18 C 278/2017-560

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] o zaplacení 1 307 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 118 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 20. 8. 2018 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 1 001 250 Kč s zákonným úrokem z prodlení od 17, 12. 2017 do zaplacení a dále co do zákonného úroku z prodlení z částky 305 750 Kč od 19. 12. 2017 do 19. 6. 2018.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 96 996,84 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobce [titul] [jméno] [příjmení], advokátky, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se v řízení domáhal na žalované náhrady nemajetkové újmy za nezákonnou vazbu (157.000 Kč), nepřiměřenou délku řízení (400.000 Kč) a kompenzaci nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání (750.000 Kč) vedeného u Krajského soudu v Plzni (dále také jako„ krajský soud“) pod sp. zn. [spisová značka], když proti žalobci bylo usnesením ze dne 29. 11. 2011 zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání trestného činu vydírání podle § 175 odst. 1, 3 písm. a) trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství. Trestní stíhání bylo skončeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2017. Žalobce byl v řízení nepravomocně shledán vinným, trestní stíhání zasáhlo do rodinného života žalobce, kdy jeho syn měl v době zahájení stíhání 9 měsíců, bývalá přítelkyně žalobce s jiným synem na něm byla finančně závislá a byla nucena opustit svůj domov, své děti mohl žalobce vídat v průběhu vazby pouze sporadicky, což vedlo k odcizení. Žalobce musel s ohledem na tíživou finanční situaci prodat činžovní dům značně pod cenou. Řízení trvalo 6 let, což je nepřiměřená doba. Žalobce uplatnil nárok předběžně u žalované podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. dopisem ze dne 18. 12. 2017. Žalovaná se v zákonné lhůtě k nároku žalobce nevyjádřila.

2. Žalovaná učinila nesporným předběžné uplatnění nároku žalobce u žalované dne 19. 12. 2017, žalovaná jej projednala stanoviskem ze dne 3. 7. 2018 s tím, že plně vyhověla nároku žalobce na odškodnění nemajetkové újmy za nezákonnou vazbu a jako kompenzaci nemajetkové újmy poskytla žalovaná žalobci odškodnění ve výši 157 000 Kč. Pokud jde o nemajetkovou újmu z usnesení o zahájení trestního stíhání, žalobce svá tvrzení nedoložil patřičnými důkazy, nadto se tvrzení překrývají s tvrzeními ohledně nemajetkové újmy za vazbu, která byla vypořádána jako samostatný nárok. Žalovaná s ohledem na to, že v rámci mimosoudního projednání nebyla doložena intenzita tvrzené nemajetkové újmy, postačí jako kompenzace konstatování porušení práva žalobce spolu s omluvou. Nárok na nemajetkovou újmu z nepřiměřené délky řízení byl shledán nedůvodným, neboť délka řízení odpovídá skutkové i právní složitosti věci. Z uvedených důvodů navrhuje žalovaná žalobu zamítnout.

3. V podání ze dne 28. 1. 2019 vzal žalobce žalobu zpět co do náhrady nemajetkové újmy za vazbu ve výši 157 000 Kč. Tato částka byla žalovanou žalobci zaplacena dne 11. 7. 2018. Usnesením zdejšího soudu ze dne 5. 2. 2019, č.j. 18C 278/2017-338, bylo řízení částečně zastaveno. Předmětem řízení nadále zůstává nárok na odškodnění újmy z usnesení o zahájení trestního stíhání a dále nárok na odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé trestní řízení.

4. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 2. 9. 2020 č.j. 18 C 278/2017-484 tak, že přiznal žalobci částku 30 000 Kč s příslušenstvím jako peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu, a dále úrok z prodlení z částky 157 000 Kč, která byla žalobci vyplacena v průběhu řízení. která žalobci vznikla v souvislosti s nezákonným trestním stíháním ve zbývající části žalobu zamítl. Délku předmětného trestního řízení soud shledal přiměřenou a to zejména s ohledem na složitost řízení a skutečnost, že věc byla opakovaně řešena na dvou stupních soudní soustavy. Co se týká výše odškodnění za nezákonné trestní stíhání, zde soud mimo jiné přihlédl ke skutečnosti, že žalobce již byl v minulosti trestně stíhán.

5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Odvolací soud usnesením ze dne v zamítavém výroku zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil zpět Odvolací soud se neztotožnil s hodnocením soudu prvního stupně, který ponížil odškodnění přiznané žalobci za nemajetkovou újmu způsobenou v důsledku nezákonného trestního stíhání ze 60 000 Kč na 30 000 Kč v důsledku toho, že žalobce již byl v minulosti trestně stíhán a odsouzen, když uvedl, že je třeba vždy důsledně respektovat presumpci neviny. Dále vytkl soudu prvního stupně, že se dostatečně nevypořádal se srovnávacím případem, který žalobce označil ke srovnání s případem žalobce. Případ, na který odkázal soud prvního stupně, a to rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci sp. zn. 14 C 377/2013, nebyl pro srovnání v dané věci vhodný. Pokud jde o celkovou délku řízení, zde pokud jde o délku trestního řízení, zde se rovněž odvolací soud neztotožnil s hodnocením soudu prvního stupně, poukázal na to, že v posuzovaném řízení byla opakovaně rozhodnutí nalézacího soudu rušena soudem odvolacím a vrácena k dalšímu řízení z důvodu, že nalézací soud při hodnocení důkazů nepostupoval důsledně s platným a účinným trestním řádem a ve věci rozhodoval na základě neúplně zjištěného skutkového stavu. Dle názoru odvolacího soudu Tato procesní pochybení nelze přičítat k žalobcově tíži a nemalou měrou se podílela na celkové délce posuzovaného řízení, tak, že celkovou délku v trvání 5 let a 6 měsíců nelze považovat za přiměřenou a lze uzavřít, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Z uvedených důvodů soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uložil soudu prvního stupně, aby provedl srovnání posuzovaného řízení s jinými obdobnými případy (ve vztahu k nároku na odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím). Při určení formy a výše zadostiučinění v důsledku nesprávného úředního postupu vzniklého nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení uložil soudu prvního stupně zohlednit všechna kritéria uvedená v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk a znovu o věci rozhodnout.

6. Z nesporných tvrzení účastníků řízení plyne, že nárok byl předběžně uplatněn u žalované dne 19. 12. 2017, ta jej projednala dne 3. 7. 2019 a poskytla žalobci odškodnění nemajetkové újmy za vazbu ve výši 157 000 Kč, a to dne 11. 7. 2019 a konstatování porušení práva žalobce a omluvu za nezákonné trestní stíhání. Tyto skutečnosti tak nebyly předmětem dokazování.

7. Ze spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující: podle záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 22. 8. 2011 byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci loupežného přepadení [obec] na základě oznámení od [jméno] [jméno]. Usnesením Policie ČR, krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, SKPV, odboru obecné kriminality ze dne 29. 11. 2011, [číslo jednací] bylo zahájeno trestní stíhání osob [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce] jako obviněných a co se týče [celé jméno žalobce] pro zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku s tím, že obvinění měli dne 21. 8. 2011 na zemědělském statku v obci [obec] společně si nechali zavolat [jméno] [jméno] prostřednictvím [jméno] [příjmení], který na statku v té době pracoval jako pomocná síla, přičemž ho [jméno] [příjmení] začal fyzicky napadat a následně přítomný [celé jméno žalobce] požadoval navrátit finanční částku 7 000 Kč, přičemž jej tedy fyzicky střídavě napadali. Proti usnesení podal stížnost obviněný [jméno] [příjmení], která byla doručena policie dne 2. 12. 2011 a odůvodněna dále podáním [jméno] [příjmení] ze dne 1. 12. 2011. Stížnost byla zaslána k rozhodnutí Krajskému státnímu zastupitelství v Plzni policií dne 5. 12. 2011. Usnesením krajského státního zastupitelství ze dne 21. 12. 2011 byla zamítnuta stížnost obviněného [jméno] [příjmení]. Dne 29. 11. 2011 byli vyrozuměni obvinění a jejich zástupci o úkonech, které budou provedeny v následujících termínem. Dopisem ze dne 1. 12. 2011 a dopisem policie ze dne 5. 2. 2011, jednalo se o výslechy svědků. Podle potvrzení vystavených vrchní komisařkou dne 9. 12. 2011 se nedostavili dva svědci na plánovaný výslech bez omluvy, rovněž podle potvrzení ze dne 12. 12. 2011, dne 12. 12. 2011 byli obhájci vyrozuměni o úkonech výslechu svědků, podle potvrzení ze dne 16. 12. 2011 se nedostavil svědek. Dne 8. 1. 2012 byli obhájci vyrozuměni o úkonech výslechu svědka. Podle potvrzení se svědkyně nedostavila bez omluvy ze dne 26. 1. 2012. Obhájci byli vyrozuměni o termínech úkonů dne 26. 1. 2012, ohledně výslechu svědkyně a výslechu obviněného [příjmení]. Podle žádosti policie ze dne 25. 11. 2011 bylo krajské státní zastupitelství požádáno o vydání souhlasu k zadržení podezřelých. Podle protokolu o zadržení osoby podezřelé ze dne 29. 11. 2011 byl tohoto dne zadržen podezřelý [jméno] [příjmení]. Podle podnětu k podání návrhu na vzetí do vazby ze dne 30. 11. 2011 byl tento podnět podán k obviněnému [jméno] [příjmení]. Návrhem ze dne 30. 11. 2011 krajské státní zastupitelství Okresní soud v Plzni navrhlo vzetí do vazby obviněného [jméno] [příjmení] i [anonymizováno] [celé jméno žalobce]. Usnesením Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 30. 11. 2011, č.j. [číslo jednací], byl vzat do vazby obviněný [jméno] [příjmení]. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 12. 2011 bylo toto usnesení zrušeno ke stížnosti obviněného [příjmení]. Dále podle protokolu ze dne 30. 11. 2011 se konalo jednání o návrhu Krajského státního zastupitelství v Plzni na vzetí do vazby obviněného [jméno] [příjmení]. Bylo vydáno usnesení, že se [anonymizováno] [celé jméno žalobce] bere do vazby. Příkaz k přijetí do vazby a hlášení změn ve věci [jméno] [příjmení]. Dále usnesením krajského státního zastupitelství ze dne 7. 2. 2012 bylo rozhodnuto, že pomíjí důvod vazby obviněného [jméno] [příjmení]. Podle protokolu o výslechu obviněného byl obviněný [jméno] [příjmení] vyslechnut dne 29. 11. 2011 a dále rovněž dne 2. 2. 2012. Z téhož dne je i žádost o provedení identifikačních úkonů. Podle protokolu o zadržení osoby podezřelé ze dne 29. 11. 2011 byl tohoto dne zadržen podezřelý [anonymizováno] [celé jméno žalobce]. Podnět k podání návrhu na vzetí do vazby je zde dne 30. 11. 2011. Usnesením Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 30. 11. 2011 č.j. [číslo jednací], byl [anonymizováno] [celé jméno žalobce] vzat do vazby. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 12. 2011 byla zamítnuta stížnost obviněného [jméno] [celé jméno žalobce] proti usnesení o vzetí do vazby. Příkaz k přijetí do vazby je ze dne 30. 11. 2011. Dále je ve spise hlášení změn ze dne 1. 12. 2011. Podle protokolu o výslechu obviněného byl [anonymizováno] [celé jméno žalobce] vyslechnut dne 29. 11. 2011. Žádost o provedení identifikačních úkonů podána dne 29. 11. 2011. Podle protokolu o výslechu svědka byl dne 29. 11. 2011 vyslechnut svědek [jméno] [příjmení]. Je uvedeno, že [anonymizována dvě slova] uvedla, no ten s tím má zkušenosti, ten [anonymizována dvě slova]. Dle úředních záznamů z 23. 12. 2011, Policie ČR sháněla poškozeného, rovněž úřední záznam ze dne 24. 8. 2011 a úřední záznam o podaném vysvětlení ze dne 29. 8. 2011, [jméno] [příjmení]. Podané vysvětlení bylo [jméno] [příjmení] doplněno dne 5. 10. 2011 a 7. 10. 2011. Poučení poškozeného v trestním řízení, a to ze dne 14. 12. 2011. Protokol o prohlídce těla ze dne 21. 8. 2011 a fotodokumentace. Lékařské zprávy pro Policii ČR, žádost o podání odborného vyjádření ze dne 22. 8. 2011, kdy orgány policie požádaly o vypracování odborné lékařské zprávy na zranění [jméno] [jméno]. Lékařská zpráva byla policii doručena 1. 9. 2011. Oznámení o zranění osoby 5. 12. 2011. K trestnímu řízení se připojila [anonymizováno] jako poškozený 29. 12. 2011. Podle protokolu o výslechu svědky byl dne 5. 3. 2012 vyslechnut svědek [jméno] [příjmení]. Podle úředního záznamu se [jméno] [příjmení] dostavil k podání vysvětlení dne 23. 11. 2011. Podle úředního záznamu byl [jméno] [příjmení] rovněž zastižen v chovné stanici koní [obec] dne 29. 11. 2011. Bylo sděleno, že se [jméno] [příjmení] nedostaví k výslechu a byla podána žádost o vyhlášení pátrání po osobě [jméno] [příjmení] dne 22. 12. 2011. Podle úředního záznamu ze dne 29. 1. 2012 se ohlásil údajně [jméno] [příjmení] Policii ČR. Žádost o odvolání pátrání po osobě ze dne 30. 1. 2012. Zpráva o vypátrání osoby ze dne 30. 1. 2012 a dne 30. 1. 2012 podle úředního záznamu podal [jméno] [příjmení] vysvětlení. Žádostí ze dne 31. 1. 2012 požádala Policie ČR Krajské ředitelství policie kraje [anonymizováno] o provedení výslechu svědka [jméno] [příjmení]. Žádost byla následně přeposlána do [obec] podle vyrozumění ze dne 7. 2. 2012. Podle protokolu o výslechu svědka byla dne 16. 12. 2011 vyslechnuta svědkyně [jméno] [příjmení], která se předtím dostavila k podání vysvětlení dne 23. 11. 2011. Byla vyslechnuta rovněž svědkyně mladší 15 let dne 29. 11. 2011, přičemž nezletilá podala vysvětlení už dne 24. 11. 2011. Podle protokolu o výslechu svědka byl dne 21. 12. 2011 vyslechnut svědek [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dále [jméno] [příjmení] podal vysvětlení dne 29. 11. 2011. Podle protokolu o výslechu svědka byla dne 1. 12. 2011 vyslechnuta svědkyně [jméno] [příjmení]. Podle protokolu o výslechu svědka dne 2. 2. 2012 byla vyslechnuta svědkyně [jméno] [příjmení]. Podle protokolu o výslechu svědka 2. 12. 2011 byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení]. Dne 6. 12. 2011 byla vyslechnuta svědkyně [jméno] [příjmení], která se dostavila k podání vysvětlení dne 23. 8. 2011. Protokoly o vydání věcí. Podle úředního záznamu ze dne 27. 10. 2011 bylo provedeno šetření za účelem zjištění telefonních čísel podezřelých osob. Ze dne 27. 10. 2011 žádost o vydání návrhu na vydání příkazu odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Příkaz k odposlechu je ze dne 31. 10. 2011. Stupeň utajení byl zrušen 1. 12. 2011. Protokol o záznamu telekomunikačního provozu ze dne 29. 12. 2011 a protokol ze dne 11. 1. 2011 s datem záznamu 16. 11. 2011 v 15:53 hodin a dále v 16:41 hodin. Protokol k záznamu ze dne 18. 11. 2011, protokoly z 11. 1. 2012, protokol ze dne 13. 1. 2012 k záznamu ze dne 20. 11. 2011. Protokol ze dne 13. 1. 2012 k záznamu 20. 11. 2011. Protokoly ze dne 2012 ohledně záznamu z listopadu 2011. Zprávy o předání veškerých záznamů pořízených na specializovaném pracovišti ze dne 15. 12. 2011 a souhlas [jméno] [příjmení] k odposlechu a záznamu telefonního čísla. Žádost o provedení nařízeného odposlechu ze dne 7. 10. 2011 se žádostí. Úřední záznam ze dne 22. 8. 2011 k výjezdu k loupežnému přepadení u [územní celek] a úřední záznam ze dne 23. 8. 2011. Opatřením ze dne 8. 9. 2011 byl přibrán znalec k podání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství. Znalecký posudek byl policii doručen 13. 10. 2011 ze dne 7. 10. 2011. Opatřením ze dne 12. 12. 2011 byl přibrán znalec z oboru zdravotnictví odvětví psychologie k vyšetření duševního svědka [jméno] [příjmení]. Znalecký posudek je ze dne 29. 2. 2012. Opisy z evidence rejstříku trestů. Žádost o vložení DNA profilu do národní databáze ze dne 9. 12. 2011. Hodnocení obviněného [jméno] [příjmení] vězeňskou službou a rovněž výpis Úřadu městského obvodu [obec a číslo] [anonymizováno] ohledně [anonymizováno] [celé jméno žalobce] ohledně přestupku, které byly projednávány. Jedná se o přestupky proti občanskému soužití. Hodnocení [anonymizováno] [celé jméno žalobce] vězeňskou službou ze dne 8. 2. 2012. Ve spise je založen rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 14. 4. 1998, sp. zn. [spisová značka], kterým byl obžalovaný [jméno] [celé jméno žalobce] shledán vinným z pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 trestního zákona k § 8 odst. 1 trestního zákona v jednočinném souběhu s trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona jako spolupachatel a byl odsouzen k úhrnnému podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu 3 let. Dále podle rozsudku Okresního soudu v Plzni ze dne 23. 11. 2010 sp. zn. [spisová značka] byl mimo jiné žalobce shledán vinným z pokusu trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 trestního zákona k § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let se zkušební dobou 4 let, k podmíněnému trestu dva roky se zkušební dobou 4 roky. Pak je zde rozsudek Krajského soudu v Plzni, kterým bylo zamítnuto odvolání obžalovaného [anonymizováno] [celé jméno žalobce] proti uvedenému rozsudku. Žádosti o prostudování spisu, stížnost obviněného proti usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 30. 11. 2011. Žádost obviněného o propuštění z vazby ze dne 10. 2. 2012 [anonymizováno] [příjmení]. Odůvodnění stížnosti obviněného [anonymizováno] [příjmení] ze dne 20. 2. 2012. Zamítnutí návrhu na doplnění vyšetřování ze dne 21. 3. 2012. Policie ČR sdělila, že návrh na doplnění vyšetřování, a to revize znaleckého posudku z oboru soudního lékařství, byl zamítnut jako nedůvodný. Návrh na podání obžaloby je zde dne 21. 3. 2012. Obžaloba Krajského státního zastupitelství v Plzni je ze dne 26. 3. 2012. Soud byla doručena dne 27. 3. 2012, tedy co se týče [anonymizováno] [celé jméno žalobce], tak je pro zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23. Dne 3. 4. 2012 bylo nařízeno hlavní líčení, a to na 20. 4., 15. 5. a 17. 5. 2012. Soudu byly zaslány protokoly o výslechu svědka. Podle usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 4. 2012 bylo ke stížnosti obviněných [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [celé jméno žalobce] zrušeno usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 20. 2. 2012 v části, v níž bylo rozhodováno o žádostech obou obviněných o propuštění z vazby na svobodu a v části o nepřijetí nabízených slibů a dále ve výroku o nepřípustnosti přijetí peněžité záruky, přičemž byli obvinění ponecháni ve vazbě, neboť důvody vazby nadále trvají. Dále je zde písemný slib obviněných. Podle protokolu o hlavním líčení ze dne 20. 4. 2012 tohoto dne proběhlo hlavní líčení. Bylo přistoupeno k výslechu obžalovaných, a to [anonymizováno] [příjmení] i [anonymizováno] [celé jméno žalobce]. Bylo vyhlášeno usnesení o ponechání obviněných ve vazbě a zamítnutí žádosti o propuštění z vazby na svobodu a nepřijetí nabízeného slibu, rovněž bylo řečeno, že je přípustné peněžité záruky a to co se týče [anonymizováno] [celé jméno žalobce] ve výši 500 tis. Kč. Usnesení má č.j. [číslo jednací]. Proti usnesení podal stížnost [anonymizováno] [příjmení], stížnost je ze dne 23. 4. 2012. Stížnost byla doplněna 24. 4. 2012. Podle protokolu o neveřejném zasedání ze dne 30. 4. 2012 byla stížnost zamítnuta, usnesení má č.j. [číslo jednací]. Pak je ve spise založeno usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 5. 5. 2009, kterým bylo zastaveno trestní stíhání vedené proti obžalovanému [anonymizováno] [celé jméno žalobce] č.j. [číslo jednací], když trest, k němuž může trestní stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který ho podle očekávání dostihne. Pak je zde rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. 7. 2009 sp.zn. [spisová značka], kterým byl [anonymizováno] [celé jméno žalobce] shledán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let s odkladem výkonu trestu na dobu 4 let. Dále je zde usnesení Krajského soudu v Plzni, na základě byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Plzni ze dne 14. 7. 2009 a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Dále rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město byl [anonymizováno] [celé jméno žalobce] shledán vinným z pokusu podvodu podle § 8 odst. 1 trestního zákona k § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona, za což byl tedy odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let s odkladem na zkušební dobu 4 let a k peněžitému trestu ve výměře 50 tis. Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Rozsudek Krajského soudu v Plzni, který se týče [anonymizováno] [celé jméno žalobce], tak jím bylo zamítnuto jeho odvolání sp. zn. [spisová značka]. Dne 26. 4. 2012 bylo sděleno obhájkyní [anonymizováno] [celé jméno žalobce], že složila peněžitou záruku ve výši 500 tis. Kč. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 4. 2012 byl propuštěn na svobodu [příjmení] [příjmení] a usnesením ze dne 30. 4. 2012 byl propuštěn na svobodu obžalovaný [anonymizováno] [celé jméno žalobce] po přijetí peněžité záruky ve výši 500 tis. Kč. Příkaz k propuštění obžalovaného z vazby [anonymizováno] [příjmení] je 2. 5. 2012. Stížnost [anonymizováno] [příjmení] proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 4. 2012 byla zamítnuta usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 4. 2012 Příkaz k propuštění obžalovaného [anonymizováno] [celé jméno žalobce] z vazby ze dne 4. 5. 2012. Dne 15. 5. 2012 se konalo hlavní líčení, byl zopakován dosavadní průběh, byla vyslechnuta znalkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], dále svědkyně [jméno] [příjmení], svědkyně [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], svědek [jméno] [příjmení], svědkyně [jméno] [příjmení]. Další hlavní líčení se konalo 17. 5. 2012, byl vyslechnut svědek [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Podle úředního záznamu ze dne 15. 5. 2012 bylo zjištěno, že se nenahrál zvukový záznam z dopoledního jednání, jedná se o výpovědi 3 svědků a 1 znalkyně. Odpolední pokračování se nahrálo již bez komplikací. Dále byl vyslechnut svědek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na hlavním líčení 17. 5. 2012, znalkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] Hlavní líčení bylo odročeno na neurčito. Pokynem ze dne 21. 5. 2012 byla rozeslána kopie protokolu. Podána žádost o vypátrání pobytu svědků [jméno] [anonymizováno] a [jméno] [příjmení]. Bylo určeno znalečné dne 28. 5. 2012 a dne 1. 6. 2012 byl soud vyrozuměn o výsledku pátrání po osobě [jméno] [anonymizováno]. Dne 11. 7. 2012 bylo nařízeno hlavní líčení na 18. 9. 2012. Dne 18. 9. 2012 proběhlo hlavní líčení. Na něm obžalovaný [anonymizováno] [příjmení] uvedl, že trvá i na osobní účasti i svého druhého obhájce, z tohoto důvodu bylo hlavní líčení odročeno na 2. 10. 2012. Dále bylo pátráno po svědkovi [jméno] [příjmení]. Dne 2. 10. 2012 proběhlo hlavní líčení ve věci. Byla vyslechnuta znalkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení] a dále byla vyslechnuta svědkyně [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které shodně uvedly, že využívají svého práva a nebudou vypovídat. Dne 15. 10. 2012 bylo nařízeno hlavní líčení na 15. 11. 2012. V podání ze dne 24. 10. 2012 se obžalovaný [anonymizováno] [příjmení] vyjádřil ve věci. Dne 31. 10. 2012 bylo nařízeno hlavní líčení na 15. 11. 2012. Je zde úřední záznam ze dne 5. 11. 2012, kdy je uvedeno, že dne 15. 5. 2012 byla před zahájením hlavního líčení provedena zkouška záznamového zařízení, která prokázala, že toto zařízení funguje, zřejmě v průběhu dopoledního hlavního líčení došlo k porušení záznamového zařízení. Záznam se nepodařilo dohledat ani zpětně. Dále je zde protokol o vydání věci ze dne 20. 2. 2012. Hlavní líčení bylo odvoláno z důvodu nemoci obhájce obžalovaného [anonymizováno] [příjmení], kdy bylo sděleno následně, že neschopnost obhájce [anonymizováno] [příjmení] bude trvat nejméně do poloviny ledna příštího roku. Dne 7. 1. 2013 obhájce sdělil, že sdělí první týden v únoru 2013, zda bude uschopněn či nikoliv. Podle úředního záznamu ze dne 17. 1. 2013 se nedostavil k výslechu u soudu svědek [jméno] [příjmení] ani se jej nepodařilo předvést pomocí policie. Opatřením ze dne 28. 1. 2013 byla přibrána k podání doplňku znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, soudní lékařství [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Přípisem ze dne 28. 1. 2013 byli obžalovaní vyzváni s ohledem na to, že si oba dva zvolili dva obhájce, aby oznámili, který z obhájců je zmocněn k přijímání písemností a vyrozumění o úkonech trestního řízení. Dále je zde opis z evidence rejstříku trestů ohledně [anonymizováno] [celé jméno žalobce], ze kterého plynou již zde čtená rozhodnutí. Doplněk znaleckého posudku je ze dne 23. 3. 2013. Následně bylo v únoru 2013 sděleno, kdo je oprávněn k přijímání písemností za obžalované. Dne 29. 3. 2013 bylo nařízeno hlavní líčení na 7. 5. 2013. Obžalovaný [příjmení] se vyjádřil ve věci dne 29. 4. 2012. Dne 7. 5. 2013 proběhlo hlavní líčení ve věci, byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] Hlavní líčení bylo odročeno na 6. 6. 2013 za účelem dalšího dokazování. Pak je ve spise založeno rovněž usnesení o zahájení trestního stíhání obviněných [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] a [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení]. Následně pak soud i policie pátrali po pobytu svědka [jméno] [anonymizováno]. Dne 6. 6. 2013 se konalo hlavní líčení. Byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení]. Byla vyslechnuta znalkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení], rovněž svědkyně [jméno] [příjmení]. Dne 16. 7. 2013 bylo nařízeno hlavní líčení na 3. 9. a 4. 9. 2013. Na žádost obhájkyně bylo odloženo na 2. 9. a 5. 9. 2013. Dne 2. 9. 2013 proběhlo hlavní líčení. Byly přehrány zvukové záznamy o odposlechu telekomunikačního provozu. Hlavní líčení bylo přerušeno do 3. 9. 2013. Ve spise jsou založeny závěrečné řeči. Dále proběhlo hlavní líčení 5. 9. 2013, bylo uděleno slovo k závěrečným řečem a byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby. Dne 17. 9. 2013 se konalo neveřejné zasedání a bylo vyhlášeno usnesení, kterým byly zrušeny peněžité záruky. Rozsudek má č.j. [číslo jednací]. Zproštění podle § 226 písm. a) trestního řádu. Proti rozsudku podal odvolání krajský státní zástupce. Spis byl předložen s odvoláním Vrchnímu soudu v Praze dne 17. 10. 2013. Neveřejné zasedání proběhlo 5. 11. 2013, bylo vyhlášeno usnesení, kterým byl rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušen, věc byla krajskému soudu vrácena k dalšímu řízení. Usnesení má č.j. [číslo jednací], odvolací soud přitom nalézacímu soudu uložil vedle odstranění procesních vad rovněž doplnění dokazováním. Dne 25. 11. 2013 bylo nařízeno hlavní líčení na 8. 1. 2014. Na žádost obhájkyně bylo přeloženo na 9. 1. 2014 Hlavní líčení bylo odročeno za účelem vypracování nového znaleckého posudku na poškozeného [jméno] [anonymizováno] a vyžádání zprávy o průběhu trestního stíhání ohledně policistů, kteří se podíleli na této věci. Odročeno bylo na neurčito. Opatřením Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 1. 2014 byla přibrána znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Dále ve spise založena obžaloba na [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Dále soud pátral po poškozeném [jméno] [příjmení] prostřednictvím policie. Spis byl vrácen 12. 5. 2014 a znalecký posudek 29. 5. 2014. Dne 2. 6. 2014 bylo nařízeno hlavní líčení na 30. 6. 2014 Hlavní líčení bylo přeloženo z 30. 6. 2014 na 5. 9. 2014 s ohledem na omluvu obhájkyně. Následně bylo hlavní líčení odročeno kvůli zdravotním důvodům přísedící a to na 13. 11. 2014. Dne 13. 11. 2014 proběhlo hlavní líčení, byla vyslechnuta znalkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Hlavní líčení bylo nařízeno na 25. 11. 2014, obhájkyně obžalovaných požádala o odročení. Bylo odročeno na 12. 12. 2014 a následně bylo opět z důvodu obhájkyně odročeno na 5. 2. 2015. Dne 5. 2. 2015 bylo dáno slovo k závěrečným řečem, byl vyhlášen rozsudek, kterým byl [anonymizováno] [celé jméno žalobce] i [anonymizováno] [příjmení] byli shledáni vinnými s tím, že [anonymizováno] [celé jméno žalobce] přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku a byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin a k náhradě škody společně a nerozdílně s [jméno] [příjmení] ve výši 16 409 Kč s úroky z prodlení. Rozsudek má č.j. [číslo jednací]. Proti rozsudku podal odvolání státní zástupce, obžalovaný 1 podal odvolání ze dne 30. 3. 2015 s tím, že jej odůvodní do 17. 4. 2015. Následně soud zjišťoval adresu [anonymizováno] [celé jméno žalobce] pro účely doručení písemnosti. Dne 13. 5. 2015 byl [jméno] [příjmení] vyzván k odstranění vad odvolání, jinak bude odvolání odmítnuto. Odvolání bylo odůvodněno podáním ze dne 19. 5. 2015. Spis byl předložen Vrchnímu soudu v Praze dne 27. 5. 2015. Dne 28. 7. 2015 bylo na neveřejném zasedání vyhlášení usnesení, kterým byl rozsudek Krajského soudu v Plzni, věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud přitom uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně je zatížen nejasností a neúplností skutkových zjištění, avšak odvolací soud nemá pochybnosti ani v této fázi řízení o tom, že oba obžalovaní byli postaveni před soud důvodně. Odvolací soud vytknul, že zejména nebyla dosud spolehlivě vyřešena otázka věrohodnosti svědka [jméno] [jméno] a rovněž povaha a závažnost těžké újmy, která mu měla být způsobena. Dne 28. 8. 2015 bylo nařízeno hlavní líčení na 8. 10. 2015. Dne 8. 10. 2015 proběhlo hlavní líčení. Obžalovaní učinili návrhy na doplnění dokazování. Hlavní líčení bylo odročeno na 10. 11. 2015. Ve spise je závěrečná řeč [anonymizováno] [celé jméno žalobce]. Dne 10. 11. 2015 se konalo hlavní líčení. Návrhy na doplnění dokazování byly zamítnuty, bylo uděleno slovo k závěrečným řečem. Byl vyhlášen rozsudek, kterým byli obžalovaní zproštěni obžaloby. Lhůta pro vypracování rozhodnutí byla prodloužena do 31. 12. 2015 a následně do 15. 1. 2016. Rozsudek má č.j. [číslo jednací]. Proti rozsudku podal krajský státní zástupce odvolání. Spis byl předložen Vrchnímu soudu v Praze dne 21. 3. 2016. Veřejné zasedání bylo nařízeno dne 15. 6. 2016 na 19. 7. 2016. Obhájkyně obžalovaných požádala o odročení. Veřejné zasedání bylo odročeno na 26. 7. 2016 a následně bylo sděleno, že věc bude projednána v zasedání neveřejném, a to přípisem ze dne 18. 7. 2016. Na neveřejném zasedání dne 31. 8. 2016 bylo vyhlášeno usnesení, kterým byl napadený rozsudek zcela zrušen. Usnesení má č.j. [číslo jednací], důvodem zrušení byla skutečnost, že soud prvního stupně, ač ke klíčové otázce věrohodnosti poškozeného a současně svědka [jméno] [anonymizováno] provedl obsáhlé dokazování, nebylo provedeno dokazování případným konečným rozhodnutím v trestní věci policistů [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], tedy policistů, kteří byli trestně stíhání v souvislosti s vyšetřováním případu obžalovaných [příjmení] a [celé jméno žalobce], a to v přímé návaznosti na výslovné vyjádření o„ [anonymizována dvě slova]“. Přípisem ze dne 12. 10. 2016 bylo sděleno, že v mezidobí zanikl mandát přísedící a nebude obnoven, bude nutno tedy věc projednat věc v novém složení senátu, byli proto obžalovaní a obhájci a krajské státní zastupitelství požádáni, zda souhlasí s tím, aby v nově nařízeném hlavním líčení při zachování osoby předsedy senátu byl přečten podstatný obsah protokolů o předchozích hlavních líčeních, či zda trvají na opakovaném provedení důkazů, případně některých a konkrétně kterých. Obhájkyně [jméno] [příjmení] sdělila, že souhlasí s přečtením protokolu, rovněž krajský státní zástupce. Obhájkyně obžalovaného [jméno] [příjmení] se vyjádřila k podání ze dne 24. 10. 2016, který rovněž souhlasil s přečtením podstatného obsahu protokolu. Dne 11. 11. 2016 bylo nařízeno hlavní líčení na 30. 11. 2016. Soud vyžadoval zapůjčení přílohových spisů. K omluvě obhájkyně bylo hlavní líčení z 30. 11. 2016 přeloženo na 9. 12. 2016. Dále byl vyžadován spis ve věci obžalovaných [příjmení] a [příjmení] sp. zn. [spisová značka]. Dne 9. 12. 2016 proběhlo hlavní líčení. Byl zopakován průběh dosavadního trestního řízení a bylo odročeno z důvodu náhlé indispozice přísedícího a za účelem vyžádání spisu Okresního soudu Plzeň-město na 10. 1. 2017. Dne 10. 1. 2017 proběhlo hlavní líčení. Bylo konáno v nepřítomnosti obžalovaného. Byly přečteny protokoly o hlavních líčeních a hlavní líčení bylo odročeno na 1. 3. 2017. Ve spise je závěrečná řeč. Dne 1. 3. 2017 se konalo hlavní líčení. Byly předneseny závěrečné řeči a byl vyhlášen rozsudek, kterým byli obžalovaní zproštěni obžaloby podle § 226a písm. a) trestního řádu. Soud přitom mj. dospěl k závěru, že na poškozeného a současně svědka [jméno] [anonymizováno] bylo působeno policisty [příjmení] a [příjmení] tak, aby vypovídal v neprospěch obžalovaných. Tuto skutečnost pak soud promítl do své úvahy o vině obžalovaných tak, že rozhodl v jejich prospěch. Soud tuto skutečnost hodnotil jako neobvyklou v negativním slova smyslu. Rozsudek má č.j. [číslo jednací] a nabyl právní moci dne 20. 6. 2017. Dne 20. 4. 2017 byl krajský státní zástupce vyzván k doplnění odvolání, které doplnil v podání ze dne 24. 4. 2017. Spis byl předložen Vrchnímu soudu v Praze dne 3. 5. 2017. Dne 31. 5. 2017 bylo nařízeno veřejné zasedání na 20. 6. 2017. Veřejné zasedání proběhlo tohoto dne a bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo odvolání krajského státního zástupce zamítnuto. Usnesení má č.j. [číslo jednací].

8. Z předložených novinových článků (ze serveru [webová adresa] ze dne 15. 5. 2012 s titulkem: [anonymizováno 9 slov], [webová adresa] ze dne 5. 2. 2015 s názvem: [anonymizováno 11 slov], ze serveru [anonymizováno 7 slov], ze dne 5. 9. 2013) vzal soud za prokázané, že kauza žalobce byla medializován na serveru [anonymizováno], server informoval o kauze poměrně podrobně s uvedeným kvalifikace trestné činnosti, které se měl žalobce dopustit, v článcích byl přímo jmenován žalobce, server informoval o nepravomocném odsuzujícím rozsudku. Z dalších předložených listin (článku ze serveru [webová adresa] ze dne 29. 3. 2016 s názvem: [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno 9 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] a článku [webová adresa] ze dne 25. 2. 2014 [anonymizováno 11 slov]), vzal soud za prokázané, že stejný server informoval i o kauze policistů, který měli na poškozeného v kauze žalobce činit nátlak za účelem změny výpovědi v neprospěch žalobce. Z dalších předložených článků [webová adresa] ze dne 2. 10. 2013 s titulkem: [anonymizováno 11 slov], [webová adresa] ze dne 25. 2. 2014 s názvem: [anonymizováno 9 slov], a další) je zřejmé, že policisté [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] byli trestně stíhání v souvislosti s nátlakem na svědky i v jiné kauze.

9. Z výslechu svědka [anonymizována dvě slova], bratra žalobce, soud zjistil, že matka žalobce nesla jeho trestní stíhání těžce, na žalobci bylo ekonomické zabezpečení jeho domácnosti, trestní stíhání vztah mezi bratry příliš neovlivnilo, dům, který s žalobcem zdědili po otci, prodali, aby za žalobce mohla být složena kauce. Kvůli trestnímu stíhání žalobce byl jeho bratr [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno].

10. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], manželky žalobce, soud zjistil, že žalobce dosud není schopen se zařadit do běžného života, lidé se na něj dívají přes prsty, v průběhu trestního stíhání se rodina dostala do finančních problémů a na žalobce byla vedena exekuce, svědkyně byla v době zahájení trestního stíhání žalobce na rodičovské dovolené. Rodina se cítí vlivem trestního stíhání odstrčena, dříve chodili do společnosti, do kina, teď je žalobce raději sám v garáži. Žalobce po propuštění z vazby je uzavřený a náladový, v důsledku toho se omezily i styky s rodinou svědkyně. Když došlo v bývalém bydlišti žalobce k vykradení sklepa, byl automaticky podezírán žalobce. Žalobci se v průběhu trestního stíhání narodily dvě děti, [jméno] [jméno], 5. února 2011, [jméno] 5. ledna 2014 a v roce 2019 se nám narodil, 26. června, [jméno]. Manželství v průběhu trestního stíhání prošlo krizí s ohledem na chování žalobce, který se nedokázal začlenit zpět do běžného života. Matka žalobce nešla jeho trestní stíhání těžce, poté, co se žalobce vrátil z vazby, se jejich vztahy opět zlepšily, jelikož žalobce začal chodit do kostela. Manželé provozovali restauraci, která byla zavřena ještě před vzetím žalobce do vazby, v době pobytu žalobce ve vazbě ji musela svědkyně vyklidit. Žalobce byl s dalším průběhem trestního stíhání rezignovaný.

11. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce negativně prožíval odloučení od synů. Žalobce se v rámci svého účastnického výslechu především vyjadřoval k podmínkám vazby, v této části však soud k projednávanému nároku nic podstatného nezjistil, když ohledně nároku žalobce na odškodnění vazby bylo řízení zastaveno z důvodu plné kompenzace nároku žalobce. Žalobce žil v představě, že bude odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 10 let. V rodině žalobce docházelo kvůli trestnímu stíhání k hádkám, žalobce měl ekonomické potíže zabezpečit domácnost. Okolí se žalobce stranilo.

12. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

13. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

15. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

16. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 cit. ust. právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

17. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 1 a 2 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na zadostiučinění újmy a náhradu škody předvídanou § 14 OdpŠk, neboť nárok u žalované předběžně uplatnil.

20. Žalovaná odpovídá za škodu podle OdpŠk za současného splnění tří předpokladů: 1) existence odpovědnostního titulu, tedy nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vzniklou škodou, přičemž z existence jednoho předpokladu (např. vznik škody) nelze automaticky dovozovat existenci dalšího (např. odpovědnostního titulu).

21. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21.6.2005).

22. Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

23. V daném případě celková délka řízení ve vztahu k žalobci činila 5 let a 7 měsíců, když trestní stíhání žalobce bylo zahájeno dne 29. 11. 2011 a pravomocně skončeno dne 20. 6. 2017.

24. Řízení probíhalo v rámci přípravného řízení a opakovaně na dvou stupních soudní soustavy. Ve věci samé bylo čtyřikrát rozhodnuto soudem prvního stupně, a přičemž rozsudek soudu prvního stupně byl třikrát zrušen. Proti v pořadí čtvrtému rozsudku soudu prvního stupně podal státní zástupce opět odvolání, ovšem toto odvolání státního zástupce bylo usnesením odvolacího soudu (Vrchní soudu v Praze) ze dne 20. 6. 2017 zamítnuto. Věc byla po skutkové stránce značně složitá; v řízení, a to již ve fázi přípravného řízení bylo vyslechnuto množství svědků, bylo vyhotoveno i několik znaleckých posudků, a to znalce z oboru zdravotnictví, soudního lékařství k posouzení zranění poškozeného a dvakrát znalecký posudek znalce z oboru psychologie k posouzení věrohodnosti klíčového svědka (poškozeného). Řízení bylo komplikováno rozpory ve výpovědích poškozeného; u tohoto svědka však na základě znaleckých posudků byla shledána snížená obecná věrohodnost poškozeného. Po zhodnocení všech důkazů, zejména rozporu ve výpovědích poškozeného, soud závěrem dospěl k závěru, že výpověď poškozeného je třeba považovat za nevěrohodnou. Věrohodnost svědka ovlivňovala rovněž skutečnost, že policisté, kteří případ vyšetřovali, byli stíháni a jeden z nich byl odsouzen za to, že použili nezákonné prostředky, kterými se snažili podezřelého donutit k výpovědi.

25. Co se týká chování žalobce v průběhu jeho trestního stíhání, zde bylo zjištěno, že obhájkyně žalobce opakovaně žádala o odročení nařízených hlavních líčení (např. hlavní líčení nařízené původně na 15. 11. 2012, na 30. 6. 2014, 25. 11. 2014) tyto skutečnosti však na celkovou délku řízení neměly zásadní vliv, neboť hlavní líčení bylo vždy přeodročeno na poměrně brzký termín.

26. Pokud se jedná o postup orgánů činných v trestním řízení, v řízení před soudem prvního stupně, ani v řízení odvolacím, nebyly shledány žádné neodůvodněné průtahy. Na délku řízení však mělo zásadní vliv, že rozhodnutí soudu prvního stupně byla opakovaně rušena soudem odvolacím. Důvodem zrušení prvostupňových rozsudků byl opakovaně nedostatečně zjištěný skutkový stav a nedostatečné hodnocení důkazů ve všech vzájemných souvislostech. Jak již bylo shora uvedeno, pro posouzení viny obžalovaných bylo zásadní hodnocení výpovědi klíčového svědka – poškozeného. Vrchní soud v Praze tedy v obou zrušovacích usneseních poukázal na to, že soud rozhodl na základě neúplně zjištěného skutkového stavu a nevypořádal se se všemi okolnostmi pro rozhodnutí významnými, když důkazy v hlavním líčení provedené nezhodnotil nejen jednotlivě, ale též v jejich souhrnu a ve všech vzájemných relevantních souvislostech, i s důkazy ostatními.

27. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30Cdo 2542/2014). V daném případě je jednalo o trestní stíhání žalobce, které navíc bylo značným způsobem medializováno. Žalobce sice hrozil trest odnětí svobody v trvání 5 – 12 let, ovšem v odsuzujícím rozsudku ze dne 5. 2. 2015 byl žalobci uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin.. Je zřejmé, že předmětný řízení mělo pro žalobce zvýšený význam již jen z toho důvodu, že se jednalo o řízení trestní, a v období do vydání odsuzujícího rozsudku ze dne 5. 2 2015ale i z důvodu poměrně vysokého hrozícího trestu.

28. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a ve shodě s účastníky dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť celková délka řízení nebyla s ohledem na shora uvedené závěry přiměřená. Odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu je proto dán.

29. V případě § 31a odst. 2 OdpŠk jde o normu s relativně neurčitou hypotézou, vyžadující, aby soud s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti každého individuálního případu sám vymezil okolnosti významné pro určení výše náhrady. Základním vodítkem pro určení vhodné formy satisfakce je podmínka, že se musí jednat o zadostiučinění přiměřené, tedy takové, které poskytne poškozené osobě vhodnou a zároveň účinnou nápravu. Přičemž peněžité zadostiučinění lze v případě nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení považovat za pravidlo.

30. V tomto ohledu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 2863/2020. Z hlediska kritéria spočívajícího v postupu orgánu veřejné moci je třeba zkoumat, zda jeho postup v řízení odpovídá procesním pravidlům. Dojde-li v řízení ke zrušení rozhodnutí z důvodu jeho závažné vady, spočívající především v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, nebo nerespektování závazného právního názoru, popř. v rozporu postupu orgánu veřejné moci, který vydání rozhodnutí předcházel s procesními předpisy, je třeba takovou skutečnost při posuzování celkové délky řízení zohlednit, a to zejména tehdy, dojde-li v důsledku uvedeného pochybení orgánu veřejné moci ke zjevnému prodloužení řízení oproti stavu, kdy by orgán veřejné moci postupoval z procesního hlediska bezvadně.

31. Ke stanovení výše odškodnění přistoupil soud v souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Při stanovení výše základní částky vycházel soud z délky řízení, která činila 5 let a 7 měsíců; tato délka řízení je nepřiměřená. Soud proto stanovil základní částku ve výši 15 000 Kč, přičemž za první dva roky řízení přísluší žalobci polovina této částky. Soud tak dospěl k základní částce 68 750 Kč. Tuto základní hodnotu odškodnění je však třeba s ohledem na kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk upravit a to jejím snížením o 30 % za shora popsanou skutkovou a procesní složitost věci. Soud naopak základní odškodnění zvýšil o 20 % za zvýšený význam předmětu řízení pro žalobce a o dalších 10 % s ohledem na postup orgánů soudu v řízení, kdy na celkovou délku řízení měl vliv zejména postup soudu prvního stupně, když jeho rozhodnutí byla opakovaně odvolacím soudem rušena. K tomu je třeba poznamenat, že skutečnost, že rozhodnutí soudu prvního stupně byla odvolacím soudem opakovaně rušena, se projevila již v samotném faktu, že předmětnou délku řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou. Proto z tohoto důvodu soud přiznané odškodnění navýšil jen o 10 %, když tato okolnost je tak do značné míry kompenzována již tím, že žalobci je za délku předmětného řízení přiznáno peněžité zadostiučinění.

32. Co se týká nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání žalobce, k tomu je třeba uvést následující. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. V řízení byla prokázána existence odpovědnostního titulu, nezákonného rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 29. 11. 2011.

33. Dále se tedy soud zabýval dalšími podmínkami odpovědnosti státu za škodu, resp. nemajetkovou újmu a to vznikem této újmy a příčinnou souvislostí mezi nezákonným usnesením o zahájení trestního stíhání žalobce a tvrzenou nemajetkovou újmou.

34. Obecně je možné konstatovat, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život stíhané osoby, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 31. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, hodného cti a dobré pověsti a to tím spíš, jedná-li se obvinění liché, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován nestal, příp. nebyl trestným činem (k tomu srov. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). V daném případě soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nezákonným trestním stíháním žalobce došlo k zásahu do jeho osobnostních práv, zejména do sféry rodinného života došlo i k určitému poškození jeho cti a dobré pověsti. Při stanovení formy a výše zadostiučinění soud vycházel především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédl i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu vydírání podle § 175 odst. 1, 3 písm. a) trestního zákoníku, za což mu hrozil trest odnětí svobody v délce 5 až 12 let. Trestný čin měl spočívat ve skutku, kdy žalobce měl spolu s dalším obviněným napadnout fyzicky poškozeného a chtít po něm vydání finanční hotovosti. Uvedená trestná činnost je veřejností vnímána relativně negativně. Trestní stíhání žalobce bylo medializováno včetně uvádění jména žalobce, popisu skutku a aktualit z trestního řízení. Žalobce byl po dobu 157 dnů stíhán vazebně. Co se týče délky trvání zásahu spočívajícího ve vedení trestního stíhání, zásah trval od 29. 11. 2011 do 20. 6. 2017 (pravomocné zproštění obžaloby), tj. cca 5 let a 7 měsíců, žalobce tak byl dle názoru soudu vystaven negativním následkům trestního stíhání po dobu nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřená délka řízení však byla odškodněna peněžitým zadostiučiněním ve výši 68 750 Kč (viz shora).

