18 C 237/2019-245

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] o zaplacení 237 116 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,1 % ročně od 7. 11. 2019 do zaplacení, dále úrok z prodlení z částky 17 084 Kč ve výši 8,1 % ročně od 7. 11. 2019 do 29. 1. 2020, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 235 616 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,1 % ročně od 6. 11. 2019 do zaplacení, a dále co do úroku z prodlení ve výši 8,1 % ročně z částky 18 584 Kč za den 6. 11. 2019.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 57 691,20 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá na žalované zaplacení částky 130 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy za nesprávné soudní rozhodnutí a z něj vyplývající omezení rodinného života, duševní utrpení, za období od 22. 12. 2017 do 3. 1. 2018, a to částku 10 000 Kč denně, celkem za 13 dní částku 130 000 Kč; dále nemajetkovou újmu za otřesenou víru ve spravedlivé rozhodnutí soudu ve výši 100 000 Kč a dále částku 24 200 Kč jako náklady právního zastoupení. Žalobkyně byla dne 20. 12. 2017 dobrovolně přijata prostřednictvím centrálního příjmu Psychiatrické nemocnice [anonymizováno] [obec a číslo] – [část obce], kde se dostavila k dobrovolné léčbě. Dne 22. 12. 2017 jí bylo sděleno, že byla tzv. znedobrovolněna, ovšem až dne 3. 1. 2018 jí bylo doručeno usnesení [název soudu] ze dne 29. 12. 2017, ze kterého vyplynulo, že převzetí do předmětné psychiatrické nemocnice je přípustné, tedy byl dán souhlas k nedobrovolné hospitalizaci. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dne 7. 1. 2017 odvolání, ve kterém uvedla, že důvody, pro které byla vyslovena přípustnost pro převzetí do zdravotnického ústavu, nebyly pravdivé. V odvolacím řízení [název soudu] rozhodl usnesením ze dne 20. 9. 2018, které nabylo právní moci dne 6. 11. 2018, tak, že původní usnesení vydané [název soudu] pod č. j. [číslo jednací] se mění tak, že převzetí do předmětného zdravotnického ústavu ze dne 22. 12. 2017 nebylo v souladu s § 38 odst. 1 písm. b) zák. č. 372/2011 Sb. Je tedy zřejmé, že žalobkyně byla nedobrovolně držena v psychiatrické nemocnici a že rozhodnutí, které toto Psychiatrická nemocnici v [obec a číslo] – [část obce] umožnilo, nebylo v souladu se zákonem. Odvolací soud v rámci svého rozhodnutí konstatoval, že pracovník soudu, který prováděl výslech žalobkyně, ani soud prvního stupně se nezabývali rozpory zjištěné na základě výslechu a sdělení lékaře. Odvolací soud dovodil, že vůbec nebylo zřejmé, že výslech žalobkyně byl proveden, když údaje o tomto výslechu byly zcela v rozporu se sděleními lékaře. Dovodil, že v řízení předcházejícím vydání napadeného usnesení došlo k takovým vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nespornou, že u ní žalobkyně uplatnila předběžně svůj nárok žádostí doručenou žalované dne 6. 5. 2019 Touto žádostí požadovala náhradu nemajetkové újmy ve výši 130 000 Kč za období od 22. 12. 2017 do 3. 1. 2018 za značné omezení rodinného života a duševní utrpení, dále nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč za značně otřesenou víru ve spravedlivé rozhodnutí soudu, a dále nárok na náhradu nákladů zastoupení před soudy obou stupňů ve výši 24 200 Kč Stanoviskem ze dne 27. 1. 2020 žalovaná konstatovala, že nárok žalobkyně je co do základu důvodný, neboť jí vzniklo právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, jímž bylo usnesení [název soudu] ze dne 29. 12. 2017. Žalovaná mimosoudně uznala nárok na odškodnění důvodným co do částky 17 084 Kč sestávající se z náhrady nemajetkové újmy za omezení osobní svobody ve výši 4 500 Kč a náhrady nákladů právního zastoupení ve výši 12 584 Kč. Tuto částku žalovaná žalobkyni poukázala. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění žalovaná poukazuje na to, že řízení o vyslovení přípustnosti převzetí do zdravotního ústavu bylo zahájeno dne 22. 12. 2017 a rozhodnutí ve věci bylo vydáno dne 29. 12. 2017. Stalo se tak v rámci zákonem stanovené sedmidenní lhůty, z čehož žalovaná dovozuje závěr, že v době od 22. 12. 2017 do 29. 12. 2017 byla žadatelka nedobrovolně v psychiatrické nemocnici umístěna i v případě, pokud by nezákonné rozhodnutí vydáno nebylo. Mezi nezákonným rozhodnutím a nemajetkovou újmou, která měla být údajně žalobkyni způsobena v období od 22. 12. 2017 do 29. 12. 2017 tak neexistuje příčinná souvislost. Příčinou toho, že žalobkyně byla v této době fakticky držena v psychiatrické nemocnici, nebylo samotné usnesení [název soudu], č. j. [číslo jednací], nýbrž to, že byla ze strany zdravotnického zařízení soudu oznámena hospitalizace pacienta bez písemného souhlasu, v důsledku čehož muselo být zahájeno řízení o vyslovení přípustnosti převzetí do zdravotního ústavu. Dále žalovaná poukazuje na skutečnost, že ze strany samotného zdravotnického ústavu došlo ke dni 2. 1. 2018 ke změně vstupu z nedobrovolného na dobrovolný. Tímto dnem již další setrvání žalobkyně ve zdravotnickém zařízení bez jejího souhlasu nebylo možné, a proto žalovaná zastává názor, že neodpovídá za újmu, která měla žalobkyni vzniknout v době od 2. 1. 2018 do 3. 1. 2018. S ohledem na uvedené časové údaje má žalovaná za to, že v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím byla žadatelka neoprávněně držena v psychiatrické nemocnici v [část obce] v době od 30. 1. 2018 do 1. 2. 2018, tedy 3 dny. Žalovaná tedy dospěla k závěru, že žalobkyni náleží za neoprávněné zbavení osobní svobody za dobu od 30. 12. 2017 do 1. 1. 2018 částka 4 500 Kč, tedy 3 x 1 500 Kč, kdy žalovaná přistoupila k odškodnění při horní hranici judikaturně stanovené sazby, kdy žádné tvrzení, které by odůvodnilo odškodnění ve výši tuto sazbu převyšující, nebylo ze strany žalobkyně prokázáno. Co se týká nákladů právní služby, jejichž náhradu žalovaná požaduje, zde žalovaná zjistila ze spisu [název soudu], sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka], že právní zástupkyně žalobkyně učinila v předmětné věci následující úkony právní služby: 7. 1. 2018 - převzetí a příprava věci, 7. 1. 2018 – sepis odvolání proti usnesení o přípustnosti převzetí do zdravotnického zařízení, 7. 3. 2018 – podání soudu ve věci samé, 7. 3. 2018 – studium spisu, 27. 3. 2018 – účast při jednání před [název soudu], 23. 5. 2018 – účast při jednání před [název soudu] v čase 15:00 až 17:10 hod. (2 úkony), 20. 9. 2018 – účast při jednání před [název soudu] ve výši 1 úkonu. Žalovaná dále vycházela z tarifní hodnoty dle ust. § 9 odst. 2 advokátního tarifu, kdy činí sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby 1 000 Kč Celkem tedy za 8 úkonů právní služby á 1 000 Kč a 8 režijních paušálů náleží žalobkyni náhrada nákladů řízení ve výši 10 400 Kč + DPH ve výši 21 % (2 184 Kč). Celkem tedy 12 584 Kč. Ve zbývající části považuje žalovaná nárok za nedůvodný.

3. Podáním ze dne 4. 2. 2020 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 17 084 Kč. Usnesením ze dne 17. 2. 2020 bylo řízení co do částky 17 084 Kč zastaveno. Při jednání soudu dne 20. 5. 2021 došlo omylem k vyhlášení usnesení, kterým soud znovu řízení zastavil co do částky 17 084 Kč s ohledem na učiněné zpětvzetí žaloby ze dne 4. 2. 2020. Tímto rozhodnutím soudu bylo podruhé rozhodnuto o stejném procesním návrhu u žalobkyně a jako takové je třeba jej považovat za nicotné. Předmětem řízení tak zůstala částka 237 116 Kč.

4. Na jednání soudu dne 20. 5. 2021 byla žalobkyně v souladu s ustanovením § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. vyzvána, aby doplnila skutková tvrzení o tom, jakým způsobem zasáhlo omezení osobní svobody žalobkyně do její osobnostní sféry, jaký vliv mělo na rodinný život, profesní sféru a další sféry osobního života, a dále aby doplnila skutková tvrzení o jednotlivých úkonech právní služby, které účelně vynaložila za účelem změny nezákonného rozhodnutí. A k doplněným skutkovým tvrzením aby označila důkazy.

5. Žalobkyně v rámci doplnění skutkových tvrzení uvedla, že k léčbě se dostavila dobrovolně, o své vůli, s důvěrou v právní řád, a to, že na základě právního řádu s ní bude jednáno a v případě, že by došlo k excesu, bude tento právními prostředky napraven. Toto se však nestalo, po jejím nástupu byla žalobkyně omezena na svých právech na základě prvostupňového nesprávného soudního rozhodnutí, kterým byl postup nemocnice v podstatě posvěcen od počátku. Odůvodnění usnesení soudu ze dne 29. 12. 2017 bylo zcela nepravdivé, když odkazovalo na jinou osobu, na její potenciální typ závislosti – drogy, i na jiné okolnosti přijetí. Žalobkyně utrpěla značně otřesenou víru v právní řád, že je tedy vůbec možné, že v usnesení, kterým bylo rozhodováno o základních právech člověka, budou uvedeny zjevné nepravdy o pacientovi. Žalobkyně dále uvedla, že jí lékař sice sdělil dne 2. 1. 2018, že byla tzv. zdobrovolněna, ovšem toto jí nebylo vysvětleno. Jakmile rozhodnutí soudu dostala do ruky dne 3. 1. 2018, okamžitě dne 4. 1. 2018 psychiatrickou nemocnici opustila. Dále žalobkyně v rámci svých skutkových tvrzení poukazovala na režim na oddělení Psychiatrické nemocnice v [část obce], kdy jí nebylo umožněno telefonické spojení s příbuznými na Moravě, neboť jí byl odebrán mobilní telefon a nemohla se s nikým spojit. Veřejný automat na speciální kartu nefungoval, kartu si žalobkyně nemohla obstarat, neboť nemohla opustit nejen dům či areál, ale ani patro. Žalobkyně poukazovala na tzv. systém odměn a trestů a zmínila ponižující praktiky a režim v Psychiatrické nemocnici [část obce].

