18 C 279/2022 - 138

Rubrum

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Volfovou jako samosoudkyní ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B] bytem [Adresa žalované A] oba zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky], s.r.o., odštěpný závod sídlem [Adresa advokátky] o určení pozemku takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhali určení, že jsou vlastníky a mají ve společném jmění manželů část pozemku par. č. [hodnota], manipulativní plocha v obci [adresa], k. ú. [adresa], vedený dosud na list vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], a to v části označené v geometrickém oddělovacím plánu vyhotoveném [tituly před jménem] [jméno FO] 3. 7. 2019, č. [hodnota], jako budoucí pozemek p. č. [hodnota], k. ú. [adresa], s e z a m í t á.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení 43 288,96 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se domáhali určení, že mají ve společném jmění manželů část pozemku p. č. [hodnota] v k.ú. [adresa] odděleného geometrickým plánem [tituly před jménem] [jméno FO] [adresa] ze dne 03. 07. 2019 označeného jako budoucí pozemek p. č. [hodnota] o výměře 227 m2 v k.ú. [adresa]. Žalobci uvedli, že na základě kupní smlouvy ze dne 30. 6. 1998 nabyli do společného jmění manželů pozemek p. č. [hodnota], zahradu a pozemek st. p.č. [hodnota], na kterém stojí objekt k bydlení č. p. [číslo], vše v katastrálním území a obci [adresa] (dále též „nemovitosti“) od paní [jméno FO] za kupní cenu 185 000 Kč. [jméno FO] žalobcům ukázala, co vše k prodávanému domu patří. Oba žalobci byli v dobré víře o vlastnictví části sporného pozemku p. č. [hodnota], neboť pozemky tvoří ohrazený a ucelený funkční celek. Žalobci předpokládali a byli ujištěni i prodávající, že k domu patří i pozemky, které půdorysně kopírují sousedící parcely. Pozemky byly ve špatném stavu, neudržované a zarostlé bodláky. Žalobci provedli na své náklady rekultivaci pozemků, v současné době je na sporném pozemku zahrada se sezením a ohništěm, kterou žalobci užívají a starají se o ni. Dne 11. 12. 2013 došlo k zúžení společného jmění manželů žalobců a výlučným vlastníkem výše uvedených nemovitostí se stal první žalobce pan [Jméno žalobce A]. V roce [adresa] potvrdila žalobcům vydržení pozemků p. č. [hodnota] v k.ú. [adresa]. [právnická osoba] rozhodl o povolení vkladu vlastnického práva k těmto pozemkům do společného jmění manželů dne 5. 2. 2021. Během jednání s obcí [adresa] žalobci poprvé zjistili, že část jimi užívaného pozemku sousedícího s pozemkem p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] je zapsán v katastru nemovitostí ve společném jmění manželů žalovaných. Do této doby žalobce nikdo neinformoval, že by zapsanými vlastníky sporného pozemku byli žalovaní. Žalobci si nechali vypracovat geometrický oddělovací plán, na kterém je sporný pozemek označen p. č. [hodnota] o výměře 227 m2 v k.ú. [adresa]. Žalobci informovali žalované o skutečnosti, že sporný pozemek vydrželi a že jsou tedy jeho vlastníky. Žalovaní s tím nesouhlasili a vyzvali žalobce, aby zanechali užívání sporného pozemku. Žalobci mají naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva k části pozemku p. č. [hodnota], kterou v geometrickém oddělovacím plánu označili parcelním číslem p. č. [hodnota]. Právní a faktický stav sporného pozemku je shodný jako u pozemků, kde žalobci nabyli vlastnické právo v roce 2020 od obce [adresa] vydržením na základě souhlasného prohlášení ze dne 25. 9. 2020 a tvoří dohromady jeden funkční celek.

2. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby s tím, že nejsou splněny zákonné podmínky pro nabytí vlastnictví vydržením. Především není splněna první podmínka, a to je doba užívání dotčené nemovitosti tak, jak ji označují žalobci, protože předmětné nemovitosti neužívali po dobu více než 10 let a nelze započítat předchozí držbu vlastníků, od kterých nabyli nemovitost. Žalobci nebyli v dobré víře, která se váže k vydržení, a během celé držby byli rušeni v užívání žalovaným a velmi dobře věděli, že tato část parcely jim nepatří. V doplnění svého vyjádření žalovaní uvedli, že 1. žalovaný a jeho bratr [jméno FO] jako nájemci uzavřeli s obcí [adresa] jako pronajímatelem smlouvu o nájmu dne 1. 10. 1997 na dobu 1 roku, kdy předmětem této smlouvy byl mimo jiné pozemky i pozemek p. č. [hodnota] o výměře 2 740 m2. Tato smlouva byla prodloužena smlouvu ze dne 22. 4. 1998 na dobu 10 let, tj. do 22. 4. 2008. 1. žalovaný pak dne 30. 10. 2007, tj. ještě před skončením doby nájmu, uzavřel s obcí [adresa] kupní smlouvu ohledně parcely č. [hodnota]. Žalovaní pronajatou nemovitost, tj. parcelu p. č. [hodnota] o výměře 2 740 m2 nejen užívali, ale také si plnili i všechny povinnosti vyplývající ze smlouvy o nájmu a nezmenšili velikost pozemku tak, jak to tvrdí žalobci. V tomto ohledu neobstojí nepravdivé tvrzení uvedené v žalobě, že při koupi nemovitosti jim paní [jméno FO] ukázala, co všechno patří ke kupovaným nemovitostem, a že dotčené kupované nemovitosti byly předávány se stojícím oplocením po obvodu pozemku. V roce 2013, tj. od zúžení SJM žalobců se nikdo vůči 1. žalovanému nedožadoval jakéhokoli nabytí vlastnictví vydržením, z čehož vyplývá, že žalobci věděli, jaká je část parcely, kterou nabyli, a že část parcely je ve vlastnictví žalovaných od roku 2007 a od roku 1997 v nájmu. Pokud by byla pravdivá tvrzení uvedená v žalobě, že dotčenou část parcely v dobré víře nerušeně užívali od roku 1998, tedy od 30. 6. 1998, jak tvrdí, doba vydržení by jim uplynula 30. 6. 2008. V roce 2013 při zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů by tuto skutečnost namítali a dožadovali by se svého vlastnictví, které měli nabýt vydržením. 1. žalovaný i po nabytí vlastnictví od obce, nechal spornou část parcely žalobcům k využití, tj. k odpočinku a sekání. Žalovaný se nejméně jednou měsíčně setkával s žalobci, ani v jednom případě ho žalobci nepožádali slušným způsobem o odprodej nemovitosti, stalo se tak až po roce 2020 na radu pana [jméno FO].

3. Z ustanovení § 80 o. s. ř. soud dospěl k závěru, že žalobci mají naléhavý právní zájem na určovací žalobě. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobců nebo kde by se bez tohoto určení stalo jejich právní postavení nejistým. Na takovémto určení pak mají žalobci naléhavý právní zájem, neboť bez rozhodnutí soudu deklarujícího vlastnické právo by nemohli dosáhnout změny zápisu v katastru nemovitostí a tak uvedení faktického a právního stavu do souladu, jak v žalobě tvrdí.

4. Ze stejnopisu notářského zápisu sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že dne 30. 6. 1998 byla mezi paní [jméno FO], r. č. [RČ] jako prodávající a manželi [Jméno žalobce A], r. č. [RČ] a [Jméno žalobce B], r. č. [RČ] jako kupujícími uzavřena kupní smlouva na objekt bydlení č. p. [číslo] se zastavěnou plochou č. [hodnota] a zahradou p.č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], vše zapsané na listu vlastnictví [číslo] u [právnická osoba] v [jméno FO]. Prodávající paní [jméno FO] prodala všechny uvedené nemovitosti kupujícím manželům [jméno FO] se vším příslušenstvím a součástmi, uvedenými ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 17. 6. 1998, a to zejména verandou, kopanou studní, přípojkou vody, domácí vodárnou, veškerým oplocením, trvalými porosty, se všemi právy a užitky za kupní cenu 185 000 Kč.