35. S ohledem na shora uvedené skutečnosti, tedy hrozbu možného vysokého trestu odnětí svobody, délku trestního stíhání a s tím spojeného období nejistoty a povahy trestné činnosti soud dospěl k závěru, že je namístě poskytnout za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci zadostiučinění v penězích. Forma a výše finančního zadostiučinění nesmí v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání i nad rámec konstatování porušení práva na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

36. Výše zadostiučinění přiznána dle § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. na základě na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo jeho zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaném v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných věcích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhradu nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy je v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlí, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 9. 2015 30 Cdo 1747/2014, vydaném ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/2016 pod R 67/2016).

37. Soud při stanovení výše peněžitého odškodnění postupoval v souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu a snažil se nalézt případy, které by se s případem žalobce v podstatných rysech shodovaly. Žalobce, v souladu s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu ČR uvedl ke srovnání následující případy: rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 – v tomto případě měl být žalobce trestně stíhán po dobu dvou let a ohrožen trestní sazbou do tří let. Případ byl medializován. Zde Nejvyšší soud uvedl, že nižšími soudy přiznaná částka za zadostiučinění ve výši 105 000 Kč se jeví jako nepřiměřeně nízká. V posuzovaném případě byl poškozený stíhán pro trestné činy porušování povinnosti při správě cizího majetku, zneužívání pravomoci veřejného činitele a zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, a dále pro trestný čin podvodu. Namítaný případ tak dle názoru soudu není případem, který by se s projednávanou věcí na podstatných znacích shodoval (jiný charakter trestné činnosti, jiná trestní sazba)

38. Žalobce dále poukázal na případ řešený před Ústavním soudem, a to na nález Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 2551/13, ve kterém Ústavní soud shledal jako nepřiměřeně nízkou nižšími soudy přiznanou částku ve výši 312 000 Kč. V daném případě se jednalo o trestní stíhání pro trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), b), c), a odst. 2 písm. a), c) trestního řádu, a pro trestný čin poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) trestního zákona Trestní stíhání trvalo 11 let. Stěžovatelka byla ohrožena nepodmíněným trestem odnětí svobody od 3 do 10 let a případ byl masivně medializován. Rovněž v daném případě uvedený případ nejeví s případem žalobce totožné znaky, když se jedná o odlišnou trestnou činnost, za kterou byla stěžovatelka stíhána, rovněž stěžovatelce hrozila jiná trestní sazba, trestní stíhání trvalo podstatně delší dobu. Jediným shodným prvkem je, že případ této stěžovatelky byl rovněž medializován.

39. Žalobce dále poukazoval na případ řešený u Krajského soudu v Českých Budějovicích, ve kterém následně rozhodoval Ústavní soud nálezem pod sp. zn. I. ÚS 694/18, kdy bylo odškodňováno nezákonné trestní stíhání za přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 2 trestního zákona a přečin ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 2 písm. b) trestního zákona, kdy stěžovatel byl ohrožen trestní sazbou s odnětím svobody s maximální horní hranicí 6 let. Ani v tomto případě soud neshledal s projednávaným případem totožné znaky (opět odlišná trestná činnost).

40. Co se týká srovnání s obdobnými případy, zde soud poukazuje na rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci sp. zn. 29 C 239/2016, kdy poškozený byl rovněž stíhán pro trestný čin vydírání podle ust. § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, hrozila mu trestní sazba 2 až 10 let. Poškozený byl po určitou dobu stíhán vazebně, trestní stíhání trvalo necelé 2 roky. V daném případě se navíc jednalo o člověka, který předtím nebyl trestně stíhán. Zde bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 46 000 Kč, a to již žalovanou. Soud následně v této dospěl k závěru, že dané zadostiučinění je částkou přiměřenou.

41. Srovnatelným je dále případ řešený u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 259/2018 (ve věci následně rozhodoval Nejvyšší soud ČR pod sp. zn. 30 Cdo 3541/2020, a konečným rozsudek ve věci je rozsudek Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 1. 6. 2021, č.j. 51 Co 120/2020); poškozený byl rovněž stíhán pro trestný čin vydírání podle § 175 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákoníku, poškozenému hrozila trestní sazba ve výši 5 až 12 let. Trestní stíhání trvalo celkem 902 dnů a poškozený byl po dobu 32 dnů stíhán vazebně. V řízení byly prokázány dopady do rodinné sféry, tvrzen byl rovněž zásah do profesní sféry, ten však nebyl prokázán. Prvostupňovým soudem bylo navíc žalobci uložen nepodmíněný trest, což vedlo ke zvýšenému stresu a obavám poškozeného. V daném případě byla žalobci poskytnuta nejprve žalovanou částka 70 000 Kč a následně soudem první stupně bylo odškodnění navýšeno na 185 000 Kč a soudem odvolací sníženo na částku 105 000 Kč.

42. Z hlediska odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání jako takové je srovnatelný rovněž případ řešený Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 248/2015. Zde byl poškozený opět stíhán pro trestný čin vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku. V daném případě byly prokázány vážné zásahy do profesního života a psychického zdraví žalobce. Naopak nebyly prokázány zásahy do rodinného života žalobce. Poškozený byl v tomto případě rovněž vazebně. Soudem byla žalobci přiznána částka 40 000 Kč.

43. Ohledně dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce soud dospěl k závěru, že trestní stíhání mělo dopad do osobnostní sféry žalobce především v rovině osobní a rodinné, kdy bylo prokázáno, že žalobce omezil své zájmy i kontakty s okolím a současně se okolí začalo stranit žalobce i jeho rodiny. Žalobce byl navíc v obtížné situaci, když partnerka žalobce byla v té době na rodičovské dovolené a byla tak na žalobci finančně závislá, žalobce měl dvě nezletilé děti (první s předchozí partnerkou), jež musel finančně zajistit. Žalobce byl nucen v důsledku trestního stíhání prodat nemovitost. Nebyl prokázán zásah do rodinného života žalobce v tom smyslu, že by se rodina žalobce odvrátila. Žalobce byl v důsledku trestního stíhání ve značném stresu, nebylo však prokázáno a ani tvrzeno, že by zásah do psychické sféry žalobce byl natolik intenzivní, že by žalobce musel vyhledat odbornou pomoc. Zásah do profesní sféry nebyl žalobcem prokázán. Pokud jde o zásah do dobré pověsti a jména žalobce, ten byl prokázán pouze částečně v tom směru, že žalobce byl okolím automaticky obviňován, pokud došlo k trestné činnosti, okolí se žalobce stranilo. V dané situaci však nelze odhlédnout od toho, že v řízení vyšlo najevo, že rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 14. 4. 1998, sp. zn. [spisová značka], byl žalobce shledán vinným z pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 trestního zákona k § 8 odst. 1 trestního zákona v jednočinném souběhu s trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona jako spolupachatel a byl odsouzen k úhrnnému podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu 3 let. Dále podle rozsudku Okresního soudu v Plzni ze dne 23. 11. 2010 sp. zn. [spisová značka] byl mimo jiné žalobce shledán vinným z pokusu trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 trestního zákona k § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let se zkušební dobou 4 let, k podmíněnému trestu dva roky se zkušební dobou 4 roky. Žalobce tedy před zahájením trestního stíhání nebyl osobou bezúhonnou, ale osobou, která má zkušenosti s postavením obviněného v trestním řízení a rovněž osobou pravomocně odsouzenou, a to za trestnou činnost obdobného charakteru, což do určité míry snižuje dopad posuzovaného nezákonného trestního stíhání na dobrou pověst žalobce 44. V daném případě byly v řízení prokázány zásahy do rodinného života žalobce. Žalobce byl po určitou dobu stíhán vazebně, odškodnění vazby však bylo předmětem samostatně uplatněného nároku a žalovaná újmu způsobenou vazebním stíháním žalobce odškodnila částkou 157 000 Kč. Žalobci hrozil poměrně vysoký trest odnětí svobody, avšak v průběhu řízení byl proti žalobci vydán odsuzující rozsudek, kde byl žalobce uložen pouze alternativní trest v podobě 300 hodin obecně prospěšných prací. Minimálně s ohledem na toto rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 5. 2. 2015 bylo zřejmé, že žalobci nepodmíněný trest odnětí svobody nehrozí. Při stanovení výše zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání žalobce je třeba vzít v úvahu, že nárok na odškodnění délky řízení byl posuzován samostatně, a z tohoto důvodu byla žalobci přiznána částka 68 750 Kč. Srovnáním s obdobnými případy soud dospěl k závěru, že v případě žalobce je dostatečnou částkou odškodnění částka 80 000 Kč, a to s ohledem na uvedené skutečnosti. Co se týká skutečnosti, že žalobce byl v minulosti již opakovaně trestně stíhán, dle názoru soudu tato skutečnost měla vliv na hodnocení dopadů nezákonného trestního stíhání žalobce do nemajetkové sféry žalobce v tom, že pokud jde o zásah do dobré pověsti a dobrého jména žalobce. Rovněž tato předchozí odsouzení žalobce měla rozhodně vliv na pověst a dobré jméno žalobce, když v pořadí druhé odsouzení žalobce pro trestný čin podvodu, nastalo zhruba rok před zahájením trestního stíhání žalobce pro trestný čin vydírání, které je odškodňováno v rámci tohoto řízení. Soud tak má za to, že od tohoto faktu nelze odhlédnout a částka přiznaná žalobci za zásahy do jeho osobnostní sféry musí vzít tuto okolnost v potaz, i s plným respektováním zásady presumpce neviny v předmětné věci.

45. Soud tedy přiznal žalobci celkem částku 118 750 Kč, a to s požadovaným příslušenstvím od 20. 6. 2018 do zaplacení. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované dne 19. 12. 2017. Žalovaná se tak dostala do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku uplynutím šestiměsíční doby ve smyslu ust. § 15 odst. 2 OdpŠk. Žalobce tak má nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 OZ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto přiznal žalobci úrok z prodlení od data 20. 6. 2018 a zamítl požadované příslušenství za období od 19. 12. 2017 do 19. 6. 2018. V zamítavém výroku (II.) soud rovněž zamítl částku 1 001 250 Kč s příslušenstvím.

46. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty za středníkem o. s. ř. Soudu je z jeho činnosti známo, že lhůta 15 dnů odpovídá organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

47. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 veta druhá o.s.ř. V řízení byl co do základu ve všech nárocích úspěšný žalobce, a má tak právo na náhradu nákladů řízení. Předmětem řízení byly původně tři nároky žalobce na náhradu nemajetkové újmy, a to v souvislosti s nezákonnou vazbou, za nezákonné trestním stíhání a za nesprávný úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení. Tarifní hodnota tak v první fázi řízení do částečného zastavení řízení dle ustanovení § 9 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměně advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátní tarif - dále jen AT) činila 150 000 Kč (3 x 50 000 Kč). Odměna advokáta za jeden úkon právní služby tak činila 7 100 Kč Náklady řízení se tak sestávají z odměny advokáta za tři úkony právní služby á 7 100 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, částečné zpětvzetí žaloby) ve výši 21 300 Kč, dále tři režijní paušály á 300;Kč. V další fázi řízení (po částečném zastavení řízení) byly předmětem řízení celkem 2 nároky na náhradu nemajetkové újmy, takže tarifní hodnota předmětu řízení činila 2 x 50 000 Kč, tedy 100 000 Kč, odměna advokáta v této fázi řízení činila 5 100 Kč za jeden úkon právní služby. Celkem bylo učiněno 8 úkonů právní služby, nejprve 5 úkony ve fázi řízení před soudem 1. stupně (vyjádření žalobce ze dne 26. 6. 2019, účast na jednání soudu prvního stupně 27. 5. 2019, 26. 8. 2019, 3. 2. 2020, sepis závěrečného návrhu ze dne 28. 8. 2020). V rámci odvolacího řízení pak byly učiněny dva úkony právní služby, a to odůvodnění odvolání ze dne 30. 11. 2020 a účast u jednání odvolacího soudu dne 5. 5. 2021. Po zrušení rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem následoval ještě jeden úkon právní služby, a to účast u jednání soudu prvního stupně dne 30. 11. 2021. V této fázi řízení bylo vykonáno celkem 8 úkonů právní služby á 5 100 Kč. V této fázi řízení tak odměna advokáta činila 40 800 Kč. Dále má žalobce nárok na 8 režijních paušálů á 300 Kč, celkem 2 700 Kč. Právní zástupkyně žalobce dále požaduje odměnu advokáta za úkon právní služby – předžalobní výzva ze dne 18. 12. 2017. Zde je třeba poznamenat, že dle § 31 osdt. 4 OdpŠk náhrada tohoto nákladu žalobci nepřísluší. Co se týká požadované náhrady nákladů řízení ve výši poloviny odměny advokáta za účast u jednání, které bylo odvoláno dne 11. 11. 2019, z protokolu z tohoto jednání je zřejmé, že toto jednání bylo zrušeno vzhledem k tomu, že se právní zástupkyně žalobce k jednání soudu nedostavila včas. Jednání bylo nařízeno na 10.00 hod., ještě v 10:37 hodin právní zástupkyně žalobce u soudu přítomna nebyla. Žalobkyně se dostavila až následně do kanceláře soudu. Uvedla, že v důsledku dopravní nehody na cestě z [obec] měla zpoždění. Soud se však domnívá, že vzhledem k tomu, že to byla právní zástupkyně žalobce, kdo zavinil zrušení nařízeného jednání, nepřísluší jí za takto zrušené jednání náhrada nákladů řízení. Naopak tato situace by umožňovala použití ust. § 147 odst. 1 o. s. ř., žalovaná však žádné náklady v souvislosti s tímto zmařeným jednáním nepožadovala. Z uvedeného důvodu soud nepřiznal žalobci ani náhradu nákladů cestovného za cestu k soudu dne 11. 11. 2019, které bylo požadováno ve výši 1 163 Kč a ani ztrátu času v rozsahu 8 půlhodin. Žalobce má naopak právo na náhradu cestovného právního zástupce, a to k jednáním soudu ve dnech 27. 5. 2019 a 26. 8. 2019, a to za cestu [obec] – [obec] a zpět, 200 km osobním vozidlem [anonymizována dvě slova], při spotřebě 5,1 l /100 km a ceně nafty v roce 2019 33,60 Kč Celkem tedy činí cestovné za jednu zpáteční cestu 1 163 Kč. Dále má žalobce nárok na náhradu cestovného právního zástupce za cestu k soudu dne 3. 2. 2020, kdy vzhledem k ceně nafty 31,80 Kč a amortizaci 4,20 za 1 km, činí cestovné 1 164 Kč. A dále na cestovné za cestu k soudu dne 5. 5. 2021, kdy cestovné při ceně nafty 27,20 Kč a amortizaci za 1 km činí 4,40, činí cestovné 1 157 Kč. A dále za cestovné k jednání soudu dne 30. 11. 2021, kdy při ceně nafty 27,20 Kč a amortizaci 4,40 Kč, činí částka cestovného 1 157 Kč. Cestovné činí celkem částku 5 804 Kč. Žalobce má dále právo na náhradu za ztrátu času za účast u jednání dne 27. 5. 2019, 26. 8. 2019, 3. 2. 2020, 5. 5. 2021 a 30. 11. 2021, vždy v rozsahu 8 půlhodin á 100 Kč, celkem 4 000 Kč. Dále činí náklady řízení soudní poplatek ve výši 6 000 Kč a příslušné DPH ve výši 15 792,84 Kč Celkem činí náklady řízení částku 96 996,84 Kč.

Poučení