6. Ze zdravotní dokumentace žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně se dne 20. 12. 2017 dostavila do Psychiatrické nemocnice v [část obce], přišla dobrovolně, protože zažila čtyřicetihodinovou recidivu alkoholu po deseti letech naprosté abstinence, a to kvůli zátěžové situaci vyvolané tím, že po 23 letech se chce manžel rozvést a trvá na tom, aby opustila byt. Žalobkyně při příjmu uvedla, že se na ní manžel dopustil fyzického násilí, chtěl se jí zbavit, tak zavolal sanitku a poté, co se vrátila zpět z nemocnice, jí několikrát praštil o zeď, bil jí do obličeje, kopal do ní a tahal za vlasy. Žalobkyně při příjmu uvedla, že nechce být doma na vánoční svátky. Manžel při příjmu uvedl, že poté, co chtěl žalobkyni vzít na psychiatrii, začala vyhrožovat, že si raději něco udělá, že si raději podřeže žíly, než aby jela na psychiatrii. Při příjmu měla žalobkyně pozitivní test na alkohol, a to 0,22 o/oo alkoholu v krvi. Diagnóza při příjmu zněla„ poruchy způsobené alkoholem – akutní intoxikace, suspektivnědepresivní fáze“. Pacientka byla umístěna [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova], [anonymizováno]. Od 22. 12. 2017 v 13:03 hodin byla žalobkyně hospitalizována bez souhlasu, přičemž důvody pro její nedobrovolnou hospitalizaci byly následující: doznívající odvykací stav, množství podávání medikace za hospitalizace, kdy pacientka je emočně labilní, depresivní, před přijetím měla suicidální proklamace a nelze tak vyloučit riziko sebevražedného jednání. Toto oznámení bylo sepsáno [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dne 2. 1. 2018 v 10:53 hodin oznamuje Psychiatrická nemocnice [část obce] změnu nedobrovolného vstupu na dobrovolný. Oznámení bylo opět podepsáno [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Ve zdravotní dokumentaci žalobkyně jsou založena dvě vstupní prohlášení pacienta. Jedno ze dne 20. 12. 2017. Jedno bez uvedení data. V rámci tohoto vstupního prohlášení pacienta žalobkyně byla informována o možnostech [anonymizováno] [jméno] [příjmení] při svém výslechu uvedla, že druhé vstupní prohlášení pacienta bez uvedení data bylo žalobkyní podepsáno dne 2. 1. 2018. Pouze opomenutím lékaře zde nebylo doplněno datum. Ze zdravotní dokumentace vzal soud dále za prokázané, že žalobkyně byla nejprve umístěna na oddělení [číslo] na [anonymizována dvě slova], kde jí byla nasazena medikace z důvodu rozvoje odvykacího stavu, a to [anonymizováno]. Dále byl pacientce nasazen [anonymizováno] a [anonymizováno] Dne 21. 12. 2017 žalobkyně mluvila o tom, že by chtěla podat reverz po Vánocích, když bude na dolním detoxu. Dne 22. 12. 2017 byla v 10.16 hodin přeložena na oddělení [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], stále jí byl podáván [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], a další léky. Dle záznamu lékaře ze dne 22. 12. 2017 ještě ve 12:32 hodin pacientka sděluje, že se cítí lépe, plánuje tu být přes svátky, ale pak by chtěla na reverz domů, nechce přijít o práci. Stále byl žalobkyni podáván [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], dále ještě [anonymizováno]. Ze záznamu ve zdravotní dokumentaci pro následující dny byla pacientka zapojena v programu režimové části oddělení, při léčbě spolupracovala. Ze záznamu ve zdravotní dokumentaci žalobkyně dne 24. 12. 2017 v podvečer navštívil manžel. Dne 26. 12. 2017 již byla ukončena léčba diazepamem, stále byl podáván [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]. Po dohodě s lékařem byl dne 27. 12. 2017 žalobkyni vysazen [anonymizováno] a navýšeny dávky [anonymizováno] Pacientka lékaři sdělila, že si zvyká, přes vánoce měla návštěvu rodiny, která ji potěšila, protože se manžel i dcera chovali vstřícně. V den 2. 1. 2018 je ve zdravotní dokumentaci se zprávou lékaře, že pacientka z rozhodnutí terapeutického týmu podepisuje dobrovolný vstup, pominuly důvody k detenci. Dne 3. 1. 2018 je v záznamu lékaře z 8:56 hod. uvedeno, že pacientce byla nabídnuta možnost překladu na odd. [anonymizováno], pro [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] Pacientka sdělila, že by byla ráda zítřejší pacientkou dne a do té doby si nechala čas na rozmyšlenou. Dne 4. 1. 2018 byla žalobkyně předložena na [anonymizována dvě slova]. Po příchodu na [anonymizována dvě slova] žalobkyně podává reverz s tím, že situace doma se již zklidnila, manžel zastavil rozvodové řízení.

