18 C 279/2021-258

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Reiserovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 105 460 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 2 500 Kč od 27. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 100 086 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 100 086 Kč od 27. 6. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,75% ročně z částky 2 500 Kč od 27. 6. 2020 do 26. 12. 2020, dále co do částky 2 874 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky, zamítá.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení v částce 8 060,77 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 7. 4. 2021 domáhal vůči žalované vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 102 586 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. Svou žalobu odůvodnil tím, že rozhodnutím Krajského úřadu [příjmení] kraje č. j. [anonymizováno] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], které bylo žalobci doručeno dne 29. 1. 2019, bylo odvolání žalobce proti rozhodnutí [stát. instituce] č. j. [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání dopravního přestupku, zamítnuto, a současně bylo předmětné rozhodnutí [stát. instituce] č. j. [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] potvrzeno. V důsledku rozhodnutí [anonymizováno] úřadu č. j. [anonymizováno] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] ode dne 29. 1. 2019 začal žalobci platit zákaz řízení všech motorových vozidel, a to na dobu 14 měsíců. Proti rozhodnutí [anonymizováno] úřadu [příjmení] kraje č. j. [anonymizováno] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] podal žalobce správní žalobu, které bylo vyhověno a rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum], bylo rozhodnutí [anonymizováno] úřadu [příjmení] kraje č. j. [anonymizováno] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a rozhodnutí [stát. instituce] č. j. [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] zrušeno. Žalobci byla postupem [anonymizováno] úřadu [příjmení] kraje způsobena újma spočívající v ušlém zisku a skutečné škodě, když od 29. 1. 2019 mu byl uložen nezákonným rozhodnutím (tj. rozhodnutím [anonymizováno] úřadu [příjmení] kraje [anonymizováno] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], které bylo zrušeno rozsudkem [název soudu] viz. výše) zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu 14 měsíců. Trest spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel žalobce fakticky vykonával od 28. 1. 2019 až do listopadu 2019, kdy požádal o vrácení řidičského oprávnění po výkonu poloviny trestu. Díky nemožnosti řízení motorových vozidel došlo na straně žalobce k poklesu jeho příjmů, neboť nemohl dojíždět osobním automobilem za dobře finančně ohodnocenou prací do SRN, kdy žalobce je řidičem z povolání a před uloženým zákazem řízení pracoval nárazově v roce 2018 jako řidič ve [právnická osoba] [příjmení], a to od 1. 1. 2018 do 15. 4. 2018 a od 11. 9. 2018 do 31. 10. 2018, dále pak po část roku pracoval jako OSVČ v oboru zednictví. Žalobce přitom pracoval v SRN jako řidič nárazově, a to zejména v zimních měsících, kdy nemohl vykonávat kvůli klimatickým podmínkám činnost zednictví. Za rok 2018 pak dosáhl hrubého příjmu ze SRN ve výši 144 527 Kč a příjmu z podnikání ve výši 9 471 Kč. Vzhledem k tomu, že nemohl v roce 2019 žalobce řídit veškerá motorová vozidla, došlo k poklesu jeho příjmů, pracoval toliko po část roku jako OSVČ v oboru zednictví, ovšem i při této činnosti byl omezen nemožností řídit motorová vozidla, kdy si mohl zajistit dopravu pouze k některým zakázkám, o některé zakázky přišel, v důsledku čehož příjmy i z tohoto podnikání byly nízké. V roce 2019 při tom dosáhl příjmů z podnikání částkou 35 552 Kč, jiné příjmy neměl. Při porovnání příjmů žalobce v roce 2019 a v roce 2018 je zřejmé, že v roce 2019 došlo k poklesu příjmů žalobce o částku 118 446 Kč ročně, což je cca o 9 870 Kč měsíčně. Za dobu 10 měsíců z těchto důvodů žalobce nárokuje vůči žalované ušlý zisk ve výši 98 710 Kč. Dále žalobce ve své žalobě uvedl, že dne 26. 11. 2019 byl nucen vynaložit částku 2 500 Kč na dopravně psychologické vyšetření u [anonymizováno] [jméno] [příjmení], aby mu řidičské oprávnění mohlo být vráceno, dále pak musel pro navrácení řidičského průkazu předložit platné potvrzení o zdravotní způsobilosti, kdy za toto potvrzení musel uhradit dne [datum] a [datum] částku celkem 500 Kč. Na zmíněné psychologické vyšetření si přitom musel žalobce zajistit odvoz z bydliště z [obec] do [obec] a zpět, čímž mu vznikly jízdní výdaje, a to za spotřebu pohonných hmot a opotřebení vozidla celkem ve výši 876 Kč. Z uvedených důvodů tedy žalobce podanou žalobou požaduje uhradit po žalované i skutečnou škodu v celkové výši 3 876 Kč (2 500 Kč náklady na lékařská vyšetření + 876 Kč jízdné a opotřebení vozidla). V souladu se zákonem č. 82/1998 Sb. žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu škody způsobenou mu při výkonu veřejné moci rozhodnutím či nesprávným úředním postupem dne [datum] u České republiky u Ministerstva spravedlnosti, toto postoupilo věc k vyřízení Ministerstvu dopravy. Dlužnou částku přitom požaduje žalobce po žalované včetně příslušenství, zákonného úroku z prodlení, a to ode dne následujícího po podání žádosti u MS ČR.

2. Ve věci byl vydán dne [datum rozhodnutí] elektronický platební rozkaz [číslo jednací], kterým bylo v žalobě v plném rozsahu vyhověno. Proti uvedenému elektronickému platebnímu rozkazu v zákonné lhůtě žalovaná podala odpor, který neodůvodnila. Následně v rámci svého vyjádření ze dne 1. 11. 2021 žalovaná k podané žalobě uvedla, že je s touto v plném rozsahu nesouhlasí, navrhla její zamítnutí, když uvedla, že v daném případě je dána skutečně existence nezákonného rozhodnutí [anonymizováno] úřadu č. j. [anonymizováno] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], neboť toto bylo jako pravomocné zrušeno rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], neboť v mezidobí po vydání tohoto rozhodnutí došlo nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 15/19 ze dne 4. 2. 2020 ke zrušení ustanovení § 112 odst. 2 věta první zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, o které se v otázce zániku odpovědnosti za přestupky žalobce opíralo i napadené rozhodnutí [anonymizováno] úřadu č. j. [anonymizováno] [spisová značka]. I přes uvedené konstatování nicméně žalovaná zastávala názor, že nárokům žalobce nelze vyhovět. Dle jejího názoru ze spisové dokumentace jednoznačně vyplývá, že protiprávní jednání, pro něž bylo přestupkové řízení vedeno, byla policejními orgány řádně zadokumentována a v přestupkovém řízení byla provedenými důkazy prokázána. Žalobce se na místě nehody nepravdivě bránil tím, že vozidlo neřídil, což se ukázalo být zcela v rozporu se svědeckými výpověďmi zasahujících policistů prap. [jméno] [příjmení] a prap. [jméno] [příjmení] a svědka [jméno] [příjmení]. Žalobce na místě nehody policistům tvrdil, že nemá klíče od vozidla, neboť s nimi odešla osoba, která vozidlo řídila. Klíče od vozidla však byly policisty při osobní prohlídce žalobce na místě nehody nalezeny ukryté v jeho sevřené pěsti. Po zhodnocení skutečností vyplývajících z přestupkového spisu jednotlivě i ve vzájemné souvislosti pak lze dle názoru žalované uzavřít, že žalobce se protiprávních jednání, pro něž byl v přestupkovém řízení stíhán, dopustil. Dle názoru žalované by pak poskytnutí jakéhokoliv odškodnění žalobci, s ohledem na to, že se žalobce přestupkových jednání nepochybně dopustil, bylo v rozporu s dobrými mravy, základními zásadami práva občanského a obecními principy spravedlnosti. Žalovaná tedy zastává v daném případě názor o vyloučení možnosti náhrady škody, kdy je sice přestupkové řízení zastaveno, avšak v rámci kompenzačního řízení je zjištěno, že se žalobce protiprávního jednání, pro něž byl stíhán, dopustil. V tomto směru žalovaná dále podotkla, že dle jejího názoru soud, který rozhoduje v tomto řízení, je zcela oprávněn sám si posoudit i zodpovědět a vést dokazování k tomu, zda se opravdu žalobce přestupkových jednání dopustil. Ve vztahu k žalobcem tvrzené škodě konkrétně k jím požadované náhradě ušlého zisku v důsledku nemožnosti řídit motorová vozidla v době od 28. 1. 2019 do listopadu téhož roku, tj. po dobu 10 měsíců, žalovaná dále uvedla, že má za to, že v tomto konkrétním případě žalobcem tvrzené skutečnosti ani jím předložené důkazy ušlý zisk vůbec neprokazují. Pouhé srovnání s rokem minulým, kdy žalobce dle svých slov nárazově pracoval jako řidič v SRN a blíže neurčenou část roku jako osoba samostatně výdělečně činná, není způsobilé prokázat, že žalobce přišel o zcela konkrétní možnost výkonu určité práce za určitých podmínek v určitém období v důsledku nemožnosti řídit motorové vozidlo. Pouhá hypotetická možnost, že se žalobce mohl jako řidič v SRN nárazově živit i v roce 2019, pokud by měl řidičský průkaz, není způsobilá k prokázání tvrzeného ušlého zisku a nesplňuje podmínku pravidelného chodu věcí pro existenci příčinné souvislosti se vznikem škody. To samé žalovaná uvedla ve vztahu k úbytku zakázek tvrzených žalobcem v oboru zednictví. Dále pak žalovaná uvedla, že je nutno konstatovat, že žalobce rovněž nijak neprokázal, že po dobu, po kterou byl bez práce, usiloval o její získání. Právě posouzení možnosti, schopnosti a snahy žalobce obstarat si náhradní příjem hraje v daném případě klíčovou roli. Dle názoru žalované skutečnost, že žalobce neměl řidičský průkaz, mu nijak nebránila nalézt v rozhodném období uplatnění v profesi, kde není nezbytnou podmínkou vlastnictví řidičského průkazu. K tomu pak žalovaná dále uvedla, že pokud žalobce ovládá zednické řemeslo, poptávka po řemeslnících všeho druhu je nyní, a byla i v roce 2019, značná. Dle názoru žalované je tedy krajně nepravděpodobné, že by žalobce nebyl schopen zajistit si náhradní příjem i bez řidičského oprávnění. Pokud žalobce neměl žádný racionální a pro posouzení věci právně relevantní důvod, proč nemohl pracovat, není zde dle žalované žádný prostor pro přiznání náhrady ušlého zisku. Dále pak žalovaná podotkla, že pokud žalobce vykázal roční příjem z podnikání v roce 2019 toliko částkou 35 552 Kč, taková to částka mu nemohla reálně vystačit ani na uspokojení základních životních potřeb, nadto žalovaná uvedla, že provozování živností žalobce v oboru zednictví bylo dle informací z živnostenského rejstříku přerušeno od 2. 9. 2019 do konce do roku 2024. Dále pak namítla, že dle jejího názoru ušlý zisk nelze požadovat tzv. v hrubém, nýbrž až po zdanění a po odečtení případných dalších nákladů, tj. v čistém. Pokud jde o žalobcem tvrzenou skutečnou škodu za jízdu osobním automobilem na psychologické vyšetření, k této žalovaná uvedla, že z hlediska účelnosti žalobce mohl využít k dopravě prostředků hromadné dopravy, takovéto náklady by pak byly náklady účelně vynaloženými. Dále pak žalovaná zpochybnila žalobcem uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení již od 27. 6. 2020, kdy k případnému prodlení žalované mohlo dojít až marným uplynutím 6 měsíční lhůty určené k předběžnému projednání žalobcem uplatněného nároku, tato mu přitom začala běžet uplatněním nároku u Ministerstva spravedlnosti dne 26. 6. 2020, teprve ode dne následujícího po uplynutí 6ti měsíční lhůty by tedy žalovanou stíhala povinnost zaplatit úroky z prodlení, když tato 6 měsíční lhůta skončila 26. 12. 2020.

3. V rámci podání ze dne 19. 11.2021 žalobce prostřednictvím právní zástupkyně poukázal na nemožnost případného srovnání daného případu s nálezem Ústavního soudu ČR, sp. zn. III. ÚS 1391/15 ze dne 19.1.2016, když citovaný nález ústavního soudu řešil nárok na náhradu škody spočívající v ušlém zisku a nákladů vynaložených za účelem obhajoby v trestním řízení, které bylo skončeno z důvodu promlčení. V tomto případě se nicméně žalobce nedomáhá nároku na náhradu škody za období, ve kterém proti němu bylo vydáno přestupkové řízení, ale za dobu následujících deseti měsíců po rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno. Dále žalobce namítl k postupu orgánů činných v přestupkovém řízení, že tyto měly dostatek času na celé řízení, tento nevyužily, prohospodařily a nakonec vedeny snahou za každou cenu žalobce uznat vinným ze spáchání přestupku, prolomily hranici promlčení, přestože na skutečnost promlčení byly upozorněny žalobcem v odvolání. Dále pak k námitce žalované k jím tvrzené nemožnosti řídit motorová vozidla uvedl, že se s touto neztotožňuje, neboť pokud jde o nemožnost řídit motorová vozidla podobu 10 měsíců (osobní i nákladní vozidla), žalobce měl zcela konkrétní možnost v Německu jako řidič jezdit u svého předchozího zaměstnavatele, ale nabídku nepřijal, jelikož měl stanovený zákaz řízení. Dále žalobce uvedl, že prokázal snahu obstarat si náhradní příjem, a to právě v oboru zednictví. K tomuto dále uvedl, že je obecně známou skutečností, že zedník bez osobního automobilu si jen těžko hledá práci, do práce je nutné se totiž dostavit, je nutné mít vybavení na stavbě, je nutné vozit materiál, což jsou těžké a objemné věci. Dále uvedl, že je z [obec] u [obec], kde se zdržuje, jede jediný autobusový spoj do [obec], dále je nutné přestupovat. Dále uvedl, že stavební materiál lze zakoupit pouze v [obec], navíc potencionální zákazníci nebydlí jen v [obec], na [obec] navazuje velké množství přilehlých vesnic, také je obecně známou skutečností, že zakázky podnikatel nezíská ze dne na den, je nutné v oboru se pohybovat, vybudovat firmu prvá několik měsíců. Ke svým příjmům v roce 2019 uvedl, že jiné zdroje obživy neměl, byl odkázán na svou rodinu, který ho podpořila.

