18 C 261/2025 - 72

Rubrum

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci žalobkyni: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 79 560,01 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč a částku 2 100 Kč ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento výrok rozsudku nabude právní moci, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek při nedodržení jedné z nich.

II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni a) částku 20 388 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 636,43 Kč, s úrokem ve výši 1 341,81 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 14 635,03 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,00 % p.a. z částky 13 974,23 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, b) částku 27 184 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 581,33 Kč, s úrokem ve výši 1 328,79 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % p.a. z částky 11 199,20 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,00 % p.a. z částky 10 846,81 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení c) částku 16 888,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 286,15 Kč, s úrokem ve výši 671,95 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % p.a. z částky 5 628,86 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,00 % p.a. z částky 5 518,01 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 26. 8. 2025 zaplacení celkem částky 79 560,01 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že a) žalovaný uzavřel dne 7. 4. 2023 s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba]. smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále jen „1. smlouva“). Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s pevným úrokem ve výši 761 Kč, dále se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí a uzavření smlouvy o úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 2 077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč, celkem tedy se zavázal uhradit částku 27 888 Kč, a to formou 14měsíčních splátek po 1 992 Kč, přičemž úvěr měl být splacen do 7. 6. 2024. Úroková sazba byla sjednána ve výši 8 % p.a. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas, uhradil pouze částku 2 000 Kč, proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení: jistiny – dlužné částky ve výši 13974,23 Kč kapitalizovaného úroku ve výši 660,80 Kč úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 6 817 Kč úhrady za administrativní činnost ve výši 1 928,83 Kč úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 507,14 Kč smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč kapitalizovaného úroku od 8. 6. 2024 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 1 341,81 Kč kapitalizovaného úroku z prodlení od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 2 636,43 Kč úroku z úvěru ve výši 8 % p.a. z dlužné jistiny ve výši 13 974,23 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení úrok z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 14 635,03 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží. b) žalovaný uzavřel dne 23. 9. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba]. smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále jen „2. smlouva“). Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s pevným úrokem ve výši 1 014 Kč, dále se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí a uzavření smlouvy o úvěru ve výši 9 800 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 2 770 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 3 600 Kč, celkem tedy se zavázal uhradit částku 37 184 Kč, a to formou 14měsíčních splátek po 2 656 Kč, přičemž úvěr měl být splacen do 23. 11. 2023. Úroková sazba byla sjednána ve výši 8 % p.a. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas, uhradil pouze částku 17 900 Kč, proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení: jistiny – dlužné částky ve výši 10 846,81 Kč kapitalizovaného úroku ve výši 352,39 Kč úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč úhrady za administrativní činnost ve výši 1 384,80 Kč úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 800 Kč smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč kapitalizovaného úroku od 24. 11. 2023 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 1 328,79 Kč kapitalizovaného úroku z prodlení od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 2 581,33 Kč úroku z úvěru ve výši 8 % p.a. z dlužné jistiny ve výši 10 846,81 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení úrok z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 11 199,20 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží. c) žalovaný uzavřel dne 14. 8. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba]. smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále jen „3. smlouva“). Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s pevným úrokem ve výši 761 Kč, dále se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí a uzavření smlouvy o úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 2 077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč, celkem tedy se zavázal uhradit částku 27 888 Kč, a to formou 14měsíčních splátek po 1 992 Kč, přičemž úvěr měl být splacen do 14. 10. 2023. Úroková sazba byla sjednána ve výši 8 % p.a. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas, uhradil pouze částku 18 500 Kč, proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení: jistiny – dlužné částky ve výši 5 518,01 Kč kapitalizovaného úroku ve výši 110,85 Kč úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 2 100 Kč úhrady za administrativní činnost ve výši 694,86 Kč úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 964,29 Kč smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč kapitalizovaného úroku od 15. 10. 2023 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 671,95 Kč kapitalizovaného úroku z prodlení od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 1 286,15 Kč úroku z úvěru ve výši 8 % p.a. z dlužné jistiny ve výši 5 518,01 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení úrok z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 5 628,86 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží. K výzvě soudu žalobkyně opětovně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně v každém jednotlivém případě s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr dle § 84–89 zák. č. 257/2016 Sb., žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, které jsou obsahem žádosti o úvěr a dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je v každé jednotlivém případě dostatečná. V každé žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je invalidní, uvedl výši svého příjmu (invalidní důchod u 1. Smlouvy činil 18 983 kč, u 2. Smlouvy činil 17 619 Kč a u 3. Smlouvy činil 17 414 Kč), je svobodný, bydlí u rodičů a nemá žádnou vyživovací povinnost. U 1. Smlouvy uvedl výši svých výdajů 8 648 Kč, u 2. Smlouvy uvedl 5 992 kč a u 3. Smlouvy 7 656 Kč. Tyto skutečnosti byly ověřeny z oznámení o výši invalidního důchodu a výplatní důchodových dokladů. Dále pak odkázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 12 Co 367/2020-170 ze dne 9. 3. 2021, který odkazoval na skutečnost, že žádající má uvést údaje pravdivě a pokud neuvede měsíční platby domácnosti, nelze toto klást k tíži druhé smluvní strany a správně pak věřitel přikročí k posouzení těchto výdajů dle ekonomického modelu.

2. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 došlo s účinností k 25. 3. 2025 k postoupení pohledávek na žalobkyni.

3. Žalovaný namítal, že ani u jedné ze smluv nebyl schopen reálně posoudit její podmínky neuvědomil si možná rizika těchto půjček, je osobou se zdravotním postižením, pobírá invalidní důchod III. stupně, trpí duševním onemocněním – paranoidní schizofrenií, jeho onemocnění omezuje jeho schopnost racionálně posuzovat důsledky jednání, zvládat stresové situace a činit kvalifikovaná finanční rozhodnutí, je dlouhodobě v péči Centra duševního zdraví, v minulosti byl opakovaně hospitalizovaná v psychiatrickém zařízení. Úvěrová společnost řádně, individuálně a poctivě neposoudila jeho úvěruschopnost nevyhodnotila riziko poskytování více úvěrů v krátkém časovém sledu zranitelné osobě. Ignorovala, že je zvlášť zranitelným spotřebitelem, namísto toho zneužila jeho slabšího postavení ve smluvním vztahu, opakovaně mu poskytla další a další úvěru, čímž prohlubovala jeho zadlužení. Takový postup odporuje zásadám odpovědného úvěrování a poctivého jednání. Potvrdil, že na 1. smlouvu uhradil 2 000 Kč, na 2. smlouvu 17 900 Kč a na 3. smlouvu 18 500 Kč. Dluh bez navýšení nepřiměřeného příslušenství byl ochoten zaplatit, požadoval však umožnění splátek po 2000 – 3 000 Kč měsíčně.

4. Podle § 2395 o.z, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

6. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

7. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Smlouvu o úvěru – [právnická osoba] č. [hodnota] ze dne 7. 4. 2023 (1. Smlouva), Smluvními podmínkami Smlouvy, předpisem splátek, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba]. a žalovaný uzavřeli dne 7. 4. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč, první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každou další do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky, tedy celkem částku 27 888 Kč, která je tvořena půjčkou v částce 15 000 Kč, úrokem ve výši[Anonymizováno]761 Kč, částkou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč, náklady na inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč. Smlouva obsahuje i úrokovou sazbu, a to ve výši 8 % p.a. při 14 měsíčních splátkách. Smluvní podmínky obsahují i ujednání o smluvní pokutě, a to ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, pokud není splátka hrazena řádně a včas. Žalovaný v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácel, byl vyzván ke splacení celé pohledávky. Na pohledávku uhradil částku 2 000 Kč dne 8. 4. 2023.

13. Z žádosti o úvěr ze dne 7. 4. 2023 (1. Smlouva) bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, nemá vyživovací povinnost, uvedl, že žije u rodičů, má příjem – důchod 18 983 Kč měsíčně, měsíční náklady uvedl na bydlení 2 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 2 000 Kč a měsíční splátky stávajících půjček 4 648 Kč. Předložil oznámení o výplatě důchodu a ústřižek poštovní poukázky – výplatní doklad, které byly k výzvě soudu předloženy.

14. Smlouvu o úvěru – [právnická osoba] č. [hodnota] ze dne 23. 9. 2022 (2. Smlouva), Smluvními podmínkami Smlouvy, předpisem splátek, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba]. a žalovaný uzavřeli dne 23. 9. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2 656 Kč, první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každou další do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky, tedy celkem částku 37 184 Kč, která je tvořena půjčkou v částce 20 000 Kč, úrokem ve výši 1 014 Kč, částkou za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 770 Kč, náklady na inkasní poplatek ve výši 3 600 Kč. Smlouva obsahuje i úrokovou sazbu, a to ve výši 8 % p.a. při 14měsíčních splátkách. Smluvní podmínky obsahují i ujednání o smluvní pokutě, a to ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, pokud není splátka hrazena řádně a včas. Žalovaný v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácel, byl vyzván ke splacení celé pohledávky. Na pohledávku uhradil částku 17 900 Kč, přičemž platby v hotovosti byly činěny po termínu splatnosti, v říjnu 2022, v lednu 2023 nebyla úhrada provedena ve sjednané splátce.

15. Z žádosti o úvěr ze dne 23. 9. 2022 (2. Smlouva) bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, nemá vyživovací povinnost, uvedl, že žije u rodičů, má příjem – důchod 17 619 Kč měsíčně, měsíční náklady uvedl na bydlení 2 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 2 000 Kč a měsíční splátky stávajících půjček 1 992 Kč. Předložil oznámení o výplatě důchodu a ústřižek poštovní poukázky – výplatní doklad, které byly k výzvě soudu předloženy.

16. Smlouvu o úvěru – [právnická osoba] č. [hodnota] ze dne 14. 8. 2022 (3. Smlouva), Smluvními podmínkami Smlouvy, předpisem splátek, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba]. a žalovaný uzavřeli dne 14. 8. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 998 Kč, první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každou další do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky, tedy celkem částku 27 888 Kč, která je tvořena půjčkou v částce 15 000 Kč, úrokem ve výši 761 Kč, částkou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč, náklady na inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč. Smlouva obsahuje i úrokovou sazbu, a to ve výši 8 % p.a. při 14měsíčních splátkách. Smluvní podmínky obsahují i ujednání o smluvní pokutě, a to ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, pokud není splátka hrazena řádně a včas. Žalovaný v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácel, byl vyzván ke splacení celé pohledávky. Na pohledávku uhradil částku 18 500 Kč, přičemž platby v hotovosti byly činěny po termínu splatnosti, v lednu 2023 nebyla úhrada provedena ve sjednané splátce.

17. Z žádosti o úvěr ze dne 14. 8. 2022 (3. Smlouva) bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, nemá vyživovací povinnost, uvedl, že žije u rodičů, má příjem – důchod 17 414 Kč měsíčně, měsíční náklady uvedl na bydlení 3 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 2 000 Kč a měsíční splátky stávajících půjček 2 656 Kč. Předložil oznámení o výplatě důchodu a ústřižek poštovní poukázky – výplatní doklad, které byly k výzvě soudu předloženy.

18. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

19. Soud se nejprve zabýval platností jednotlivých smluv. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nutno aplikovat vedle občanského zákoníku i zákon o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru byl povinen jednat s odbornou péčí, čestně a transparentně, nezneužít své odborné ani hospodářské postavení (§ 433 o. z.; § 75 a 76 zákona o spotřebitelském úvěru) a před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých a přiměřených informací (§ 86 a 87 cit. zákona). Spotřebitelský úvěr lze poskytnout pouze tehdy, nevyplývajíli z posouzení důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet; porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy, přičemž spotřebitel je povinen vrátit jen poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem.

20. Zákon č. 257/2016 Sb. vychází ze zásady ochrany slabší strany, neboť spotřebitel je ve vztahu k poskytovateli fakticky znevýhodněn. Povinnost posoudit úvěruschopnost je proto uložena poskytovateli úvěru, od něhož se očekává profesionální, objektivní a obezřetné posouzení schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Povinnost soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru tuto povinnost splnil, vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a 33 Cdo 201/2018), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015) i Ústavního soudu ČR. Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 zdůraznil, že povinnost prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet chrání nejen spotřebitele a věřitele, ale i společnost jako celek; její opomenutí představuje zásah do práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

21. Tyto závěry jsou použitelné i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., což potvrzuje rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, ve věci C679/18, podle něhož je vnitrostátní soud povinen z úřední povinnosti zkoumat porušení předsmluvní povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit z něj důsledky stanovené vnitrostátním právem.

22. Posouzení úvěruschopnosti musí vycházet zejména z poměru mezi příjmy a výdaji spotřebitele, a to s ohledem na jeho aktuální i předvídatelnou finanční situaci. Poskytovatel úvěru nesmí vycházet pouze z nepodložených tvrzení spotřebitele a je povinen tato tvrzení ověřit (srov. rozsudek NSS ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/201539). Neníli ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

23. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila u každé ze smluv žádost o úvěr. Již z těchto žádosti je zřejmé, že žalovaný měl uvést, že je svobodný, žije u rodičů, uvedl i výdaje na splátky stávajících půjček. Těmito skutečnostmi se právní předchůdkyně žalobkyně nijak dál nezabývala. Nebylo tedy v řízení prokázáno, že by žalobkyně, resp. právní předchůdkyně ověřovala či vyžadovala doložení všech důkazů prokazujících veškeré výdaje žalovaného, na tyto skutečnosti rezignovala, spokojila se jen s tvrzením žalovaného, dále neprováděla žádné zkoumání, které by vedlo k dostatečnému zjištění majetkových a osobních poměrů žalovaného. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala žalovanému opakovaně úvěr, věděla, že předcházející úvěry nejsou žalovaným spláceny řádně, jsou spláceny po lhůtě splatnosti a nejsou dodrženy ani sjednané výše splátek. Byla si vědoma toho, že žalovaný je poživatelem invalidního důchodu a jeho příjem je tedy velmi omezený, není schopen sám ovlivnit výši invalidního důchodu a s ohledem na zdravotní stav ani dalších svých příjmů. Již z komunikace s žalovaným u jednání soudu je zřejmé, že se jedná o osobu více zranitelnou a s tímto je nutné k němu i přistupovat a důkladně a srozumitelně vysvětlovat i samotné podmínky úvěru a následky nedodržení povinností z toho plynoucích. Nicméně ani struktura výdajů u žalovaného nebyla nijak prověřována a pokud ano, nebyly k tomu předkládány žádné důkazy. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26.. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Výdaje, osobní a majetkové poměry žalovaného nebyly dostatečně zjišťovány a ověřovány a pokud snad ano, nebylo toto v řízení před soudem dostatečně prokázáno. Pokud žalobkyně odkazovala na rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 12 Co 367/2020-170 ze dne 9. 3. 2021, pak zde soud uvádí, že právní předchůdkyně v daném případě ani neprovedla posouzení výdajů dle ekonomického modelu, nic takového soudu nebylo předloženo k důkazu.

24. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nesplnila ani v jednom případě svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost každé úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1,2 o.z., podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní, resp. od právní předchůdkyně obdržel a doposud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu.

25. Soud tedy ohledně 1. Smlouvy uložil žalovanému zaplatit pouze částku 13 000 Kč, která byla žalovanému poskytnuta a žalovaný jí do současné doby nevrátil – žalovaný uhradil na poskytnutou částku 15 000 Kč dle shodných tvrzení pouze 2 000 Kč. Ohledně smlouvy č. 2 uložil žalovanému soud zaplatit částku 2 100 Kč, která byla žalovanému poskytnuta a žalovaný jí do současné doby nevrátil – žalovaný uhradil na poskytnutou částku 20 000 Kč dle shodných tvrzení pouze17 900 000 Kč (výrok I.).

26. Ohledně smlouvy č. 3, kde žalovanému byla poskytnuta částka 15 000 Kč a žalovaný uhradil 18 500 Kč, pak soud žalobu zamítl, neboť žalovaný zaplatil více, než byla jeho povinnost z titulu bezdůvodného obohacení (výrok II.).

27. I ve zbývajícím rozsahu pak nezbylo než žalobu zamítnout (výrok II.). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

28. O nákladech řízení rozhodoval soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Věcí se rozumí předmět řízení, jak byl vymezen žalobou, a to v té její části v níž žalobce uvádí, čeho se svým návrhem domáhá (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 31. 5. 1967, sp. zn. 6 Cz 74/67, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 116/1967).

29. Příslušenství má ve vztahu k pohledávce akcesorickou povahu, nicméně není s ní neodděleně spjato. Jednotlivé druhy příslušenství pohledávky (např. úroky či úroky z prodlení) představují samostatné nároky se základem v hmotném právu, které jsou samostatně uplatnitelné a disponovatelné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2421/2009, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 102/2010). Jestliže je žalobou kromě pohledávky požadováno také její příslušenství, tvoří bezpochyby i toto příslušenství předmět řízení. Soud musí o žalobou uplatněném příslušenství rozhodnout, aby tak vyčerpal celý předmět řízení (§ 152 odst. 2 o.s.ř.). Za účelem objektivního určení úspěchu ve věci nelze proto vycházet pouze z pohledávky (jistiny) samotné a opomenout příslušenství jako nedílnou součást předmětu řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1792/2015). Úspěch ve věci je vždy nezbytné určit z celého předmětu řízení, a tudíž zohlednit taktéž žalobou uplatňované příslušenství pohledávky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 a nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Je-li předmětem řízení více samostatných nároků, je třeba určit i míru úspěchu ve věci ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, s. 979-980).

30. S ohledem na citovanou judikaturu Nejvyššího soudu soud posuzoval míru úspěchu ve věci jednak podle výše přiznané jistiny, ale současně i podle výše přiznaného úroku. Při pětiletém plnění úroku z prodlení u smlouvy č. 1 ve výši 14,75 % p.a. a pětiletém plnění úroku z úvěru ve výši 8 % p.a. se pak předmětem řízení vedle jistiny stala i částka 10 793,33 Kč a 5 589,70 Kč, celkem tedy 49 771,03 Kč. Při pětiletém plnění úroku z prodlení u smlouvy č. 2 ve výši 15 % p.a. a pětiletém plnění úroku z úvěru ve výši 8 % p.a. se pak předmětem řízení vedle jistiny stala i částka 8 399,40 Kč a 4 338,72 Kč, celkem tedy 42 022,12 Kč. Při pětiletém plnění úroku z prodlení u smlouvy č. 3 ve výši 15 % p.a. a pětiletém plnění úroku z úvěru ve výši 8 % p.a. se pak předmětem řízení vedle jistiny stala i částka 4 221,65 Kč a 2 207,20 Kč, celkem tedy 23 316,86 Kč. Úspěch žalobkyně v řízení byl tedy jen ve výši 13,1 % a podle zásad výpočtu úspěchu účastníka ve věci (§ 142 odst. 2 o.s.ř.) pak soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

31. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud s ohledem lna osobní, příjmové a majetkové poměry žalovaného povolil žalovanému splácet dlužnou částku, a to ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když lze na žalobkyni spravedlivě požadovat, aby plnění ve splátkách přijala.