7. Ze spisu [název soudu], sp. zn. [spisová značka] vzal soud za prokázané, že dne 22. 12. 2017 bylo soudu doručeno oznámení Psychiatrické nemocnice v [část obce] o hospitalizaci pacienta bez jeho písemného souhlasu a to žalobkyně. Žalobkyně byla hospitalizována bez souhlasu od 22. 12. 2017 v 13:03 hod, jako důvod byly uvedeny, že byla přijata pro relaps alkoholu nezvládnutelný ambulantní cestou, doznívající odvykací stav s nutností podávání medikace za hospitalizace, pacientka je emočně labilní, depresivní, před přijetím sudiciální proklamace, nelze vyloučit riziko sebevražedného jednání, nutnost stabilizace za hospitalizace. Usnesením ze dne 27. 12. 2017 soud zahájil řízení o vyslovení přípustnosti převzetí zdrojů zdravotního ústavu a procesním opatrovníkem žalobkyně ustanovil [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Ve věci byl nařízený soudní rok v psychiatrické nemocnici a to dne 28. 12. 2017 od 7:30 hod. Při jiném soudním roku dne 28. 12. 2017 byl vyslechnut ošetřující lékař [anonymizováno] [příjmení], který uvedl, že pacientka byla přijata pro relaps abuzu alkoholu nezvládnutelný ambulantní cestou a pro odeznívající odvykací stav s nutností podávání medikace za hospitalizace. Lékař v rámci výslechu zopakoval údaje uvedené v oznámení o přijetí pacientky. Dle lékaře hospitalizace byla nutná z důvodu vyloučení sebevražedných tendencí a pacientka byla medikována antidepresivy. Lékař uvedl, že pacientka je nebezpečná především sama sobě pro rizika spojená se závislostní problematikou, odvykacím stavem a suiproklamacemi. Následně je zde protokol o výslechu pacientky [anonymizováno] [jméno] [příjmení]:„ byla jsem u kamarádky na kafi, pak jsme přišli na vrátnici, dali mi vymočit. Dala jsem si tři prášky THC a několik, atd“. Usnesením ze dne 29. 12. 2017 [název soudu] rozhodl o tom, že převzetí [celé jméno žalobkyně] je v souladu s ust. § 38 odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb. a důvody stále trvají. V odůvodnění je uvedeno, že soud vycházel z odborného vyjádření lékaře ohledně zdravotního stavu umístěného člověka, které nebylo ničím zpochybněno a vyslechl ho jako účastníka řízení. Usnesení ze dne 29. 12. 2017 bylo žalobkyni doručeno do vlastních rukou dne 3. 1. 2018. Dne 7. 1. 2017 podala žalobkyně prostřednictvím [anonymizováno] [jméno] [příjmení] odvolání proti usnesení ze dne 27. 12. 2017, kterým byl žalobkyni ustanoven jako opatrovník [příjmení] [jméno] [příjmení] a dále proti usnesení ze dne 29. 12. 2017 ohledně převzetí do zdravotního ústavu. Věc byla dne 18. 1. 2018 předložena odvolacímu soudu. Dne 2. 1. 2018 bylo soudu doručeno oznámení o změně nedobrovolného vstupu na dobrovolný. Dne 22. 2. 2018 byla věc znovu předložena odvolacímu soudu (poté, co soud vrátil věc bez věcného vyřízení s ohledem na to, že bylo podáno i odvolání do usnesení ustanovení opatrovníka), odvolací soud nařídil jednání na den 13. 3. 2018. Na žádost opatrovnice žalobkyně bylo toto jednání odročeno na den 27. 3. 2018. Dne 27. 3. 2018 u odvolacího soudu proběhlo jednání a usnesením ze dne 26. 3. 2018 bylo změněno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 12. 2017 tak, že opatrovníkem [příjmení] [jméno] [příjmení] se neustanovuje advokát JUDr. [jméno] [příjmení]. Při jednání dne 23. 5. 2018 byl vyslechnut [anonymizováno] [jméno] [příjmení], tedy lékař, který byl vyslýchán pracovníkem soudu dne 28. 12. 2017. Lékař mj. kromě informací o stavu pacientky při jejím přijetí vyplývajícím ze zdravotní dokumentace uvedl, že v nemocnici poté, co žalobkyně nastoupila dobrovolně, nasadili léčbu, která potlačuje odvykací příznaky. Tato situace je ale nebezpečná v případě náhlého vysazení léku, může dojít i k ohrožení života. Právě to byl důvod, proč rozhodli o nedobrovolném pobytu. Z dokumentu vedené [anonymizována dvě slova] dále vyplýval telefonický záznam manžela, který sdělil nemocnici, že je pasivní a apatická, chtěl ji vzít na psychiatrii a ona mu vyhrožovala, že si raději podřeže žíly. Toto byla okolnost, ke které lékaři přihlédli při rozhodnutí o nedobrovolné hospitalizaci. Dále byla při jednání soudu vyslechnuta [celé jméno žalobkyně], která popsala její převezení rychlou záchrannou službou do [anonymizována dvě slova] [část obce]. Žalobkyně potvrdila, že při přerušení abstinence manželovi řekla, že pokud ji bude nutit, aby šla do [část obce], tak si něco udělá. Následně ji manžel odvezl dne 20. 12. do Psychiatrické léčebny [část obce], kde souhlasila s dobrovolným pobytem a v krvi ji bylo zjištěno 0,22 o/oo alkoholu. Žalobkyně uvedla, že každý pacient musí projít horním detoxem, kde jsou mříže, omezena komunikace s venkem, max. dopisy, nemůže mít ani vlastní věci. Dne 22. 12. byla žalobkyně přeložena na dolní detox a mezitím ji nasadili léčbu [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] (antidepresivum). Dne 22. 12. lékařům řekla, že chce odejít a reakcí na to bylo její přeložení na dolní detox a rozhodnutí o nedobrovolném pobytu. Žalobkyně uvedla, že na dolním detoxu je volnější režim. Dne 2. 1. jí [anonymizováno] [příjmení] řekl, že bylo rozhodnuto o dobrovolném pobytu a následně 3. 1. přišel soudní úředník se soudním rozhodnutím. Tam si přečetla, že si měla dát prášky THC a močit na vrátnici, to ji pohoršilo, neboť ve skutečnosti vyslechnuta nebyla a tento zápis neodpovídá pravdě. Žalobkyně ještě dále uvedla, do léčebny v [část obce] se dostala za situace, kdy poté, co se vrátila sanitkou z [anonymizováno] [část obce], jí manžel řekl, že jí doma nechce, došlo i k fyzickému konfliktu, kdy ji manžel napadl. Usnesením ze dne 20. 9. 2018 odvolací soud změnil usnesení [název soudu] ze dne 29. 12. 2017 tak, že převzetí [celé jméno žalobkyně] nebylo v souladu s § 38 odst. 1 písm. b) zák. č. 372/2011 Sb. Odvolací soud v rámci odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že údaje o výslechu, uvedené v rámci odůvodnění rozhodnutí, které byly zcela v rozporu se sdělím lékaře, neumožňovaly, aby soud dle § 78 z.ř.s. řádně posoudil, zda jsou podmínky pro umístění [příjmení] [celé jméno žalobkyně] ve zdravotnickém zařízení bez jejího souhlasu splněny či nikoliv.

8. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], lékařka Psychiatrické nemocnice v [část obce] v podstatě soudu potvrdila údaje zjištěné ze zdravotní dokumentace žalobkyně. Svědkyně uvedla, že v případě recidivy abuzu alkoholu je nejakutnější část odvykacího stavu zhruba jeden týden. Svědkyně vypověděla, že co se týká horního detoxu, tam je v rámci detoxikace přijat pacient v úvodu, je tam nějakých 8 – 10 lůžek a je tam v podstatě režim takový, že pacient je na lůžku a jsou monitorovány jeho životní funkce. V momentě, kdy lékařský tým shledá, že pacient je schopen zapojení do programu, tak dojde k jeho přeložení na tzv. dolní detox, kde je určité větší či menší zařazení do programu oddělení. Odvykací stav se zaléčuje vysokou dávkou [anonymizováno], která se postupně snižuje. V momentě, kdyby se náhle přerušilo podávání [anonymizováno], tak by odvykací stav mohl pokračovat. Svědkyně ještě uvedla, že co se týká vstupního prohlášení, které je bez data, toto bylo vyplňováno a žalobkyní podepsáno dne 2. 1., chybou lékařky tam nebylo uvedeno [anonymizována dvě slova] ještě vypověděla, že běžnou praxí v Psychiatrické nemocnici v [část obce] je, že pacient je poučen i o tom, za jakých podmínek může tzv. znedobrovolněn. Dle svědkyně pacient, který má 0,22 o/oo alkoholu v krvi, je schopen takovémuto poučení porozumět.

9. Z výpovědi žalobkyně vzal soud za prokázané, že žalobkyně se dne 20. 12. 2017 dostavila na centrální příjem v [část obce] dobrovolně, neboť si uvědomovala, že má zdravotní problémy a to recidivu abusu alkoholu. Přišla se léčit dobrovolně s tím, že potřebovala pouze akutní zaléčení, které mělo trvat 1 – 2 týdny. Poté chtěla zařízení opustit a pokračovat v ambulantní léčbě. Po přijetí žalobkyně uvedla, že byla hospitalizována na horním detoxu, což je uzavřené oddělení, kam nesmí návštěvy a s rodinou se může komunikovat jen s pomocí dopisů, pacient se nemůže dostat ani např. k šampónům, nemůže dělat denní hygienu, kdy by chtěl. Žalobkyně vypověděla, že ji zaskočil režim na horním detoxu, kde to bylo opravdu uzavřené oddělení s přísným režimem. Poté, co byla přeložena do odd. dolního detoxu, tam již byl režim volnější. Žalobkyně v rámci své výpovědi uvedla, že se svou léčbou na dolním detoxu souhlasila. Její představa byla taková, že po svátcích, tedy po Novém roce, půjde domů a zařídí si ambulantní léčbu a to z toho důvodu, že před těmi svátky byla v rodině vyhrocena situace, tak si říkala, že to nechá uklidnit. Její představa byla taková, že tam 14 dnů stráví a bude na dobrovolné hospitalizaci. Žalobkyně uvedla, že újmu ji způsobilo zejména to, že v psychiatrické nemocnici byla nedobrovolně, počítala s tím, že v léčbě bude dobrovolně a bude případně moct kdykoliv odejít. Ve chvíli, kdy byla nedobrovolně hospitalizovaná, již odejít nemohla. Dále pro ni bylo velkým zklamáním, že v průběhu vánočních svátků neprobíhala žádná léčba, pacienti dostávali tabletky a sestra jim nic neřekla, nikdo se s nimi nebavil, ani neprobíhala psychoterapie. Přes svátky prostě v [část obce] nedělo nic. Žalobkyně negativně vnímala to, že při dobrovolné hospitalizaci nemohla chodit na procházky a byla tam 12 dní zavřena. Následně se jí dotklo, když si 3. 1 přečetla závěry, z čeho byla znedobrovolněna, že to bylo vyfabulované nebo záměrně lživé. Pacientka potvrdila, že na osobním prohlášení pacienta, které není datováno, je její podpis, stejně tak i na vstupním prohlášení ze dne 20. 12. 2017. Žalobkyně rovněž potvrdila, že jí lékař dne 2. 1. 2018 sdělil, že rozhodl o jejím zdobrovolnění, tedy mohla jít na vycházku. Její přeložení na odd. [číslo] však nebylo tak jednoduché, musela nejdřív počkat na to, až bude pacientkou dne. Žalobkyně v rámci své výpovědi dále popisovala režim na odd. dolního detoxu, uváděla, že v 6:30 hod. je budíček, který neplatí pro všechny pacientky, ty, které se přihlásí na úklid, musí vstávat v 6:00 hod. ráno, aby mohly jít uklízet společné prostory. Dále je tam rozcvička, poté úklid pokoje, poté terapeutická komunita. Pacientka uvedla, že měla povoleny návštěvy, které se však konají ve společenské místnosti, kam přijdou příbuzní všech pacientek a není tam žádná diskrétní zóna. Návštěvy mohly být pouze v období od 15:00 – 16:30 hod., když tam manžel s dcerou přijeli za pět minu tři, byli vulgárně vyhozeni. Dále tam funguje bodování za nějaké aktivity a dále mínusové body na určité prohřešky, např. za mávání z okna přes mříž. K dotazům soudu ohledně omezení žalobkyně a rozdílu v režimu dobrovolné a nedobrovolné léčby žalobkyně opakovaně zmiňovala to, že nemohla každý den chodit na procházku. Žalobkyně ještě zmínila, že v rámci dobrovolného režimu pacientky mohly třeba s rodinou odejít ven a vrátit se až v určitou dobu. Žalobkyně ještě uvedla, že pacienti v nedobrovolném režimu byli pod ostřejším hlídáním. Žalobkyně dále uvedla, že nebyla o svých právech nikým z nemocnice poučena a nebyla vyslechnuta nikým od soudu.

10. Svědek [příjmení] [příjmení], manžel žalobkyně se ve své výpovědi vyjadřoval spíše k poměrům v Psychiatrické nemocnici v [část obce], kdy si ztěžoval, že poté, co byla manželka přijata do [část obce], nastalo určité informační vakuum, kdy neměl žádné informace o jejím stavu. Uvedl, že za manželkou společně s dcerou chodili na návštěvy, když tam byli ale pět minut před návštěvami, tak je vyhodili, že tam nesmí, návštěvy probíhaly ve společenské místnosti a byly časově limitované. Svědek uvedl, že si manželka v období vánoc ztěžovala, že nemohla nikam jít, nemohla jít ani do kostela, jakožto věřící, byla izolovaně držena od světa. Návštěvy se odehrávaly v přesně vymezenou dobu ve společenské místnosti, kde nebylo žádné soukromí.

11. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobkyně se dne 20. 12. 2017 se dostavila do Psychiatrické nemocnice v [část obce], kde byla přijata na odd. centrálního příjmu, kam ji přivezl manžel. Žalobkyně nastoupila léčbu z důvodu recidivy abusu alkoholu a při příjmu u ní byla diagnostikována akutní intoxikace. Žalobkyně byla přijata do odd. [číslo] do tzv. horního detoxu, kde byla léčena medikací v klidovém režimu. Dne 22. 12. 2017 byla přeložena na odd. tzv. dolního detoxu, kde se mohla zapojovat do terapeutických programů. Téhož dne bylo [název soudu] zasláno oznámení o hospitalizace žalobkyně bez jejího písemného souhlasu. Ze zdravotní dokumentace bylo zjištěno, že žalobkyně mluvila o tom, že chce z nemocnice odejít na reverz. Lékařka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v rámci výpovědi před zdejším soudem a dále lékař [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vypověděli, že v případě intoxikasce je u pacientů nasazena léčba [anonymizováno] a v případě náhlého vysazení léku může dojít i k ohrožení života. Toto bylo dle sdělení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] důvodem pro tzv. znedobrovolnění pobytu žalobkyně. K tomu rozhodnutí vedli i siucidální proklamace žalobkyně před jejím přijetím do psychiatrické léčebny. Soud na základě tohoto oznámení dne 27. 12. 2017 zahájil řízení o vyslovení přípustnosti převzetí do zdravotního ústavu a dne 28. 12. 2017 se do psychiatrické léčebny dostavil pracovník soudu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], asistent soudce, který zde vyslechl lékaře a dále vyslechl osobu, o níž se domníval, že je žalobkyní, omylem však byla vyslechnuta osoba jiná. Soud na základě takto získaných rozporuplných informací vydal dne 29. 12. 2017 usnesení, kterým vyslovil, že převzetí žalobkyně je v souladu se zákonem. Na základě podaného odvolání následně [název soudu], jako soud odvolací, usnesením ze dne 20. 9. 2018 odvolací soud změnil rozhodnutí soudu I. stupně tak, že převzetí žalobkyně nebylo v souladu s ust. § 38 odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb. Dne 2. 1. 2018 byl režim nedobrovolné léčby u žalobkyně změněn na léčbu dobrovolnou, což bylo žalobkyni téhož dne v dopoledních hodinách sděleno ošetřujícím lékařem [anonymizováno] [příjmení]. Žalobkyně v souvislosti s tímto podepsala listinu označenou jako„ Vstupní prohlášení pacienta“ kde byla seznámena se svými právy. Následující den 3. 1. 2018 bylo žalobkyni navrženo přeložení na jiné oddělení. Žalobkyně uvedla, že již dne 2. 1. 2018 se jí režim změnil v tom, že již tohoto dne mohla jít na procházku s ostatními pacienty, kteří byli v tzv. dobrovolném režimu.

12. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

13. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

15. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

16. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

17. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

18. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

19. Podle § 9 odst. 1 OdpŠk má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu.

20. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

21. Dle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Dle odst. 3 tamtéž náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního předpisu.

22. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

23. Podle ust. § 75 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen z. ř. s.), zdravotní ústav, ve kterém jsou umisťovány osoby z důvodu uvedeným v jiném právním předpise, je povinen oznámit do 24 hod. soudu, v jehož obvodu zdravotní ústav je, převzetí každého, kdo v něm byl umístěn bez svého písemného souhlasu.

24. Podle ust. § 75 odst. 2, je-li člověk, který byl přijat do zdravotnické péče se svým písemným souhlasem omezen ve volném pohybu nebo styku s vnějším světem až v průběhu léčení, anebo svůj písemný souhlas odvolá, je zdravotní ústav povinen učinit oznámení podle odst. 1 do 24 hod. poté, co k takovému omezení nebo odvolání souhlasu došlo.

25. Podle ust. § 76 odst. 1 soud zahájí řízení o vyslovení přípustnosti převzetí podle § 75 odst. 1, nebo omezení podle § 75 odst. 2 (dále jen„ převzetí“) a dalším držením ve zdravotnickém zařízení, ledaže převzetí a držení nařídil soud v jiném řízení.

26. Podle ust. § 77 odst. 1 z.ř.s. soud rozhodne bez jednání do sedmi dnů od převzetí. K projednání věci svolá jiný soudní rok. Jiný soudní rok se koná zpravidla ve zdravotnickém ústavu.

27. Podle ust. § 77 odst. 2 z.ř.s. soud provede důkazy potřebné pro posouzení, zda k převzetí došlo ze zákonných důvodů; k tomu zejména vyslechne umístěného člověka, ošetřujícího lékaře a další osoby, o jejichž vyšetření umístění člověk požádá. Ust. § 70 se nepoužije.

28. Dle ust. § 78 odst. 1 z.ř.s. soud z rozhodnutí určí, zda k převzetí došlo ze zákonných důvodů, a pokud ano, zda tyto důvody trvají.

29. Podle ust. § 78 odst. 2 dojde-li soud k závěru, že k převzetí nedošlo ze zákonných důvodů, nebo že tyto důvody již netrvají, nařídí propuštění člověka ze zdravotního ústavu. Nařídí-li soud propuštění, je zdravotní ústav po doručení rozhodnutí člověka neprodleně propustit.

30. Podle ust. § 79 rozhodnutí podle § 78 se do 24 hodin od jeho vydání doručí umístěnému člověku, dále jeho zástupci, opatrovníku pro řízení a zdravotnímu ústavu.

31. Po provedeném dokazování a s přihlédnutím k zjištěnému skutkovému stavu, soud dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok je důvodný pouze z části. V daném případě nebylo sporu o tom, že v případě žalobkyně je dán odpovědnostní titul ve smyslu ust. § 8 OdpŠk; rozhodnutí [název soudu] ze dne 29. 12. 2017, které bylo vykonatelné bez ohledu na právní moc, a které bylo následně usnesením [název soudu] změněno, je třeba považovat za nezákonné rozhodnutí ve smyslu změněných zákonných ustanovení. V daném případě tak nebylo mezi účastníky sporu o tom, že v případě žalobkyně je naplněn první z předpokladů odpovědnosti vzniku státu za škodu. Soud zkoumal, zda jsou naplněny i další z předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu, tedy vznik nemajetkové újmy a škody na straně žalobkyně a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a tvrzenou nemajetkovou újmou a škodou.

