmětu nájmu, který tvoří Přílohu č. [hodnota] této Smlouvy. …“. V bodu I.4. nájemní smlouvy je sjednáno: „Nájemce prohlašuje, že se dostatečně seznámil s právním i faktickým stavem Předmětu nájmu, který mu je dostatečně znám a v tomto stavu Předmět nájmu do užívání přebírá a přijímá.“. A v bodu III.8. nájemní smlouvy je sjednáno: „V případě skončení nájmu je Nájemce povinen předat Pronajímateli Předmět nájmu nejpozději v den skončení nájmu, a to se vším vybavením a zařízením ve stavu v jakém jej převzal. Nájemce se povinen Předmět nájmu vyklidit a alespoň základním způsobem uklidit. O předání Předmětu nájmu bude sepsán protokol, v němž se přesně a podrobně popíše stav Předmětu nájmu.“. Dne 1. 12. 2021 pak byl o předání bytu žalobkyni sepsán předávací protokol, v němž byly zaznamenány stavy měřidel energií a dále popsáno vnitřní vybavení bytu, které je podle dohody Předávajícího a Přebírajícího předmětem nájmu na základě výše uvedené nájemní smlouvy uzavřené mezi výše uvedenými účastníky (viz článek II. protokolu): kuchyňská linka + sporák, gauč červený, Ikea křeslo, skříň Ikea posuvné dveře, stůl kuchyňský [právnická osoba] a kotel Vic Trix ERP 24TT. Současně bylo v článku III. protokolu uvedeno, že na základě výše uvedené nájemní smlouvy uzavřené mezi výše uvedenými účastníky předává Předávající (Pronajímatel) Přebírajícímu (Nájemce) výše uvedený byt, jeho výše uvedené vnitřní vybavení a dále úplnou sadu výše uvedených klíčů. Přebírající výslovně prohlašuje, že je mu dostatečně znám stav předmětného bytu, jeho vybavení a příslušenství a jako takový jej přebírá. Dne 30. 7. 2022 došlo k předání bytu žalobkyní žalované, o čemž byl opět sepsán předávací protokol, v němž je uvedeno vybavení bytu ke dni předání žalované: ložnice - velká skříň s posuvnými dveřmi, IKEA křeslo, 1x knihovna a kotel Vic Trix ERP 24TT. Z výše uvedeného předávacího protokolu vyplývá, že žalobkyně předala žalované byt bez kuchyňské linky, gauče a kuchyňského stolu. Stav bytu při předání zpět žalované prokazují i fotografie předložené soudu účastníky. Přitom z výše citovaného bodu nájemní smlouvy jednoznačně vyplývá povinnost žalobkyně (nájemce) v případě skončení nájmu předat žalované (pronajímateli) předmět nájmu se vším vybavením a zařízením ve stavu, v jakém jej převzal.

34. Tvrzení žalované ohledně ústní dohody s žalobkyní, že tato nechá zhotovit novou kuchyňskou linku, která po jejím odstěhování v bytě zůstane, bylo žalovanou znovu zopakováno v její účastnické výpovědi s upřesněním, že se žalobkyni snažila vyjít vstříc, kdy jí nabídla, že by uhradila až 50 % z ceny, max. 5 000 Kč (což vyplývá rovněž z předložené SMS komunikace a dále z e-mailové zprávy ze dne 10. 2. 2022), kdy nová kuchyň v bytě měla zůstat. Další domluva byla, že žalovaná zajistí vestavěnou troubu a varnou desku, což v březnu/dubnu 2022 splnila, kdy kuchyň měl udělat známý žalobkyně zřejmě zdarma. Tuto ústní dohodu pak potvrdil svědek [jméno FO], který k tomu uvedl, že ve druhém případě stěhovali kuchyň, byla částečně rozebraná, kdy žalobkyně měla prohlásit, že kuchyňskou linku nechá udělat u známého, ta tam zůstane, až ona odejde a žalovaná měla dodat varnou desku a troubu. Uvedené tvrzení pak nevyvrací ani žalobkyní předložené čestné prohlášení jejího bratra [jméno FO]. [jméno FO], [tituly za jménem], ze dne 9. 1. 2024 a čestné prohlášení [jméno FO]. [jméno FO] ze dne 8. 1. 2024 (kdy s ohledem na jejich osobní vztah k žalobkyni lze mít pochybnosti o jejich nezaujatosti), neboť se týkají pouze toho časového úseku, kdy byly uvedení přítomni na prohlídce či při odvozu části nábytku, nepokrývají však (a ani nemohou) celou dobu, kdy spolu žalobkyně s žalovanou jednaly. Soud s ohledem k uvedenému shledal výše zmíněné tvrzení žalované o dohodě s žalobkyní na ponechání nově zhotovené kuchyňské linky v bytě za prokázané, kdy tato dohoda byla v řízení potvrzena jediným nezávislým svědkem [jméno FO]. Soud si navíc v dané situaci nedokáže představit, že by žalovaná souhlasila s návrhem žalobkyně na „odstranění“ stávající kuchyňské linky a její nahrazení novou, kterou by si po skončení nájemního vztahu (uzavřeného na dobu určitou - na 1 rok) žalobkyně bez náhrady odvezla, to vše za situace, že žalovaná nabídla žalobkyni úhradu až 50 % z ceny kuchyňské linky (max. 5 000 Kč), resp. následně zajistila vestavěnou troubu a varnou desku. Takovéto jednání žalované by odporovalo běžnému chování a zdravému rozumu (resp. právní domněnce v § 4 odst. 1 věta první o. z., dle níž se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností).