5. Ze stejnopisu notářského zápisu sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že dne 11. 12. 2013 došlo k zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění [jméno FO] tak, že napříště ve výlučném vlastnictví žalobce a) zůstal dům č.p. [číslo] na stavební parcele č. [hodnota] a zahrada č. [hodnota] v k. ú. [adresa]. V článku třetím tohoto notářského zápisu bylo uvedeno prohlášení žalobců, že za trvání manželství získali smlouvou kupní ze dne 30. 6. 1998, jejíž vklad do katastru nemovitostí byl povolen rozhodnutím [právnická osoba] v [jméno FO] pod č. [spisová značka], do společného jmění manželů dům č.p. [číslo] na stavební parcele č. [hodnota] v [obec], stavební parcelu č. [hodnota] a zahradu č. [hodnota] v k.ú. [adresa].

6. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 23. 6. 2022 bylo zjištěno, že k nemovitostem pozemku st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří o výměře 873 m2, jehož součástí je stavba č. p. [číslo], rodinný dům a pozemku p. č. [hodnota], zahrada o výměře 169 m2, katastrální území [adresa], vše zapsané na listu vlastnictví [hodnota], kde vykonává státní správu katastru nemovitostí ČR Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], má zapsané vlastnické právo žalobce a), pan [Jméno žalobce A]. Nabývacím titulem byla smlouva o zúžení [spisová značka] [spisová značka] ze dne 11. 12. 2013 s právními účinky vkladu práva ke dni 12. 12. 2013.

7. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 27. 3. 2023 bylo zjištěno, že nemovitost – pozemek p. č. [hodnota], ostatní plocha, manipulační plocha o výměře 2 740 m2, v katastrálním území [adresa], zapsaná na listu vlastnictví [číslo], kde vykonává státní správu katastru nemovitostí ČR Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], je ve společném jmění manželů [jméno FO], tj. 1. žalovaného a 2. žalované. Nabývacím titulem byla smlouva kupní ze dne 30. 10. 2007 s právními účinky vkladu práva ke dni 7. 11. 2007, [spisová značka].

8. Ze smlouvy o nájmu ze dne 23. 7. 1997 uzavřené mezi obcí [adresa] jako pronajímatelem a [jméno FO], tj. 1. žalovaným a [jméno FO] jako nájemci bylo zjištěno, že předmětem nájmu byl mimo jiné i pozemek p. č. [hodnota], manipulativní plocha o výměře 2 740 m2, jak vyplývá z přílohy 1 této smlouvy, který byl v té době ve vlastnictví obce [adresa]. Smlouva byla uzavřena za účelem provozování zemědělské výroby v [obec] a okolí lokalita [název] (viz článek II. Předmět nájmu) s dobou pronájmu na jeden rok (článek III. Doba nájmu). Tato smlouva nabyla plnosti dnem podpisu, s tím, že od 1. 10. 1997 pronajímatel povoluje nájemci na předmětných pozemcích provozovat zemědělskou výrobu (viz článek VIII. Platnost smlouvy).

9. Ze smlouvy o nájmu ze dne 22. 4. 1998 uzavřené mezi obcí [adresa] jako pronajímatelem a [jméno FO], tj. 1. žalovaným a [jméno FO] jako nájemci bylo zjištěno, že předmětem nájmu byl mimo jiné i pozemek p. č. [hodnota], manipulativní plocha o výměře 2 740 m2, jak vyplývá z přílohy 1 této smlouvy, který byl v té době ve vlastnictví obce [adresa]. Smlouva byla uzavřena za účelem provozování zemědělské výroby v [obec] a okolí lokalita [název] (viz článek II. Předmět nájmu) s dobou pronájmu na deset let (článek III. Doba nájmu).

10. Z kupní smlouvy uzavřené dne 22. 4. 1998 mezi obcí [adresa] na straně prodávající a žalovanými na straně kupujících bylo zjištěno že žalovaní touto smlouvou nabyli pozemky p. č. [hodnota] – ost. plocha, č. [hodnota], zahrada, č. [hodnota], ost. plocha, č. [hodnota] – louky, č. [hodnota] – orné půdy, p.č. [hodnota] – orné půdy, p.č. [hodnota] – orné půdy, p.č. [hodnota] – orné půdy, p.č. [hodnota] – ost. plocha v katastrálním území [adresa] se všemi oprávněními, povinnostmi a s veškerými součástmi a příslušenstvím.

11. Z kupní smlouvy uzavřené dne 30. 10. 2007 mezi obcí [adresa] na straně prodávající a manželi [jméno FO] (1. žalovaným a 2. žalovanou ) bylo zjištěno, že mezi těmito smluvními stranami byla uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl mimo jiné (tj. mezi dalšími uvedenými pozemky) i převod pozemku p. č. [hodnota] o výměře 2 740 m2 z vlastnictví obce [adresa] do společného jmění manželů [jméno FO] za vzájemně smluvenou cenu kupní ve výši 1 467 000 Kč.

12. Z kupní smlouvy uzavřené dne 15. 4. 2015 mezi obcí [adresa] na straně prodávající a žalovanými na straně kupujících bylo zjištěno, že žalovaní touto smlouvou nabyli pozemky p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], vše zapsané na LV č. [hodnota], vedené u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa].

13. Z přípisu kopie rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště v [jméno FO] ze dne 17. 1. 2008, sp. zn.: [spisová značka] bylo zjištěno, že správní orgán – katastrální úřad povolil vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí mimo jiné i ohledně pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] podle § 5 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, kdy došlo k převodu vlastnického práva k této parcele z obce [adresa] na 1. žalovaného a 2. žalovanou.

14. Z přípisu označeného jako Pozvánka k seznámení s vytyčenou hranicí pozemků ze dne 15. 5. 2019 bylo zjištěno, že [právnická osoba] [právnická osoba]., IČO: [IČO], konkrétně [tituly před jménem] [jméno FO], pozvala 1. žalovaného k označení vytyčené hranice v terénu na den 30. 5. 2019 v 11 h, [název], k.ú. [adresa]. V přípise je uvedeno, že vlastnické hranice parcel v katastrálním území [adresa] budou vytyčeny na základě objednávky žalobce a), vlastníka pozemků p. č. st. [číslo], p. č. [hodnota].

15. Ze Situačního výkresu s vyznačením lokality a místem srazu, který byl součástí Pozvánky k seznámení s vytyčenou hranicí pozemků ze dne 15. 5. 2019, bylo zjištěno, že tento situační výkres tvořil výsek katastrální mapy zobrazující lokalitu [název] včetně nemovitostí žalobce a) a parcely p. č. [hodnota], tj. i přesné uvedení hranic příslušných parcel. V tomto výkresu bylo označeno místo srazu jako „místo srazu – ve vjezdu na pozemek p. č. [hodnota]“.

16. Z geometrického plánu [tituly před jménem] [jméno FO] z 3. 7. 2019 č. [hodnota] bylo zjištěno, jakým způsobem byla zakreslena budova č. p. [číslo] stojící na st. pozemku [číslo] a pozemky č. p. [hodnota], včetně všech dalších okolních parcel a jejich hranice v katastrální mapě. Z této mapy jsou patrné hranice pozemku p. č. [hodnota], který na přiléhá těsně k boku budovy i k výseku širší části budovy č. p. [číslo] stojící na st. pozemku [číslo]. Z tohoto geometrického plánu soud zjistil hranice nové parcely č. [hodnota].

17. Z přípisu označeného jako Zápis ze zasedání obecního zastupitelstva [adresa] konaného dne 8. 9. 2020 bylo zjištěno, že na programu jednání byl pod bodem 8 uveden bod v tomto znění: „8) Obecní [adresa] souhlasí s prohlášením o změně práva k nemovitosti k pozemkům p. č. [hodnota] a pověřuje starostku k podpisu souhlasného prohlášení o změně práva k nemovitosti.“ 18. Ze souhlasného prohlášení o změně práva k nemovitosti ze dne 21. 9. 2020 bylo zjištěno, že obec [adresa], IČ [IČO] jednající starostkou obce paní [jméno FO] a žalobci souhlasně prohlásili, že před 1. 1. 2014 došlo prokazatelně k vydržení práva podle § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a §§ 129 odst. 1, 130 odst. 1 a 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., k pozemkům p. č. [hodnota] a nový vlastník je oprávněným držitelem, neboť věc má nepřetržitě v držbě po dobu více jak 10 let, přitom s věcí nakládal jako s vlastní, v dobré víře, že mu patří. Zastupitelstvo obce vlastnictví pozemků nabytého vydržením odsouhlasilo dne 8. 10. 2019 na svém zasedání.

19. Z výzvy k okamžitému vyklizení parcely č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], č. LV [číslo] ze dne 10. 6. 2022 bylo zjištěno, že 1. žalovaný vyzval žalobce a) k okamžitému vyklizení a neužívání parcely 1. žalovaného. V tomto přípisu 1. žalovaný uvedl, že přes veškerá jeho opakovaná osobní upozornění od roku 2010 žalobce a) neoprávněně užívá výše uvedenou parcelu, které je vlastníkem a že každý rok žádal o vyklizení, což žalobce a) do dnešní doby neučinil. Tuto výzvu podepsal 1. žalovaný a žalobkyně b), 2. žalovaná ani žalobce a) ji nepodepsali. Do výzvy je ručně připsáno: „Nesouhlasíme s vyjádřením, že jste nás žádal každý rok o vyklizení, žádáte až dnes. 10. 6. 2022.“ 20. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 21. 4. 2021 bylo zjištěno, že nemovitosti – pozemky p. č. [hodnota], katastrální území [adresa], vše zapsané na listu vlastnictví [číslo], kde vykonává státní správu katastru nemovitostí ČR Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], jsou ve společném jmění žalobců. Nabývacím titulem bylo souhlasné prohlášení o vydržení práva ze dne 25. 9. 2020 a právní účinky zápisu nastaly k okamžiku 14. 10. 2020. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že výměra pozemku p. č. [hodnota], orná půda činí 65 m2, pozemku p. č. [hodnota] zahrada činí 767 m2, výměra pozemku p. č. [hodnota], zahrada činí 67 m2, výměra pozemku p. č. [hodnota], zahrada činí 49 m2 a výměra pozemku p. č. [hodnota], ostatní plocha činí 33 m2. Celkem se jednalo o 981 m2.

21. Z nedatovaného přípisu pana [adresa] bylo zjištěno, že pan [jméno FO] uvádí, že je majitelem chaty, která se nachází na pozemku 1. žalovaného a nedaleko domu žalobce a). [právnická osoba]. žalovaným má dohodu, že se mu stará o pozemek a on mu dovolí si zde ponechat i chatku. Naposled si mu 1. žalovaný postěžoval, že mu chce žalobce a) pozemek sebrat a pan [jméno FO] si myslí, že je to nespravedlivé.

22. Z fotografie na č.l. 5 bylo zjištěno, že je zachycen (zřejmě) žalobce, jak pracuje na poli, nakládá na kolečko hlínu.

23. Z fotografie na č.l. 6 bylo zjištěno, že je zachycen muž (není jasné kdo) vcházející na dvůr, po pravé straně je viditelná část budovy, za mužem je zachycen kus plaňkového plotu, za plotem je louka a les.

24. Z fotografie na č. l. 70 bylo zjištěno, že jsou vidět sloupky, které vedou k budově na pozemku. Na louce před budovou jsou viditelné na sebe naskládané traverzy či předměty zabalené zřejmě do igelitů. Před prvním nejbližším sloupkem jsou naskládané předměty zakryté plachtou, která je zatížená předměty. Louka před budovou na fotografii je pozemek p. č. 616/1.

25. Z fotografie č. l. 71 bylo zjištěno, že je zleva viditelný roh budovy, je vidět jeden sloupek a zbytky plotu.

26. Z fotografie č. l. 72 bylo zjištěno, že je na kraji zprava zřetelný sloupek s plochou kovovou trubkou obdélníkovitého tvaru v horní části sloupku, který směřuje k budově v pozadí. Jedná se přitom o stejnou budovu jako je na fotografii č. l.

70. V levé části fotografie č. l. 72 je zachycen kus parcely p. č. 616/1.

27. Z přípisu předžalobní výzvy ze dne 7. 7. 2022 adresované právní zástupkyni žalovaných bylo zjištěno, že právní zástupce ve své předžalobní výzvě uvedl, že tímto odpovídá na výzvu ze dne 15. 6. 2022 na upuštění od protiprávního jednání. Právní zástupce uvedl, že jeho klienti (žalobci) nabyli vlastnické právo vydržením podle § 1089 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. k části pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa]. Tato část pozemku je přitom v katastru nemovitostí zapsaná ve společném jmění manželů [jméno FO], tj. žalovaných. Právní zástupce žalované žádal o zajištění uzavření souhlasného prohlášení, na jehož základě by katastr nemovitostí provedl příslušný zápis změny vlastnického práva.

28. Z přípisu předžalobní výzvy ze dne 14. 7. 2022 adresované právnímu zástupci žalobců bylo zjištěno, že právní zástupkyně konstatovala, že předžalobní výzva ze dne 7. 7. 2022 je neakceptovatelná a v rozporu se zákonem č. 89/2012 Sb. Právní zástupkyně zde uvádí, že její klienti jsou vlastníky všech pozemků, které jsou zapsány na příslušném listu vlastnictví, a jakékoli snahy o odnětí jejich vlastnického práva jsou pouze zoufalým pokusem o nabytí vlastnictví žalobci bez právního titulu. Právní zástupkyně uvádí, že žalovaní byli v kontaktu se žalobci po celou dobu, po kterou užívali předmětné nemovitosti, jejich držba nebyla poctivá, protože užívání dotčených nemovitostí vykonávali pod dohledem jejich skutečných vlastníků, tj. žalovaných.

29. Ze státních map vydaných Českým úřadem zeměměřičským a katastrálním, který zpracoval [právnická osoba] [adresa] – východ z let 1953, 1964, 1974, 1984, 1994 (zdroj: https://ags.cuzk.cz/archiv/) bylo zjištěno, že v tyto mapy zobrazují geometricky a polohově určené parcely v lokalitě [název], jsou zde patrné hranice parcel ve vlastnictví žalobců, tj. p. č. [hodnota], zahradu a pozemek st. p.č. [hodnota], na kterém stojí objekt k bydlení č. p. [číslo], i hranice parcely č. [hodnota], která je ve vlastnictví žalovaných. Jedná se o katastrální mapy, parcely zde však nejsou označeny parcelním číslem.