32. Co se týká nároku na náhradu škody ve výši 24 200 Kč, která měla představovat náklady právního zastoupení, které byla žalobkyně nucena vynaložit za účelem změny či zrušení nezákonného rozhodnutí, zde se soud zcela ztotožňuje se závěrem žalované, že v průběhu řízení vedeného u [název soudu], pod sp. zn. [spisová značka] a následně i v rámci odvolacího řízení před [název soudu], byly učiněny následující úkony právní služby: 7. 1. 2018 - převzetí a příprava věci, 7. 1. 2018 – sepis odvolání proti usnesení o přípustnosti převzetí do zdravotnického zařízení, 7. 3. 2018 – podání soudu ve věci samé, 7. 3. 2018 – studium spisu, 27. 3. 2018 – účast při jednání před [název soudu], 3. 5. 2018 – účast při jednání před [název soudu] v čase 15:00 až 17:10 hod. (2 úkony), 20. 9. 2018 – účast při jednání před [název soudu] ve výši 1 úkonu. Žalovaná správně vycházela z ust. § 31 odst. 1 OdpŠk. ve spojení s ust. § 31 odst. 3 Odpšk a přiznala žalobkyni náhradu nákladů řízení za účelně vynaložené úkony právní služby, kterými byly shora uvedené úkony, provedené [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v rámci předmětného detenčního řízení. Žalovaná správně vyšla z toho, že v daném případě je třeba tarifní hodnotu určit ve smyslu ust. § 9 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) a sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí 1 000 Kč. Vzhledem k tomu, že právní zástupkyně žalobkyně v tomto řízení vykonala celkem osm úkonů právní služby, žalovaná správně přiznala žalobkyni částku 12 584 Kč, která se sestává z odměny advokáta za 8 úkonů právní služby a 1 000 Kč, celkem 8 000 Kč, 8x režijního paušálu dle ust. § 13 odst. 3 AT, celkem ve výši 2 400 Kč a DPH (21%) ve výši 2 184 Kč, celkem činily účelně vynaložené náklady na právní zastoupení žalobkyně částku 12 584 Kč. Tuto částku žalovaná žalobkyni přiznala v rámci předběžného projednání nároku a to zcela v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními a ve zbývající části, tedy co do částky 11 616 Kč není uplatněný nárok na náhradu škody důvodný. V tomto rozsahu tak soud žalobu zamítl.

33. Co se týká požadavku na náhradu nemajetkové újmy za omezení rodinného života a duševní utrpení za období od 22. 12. 2017 do 3. 1. 2018 ve výši 130 000 Kč, kdy žalobkyně požadovala částku 10 000 Kč za každý den omezení, zde soud zkoumal, v jakém rozsahu tato nemajetková újma na straně žalované vznikla a zda je dána příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem této nemajetkové újmy. Co se týká příčinné souvislosti, zde je třeba vycházet z toho, že újma, která žalobkyni vznikla, je v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím tehdy, pokud když by nebylo tohoto nezákonného rozhodnutí, pak by nedošlo ke vzniku této nemajetkové újmy. Jinými slovy, pokud vydání nezákonného rozhodnutí je hlavní příčnou vzniku újmy na straně žalobkyně. V daném případě se soud rovněž ztotožňuje s žalovanou, že nezákonné rozhodnutí bylo sto vyvolat důsledky až v okamžiku jeho vydání, tedy až ode dne 29. 12. 2017. I pokud by totiž tímto rozhodnutím dne 29. 12. 2017 soud vyslovil, že žalobkyně nebyla přijata k léčbě v Psychiatrické nemocnici [část obce] v souladu se zákonem, pak by k propuštění žalobkyně v důsledku rozhodnutí soudu došlo nejdříve dne 29. 12. 2017, tedy v den vydání soudního rozhodnutí. Období od 22. 12. 2017 do 28. 12. 2017 a pobyt žalobkyně v léčebném zařízení v tomto období nebyl nezákonností soudního rozhodnutí žádným způsobem zapříčiněn a nezákonné soudní rozhodnutí na toto nemělo žádný vliv. Rovněž se soud naprosto ztotožňuje s hodnocením žalované v tom směru, že na základě soudního rozhodnutí byla žalobkyně držena ve zdravotnickém zařízení Psychiatrické léčebny [část obce] max. do 2. 1. 2018. Tohoto dne byl prokazatelně režim její léčby opět změněn na dobrovolnou a žalobkyně byla o tomto lékaři informována. Pokud by žalobkyně se svou léčbou v uvedeném zařízení nesouhlasila, mohla dne 2. 1. 2018 podepsat reverz a z léčebny odejít, toto konec konců žalobkyně učinila dne 4. 1. 2018. Již dne 2. 1. 2018 byla žalobkyně naprosto ve stejné situaci jako 4. 1. 2018. Oproti žalované se soud domnívá, že v případě, že by soud rozhodl o tom, že držení žalobkyně v ústavu není v souladu se zákonem, pak bylo na místě takovéto rozhodnutí soudu doručit nemocnici obratem a k propuštění žalobkyně mohlo dojít již dne 29. 12. 2017. Z tohoto důvodu se domnívá, že stát by měl odpovídat i za omezení žalobkyně již dne 29. 12. 2017.

34. Co se týká rozsahu nemajetkové újmy, která žalobkyni vznikla v důsledku jejího omezení hospitalizací v Psychiatrické léčebně [část obce], která je důsledkem předmětného nezákonného rozhodnutí, je třeba uvést následující. Žalobkyně jako zásahy do její osobnostní sféry uvedl, že měla za to, že v léčebně budou probíhat návštěvní hodiny, že jí bude umožněn styk s rodinou např. ve společenské místnosti, že jí bude umožněn každodenní kontakt s manželem a rodinou. Jednalo se o období vánočních svátků, kdy byla zvyklá kromě této nejužší rodiny mít styky i s příbuznými na Moravě (telefonické). Toto však nebylo možné, neboť žalobkyni byl odebrán mobilní telefon a žalobkyně se nemohla s nikým spojit. V kontaktu s užší rodinou byla odkázána jen na to, kdy se manželovi a dceři zdaří přijet a setkat se právě ve společenské místnosti, když společenská místnost byla vždy plná lidí a nebylo kam uniknout. Žalobkyně dále kritizovala režim, který na oddělení byl a to např. trestání za mávání manželovi a dceři z okna. Žalobkyně uvedla, že byla omezena i ve sféře základních potřeb ať se jedná o intimitu, širších soukromých podmínek pro hygienu a ostatní. Tyto zásahy do osobností sféry žalobkyně dle názoru soudu úplně nesouvisí s nezákonným rozhodnutím soudu. Žalobkyně vnímá, jako zásah do své osobností sféry, zejména omezení, které vyplývá ze způsobu léčby v Psychiatrické nemocnici [část obce]. Žalobkyně do této nemocnice nastoupila dobrovolně a to v období krátce před vánočními svátky. Sama žalobkyně v rámci své účastnické výpovědi uvedla, že byla připravena podrobit se ústavní léčbě po dobu vánočních svátků a počítala s tím, že z psychiatrické nemocnice bude propuštěna až po vánočních svátcích. Pokud tedy žalobkyně poukazuje na to, že v důsledku své hospitalizace v Psychiatrické nemocnici v [část obce] byla omezena v kontaktu se svou rodinou a bylo tím negativně ovlivněno její trávení vánočních svátků, pak se soud domnívá, že toto omezení žalobkyně není v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím soudu. Jak již bylo shora uvedeno, samotné vánoční svátky do období, které by bylo přičitatelné nezákonnému rozhodnutí soudu, nespadá. Navíc žalobkyně do psychiatrické léčebny nastupovala dobrovolně s tím, že se podrobí léčebnému režimu v nemocnici, a pokud následně s tímto léčebným režimem není spokojena a považuje jej za zásah do své osobnostní sféry, pak se nejedná o zásah, který by byl přičitatelný nezákonnému soudnímu rozhodnutí. Žalovaná nemůže odpovídat za léčebný režim, který je v nemocnici nastaven, a který je do značné míry omezující.

35. Soud si však je vědom toho, že umístění v léčebném zařízení po dobu čtyř dnů v rozporu se zákonem je zásadním zásahem do osobnostní sféry žalobkyně. Samotná detence v psychiatrické nemocnici á již ze své podstaty dopady do svobody pohybu či práva na soukromí, působí újmu na základních právech a svobodách a důstojnosti dotčené osoby; toto do značné míry vyplývá z léčebného režimu, který je v obdobných zdravotnických zařízeních nastaven. Pokud zde žalovaná provedla určité srovnání s omezením osobní svobody v případě nezákonné vazby a nezákonného výkonu trestu, soud se domnívá, že takováto analogie se nabízí. Omezení osobní svobody a dalších osobnostních práv v důsledku vazby či nezákonného výkonu trestu je jedním z nejvážnějších, dopad do osobní svobody, svobody pohybu, důstojnosti a dalších základních práv je velmi intenzivní; pokud bylo žalobkyni přiznáno zadostiučinění, které se přiznává v těchto případech v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR (srov. např. rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 914/2011), a to při jeho horní hranici, pak je výše tohoto zadostiučinění, dle názoru soudu, dostatečná.

36. Co se týká tvrzené nemajetkové újmy, která žalobkyni vznikla v důsledku ztráty důvěry v právní systém, zde by soud rád poukázal na to, že nezákonné rozhodnutí, vydané v případě detence žalobkyně, bylo zhojeno na základě řádně podaného opravného prostředku – odvolání a to v naprosto přiměřené lhůtě. Právě víceinstanční soudní systém má zajistit, aby v případě, že dojde k pochybení při rozhodování soudu, mohla být na základě řádného opravného prostředku zjednána náprava, jak se tomu stalo v tomto případě. V daném případě je zřejmé, že v důsledku nezákonného rozhodnutí došlo k porušení práv žalobkyně, soud se však domnívá, že konstatování porušení práv žalobkyně, kterého se žalobkyni dostalo již v rámci předběžného projednání nároku spolu s částečným peněžitým zadostiučiněním, je pro odškodnění takto vymezené nemajetkové újmy dostačující. Proto soud i v tomto rozsahu žalobu zamítl.

37. Kromě částky 1 500 Kč soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení z této částky a dále z částky 17 084 Kč, která byla žalobkyni vyplacena po podání žaloby s ohledem na to, že žalovaná se uplynutím šestiměsíční lhůty ve smyslu ust. § 15 OdsŠk dostala do prodlení, resp. dnem následujícím po uplynutí této lhůty. Nárok byl předběžně uplatněn u žalované dne 6. 5. 2019, lhůta pro předběžné uplatnění nároku uplynula dne 6. 11. 2019 a 7. 11. 2019 se tak žalovaná dostala do prodlení, od tohoto data přiznal soud žalobkyni úrok z prodlení ve výši, který uplatnila v žalobě, tedy ve výši 8,1% ročně.

38. Ve výroku o nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. V daném případě v předmětném řízení byly celkem tři nároky. Nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 130 000 Kč za zákonné držení ve zdravotnickém zařízení. Nárok ve výši 100 000 Kč jako nemajetková újma jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou ztrátou důvěry v soudní systém a nárok na náhradu škody ve výši 24 200 Kč. Co do obou nároků na náhradu nemajetkové újmy byla žalobkyně co do základu úspěšná, když první z nároku jí byla přiznána celkem částka 6 000 Kč a ve vztahu k druhému nároku bylo konstatováno porušení práva žalobkyně. Z větší části byla žalobkyně úspěšná i co do nároku na náhradu škody. Soud přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyně měla neúspěch pouze v nepatrné části. Náklady řízení se sestávají z odměny advokáta za 3 úkony právní služby á 6 100 Kč (za období do 4. 3. 2021, kdy nabylo právní moci usnesení o částečném zastavení řízení, počítáno ze základu 50 000 Kč + 50 000 Kč + 24 200 Kč; příprava a převzetí věci, sepis žaloby, částečné zpětvzetí žaloby), 4 úkony právní služby á 5 580 Kč (počítáno ze základu 50 000 Kč + 50 000 Kč + 11 616 Kč; písemné podání ve věci samé, 3x účast na jednání soudu), 7 x režijní paušál á 300 Kč, DPH ve výši 8 971,20 Kč, zaplacený soudní poplatek ve výši 6 000 Kč Celkem činí náklady řízení částku 57 691,20 Kč.

Poučení