18 C 267/2024 - 42

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] trvale bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení částky 124 406,60 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení 124 406,60 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 11.7.2024 se žalobkyně vůči neznámým dědicům zůstavitelky [jméno FO], nar. [datum], zemř. dne [datum] (dále zůstavitelka), domáhala zaplacení 124 406,60 Kč s tím, že se jedná o dva neuhrazené úvěry.

2. Co se týče prvního úvěru tvrdila, že spolu dne 21.1.2016 žalobkyně a zůstavitelka uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které jí žalobkyně poskytla 191 517 Kč a zůstavitelka se jí jej zavázala vrátit formou pravidelných měsíčních splátek po 3 786 Kč spolu s úrokem ve výši 17,90 % ročně. Před uzavřením dané smlouvy přitom žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, když vycházela z údajů poskytnutých zůstavitelkou, kdy uvedla, že má příjem 18 057 Kč, ze stanovení jejích životních nákladů na základě dat ve výši 10 084 Kč, z výpisu z jejího běžného bankovního účtu, a z výpisů z registrů (ISIR, CCB, interní evidence), přičemž tímto úvěrem došlo ke zkonsolidování 5 dalších úvěrů, čímž fakticky došlo k ponížení příslušné splátky, kdy nové splátkové zatížení činilo 7 078 Kč - zůstavitelce tak zbývaly disponibilní příjmy 10 979 Kč. Zůstavitelka hradila úvěr řádně a včas, od úmrtí zůstavitelky však již úvěr hrazen nebyl, k 16.8.2021 tak činila dlužná částka 86 328,60 Kč, přičemž žalobkyně tuto svou pohledávku za zůstavitelkou přihlásila do příslušného řízení o její pozůstalosti vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka].

3. V rámci druhého úvěru žalobkyně tvrdila, že zůstavitelka uzavřela dne 15.8.2016 smlouvu o úvěru se společností [právnická osoba] (dále předchůdce), na jejímž základě předchůdce žalobkyni poskytl 45 000 Kč a úvěrový rámec 150 000 Kč a zůstavitelka se mu uvedené zavázala vrátit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % z aktuálně čerpané částky počínaje zářím r. 2016 spolu s úrokem ve výši 22,68 % ročně (jednalo se o splátku 650 Kč). Před uzavřením smlouvy předchůdce posuzoval úvěruschopnost žalované, když vycházel z údajů poskytnutých žalovanou, kdy uvedla, že má příjem 15 – 18 000 Kč a výdaje 3 000 Kč, předchůdce přitom stanovil její normativní výdaje na 10 000 Kč, z potvrzení o jejím příjmu a z výpisu z ISIR a CEE. Zůstavitelka hradila úvěr vždy řádně a včas, jejím úmrtím došlo k jeho zesplatnění, kdy k úhradě zbývá 38 078 Kč, přičemž předchůdce tuto svou pohledávku za zůstavitelkou přihlásil do příslušného řízení o její pozůstalosti vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Následně postoupil předchůdce tuto svou pohledávku za zůstavitelkou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.9.2023 na žalobkyni.

4. Po skončení příslušného řízení o pozůstalosti žalobkyně navrhla, aby bylo na straně žalované pokračováno s pozůstalým manželem zůstavitelky vzhledem k tomu, že obě tyto pohledávky za zůstavitelkou spadaly do jejich společného jmění manželů (dále SJM) a vzhledem k tomu, že se pozůstalý manžel v rámci řízení o pozůstalosti zavázal zaplatit polovinu dluhů náležejících do jejich SJM a všechny dluhy pozůstalosti. Usnesením zdejšího soudu ze dne 20.12.2024, č.j. [spisová značka], tak bylo rozhodnuto o tom, že bude v řízení nadále pokračováno na straně žalované s pozůstalým manželem zůstavitelky, p. [Jméno žalovaného] st. (dále žalovaný).

5. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání mu bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jeho přítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

6. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:

7. Z výpisu z osobního účtu plyne, že měsíční mzda zůstavitelky v srpnu r. 2015 dosahovala 22 158 Kč a 12 236 Kč, zůstavitelka přitom měla sjednán na tomto účtu kontokorent, přičemž včetně kontokorentu zbýval zůstavitelce v daný měsíc na tomto účtu disponibilní zůstatek 32,72 Kč – celkem na tento účet přišlo v daný měsíc 51 623,01 Kč a odešlo 51 702,74 Kč 8. Podle informací z CCB bylo ke dni 21.1.2016 u zůstavitelky v tomto registru evidováno celkem 9 závazků s celkovými měsíčními splátkami 10 951 Kč.

9. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 21.1.2016 vyplývá, že zůstavitelka měla k danému dni v tomto seznamu evidován ve společném jmění manželů byt v Králíkách.

10. Dle smlouvy o úvěru má soud za prokázané, že spolu dne 21.1.2016 žalobkyně a zůstavitelka uzavřely smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout zůstavitelce účelový /co do částky 171 517 Kč, a to na úhradu 7 dalších závazků – 3 u společnosti Cetelem v celkové výši 103 110 Kč, 3 u žalobkyně v celkové výši 40 267 Kč a 1 u společnosti [právnická osoba] ve výši 26 250 Kč/, nezajištěný úvěr 191 517 Kč a zůstavitelka se jí jej zavázala vrátit do 15.1.2024 formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 786 Kč splatných vždy do 15. dne v měsíci počínaje 15.2.2016 spolu s poplatkem za sjednání 1 915 Kč, úrokem ve výši 17,90% ročně při RPSN 20,15% a pojistným 189 Kč měsíčně, když zůstavitelka rovněž přistoupila k rámcové pojistné smlouvě č. ČSH 1/2009 uzavřené dne 15.12.2009 mezi žalobkyní a Pojišťovnou [právnická osoba].

11. Z bilance shora uvedené smlouvy plyne, že zůstavitelka v rámci této smlouvy čerpala dne 21.1.2026 celkem 191 517 Kč a uhradila celkem 253 662 Kč.

12. Z formuláře, žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěr, z přijetí žádosti, z VOP, produktových podmínek, sazebníku a z přihlášky k pojištění soud zjistil, že zůstavitelka dne 15.8.2016 požádala předchůdce o úvěr, přičemž uvedla, že je vdaná, je zaměstnána, její mzda činí 15 000 Kč, výdaje 3 000 Kč, bydlí v domě/bytě a nemá žádnou vyživovací povinnost, kdy zároveň s předchůdcem uzavřela smlouvu, jíž se jí předchůdce zavázal poskytnou aktuální rámec 45 000 Kč s maximálním úvěrovým rámcem 150 000 Kč a zůstavitelka se mu jej zavázala vrátit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 6 % z aktuální poskytnuté částky, nejméně 500 Kč vždy do 17. dne v měsíci spolu s úrokem 22,68 % ročně a poplatkem za správu úvěru 69 Kč měsíčně při RPSN 29,14% a měsíčním pojistným 4,99 % ze splátky úvěru. Pro případ smrti zůstavitelky přitom bylo mezi stranami sjednáno zesplatnění daného úvěru. Současně zůstavitelka přistoupila k pojistné smlouvě soubor master.

13. Z bilance shora uvedené smlouvy plyne, že zůstavitelka v rámci této smlouvy čerpala 109 949,95 Kč a uhradila na něj 124 274 Kč.

14. Dle smlouvy o převodu portfolia a notářského zápisu ze dne 1.11.2023 sp. zn. NZ 369/2023 s přílohami byla shora specifikovaná pohledávka předchůdce za zůstavitelkou postoupena z předchůdce na žalobkyni smlouvou o převodu portfolia ze dne 18.9.2023.

15. Z usnesení zdejšího soudu ze dne 7.8.2024, č.j. [spisová značka], soud zjistil, že zůstavitelka dne 20.7.2021 zemřela, přičemž soud v rámci řízení o pozůstalosti vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] vycházel z toho, že zůstavitelka zemřela vdaná za žalovaného, nepořídila pro případ smrti a nedošlo ani k modifikaci SJM, přičemž se jejími dědici stali žalovaný a pozůstalý syn [Jméno žalovaného] ml. a pozůstalá dcera [jméno FO] v rámci první dědické třídy s uplatněním výhrady soupisu, kdy soud následně určil obvyklou cenu majetku patřícího do SJM zůstavitelky a žalovaného, schválil dohodu žalovaného a dědiců zůstavitelky o vypořádání tohoto SJM, kdy se žalovaný mimo jiné zavázal uhradit polovinu dluhů náležejících do SJM, a následně byla určena čistá hodnota pozůstalosti a byla schválena dohoda dědiců, v níž se žalovaný mimo jiné zavázal zaplatit veškeré dluhy pozůstalosti a nabyl majetek v hodnotě 421 104,69 Kč.

16. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující:

17. Měsíční mzda zůstavitelky v srpnu r. 2015 dosahovala 22 158 Kč a 12 236 Kč, zůstavitelka přitom měla sjednán na tomto účtu kontokorent, přičemž včetně kontokorentu zbýval zůstavitelce v daný měsíc na tomto účtu disponibilní zůstatek 32,72 Kč – celkem na tento účet přišlo v daný měsíc 51 623,01 Kč a odešlo 51 702,74 Kč. Zůstavitelka měla k e dni 21.1.2016 v tomto seznamu evidován ve společném jmění manželů byt v [Anonymizováno].

18. Ke dni 21.1.2016 bylo u zůstavitelky v registru CCB evidováno celkem [hodnota] závazků s celkovými měsíčními splátkami 10 951 Kč.

19. Dne 21.1.2016 žalobkyně a zůstavitelka uzavřely smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout zůstavitelce účelový /co do částky 171 517 Kč, a to na úhradu 7 dalších závazků – 3 u společnosti [Anonymizováno] v celkové výši 103 110 Kč, 3 u žalobkyně v celkové výši 40 267 Kč a 1 u společnosti [právnická osoba] ve výši 26 250 Kč – v rámci závazků evidovaných u [Anonymizováno] tak zůstávaly k úhradě další 3 závazky se splátkami ve výši 3292 Kč měsíčně/, nezajištěný úvěr 191 517 Kč a zůstavitelka se jí jej zavázala vrátit do 15.1.2024 formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 786 Kč splatných vždy do 15. dne v měsíci počínaje 15.2.2016 spolu s poplatkem za sjednání 1 915 Kč, úrokem ve výši 17,90 % ročně při RPSN 20,15 % a pojistným 189 Kč měsíčně, když zůstavitelka rovněž přistoupila k rámcové pojistné smlouvě č. ČSH 1/2009 uzavřené dne 15.12.2009 mezi žalobkyní a [právnická osoba]. V rámci této smlouvy čerpala zůstavitelka dne 21.1.2026 celkem 191 517 Kč a uhradila na ni celkem 253 662 Kč.

20. Dne 15.8.2016 zůstavitelka požádala předchůdce o úvěr, přičemž uvedla, že je vdaná, je zaměstnána, její mzda činí 15 000 Kč, výdaje 3 000 Kč, bydlí v domě/bytě a nemá žádnou vyživovací povinnost, kdy zároveň s předchůdcem uzavřela smlouvu, jíž se jí předchůdce zavázal poskytnou aktuální rámec 45 000 Kč s maximálním úvěrovým rámcem 150 000 Kč a zůstavitelka se mu jej zavázala vrátit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 6 % z aktuální poskytnuté částky, nejméně 500 Kč vždy do 17. dne v měsíci spolu s úrokem 22,68 % ročně a poplatkem za správu úvěru 69 Kč měsíčně při RPSN 29,14% a měsíčním pojistným 4,99 % ze splátky úvěru. Pro případ smrti zůstavitelky přitom bylo mezi stranami sjednáno zesplatnění daného úvěru. Současně zůstavitelka přistoupila k pojistné smlouvě soubor master. V rámci této smlouvy zůstavitelka čerpala 109 949,95 Kč a uhradila na ni 124 274 Kč.

21. Shora specifikovaná pohledávka předchůdce za zůstavitelkou byla postoupena z předchůdce na žalobkyni smlouvou o převodu portfolia ze dne 18.9.2023.

22. Zůstavitelka dne [datum] zemřela, přičemž soud v rámci řízení o pozůstalosti vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] vycházel z toho, že zůstavitelka zemřela vdaná za žalovaného, nepořídila pro případ smrti a nedošlo ani k modifikaci SJM, přičemž se jejími dědici stali žalovaný a pozůstalý syn [Jméno žalovaného] ml. a pozůstalá dcera [jméno FO] v rámci první dědické třídy s uplatněním výhrady soupisu, kdy soud následně určil obvyklou cenu majetku patřícího do SJM zůstavitelky a žalovaného, schválil dohodu žalovaného a dědiců zůstavitelky o vypořádání tohoto SJM, kdy se žalovaný mimo jiné zavázal uhradit polovinu dluhů náležejících do SJM, a následně byla určena čistá hodnota pozůstalosti a byla schválena dohoda dědiců, v níž se žalovaný mimo jiné zavázal zaplatit veškeré dluhy pozůstalosti a nabyl majetek v hodnotě 421 104,69 Kč.

23. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z. a a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ).

24. Ust. § 547 o.z. stanoví, že právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

25. Ust. § 580 odst. 1 stanoví, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

26. Ust. § 2395 o. z. uvádí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

27. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ).

28. Podle § 3 odst. 1 písm. c/ ZSÚ se pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

29. Ust. § 419 o. z. uvádí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

30. Dle § 84 odst. 1 – 3 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, včetně možnosti využití automatizovaných modelů, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Sdělené nebo zveřejněné informace podle odstavce 1 obsahují upozornění, že pokud spotřebitel nesplní povinnost podle odstavce 2 a poskytovatel proto nebude schopen posoudit jeho úvěruschopnost, poskytovatel spotřebitelský úvěr neposkytne.

31. Podle § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

32. Ust. § 87 ZSÚ stanoví, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

33. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

34. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba nedůvodná.

35. Žalobkyně se domáhala daného plnění po žalované z titulu dvou smluv o úvěru, na základě smlouvy uzavřené mezi ní a zůstavitelkou dne 21.1.2016 a na základě smlouvy uzavřené mezi předchůdcem a zůstavitelkou dne 15.8.2016. V řízení přitom bylo prokázáno, že žalobkyně na základě prvně uvedené smlouvy zůstavitelce poskytla 191 517 Kč a zůstavitelka na ni uhradila celkem 253 662 Kč, na základě druhé smlouvy pak bylo zůstavitelce poskytnuto 109 949,95 Kč a zůstavitelka na ni uhradila 124 274 Kč. Vzhledem k tomu, že však žalobkyně i předchůdce poskytovali zůstavitelce dané částky v pozici spotřebitele v rámci poskytnutí spotřebitelského úvěru, měli zákonnou povinnost před vlastním uzavřením dané smlouvy zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost zůstavitelky. NS přitom k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde žalobkyni), aby dlužníka - spotřebitele (zde žalovaného) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle NS neplatná. I NSS v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle NSS ČOI v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý NSS přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále též „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

36. Je tedy třeba zdůraznit, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Věřitel je tak povinen úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 86 odst. 1 vyžaduje též spolehlivost informací a předpokládá, že splněny budou všechny kvality informací v ustanovení uvedené. Informace o příjmech a výdajích spotřebitele, které nejsou doloženy, mohou jen stěží být spolehlivé. Povinnost porovnání příjmů a výdajů žadatele o úvěr přitom nelze mít za splněnou ani posouzením žadatelovy úvěrové historie, zjišťované obvykle nahlédnutím do evidence exekucí či nebankovního registru dlužníků. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je tedy v rámci posuzování úvěruschopnosti pro spotřebitele nepochybně důležité, nemůže však nahradit zákonem vyžadované porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, ani nemá bez dalšího větší váhu než takové porovnání (srov. např. rozsudek NS ze dne 31. 1. 2024, č. j. 6 As 8/2023-57).

37. Žalobkyně v této věci tvrdila, že v rámci smlouvy o úvěru uzavřené mezi ní a zůstavitelkou dne 21.1.2016 co do posouzení její úvěruschopnosti vycházela z informací získaných od zůstavitelky, z potvrzení zaměstnavatele o výši příjmů, z transakčních pohybů na bankovním účtu žalované, z interních a externích závazků žalované a z registrů jako ISIR a CCB. Zcela však absentuje tvrzení, jaké přesně informace po zůstavitelce požadovala, resp. jaké informace jí zůstavitelka poskytla co do svých osobních a majetkových poměrů (osobní stav, počet vyživovacích povinností, bydlení, náklady na bydlení, nezbytné výdaje, závazky apod.), kdy a kde byly provedeny jednotlivé dotazy v registrech (vyjma CCB) a jaké údaje byly zjištěny a jakým způsobem byly všechny zjištěné informace zohledněny v rámci posouzení úvěruschopnosti zůstavitelky. Nadto pak uvedené nebylo řádně doloženo, když, co se týče žalovanou poskytnutých informací, nebylo soudu předloženo ničeho, a co se týče jejích poměrů byl soudu předložen toliko jeden výpis z bankovního účtu žalované, jedná se však o ojedinělý výpis již ze srpna r. 2015, smlouva samotná však byla uzavřena až o cca 4 měsíce později. Nadto je pak z tohoto výpisu patrné, že měla zůstavitelka vyšší příjmy než výdaje (i přes poskytnutí kontokorentu byly její výdaje vyšší a její disponibilní zůstatek činil toliko 32,72 Kč - uvedené tak dle názoru soudu nesvědčí o odpovídající úvěruschopnosti zůstavitelky, a to i za situace, kdy byla daná smlouvy sjednána co do refinancování některých závazků zůstavitelky). Není z něj pak ani možno učinit adekvátní ucelený závěr o situaci zůstavitelky, když z něj není možné učinit závěr ani co do jejích výdajů v otázce jejich ne/zbytnosti, ani co do osobního stavu zůstavitelky, jejího bydlení, nákladů s tím spojených apod., závěr co bydlení zůstavitelky a nákladů s tím spojených pak není možné učinit ani z výpisu z katastru nemovitostí, ze kterého je patrné, že zůstavitelka měla v tomto seznamu evidován byt ve společném jmění manželů, bez sdělení zůstavitelky, zda je stále vdaná, kde bydlí a jaké jsou náklady s tím spojené však nelze z tohoto seznamu učinit žádný rozhodný závěr, když se jedná toliko o veřejný seznam zapsaných skutečností, ty se však mohou fakticky lišit (např. když by již zůstavitelka byla rozvedená, příp. žili s manželem odloučeně, nemusela se zůstavitelka v daném bytě vůbec zdržovat, zároveň však není možné učinit žádný závěr o nákladech spojených s bydlením (je možné přisvědčit žalobkyni co do tvrzení, že pakliže osoba žije ve své nemovitosti, jsou náklady na bydlení nižší, ovšem v tomto případě se jednalo o byt, bylo tedy nutné hradit náklady s tím spojené nejen co do energií apod., ale i náklady na údržbu domu apod., přičemž je možné, že se jedná o nepoměrně vyšší náklady, pakliže došlo např. k zateplení domu na úvěr apod.).Osamocené zkoumání z databáze CCB je pak dle názoru soudu nedostatečné, neboť samo o sobě nemůže adekvátně vypovídat o skutečné majetkové situaci zůstavitelky a její schopnosti splácet úvěr, resp. pouze v některých evidentních případech může nasvědčovat tomu, že dlužník zjevně nebude schopen úvěr splatit, nepochybně však nahlédnutí do databází ani zdaleka nemůže odhalit všechny dlužníky, kteří zjevně nemohou být schopni splácet daný úvěr a u kterých se jejich neschopnost řádně splácet bude podávat spíše z jiných dokumentů, např. z jejich dokladů o příjmech, dokladů svědčících o nezbytných výdajích apod., a dále bez dalšího vycházela toliko z výše uvedeného, resp. soudu nenavrhla, nepředložila ani žádný další důkaz k prokázání onoho posouzení úvěruschopnosti zůstavitelky před uzavřením dané smlouvy, resp. přezkoumání jejích příjmů, výdajů, poměrů apod. (např. doklady o výdajích zůstavitelky, výpisy z daných registrů/vyjma CCB/, výsledek posouzení apod.).

38. Ze shora uvedeného je zřejmé, že posuzování schopnosti zůstavitelky splácet předmětný spotřebitelský úvěr ze strany žalobkyně tak nebylo dostatečné. Z toho důvodu nelze předmětnou smlouvu hodnotit jinak než jako smlouvu absolutně neplatnou (srov. např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 či nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20). S ohledem na výše uvedené tak nejsou strany povinné si na základě tohoto právního titulu v podobě absolutně neplatné smlouvy o úvěru ničeho plnit. Na druhou stranu však bylo v řízení prokázáno, jak je uvedeno výše, že žalobkyně poskytla na základě této neplatné smlouvy zůstavitelce plnění ve výši 191 517 Kč, čímž se na její úkor zůstavitelka bezdůvodně obohatila (došlo k poskytnutí plnění bez právního důvodu), a byla tak povinna toto obohacení žalobkyni vydat, přičemž jí však již vydala doposud vydala 253 662 Kč, soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok I).

39. Co do druhé smlouvy žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy předchůdce posuzoval úvěruschopnost zůstavitelky, když vycházel z údajů poskytnutých zůstavitelkou, kdy uvedla, že má příjem 15 – 18 000 Kč a výdaje 3 000 Kč, je vdaná a nemá žádné vyživovací povinnosti, z potvrzení o jejím příjmu a z výpisu z ISIR a CEE, přičemž stanovil její normativní výdaje na 10 000 Kč. I v tomto případě však zcela absentuje tvrzení, jaké přesně informace po zůstavitelce požadovala, resp. jaké informace jí zůstavitelka poskytla co bydlení, nákladů na bydlení, závazků apod., kdy a kde byly provedeny jednotlivé dotazy v registrech a jaké údaje byly zjištěny a jakým způsobem byly všechny zjištěné informace zohledněny v rámci posouzení úvěruschopnosti zůstavitelky. Nadto pak uvedené nebylo řádně doloženo, když byly soudu předloženy toliko základní údaje uvedené zůstavitelkou co do jejích poměrů v rámci předmětné smlouvy. Již se shora uvedené je pak patrné, že výdaje zůstavitelky nemohly dosahovat toliko 3 000 Kč měsíčně, když jen na splátkách vynakládala zůstavitelka cca 8 000 Kč měsíčně, přičemž byly v CCB závazky, z nich tyto splátky plynuly uvedené (viz výše). Uvedené tak dle názoru soudu nesvědčí o odpovídající úvěruschopnosti zůstavitelky. Z uvedeného je tak zřejmé, že posuzování schopnosti zůstavitelky splácet předmětný spotřebitelský úvěr ze strany předchůdce tak nebylo dostatečné. Z toho důvodu nelze předmětnou smlouvu hodnotit jinak než jako smlouvu absolutně neplatnou (srov. např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 či nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20). S ohledem na výše uvedené tak nejsou strany povinné si na základě tohoto právního titulu v podobě absolutně neplatné smlouvy o úvěru ničeho plnit. Na druhou stranu však bylo v řízení prokázáno, jak je uvedeno výše, že předchůdce poskytl na základě této neplatné smlouvy zůstavitelce plnění ve výši 109 949,95 Kč, čímž se na její úkor zůstavitelka bezdůvodně obohatila (došlo k poskytnutí plnění bez právního důvodu), a byla tak povinna toto obohacení žalobkyni vydat, přičemž jí však již vydala doposud vydala 124 274 Kč, soud proto žalobu i v tomto rozsahu zamítl (výrok I).

40. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když měl žalovaný plný úspěch ve věci a vzniklo mu tak právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady mu však nevznikly (výrok II).

Poučení