18 C 277/2025 - 35

Rubrum

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o zaplacení 31 731,41 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni 18 415,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 5.9.2024 do zaplacení.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni 13 316,38 Kč s obchodním úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 29 116,51 Kč od 1. 9. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 29 116,51 Kč od 1. 9. 2024 do 5.9.2024 úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 10 701,48 Kč od 17.4.2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení v částce 258,53 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 31 731,41 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, odštěpný závod společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], se sídlem [adresa] působící v České republice (dále jako „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovanou dne 29. 6. 2021 Smlouvu o úvěru na základě žádosti č. [hodnota], č. úvěrového účtu [hodnota] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované revolvingový úvěr s poskytnutým úvěrovým limitem 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z aktuálně čerpané dlužné částky. Datum úhrady měsíčních splátek bylo stanoveno vždy k 17. dni v měsíci a datum úhrady bezúročného období vždy k 25. dni v měsíci. Základní roční úroková sazba byla stanovena v sazbě 22,68 % p.a. Společně s řádnou splátkou se žalovaná zavázala hradit měsíční poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů ve výši 50 Kč. Uvedla, že její právní předchůdkyně poskytla žalované úvěr poté, co prověřila její úvěruschopnost. V průběhu trvání úvěrové smlouvy s účinností ke dni 1. 11. 2023 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou (jako součást úvěrového portfolia) na žalobkyni. Jelikož však žalovaná porušila smluvní podmínky tím, že dojednané splátky neplnila řádně a včas, ačkoli o tom byla písemně i telefonicky upomínána, žalobkyně úvěr upomínkou ze dne 31. 8. 2024 zesplatnila s tím, že od 8. 6. 2024 žalovaná již na svůj dluh nic neuhradila. Žalobkyně požadovala po žalované úhradu částky 31 731,41 Kč, která je tvořena dlužnou jistinou v částce 29 116,51 Kč (nesplacený zůstatek poskytnutého úvěru), úrokem v sazbě 26,28 % za období od 1. 5. 2024 do 31. 8. 2024 v částce 2 614,90 Kč. Žalobkyně rovněž požadovala úhradu sjednaného (obchodního) úrok v sazbě 12,75 % ročně od 1. 9. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení v sazbě 12,75% ročně od 1. 9. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že její souhlas byl dán. Jelikož žalovaná na výzvu nereagovala a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

5. Z dokumentu nazvaného „Žádost/Smlouva o revolvingovém úvěru č. [hodnota] žádost/smlouvu o revolvingovém úvěru“, ze dne 29.6.2021, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 15 787 Kč na úhradu kupní ceny zboží zakoupeného u zprostředkovatele úvěru [právnická osoba]. Žalovaná se na základě smlouvy o klasickém úvěru zavázala poskytnuté prostředky vrátit v 11 měsíčních splátkách po 1 578 Kč, a to vždy k 17. dni v měsíci počínaje dnem 17. 7. 2021. Právní předchůdkyně žalobkyně se dále zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr, tj. úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit, počet měsíčních splátek závisí na výši vyčerpaných peněžních prostředků z úvěrového rámce a výši úhrad klienta. Celková výše měsíční splátky činí min. 5 % z dlužné částky, k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč.

6. Dokument byl předložen ve formátu PDF. Z vlastností dokumentu soud zjistil, že byl vytvořen dne 29. 6. 2021 v 13:13:29 a upraven dne 5. 7. 2021 v 8:27:

45. K dokumentu jsou připojeny tři elektronické podpisy, resp. elektronických podpisů, elektronických pečetí a časových razítek, přičemž u každého z podpisů, resp. pečetí, je pak uvedeno, že ke změně dokumentu po připojení každého z nich nedošlo.