4. V rámci ústního jednání dne [datum] žalovaná k věci uvedla, že dle jejího názoru je na danou věc použitelné ustanovení § 12 zák. č. 82/1998 Sb. v rozhodném znění, dále namítla, že žalobce začal vykonávat trest odnětí řidičského průkazu od 29.1.2019, po 7 měsících mohl požádat o prominutí zbytku trestu, tj. mohl požádat o jeho prominutí po 29.8.2019, což učinil až dne 13.11.2019. Dále pak namítla, že pokud jde o tvrzenou skutečnou škodu ve výši 2x 250 Kč za vystavení potvrzení o zdravotní způsobilosti praktickou lékařkou žalobce, tato potvrzení nebyla nutná, a to s odkazem na ust. § 102 odst. 5 zák. o silničním provozu.

5. V rámci podání ze dne 13.4.2022 žalobce dále doplnil svá skutková tvrzení tak, že uvedl, že nemohl využít svůj pracovní potenciál v důsledku nezákonného rozhodnutí žalované, jelikož se jako profesionální řidič nemohl uplatit na pracovním trhu, kdy za obecně známou skutečnost považuje, že profesionálních řidičů je v nákladní dopravě dlouhodobě, tedy i v roce 2019, v ČR i v Německu nedostatek. Dále uvedl, že byl od 11.9.2018 do 31.10.2018 zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizováno] [příjmení] na pozici řidiče nákladního automobilu, dále od 23.10. 2018 do 14.2.2019 byl žalobce v dočasné pracovní neschopnosti. U stejného zaměstnavatele byl v minulosti zaměstnán od 1.10.2017 do 15.4.2018. Dále uvedl, že ušlý výdělek žádá pouze za dobu od 15.2.2019 (kdy mu byla ukončena zmíněná dočasná pracovní neschopnost) do 18.11.2019, kdy bylo upuštěno od výkonu zbytku trestu zákazu řízení, tj. za dobu cca 9 měsíců, a to částkou 29 132 Kč měsíčně, když tuto dovodil z průměrného dosažného výdělku na pozici řidiče za poslední kalendářní čtvrtletí před vykonatelností sankce zákazu řízení všech motorových vozidel, tj. za období od 1.10.2018 do 31.12.2018. Dále pak uvedl, že se v rozhodném období snažil zajistit si příjem jako OSVČ, za rok 2019 jeho hrubý příjem ze samostatné výdělečné činnosti činil 177 762 Kč, rozdíl mezi příjmy a výdaji ze samostatné činnosti, po uplatnění paušálních výdajů ve výši 80%, tak činil zisk ve výši 35 552 Kč. Dále uvedl, že i kdyby výdaje na dosažení příjmu pro daňové účely neuplatňoval paušálem, jen nepochybné, že na získání příjmů ze samostatné činnosti musel vynaložit přinejmenším náklady na materiál, jízdní výdaje na cestu [obec] [anonymizováno] ob. der. [příjmení] (jím dokládaná zakázka na stavební a zahradnické práce), spotřebu nafty při použití automobilu Ford Mondeo, TDCI, 2.0. rok výroby 2003, ve vlastnictví otce žalobce, kdy uvedené auto je už nicméně prodané, náklady za jízdu s kolegou na pracovní akce, náklady na řidiče, výdaje na pracovní pomůcky, ošacení, obuv, výdaje za telefon, náklady na opotřebení automobilu, náklady na zpracování účetnictví v roce 2019, zálohy na důchodové pojištění za 7 měsíců po 2 388 Kč, zálohy na zdravotní pojištění po dobu 7 měsíců po 2 208 Kč. Po odpočtu všech těchto nákladů žalobce odhadl svůj čistý příjem ze samostatné činnosti za rok 2019 na max. 97 068 Kč s tím, že od 9. 9. 2019 svou podnikatelskou činnost ukončil, neboť měl málo zakázek a požádal o prostředkování práce Úřad práce, kde byl zařazen jako uchazeč o zaměstnání. Závěrem uvedl, že ušlý výdělek žalobce v důsledku ztráty řidiče za období od 15.2.2019 do 18.11.2019 činil částku 262 188 Kč, když od této částky odečetl dosažený náhradní čistý příjem z podnikání ve výši 97 068 Kč (177 762 Kč - 34 172 Kč – 46 522 Kč), jeho ušlý zisk po odečtení náhradního příjmu ze samostatné činnosti tedy činí dle částku 165 120 Kč Touto žalobou přitom požaduje ušlý výdělek ve výši 98 710 Kč, což je méně, než mu dle jeho výpočtu přináleží. Nadále tedy trval na tom, aby žalované bylo uloženo zaplatit mu ušlý výdělek ve výši 98 710 Kč a skutečnou ve výši 3 876 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 27.6.2020 do zaplacení.

6. Při jednání dne [datum] rozšířil žalobce svou žalobu o částku 2 874 Kč představující náklady spojené s uplatněném jeho pohledávky. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] došlo k rozšíření žaloby navržené žalobcem při ústním jednání soudu dne [datum], a to v souladu s ust. §95 odst. 1 o.s.ř., tj. nadále bylo jednáno o zaplacení částky 105 460 Kč s příslušenstvím.

7. Podáním ze dne 19.7.2022 žalobce dále doplnil svá skutkový tvrzení, a to po dalším poučení dle § 118 a odst. 1 a 3 o.s.ř. tak, že uvedl, že požaduje po žalované ušlý výdělek za období od 1.3.2019 do 18.11.2019. Dále pak doplnil, že od 4.1.2004 měl živnostenské oprávnění pro silniční motorovou dopravu- nákladní provozovanou vozidly nebo jízdními soupravami o hmotnosti do 3,5 Tuny (přerušeno nejméně od 1.11.2017 do 14.5.2019 a dále od 2.9.2019 dosud), dále od 26.3.2008 živnostenské oprávnění pro zednictví (přerušeno nejméně od 31.7.2018 do 28.2.2019 a dále od 2.9.2019 do dosud), dále od 23.12.2013 živnostenské oprávněné pro malířství, lakýrnictví, natěračství (přerušeno nejméně od 31.7.2018 do 14.5.2019 a od 2.9.2019 dosud). Dále žalobce doplnil, že v roce 2019 měl zájem nastoupit do zaměstnání na pracovní pozici řidiče u zaměstnavatele [jméno] [příjmení], [IČO], kterého se na práci dotazoval a práce mu pro rok 2019 byla přislíbena, jelikož v té době měl [jméno] [příjmení] nedostatek řidičů, a to za nástupní plat ve výši 20 000Kč hrubého s náhradami (stravné). Kvůli výkonu sankce zákazu řízení motorových vozidel však u tohoto zaměstnavatele žalobce nastoupit nemohl, čímž mu byla způsobena škoda ve formě ušlého výdělku. Dále pak doplnil, že poté, co mu byl v listopadu 2019 navrácen řidičský průkaz, si ihned práci řidiče nenašel, jelikož na přelomu roku 2019 2020 v zimním období u zaměstnavatele [jméno] [příjmení] žalobce jezdit nemohl, když tato firma vozí převážně písky, kámen a beton, a to v období od března do listopadu, v zimním období provádí pouze údržbu silnic, na což potřebuje méně řidičů. Následně v roce 2020 se situace na trhu práce kvůli pandemii COVID-19 navíc změnila, v některých odvětvích došlo k útlumu či úplnému přerušení provozu. Bez očkování proti Covidu-19 nebylo prakticky možno vyjet do zahraničí či dostat se do zaměstnání, přičemž žalobce je odpůrcem očkování, hranice byly po určitý čas uzavřeny, stále se měnila pravidla, a proto se žalobce raději rozhodl, že zůstane doma a pomůže svému otci, [jméno] [celé jméno žalobce], narozenému [datum] s rekonstrukcí rodinného domu [adresa] v [obec], kde sám bydlí. V roce 2020 proto o získání zaměstnání neusiloval, ani nepodnikal jako OSVČ. V roce 2021 pak žalobce o získání zaměstnání opět usiloval, začátkem roku 2021 byl zaměstnán ve společnosti [právnická osoba], od 19.8.2021 doposud je pak zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], se sídlem v [anonymizováno], jako zedník/řidič.

8. Na základě provedených důkazů, a to dopisu Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 30.6.2020 (potvrzení o přijetí žádosti žalobce ze dne [datum] o náhradu škody způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem), žádosti žalobce o odškodnění způsobené újmy ze dne [datum], příjmového pokladního dokladu ze dne [datum] vystávaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na částku 2 500 Kč, jednoduchého příjmového pokladního dokladu ze dne [datum] vystaveného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jednoduchého příjmového pokladního dokladu ze dne [datum] vystaveného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], obojí na částku 250 Kč, předžalobní upomínky ze dne 17.3.2021 (jejíž doručení po předložení potvrzení o odeslání z DS PZ žalobce žalovaná strana dále nesporovala), přiznání k dani z přijmu fyzických osob za rok 2018 a 2019, rozhodnutí Úřadu práce ČR – Krajské pobočky v [anonymizováno] ze dne 9. září. 2019 o nepřiznání podpory v nezaměstnanosti žalobci, výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku ze dne 26.6.2020 týkajícího se žalobce, rozhodnutí [stát. instituce] [číslo jednací] [ústavní nález] ze dne 9.11.2018, rozhodnutí [anonymizováno] úřadu [příjmení] kraje č.j. [anonymizováno] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], obsah velkého technické průkazu k osobnímu vozidlu [registrační značka] – [jméno] ve vlastnictví [příjmení] [jméno], řidičem byl zástupce žalobce, postoupení žádosti o náhradu škody Ministerstvem spravedlnosti České republiky Ministerstvu dopravy České republiky ze dne [datum], stanoviska Ministerstva dopravy ze dne [datum], spisu [stát. instituce] spis. zn. [číslo] [spisová značka], a to zejména žádosti o odpuštění od výkonu zbytku trestu správního zákazu činnosti ze dne 7. 11. 2019, potvrzení o úhradě částky 28 000 Kč (27 000 Kč peněžitý trest, 1 000 Kč náklady řízení) ze dne 13. 11. 2019 a rozhodnutí ze dne 18.11.2019 o upuštění zbytku správního trestu zákazu řízení všech motorových vozidel č. j. [číslo] [spisová značka], k obsahu inzerce – nabídky volných míst na práci v Německu inzerováno na serveru Práce-rychle.cz z října 2019, výplatní pásky žalobce za říjen 2018, výplatní pásky žalobce za září 2018, obojí u [právnická osoba] [příjmení], [příjmení] [příjmení], pracovní smlouvy žalobce ze dne [datum] uzavřené se [právnická osoba] [příjmení], výplatní pásky žalobce u shodného zaměstnavatele za únor 2018, pracovní smlouvy ze dne [datum] u shodného zaměstnavatele, rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti [anonymizováno], faktury [číslo] ze dne 14.3.2019, faktury [číslo] ze dne 31.8.2019, faktury [číslo] ze dne 4.5.2018, faktury [číslo] ze dne 8.7.2019, objednávky [číslo] 2019, daňového přiznání za rok 2018 včetně příloh, daňového přiznání za rok 2019 včetně příloh, zprávy VoZP ČR, zprávy ČSSZ ze dne 20.6.2022, zprávy OSSZ ze dne 24.6.2022, potvrzení o možnosti zaměstnání ze dne 18.3.2022 vystaveného [jméno] [příjmení], svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], zprávy Úřadu práce v [obec] ze dne 15.7.2022, zprávy Finančního úřadu pro [příjmení] kraj ze dne 19.7.2022, přiznání z dani k příjmu fyzických osob za zdaňovací období kalendářního roku 2021, zprávy Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 26.7.2022, zprávy ÚP ČR ze dne 26.10.2022, vzal soud v daném případě za zjištěné že dne 27.1.2017 bylo [stát. instituce] doručeno Policií ČR oznámení přestupků žalobce, který byl podezřelý z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle § 125 c odst.1 písm. b, § 125 c odst.1 písm. d a § 125 c odst. 1 písm.k zák. ř. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen,, zákon č. 361/2000 Sb. ”) tím, že dne 18.12.2016 v 4:55 v ulici [ulice], [obec], řídil motorové vozidlo značky Mercedes, [registrační značka], nezvládl z důvodu silné podnapilosti řízení vozidla a přední levou částí narazil do sloupku telefonní přípojky. Bezprostředně po nehodě byl žalobce kontrolován hlídkou Policie ČR, kdy při silniční kontrole nepředložil doklady potřebné k řízení a provozu motorového vozidla a občanský průkaz, podrobil se dechové zkoušce na alkohol, která byla pozitivní, kdy přístroj v [anonymizováno] naměřil 1.84 alkoholu v dechu, podrobit se opakované dechové zkoušce žalobce nicméně odmítl a následně se odmítl podrobit lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu, to vše s odůvodněním, že vozidlo, neřídil. Dne 28.2.2018 vypracoval [anonymizováno] v [obec] rozhodnutí [číslo jednací] [spisová značka], kterým uznal žalobce vinným z přestupku podle § 125 c odst. 1 písm. b, § 125 c odst.1 písm. d a § 125 c odst. 1 písm. k zák. č. 361/2000 Sb., a uložil mu povinnost zaplatit pokutu ve výši 27 000 Kč, dále mu uložil zákaz činnosti spočívající v řízení motorových vozidel na dobu 14 měsíců a povinnost uhradit náklady řízení v částce 1 000 Kč. Rozhodnutí bylo zmocněnci žalobce doručeno 1.3.2018. Žalobce proti výše uvedenému rozhodnutí podal odvolání, které bylo dne 19.3.2018 doručeno [stát. instituce]. Dne [číslo] 2018 vydal [anonymizováno] úřad v [obec] rozhodnutí [číslo jednací], kterým rozhodnutí [stát. instituce], napadené odvoláním žalobce, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, neboť zejména shledal, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí není dostatečně odůvodněno, proč Městský úřad užil hmotněprávní úpravu platnou do 30.6.2017. Dne 9.11.2018 vydal [anonymizováno] v [obec] rozhodnutí [číslo jednací] [spisová značka], kterým uznal žalobce vinným z přestupku podle §125 c odst. 1 písm. b, § 125 c odst.1 písm. d a § 125 c odst. 1 písm. k zák. č. 361/2000 Sb., a uložil mu povinnost zaplatit pokutu ve výši 27 000 Kč, zákaz činnosti spočívající v řízení motorových vozidel na dobu 14 měsíců a povinnost uhradit náklady řízení v částce 1 000 Kč. Rozhodnutí bylo právnímu zástupci žalobce doručeno 19.11.2018. Dne 5.12.2018 bylo MěÚ v [obec] doručeno odvolání žalobce proti uvedenému rozhodnutí. Dne 28.1.2019 vydal Krajský úřad v [obec] rozhodnutí č.j. PK- DSH/13954/18, kterým odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí MěÚ v [obec] potvrdil. Rozhodnutí bylo právnímu zástupci žalobce doručeno 29.1.2019. Dne 1.2.2019 podal žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu v [obec], č.j. PK- DSH/13954/18 ze dne 28.1.2019 správní žalobu, a to s odvolacím argumentem, že řízení by mělo být zastaveno, neboť odpovědnost žalobce za přestupky zanikla. V mezidobí dne [datum] vydal [anonymizováno] v [obec] rozhodnutí [číslo jednací] [spisová značka], kterým vyhověl návrhu žalobce na upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 18.11.2019 [název soudu] rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] napadené rozhodnutí [anonymizováno] úřadu v [obec] č.j. [anonymizováno] [spisová značka] i rozhodnutí [anonymizováno] v [obec] [číslo jednací] [spisová značka] zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení [anonymizováno] úřadu v [obec], neboť v mezidobí došlo nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS. [číslo] ke zrušení § 112 odst. 2 věta první zák. č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, o které se v otázce zániku odpovědnosti za přestupky žalobce opíralo i rozhodnutí [anonymizováno] úřadu [anonymizováno] [spisová značka]. Rozsudek nabyl právní moci dne 28.2.2020. Dne [datum] vydal [anonymizováno] v [obec] rozhodnutí [číslo jednací] [spisová značka], kterým věc odložil, neboť došlo k zániku odpovědnosti žalobce za přestupky. Dne 18.6.2020 žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu škody u Ministerstva spravedlnosti ČR, toto jako věcně nepříslušná organizační složka státu žádost žalobce dne 29.3.2021 postoupilo Ministerstvu dopravy ČR jako příslušné organizační složce státu. Ministerstvo dopravy posoudilo žádost o náhradu škody žalobce jako nedůvodnou o čemž vyrozumělo žalobce svým vyjádřením ze dne 8.6.2021. Za účelem navrácení řidičského oprávněné žalobce vynaložil dne 26.11.2019 částku 2 500 Kč za dopravně psychologické vyšetření [anonymizováno] [jméno] [příjmení], zabývají se psychologickým poradenstvím a diagnostikou a dopravní psychologií, sídlem [adresa]. Dále za účelem navrácení řidičského oprávnění dále žalobce vynaložil 2x částku 250 Kč za potvrzení o zdravotní způsobilosti [anonymizováno] [jméno] [příjmení], praktickou lékařkou v [obec]. K dopravě na psychologické vyšetření k [anonymizováno] [příjmení] žalobce použil osobní automobil Škoda Fabia, [registrační značka] ve vlastnictví [příjmení] [jméno], řidičem byl zástupce žalobce. Z daňového přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2018 vzal soud za zjištěné, že dílčí základ daně ze závislé činnosti žalobce činil 144 527 Kč, dílčí základ daně nebo ztráta ze samostatné činnosti pak 9 471 Kč. Z přiznání k dani z příjmu fyzických osob pro rok 2019 vzal soud za zjištěné, že dílčí základ daně ze závislé činnosti žalobce činil 0 Kč, dílčí základ daně nebo ztráta ze samostatné činnosti 35 552 Kč. Dále vzal soud za zjištěné, že rozhodnutím Úřadu práce ČR v [obec] ze dne 9. záři 2019 nebyla žalobci přiznána podpora v nezaměstnanosti, neboť v rozhodném období dvou let před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání doložil předchozí zaměstnání pouze v délce 8 měsíců a 6 dní, kdy se jednalo o zaměstnání u zaměstnavatele v SRN s dobou důchodového pojištění od 1.10.2017 do 15.4.2018 a zaměstnání u zaměstnavatele v SRN s dobou důchodového pojištění od 11.9.2018 do 31.10.2018. Dále vzal soud za zjištěné, že žalobci od [datum] vzniklo oprávnění k provozování živnostenské činnosti s předmětem podnikání silniční motorová doprava – nákladní provozovaná vozidly, nebo jízdními soupravami o největší povolené hmotnosti nepřesahující 3,5 tuny, jsou-li určeny k přepravě zvířat, takto živnost byla přerušena od 2.9.2019 do 31.8.2024, dále mu vzniklo oprávnění k provozování živnosti s předmětem podnikání zednictví, a to od 26.3.2008, kdy tato živnost byla přerušena od 2.9.2019 do 31.8.2024, dále mu od 21.12.2007 vzniklo oprávnění k provozování živnostenské činnosti s předmětem podnikání výroba, obchod a služby uvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, obor činnosti poskytování služeb pro zemědělství, zahradnictví, rybníkářství, lesnictví a myslivost, výroba platových a pryžových výrobku, velkoobchod a maloobchod s tím, že uvedená živnost mu byla přerušena od 2.9.2019 do 31.8.2024, dále žalobci vzniklo živnostenské oprávnění s účinností od 23.12.2013 pro předmět podnikání malířství, lakýrnictví a natěračství, kdy tato živnost byla přerušena od 2.9.2019 do 31.8.2024. Dále vzal soud za zjištěné, že v období od 11.9.2018 do 31.10.2018 byl žalobce zaměstnán u [právnická osoba] dřeva [příjmení] na pozici řidiče nákladního automobilu, kdy nicméně od 23.10.2018 do 14.2.2019 byl v dočasné pracovní neschopnosti, u shodného zaměstnavatele pak působil jako řidič rovněž v předchozím období, a to od 1.10.2017 do 15.4.2018. Z inzerce Práce-rychle.cz v období září, říjen, listopad 2019 vzal soud za zjištěné, že pro oblast [anonymizováno] zde byly inzerovány četné nabídky práce na pozici řidiče pro ČR i v SRN, dále vzal soud za zjištěné, že v roce 2019 žalobce v rámci svého podnikání na živnostenské oprávnění v oboru zednictví vystavil toliko 5 faktur, a to dne 14.3.2019 fakturu na částku 84 Eur za zednické práce a malování objektu nacházejícího se v SRN, dne 31.8.2019 fakturu na nátěr stojanu kovářskou černí na částku 1 500 Kč, odběratelem obec Lesná Tachov, dne 4.5.2019 fakturu na částku 2 880 Euro za zahradnické práce v SRN, dne 8.7.2019 fakturu na částku 55 000 Kč za renovaci barvy hasičského auta [anonymizována dvě slova] pro odběratele [obec] [obec], dále dne 8.3.2019 fakturu na částku 1 000 Euro za zednické práce v SRN. Dále vzal soud za zjištěné, že žalobce v roce 2019 měl jako pojištěnec [anonymizována dvě slova] hradit jako OSVČ zálohy na pojistné na veřejné zdravotní pojištění, a to za období od března 2019 do září 2019 ve výši 2 208, tyto zálohy nicméně nehradil, po zbývající dobu byl plátcem pojistného stát. Dále vzal soud za zjištěné, že žalobce byl veden jako uchazeč o zaměstnání na Úřadu práce v [obec], a to v období od 15.2.2019 do 28.2.2019, a dále v období od 9.9.2019 do 17.1.2021. V období od 1.3.2019 do 31.8.2019 byl veden jako OSVČ. Dále vzal soud za zjištěné, že v období od 15.2.2019 do 28.2.2019 a od 9.9.2019 do 17.1.2021 nebyly Úřadem práce ČR, kontaktním pracovištěm v [obec], žalobci vypláceny žádné dávky státní sociální podpory s tím, že v době evidence žalobce na úřadu práce jako uchazeče o zaměstnání mu vzhledem k místu bydliště a vzhledem ke Covid opatřením nebyla Úřadem práce v [obec] nabídnuta žádná práce. Dále vzal soud za zjištěné, že žalobce od 18.1.2021 nastoupil do pracovního poměru u společnosti [právnická osoba]. Za zdaňovací období roku 2020 žalobce nepodal daňové přiznání k dani z příjmu fyzických osob, toto podal až v roce 2021, kdy v tomto roce úhrn příjmů od všech zaměstnavatelů činil 382 160 Kč. Dále z regionální statistiky ceny práce pro rok 2018 [příjmení] kraj vzal soud za zjištěnou hodinové mzdu řidičů nákladních automobilu, tahačů, a speciálních vozidel. Ze správ Ministerstva práce a sociálních věcí soud zjistil, že pro rok 2018 byl evidován průměrný výdělek pro profesi řidiče nákladního automobilu, tahače a speciálních vozidel 25 620 Kč měsíčně. Pokud jde o pana [jméno] [příjmení], k tomuto vzal soud za zjištěné, že podniká v autodopravě, dále pak provozuje práškovou lakovnu, myčku aut a expedici. Žalobce se byl poptat u uvedené osoby na práci někdy v zimě, na přelomu roku 2018 2019 s tím, že [jméno] [příjmení] mu sdělil, že momentálně nemá práci, ať se přijde zeptat na jaře, kdy by volno měl, protože naváží štěrky a písky pro [anonymizováno] betonárku. Opakovaně na jaře se již žalobce k [jméno] [příjmení] za účelem poptávky po práci nedostavil. Na jaře 2019 [jméno] [příjmení] nenabral další zaměstnance na pozici řidiče. Pokrytí těchto pozic zajistil v rámci blízké rodiny (on, bratr, synovec). V letošním roce pak žalobce kontaktoval svědka [příjmení] za účelem vystavení potvrzení o tom, že se u něj byl ptát na práci. Uvedený svědek s odkazem na místní znalost dále soudu potvrdil existenci dalších autodoprav v dané lokalitě a v daném období, a to v počtu 7 až 8 větších autodoprav, dále pak několik malých o 2 až 3 nákladních autech. Svědek [příjmení] na jaře 2019 poptával na ÚP pouze zaměstnance pro myčku. Dále vzal soud za zjištěné, že v období únor – listopad 2019 ÚP v [obec] ve své evidenci nevedl žádná volná pracovní místa na pozici řidičů.

9. Soud žádné jiné důkazy neprováděl, neboť na základě shora zjištěno skutkového stavu věci byl skutkový stav rozhodný k rozhodnutí soudu náležitě zjištěn, pokud pak účastníci navrhovali provedení důkazů dalších, a to zejména žalobce provedení důkazů prokazující jeho účast při rekonstrukci domu jeho otce v období roku 2020, a to zejména prohlášením jeho otce a dále jednotlivými fakturami a daňovými doklady vztahujícími se k nákupu materiálu na stavbu otce žalobce v období od roku 2020 dále, shodně pak jako výplatní pásky žalobce u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] se sídlem v SRN za období od srpna 21 do ledna 22, včetně pracovní smlouvy žalobce u uvedené společnosti, když tyto důkazy pro rozhodnutí soudu ve věci nebyly podstatné, proto byly jako nadbytečné soudem zamítnuty. Pokud pak soud provedl několik důkazů konstatovaných výše ke zjištění příjmu žalobce v rozhodném období pro případný výpočet jím požadovaného nároku na náhradu škody v podobě ušlého zisku, tyto soud sice k důkazu provedl, nicméně ve výsledném hodnocení je nepoužil, viz níže.

10. Dle § 3 odst. 1 písm. a zák. č. 82/1998 Sb., v rozhodném znění, stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány. Dle § 7 odst. 1 citovaného zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím májí účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

11. Dle § 8 odst. 1 cit. zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

12. Dle § 12 odst. 1 písm. a,b) cit. zákona, právo na náhradu škody nemá ten, kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám, nebo kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován.

13. Dle § 14 odst. 1 cit. zákona, nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

14. Dle § 14 odst. 3 cit. zákona, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případně uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Dle § 15 odst. 2 cit. zákona, domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Dle § 28 cit. zákona, způsob výpočtu průměrného výdělku pro určení ušlého zisku pro účely tohoto zákona stanoví vláda nařízením.

17. Dle § 30 cit. zákona, náhrada ušlého zisku se poskytuje v prokázané výši – není-li to možné, pak za každý započatý den výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranné výchovy, zabezpečovací detence nebo ochranného léčení náleží poškozenému náhrada ušlého zisku ve výši 170 Kč.

18. Dle § 31 odst. 1 cit. zákona, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí a na nápravu nesprávního úředního postupu.

19. Dle § 102 odst. 5 zák. č. 361/2000 Sb., v rozhodném znění, pokud ode dne právní moci rozsudku nabyl rozhodnutí, jímž došlo k uložení trestu nebo správního trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, trestu, v jehož rámci bylo žadateli uloženo přiměřené omezení spočívající ve zdržení se řízení motorových vozidel, nebo jímž bylo upuštěno od potrestání s dohledem, v jehož rámci bylo uloženo přiměření omezení spočívající ve zdržení řízení motorových vozidel, nebo rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání, nebo podmíněném zastavení trestního stíhání, v průběhu jehož zkušební doby se zavázal zdržet se řízení motorových vozidel, uplynul více než jeden rok, musí žadatel prokázat zdravotní a odbornou způsobilost.

20. Dle § 102 odst. 6. písm. b zák. č. 361/2000 Sb., v rozhodném znění, žadatel musí prokázat psychologickou způsobilost, pokud žádá vrácení řidičského oprávnění, které pozbyl v důsledku správním orgánem uloženého správního trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, byl-li tento správní trest uložen na dobu nejméně 6 měsíců.

21. S ohledem na stanovisko žalované ohledně možnosti aplikace ust. § 12 z. č. 82/1998 Sb. v rozh. znění na daný případ, se soud nejprve zabýval touto možností, neboť připuštění aplikace daného ustanovení by pro soud znamenala zcela jiný rozsah dokazování, které by prioritně směřovalo ke zjištění důvodnosti přestupkového řízení vedeného proti žalobci a možnost případné aplikace ust. o dobrých mravech v případě, že by toto bylo vedeno důvodně. Tedy existenci možnosti liberačních důvodů pro stát.

22. K dané otázce na tomto místě soud podává, že ust. § 9-12 zákona č. 82/1998 Sb. v rozhodném znění obsahuje zvláštní úpravu o odpovědnosti státu za škodu způsobenou rozhodnutím o vazbě, trestu, nebo ochranném opatření, tedy úpravu odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím vedeným v rámci trestního řízení. Ustanovení § 12 pak upravuje zvláštní případy, kdy je právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření vyloučeno. Z uvedeného je zřejmé, že se jedná o výjimečný institut, který je uplatnitelný pouze v případě nároků, které vzešly z trestního řízení. Podmínky vyloučení odpovědnosti státu za škodu ve smyslu § 12 citovaného zákona tedy nelze rozšiřovat na správní řízení či řízení jiné povahy. Na nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím vydaným v přestupkovém řízení proto ust. § 12 odst. 1 písm. b) cit. zákona užít nejde (srovnej rozsudek NS ČR ze dne 20.2.2003, sp. zn. 25 Cdo 453/2001). Rozšířením aplikace § 12 odst. 1 písm. b) cit. zákona na jiné případy, než které spadají do jeho hypotézy, by nadto bylo popřením objektivní odpovědnosti státu (§ 2 cit. zákona), které se nelze zprostit, nebo by fakticky zavádělo pro stát liberační důvod (srovnej rozsudek NS ČR ze dne 13. 9. 2017 sp. zn. 30 Cdo 4029/2015).

23. Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k násl. právním závěrům. Zák. č. 82/1998 Sb. v rozh. znění, proto, aby uplatněný nárok žalobcem mohl být přiznán, se vyžaduje kumulativní splnění tří základních podmínek, a to existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody či nemajetkové újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou, případně nemajetkovou újmou. V daném případě ve smyslu ustanov. § 8 odst. 1 cit. zákona, lze přitom nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Existence nezákonného rozhodnutí, o čemž nebylo nicméně mezi účastníky ani sporu, je v daném případě skutečně dána, když tímto rozhodnutím je rozhodnutí [anonymizováno] úřadu v [obec] č.j. [anonymizováno] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], neboť toto bylo jako pravomocné zrušeno rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], neboť v mezidobí, po vydání tohoto rozhodnutí, došlo nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 15/19 ze dne 4.2.2020 ke zrušení ustanovení § 112 odst. 2 věta první z. č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, o které se v otázce zániku odpovědnosti za přestupky žalobce opíralo i napadené rozhodnutí Krajského úřadu. S odkazem na toto nezákonné rozhodnutí se přitom žalobce touto žalobou domáhá náhrady škody ve formě ušlého zisku, a to za období od 1.3.2019 do 18.11.2019, kdy bylo pravomocně upuštěno od výkonu zbytku trestu zákazu řízení všech motorových vozidel. Žalobce byl ze strany soudu v průběhu řízení poučen dle § 118a) odst. 1 a 3 o.s.ř., a to dokonce opakovaně s ohledem na několikerou změnu a doplnění svých skutkových tvrzení, v tom směru, že musí dostatečně tvrdit a prokázat, že nebýt vydání zmíněného nezákonného rozhodnutí žalované, byl by v období od 1.3.2019 do 18.11.2019 zaměstnán na pozici řidiče s příjmem odpovídajícím nejméně průměrnému výdělku dosaženému v předchozím kalendářním čtvrtletí, tj. v období od 1.10.2018 do 31.12.2018, u předchozího zaměstnavatele, dále že současně nemohl vykonávat jinou výdělečnou činnost, kterou by dosáhl příjmu obdobného, a to z objektivních příčin, například v souvislosti s jeho dosaženým vzděláním, zdravotním stavem, dosavadní praxí, možností dopravy do místa výkonu práce a podobně. Jeho úkolem tedy bylo v řízení tvrdit a prokázat výdělečnou příležitost, která by při pravidelném běhu věcí nastala, tedy to, že očekávaný zisk, k jehož dosažení byly vytvořeny reálné podmínky, by se skutečně dostavil, jestliže by tomu nezabránilo vydání předmětného nezákonného rozhodnutí. Předpokladem uplatnění nároku na náhradu škody vůči státu u soudu přitom bylo jeho uplatnění u příslušné organizační složky státu a negativní či žádné stanovisko této složky k její náhradě ve lhůtě 6ti měsíců od uplatnění, což v tomto případě ze strany žalobce splněno bylo. Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci vzal soud v naznačeném směru za prokázané, že v okamžiku vydání nezákonného rozhodnutí žalobce nebyl zaměstnán, neměl uzavřený žádný pracovní poměr na pozici řidiče. Současně žalobce tvrdil, že tuto práci vykonával pouze nárazově v zimních měsících a důkazně ji doložil u zaměstnavatele v SRN v obd. od 1. 10. 2018 do 22. 10. 2018 a dále v období předcházejícím, a to v období od 1. 10. 2017 do 15. 4. 2018. V obd. od 23. 10. 2018 do 14. 2. 2019 byl přitom v pracovní neschopnosti. Pokud pak v samotné žalobě tvrdil, že v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí přišel o nabídku výhodné práce řidiče v SRN, toto žádným způsobem neprokázal. Pokud pak doplnil svá skutková tvrzení v tom směru, že v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí přišel o možnost nabídky zaměstnání u p. [příjmení], toto jeho tvrzení se soudu jeví s ohledem na průběh řízení jako účelové, neboť bylo žalobcem doplněno až po prvním poučení soudu dle ust. § 118a) o. s. ř. Nicméně i přes provedené dokazování v tomto směru nelze než uzavřít, že žalobce se vážně neucházel u sv. [příjmení] o zaměstnání na pozici řidiče, když sám svědek vypověděl, že žalobce se u něj byl ptát na práci jen jednou, a to zřejmě na přelomu roku 2018 2019 či na začátku roku 2019, tj. v době, kdy mu již byl nepravomocně uložen trest zákazu řízení, nadto po sdělení p. [příjmení], že se má ptát znovu na předmětnou práci na jaře, neboť momentálně pro něj práci řidiče nemá, žalobce již žádnou aktivitu v tomto směru neprojevil, znovu nepřišel, svědka nekontaktoval. Další poptávání po zaměstnání na pozici řidiče v rozhodném období přitom netvrdil ani nedokládal u žádné z dalších spedičních firem, které v dané době v [obec] dle výpovědi sv. [příjmení] na trhu existovaly, a to i přesto, že sám žalobce v průběhu řízení dokládal převis poptávky po pracovních místech na pozici řidiče v ČR i v SRN. Dále žalobce tvrdil, že mu ušlý zisk vznikl i v souvislosti s nemožností řádně podnikat jako OSVČ v oboru zedník, neboť výkon tohoto podnikání byl bez platného řidičského oprávnění značně ztížen s ohledem na dojezd za zakázkami, dopravou materiálu apod. V tomto směru vzal soud za prokázané, že žalobce evidován jako OSVČ v oboru zedník byl od [datum], kdy tato živnost byla přerušena žalobcem od 2.9.2019 do 31.8.2024, dle jeho tvrzení pro dosahování nízkého zisku. Následně se žalobce zaevidoval na příslušný úřad práce, kde byl evidován od 15. 2. 2019 do 28. 2. 2019 a dále od 9. 9. 2019 až do 17. 1. 2021 s tím, že po dobu uvedené evidence mu nebyly vypláceny žádné dávky SSP, rovněž mu nebyla nabídnuta žádná práce. V roce 2019 dle daňového přiznání vykázal příjem z podnikání jako OSVČ [částka] (a to při využití odečtu 80% paušálních nákladů od celkového zisku 177 762 Kč), v daňovém účetnictví měl přitom evidováno pouze 5 faktur na práci v SRN a na práci v [obec], kde trvale žije, kdy se nicméně nejednalo jen o práce zednické, ale i zahradnické, lakýrnické. Samotný způsob podnikání v jakémkoliv z oborů, které měl v rozhodném období jako OSVĆ registrovány, to, že v důsledku nezákonného rozhodnutí nemohl vykonat např. nasmlouvané zakázky či přišel o konkrétní letité zákazníky (když sám mj. tvrdil, že vybudovat fungující podnikání v oboru zednictví vyžaduje určitou praxi, kdy je nutno si vytvořit síť zákazníků) nejen, že žalobce konkrétně skutkově netvrdil, ale ani žádným způsobem důkazně nedokládal. Odkaz na vystavené faktury v různých oborech činnosti i odhadnuté náklady na práce související s provedenými vyfakturovanými pracemi, ničím nepodložené, jsou pro závěr soudu o nemožnosti podnikat jako OSVČ zedník v důsledku zákazu řízení vozidel nedostatečné. Takto prokázaný skutkový stav věci dle názoru soudu nelze v žádném případě označit ani jako vážný záměr o zisk zaměstnání na pozici řidiče u zaměstnavatele [příjmení], ani kdekoliv jinde, ani za prokázanou nemožnost řádně podnikat jako OSVČ v zapsaných oborech, zejména tvrzeném zednictví. Nadto soud podotýká, že ani po té, co žalobci byl po polovině výkonu trestu zbytek trestu s účinností k [datum] prominut, tento se žádným způsobem o práci řidiče nezajímal, nesnažil se tuto opět získat, ani to netvrdil, shodně i v případě podnikání jako OSVČ v jakémkoliv zapsaném (dočasně přerušeném) oboru. Namísto toho žalobce setrval v evidenci úřadu práce i přesto, že mu úřad žádná místa nenabízel a žádné dávky SSP nevyplácel. Zůstal tedy dobrovolně bez jakéhokoliv příjmu a spoléhal, jak uvedl, na pomoc rodiny. Odůvodnění tohoto jeho přístupu pomocí otci rekonstruovat dům, epidemií Covid a jeho odporem vůči očkování je dle názoru soudu irelevantní, to vše za stavu, kdy v průběhu řízení sám tvrdil a prokazoval již zmíněný dostatek volných míst na trhu práce na pozici řidiče jak v ČR, tak i v SRN. V rámci uvedeného se soud zabýval i možnou otázkou toho, zda mohl žalobce požádat o prominutí zbytku trestu již po uplynutí jeho poloviny tj. v 8/ 2019, či až v době, kdy toto skutečně učinil, tj. v 11/ 2019, neboť i tato otázka by měla vliv na závěr o vzniku tvrzeného ušlého zisku v předmětném období. Vzhledem k tomu však, že žalobce tvrdil nedostatek finančních prostředků v roce 2019 k úhradě peněžitého trestu, který byl podmínkou pro možné požádání o upuštění od zbytku trestu zákazu řízení, a s ohledem na skutečnost, že v rámci daňového přiznání své náklady uplatňoval žalobce paušálem vůči dosaženým příjmům, je reálně nezjistitelná jeho skutečná majetková situace a proto i jakýkoliv závěr soudu v tomto směru by byl spekulativní. Nicméně i prokázaný skutkový stav viz. výše umožňuje dospět soudu k závěru, že žalobci se v průběhu řízení i přes zákonné poučení nepodařilo prokázat, že by mu vznikla škoda v podobě ušlého zisku, tj. že v případě řádného běhu věcí by došlo k rozmnožení jeho majetku. Pokud pak jde o tvrzenou výši ušlého zisku a příčinnou souvislosti mezi jeho vznikem a nezákonným rozhodnutím, k tomuto již soud dalších důkazů neprováděl, event. již provedené důkazy v rámci závěrečného hodnocení nepoužil, neboť by to bylo s ohledem na výše uvedené nadbytečné. Soud proto žalobu žalobce co do nároku na náhradu ušlého zisku vč. jeho příslušenství a nákladů spojených s uplatněním tohoto nároku (v tomto případě nákladů na tlumočné za překlad listin z německého jazyka, o které byla žaloba v průběhu řízení rozšířena), zamítl. Pokud pak jde o skutečnou škodu, kterou žalobce v rámci svého žalobního nároku rovněž uplatnil, k této soud uzavírá, že dvě částky po 250 Kč za zdravotní vyšetření praktickou lékařkou nejsou účelně vynaloženým nákladem v souvislosti s nezákonný rozhodnutím, neboť vydání těchto zdravotních potvrzení dle ustanov. § 102 odst. 5 zák. č. 361/2000 Sb., nebylo nutností, proto i v této části byla žaloba zamítnuta, a to vč. požadovaného příslušenství. Jako nutný náklad a tedy i skutečnou škodu vzniklou nepochybně v souvislosti s vydaným nezákonným rozhodnutím soud posoudil toliko potvrzení o psychické způsobilosti dle § 102 odst. 6 citovaného zákona, když v této části soud žalobě vyhověl. Žalobci nicméně nepřiznal související náklady na dopravu k uvedené lékařce ([anonymizováno] [ulice]) v požadovaných nákladech na pohonné hmoty a amortizaci vozidla, když vynaložení požadované částky ve prospěch vlastníka vozidla odlišného od žalobce nebyla v řízení žádným způsobem prokázána. S ohledem na uvedené tedy soud žalobu, až na její nepatrnou část, tj. až na částku 2 500 Kč, zamítl, když žalobci přiznal s odkazem na ust. § 1970 o. z. i příslušenství z této částky, a to zákonný úrok z prodlení ve výši odpovídající ust. § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. v rozh. znění, a to ode následujícího po uplynutí 6 měsíční lhůty pro posouzení nároku žalobce příslušnou organizační složkou státu, která počala běžet podáním žádosti žalobce u Ministerstva spravedlnosti k náhradě škody a skončila dnem 26. 12. 2020 Lhůta pro zaplacení přiznané částky vč. jejího příslušenství byla žalovanému stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s. ř., kdy pro úplnost soud podotýká, že její nepřiznání z důvodu rozporu s dobrými mravy zcela neřešil s ohledem na objektivní odpovědnost státu za škodu v tomto případě.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení až na poměrně nepatrnou část zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, celkem v částce 8 060,77 Kč Tyto náklady se sestávají z odměny nezastoupeného účastníka ve výši 6x 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. v rozh. znění (vyjádření k žalobě ze dne 1. 11. 2021, účast při ústním jednání dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]), dále náhrady nákladů nezastoupeného účastníka představující cestovní náhradu v celkové výši 6 260,77 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 223,36 Kč za 186 ujetých km (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,2 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů), v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 223,36 Kč za 186 ujetých km (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,2 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů), v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 242,15 Kč za 186 ujetých km (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,2 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů), v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 329,75 Kč za 186 ujetých km (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,2 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 242,15 Kč za 186 ujetých km (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,2 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

Poučení