30. Z výpovědi svědka [jméno FO] soud zjistil, že svědek se zná s 1. žalovaným třicet let, jsou oba myslivci, na louku jezdili, aby se koukali na zvěř a občas se stavili u žalobců. S žalobci mluvil asi před rokem, konkrétně 10. 6. 2022, kdy 1. žalovaný předával výzvu žalobcům k okamžitému vyklizení louky žalovaného. Žalobci souhlasili s vyklizením, říkali, že vědí, že je to pana [jméno FO] (1. žalovaného). Jezdí tam od roku 2000, když na louku přijel poprvé, byly tam keře, nic tam není, žádný plot, bylo tam dříví, k domu žalobců se lze dostat odkudkoli. Žalobci louku nijak neudržovali.

31. Z výpovědi svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že svědek je agronom, s 1. žalovaným uzavřel v roce 2013 smlouvu na jeho pozemky v [obec] a začali tam hospodařit, tj. pěstovat plodiny. Pozemky, na kterých hospodaří, jsou po pravé straně při výjezdu z lesa, po levé straně má chalupu žalobce a), je tam rozpadlý plot, dřevo. S žalobcem a) dvakrát mluvil telefonicky ohledně dvou stížností, jedna se týkala otrávené vody a druhá pšenice. O pozemku, který přiléhá k domu žalobce a) si svědek vybavuje jen to, že 1. žalovaný uvedl, že za tyto pozemky mu platit nebudeme, že na nich nehospodaříme. Pozemek žalobců není moc udržovaný, jsou tam staré jabloně, polorozpadlý plot a tráva.

32. Z výpovědi svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že svědek zná 1. žalovaného, protože je to myslivec a na pozemku ve [obec] byl asi dvakrát nebo třikrát. Žalobce a) říkal 1. žalovanému, že se mu o to bude starat, žalobce a) tam měl sekat trávu. Svědek viděl mapu, že pozemek je 1. žalovaného. Na pozemku byl nepořádek, keře, vše skácené, nebylo to nijak ohraničené, je tam polní cesta, ta odděluje pole a pozemek s domem.

33. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] bylo zjištěno, že 1. žalovaného zná od školy, žalobce a) nezná, o sporu ví. Nemovitost měli s manželkou zájem získat v dědictví po jejím otci – po panu [jméno FO]. Byl tam ale zádrhel, protože k ní nepatřila ta velká zahrada. Byla to pouze nemovitost a zahrádka před okny, proto od toho upustil. Byl to jen domek, zahrádka před okny a vjezd do stodoly. Původně to celé bylo v [obec] panství, otec to koupil od pana [jméno FO], koupil jen tu malou nemovitost. [adresa] nechaly pozemky na užívání otci, svědek nechtěl mít chození kolem toho všeho, a proto to padlo. Zahrada byla k tomu, když to kupoval 1. žalovaný od [obec]. 1. žalovaný tam obdělával pole už v roce 1997. Plot byl podle cesty, tam dál je mostek, tam byla struha. Plot k baráku byl pěkný. Plot byl podél cesty, jinak hranici tvořila struha. Plot byl takový všelijaký, splácaný, kousek byly pražce, kousek kus plotu, palety, pletivo, to vedlo od vrat. Na fotografii na č.l. 71 je stodola a plot, který rozděluje velkou zahradu a stodolu, je tam sloupek a doprava ta zahrada. Na fotografii na č.l. 72 je pohled ze předu. Není se tam čeho se chytit, jsou tam zbytky plotu a ty tam byly i za pana [jméno FO].

34. Z výpovědi svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že svědek zná 1. žalovaného a žalobce. Všichni byli u něho v kanceláři. Svědek vypověděl, že vlastní společnost [název]. K paní [jméno FO] se dostal náhodou přes jiného klienta. Začal se o celou záležitost zajímat, protože lokalita v [název] bývalo dřív vyhlášené turistické místo a svědek sepisoval městskou encyklopedii. [jméno FO] ho někdy v roce 2018 požádala, aby zkontroloval jejich přístavbu. Sepsal s ní plnou moc, zjistil, že přístavba není na cizím pozemku, ale není zakreslená v katastru nemovitostí. Snažil se to řešit se sousedy. Zjistil, že pozemek [hodnota] není [jméno FO], což je ten pozemek za domem. Vlastníkem byla obec. Tak šel na obec, aby to nějak řešili. Chtěl obstarat dokumenty. Když vyřizoval dokumenty, dali mu seznam příbuzných, co tam jezdí. Vybral si tam dvě paní, které jsou v [jméno FO], aby to měl blízko. Sepsal s nimi výpověď a donesl to na obec. Obec mu sdělila, že nezačnou jednat, dokud nebude vyřešen geometrický plán. Plot je kolem pozemku, svědek odhaduje, že plot je z první poloviny 20. století, jak ho zbudovalo a užívalo JZD. Svědek uvedl, že se setkal s paní, která to prodávala, která mu vyprávěla, jak to užívala s manželem. Sepsal s ní výpověď. Protože obec chtěla geometrický plán, obrátil se na geodeta, který vypracoval ten plán. Požádal pana geodeta, aby tam zajel a zkontroloval, kde je tam oplocení. Vyměřil oplocení i mimo požadované místo, až k hranici pozemku 1. žalovaného, které označil jako místo srazu. Přístup k pozemkům je velmi špatný ať traktorem nebo SUV. Geodet vyměřil plot kolem dokola, ale zjistil, že plot není na hranici cesty, dřív se vše krokovalo a bylo to umístěno odhadem, a proto zaměřil plot. Na měření pozval obec a 1. žalovaného. Tím, že to vypracoval geodet, napsal tam majitele. Do té doby svědek netušil, že má 1. žalovaný pozemek. Geodet navrhl oddělení pro obec. [právnická osoba]. žalovanému se svědek dostal asi v roce 2020, kdy s ním jednal buď osobně, nebo telefonicky. Obec s návrhem souhlasila, co se týkalo jejich pozemků, nechtěla se soudit. Po právní stránce pro obec pracovala advokátka [jméno FO] a domluvila se s obcí ohledně zahrady vzadu. Pak svědek jednal s 1. žalovaným, kterého považuje za dobrého hospodáře. 1. žalovaný si představoval, že by odkoupil pozemek včetně domu od žalobců, avšak ti to prodat nechtěli, chtěli to užívat k plotu. Proto vyjednávali. 1. žalovaný má pozemky okolo, ale v této lokalitě se nesmí stavět, ale musí tam již něco stát. Jednání nikam nevedla. U těchto pozemků se nešlo domluvit. Co se týká fotografie na č.l. 70 jsou tam vidět staré sloupky, které vedou k budově na pozemku, která je tam již jediná – původní stodola. Starý plot míří k budově. K fotografii na č.l. 71 jedná se o roh budovy. Fotografii na č.l. 72 je tam kovová trubka, která je součástí plotu, je to poslední sloupek u cesty a je na ní je packa. Na ní vidíme, jak směřuje na budovu a druhou stranou na plot, který je v dobrém stavu a je podél cesty. Plot, který směřoval k budově, byl starý a shnilý. Nemovitosti tvoří jeden funkční celek. Kdyby tam nebyly ploty, je vidět jak tam od začátku chodili bokem k té přístavbě, plot obcházeli. V té sporné části měli zvířata, slepice. Za domem měli záhony a zeleninu. To tam svědek viděl v roce 2018, na sporném pozemku viděl pozůstatky klece a nějaké dýně. Byly tam složeny kolečka, dřevo. Svědek vypověděl, že ví, že žalobci vlastní nemovitost od devadesátých let. Když navštívil paní [jméno FO], říkala mu, že to s manželem užívali tak jak to bylo, že oni to koupili od nějakého zaměstnance JZD. Jak to užíval jezeďák, užívali to s manželem také, měli tam nutrie, slepice a králíky, nikdy nebyl plot mezi těmi dvěma pozemky. Měli to takhle dohromady. S paní [jméno FO] se setkal v roce 2018. Tou dobou svědka zajímal pouze pozemek vzadu, ale paní mu vyprávěla všechno. Co se týká [obec] zahrady, tam zvířata ani nemohla být. Na geodetickém zaměření nebyl, z doslechu ví, že tam byl geodet, 1. žalovaný a paní starostka. Rovněž z doslechu je mu známo, že 1. žalovaný s tímto zaměřením nesouhlasil. Když s 1. žalovaným jednali, přišel mu jako správný hospodář, jak bývali staří hospodáři, říkal mu, že by z toho udělal myslivnu. O celou záležitost měl zájem kvůli encyklopedii a také pracoval pro firmu [právnická osoba]., kterou vlastní. Této společnosti zaplatili žalobci. Svou práci dostal odměněnou standardní odměnou.

35. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] bylo zjištěno, že svědkyně žalobce zná, jsou to její známí, neviděla už je ale 10 let, před rokem 2000 spolu kamarádili. Žalované nezná. Ví, že se dohadují kvůli pozemkům. Ze začátku jezdili k žalobcům na návštěvu, spíše pomáhat. Žalobce a) s jejím manželem vyváželi bordel, co tam byl. Jezdili tam hlavně pomoct s prací na zahradě. Užívali to, jak tam byl ten vjezd, tu přední část, ve které byl i ten veliký ořech, pak měli záhony podél. Vepředu byly kotce a vzadu byla hromada hnoje. Při příjezdu od [obec] tam byly vrata. Tam se přijíždělo, záhony byly u vjezdu. Vepředu podél příjezdové cesty byl plot z latí. Byla tam hromada bordelu – kusy železa, zbytky kotců, pletiva, který s manželem vyváželi na sběrný dvůr. Dům byl v pozadí. Rovně se šlo k nemovitosti, hned u vjezdu byly ty záhony. Vepředu podél příjezdové cesty byly latě. Ale neví, jestli to bylo oplocené celé.

36. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že žalobci jsou její rodiče, žalované zná jen z vyprávění. O sporu ví, že vznikl nedávno kvůli pozemkům. Rodiče to koupili asi v roce 1998, měla tehdy tříletého syna. V tu dobu tam za rodiči jezdila. Byl tam hrozný bordel, vypadalo to děsivě. Bylo tam hodně práce. Plot tam byl patrný, vepředu je kombinovaný plaňky a železo, neví přesně. Ze strany byl taky plot z planěk a železa. Zbytky tam jsou pořád. Kolem tohoto plotu rodiče chodí ke stodole. Pamatuje si, že za tím plotem byly asi boudy na zvířata, ale není si jistá. Vrata jsou přímo naproti budově. Moc se nepoužívají. Odjakživa se chodilo po cestě, která je kolem toho plotu ze strany. Vypadá to jako logický celek. Každý, kdo tam přijede, tak si myslí, že to patří k tomu. O ostatních pozemcích si vždycky myslela, že patří žalobcům. Kupní smlouvu nikdy neviděla, nechtěla, aby rodiče kupovali. O ostatních pozemcích věděla, že vedle byla louka, žalobci se snažili starat se i o ní, protože jim tam létaly bodláky. O přístupovou cestu se starali, sekali jí. Jedná se o vyšlapanou cestu v zahradě.

37. Z výpovědi svědkyně paní [jméno FO] bylo zjištěno, že nemovitosti koupili s manželem asi 10 let před tím, než manžel umřel. Manžel je mrtvý asi 28 let. Pozemek měl asi k hektaru, měli tam ředkvičky, karfioly, prodávali to, jezdili na trh. Manžel byl zemědělec. Všechny pozemky byly jejich, všechny používaly, nikdo je odtamtud nevyháněl. Po manželově smrti musela vše rychle prodat, protože se jeho děti hned sháněly po penězích. Co se týče plotu, bylo to takové splácené, kus byl z pletiva, kus z prkýnka. Plot byl i tam, kde pěstovali zeleninu. Měli tam norky a lišky, za stodolou byl ohraničený plac, aby lišky a norky neutíkali, celé to bylo oplechované. Měli tam dvě kravičky. Na veliké zahradě byly karfioly a zelenina, okolo byly stromy. Upravili si cestu, aby se tam mohli dostat. Manžel hospodařil, něco koupil, něco dostal od státu. Pole za barákem jejich nebyly, ty měly propachtované nebo vyhandlované v JZD. Předtím měli také veliké pole asi 3 nebo 4 hektary. Manžel po revoluci podnikal v zemědělství, jinak byl veterinář. K fotografiím č.l. 70, 71 a 72 paní [jméno FO] uvedla, že to spadlo, ale bylo to ohraničené. Už ale uplynulo 30 let.

38. Listinné důkazy soud hodnotí jako věrohodné, prokazují skutečnosti shora uvedené.

39. Svědci vypovídali bezprostředně, spontánně a přesvědčivě, bez rozporu s ostatními v řízení provedenými důkazy.

40. Další návrhy účastníků řízení na doplnění dokazování soud zamítl, neboť má za to, že po skutkové stránce byla věc zjištěna dostatečným způsobem a provedené důkazy dostačují k rozhodnutí ve věci.

41. Soud tak má na základě provedeného dokazovaní a po zhodnocení důkazů dle ust, § 132 o.s.ř. (každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci), že dne 30. 6. 1998 uzavřeli žalobci s paní [jméno FO] kupní smlouvu, na základě níž nabyli po zapsání do katastru nemovitostí do společného jmění manželů objekt k bydlení č. p. [číslo] se zastavěnou plochou pozemku p. č. [hodnota] a zahradou č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], vše zapsané na listu vlastnictví [číslo] u [právnická osoba] v [adresa] kupní smlouvě ze dne 30. 8. 1998 sepsané notářem bylo výslovně uvedeno, že tyto nemovitosti prodávající na kupující převádí včetně veškerého oplocení. Dne 11. 12. 2013 došlo k zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění žalobců tak, že jako vlastník uvedených nemovitostí – objektu k bydlení č. p. [číslo] se zastavěnou plochou č. [hodnota] a zahradou č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], vše zapsané na listu vlastnictví [číslo] u [právnická osoba] v [jméno FO] byl zapsán žalobce a). Žalovaný s bratrem hospodařili na více pozemcích v okolí nemovitosti žalobců (posléze pouze žalobce a)), nejen na parcele p. č. [hodnota] na základě nájemních smluv ze dne 23. 7. 1998 a 22. 4. 1998. Kupní smlouvou ze dne 22.4.1998 žalovaní nabyli pozemky p. č. [hodnota] – ost. plocha, č. [hodnota], zahrada, č. [hodnota], ost. plocha, č. [hodnota] – louky, č. [hodnota] – orné půdy, p.č. [hodnota] – orné půdy, p.č. [hodnota] – orné půdy, p.č. [hodnota] – orné půdy, p.č. [hodnota] – ost. plocha. Kupní smlouvou ze dne 30. 10. 2007 žalovaní nabyli vlastnictví k pozemku p. č. [hodnota] s tím, že účinky vkladu práva nastaly k 7. 11. 2007. V roce 2018 žalobci zjistili, že zahrada, kterou užívají a která je za domem, jednalo se o parcelu p. č. [hodnota], není žalobců, ale vlastnila ji obec [adresa]. Zastupitelstvo obce [adresa] na svém zasedání dne 8. 9. 2020 odsouhlasilo nabytí pozemků p. č. [hodnota] o celkové výměře 981 m2 přiléhajících k nemovitosti žalobce a) na základě vydržení do vlastnictví žalobců a dne 21. 9. 2020. Žalobci podepsali s obcí [adresa] souhlasné prohlášení, na základě něhož byl proveden zápis do katastru nemovitostí a žalobci nabyli tyto pozemky do společného jmění manželů. V červenci 2022 se kontaktovali právní účastníků, kdy se řešilo vlastnictví sporné části pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], o níž žalobci tvrdili, že část této parcely vydrželi.

42. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků při aplikaci ust. § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. podle zákona č. 40/1964 Sb., neboť k nabytí vlastnického práva mělo dojít před 1. 1. 2014.

43. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o.z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

44. Podle § 129 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

45. Podle § 130 odst. 1 obč. zák., je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

46. Podle § 130 odst. 2 obč. zák., nestanoví-li tento zákon jinak, má oprávněný držitel stejná práva jako vlastník, zejména má též právo na plody a užitky z věci po dobu oprávněné držby.

47. Podle § 132 odst. 1 obč. zák., vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutkových skutečností stanovených zákonem.

48. Podle § 134 odst. 1 obč. zák.., oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu 10 let, jde-li o nemovitost.

49. Dále je třeba přihlédnout k judikatuře Nejvyššího soudu vztahující se k uvedeným ustanovením občanského zákoníku, kdy předpokladem vydržení podle starého občanského zákoníku je skutečnost, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2000 sp. zn. 22 Cdo 1848/98, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2021 sp. zn. 22 Cdo 61/2021, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2001 sp. zn. 22 Cdo 386/2000). Posouzení toho, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc náleží, nemůže přitom vycházet jen z posouzení subjektivních představ držitele, ale musí vycházet i z hlediska, zda držitel při zachování náležité opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu po každém subjektu práva požadovat, měl nebo mohl mít pochybnosti, že užívá i pozemek, jehož vlastnictví nenabyl. Dobrá víra se tedy posuzuje z objektivních společenských hledisek, nikoliv jen podle subjektivního přesvědčení držitele. Držitel je proto v dobré víře „se zřetelem ke všem okolnostem“ tehdy, pokud ani při obvyklé opatrnosti, kterou lze po každém požadovat, nemohl mít pochybnosti o existenci drženého práva. Pokud se nabyvatel nemovitostí chopí na základě právní skutečnosti způsobilé k nabytí vlastnického práva držby parcely, na kterou se tato právní skutečnost nevztahuje, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této parcely. Dobrá víra je psychický stav držitele – takový držitel se domnívá, že mu vykonávané právo patří, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není. Při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 5. 2012 sp. zn. 22 Cdo 1843/2000). Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 23. 1. 2002 sp. zn. 22 Cdo 96/2000 ve vztahu k předpokladům možného vydržení části pozemku dovodil, že k uchopení se držby pozemku, resp. jeho části, je třeba, aby předmět držby byl nezměnitelný a kdykoliv reprodukovatelný. Tak tomu bývá zpravidla, např. když se nový nabyvatel uchopí současně s držbou pozemku nabytého podle právního titulu držby části sousedního cizího pozemku, který je však „připlocen“ k pozemku podle titulu nabytým. Jestliže však nabytý pozemek není plotem ani stavbou od sousedního cizího pozemku oddělen a neexistují ani jiné v přírodě nebo lidskou činností vytvořené trvalé útvary, podle kterých by mohla být hranice vymezena, pak nelze o pozemku, resp. jeho části způsobilé k vydržení, uvažovat.

50. Žalobci nabyli na základě kupní smlouvy objekt k bydlení č. p. [číslo] se zastavěnou plochou č. [hodnota] a zahradou č. [číslo] v katastrálním území [adresa], vše zapsané na listu vlastnictví [číslo] u [právnická osoba] v [jméno FO] dne 30. 6. 1998. Výměra zastavěné plochy č. [hodnota] ani zahrady p. č. [číslo] v notářském zápise nebyla specifikována, součástí kupní smlouvy nebyl geometrický plán, který by zobrazoval přesné hranice parcel. Z katastrální mapy vydané Českým úřadem zeměměřičským a katastrálním z roku 1994 (i ze stejných map dané lokality z roku 1953, 1964, 1974 a 1984) vyplývá, jakým způsobem probíhala hranice mezi pozemkem p. č. [hodnota] ve vlastnictví žalobců a pozemkem p. č. [číslo], který byl v době, kdy žalobci nemovitosti od paní [jméno FO] zakoupili ve vlastnictví obce [adresa]. Hranice pozemku p. č. [číslo] probíhala podél kratší části obvodové zdi objektu č.p. [číslo], avšak nepokračovala ve stejné přímce, ale posunula se podél širší části objektu č. p. [číslo] cca do podélné hranice objektu stavby a odtud pokračovala dále. Prodávající paní [jméno FO] uvedla, že s manželem užívali mimo nemovitosti všechny pozemky okolo. Jednalo se cca o 1 hektar pozemků, část pozemků měli propachtované nebo vyhandlované od JZD. Nemovitosti ve vlastnictví žalobců (posléze žalobce a)) oplocené jako celek nebyly, případně tam byl rozpadlý plot či takový všelijaký (kousek plotu, kousek pražce, palety atd.), na čemž se shodne většina vypovídajících svědků ([jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO]), případně byly kolem domu sloupky a části původního plotu, zvláště na té straně domu, k níž přiléhá pozemek žalovaných p. č. [číslo], což vyplývá to i z doložených nikterak nedatovaných fotografií (fotografie na č. l. 6, č.l. 71). Plot byl tam, kde se pěstovala zelenina nebo chovali zvířata (viz výpověď [jméno FO]). Oplocení, které se dochovalo v podobě kusů plotu a sloupků (viz např. fotografie č. l. 71) nikterak nekopírovalo skutečné hranice parcel, tj. pozemků p. č. [hodnota] ve vlastnictví žalobce a) a pozemku p. č. [číslo], která byla od listopadu 2007 ve vlastnictví žalovaných, a bylo zde již od dob pana [jméno FO] (viz výpovědi svědků [jméno FO] Vopienky, [jméno FO], [jméno FO]). Celistvější plot byl zřejmě pouze vepředu u cesty, kde parcela p. č. [hodnota] hraničí s cestou vedoucí ze [jméno FO] (výpovědi svědkyň [jméno FO] a [jméno FO]). Původně chtěl nemovitosti získat v dědictví pan [jméno FO] (po otci manželky panu [jméno FO]), protože to však byla pouze nemovitost a zahrádka před okny, tak od toho upustil. Dne 11. 12. 2013 došlo k zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění žalobců tak, že jako vlastník uvedených nemovitostí – objektu k bydlení č. p. [číslo] se zastavěnou plochou č. [hodnota] a zahradou č. [číslo] v katastrálním území [adresa], vše zapsané na listu vlastnictví [číslo] u [právnická osoba] v [jméno FO] byl zapsán žalobce a). V notářském zápise opět není uvedena ani výměra pozemku p. č. [hodnota] a pozemku p. č. [číslo]. Z nedatovaných fotografií (č. l. 70, č. l. 72), které zachycují i kus pozemku p. č. [číslo], je patrné, že na pozemku žalovaných leží nějaké předměty (traverzy, předměty zakryté igelitem atd).