35. V případě nedoplatku žalobkyně na službách spojených s užíváním bytu ve výši 3 348,10 Kč pak není mezi účastníky sporu o jeho vzniku ani výši, nedoplatek žalobkyně ve výši 3 348,10 Kč je tak mezi účastníky nesporný, spor naopak mezi účastníky je o jeho započtení, přičemž žalobkyně oproti uvedenému nedoplatku započítala svůj nárok na pokutu za prodlení žalované jako poskytovatele služeb se splněním povinnosti předložit řádné vyúčtování za měsíc prosinec 2021 nejpozději do 30. 4. 2022, naopak žalovaná uvedený nedoplatek započítala oproti nároku žalobkyně na vrácení jistoty a na úhradu pokut.

36. Ohledně žalovanou uplatněné částky ve výši 3 348,10 Kč soud pak dospěl k závěru, že žalovaná po právu uplatnila započtení nedoplatku žalobkyně na službách spojených s užíváním ve 3 348,10 Kč, neboť toto započtení bylo žalovanou učiněno v souladu s výše citovaným § 2254 odst. 2 o. z. a rovněž tak v souladu s výše citovaným bodu IV.5. nájemní smlouvy.

37. Naopak žalobkyní provedenému započtení jejího nároku na pokutu za prodlení žalované jako poskytovatele služeb se splněním povinnosti předložit řádné vyúčtování za měsíc prosinec 2021 nejpozději do 30. 4. 2022 oproti uvedenému nedoplatku nebylo možné vyhovět, neboť uvedený nárok žalobkyni nevznikl. Žalobkyně zde totiž požadovala pokutu za prodlení žalované s vyúčtováním služeb za zúčtovací období od 1. 12. 2021 do 31. 12. 2021 (s povinností doručení vyúčtování nejpozději do 30. 4. 2022), tato povinnost však žalované v daném období nevznikla (k tomu blíže viz odstavec 39. rozsudku).

38. Pokud se jedná o otázku druhou, tak na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalované vznikla povinnost řádně předložit vyúčtování žalobkyni nejpozději do dne 31. 3. 2023, což se však nestalo, a to až do dne 11. 1. 2024, kdy došlo k řádnému vyúčtování mezi žalobkyní a žalovanou.

39. V této souvislosti vznikl mezi účastníky spor o stanovení předmětného zúčtovacího období, jež je definováno v § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 67/2013 Sb. jakožto „období, za které poskytovatel služeb provede rozúčtování a následné vyúčtování nákladů; zúčtovací období je nejvýše dvanáctiměsíční a jeho počátek určí poskytovatel služeb“. Soud souladně s žalovanou dospěl k závěru, že zúčtovacím obdobím bylo v tomto případě období sjednaného nájemního vztahu, tj. období od 1. 12. 2021 do 30. 11. 2022, kdy v souladu se zněním výše citovaného § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. vznikla poskytovateli služeb (žalované) povinnost vyúčtovat skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby příjemci služeb (žalobkyni) a vyúčtování doručit nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období, tedy v daném případě nejpozději do 31. 3. 2023. Nepřisvědčil tak koncepci žalobkyně stanovující zúčtovací období vždy v rámci daného kalendářního roku, tj. v případě nájemního vztahu za měsíc prosinec 2021 na období od 1. 12. 2021 do 31. 12. 2021 (s povinností doručení jeho vyúčtování nejpozději do 30. 4. 2022) a za měsíce leden - listopad 2022 na období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 (s povinností doručení jeho vyúčtování nejpozději do 30. 4. 2023).

40. Vzhledem ke skutečnosti, že k řádnému vyúčtování mezi účastníky došlo až dne 11. 1. 2024, neboť dřívější vyúčtování provedené žalovanou neobsahovalo předepsané náležitosti a nebylo řádně provedeno (správně spočítáno), je žalovaná jakožto poskytovatel služeb v prodlení se splněním své povinnosti stanovené v § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. a je povinna zaplatit žalobkyni jakožto příjemci služeb pokutu podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. K tomuto soud dodává, že splnění dluhu (závazkové povinnosti) předpokládá, že dlužník plnil nejen včas (v tomto případě ve lhůtě stanovené v § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.), ale současně též řádně (srov. § 1908 odst. 2 a § 1968 větu první o. z.). To v případě povinnosti poskytovatele vyúčtovat příjemci úhrady za služby znamená, že předložené vyúčtování musí obsahovat všechny předepsané náležitosti a musí v něm být uvedena cena provedené služby ve správné výši. Lze tudíž uzavřít, že není-li vyúčtování věcně správné, nesplnil poskytovatel služeb svoji povinnost vyúčtovat (každé zálohové plnění je třeba vyúčtovat) příjemci skutečnou výši nákladů a záloh na jednotlivé služby zakotvenou v § 7 zákona č. 67/2013 Sb. (k tomu srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 24. 11. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2178/2020).

41. Soud s ohledem k výše uvedenému uzavírá, že vyúčtování služeb žalovanou za zúčtovací období od 1. 12. 2021 do 30. 11. 2022 nebylo věcně správné a žalovaná tudíž pro uvedené období nesplnila (řádně) svoji povinnost vyúčtovat žalobkyni (příjemci služeb) skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby ve smyslu § 7 zákona č. 67/2013 Sb., tedy se ocitla (po uplynutí lhůty stanovené v § 7 odst. 3 zákona č. 67/2013 Sb., konkrétně pak ode dne 1. 4. 2023) v prodlení se splněním uvedené povinnosti (§ 1908 odst. 2 a § 1968 věta první o. z.), kdy za tohoto stavu jí vznikla (sekundární) povinnost zaplatit žalobkyni za dotčené prodlení pokutu podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. v žalobkyní uplatněné výši 12 750 Kč (tj. 255 dnů x 50 Kč/den).

42. K tomu pak soud dodává, že domnívá-li se žalovaná, že novelizace předmětného ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., provedená s účinností od 1. 1. 2023 a stanovující fikci souhlasu příjemce služeb se způsobem a obsahem vyúčtování v případě, že tento nepředložil poskytovateli služeb námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování do 30 dnů od doručení vyúčtování (popř. doložení podkladů), má vliv na povinnost poskytovatele služeb (zde žalované) zaplatit příjemci služeb (zde žalobkyni) za dotčené prodlení pokutu podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., pak se mýlí. V tomto případě se jedná o nepeněžité plnění (nedoručení včasného vyúčtování - § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.), které lze postihnout pokutou, přičemž mimo to existují další postižitelná nepeněžitá plnění (kupř. nesplnění povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování dle § 8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. nebo nesplnění povinnosti spojené s vypořádáním námitek dle § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb.), přičemž každá ze stanovených povinností musí být splněna řádně (věcně správně) a včas (v předepsané lhůtě). Soud dodává, že předmětná novela měla reagovat na praxi, kdy příjemce služeb využije obecné lhůty dané občanským zákoníkem a své námitky uplatní zpětně ve lhůtě 3 let od předání vyúčtování, kdy však v tomto případě se o takový případ nejedná.

43. S ohledem k výše uvedenému soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 16 127 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18,90 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení (výrok ad I. tohoto rozsudku). Ve zbývajícím rozsahu, tj. v částce 24 917,10 Kč (představující pohledávku žalované za náklady žalované na pořízení kuchyňské linky ve výši 21 623 Kč a za nedoplatek žalobkyně na službách spojených s užíváním ve výši 3 348,10 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 917,10 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení soud žalobu zamítl (výrok ad II. tohoto rozsudku).

44. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle poměru úspěchu ve věci, kdy žalovaná byla ve sporu úspěšná pouze částečně (vzniklo jí tak právo na náhradu nákladů řízení ve výši 21,52 % požadovaného plnění), přičemž náklady řízení žalované sestávaly z odměny nezastoupeného účastníka dle vyhl. č. 254/2015 Sb. za 1 úkon služby částka 300 Kč a za 2 úkony (odpor proti platebnímu rozkazu a vyjádření žalované ze dne 28. 4. 2023) 2 x 300 Kč, odměny advokáta dle § 8 odst. 1 a § 7.5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby (z tarifní hodnoty 25 000 Kč) částka 2 100 Kč a za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání dne 19. 10. 2023, 2 x porada s klientem, vyjádření k žalobě ze dne 15. 11. 2023 a doplnění skutkových tvrzení a důkazů ze dne 11. 1. 2024) 6 x částka 2 100 Kč, odměny advokáta dle § 8 odst. 1 a § 7.5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby (z tarifní hodnoty 41 098,10 Kč) částka 2 780 Kč a za 6,5 úkonu právní služby (2 x porada s klientem, vyjádření ze dne 12. 2. 2024, vyjádření ze dne 18. 5. 2024, 2 úkony - účast na jednání dne 28. 5. 2024 a úkon - účast na vyhlášení rozsudku dne 30. 5. 2024) 6,5 x částka 2 780 Kč, 13 x RP po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a dále 21 % DPH dle předloženého osvědčení o registraci plátce DPH, tedy celkem 42 429,70 Kč. Soud tedy žalobkyni přiznal částečnou náhradu nákladů řízení ve výši 21,52 % z částky 42 429,70 Kč, tedy ve výši 9 130,87 Kč (výrok ad III. tohoto rozsudku).

45. Výrok o tom, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.

46. Výrok o tom, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.

Poučení