18 C 279/2023 - 114

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Ladislavem Nevole ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně], zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta], proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované], o zaplacení 86 179 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 86 179 Kč, a) spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,10 % denně, z částky 37 385,62 Kč, od 30. 9. 2022 do zaplacení, b) dále se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,10 % denně, z částky 42 363,51 Kč, od 15. 10. 2022 do zaplacení, c) dále se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,10 % denně, z částky 6 261,68 Kč, od 30. 10. 2022 do zaplacení, d) dále se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,10 % denně, z částky 168,19 Kč, od 15. 11. 2022 do zaplacení, e) jakož s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 4 800 Kč, a to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, na náhradě nákladů řízení, k rukám právního zástupce žalobkyně, [Jméno advokáta], advokáta, částku ve výši 68 945,30 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se vůči žalované, svým žalobním návrhem, podaným ke zdejšímu soudu dnem 6. 10. 2023, domáhala zaplacení shora uvedené částky, spolu s příslušenstvím, a to z titulu uzavřené Smlouvy o zřízení [Anonymizováno] [právnická osoba] s funkcí [Anonymizováno], za účelem nákupu pohonných hmot, kterážto smlouva byla mezi oběma stranami tohoto sporu uzavřena dnem 11. 9. 2012. Žalovaná, dle tvrzení žalobkyně, však nezaplatila tzv. „sběrné faktury“, vystavené v souladu se zmíněnou Smlouvou ze strany žalobkyně, a tedy fakturu č. [hodnota] - ze dne 15. 9. 2022, dále fakturu č. [hodnota] - ze dne 30. 9. 2022, dále fakturu č. [hodnota] - ze dne 15. 10. 2022 a též ani fakturu č. [hodnota] - ze dne 31. 10. 2022, což v souhrnné výši představovalo částku 86 179 Kč, kterážto částka je tedy předmětem tohoto řízení.

2. Platebním rozkazem ze dne 11. 10. 2023, vydaným pod sp. zn. [spisová značka], zdejší soud žalovanou, v souladu s ustanovením § 114b, o. s. ř., vyzval, aby se, pro případ, že podá odpor, ve lhůtě 30-ti dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu, písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s platebním rozkazem. Zároveň soud žalovanou uvedeným platebním rozkazem poučil i o následcích nesplnění této výzvy.

3. Dnem 26. 10. 2023 žalovaná podala odpor proti shora zmíněnému platebnímu rozkazu, aniž by se však ve věci jakkoliv vyjádřila, takže tehdy podepsaný soud, s odkazem na ustanovení § 114b, o. s. ř., dospěl k závěru, že žalovaná uznala nárok, který byl takto žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání (dle ustanovení § 153a, odst. 1, o. s. ř.), vyhlášeným dne 11. 1. 2024, pod č.j.: [spisová značka].

4. Následně však došlo k tomu, že rozsudkem Městského soudu v Praze, vydaným pod č. j. [spisová značka], byl změněn onen předcházející rozsudek (pro uznání) zdejšího soudu, který byl tedy vyhlášen dnem 11. 1. 2024, pod č. j. [spisová značka], přičemž Městský soud v Praze rozhodl tak, že se tento předcházející rozsudek zdejšího soudu mění, a to tak, že se rozsudek pro uznání nevydává, s tím, že dále byl výslovně Městským soudem v Praze uveden, pod bodem číslo [hodnota]., a dále i pod body následujícími, shora zmíněného rozsudku Městského soudu v Praze, tento závazný právní názor: „Jedním z rozhodujících kritérií pro vydání kvalifikované výzvy podle § 114b, odst. 1, o. s. ř., spolu s elektronickým platebním rozkazem, je tedy úvaha, zda uplatněné právo vyplývá ze skutečností, uvedených v návrhu, což nastává pouze tehdy, jestliže právní posouzení v návrhu vylíčených rozhodujících skutečností vede samo o sobě k závěru, že žalobní návrh je po právu. V projednávané věci tomu však není takto, v návrhu totiž absentují jakákoliv skutková tvrzení stran toho, jak se účastníci dohodli na kupní ceně, jaká byla její výše, či jak byl dohodnut způsob jejího určení, a jaká byla její splatnost. Ve vztahu k označenými fakturami účtovaným servisním poplatkům pak návrh mlčí zcela. Stejně tak není v návrhu specifikováno, kdy mělo dojít k nákupům jednotlivých pohonných hmot, které byly fakturovány označenými fakturami, a jaká pravidla platila pro přepočet měn, v nichž byly nákupy realizovány, na českou měnu. Pro posouzení, zda žalobkyni vzniklo právo na zaplacení kupní ceny a na zaplacení servisních poplatků, jsou tedy žalobkyní v návrhu uvedená tvrzení naprosto nedostačující“.