51. V roce 2018 se žalobkyně b) dostala do kontaktu se svědkem [jméno FO], se kterým řešila problémy s přístavbou, která nebyla zanesena do katastru nemovitostí. [jméno FO] při té příležitosti zjistil, že zahrada, kterou žalobci užívají a která je za domem (jednalo se o parcelu p. č. [číslo]) není žalobců, ale vlastnila ji obec [adresa]. Protože obec [adresa] chtěla geometrický plán místa, tak na místo, tj. k nemovitosti žalobce a) a žalovaných (k parcele p. č. [číslo]) dne 30. 5. 2019 přijel geodet, který zaměřoval na místě pozemky přiléhající k nemovitosti žalobce a), které měly být posléze na základě souhlasného prohlášení žalobců a starostky obce převedeny z vlastnictví obce do vlastnictví žalobců na základě vydržení, protože žalobci tyto pozemky fakticky užívali a obec se nechtěla o tyto pozemky soudit. K pozvánce ze dne 15. 5. 2019 geodet připojil geometrický plán, z něhož bylo vyznačeno místo srazu a přesné hranice pozemku p. č. [číslo] a nemovitostí žalobce a). Zastupitelstvo obce [adresa] na svém zasedání dne 8. 9. 2020 odsouhlasilo nabytí pozemků p. č. [číslo] o celkové výměře 981 m2 přiléhajících k nemovitosti žalobce a) na základě vydržení do vlastnictví žalobců a dne 21. 9. 2020 žalobci podepsali s obcí [adresa] souhlasné prohlášení, na základě něhož byl proveden zápis do katastru nemovitostí a žalobci nabyli tyto pozemky do společného jmění manželů.

52. Z geometrického plánu [tituly před jménem] [jméno FO] z 3. 7. 2019, který zakresluje novou parcelu č. [číslo] vyplývá, že k východní části budovy č. p. [číslo] přiléhal pozemek p. č. [číslo] který měl od 23. 7. 1997 do 6. 11. 2007 v nájmu žalovaný se svým bratrem. K domu č. p. [číslo] umístěném na zastavěné ploše č. [hodnota] přiléhá parcela č. [číslo], na které (mimo další okolní parcely) hospodařil 1. žalovaný s bratrem již od 23. 7. 1997 do 6. 11. 2007, tj. ještě před nabytím výše uvedených nemovitostí žalobci. Parcela p.č. [číslo] má podle geometrického plánu nepravidelný tvar v části, kde hraničí s pozemkem p. č. [hodnota] a oplocení či jeho zbytky, které se zachovaly u domu (bývalé stodoly) č. p. [číslo], nekopírují skutečné hranice mezi zastavěnou parcelou p. č. [hodnota] a pozemkem p. č. [číslo], jak jsou tyto zaneseny v katastrální mapě. Žalovaný s bratrem hospodařili na více pozemcích v okolí nemovitosti žalobců (posléze pouze žalobce a)), nejen na parcele p. č. [číslo], jak to vyplývá i z výpovědi svědka agronoma [jméno FO]. Žalovaný běžně komunikoval s žalobci, popř. jen s žalobcem a), jak vyplývá i z výpovědi svědků (výpovědi svědků [adresa] [jméno FO]), což je dáno i skutečností, že hospodařil na přilehlých či blízkých pozemcích, které posléze nabyl do vlastnictví, jak vyplývá z kupních smluv ze dne 30. 10. 2007, 22. 4. 1998, 15.4. 2015. Kupní smlouvou ze dne 30. 10. 2007 žalovaní nabyli do společného jmění manželů vlastnictví k pozemku p. č. [číslo] s tím, že účinky vkladu práva nastaly k 7. 11. 2007, o čemž katastr nemovitostí kvůli potížím s jiným převáděným pozemkem rozhodl až 17. 1. 2008.

53. Komunikace mezi žalobci a žalovaným ohledně vyklizení pozemku p. č. [číslo] je v písemné podobě doložena ke dni 10. 6. 2022, jak vyplývá z listiny označené jako výzva k okamžitému vyklizení parcely č. [číslo]. Žalovaný 1 však s žalobci komunikoval i před tím, jak vyplývá například z výpovědi agronoma [jméno FO] či [jméno FO].

54. Žalobci část parcely č. [číslo] užívali, tj. nakládali s částí této parcely jako s vlastní a vykonávali toto právo pro sebe (viz § 129 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.). Jak sami uvedli, na části této parcely si zbudovali posezení a ohniště. 1. žalovaný u soudu prohlásil, že se již v roce 1998 s žalobcem a) potkal, když kontroloval pozemek p. č. [číslo] v půlročních intervalech a s žalobcem a) se domluvil, že ten může pozemek p. č. [číslo] užívat, sekat trávu apod. Užívání louky, tj. pozemku p. č. [číslo] 1. žalovaný žalobci toleroval, protože žalobci jsou starší lidé. Je logické, že 1. žalovaný se s žalobcem a) či žalobci potkával pravidelně i z toho důvodu, že hospodařil na okolních pozemcích, které měl nejdříve v nájmu od obce [adresa], postupně je od roku 2007 kupoval včetně pozemku p. č. [číslo]. [adresa] mezi pozemky musel žalovaný jako dobrý hospodář (viz výpověď svědka [jméno FO]) dobře znát a řešit je o to více od okamžiku, kdy okolní pozemky včetně pozemku p. č. [číslo] začal od obce [adresa] kupovat.

55. Pozemek p. č. [číslo] nabyli žalovaní do společného jmění manželů na základě kupní smlouvy ze dne 30. 10. 2007 s právními účinky od 7. 11. 2007, tj. v okamžiku, kdy neuplynula ani desetiletá vydržecí lhůta žalobců. Žalobci nemohli být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, kudy probíhá hranice mezi jejich pozemkem p. č. [hodnota] a pozemkem p. č. [číslo], a to i přesto, že „jejich pozemek“ byl oplocen a že do domu se od počátku chodilo bokem kolem plotu po cestě vedoucí po pozemku p. č. [číslo] (viz výpověď svědkyně [jméno FO]). Žalobci s 1. žalovaným od počátku také komunikovali kvůli různým věcem, které skladovali na louce za domem na pozemku p. č. [číslo], což je patrné i z fotografií na č. l. 70, 72, které jsou však zřejmě pozdějšího data a byly pořízeny kvůli řízení před soudem.

56. Žalobci nemohli být vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že jim část pozemku p. č. [číslo] patří, ačkoli se zde nacházely zbytky plotu a to právě kvůli tomu, že 1. žalovaný s žalobci po celou dobu, tj. cca od roku 1998 komunikoval a opakovaně s nimi řešil užívání parcely p. č. [číslo]. Žalobci argumentovali, že oprávněné držbě nebrání ani to, že v katastru nemovitostí byli hranice parcel (pozemků p. č. [hodnota] a pozemku p. č. [číslo]) vyznačeny jinak než ve skutečnosti, kdy se v části pozemku p. č. [číslo] nacházel plot či jeho zbytky a žalobci si tedy nemuseli aktivně zjišťovat, jak vypadá katastrální mapa v katastru nemovitostí jimi užívané parcely a její hranice. Judikatura sice připouští oprávněnou držbu nemovitostí ve vlastnictví jiné osoby než držitele i v případě držby v rozporu se zápisem ve veřejných knihách (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 11. 1999 sp. zn. 22 Cdo 837/98), ale dodává, že je třeba brát do úvahy všechny okolnosti, za kterých byla držba uchopena. Žalobci nemohli být objektivně v dobré víře, že jim část parcely p. č. 616/1 patří, když s 1. žalovaným od počátku komunikovali ohledně užívání parcely p. č. [číslo].

57. Kupuje-li někdo pozemek, patří k běžným a zachovávaným zvyklostem, že se seznámí s jeho výměrou. Případ, kdy někdo kupuje pozemek, aniž by znal jeho výměru, je naprosto výjimečný a rozhodně zde nejde o zachování obvyklé opatrnosti, kterou lze po každém požadovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012 sp. zn. 22 Cdo 1384/2010). Při hodnocení, zda se jedná o držbu oprávněnou, se přihlíží k tzv. omluvitelnému omylu držitele, kdy se například hodnotí poměr výměry pozemku převedeného a pozemku (jeho části), ke kterému mělo být vlastnické právo vydrženo. Podle judikatury omluvitelný omyl, a tedy i oprávněnou držbu, nelze vyloučit ani v případě, že výměra drženého pozemku dosahuje až 50 % výměry pozemku koupeného, výjimečně i více, například půjde-li o pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu, nebo držitel byl do omylu uveden znalcem. Přihlédl-li by soud k výměru pozemku převedeného a pozemku (jeho části), ke kterému mělo být vlastnické právo vydrženo, tak s ohledem k výměře pozemku 1 042 m2 (pozemku p. č. [hodnota] o výměře 873 m2 a pozemku p. č. [číslo] o výměře 169 m2) ve vztahu k pozemku 227 m2 (pozemek [číslo]) by mohlo jít ještě o tzv. omluvitelný omyl vzhledem ke skutečnosti, že výměra drženého pozemku dosahuje cca 21 % výměry pozemku koupeného. Avšak ani porovnání poměru části pozemku drženého a koupeného nemění nic na skutečnosti, že žalobci nemohli být objektivně ke všem okolnostem v dobré víře o užívání části parcely č. [číslo], byť subjektivně mohli věřit, že tuto část parcely užívají oprávněně. Soud má za to, že žalobci mohli pozvat zeměměřiče k vyměření parcel mnohem dříve, než v roce 2019.

58. U žalobců je třeba přihlédnout i ke způsobu nabytí pozemků p. č. [číslo], katastrální území [adresa], kdy žalobci od obce [adresa] v roce 2020 tzv. souhlasným prohlášením, s tím, že jako důvody nabytí zde byly uvedeny §§ 129, 130 a 134 vždy odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. Celková výměra pozemků p. č. [číslo], katastrální území [adresa] tvořila 981 m2, na základě kupní smlouvy žalobci nabyli nemovitosti o celkové výměře 1 042 m2. Z výpovědi svědka [jméno FO], který měl původně zájem o nemovitost – dům č.p. [číslo] na stavební parcele č. [hodnota] a zahrada č. [číslo] v k. ú. [adresa], vyplývá, že vzhledem k tomu, že k nemovitosti nepatřila ta velká zahrada, byla to pouze nemovitost a zahrádka před okny, rozmyslel si svůj původní zájem. Byl to jen domek, zahrádka před okny a vjezd do stodoly. Žalobci však na základě vydržení, tj. souhlasného prohlášení obce [adresa] z roku 2020 nabyli do vlastnictví parcely, kdy výměra takto vydržených pozemků dosahuje 94 % výměry pozemků koupených v roce 1998. K této skutečnosti je třeba podle názoru soudu rovněž přihlédnout při posuzování vydržení části parcely č. [číslo].

59. Jde-li o otázku mimořádného vydržení, zde se podle § 3066 o.z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

60. Podle § 1095 o.z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

61. Podle judikatury Nejvyššího soudu (viz rozsudek NS ze dne 19. 4. 2022 sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, ze dne 18. 5. 2022 sp. zn. 22 Cdo 2961/2021, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021) hodnotí tzv. nepoctivý úmysl držitele. V rozsudku ze dne 10. 5. 2023 sp. zn. 22 Cdo 2307/2022 Nejvyšší soud uvedl, že § 1095 o. z. „zjevně vychází z toho, že v průběhu dvojnásobné vydržecí doby nutné pro mimořádné vydržení má vlastník dost prostoru pro uplatnění jeho práva, a proto není třeba na držbu pro mimořádné vydržení klást tak přísné nároky, jako na držbu vedoucí k vydržení řádnému. Je tedy odůvodněné vyjít z předpokladu, že by zákonodárce, kdyby tuto otázku výslovně upravil, se v § 1095 o. z. přidržel méně přísného pojetí, totiž že „držba nikoliv v nepoctivém úmyslu“ tu musí být v době, kdy se jí držitel chopil; to, že se později dozví, že v katastru nemovitostí je jako vlastník evidován někdo jiný, resp. že někdo jiný vlastníkem je, nemá samo o sobě za následek zánik držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“.“ Podle judikatury musí být při mimořádném vydržení splněny podmínky tzv. pravé držby (viz § 993 o. z.), nikoli držby řádné (viz § 991 o. z.) či poctivé (viz § 992 o. z.). Pokud jde o prokazování tzv. nepoctivého úmyslu, Nejvyšší soud ve své judikatuře uvádí, že úmysl jako vnitřní stav sám o sobě nemůže být předmětem dokazování. Předmětem dokazování mohou být skutečnosti vnějšího světa, jejichž prostřednictvím se vnitřní přesvědčení (stejně tak úmysl) projevuje navenek (srov. k tomu např. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017 sp. zn. 30 Cdo 3499/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 1999 sp. zn. 21 Cdo 1465/98). Žalobce byl již od počátku uchopení držby části pozemku p. č. [číslo] upozorňován 1. žalovaným, že užívá část cizího pozemku. V roce 1998 šlo o parcelu č. [číslo], která byla ve vlastnictví obce [adresa] a 1. žalovaný měl již od roku 1997 uzavřenu nájemní smlouvu s obcí [adresa], kde předmětem nájmu byla mimo jiné i tato parcela. 1. žalovaný povolil žalobcům užívat část parcely p. č. [číslo] na základě tzv. výprosy. Soud má tedy za to, že žalobci část pozemku p. č. [číslo] od počátku užívali, a to na základě výprosy a podle § 993 o. z. není možno proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, tj. na základě přenechání věci bezplatně k užívání, aniž by byla ujednána doba a účel užívání tohoto pozemku. K mimořádnému vydržení části parcely č. [číslo] tedy nemohlo dojít i kvůli tomu, že se nejednalo o tzv. pravou držbu podle § 993 o. z.

62. Po provedeném dokazování, po zhodnocení provedených důkazů soud žalobu v plném rozsahu zamítl, když dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro vydržení ani pro mimořádné vydržení.

63. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., kdy žalovaným, kteří měli ve věci plný úspěch, přiznal soud náhradu nákladů řízení proti žalobcům, kteří ve věci úspěch neměli. - Advokát žalovaných učinil v řízení celkem 10 úkonů právní služby: příprava a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, vyjádření ze dne 8. 12. 2022, ze dne 11. 4. 2023, , 16. 8. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), účast u jednání / jednání dne 28. 3. 2023, 1. 8. 2023, 28. 8. 2023, 2 x 6. 11. 2023 – dopoledne a odpoledne, přičemž jednání dne 1. 8. 2023 přesáhlo 2 hodiny (§ 11 odst. 1 písm. g/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu) o Mimosmluvní odměna za 11 úkonů právní služby činí 10 x 3 100 Kč (§ 9 odts.4 písm b) . , ve spojení s § 11 odst.1 písm g) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu) o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 11 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). - cestovních náhrad, které se skládají: - cesta vlakem (Praha-Kolín a zpět) vlakem 244 Kč (4 jednání x 244Kč) celkem 976 Kč - z náhrady za promeškaný čas advokáta v souvislosti s poskytnutím právní služby při úkonu prováděném v místě, které není sídlem nebo bydlištěm advokáta, za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět, která podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu činí částku 800 Kč (8 x 100 Kč), - 7 512,96 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Soud nepřiznal náhradu cestovného autem podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. ve znění vyhlášky č. 191/2023 Sb., neboť právní zástupkyně žalovaných nepředložila soudu kopii technického průkazu vozidla, kterým do místa sídla soudu cestovala, podle něhož by bylo možné náklady na jízdu autem určit, proto bylo přiznáno cestovné vlakem. Celkem tak mají žalovaní nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 43 288,96 Kč, a to k rukám zástupce žalovaných ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení