18 C 271/2022-55

Rubrum

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Adélou Kohoutovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupené advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená obecným zmocněncem [příjmení] [jméno] [příjmení], narozeným [datum], bytem [adresa] o zaplacení 47 550,67 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 37 563 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výší 8,05 % ročně z částky 37 563 Kč od [datum] do zaplacení, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 9 987,67 Kč, úroku ve výši 11,31 % ročně z částky 42 880,67 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 42 880,67 Kč od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 317,67 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] která byla mezi účastníky uzavřena dne [datum]. Žalované byla na jejím základě dne [datum] vyplacena částka 75 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni spolu s úrokem ve 30 měsíčních splátkách po 6 579 Kč počínaje měsícem lednem 2016. Žalovaná plnila pouze částečně, v průběhu roku 2016 uhradila celkem 37 437 Kč a v důsledku řádného nehrazení splátek byl úvěr žalobkyní zesplatněn. Po započtení částečných plateb tak dluh na jistině činil 42 880,67 Kč. Žalobkyně zároveň přehodnotila své nároky ze smlouvy a požadovala po žalované pouze úrok odpovídající průměrné bankovní sazbě v době vyplacení peněžních prostředků dle časových řad [příjmení] vedených [anonymizována tři slova], tzn. ve výši 11,31 % ročně id [datum] do zaplacení, dále požadovala zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení a smluvní pokutu, která byla smlouvou sjednána pro případ prodlení splátky o více než 15 dní ve výši 8 % z výše splátek a ve výši 13 % z výše splátky při prodlení splátky o více než 30 dní, celkem ve výši 4 670 Kč. Žalovaná byla žalobkyní o zaplacení dlužných částek upomínána, avšak neuhradila ničeho.

2. V reakci na vyjádření žalované žalobkyně uvedla, že pohledávka byla před podáním žaloby uplatněna v rozhodčím řízení, ve kterém byl rozhodcem JUDr. [jméno] [příjmení] vydán rozhodčí nález č.j. [číslo jednací], kterým bylo žalované uloženo zaplatit částku 210 211 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu a náhradu nákladů rozhodčího řízení. Na základě tohoto rozhodčího nálezu bylo následně zahájeno exekuční řízení, které však bylo usnesením Okresního soudu Praha-západ ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zastaveno, a to z důvodu neplatnosti smlouvy pro nemravnost. Žalobkyně nicméně poukazovala na to, že zastavením exekuce pohledávku neztratila a pohledávka existuje nadále. Nedošlo ani k promlčení uplatňovaných pohledávek, neboť rozhodčím řízením a následným exekučním řízením došlo ke stavění promlčecí lhůty. Zde odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 23 ICdo 19/2015, a ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 29 ICdo 41/2014, ze kterých je zřejmé, že pokud žalobkyně podala žalobu bez zbytečného odkladu poté, co bylo exekuční řízení pravomocně zastaveno, byla lhůta zachována. Námitku promlčení uplatněnou žalovanou pak žalobkyně považuje za výkon práva v rozporu s dobrými mravy.

3. Na výzvu soudu žalobkyně ještě doplnila, že smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. a nelze proto ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalované aplikovat zákon č. 257/2016 Sb. Žalobkyně vycházela při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr z veřejně dostupných registrů, dokladů o příjmu, a to z pracovní smlouvy a výplatních pásek a z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu, dále z výpisu z účtu a rovněž z údajů sdělených žalovanou ve formuláři hodnocení klienta. Na základě takto získaných informací dospěla žalobkyně k závěru, že úvěr ve sjednané výši je možné poskytnout. Provedené zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně považovala za dostačující.

4. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala a navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout. Předně namítala, že pohledávka žalobkyně je již promlčena. Dále uvedla, že pohledávka ze smlouvy ze dne [datum] byla žalobkyní již uplatněna v rámci rozhodčího řízení a tím, že dne [datum] došlo JUDr. [jméno] [příjmení] k vydání rozhodčího nálezu č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci a vykonatelnosti, již bylo ve věci pravomocně rozhodnuto a nyní nelze vést další řízení mezi stejnými účastníky o stejné pohledávce.

5. Z rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem JUDr. [jméno] [příjmení] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], (dále jen„ rozhodčí nález“) soud zjistil, že předmětem rozhodčího řízení byl nárok vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo]. Účastníci rozhodčího řízení jsou totožní s účastníky v této věci. Žalované byla rozhodčím nálezem uložena povinnost zaplatit žalobkyni 210 211 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od [datum] do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení s úhradou částky 164 433 Kč od [datum] do zaplacení a dále náhradu nákladů rozhodčího řízení ve výši 24 041,60 Kč. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne [datum] a stal se vykonatelným [datum].

6. Z usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že exekuce na majetek žalované, vedená exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení] na základě pověření Okresního soudu Praha-západ ze dne [datum], se podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavuje. Exekučním titulem byl předmětný rozhodčí nález ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Soud v exekuční věci uzavřel, že plnění přiznané rozhodčím nálezem je zjevně v rozporu s dobrými mravy a jako takové nepřiměřeně postihující žalovanou.

7. Z předsmluvních informací před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalované jako úvěrované byly poskytnuty předsmluvní informace dle zákona o spotřebitelském úvěru v tzv. předsmluvním formuláři.

8. Z předsmluvního formuláře žalobkyně vztahujícího se ke smlouvě o revolvingovém úvěru [číslo] soud zjistil, že celková výše spotřebitelského úvěru činí 75 000 Kč, výše revolvingu činí 37 895 Kč. Doba trvání úvěru je na 30 měsíců při výši měsíční splátky 6 579 Kč. Celková částka, kterou je třeba zaplatit, tak činí 197 370 Kč. Výpůjční úroková sazba úvěru činí 148,14 % ročně, což odpovídá i výši procentní sazby nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr. Žalovaná podepsala předsmluvní formulář dne [datum].

9. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] jako zaměstnavatelem a žalovanou jako zaměstnancem soud zjistil, že na základě této smlouvy žalovaná vykonávala od [datum] pracovní poměr na dobu neurčitou, a to na pracovní pozici barista.

10. Z potvrzení o výši pracovního příjmu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla v době od [datum] zaměstnána u zaměstnavatele [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] jako baristka s výší základní hrubé mzdy 33 317 Kč a s průměrným čistým měsíčním příjmem v období od [datum] do [datum] ve výši 25 016 Kč. Z pracovního příjmu nejsou prováděny žádné srážky na základě výkonu rozhodnutí nebo dohody o srážkách ze mzdy.

11. Z výplatních pásek vystavených na jméno žalované za období měsíce srpna 2015, září 2015 a října 2015 soud zjistil výši příjmů žalované v tomto období. [obec] mzda činila 27 219 Kč v měsíci srpnu 2015, 24 383 Kč v měsíci září 2015 a 23 446 Kč v měsíci říjnu 2015.

12. Z kopie občanského průkazu žalované soud zjistil, že žalobkyně měla k dispozici občanský průkaz žalované, ze kterého ověřila její totožnost.

13. Z hlavičky k výpisu pro období od [datum] do [datum] z účtu vedeného pod č. [bankovní účet] soud zjistil, že účet je vedený na jméno žalované.

14. Z hodnocení klienta žalobkyně ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že dne [datum] byl po provedení analýzy schopnosti žalované úvěr splácet úvěr schválen. Bylo přitom počítáno s výší čistého měsíčního příjmu 22 000 Kč a výdaji celkem 9 800 Kč, z čehož částka 4 000 Kč představuje splátky u žalobkyně. [příjmení] zdroje tudíž činí 12 200 Kč. Žalovaná doložila kopii občanského průkazu, potvrzení od zaměstnavatele a výpis z bankovního účtu.

15. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací soud zjistil, že hodnocena byla osoba žalované. Osoba žalované byla rovněž prověřena v registru [příjmení] bez zjištěného záznamu, jak soud zjistil z výpisu ze dne [datum].

16. Z rozhodčí smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná se v ní dohodly, že veškeré spory o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly či v budoucnu vzniknou z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] budou v prvním stupni rozhodovány kterýmkoliv z dohodnutých rozhodců uvedených v této smlouvě. Seznam rozhodců je uvedený v bodě 3.3 této smlouvy.

17. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně se jako úvěrující zavázala poskytnout žalované jako úvěrované spotřebitelský úvěr ve výši 75 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit žalobkyni částku ve výši celkem 197 370 Kč v měsíčních splátkách ve výši 6 579 Kč. Výpůjční úroková sazba úvěru činí 148,14 % ročně. Součástí smlouvy je akceptační doložka, kterou dne [datum] žalobkyně potvrdila, že dospěla k závěru, že úvěr může být žalované s ohledem na posouzení její úvěruschopnosti poskytnut.

18. Ze smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru žalobkyně podepsané žalovanou dne [datum] soud zjistil podrobnou úpravu práv a povinností smluvních stran. [jméno] [číslo] byla pro případ prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 15 dnů po termínu splatnosti sjednána smluvní pokuta ve výši 8 % z výše dlužné splátky a pro případ prodlení o více než 30 dnů po termínu splatnosti smluvní pokuta ve výši 13 % z výše dlužné částky.

19. Z přehledu časových řad [příjmení] vedených ČNB pro domácnosti na spotřebu za období od roku 2004 do roku 2017 soud zjistil, jaká byla výše úrokových sazeb korunových úvěru poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V prosinci 2015 byla výše tohoto úroku 11,31 % ročně.

20. Z oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalované bylo adresováno, že po posouzení její schopnosti úvěr splácet došlo ke schválení úvěru. Jedná se přitom o revolvingový úvěr ve výši 75 000 Kč na základě smlouvy [číslo]. Součást sdělení tvoří i splátkový kalendář, který obsahuje rozpis třiceti měsíčních splátek ve výši vždy 6 579 Kč s uvedením bankovního spojení pro jejich úhradu.

21. Z výpisu z účtu vedeného u [anonymizováno] banky, a.s ze dne [datum] soud zjistil, že v tento den byla na účet č. [bankovní účet] poukázána částka 75 000 Kč, a to pod variabilním symbolem [číslo].

22. Z tabulky obsahující přehled plateb žalované soud zjistil, jakým způsobem žalobkyně eviduje platby žalované. Dne [datum] jí byla poskytnuta částka 75 000 Kč, žalovaná následně v období od ledna 2016 do září 2016 uhradila celkem 37 437 Kč.

23. Z karty klienta – žalované, vztahující se ke smlouvě [číslo] vyhotovené žalobkyní soud zjistil, jak žalobkyně eviduje plnění žalované, tj. v jakém rozsahu žalovaná úvěr splácela, v jakých splátkách a v jakém rozsahu zůstal úvěr nesplacený. Zároveň je zde uvedena i výše celkového dluhu včetně příslušenství a smluvní pokuty a rovněž údaje o rozhodčím řízení.

24. Z faktury [číslo] faktury [číslo] soud zjistil, v jaké výši vyčíslila žalobkyně smluvní pokutu. Jednalo se o částku celkem 4 670 Kč.

25. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k zaplacení dlužné částky v celkové výši 210 211 Kč a smluvní pokuty, a to nejpozději do 15 dnů od data odeslání této upomínky. Žalovaná byla upozorněna, že dlužná částka nebude uhrazena, přistoupí žalobkyně k vymáhání své pohledávky v rozhodčím řízení. V souvislosti s tímto byla rovněž žalovaná vyzvaná, aby ze seznamu rozhodců uvedených v rozhodčí smlouvě zvolila rozhodce, u kterého má být řízení vedeno. Z podacího archu ze dne [datum] pak soud zjistil, že tohoto dne byla žalované odeslána písemnost.

26. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované 75 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem, k čemuž ale nedošlo. Žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřovala úvěruschopnost žalované z veřejně dostupných registrů, z pracovní smlouvy a výplatních pásek a z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu, dále z výpisu z účtu a rovněž z údajů sdělených žalovanou ve formuláři hodnocení klienta. Pohledávka byla před podáním žaloby uplatněna v rozhodčím řízení, ve kterém byl rozhodcem JUDr. [jméno] [příjmení] vydán rozhodčí nález č. j. [číslo jednací], kterým bylo žalované uloženo zaplatit částku 210 211 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu a náhradu nákladů rozhodčího řízení. Na základě tohoto rozhodčího nálezu bylo následně zahájeno exekuční řízení, které však bylo usnesením Okresního soudu Praha-západ ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zastaveno, a to z důvodu neplatnosti smlouvy pro nemravnost. Žaloba v této věci byla podána dne [datum].

27. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

28. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen„ zákon o rozhodčím řízení“), se strany mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu nebo o nichž to stanoví zvláštní zákon, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva).

29. Podle § 7 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení rozhodčí nález, který nelze přezkoumat podle § 27, nebo u něhož marně uplynula lhůta k podání žádosti o přezkoumání podle § 27, nabývá dnem doručení účinku pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný.

30. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Zde je třeba uvést, že i podle úpravy zákona č. 145/2010 Sb. jde o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o. z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek [anonymizováno] dvora ze dne [datum] C - [číslo]). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům – neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období, kdy zákon uvedený důsledek spočívající v absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

31. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Soud si nejprve musel jako předběžnou otázku posoudit, zda je rozhodčí nález způsobilým exekučním titulem či nikoliv. Při posuzování této okolnosti soud vycházel primárně z rozhodnutí exekučního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], dále z toho, co je soudu známo z úřední činnosti k osobě rozhodce (faktický výkon rozhodčí činnosti třetím subjektem a jeho provázanost se žalobkyní) a v neposlední řadě také z okolností, za kterých byla rozhodčí smlouva uzavřena. V této souvislosti nelze odhlédnout od skutečnosti, že otázka platnosti úvěrové smlouvy je významnou také pro hodnocení i na ni navazující rozhodčí smlouvy, a to s tím rozhodným směřováním, jímž je posouzení, zda vzhledem k jejímu obsahu a procesu jejího sjednání byla dána pravomoc rozhodce k vydání vykonávaného rozhodčího nálezu. I přesto, že neplatnost smlouvy hlavní sama o sobě nezpůsobuje neplatnost smlouvy rozhodčí a ani neplatnost rozhodčí smlouvy není v daném případě odvoditelná ze samotného jejího obsahu, nelze opomenout uvážit, zda obojí ve svém celku (jak obsahovém, tak procedurálním) není postiženo kolizí se zde rozhodnými„ dobrými mravy“, resp. se zákonnými principy ochrany spotřebitele (coby„ slabší strany“). (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 20 Cdo 2841/2018). Z exekučního rozhodnutí a ze samotné smlouvy o úvěru je přitom zřejmé, že povinná čerpala na základě smlouvy úvěr 75 000 Kč, přičemž v důsledku sjednaného příslušenství a smluvních pokut jí měla být dlužná částka neustále naprosto nepřiměřeně navyšována. Žalobkyně tak s žalovanou sjednala smlouvu, podle které byla neúměrně sankcionovaná za své prodlení se splácením, kdy sjednané příslušenství a smluvní pokuty ji dostaly do situace, kdy nebylo v jejích silách navýšený dluh uhradit. Exekuční soud tak dospěl k závěru, že v tomto konkrétním případě je oprávněnou požadované a rozhodcem přisouzené plnění natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinné, že je na místě exekuci zastavit.

33. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že zneužití finanční tísně spotřebitele nejen při uzavírání úvěrové smlouvy, ale přeneseně také při uzavírání rozhodčí smlouvy, pochybnosti o řádném výběru rozhodce a okolnost zastavení exekuce běžící na základě rozhodčího nálezu vedou soud k závěru o nezpůsobilosti rozhodčího nálezu jako exekučního titulu. Na rozhodčí nález tak není možné nahlížet jako na vykonatelné rozhodnutí, pročež soud v této věci neshledává existenci překážky věci pravomocně rozhodnuté.

34. Případná potom není ani druhá námitka žalované o tom, že pokud rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem, došlo k promlčení nároku žalobkyně. Ze srovnání účinků rozhodnutí, kterým byla exekuce zastavena, a rozhodnutí podle § 34 odst. 1 rozhodčího zákona vyplývá, že podá-li žalobkyně poté, co exekuce byla pravomocně zastavena, bez zbytečného odkladu žalobu, jíž uplatní právo přiznané formálně nezrušeným rozhodčím nálezem, k promlčení nedojde. O tom, zda byla žaloba (poté, co byla zastavena exekuce pro nezpůsobilost exekučního titulu) podána bez zbytečného odkladu, rozhoduje soud vždy na základě konkrétních skutkových okolností případu (srovnej usnesení Nejvyššího soud ze dne 27. 12. 2017, sp. zn. 33 Cdo 3717/2017). V této věci byla žaloba podána dne [datum], což je pouze 9 dnů po vydání rozhodčího nálezu a bezprostředně po jeho doručení oprávněné (žalobkyně), není tak pochyb, že žaloba byla podána bez zbytečného odkladu.

35. Poté, co soud vyřešil shora uvedené problémy, zabýval se otázkou, zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně sice na výzvu soudu sdělila a doložila, že osobu žalované lustrovala v registrech, vycházela z dokladů o příjmu, a to z pracovní smlouvy a výplatních pásek a z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu a z údajů sdělených žalovanou ve formuláři hodnocení klienta. Pro vytvoření ucelené představy o úvěruschopnosti žalované ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení však není možné se omezit pouze na zkoumání příjmové stránky, ale je třeba se zabývat i výdaji. Ani v tomto rozsahu se nelze spokojit s pouhými tvrzeními žalované nebo vytvořenými statistickými modely. Důkazy k prokázání toho, že byla řádně zkoumána výdajová stránka poměrů žalované (např. výpis z účtu) však žalobkyně nepředložila, a to ani v návaznosti na poučení podle § 118a o. s. ř. Soud má proto za to, že není možné uzavřít, že by schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr byla náležitě zkoumána, a to ani ve smyslu tehdy platného zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na vše výše uvedené soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná.

36. Jelikož bylo v projednávané věci prokázáno, že žalovaná částku ve výši celkem 75 000 Kč obdržela, ale žalobkyni vrátil pouze částku ve výši 37 437 Kč, obohatila se co do rozdílu ve výši 37 563 Kč na úkor žalobkyně. Žalobkyně má proto nárok na vrácení této částky, a to včetně zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení (§ 1970 o. z). Splatnost dluhu nastala po uplynutí lhůty 5 dnů k plnění stanovené v souladu s § 1958 a 1959 písm. e) o. z. ode dne doručení výzvy k úhradě dlužné částky, za kterou soud v tomto případě s ohledem na absenci výzvy a specifičnost celé věci považuje žalobu, která byla žalované doručena dne [datum]. Ve zbytku, tj. co do částky 9 987,67 Kč, úroku ve výši 11,31 % ročně z částky 42 880,67 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 42 880,67 Kč od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 317,67 Kč od [datum] do zaplacení, byla žaloba zamítnuta ze shora podrobně uvedených důvodů. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 o. s. ř. jako třídenní.

37. Pro úplnost soud na tomto místě uvádí, že za dobu, po kterou běžela exekuce na základě nezpůsobilého exekučního titulu, soud nárok žalobkyně na úroky z prodlení neshledal oprávněným. Zastavení exekuce zavinila svým chováním žalobkyně, která si navíc musela být s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu vědoma toho, že výše a způsob vzniku jí přiznané pohledávky je v rozporu s dobrými mravy. Důsledky tohoto jejího jednání tak nelze klást k tíži žalované.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a 151 odst. 1 o. s. ř. Postupoval tak, že poměřoval úspěch účastníků, přičemž žalobkyně i žalovaná měly v řízení částečný úspěch. Žalobkyně ve výši jistiny 37 563 Kč a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni rozhodnutí ve výši 1 143,25 Kč, tj. celkem 38 706,25 Kč. Žalovaná do jistiny 9 987,67 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného ke dni rozhodnutí ve výši 31 091,89 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za období od [datum] do [datum] ve výši 20 824,85 Kč a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni rozhodnutí ve výši 161,84 Kč, tj. celkem 62 066,25 Kč. Po porovnání výsledných částek je zřejmé, že žalovaná byla ve věci úspěšnější, a to v poměru 62:

38. Poměrná částka náležející žalobkyni by tak byla 0 Kč a žalované ve výši 24 % z plné náhrady nákladů řízení, nicméně žalovaná žádné náklady řízení uhradit nepožadovala, soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků nenáleží náhrada nákladů řízení.

Poučení