5. Na základě toho tedy zdejší soud znovu konstatuje, že Městský soud v Praze vyslovil závazný názor, učiněný v tom smyslu, že vlastně nebyly splněny předpoklady ani pro vydání onoho elektronického platebního rozkazu, který byl předtím zdejším soudem vydán, a potažmo ani tedy pro vydání usnesení dle § 114b, odst. 1, o. s. ř., a proto tedy ani fikce uznání onoho nároku nemohla nastat, když nebyly tehdy splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání.

6. Z tohoto důvodu tedy byl onen předchozí rozsudek zdejšího soudu změněn a v tomto ohledu tedy bylo nutno, tak, jak uložil odvolací soud zdejšímu soudu, nejprve stranu žalující vyzvat, dle § 118a, odst. 1 a 3, o. s. ř., a to k doplnění absentujících rozhodných tvrzení, případně i k označení důkazů, k jejich prokazování, a tedy provést dokazování a opětovně rozhodnout, a to jak o nákladech řízení, vedeného před soudem prvého stupně, tak i o nákladech řízení odvolacího.

7. V tomto ohledu tedy podepsaný soud poučil stranu žalující, v souladu s ustanovením § 118a, odst. 1 a 3, o. s. ř., o nutnosti doplnit tvrzení a k tomu označit i přiléhavé důkazní návrhy, a to stran toho, jak se tedy spolu obě strany dohodly na kupní ceně oněch pohonných hmot, jak byla dohodnuta její výše či způsob jejího určení, jaká byla její splatnost, s tím, že též bylo nutno doplnit tvrzení i k označeným servisním poplatkům a též bylo nutno specifikovat i to, kdy mělo dojít k nákupům jednotlivých pohonných hmot, které byly fakturovány označenými fakturami, a jaká pravidla platila pro přepočet měn, v nichž byly nákupy realizovány, a to na českou měnu a zda tedy žalobkyni vzniklo právo na zaplacení kupní ceny i na zaplacení oněch servisních poplatků, jelikož, jak již bylo naznačeno výše, tak, dle závazného právního závěru odvolacího soudu, byla tato skutková tvrzení, ze strany žalobce, nedostačující.

8. Pokud se jedná o stranu žalovanou, tak ta se k dané věci vlastně nikdy relevantně nevyjádřila, resp., nevyjádřila se vůbec, přičemž k žádnému ústnímu jednání, nařízenému v této věci u zdejšího soudu, se nikdy ani nedostavila, ač byla vždy a s dostatečným časovým předstihem obesílána, když svou neúčast též nikdy ani neomluvila, takže soudu nezbylo, nežli danou věc projednat dle ust. § 101, odst. 3, o. s. ř., a tedy v nepřítomnosti žalované.

9. Žalobkyně, po shora uvedeném poučení, svá tvrzení doplnila, a to podáním ze dne 17. 2. 2025, když k tomu připojila i další listiny, jako Ceník poplatků a též i listinu, zachycující [Anonymizováno] v zahraničí a servisní poplatky 8/2023, platné od 18. 8. 2023, dále Seznam a ceník doplnkových služeb (mýtné, tunely, mosty – v rámci Evropy), dále [Anonymizováno] což je seznam poplatků za tato oprávnění, ohledně průjezdu i mýtného, včetně online služeb a manipulačních poplatků, jakož i poplatků za kompenzaci emisí CO2, přičemž v této souvislosti, na základě provedeného dokazování, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná spolu, dne 11. 9. 2012, uzavřely Smlouvu o zřízení [Anonymizováno] [právnická osoba] s funkcí [Anonymizováno], když nedílnou součást této Smlouvy pak tvořily i Všeobecné obchodní podmínky, které žalobkyně k žalobnímu návrhu rovněž připojila. Na základě takto sjednaného závazku se žalobkyně zavázala, že bude žalované poskytovat tzv. „palivovou kartu“, když se tedy jednalo o platební kartu, přičemž žalovaná se zase zavázala, že tuto platební kartu bude, v souladu s výše zmíněnou Smlouvou, využívat k nákupu zboží a služeb, zejména pak k nákupu palivových hmot, olejů a maziv, jakož i k platbě mýtného (zjištěno ze Smlouvy o zřízení [Anonymizováno] [právnická osoba] s funkcí [Anonymizováno]).

10. Cena za zboží a služby, kterou žalovaná, prostřednictvím oné platební karty, poskytnuté ze strany žalobkyně, uhradila třetím osobám, byla, dle čl. IV., zmíněné Smlouvy, určena následovně: „Cenovým základem pro vyúčtování se Zákazníkem jsou prodejní Brutto-ceny platné v den dodání zboží a/nebo služeb v dotčených obchodních místech.“.

11. Dle bodu č. [hodnota]., Všeobecných obchodních podmínek, se žalobkyně zavázala, že „bude při provádění vyúčtování vycházet z prodejních Brutto-cen platných v den dodání zboží a/nebo služeb v dotčených obchodních místech“: Toto vyúčtování, dle bodu č. [hodnota]., Všeobecných obchodních podmínek, pak žalobkyně prováděla zpravidla vždy dvakrát měsíčně, když pak souběžně, s vyúčtováním oněch „nákupů“, realizovaných žalovanou, žalobkyně prováděla rovněž i vyúčtování oněch poplatků, spojených s použitím vystavené platební karty, a to podle aktuálně platného Ceníku, obsaženého v příloze ke shora zmíněné Smlouvě. Cena za služby, související s užíváním vydané platební karty, se pak řídí Ceníkem žalobkyně, přičemž žalovaná ve Smlouvě prohlásila, že se s tímto Ceníkem dopředu seznámila (dle bodu č. [hodnota]., Všeobecných obchodních podmínek).

12. Žalobkyně a žalovaná se dále dohodly, že žalobkyně tedy provede, vždy na pravidelné bázi, vyúčtování onoho zboží či služeb, které žalovaná takto zakoupila u jednotlivých obchodníků. Každé jednotlivé vyúčtování, které žalobkyně připojila k žalobnímu návrhu, obsahuje popis každého zakoupeného produktu, včetně jeho finální ceny. Nejčastěji žalovaná nakupovala pohonné hmoty, oleje, maziva či dálniční známky. Žalovaná toto zboží u obchodníku nakupovala, kromě České republiky, také i na Slovensku a v Polsku. V případě, že žalovaná cenu za zboží a služby uhradila v místní měně, pak tedy žalobkyně, v souladu se Všeobecnými obchodními podmínkami, každou takovou částku, původně vzniklou v cizí měně, přepočetla na české koruny.

13. Otázka splatnosti jednotlivého typu poskytnutého zboží či služby se proto odvíjela od data vyúčtování služby pro dané období, s tím, že žalované byly ze strany žalobkyně vystaveny jednotlivé faktury, s konkrétní splatností, když tedy žalobkyně vystavila, dne 15. 9. 2022, žalované sběrnou Fakturu č. [hodnota], za odebírané zboží a služby, a to na částku ve výši 40 345,12 Kč, včetně DPH, se splatností dne 29. 9. 2022, přičemž tímto dokladem byly fakturovány pohonné hmoty a servisní poplatky jak v České republice – celkem za částku 37 385,62 Kč, včetně DPH, tak i ve Slovenské republice – celkem za 120,55 EUR, tj., v přepočtu za částku 2 959,50 Kč, včetně DPH (zjištěno z Faktury č. [hodnota]). Na tuto sběrnou Fakturu č. [hodnota] však nyní zbývá uhradit již jen částku ve výši 37 385,62 Kč, takže je poněkud nepochopitelné, proč tedy žalovaná onu zbývající částku žalobkyni neproplatila.

14. Dále soud zjistil, že žalobkyně vystavila, dne 30. 9. 2022, žalované ještě i sběrnou Fakturu č. [hodnota], za odebírané zboží a služby, a to na částku ve výši 42 363,51 Kč, včetně DPH, se splatností dne 14. 10. 2022, přičemž tímto dokladem byly fakturovány pohonné hmoty, dále servisní poplatky, a to v České republice – celkem za částku 33 101,94 Kč, včetně DPH, dále též ve Slovenské republice – celkem za částku 140,69 EUR, tj., v přepočtu za částku 3 469,56 Kč, včetně DPH, a též i v Polsku – celkem za 1 119,98 PLN, tj., v přepočtu za částku 5 792,01 Kč, včetně DPH (zjištěno z Faktury č. [hodnota]), když na tuto sběrnou Fakturu č. [hodnota] nebylo uhrazeno ničeho (a žalovaná ostatně ani opak nikdy netvrdila).

15. Dále pak žalobkyně vystavila, dne 15. 10. 2022, žalované i sběrnou Fakturu č. [hodnota], za odebírané zboží a služby, na částku ve výši 6 261,68 Kč, včetně DPH, se splatností dne 29. 10. 2022, přičemž tímto dokladem byly fakturovány pohonné hmoty a servisní poplatky v České republice – celkem za částku 4 898,46 Kč, včetně DPH, a rovněž i v Polsku – celkem za částku 266,82 PLN, tj., v přepočtu za částku 1 363,22 Kč, včetně DPH (zjištěno ze sběrné Faktury č. [hodnota]), na niž nebylo ničeho uhrazeno, dle tvrzení žalobkyně, když žalovaná to opět nikterak nevyvracela.

16. Konečně pak žalobkyně vystavila, dne 31. 10. 2022, žalovanému též i sběrnou Fakturu č. [hodnota], za odebírané zboží a služby, a to na částku ve výši 168,19 Kč, včetně DPH, se splatností dne 14. 11. 2022, přičemž tímto dokladem byly fakturovány pohonné hmoty a servisní poplatky v České republice – celkem za částku 168,19 Kč, včetně DPH (zjištěno ze sběrné Faktury č. [hodnota]), na kterou, dle tvrzení žalobkyně, nebylo ničeho uhrazeno a žalovaná to rovněž nepopírala.

17. Dále ještě, ve shora popsaných souvislostech, soud konstatuje, že žalovaná byla o zaplacení shora uvedených částek upomínána, a to upomínkou ze dne 13. 9. 2023, která byla žalované odeslána dnem 13. 9. 2023 (zjištěno z upomínky ze dne 13. 9. 2023).

18. Pokud se tedy jedná o žalobkyní prováděný přepočet zahraničních měn, tak, v případě, že žalovaná vynaložila určité náklady v zahraničí, respektive, zakoupila zboží či služby v zahraničí (v členských zemích EU - dle Všeobecných obchodních podmínek), tak žalované však vznikla povinnost k úhradě těchto nákladů v české měně, a proto tedy žalobkyně, v souladu se Všeobecnými obchodními podmínkami, provedla přepočet takto vynaložených nákladů na tuzemskou měnu, a to dle bodu č. [hodnota]., Všeobecných obchodních podmínek, s názvem: „Platební podmínky“, kde je stanoveno toto: „Veškeré dodávky zboží a vybraných služeb (včetně dodatkových), uskutečněné v České republice, jsou vyúčtovány v CZK. Dodávky zboží v zahraničí, dodávky vybraných služeb v České republice a veškerých služeb v zahraničí, uskutečněných v obchodních místech [Anonymizováno], vyúčtovává [Anonymizováno] v EUR s tím, že na zúčtovacím dokladu je cena dodávky bez příslušné daně uváděna i v existující národní měně. Přepočet národní měny na Euro a Euro na národním měnu se provádí buď přepočítacím kurzem „[Anonymizováno]“, zveřejněným ke dni přepočtu v londýnském vydání [právnická osoba] nebo přepočítávacím kurzem stanoveným Evropskou centrální bankou“.

19. Na základě takto stanovených pravidel tedy žalobkyně provedla přepočet veškerých zahraničních plateb dle kurzu podle Evropské centrální banky, a to vždy ke dni čerpání dané služby (či ke dni nákupu určitého zboží), když takto se spolu obě strany dohodly.

20. Žalobkyně tedy vystavila žalované, v souladu s výše specifikovanými pravidly, jednotlivé (sběrné) Faktury, a to včetně převodů měn, s tím, že na základě Faktury č. [hodnota] byla žalované vyúčtována částka ve výši 140,69 EUR, která byla ke dni 22. 9. 2022 (tj., k datu čerpání služby) přepočtena s kurzem 24,66 Kč/1 EUR a převedena na české koruny, tj. 24,67 x 140,69 = 3 470,82 Kč.

21. Na základě již zmíněné sběrné Faktury č. [hodnota] byla žalované též vyúčtována částka ve výši 1 198,19 PLN, která byla ke dni vystavení faktury, tj., ke dni 30. 9. 2022, přepočtena na částku 235,20 EUR (kurz PLN x EUR – 0,21) a následně s kurzem 24,66/1 EUR převedena na české koruny, tj., 24,66 x 235,20 = 5 800,03 Kč.

22. Na základě sběrné Faktury č. [hodnota] pak byla žalované vyúčtována částka ve výši 120,55 EUR, která byla ke dni 7. 9. 2022 (tj., k datu čerpání služby) přepočtena s kurzem 24,63/1 EUR převedena na české koruny, tj., 24,63 x 120,55 = 2 969,15 Kč.

23. Na základě sběrné Faktury č. [hodnota] byla žalované vyúčtována částka ve výši 266,92 PLN, která byla ke dni 15. 10. 2022 (tj., k dat čerpání služby), přepočtena na částku 56,05 EUR (kurz PLN x EUR – 0,21) a následně s kurzem 24,66/1 EUR převedena na české koruny, tj., 24,59 x 235,20 = 1 378,27 Kč.

24. Pokud jde o poslední sběrnou Fakturu - č. [hodnota], za odebírané zboží a služby, tak tou byly fakturovány pohonné hmoty a servisní poplatky pouze v České republice, a proto se zde se žádný přepočet z cizí měny neuplatnil.

25. Z výše uvedených výpočtů tedy vyplývá, že žalobkyně provedla přepočet cizí měny v souladu se Všeobecnými obchodními podmínkami, jak se na tom obě strany dohodly. A i když u některých ze zmíněných převodů došlo ke stanovení vyšší částky, nežli pak bylo uplatněno v žalobě, tak žalobkyně toto soudu vysvětlila tak, že se tak stalo v důsledku zohlednění korekčních prvků, a to při přepočtu kurzů na dvě desetinná místa, takže rozhodně nemohlo dojít ke stanovení dlužné částky v české koruně k tíži žalované.

26. Pokud se jedná o předmětné servisní poplatky, tak v tomto ohledu se žalobkyně a žalovaná, na základě shora uvedené Smlouvy, spolu dohodly tak, že žalovaná žalobkyni uhradí poplatky v souvislosti s poskytovanými službami dle ujednání Všeobecných obchodních podmínek, když, dle bodu č. [hodnota], Všeobecných obchodních podmínek, byla žalovaná povinna k úhradě těch poplatků, které vznikly v souvislosti s použitím vydané platební karty, a to vždy dle aktuálně platného Ceníku, uveřejňovaného, mj., též i na internetových stránkách [Anonymizováno] když i zmíněným Ceníkem soud doplnil dokazování, přičemž na základě výše uvedených faktur přitom došlo, ze strany žalobkyně, ke stanovení poplatku ve výši 168,19 Kč, označeného jako [Anonymizováno].“, a to na základě Faktury č. [hodnota]. Jedná se tedy o poplatek za online službu [Anonymizováno] [Anonymizováno] – měsíční poplatek za zákaznické číslo, který je klientu (žalované) standardně účtován na měsíční bázi, a to ve výši 139 Kč bez DPH. Tento poplatek pak byl žalovaném účtován na základě výše uvedeného uveřejněného Ceníku, dostupného v platném znění též i na internetových stránkách žalobkyně, když žalobkyně tento Ceník rovněž založila do spisu i ve formátu „pdf“. K úhradě tohoto poplatku se žalovaná zavázala na základě Všeobecných obchodních podmínek, takže žalobkyně má, vedle částky, představující žalovanou zakoupené zboží a služby, rovněž i nárok na zaplacení poplatku v souvislosti se zřízením přístupu do aplikace „[Anonymizováno]“, která žalované umožňovala v reálném čase kontrolu každodenní organizace vozového parku a všech realizovaných transakcí, včetně případných změn a blokací vydaných karet. Právě proto tedy žalobkyně, za účelem úhrady předmětného poplatku, vystavila žalované, dne 30. 10. 2022, Fakturu č. [hodnota], znějící na částku 168,19 Kč. Tento poplatek byl žalované, jak z provedeného dokazování vyplynulo, vlastně účtován opakovaně, jelikož je, mimo jiné, i součástí oné Faktury č. [hodnota], vystavené dne 30. 9. 2022 a znějící na celkovou částku 42 363,51 Kč. Předmětný poplatek byl tudíž účtován jak za měsíc září 2022, tak i za měsíc říjen 2022 (tj., 2 x 168,19 Kč – zjištěno z Ceníku poplatků i ze zmíněných Faktur).

27. Žalovaná tedy byla, v souladu se zmíněnou Smlouvou, oprávněna k čerpání zboží a služeb rovněž i mimo území České republiky. V takovém případě se ovšem žalovaná zavázala k tomu, že přepočet z cizí měny na měnu tuzemskou proběhne v souladu s pravidly dle Všeobecných obchodních podmínek, jak již bylo konstatováno shora, když v této souvislosti je třeba odkázat na čl. IV., shora zmíněné Smlouvy, kde je zcela jasně stanoveno, že: „Cenovým základem pro vyúčtování se Zákazníkem jsou prodejní Brutto-ceny platné v den dodání zboží a/nebo služeb v dotčených obchodních místech“. Otázka ceny za odebírané zboží či služby je pak řešena i v rámci Všeobecných obchodních podmínek, a to v části 6. – „Platební podmínky“. Obdobně je zde řešena i otázka přepočtu směnného kurzu pro případ platby, realizované v cizí měně, přičemž, pokud jde o konečné ceny jednotlivých, žalovanou odebíraných, produktů či služeb, tak je zcela pochopitelné, že na jednotlivých obchodních místech (čerpacích stanicích) se prodejní ceny jednotlivých produktů či služeb mohly lišit, takže při každém takovém nákupu se pochopitelně muselo jednat o cenu konkretizovanou vždy na konkrétním obchodním místě, a tedy vždy u konkrétního prodejce, a to rovněž i s ohledem na volatilitu dotčené komodity, jakou pohonné hmoty a s tím související produkty určitě jsou, když způsob stanovení ceny pohonných hmot na jednotlivých čerpacích stanicích se může lišit, jak je, koneckonců, všeobecně známo, takže takové ceny, mezi žalobkyní a žalovanou, rozhodně nebylo lze dohodnout a pevně stanovit dopředu, když tyto ceny též závisely i na konkrétní, tehdy aktuální, situaci na trhu s pohonnými hmotami.

28. Z provedeného dokazování tedy vyplynulo, že obě strany tohoto sporu spolu uzavřely, dne 11. 9. 2012, onu Smlouvu o zřízení [Anonymizováno] [právnická osoba]“, což, ve své podstatě, byla, dle názoru soudu, obdoba kreditní karty, když žalovaná měla možnost touto kartou hradit pohonné hmoty či nákup jiných produktů či doplňkových služeb, souvisejících s přepravou zboží, s tím, že závazek žalované pak spočíval v povinnosti placení kupní ceny, řádně a včas, a to za zboží anebo za služby, odebírané prostřednictvím zmíněné karty. Nedílnou součástí předmětné Smlouvy jsou, dle čl. VII., odst. 2, Smlouvy, i Všeobecné obchodní podmínky, upravující některá další práva i některé další povinnosti obou smluvních stan, a na základě čehož tak žalobkyně žalované vystavila všechny shora zmíněné sběrné Faktury, které ovšem žalovaná řádně a včas neproplatila.

29. K příslušnosti Obvodního soudu pro [adresa]: Žalobkyně a žalovaná si stanovily, ve smyslu ust. § 89a, zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, místní příslušnost pro řešení sporů ze Smlouvy o zřízení [Anonymizováno] [právnická osoba] s funkcí [Anonymizováno], že místně příslušným soudem bude soud určený dle adresy sídla žalobkyně, jež se nachází v obvodu [adresa], a to dle ustanovení čl. VII, odst. 5, Smlouvy o zřízení [Anonymizováno] [právnická osoba] s funkcí [Anonymizováno].

30. K otázce příslušenství pohledávky žalobkyně, v podobě smluvního úroku z prodlení: Žalobkyně v rámci tohoto řízení na žalované uplatnila nejen nárok na zaplacení oné částky v celkové výši 86 179 Kč, nýbrž i příslušenství, v podobě smluvního úroku z prodlení, a to ve výši 0,1 % denně, který byl sjednán v ust. čl. 6.8, Všeobecných obchodních podmínek, a to takto: úrok ve výši 0,1 % denně z částky 37 385,62 Kč od 30. 9. 2022 do zaplacení, dále úrok ve výši 0,1 % denně z částky 42 363,51 Kč od 15. 10. 2022 do zaplacení, dále úrok ve výši 0,1 % denně z částky 6 261,68 Kč od 30. 10. 2022 do zaplacení a rovněž i úrok ve výši 0,1 % denně z částky 168,19 Kč od 15. 11. 2022 do zaplacení. Soud i tomuto nároku žalobkyně vyhověl, když žalovaná dokonce ani netvrdila, že by cokoliv z výše specifikovaných částek žalobkyni zaplatila a když žalovaná nikdy nezpochybnila ani akt uzavření oné, shora již několikrát zmíněné, Smlouvy.

31. V této souvislosti soud konstatuje, že žalovaná ovšem nesplnila ani svou povinnost prokázat, že postupovala v souladu se zásadami, vtělenými do zákona o účetnictví, a že tedy ony faktury, vystavené žalobkyní, pokud je tedy nehodlala uznat a proplatit, vrátila výstavci těchto faktur (žalobkyni), jakožto nedůvodně vystavené, a to s konkrétní reklamací, ohledně toho, proč je tedy nehodlá uhradit, přičemž žalovaná nesplnila ani svou povinnost dotvrdit a doložit, že předmětné faktury vyřadila ze svého účetnictví a že tudíž neprovedla ani odpočet DPH. I když se zde jedná, do jisté míry, o negativní skutečnosti, ohledně nezařazení faktur do účetní evidence, tak ty lze ovšem snadno prokázat doložením účetní evidence a případně i přiznáním k dani z přidané hodnoty, což ovšem žalovaná rovněž, v rámci své obrany proti žalobě, neučinila. V této souvislosti tedy podepsaný soud konstatuje, že žalovaná byla prakticky po celou dobu tohoto řízení nečinná, žádné takové důkazy, jež by soud, v tomto ohledu mohl vyhodnotit jakožto relevantní, vůbec soudu žalovaná ani nenabídla, když, především jde o to, že žalovaná nedoložila, a to v souvislosti s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR, a především pak s odkazem na judikát - sp. zn. 23 Cdo 2914/2015, a dále i s ohledem na další judikát – sp. zn.: 23 Cdo 4777/2008, a rovněž i v návaznosti na zákon o účetnictví č. 563/1991 Sb., jmenovitě pak v souvislosti s ust. § 8, odst. 3, dále v souvislosti s ust. § 11, a dále i v souvislosti s ust. § 33a, tohoto zákona o účetnictví, jakékoliv relevantní skutečnosti, a tedy to, co učinila v souvislosti s tím, zda tedy splnila své povinnosti, jak již bylo naznačeno shora, a to ohledně toho, že se žalovaná, právě v souvislosti s oněmi sběrnými Fakturami, vystavenými žalobkyní, chovala takovým způsobem, že z jejího chování by bylo, zcela jasně, možno usuzovat na to, že s těmito Fakturami, jež jsou předmětem tohoto sporu, žalovaná nesouhlasila, a v tomto ohledu bylo tedy zcela na ní, aby doložila, jakým způsobem s těmito Fakturami naložila, zda je tedy vrátila, jakožto nedůvodné, žalobkyni, jak již rovněž bylo naznačeno výše, protože, v souvislosti s § 33a, zákona o účetnictví, bylo, dle názoru tohoto soudu, povinností žalované tyto Faktury ve lhůtě jejich splatnosti vrátit straně žalující, jakožto nedůvodně či chybně vystavené, samozřejmě s konkrétní reklamací, což ovšem žalovaná zjevně nikdy neučinila a ostatně to ani netvrdila, natož aby se to snažila prokazovat. Z tohoto důvodu tedy dospěl soud k závěru, že žalovaná má předmětné sběrné Faktury zachyceny ve své účetní evidenci a že tudíž s nimi operuje i v souvislosti s odpočtem DPH. Možnost vyvrátit tento názor podepsaného soudu však žalovaná nikdy nevyužila, když se k soudu vůbec nikdy nedostavila, takže soud opravdu nemohl žalovanou stranu patřičně poučit a vyzvat ji k doplnění jejích obranných tvrzení i k označení přiléhavých důkazních návrhů, za účelem prokázání shora zmiňovaných skutečností, a v důsledku čehož tedy soud dospěl k závěru, že žalovaná neunesla své břemeno důkazní (a též ani své břemeno tvrzení), když, dle ustanovení § 118b, odst. 1, věta druhá, o. s. ř., pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech, významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. Podle ustanovení § 120, odst. 1, o. s. ř., jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení a soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Zásadně proto platí, že navrhování důkazů je věcí účastníků řízení. Práva účastníků a současně i zájem na projednání věci jsou pokryty poučovací povinností soudu, pro případ, že skutková tvrzení či důkazní návrhy jsou neúplné. Následky, spojené s neunesením důkazního břemene, po řádném poučení soudu, pak nese účastník řízení (viz nález Ústavního soudu ČR - sp. zn. II. ÚS 397/06).

32. V daném případě, jak již bylo naznačeno shora, však byla žalovaná vlastně nečinnou a k žádnému ústnímu jednání, nařízenému u zdejšího soudu, se nedostavila, a proto tedy ani soudu nevysvětlila, jak je to vlastně s onou sběrnou Fakturou č. [hodnota], na kterou nyní zbývá uhradit již jen částku ve výši 37 385,62 Kč, ač tato Faktura byla původně žalobkyní vystavena na celkovou částku 40 345,12 Kč.

33. Zde se tedy nabízí provedení právního hodnocení částečného plnění, a to ve smyslu ust. § 2054, odst. 2, zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), s nímž jsou spojeny právní účinky, upravené v § 639 o. z., když v této souvislosti poukazuje soud na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, který judikoval, že: „Nastane-li částečné plnění na dluh, je třeba se (při posuzování, zda tím došlo k uznání celého dluhu) dále zabývat tím, zda z takového částečného plnění lze usuzovat též na uznání zbytku dluhu. Plní-li dlužník částečně bez jakýchkoliv výhrad, pak je třeba s ohledem na § 6 odst. 1 a § 556 o. z. zkoumat, zda ve věřiteli byla vyvolána důvěra, že může očekávat i plnění zbylé části pohledávky, a má být proto aplikován § 2054 odst. 2 o. z. Při zkoumání, zda částečné plnění představuje uznání dluhu ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z., s nímž jsou spojeny právní účinky upravené v § 639 o. z., je třeba se zaměřit především na ty okolnosti, které jsou způsobilé ospravedlnit, že v daném případě o konkludentní uznání dluhu nejde. Nelze totiž ponechat mimo zřetel, že plyne z principu poctivosti, zejména z jeho složky zákazu venire contra factum proprium (tj. jednání v rozporu s vlastním dřívějším chováním), že ten, kdo vědomě částečně plní dluh bez dalšího, tak jeho zbylou část uznává. Za takových okolností může věřitel, objektivně posuzováno, důvodně očekávat, že dlužník počítá s tím, že má plnit i na zbylou část v budoucnu. Optikou tohoto přístupu je tak třeba se zaměřovat zejména na zjišťování těch skutečností, které vyvracejí závěr, že částečné plnění ze strany dlužníka má charakter uznání dluhu (např. dlužník poskytne část plnění s tím, že pokládá dluh za uhrazený – srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR - sp. zn. 23 Cdo 3752/2019, ze dne 22. 7. 2021).“ 34. V této souvislosti ovšem podepsaný soud konstatuje, že žalovaná soudu opravdu vůbec nenabídla žádnou takovou argumentaci, jež by soudu umožnila se zaměřit zejména na zjišťování právě těch skutečností, které vyvracejí závěr o tom, že částečné plnění ze strany dlužníka má charakter uznání dluhu. Jak již tedy bylo naznačeno výše, tak žalovaná nezpochybnila akt uzavření předmětné Smlouvy o zřízení [Anonymizováno] [právnická osoba] s funkcí [Anonymizováno] a též ani netvrdila, že by dotyčné zboží, tedy pohonné hmoty či další služby, nečerpala.

35. Dle názoru soudu se tedy ona Smlouva o zřízení [Anonymizováno] [právnická osoba] s funkcí [Anonymizováno], uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou, dá nazvat jako smlouva nepojmenovaná, jež v sobě kombinuje smlouvu kupní i úvěrovou a vlastně se tak jedná, v tomto konkrétním případě, o jakousi kreditní kartu, jak se o tom soud zmínil již shora, prostřednictvím níž měla žalovaná možnost nakupovat zboží či služby, především tedy pohonné hmoty či dálniční známky, jakož i další segmenty, související s přepravou zboží (oleje, maziva, apod.), a to jak v České republice, tak i v zahraničí, s tím, že pak ovšem bylo povinností žalované takto vzniklé závazky, vůči žalobkyni, jež tímto způsobem žalované poskytla finanční krytí, zase zapravit, k čemuž ale, doposud, v tomto konkrétním případě, pokud jde o shora vyjmenované faktury, nedošlo. Rozhodně se však, v tomto konkrétním případě, nejednalo o smlouvu spotřebitelskou, když shora zmíněnou Smlouvu o zřízení [Anonymizováno] [právnická osoba] s funkcí [Anonymizováno] spolu uzavřely dvě obchodní korporace.

36. Právní hodnocení: Možnost uzavření nepojmenovaných smluv je navíc zcela logickým důsledkem principu smluvní svobody, uplatňovaného v soukromém právu. Na základě ust. § 1746, zákona č. 89/2012 Sb. („o. z.“), mohou smluvní strany svá vzájemná práva a povinnosti upravit i jinou smlouvou, než jsou typové smlouvy, v občanském zákoníku vyjmenované. Pokud tedy žalovaná shora zmíněnou Smlouvu o zřízení [Anonymizováno] [právnická osoba] s funkcí [Anonymizováno] uzavřela, což ostatně žalovaná vůbec nikdy nepopřela, jak již bylo též řečeno výše, pak je tedy povinna se jí řídit, a proto tedy rozhodl podepsaný soud tak, jak je shora uvedeno.

37. K nákladům řízení: O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142, odst. 1, o. s. ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v tomto řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 68 945,30 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku, v částce 3 448 Kč, a dále i z nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem, kterému náleží odměna, stanovená dle § 6, odst. 1, a dle § 7, vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 86 179 Kč, sestávající se z částky 4 580 Kč za každý z jedenácti úkonů právní služby, uvedených v § 11, odst. 1, a. t. (1x příprava a převzetí právního zastoupení, 1x před žalobní výzva, 1x sepis žalobního návrhu, dále 5x písemné vyjádření ve věci – ze dne 19. 2. 2024, dále ze dne 16. 4. 2024, dále ze dne 30. 7. 2024, dále ze dne 17. 12. 2024, dále ze dne 17. 2. 2025, jakož i 1x účast na jednání u odvolacího soudu – dne 18. 10. 2024 a dále i 2x účast na jednání u zdejšího soudu, jakožto soudu prvého stupně – dne 16. 1. 2025 a dne 20. 3. 2025), a celkem tedy ve výši 50 380 Kč, včetně jedenácti paušálních náhrad výdajů – z toho 8x po částce 300 Kč (s účinností do 31. 12. 2014) a 3x po částce 450 Kč (s účinností od 1. 1. 2025), dle § 13 odst. 4, a. t., a celkem tedy ve výši 3 750 Kč, a protože právní zástupce žalobkyně soudu doložil, že je plátcem DPH, pak tedy soud musel zohlednit, v rámci celkových nákladů tohoto řízení, ještě i daň z přidané hodnoty, ve výši 21 %, z odměny advokáta a z paušálních náhrad jeho výdajů, což tak představuje částku ve výši 11 367,30 Kč, a v důsledku čehož tak celkové náklady tohoto řízení činí 68 945,30 Kč.

Poučení