18 C 266/2020-202

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl JUDr. Ladislavem Nevole, jako samosoudcem, ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa žalobkyně], zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované], zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], o vyklizení nemovité věci a zaplacení 2 067 024 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2 067 024 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně, z této částky, od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, na náhradě nákladů řízení, k rukám právní zástupkyně žalobce, JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky, částku ve výši 107 256 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se, vůči žalovanému, svým žalobním návrhem, podaným, původně, k Obvodnímu soudu pro Prahu 5, dnem [datum], domáhal, jednak, vyklizení pozemku - parc. [číslo] zapsaného na LV [číslo] to v obci [obec], k. ú. [část obce], vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, a jednak i zaplacení částky 2 067 024 Kč, spolu s příslušenstvím, v podobě zákonného úroku z prodlení, a to z titulu nároku na zaplacení smluvní pokuty.

2. Následně však, a to svým podáním, doručeným ke zdejšímu soudu, dnem [datum], žalobce, prostřednictvím své právní zástupkyně, soudu sdělil, že svou žalobu bere, a to v rozsahu žalobního návrhu na vyklizení předmětného pozemku, zpět, když žalovaný, dle jeho sdělení, po podání žaloby, dnem [datum], předal žalobci předmětný pozemek (využívaný jako„ parkoviště [ulice]“) zpět, čímž tak důvod požadavku žalobce, na vyklizení dotčeného pozemku, odpadl, a proto tedy podepsaný soud toto řízení, ve shora uvedeném rozsahu, dle ust. § 96, odst. 2, o. s. ř., zastavil, a to svým usnesením ze dne [datum], vydaným pod č. j: 18 C 266/2020-145.

3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, když, v této souvislosti, je však dlužno konstatovat, že obranná tvrzení žalovaného se poněkud utápěla ve vlnách jakési, ani ne příliš mnohomluvné, bezradnosti, jelikož zásadními argumenty žalovaného byla tvrzení, spočívající v tom že výše požadované smluvní pokuty je nepřiměřeně vysoká, takže je v rozporu s dobrými mravy, a proto by ji soud měl moderovat, a dále, že žalobci vlastně žádná škoda ani nevznikla. Žalovaný ovšem nezpochybňoval fakt, spočívající v tom, že předmětná smluvní pokuta byla, mezi oběma stranami tohoto sporu, předtím písemně sjednána.

4. Soud, poté, co došlo k částečnému zastavení tohoto řízení, a to v rozsahu nároku, uplatněného žalobcem, na vyklizení předmětného pozemku, ve věci nařídil jednání, které se konalo dne [datum], během něhož soud provedl dokazování řadou listinných důkazů, když z nich, jakož i z řady nesporných tvrzení účastníků, zjistil níže popsané skutečnosti.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný provozoval parkoviště [ulice], umístěné na shora označeném pozemku (viz bod [číslo]), na základě Nájemní smlouvy ze dne [datum]. K této smlouvě byl, dnem [datum], uzavřen dodatek, jehož obsahem bylo, mj., nové znění smlouvy, které následně, mezi oběma smluvními stranami, platilo až do ukončení nájemního vztahu (zjištěno i z Nájemní smlouvy – ze dne [datum] a též i z jejího dodatku - ze dne [datum]).

6. Žalovaný nakonec předmětné parkoviště [ulice] vyklidil, dnem [datum], a předal je Technické správě komunikací hl. m. [právnická osoba], [IČO], se sídlem: [adresa], [PSČ] [obec a číslo] („ TSK“), kvůli čemuž bylo toto řízení, jak již bylo řečeno výše, a to v rozsahu nároku, uplatněného na vyklizení dotčeného pozemku, zastaveno (zjištěno i z nesporných tvrzení účastníků).

7. Žalobce soudu pak sdělil i to, že, při předání předmětného parkoviště, bylo mezi stranami tohoto sporu dohodnuto, že žalovaný jakési stavby a zařízení, jež, za dobu trvání nájemního vztahu, umístil, na dotyčném parkovišti, ponechá k užívání TSK, s tím, že tyto stavby a zařízení si od žalovaného odkoupí žalobce, za kupní cenu, stanovenou soudním znalcem, určeným ze strany TSK, když soud, v této souvislosti, však konstatuje, že tuto okolnost vyhodnotil, pro meritum této věci, jakožto naprosto nepodstatnou, neboť je interní záležitostí obou stran, jak se spolu, do budoucna, případně, finančně dohodnou. A pokud, v této souvislosti, žalovaný argumentoval ještě i tím, že dotyčnými stavbami předmětný pozemek dokonce i zhodnotil, tak i tato okolnost je, pro meritum této věci, vlastně nepodstatná, protože žalovaný, v této souvislosti, žádná konkrétní tvrzení soudu neposkytl, a i kdyby tomu tak opravdu bylo, pak by to ovšem mohlo být předmětem zcela jiného řízení, takže je, tudíž, na žalovaném, jak se s touto záležitostí rozhodne do budoucna naložit. Žalobce totiž ještě navrhoval, v této souvislosti, zmiňované jednání (konané dne [datum]) odročit, a to za účelem vyčkání na případnou dohodu stran, ohledně odkoupení dotyčných staveb i zařízení, nicméně, podepsaný soud však takovému návrhu odmítl vyhovět, s odůvodněním, že by zde vznikl neodůvodnitelný průtah, a to zvláště za situace, kdy žalobce trval na tom, že jeho požadavek na úhradu předmětné smluvní pokuty je po právu, a to v celé její výši. Soud tedy je, v této souvislosti, jak již bylo naznačeno shora, toho názoru, že pokud budou obě strany i nadále jednat o případném odkupu dotyčných staveb, či zařízení, pak jim v tom samozřejmě nic nebrání a rozhodně není nutno těmito záležitostmi naprosto zbytečně komplikovat toto řízení, jehož předmětem je nárok, uplatněný na zaplacení smluvní pokuty.

8. S ohledem na shora popsané skutečnosti tedy soud zaměřil své zkoumání na otázku přiměřenosti požadované smluvní pokuty a též i jejího, žalovaným namítaného, rozporu s dobrými mravy, přičemž soud však dospěl k závěru, že tato argumentace žalovaného je naprosto nepřiléhavá a povýtce tendenční.

9. Mezi oběma stranami bylo totiž, nakonec, nesporným i to, že žalobce předmětnou Nájemní smlouvu, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn ono parkoviště [ulice] využívat, platně vypověděl. Podepsaný soud neshledal jediného důvodu, kvůli němuž by předmětná Nájemní smlouva snad mohla být kvalifikována jakožto neplatná, a totéž platí i o předmětné výpovědi z nájmu, v důsledku čehož tedy předmětný nájemní vztah, mezi stranami tohoto sporu, zanikl ke dni [datum], a na základě čehož, tedy, nejpozději v tento den, měl žalovaný, dle Čl. č. IV., odst. 7, předmětné Nájemní smlouvy, parkoviště [ulice] uvést do stavu, v jakém bylo toto parkoviště žalovanému předtím předáno, a též pak ho i předat žalobci, a to na základě sepsaného protokolu. V této souvislosti se tedy podepsaný soud ztotožnil s názorem žalobce na to, že předmětné parkoviště mělo být, ze strany žalovaného, vyklizeno již ke dni [datum], nicméně, na základě skutečností, jež během tohoto řízení vyšly najevo, bylo postaveno na jisto, že žalovaný dotyčné parkoviště vyklidil až o více nežli 3 roky později, tj., až teprve dnem [datum] (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků).

10. Tím, že žalovaný parkoviště [ulice], ke dni ukončení nájemního vztahu, a to v rozporu se svou zákonnou i smluvní povinností, nevyklidil a žalobci zpět nepředal, pak tedy je žalobce oprávněn, v souladu s Čl. č. V., odst. 3, předmětné Nájemní smlouvy, požadovat po žalovaném onu smluvní pokutu, a to v důsledku prodlení žalovaného s předáním předmětu nájmu, ve sjednané výši 1 % denně, z celkové roční výše nájemného, a to za každý, i započatý, den prodlení (zjištěno z Nájemní smlouvy – ze dne [datum] a též i z jejího dodatku - ze dne [datum]).

11. Výše nájemného, dle Čl. č. III., odst. 1, předmětné Nájemní smlouvy, činila, bez DPH, částku ve výši 323 478 Kč. Jedno procento z této částky tedy činí částku ve výši 3 234,78 Kč, což tak odpovídá denní výši takto sjednané smluvní pokuty.

12. Žalobce, svou žalobou, v rámci tohoto řízení, uplatnil takto strukturovanou smluvní pokutu za období od [datum] do [datum], a tedy, celkem, prozatím, za 639 dní prodlení. Žalovaná částka, představující takto vypočtenou výši smluvní pokuty, tedy odpovídá celkové částce ve výši 2 067 024 Kč (a to na základě žalobcem provedeného výpočtu: 639x 3.234,78 Kč, kterýžto výpočet podepsaný soud považuje za správný).

13. Jak již bylo naznačeno shora, tak soud vyhodnotil obrannou argumentaci žalovaného jakožto poněkud účelovou a nemající oporu v provedeném dokazování, zatímco nárok žalobce, na zaplacení takto vypočtené smluvní pokuty, je, dle názoru soudu, naprosto oprávněný.

14. Žalovaný totiž nedokázal jakkoliv přesvědčivě vysvětlit fakt, spočívající v tom, proč tedy dotyčné parkoviště vyklidil vlastně až teprve po třech letech od ukončení předmětného smluvního vztahu. Kdyby žalovaný přistoupil k vyklizení dříve, nemusela takto sjednaná smluvní pokuta dosáhnout té částky, jež, po vyklizení dotyčného pozemku, zůstala předmětem tohoto sporu, takže celá tato záležitost byla zjevně ve výlučné gesci žalovaného.

15. Vzhledem ke shora popsaným okolnostem tedy soud přisvědčil žalobci v tom, že konstantní judikatura, týkající se úpravy přiměřenosti smluvní pokuty i její výše, vychází z premisy, týkající se toho, že smluvní pokuta má mít funkci preventivní, uhrazovací i sankční, a, tudíž, i motivační (viz, např., rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky - sp. zn. 33 Cdo 1682/2007).

16. Soud se též ztotožnil, v otázce posouzení přiměřenosti takto požadované smluvní pokuty, se žalobcem i v tom smyslu, že, pro zjevnou přiměřenost předmětné smluvní pokuty, svědčí i fakt, spočívající v tom, že takto byla vypočtena smluvní pokuta (viz výše – bod [číslo]) z nájemného, jež bylo mezi účastníky sjednáno již v roce 2005, a tedy ještě v době, kdy cena nemovitostí i výše nájmů v [obec] byla diametrálně odlišná od situace, jež zde panuje nyní, přičemž žalobce, i přesto, však provedl výpočet smluvní pokuty na základě oné původní výše sjednaného nájemného, a nikoliv tedy takového nájemného, jež by bylo zvýšeno o míru inflace, což ovšem žalobce, dle ust. Čl. č. III., odst. 3, předmětné Nájemní smlouvy, opravdu učinit mohl.

17. Žalobce, ve shora uvedených souvislostech, poukazoval na to, že, formou veřejných obchodních soutěží, uzavíral, k užívání pozemků v jeho vlastnictví, za účelem provozování parkovišť, s různými provozovateli parkovišť, několik desítek smluv, přičemž žalobce soudu sdělil i to, že je pravdou, jak žalovaný, ve svém vyjádření, též namítal, že některé z těchto smluv skutečně obsahovaly smluvní pokutu za prodlení, s vyklizením parkoviště, stanovenou pouze ve výši 0,5 % z roční výše nájemného, když jiné smlouvy, stejně tak, jako v případě onoho parkoviště [ulice], obsahovaly smluvní pokutu za prodlení s vyklizením parkoviště v oné výši 1 % z roční výše nájemného, tak, ale, v této souvislosti, zase soud konstatuje, že, pro toto řízení, je ovšem relevantní jen ta Nájemní smlouva, která se vztahuje k užívání parkoviště [ulice], z níž žalobce dovozuje svůj nárok na zaplacení smluvní pokuty v žalované výši, a proto i tyto skutečnosti vyhodnotil soud jakožto poněkud nepodstatné ornamenty.

18. Skutečnost, že, v některých jiných smlouvách, uzavřených k užívání jiných parkovišť, byla stanovena smluvní pokuta nižší, totiž opravdu nemůže být důvodem pro moderaci smluvní pokuty, jak v tomto případě opakovaně navrhoval žalovaný, zvláště když z různých jiných smluv, založených do spisu, a týkajících se užívání oněch jiných parkovišť, soud žádné relevantní skutečnosti nezjistil, a, tudíž, z nich ani žádné závěry, důležité pro učinění rozhodnutí v projednávané věci, neučinil.

19. Soud tedy konstatuje, že, původně, se nájemní vztah, mezi žalobcem a žalovaným, řídil onou prvou verzí předmětné Nájemní smlouvy - ze dne [datum]. I tato smlouva však obsahovala ustanovení, o tom, že žalovaný je, ke dni skončení nájmu, povinen parkoviště uvést do stavu, v jakém mu bylo předáno, a předat dotyčné parkoviště zpět pronajímateli, nebude-li mezi stranami dohodnuto jinak (viz ust. Čl. č. IV., odst. 9 Nájemní smlouvy – ze dne [datum]). Stejně tak, i tato původní verze Nájemní smlouvy, obsahovala ono ustanovení o smluvní pokutě, za prodlení nájemce, s předáním předmětu nájmu, a to rovněž ve výši 1 % z roční výše nájemného, za každý, i započatý, den prodlení. Mechanismem výpočtu se tak smluvní pokuta, i dle oné původní verze předmětné Nájemní smlouvy, od oné nové verze smlouvy, sjednané později (viz výše – bod [číslo]), neliší, takže žalovanému bylo, od samého počátku navázání smluvního vztahu se žalobcem, nepochybně známo, jakým způsobem se výpočet oné smluvní pokuty provádí, zvláště když žalovaný onen akt uzavření předmětné Nájemní smlouvy nikdy předtím ani nezpochybňoval.

20. Konečně pak soud, z nesporných tvrzení obou stran, zjistil i to, že žalovaný, až do dne [datum], zasílal žalobci, na jeho účet, řádně, v termínech splatnosti nájemného, částku ve výši 34 270 Kč měsíčně, což tehdy odpovídalo původně stanovenému nájemnému. Ode dne [datum], až do vyklizení předmětného parkoviště, pak žalovaný hradil žalobci pravidelně, měsíčně, částku ve výši 28 323 Kč, odpovídající nájemnému, sníženému o DPH (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků), s tím, že soud uzavírá, že žalovaný ovšem nikterak neprokázal své obranné tvrzení o tom, že žalobci, v důsledku prodlení s vyklizením parkoviště, nemohla vzniknout škoda, když, ovšem, i tato okolnost je pro meritum této věci naprosto nepodstatná, a proto tedy soud, v tomto ohledu, nepovažoval za nutné o nezbytnosti prokázání této skutečnosti žalovaného, v souladu s ust. § 118a, odst. 1 a 3, o. s. ř., jakkoliv poučovat.

21. Na základě provedeného dokazování dospěl tedy soud k závěru, že žaloba důvodnou je, a proto jí vyhověl, neboť, minimálně na základě listiny, obsahující Výzvu k vyklizení - ze dne [datum], měl žalovaný dotyčné parkoviště vyklidit, což ovšem učinil teprve až s tříletým zpožděním, a proto tedy podepsaný soud rozhodl tak, jak je shora uvedeno.

22. Takto sjednanou smluvní pokutu vyhodnotil soud jakožto paušalizovanou náhradu škody, takže opravdu není důležité, zda žalobci škoda nevznikla, jak vehementně tvrdil žalovaný (viz výše – bod [číslo]), anebo zda mu škoda skutečně vznikla, když tyto skutečnosti tedy soud, jak již bylo řečeno výše, vůbec nepovažoval za nutné zkoumat.

23. Po právní stránce posoudil soud danou věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.).

24. Podle ust. § 3074, odst. 1, o. z., se nájem řídí tímto zákonem, a to ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti, vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.

25. Podle ust. § 2231, odst. 1, 2, o. z., skončí nájem, ujednaný na dobu neurčitou, výpovědí, danou jednou ze stran. Jedná-li se o věc movitou, je výpovědní doba jednoměsíční, jedná-li se o věc nemovitou, je výpovědní doba tříměsíční. Výpověď nemusí být odůvodněna; to neplatí, má-li strana právo vypovědět nájem bez výpovědní doby.

26. Podle ust. § 2230, odst. 1, 2, o. z., užívá-li nájemce věc i po uplynutí nájemní doby a pronajímatel jej, do jednoho měsíce, nevyzve, aby mu věc odevzdal, platí, že nájemní smlouva byla znovu uzavřena za podmínek ujednaných původně. Byla-li původně nájemní doba delší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na jeden rok; byla-li kratší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na tuto dobu. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije přesto, že nájemce věc dál užívá, dala-li strana, v přiměřené době, předem najevo, že nájem skončí, nebo již dříve nájem vypověděla.

27. Podle ust. § 2315, o. z., skončí-li nájem výpovědí ze strany pronajímatele, má nájemce právo na náhradu za výhodu pronajímatele, nebo nového nájemce, kterou pronajímatel získal převzetím zákaznické základny, vybudované vypovězeným nájemcem. Nájemce toto právo nemá, byl-li z nájmu vypovězen pro hrubé porušení svých povinností (Poznámka soudu: toto ustanovení se však, pro využívání parkoviště, dá využít, dle názoru soudu, opravdu jen velmi omezeně, neboť parkoviště rozhodně není takovým typem podniků, jako jsou, např., oblíbené či módní obchody, restaurace, kavárny, apod., takže ani tato skutečnost, v tomto konkrétním případě, v úvahu nepřipadá).

28. Podle ust. § 2225, odst 1, 2, o. z., při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Byl-li při odevzdání věci nájemci pořízen zápis, obsahující popis věci, přihlédne se, při odevzdání věci pronajímateli, také k němu. Při odevzdání věci si nájemce oddělí a vezme vše, co do věci vložil nebo na ni vnesl vlastním nákladem, je-li to možné, a nezhorší-li se tím podstata věci nebo neztíží-li se tím nepřiměřeně její užívání.

29. Podle ust. § 2048, o. z., ujednají-li strany, pro případ porušení smluvené povinnosti, smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění nežli peněžitém.

30. Podle ust. § 2051, o. z., nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud, na návrh dlužníka, snížit, s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, až do výše škody, vzniklé do doby rozhodnutí, porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

31. Soud konstatuje, že ony námitky, spočívající v rozporu předmětné smluvní pokuty s dobrými mravy, předestřené ze strany žalovaného, který je nepochybně podnikatelem, jakož i ony námitky, týkající se neúměrně vysoké výše smluvní pokuty, ovšem nejsou oprávněné, neboť žalovaný, od samého počátku, věděl, do jakého smluvního vztahu vstupuje a co od takového vztahu lze očekávat, zvláště když bylo lze vždy předpokládat i to, že žalovaný jednal, při sjednávání podmínek předmětného smluvního vztahu, již od samého počátku, s použitím rozumu průměrně uvažující osoby, a tedy věděl, jaké jsou podmínky daného smluvního vztahu.

32. Podle ust. § 3030, o. z. (zák. č. 89/2012 Sb.), platí ustanovení části hlavy I., tohoto zákona, i pro práva a povinnosti, vymezené podle zákona č. 40/1964 Sb., tedy občanského zákoníku, účinného do dne [datum]. Soud tedy má, v této souvislosti, za to, že, dle ust. § 4, zák. č. 89/2012 Sb., žalovaný disponoval, při podpisu předmětné Nájemní smlouvy, prostřednictvím svého statutárního zástupce, rozumem průměrného člověka a též i schopností užívat jej s běžnou péčí a opatrností, t. j., že žalovaný si přečetl, co podepisuje, a též se, v návaznosti na to, předpokládá rovněž i to, že žalovaný věděl, co podepisuje, zvláště když u jeho jména bylo připojeno označení„ nájemce“.

33. Dále platí, podle ust. § 7, o. z., i to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, pak jednal poctivě a v dobré víře. A pokud se tedy žalovanému nepodařilo prokázat, a to nade vší pochybnost, opak, pak platí, že žalovaný se žalobcem uzavřel předmětnou Nájemní smlouvu platně a že obě strany tehdy jednaly poctivě, takže, o nějakém rozporu s dobrými mravy, se zde opravdu jednat nemůže.

34. Předmětná Nájemní smlouva tedy nepochybně byla výrazem autonomie svobodné vůle obou smluvních stran, které ji takto podepsaly, a, na základě prastaré zásady„ pacta sunt servanda“ (tedy smlouvy se mají plnit) proto rozhodl podepsaný soud tak, jak je shora uvedeno.

35. O příslušenství pohledávky žalobce, v podobě úroku z prodlení, z žalované částky, uplatněné ve výši 2 067 024 Kč, bylo rozhodnuto dle § 1970, o. z., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., s tím, že bylo prokázáno doručení před žalobní výzvy, ze strany žalobce, žalovanému, a to ze dne [datum], včetně dodejky.

36. O nákladech řízení pak rozhodl soud podle § 142, odst. 1, o. s. ř., ve spojení s ust. § 146, odst. 2, o. s. ř., jelikož to byl žalobce, kdo měl ve věci podstatný úspěch, a jelikož to byl právě shora jmenovaný žalovaný, kdo, vyklizením a předáním dotčené nemovitosti, provedeným ovšem až teprve po podání zjevně důvodného žalobního návrhu, tak, vlastně, zavinil, že toto řízení muselo být, v již zmiňovaném rozsahu, a tedy v rozsahu návrhu na vyklizení, zastaveno (viz ust. § 146, odst. 2, o. s. ř.), přičemž žalobci tak vznikly náklady tohoto řízení, vedeného jak ohledně vyklizení dotčené nemovitosti, tak i ohledně zaplacení shora uvedené částky, spolu s příslušenstvím, a to v celkové výši 107 256 Kč, představující, jednak, soudní poplatek, za žalobní návrh na zaplacení částky 2 067 012 Kč, který činil 103 352 Kč, a jednak představující i tu část soudního poplatku (ve výši 1 000 Kč), zaplaceného za návrh na vyklizení nemovitosti (v původní výši 5 000 Kč), kteroužto část (ve výši 1 000 Kč) ovšem soud žalobci již nemohl vrátit, a to s ohledem na ust. § 10, odst. 3, zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, dle něhož soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno ještě před prvním jednáním, když tedy výše celého uhrazeného soudního poplatku, za návrh na vyklizení dotyčné nemovitosti, činila, jak již bylo uvedeno výše, částku 5 000 Kč, a když tedy částka, jež se, dle shora uvedeného zákonného ustanovení nevrací, a představující ono snížení o 20%, jež nikdy nesmí být nižší nežli 1 000 Kč, zde činila, v tomto konkrétním případě, právě 1 000 Kč), takže, celkem, tedy, ony částky, představující soudní poplatky, činí částku ve výši 104 352 Kč, a dále pak soud přiznal žalobci i náklady právního zastoupení žalobce advokátkou, t. j., odměnu advokátky žalobce, účtovanou však dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., a v souladu s ust. § 7, odst. 5, a dle § 11, odst. 1 písm. a) a d) Advokátního tarifu (1x příprava a převzetí právního zastoupení, 1x zaslání před žalobní výzvy – ze dne [datum], 1x podání žalobního návrhu, 1x písemné vyjádření žalobce – replika - ve věci samé – ze dne [datum], dále 1x písemné vyjádření žalobce ve věci vznesení námitky nepřípustnosti vedlejšího účastenství – ze dne [datum], 1x písemné podání - zpětvzetí žaloby – v rozsahu návrhu na vyklizení předmětné nemovitosti – ze dne [datum], dále 1x podání písemného vyjádření – ze dne [datum] a 1x účast na jednání u podepsaného soudu – dne [datum]), a to po částce 300 Kč, na základě ust. § 13, odst. 4, Advokátního tarifu, a celkem tedy ve výši 2 400 Kč (tedy za celkem 8 úkonů), s tím, že advokátka žalobce soudu doložila i to, že je plátcem DPH, a proto soud, do celkové částky, připadající na náhradu nákladů tohoto řízení, promítnul i položku, spočívající v částce, připadající na 21 % DPH, z částky 2 400 Kč, což tak představuje částku ve výši 504 Kč.

37. Žalovaný, totiž, navrhoval nepřiznat žalobci právo na náhradu nákladů právního zastoupení a tvrdil, v této souvislosti, že se nejedná o účelné náklady, když pak, dokonce, i sám žalobce uváděl, že žalobci, v obdobných sporech, nebývá přiznávána náhrada nákladů řízení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (Advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ale, pouze dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151, odst. 3, občanského soudního řádu a podle § 89a, exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů, a tedy jen ve výši 300 Kč za každý jednotlivý úkon právní služby, a proto tedy soud postupoval, když to, vlastně, nakonec bylo přáním obou stran, v souladu s vyhláškou č. 254/2015 Sb., přičemž soud tedy přiznal žalobci náklady, kromě soudního poplatku, za podaný žalobní návrh na zaplacení částky 2 067 024 Kč, a to ve výši 103 352 Kč, a dále i z titulu oné nevrácené části soudního poplatku – ve výši 1 000 Kč, a též pak i za oněch 8 úkonů, včetně DPH, celkem částku ve výši 107 256 Kč. V této souvislosti tedy podepsaný soud konstatuje, že žalobce je statutárním městem, který je, k hájení svých zájmů, nepochybně vybaven organizačními složkami, finančně i personálně zajištěnými, především, z veřejných rozpočtů, a proto tedy není důvodu, aby výkon svých práv a povinností, v této oblasti, přenášel na soukromý subjekt, jímž je advokát. Pokud tak přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených (viz Nález Ústavního soudu ČR - sp. zn. III. ÚS 1180/2010, I. ÚS 195/2011). V dané věci se navíc jednalo o zcela běžný spor o zaplacení smluvní pokuty a o vyklizení nemovité věci, takže v takto nepříliš komplikované právní věci by byl žalobce určitě schopen zajistit si vyřešení předmětné věci svými vlastními prostředky a svým vlastním personálním vybavením, a proto tedy podepsanému soudu opravdu nezbylo, nežli rozhodnout tak, jak je shora uvedeno.

38. O povinnosti žalovaného, uhradit takto vypočtené náklady tohoto řízení, v celkové výši 107 256 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobce, bylo rozhodnuto podle § 149, odst. 1, o. s. ř..

39. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160, odst. 1, o. s. ř..