7. Z vlastností elektronického podpisu, jenž je prezentován jako podpis žalované soud zjistil, že měl být k dokumentu připojen 29. 6. 2021 v 13:13:

53. Mělo by jít o biometrický podpis žalované. Pravost podpisu má být ověřena připojeným elektronickým podpisem, resp. připojenou elektronickou pečetí, která však neumožňuje identifikaci podepisujícího, neboť tuto nelze ověřit, neboť certifikát není v seznamu důvěryhodných certifikátů a žádný z jeho rodičovských certifikátů není důvěryhodným certifikátem. Čas podpisů byl ověřen z hodin na počítači autora elektronické pečeti a neobsahuje odkaz na soulad s nařízeními EU. Podpisy pak byly na listinu připojeny prostřednictvím elektronického řešení dodávaného třetí stranou, jež sama není certifikační agenturou, a to ani českou ani zahraniční. Z identifikace vložené do elektronického podpisu vyplývá, že by mělo jít o elektronickou pečeť vytvořenou právě žalobkyní. Tedy pravost podpisu a skutečnost, že žalovaná podepsala právě předložené listiny je osvědčována pouze prohlášením (elektronickou pečení) žalobkyně.

8. Následně byl k dokumentu dne 2. 7. 2021 v 8:13:06 připojen osobní kvalifikovaný elektronický podpis [jméno FO], zaměstnance odštěpného závodu právní předchůdkyně žalobkyně, k němuž bylo rovněž připojeno časové razítko. Z vlastností podpisu vyplývá, že je o kvalifikovaný elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis ve smyslu eIDAS.

9. Posledním připojeným podpisem k dokumentu je časové razítko certifikační autority I.CA dne 5. 7. 2021 v 8:27:45, jehož platnost expiruje dne 9. 8. 2026.

10. Přijetí návrhu na uzavření úvěrové smlouvy oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalované přípisem ze dne 7. 9. 2021 v němž rekapitulovala hlavní parametry úvěrového vztahu a zároveň jí sdělila i číslo úvěrové smlouvy, pod nímž je úvěrový vztah evidován, a to č. [hodnota]. Z dokumentu vyplývá, že se jedná o předschválený úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč.

11. Před poskytnutím úvěru měla právní předchůdkyně žalobkyně prověřit úvěruschopnost žalované. Vycházela přitom z údajů, které jí žalovaná sama sdělila, a které zachytila v Žádosti/smlouvě o klasickém úvěru č. [hodnota] a žádosti/smlouvě o revolvingovém úvěru. Osobní údaje žalované včetně čísla jejího občanského průkazu byly vyplněny zprostředkovatelem úvěru, tj. společností [právnická osoba]., není zřejmé, zda byla zhotovena kopie občanského průkazu žalované. Žalovaná měla dále sdělit, že je svobodná, nemá žádné vyživované děti, bydlí u rodičů, dětí, pracuje ve službách a prodeji u zaměstnavatele [právnická osoba] Její měsíční příjem měl činit 18 000 Kč a celkové náklady na domácnost 3 000 Kč. Neměla mít žádné další závazky. Výši příjmu právní předchůdkyně žalobkyně měla ověřit pouze telefonicky, výši výdajů měla za správnou na základě interního ekonomického modelu (viz. Žádost o úvěr a doplnění žalobních tvrzení)

12. V průběhu trvání úvěrového vztahu právní předchůdkyně žalobkyně převedla úvěrové portfolio na žalobkyni, a to s účinností od 1.12.2023 (viz. Notářský zápis [tituly před jménem] [jméno FO] čj. [číslo jednací] ze dne 1.11.2023). O této skutečnosti byla žalovaná informována oznámením ze strany právní předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím e-mailu. Přípisem obou společností ze dne 2. 11. 2023 zároveň žalovaná obdržela i nové platební instrukce k úhradě úvěru. Z přiloženého e-mailu ze dne 3. 11. 2023 vyplývá odeslání tohoto informačního dopisu na e-mailovou adresu žalované.

13. Z žalobkyní předložených přehledů o pohybech na klientském účtu soud zjistil, že žalovaná načerpala do převodu portfolia částku 36 488 Kč a následně po jeho převodu na žalobkyni ještě 21 245,03 Kč. Dále, že do převodu portfolia uhradila k rukám právní předchůdkyně žalobkyně částku 30 898 Kč a následně k rukám žalobkyně 8 420 Kč (viz. transakční historie, stav úvěru v minulosti, podklady pre sudne konanie) .

14. Jelikož žalovaná nehradila sjednané měsíční splátky úvěru řádně a včas, žalobkyně po předchozím upozornění ze dne 22. 7. 2024 na výši dlužné částky a upozornění na možnost zesplatnění, ke dni 31. 8. 2024 úvěr zesplatnila (viz. Poslední výzva k úhradě dlužné částky a podmíněné odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 22. 7. 2024 včetně podacího čísla doporučeně odesílané zásilky a Oznámení o okamžité splatnosti celého dluhu ze dne 31. 8. 2024 včetně podacího čísla doporučeně odesílané zásilky).

15. Žalobkyně zaslala žalované dne 11. 4. 2025 předžalobní výzvu (viz. předžalobní výzva a dodejka - vrácená zásilka).

16. Z jiných, než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

17. Na základě shora uvedeného má soud za prokázané následující skutečnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně poskytly žalované finanční prostředky ve výši 57 633 Kč Žalovaná vrátila žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni 39 318 Kč. Soud nemá za prokázaný obsah smluvních ujednání ohledně poskytnutého úvěru, neboť nemá za prokázané, že by žalovaná akceptovala úvěrovou smlouvu ve znění, v němž byla předložena soudu. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila s účinností ke dni 1.12.2023 úvěrové portfolio včetně úvěrového vztahu s žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ze dne 31. 8. 2024 ve Výzvě k okamžitému splacení celého dluhu. Následně žalobkyně opětovně vyzvala žalovaného k dobrovolnému splnění závazku předžalobní výzvou ze dne 11. 4. 2025.

18. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

19. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

21. Podle § 562 o.z. je písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

22. Podle § 561 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

23. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisujeli se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

24. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

25. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

26. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

27. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

28. Soud má provedeným dokazováním za osvědčené, že žalovaná měla zájem o poskytnutí úvěru na úhradu zakoupeného zboží od [právnická osoba]., za tím účelem prostřednictvím prodávajícího (zde v roli zprostředkovatele) požádala o poskytnutí úvěru a rovněž požádala o poskytnutí revolvingového úvěru. Zda a jaké osobní údaje žalovaná sdělila nemá soud za prokázané. Obsah sjednaných úvěrových podmínek včetně úrokové sazby a způsobu a lhůty vrácení, soud prokázán nemá.

29. Soud posuzoval, zda lze z písemností předložených žalobkyní zjistit obsah smluvních ujednání mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou.

30. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena v rámci internetového bankovnictví právní předchůdkyně žalobkyně. Z uvedené tvrzení tedy vyplývá, že smlouva měla být uzavřena v písemné formě v elektronické podobě (byť z textu předložené úvěrové smlouvy vyplývá jiný postup, jímž měla být smlouva uzavřena, zvlášť když na smlouvě figuruje zprostředkovatel úvěru) a je patrné, že v jednom dokumentu byly uvedeny dvě smlouvy. Podle žalobkyně se jedná o elektronické právní jednání, ze kterého je možné pořídit obrazové výstupy. Ke zřízení elektronického bankovnictví mělo dle žalobkyně dojít na základě Rámcové smlouvy o poskytování bankovních služeb č. [hodnota] ze dne 19. 6. 2021. Tuto smlouvu však žalobkyně soudu nedoložila a nijak neprokázala, že by k uzavření této smlouvy došlo v rámci internetového bankovnictví, rovněž k tomuto tvrzení nepředložila důkazy.

31. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Návrh Žádosti/smlouvy o klasickém úvěru č. [hodnota] a Žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru v elektronické podobě (tj. soudu předložený PDF dokument) obsahuje několik elektronických podpisů, resp. pečetí. Pokud pak jde o podpis, o němž žalobkyně tvrdí, že je podpisem žalované, nelze z tohoto podpisu žádným hodnověrným způsobem identifikovat podepisující osobu. Z vlastností elektronického podpisu se pak podává, že v případě tvrzeného podpisu žalované jde o podpis, který nebyl vytvořen alespoň za pomoci kvalifikovaného certifikátu, tedy jde o podpis, který neodpovídá parametrům podle eIDAS. Identitu osoby nelze dovozovat ani ze skutečnosti, že smlouva byla uzavřená v internetovém bankovnictví, když z přiložených důkazů tato skutečnost nevyplývá. Kdo návrh podepsal zjistit z podpisu nelze. Z pouhého vypsání jména příjmení v blíže neidentifikovaném elektronickém rozhraní nelze dovozovat identitu podepisující osoby (do rozhraní lze napsat jakékoliv jméno ať již existující či neexistující osoby, neboť rozhraní bez dalších bezpečnostních prvků neumí rozpoznat správnost zapisovaného údaje). Tento podpis je znázorněn i grafickou podobou podpisu žalované. Nelze ani přehlédnout, že z grafické podoby smlouvy se podává, že je ke smlouvě připojen biometrický podpis žalované (od žalované odebraná biometrická data), což vyvrací tvrzení o podpisu v elektronickém bankovnictví, avšak zároveň z vlastností podpisu nelze dovodit, že odebraná biometrická data měla žalovaná v úmyslu připojit pod úvěrovou smlouvu právě ve znění předloženém soudu, neboť připojení dat ke smlouvě učinila právní předchůdkyně žalobkyně.

32. K platnosti písemné smlouvy (jejíž existenci žalobkyně tvrdí, a kterou předložila soudu) je ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. třeba, aby k ní účastníci připojili své popisy. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit rovněž zaručený elektronický podpis (= v české terminologii označovaný „zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

33. Soud z uvedeného důvodu nemá za prokázané, že by soudu předložená úvěrová smlouva byla smlouvou, kterou podepsala právě žalovaná, a že tímto způsobem odsouhlasila podmínky, za nichž je jí úvěr poskytován. Lze tak uzavřít, že žalobkyně neprokázala existence písemné úvěrové smlouvy a ani její obsah, tedy podmínky, za nichž se žalovaná zavázala poskytnutý úvěr vrátit.

34. Pokud se žalobkyně ve svém podání dovolávala úpravy ustanovení § 562 o.z., tedy, že písemná forma je zachována při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby, uvádí soud následující. Předně žalobkyně sama ve svých tvrzeních uvedla, že mezi žalovaným a její právní předchůdkyní byla uzavřena písemná smlouva, která byla účastníky rovněž podepsána. Tedy měla-li být uzavřena písemná smlouva v elektronické podobě, nemůže jít zároveň o jednání ve smyslu ustanovení § 562 o.z. Pokud by mělo jít o jednání učiněné elektronickými prostředky umožňujícími zachycení jejich obsahu, bylo by třeba, aby takové jednání každé jednotlivé jednající osoby bylo skutečně zachyceno a zároveň byla určena osoba, která takové jednání učinila. Žalobkyně však nepředložila zachycení jednání každé ze smluvních stran učiněné elektronickými prostředky, z nichž by z každého samostatného jednání vyplýval jeho obsah a přičitatelnost konkrétní jednající osobě. Tedy na nyní projednávaný případ nelze odkazované ustanovení aplikovat. Soud v této souvislosti poukazuje i na odstavec 2) ustanovení § 562 o.z. z nějž se podává, že uvedené ustanovení bude dopadat zejména na systémy zachycující jednotlivá právní jednání, když na fikci důvěryhodnosti takového systému jsou kladeny v zákoně uvedené nároky, aby mohly být považovány za spolehlivé, tedy, za takové, jejichž obsah, čas a jednající osoba jsou dány vyvratitelnou domněnkou.

35. I pokud by žalobkyně prokázala obsah tvrzené úvěrové smlouvy, měl by soud takovouto smlouvu za neplatnou pro její rozpor s donucujícími ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.

36. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

37. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

38. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 39. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

40. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

41. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

42. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

43. Podle § 94 a 95 zákona o spotřebitelském úvěru musí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení, poskytnout informace výslovně uvedené v těchto ustanovováních. Informace se poskytují v souladu s ustanovením § 95 písemně na formulářích uvedených v příloze k zákonu o spotřebitelském úvěru.

44. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

45. Úvěrující je ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, povinen s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje spotřebitele a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

46. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyně uvedla, že při ověření úvěruschopnosti žalované vycházela její právní předchůdkyně z příjmu žalované ve výši 18 000 Kč. Uvedený příjem žádným způsobem prokazatelně neověřila (uvedla pouze telefonické ověření, nepředložila žádný záznam apod., že toto ověření bylo provedeno), nevyžádala potvrzení zaměstnavatele, výpisy z účtů či výplatní pásky žalované. Pokud jde o výdaje žalované, rovněž se spokojila s tím, že žalovaná uvedla, že její výdaje činí 3 000 Kč, ohledně jejích dalších výdajů ničeho od žalované nezjišťovala. Na základě matematického modelu pak stanovila životní výdaje žalované po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů a dále podle svého interního ekonomického modelu na 12 155 Kč. Na základě těchto údajů dospěla k závěru, že žalovaná je úvěruschopná, neboť má volné prostředky ve výši 5 845 Kč a byla tak schopna splácet revolvingový úvěr ve výši 1 500 Kč měsíčně. Uvedený závěr však zcela opomíjí, že žalovaná se měla rovněž zavázat splácet poskytnutý úvěr ve výši 15 787 Kč na úhradu kupní ceny zboží zakoupeného u zprostředkovatele úvěru [právnická osoba]., a to v měsíčních splátkách po 1 578 Kč. Rovněž je zcela pominuto, že vedle splátek měla být žalovaná zavázán hradit i další náklady spojené s úvěrem a poplatky. Z tvrzení žalobkyně pak rovněž vyplývá, že před poskytnutím úvěru nedošlo k prověření platební historie a úvěrové angažovanosti žalované před poskytnutím úvěru, resp. že nemá k dispozici důkaz jenž by takové šetření a jeho výsledek nejméně osvědčil.

47. Z uvedeného soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně neměla dostatek ověřených informací o příjmu, výdajích a platební historii včetně rozsahu závazků žalované, aby mohla učinit závěr o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

48. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva ze dne 29. 6. 2021 je pro porušení donucujících ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 občanského zákoníku pro rozpor s veřejným pořádkem neplatná.

49. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smluv přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 o. z., neboť měl za to, že § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. 27 Co 280/2019- 46 „české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48/EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C-377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C-76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

50. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, (PR [číslo] s. 757), dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

51. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

52. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

53. Soud má za osvědčené, že žalovaná načerpala částku 57 733, 03 Kč a splatila 39 318 Kč. Je tak i nadále povinna vrátit žalobkyni, na níž pohledávka za žalovanou přešla v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky, částku 18 415,03 Kč.

54. Bezdůvodné obohacení je dle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. splatné na výzvu věřitele. Žalobkyně v řízení doložila, že žalovanou vyzvala k úhradě dluhu v oznámení o podmíněném odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 22.7.2024, jímž byla splatnost úvěru stanovena ke dni 31.8.2024. Ode dne následujícího je žalovaná v prodlení s úhradou zbývajícího bezdůvodného obohacení a od tohoto dne soud rovněž přiznal žalobkyni požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).

55. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).

56. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, podle poměru úspěchu a neúspěchu útěšnější žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 258,523 Kč, představující 18,94 % z jí vynaložených nákladů. Tyto náklady sestávali ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 165 Kč a nákladů a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení