18 C 288/2019-152

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl předsedou senátu JUDr. Ladislavem Nevole, jako samosoudcem, v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], o: zaplacení 20 000 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba, s návrhem na to, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 20 000 000 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení, z částky 20 000 000 Kč, ve výši 8,05% p. a., od 16. 11. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému, na náhradu nákladů řízení, k rukám právního zástupce žalovaného, Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, částku ve výši 445 522 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se, vůči žalovanému, domáhal, svou žalobou, ze dne 17. 9. 2019, doručenou zdejšímu soudu, zaplacení shora uvedené částky, spolu s příslušenstvím, a to z toho důvodu, že, jak žalobce tvrdil, tak žalovaný dluží žalobci částku, rovnající se odměně za zprostředkování nákupu lukrativních nemovitostí v centru [obec], konkrétně v ulici [ulice], ovšem prostřednictvím nákupu obchodních podílů ve firmě [právnická osoba], a to k rukám žalobce, jakožto zprostředkovatele, na základě ústně uzavřené smlouvy o zprostředkování, jejímž předmětem měly být i další činnosti, jako právní prověrka prodávajícího a též i provedení účetního auditu prodávajícího, jakož i konzultační služby.

2. Žalovaný však se žalobou nesouhlasil a požadoval její zamítnutí, jelikož tvrdil, že k uzavření zprostředkovatelské smlouvy mezi účastníky tohoto sporu nedošlo a že žalovaný se nikdy, se žalobcem, nedohodnul ani na takto tvrzené odměně za zprostředkování, a to ve výši žalobou uplatněné částky.

3. Soud ve věci provedl dokazování řadou listinných důkazů, což byly, především, e-mailové zprávy, zahrnující různou korespondenci, vedenou v období od 10. 9. 2015 až do dne 26. 2. 2018, a to buď mezi žalobcem a žalovaným, anebo mezi dalšími osobami, jako, např., právními zástupci, z jejíhož obsahu však soud žádné konkrétní kroky žalobce, jakožto zprostředkovatele, vykonávajícího onu tvrzenou zprostředkovatelskou činnost pro žalovaného, jakožto zájemce, nevystopoval, neboť se zde jednalo o zasílání různých stanovisek, jakož i o diskuse ohledně zajištění (zástavním právem), o nabídky zajištění, o dotazy ohledně výše zadlužení, dále o různé žádosti o informace, dále o žádosti o zpracování nabídek, též o návrhy dalšího postupu, o žádosti o spolupráci a podobně, ovšem nikde v této korespondenci není obsažen zřetelný a jednoznačný pokyn zájemce (žalovaného), udělený žalobci, jako zprostředkovateli, k obstarání nějaké konkrétní záležitosti, přičemž soud též doplnil dokazování i výslechem svědkyně, JUDr. [jméno] [příjmení], když, v této souvislosti, zjistil soud níže popsané skutečnosti. Ještě předtím však soud předesílá, že, především, považoval za nezbytné důkladně poučit žalobce o tom, že na něm leží důkazní břemeno, a to ohledně prokázání jeho primárního žalobního tvrzení o tom, že jeho nárok, na zaplacení částky 20 000 000 Kč s příslušenstvím, kterážto částka má představovat nárok na odměnu ze zprostředkovatelské smlouvy, kterou měli účastníci tohoto řízení spolu uzavřít, je důvodný a tudíž po právu, když, jak již bylo naznačeno výše, tak z oné, byť dosti rozsáhlé, elektronické korespondence, založené do spisu ze strany žalobce, onen nárok nevyplýval. Na zmiňované poučení soudu, provedené v souladu s ust. § 118a, odst. 1 a 3, o.s.ř., pak žalobce reagoval svým podáním, ze dne 16. 2. 2021, jímž svá předchozí, a dlužno konstatovat, poněkud nekonzistentní, tvrzení sice doplnil, nicméně, soud však nakonec dospěl k závěru, že, vlastně, veškerá žalobní tvrzení se poněkud utápěla v jakési mnohomluvné bezradnosti a totéž v podstatě platí i o listinných důkazech, které soud sice provedl, ale z nichž důvodnost onoho nároku na zaplacení částky, ve výši 20 000 000 Kč, jakožto zprostředkovatelské odměny (provize), opravdu nevyplynul.

4. V této souvislosti soud konstatuje, že i když byl žalobce soudem obsáhle vyzván k doplnění a ke konkretizaci svých skutkových tvrzení i důkazních návrhů, a to ve vztahu k oněm základním bodům, o něž svůj nárok opíral, a tedy k tomu, co bylo přesně obsahem tvrzené zprostředkovatelské smlouvy, jaké konkrétní kroky byly, ze strany žalobce, v tomto ohledu, učiněny, na základě jakého ujednání měl žalobce poskytovat žalovanému ještě i konzultační služby, a též zajistit i onu právní a účetní prověrku, a za jakou odměnu, a to právě v souvislosti s onou právní i účetní prověrkou [právnická osoba], s níž žalobce, jak tvrdil, v souvislosti s předmětným projektem, vedl dlouhá jednání, a dále byl žalobce soudem poučen i o tom, že je nutno dotvrdit a doložit, zda tedy ona prověrka zmiňované [právnická osoba], pravděpodobně zaměřená na účetní doklady, apod., je či není součástí obsahu oné zprostředkovatelské smlouvy, resp., oné zprostředkovatelské odměny, ve výši 20 000 000 Kč, a na základě jakého konkrétního ujednání tedy, vlastně, [právnická osoba] měla předložit žalobci své účetní doklady, ke kontrole (zvláště když žalobce je soukromou obchodní společností a nikoliv Finančním úřadem), tak, k tomuto, však žádný jednoznačný listinný důkaz soudu, vlastně, předložen nebyl, když žalobce, navíc, nedoplnil svá tvrzení a též ani neoznačil důkazní návrhy takovým způsobem, z nějž by jeho nárok, na zaplacení oné částky 20 000 000 Kč, vůči žalobci, jednoznačně vyplynul.

5. Prakticky veškerá skutková tvrzení žalobce, o existenci i o obsahu jím tvrzené zprostředkovatelské smlouvy, resp., o ujednání o odměně, ve shora uvedené výši, s osobou žalovaného, totiž, po celou dobu trvání tohoto řízení, zůstávala ve zcela obecné rovině, neboť, namísto vyjasnění a zpřesnění oněch skutkových tvrzení, však žalobce, posléze, svá skutková tvrzení dokonce změnil, čímž tak žalobce dosáhl jen toho, že soud byl sice doslova zahlcen různou elektronickou korespondencí, ohledně zasílání různých písemností či memorand, požadavků či diskusí (viz výše – bod [číslo]), nicméně, z těchto listin však obsah a existence tvrzené zprostředkovatelské smlouvy, jež měla být sjednána se žalovaným, opravdu nevyplynuly.

6. Pokud se dále jedná o další listiny, obsahující Zprávu o účetní, stavebnětechnické a právní prověrce, tak tyto listiny rovněž ničeho nevypovídají o tvrzené existenci vztahu žalobce, jakožto zprostředkovatele, a žalovaného, jakožto zájemce o zprostředkování. Navíc, jak již bylo naznačeno výše, tak byť byl žalobce soudem poučen o tom, že je to on, kdo musí prokázat existenci i obsah onoho tvrzeného smluvního závazku, tak, ovšem, žalobce se velkou část svých tvrzení snažil prokazovat odkazem na jistý souhrn dokumentů, či svědeckých výpovědí, aniž by však vysvětlil, co konkrétně mají jednotlivé dokumenty prokazovat nebo k čemu, konkrétně, mají jím označení svědci vypovídat. Takový postup je však nepřípustný, na což byl, ostatně, žalobce výslovně upozorněn i nadepsaným soudem, a to na ústním jednání, konaném v uvedené věci dnem 19. 1. 2021. Žalobce, i přesto, však téměř všechna svá tvrzení hodlal neúnavně prokazovat svým účastnickým výslechem (tedy výslechem statutárního zástupce žalující společnosti, pana [jméno] [příjmení]), aniž by však osvědčil naplnění zákonné podmínky pro nařízení takového účastnického výslechu, a to podle § 131, odst. 1, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a tedy za situace, kdy tvrzené skutečnosti nelze prokázat jinak.

7. Žalobce však navrhoval provedení účastnického výslechu svého statutárního zástupce, jako důkazu, i k takovým tvrzením, k jejichž prokázání zároveň navrhoval provést i jiné důkazy, čímž tak, vlastně, tvrdil, že dotyčná tvrzení lze prokázat jinak, nežli pouze účastnickým výslechem, v důsledku čehož soud nakonec k provedení zmiňovaného účastnického výslechu nepřistoupil, když soudu nebylo nikdy objasněno, která konkrétní a jednoznačná žalobní tvrzení by tím měla být vlastně prokázána.

8. Žalobce sice navrhnul provedení účastnického výslechu svého statutárního zástupce k prokázání existence jím tvrzené zprostředkovatelské smlouvy, jejíž existenci ovšem žalovaný vehementně popíral, takže by se stejně jednalo o tvrzení proti tvrzení, nicméně, zároveň však žalobce tvrdil, že existence zmiňované smlouvy vyplývá i z předložené elektronické korespondence (viz výše – bod [číslo]), jejíž obsah však podepsaný soud vyhodnotil jako jakousi, spíše ne zcela závaznou, konverzaci, obsahující různé, a dosti často v obchodním světě používané, standardní floskule, aniž by však z takto předložených (a soudem k důkazu provedených) e-mailů zřetelně vyplynuly ony, zcela zřejmé, jednoznačné a konkrétní, kroky, směřující k realizaci určité, konkrétní, zprostředkovatelské činnosti, a to právě pro osobu žalovaného, když z dotyčných e-mailů vyplývají, jak již bylo naznačeno výše, pouze žádosti o spolupráci, různá memoranda, ovšem bez konkrétního a zcela jednoznačného obsahu, návrhy různých setkání či schůzek, atd., nicméně, tyto e-maily však postrádají naplnění konkrétních atributů zprostředkování nějaké koupě. V dotyčných e-mailech jsou sice zmínky o Smlouvě o převodu, nicméně, žádný z těchto dokumentů nehovoří ani o existenci jakéhokoliv smluvního vztahu, mezi žalobcem a žalovaným, jakož ani o tom, že by zde existoval jakýkoliv závazek žalobce poskytovat osobě žalovaného konkrétní zprostředkovatelské či konzultační, případně i jiné, služby.

9. Pokud žalobce tvrdil, že ona zprostředkovatelská smlouva, mezi ním a žalovaným, byla uzavřena dnem 2. 9. 2015, a to na osobní schůzce, k níž došlo v jednom pražském hotelu, a to mezi zástupcem žalobce, panem [jméno] [příjmení], a žalovaným, když tato smlouva, na základě podmínky, učiněné ze strany žalovaného, a to ohledně doplnění informací, nabyla účinnosti až teprve zasláním„ Investičního memoranda“ žalobcem, k čemuž došlo dne 10. 9. 2015, tak, ale, z onoho e-mailu ze dne 10. 9. 2015 (jehož existence byla mezi oběma stranami tohoto sporu nesporná), vůbec nevyplývá, že jeho předmětem je ujednání o zprostředkovatelském závazku žalobce, vůči žalovanému, a ani z něj nevyplývá ujednání o výši zprostředkovatelské odměny, nýbrž, pouze z něj vyplývá to, že jde o zaslání onoho memoranda, a to bez jakýchkoli dalších podrobností či závazků.

10. Po poučení, jehož se žalobci, ze strany podepsaného soudu, dostalo, však žalobce tvrdil zase to, že ona zprostředkovatelská smlouva měla být uzavřena (definitivně) již onoho dne 2. 9. 2015, a tedy ještě před zasláním onoho„ Investičního memoranda“ žalovanému (dne 10. 9. 2015), a tedy již bez jakýchkoli dalších podmínek. Text předmětného„ Investičního memoranda“ není ovšem ničím jiným, nežli zcela standardní, a povýtce obecnou, vizí jakési blíže neurčené budoucnosti, když, z této listiny, však rozhodně nevyplývá ani povinnost žalobce vytvořit pro žalovaného příležitost k uzavření smlouvy o převodu obchodních podílů, mezi společníky [právnická osoba] a osobou žalovaného, či s takovou osobou, kterou si žalovaný určí, jakož ani povinnost žalobce poskytnout žalovanému konzultační služby, při právní a ekonomické prověrce [právnická osoba] s. r. o., jakož i předmětných nemovitostí, které byly tehdy ve vlastnictví [právnická osoba], a též ani povinnost žalobce poskytnout žalovanému součinnost při přípravě oné Smlouvy o převodu a související smluvní dokumentace, a rovněž pak ani povinnost žalovaného poskytnout žalobci, a to právě v souvislosti se splněním zprostředkovatelského závazku, úplatu, která bude zahrnovat i onu odměnu za konzultační služby (aniž by bylo vůbec kdy zcela jasně konkretizováno, o jaký druh konzultací se mělo jednat, a k čemu), a taktéž z obsahu dotyčné listiny nevyplývá nic o existenci závazku obou stran tohoto sporu jednat o obsahu písemné smlouvy, kterou si žalobce a žalovaný, či jiná osoba, určená žalovaným, stanoví podmínky vzájemné spolupráce, na onom„ Projektu [ulice a číslo]“, v souvislosti s uzavřením oné Smlouvy o převodu. Z těchto listin, naopak, vyplynulo jen to, že žalobce, vlastně, do značné míry rezignoval, v rámci tohoto řízení, na svou předchozí snahu prokazovat existenci i obsah onoho tvrzeného smluvního ujednání, o zprostředkování, mezi žalobcem a žalovaným, když z uvedených listin plyne pouze to, že žalobce sice prováděl určitou činnost, spočívající, např., ve zjišťování určitých skutečností, kterážto činnost však, dle názoru soudu, nevykazuje ony kýžené atributy zprostředkovatelské činnosti, jež měla být, ze strany žalobce, vyvíjena právě ve prospěch žalovaného, jakožto zájemce.

11. Ve vztahu k ujednání o úplatě (odměně, resp., provizi) žalobce ve své žalobě tvrdil, že byl sjednán konkrétní způsob jejího určení, kdežto, následně, však tvrdil, že takový způsob sjednán nebyl. Ve vztahu k ujednání o spolupráci po uzavření Smlouvy o převodu žalobce v žalobě sice tvrdil, že existoval závazek stran (tj., žalobce a žalovaného) pokračovat ve vzájemné spolupráci na onom„ Projektu [ulice]“, zatímco následně tvrdil, že zde existoval pouze závazek jednat o obsahu písemné smlouvy, v důsledku čehož ovšem dospěl soud k závěru, že ona předchozí žalobní tvrzení o existenci závazku žalovaného, plynoucího z oné zprostředkovatelské smlouvy, a vyjádřeného onou částkou ve výši 20 000 000 Kč, následně začala vykazovat dosti povážlivé trhliny. Později totiž žalobce tvrdil ještě i to, že, pokud jde o onu písemnou smlouvu, tak ta měla údajně upravovat či vymezovat způsob spolupráce mezi žalobcem a osobou odlišnou od žalovaného, čímž ovšem začala vykazovat ony povážlivé trhliny dokonce i ta konstrukce žalobce, a to ohledně toho, že je to právě osoba žalovaného, kdo je, v rámci tohoto sporu, pasivně věcně legitimován.

12. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tedy soud přisvědčil žalovanému, a to v tom, že existenci určité smlouvy, s určitým obsahem, opravdu nelze dokládat či prokazovat pouze výkonem činnosti, která by pod takovou smlouvu mohla být subsumována, nýbrž, existenci určité smlouvy je nutno prokazovat tím, že vyjdou najevo takové skutečnosti, jež je navíc nutno přesně pojmenovat, které by nepochybně svědčily o existenci úmyslu obou stran spolu uzavřít smlouvu s konkrétním obsahem, tedy s vymezením konkrétních práv i povinností a též i s vymezením způsobu určení sjednané odměny. V tomto konkrétním případě však všechny tyto atributy zjevně chybí.

13. Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno výše (viz body [číslo] – [číslo]), se proto podepsaný soud nemohl ztotožnit s tvrzením žalobce, a to v tom směru, že onen tvrzený obsah smlouvy (který ovšem byl tvrzen, dle názoru soudu, nedostatečně) lze prokázat účastnickým výslechem zástupce žalobce, pana [jméno] [příjmení], a též i následným jednáním stran podle ust. § 556, o. z., neboť, v dané věci, dokazování obsahu, resp., existence, oné zprostředkovatelské smlouvy splývá s dokazováním splnění povinností z této smlouvy, když žalobce odvozoval obsah smlouvy jen z toho, že došlo k jejímu plnění, a to pouze z jeho strany. Tyto úvahy jsou však poněkud nepřípadné, neboť ustanovení § 556, odst. 2, o. z., obsahuje interpretační pravidlo projevu vůle. Žalobce však neprokázal existenci jakéhokoliv projevu vůle, jehož interpretací by bylo možno se zabývat, když, jak již bylo řečeno výše, původně tvrdil, že, ve vztahu k ujednání o úplatě (odměně) žalobce, byl sjednán konkrétní způsob jejího určení, kdežto následně tvrdil, že takový způsob sjednán nebyl. V této souvislosti, pokud jde o výši zmiňované odměny, bylo dokonce soudu, ze strany žalující, poskytnuto sdělení i v tom smyslu, že výši takto požadované odměny žalobce odvodil i z jemu známých informací o objemu majetku, s nímž žalovaný disponuje. Tím ovšem dal žalobce soudu, vlastně, najevo to, že žádná dohoda, alespoň o způsobu určení oné zprostředkovatelské odměny, natož pak o její výši, mezi žalobcem a žalovaným sjednána nebyla, což tak, logicky, nutně vede i k závěru v tom smyslu, že mezi žalobcem a žalovaným k uzavření smlouvy o zprostředkování nedošlo.

14. Podepsaný soud je tudíž toho názoru, že, ze shora zmiňované elektronické korespondence (viz výše – bod [číslo]), vlastně vyplývá pouze to, že sice probíhala určitá jednání, ve smyslu realizace možností odkupu předmětných nemovitostí, např., formou převodu obchodních podílů v různých společnostech, či ve smyslu jakési budoucí spolupráce (poněkud ne zcela jasných obrysů), nicméně, z těchto listin však vyplynulo to, že vlastně žádný smluvní vztah, mezi žalobcem a žalovaným, pokud jde o sjednání smlouvy o zprostředkování, za provizi v částce 20 000 000 Kč, neexistoval, zvláště když se, právě o takovém smluvním vztahu, žádná z těch osob, které se zúčastnily oněch jednání, jak vyplynulo z předmětné elektronické korespondence, nikdy ani nezmínila.

15. Samotnou existenci smluvního ujednání, s určitým obsahem, tedy nelze prokazovat pouze tvrzením, že jedna ze smluvních stran vykonávala jistou činnost, která by mohla pod dikci takové smlouvy spadat, když zde evidentně chybí důkazy o tom, co bylo prvotním impulzem k realizaci takové činnosti. Žalobce sice tvrdil, že to bylo setkání s panem [jméno] [jméno] [příjmení], který byl jednatelem již zmiňované [právnická osoba] s.r.o., a jenž, prostřednictvím [právnická osoba] HOLDING S. A., vlastnil minoritní obchodní podíl, ve výši 20%, v oné [právnická osoba], když majoritním společníkem zmiňované společnosti byla [právnická osoba] S. A., s obchodním podílem v rozsahu 50% (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků a též i z úplného výpisu z obchodního rejstříku). Dále žalobce tvrdil, že takovým dalším hlavním impulzem k jeho činnosti bylo setkání se žalovaným, jemuž žalobce chtěl zprostředkovat koupi [právnická osoba], a tím i oněch nemovitostí, v ulici [ulice], v [obec a číslo], v katastrálním území Josefov. To, co žalobce chtěl, či hodlal, realizovat, však nemá žádnou oporu v provedeném dokazování, a to v tom směru, že by tyto jeho činnosti byly, či měly být, realizovány právě pro žalovaného. I kdyby totiž žalobce skutečně vykonával takovou aktivitu, kterou by bylo možno nazvat zprostředkovatelskou nebo konzultační činností, pro žalovaného, což ovšem nebylo prokázáno, tak, samozřejmě, žalobce mohl takovou aktivitu vykonávat na základě různých smluvních ujednání a též třeba i bez smluvního ujednání (např., pro bono). Existenci a ani obsah žádného smluvního ujednání, ve smyslu uzavření smlouvy o zprostředkování, však nelze, z oněch aktivit žalobce, prezentované prostřednictvím obsahu oněch, již shora zmiňovaných, e-mailů, vůbec vystopovat a není z toho možno dovodit ani to, k čemu by se tedy měla zavázat druhá smluvní strana (tedy žalovaný) a rovněž ani není možno posoudit, zda žalobce skutečně vykonal to, k čemu se zavázal on sám, když jeho žalobní tvrzení vyhodnotil soud jako poněkud nekonzistentní i jako poněkud vnitřně rozporná, jak již bylo shora naznačeno, zvláště když žalobce tvrdil i to, že, na základě oné zprostředkovatelské smlouvy, měl poskytovat plnění třetí osobě (a tedy, že, na onu tvrzenou zprostředkovatelskou smlouvu, je třeba aplikovat ustanovení o. z., o smlouvě ve prospěch třetí osoby), když, předtím, ovšem tvrdil, že hodlá prokazovat poskytnutí plnění ve prospěch žalovaného, což mu ovšem nebránilo v tom, aby z toho dovozoval i závazek osoby jiné, čímž tak znovu sám, vlastně, jaksi zpochybňoval existenci pasivní legitimace žalovaného, v rámci tohoto řízení.

16. Žalobce byl nadepsaným soudem výslovně vyzván k doplnění tvrzení i důkazních návrhů, a to ohledně onoho smluvního ujednání o odměně, za jím vykonávané činnosti, a byl též poučen, že musí prokázat sjednání odměny skutečně se žalovaným. Žalobce, v reakci na toto poučení, poté uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným bylo ujednáno, že žalobce, za splnění zprostředkovatelského závazku, obdrží od žalovaného úplatu (která měla zahrnovat i onu úplatu za konzultační služby) a dále, že o úplatnosti předmětného vztahu svědčí i domněnka podle § [číslo], odst. 2, o., z., když své tvrzení o existenci ujednání o úplatě navrhnul žalobce prokázat opět svým účastnickým výslechem, nicméně, soudu však není zřejmé, jak může o úplatnosti vztahu mezi žalobcem a žalovaným svědčit domněnka podle ust. § 2445, odst. 2, o. z., když z předmětného ustanovení vyplývá, že je-li, již při uzavření smlouvy, kterou se jedna strana zaváže obstarat druhé straně příležitost k uzavření smlouvy s třetí osobou, z okolností zřejmé, že za obstarání bude požadována odměna, má se za to, že byla uzavřena smlouva o zprostředkování. Žalobce však neprokázal existenci jakéhokoliv smluvního ujednání (resp., kontrakčního procesu), ohledně toho, že by se, vůči žalovanému, zavázal ke zprostředkovatelské činnosti, za konkrétně definovaných podmínek, a natož pak existenci takového ujednání, kterým by se žalobce zavazoval obstarat žalovanému příležitost k uzavření konkrétní smlouvy. Soud tedy přisvědčil názoru žalovaného, předestřenému v tom smyslu, že zde neexistuje takové smluvní ujednání, na které by se mohla tato domněnka vztahovat, a proto ani není možné posuzovat to, co bylo či nebylo„ z okolností zřejmé“.

17. Soud tedy hodlal, především, s ohledem na shora popsané skutečnosti, a to v souladu s ust. § 118a, odst. 1 a 3, o.s.ř., v souvislosti s nezbytností, vyvstalou na straně žalobce, doplnit žalobní tvrzení, jakož i důkazní návrhy, vyjasnit celou situaci tak, aby bylo zřejmé, k jakým konkrétním závazkům se tedy žalobce i žalovaný, vzájemně, zavázali, čímž tak žalobce měl možnost vyvrátit ono obranné tvrzení žalovaného o tom, že mezi ním a žalobcem k uzavření zprostředkovatelské smlouvy nedošlo. Tuto možnost však žalobce nikterak přiléhavě nevyužil, jelikož, jak již bylo řečeno výše, tak žalobce svá původní tvrzení následně měnil, čímž je zároveň i poněkud rozmělňoval, byť, dle ustanovení § 79, odst. 1, a § 101, odst. 1, o.s.ř., má každý účastník, vždy, povinnost tvrzení, přičemž, dle ustanovení § 118b, odst. 1, věta druhá, o.s.ř., pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech, významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. Dle ustanovení § 118b, odst. 1, o.s.ř., věta třetí, k později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést. Občanský soudní řád je, pokud jde o sporná řízení, veden, mj., principem projednacím a principem koncentrace řízení. Podle ustanovení § 120, odst. 1, o.s.ř., jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení a soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Zásadně proto platí, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je věcí účastníků řízení. Práva účastníků a současně i zájem na projednání věci jsou pokryty poučovací povinností soudu, pro případ, že skutková tvrzení a důkazní návrhy jsou neúplné. Následky, spojené s neunesením břemene tvrzení a důkazního břemene, po řádném poučení soudu, pak nese účastník řízení (viz nález Ústavního soudu ČR - sp. zn. II. ÚS 397/06). Předpokladem důkazní povinnosti je tedy tvrzení skutečností účastníkem (§ 101, odst. 1, písm. a, o. s. ř.). Teorie procesního práva, v této souvislosti, hovoří o břemeni tvrzení. Mezi povinností tvrzení a povinností důkazní je úzká vzájemná vazba. Jestliže účastník nesplní svou povinnost tvrdit skutečnosti, rozhodné z hlediska hypotézy právní normy, pak, zpravidla, ani nemůže splnit svou důkazní povinnost. Jinými slovy řečeno, tak nesplnění povinnosti tvrzení, tedy neunesení břemene tvrzení, má pak za následek to, že skutečnost, kterou účastník vůbec netvrdil, a která nevyšla, ani jinak, v řízení najevo (například dotazováním ze strany soudu), zpravidla nebude předmětem dokazování (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR - sp. zn.: 29 Odo 1014/2003 a sp. zn.: 29 Odo 953/2004).

18. V daném případě, nad rámec toho, co bylo uvedeno výše, lze tedy konstatovat, že argumentace žalobce onou domněnkou (viz výše – bod [číslo]), a to ohledně toho, že se žalobce zavázal obstarat druhé straně (žalovanému) příležitost k uzavření smlouvy s třetí osobou, a to za úplatu, je poněkud nepřípadná i z toho důvodu, že žalobce sice tvrdil, že odměna výslovně ujednána byla, což je ovšem zase v rozporu s tím, když uvedl, že výši odměny dovodil i z jemu známých údajů o majetkových poměrech žalovaného, a též pak tvrdil i to, že výše odměny vlastně ujednána nebyla. Je ovšem zřejmé, že lze tvrdit buď to, že odměna výslovně ujednána byla, anebo to, že bylo z okolností zřejmé, že odměna bude požadována, ale nemůže být pravdou obojí současně, přičemž žalobce nikdy jednoznačně soudu nesdělil, kterou z těchto dvou možností si zvolil.

19. Skutečnosti, sumarizované v bodu [číslo] však nepředstavují jediný rozpor ve tvrzeních žalobce, ohledně ujednání o odměně. Žalobce sice tvrdil, že esenciální náležitostí tvrzené smlouvy bylo ujednání o tom, že žalobce obdrží, od žalovaného, za svou zprostředkovatelkou činnost a konzultační služby, obvyklou odměnu, kalkulovanou z tržní hodnoty oněch nemovitostí (v ulici [ulice]), ale, poté tvrdil, jak již bylo naznačeno výše, že nebyla sjednána výše úplaty a ani způsob jejího určení, pročež je nutné aplikovat ust. § 1792, o. z., a stanovit úplatu ve výši na trhu obvyklé. Následně žalobce, ovšem bez jakéhokoliv dalšího vysvětlení, uvedl zase to, že úplatu je stejně třeba odvozovat od obvyklé ceny předmětných nemovitostí, když předtím tvrdil, že předmětem dotyčné akvizice měly být podíly v oné [právnická osoba], přičemž soud je toho názoru, že hodnota (cena) těchto obchodních podílů by mohla být i poněkud jiná, nežli cena oněch nemovitostí, zvláště když, vlastně, i dle tvrzení samotného žalobce, měly být posuzovány účetní doklady zmiňované společnosti, její pohledávky a závazky, apod., což jsou všechno položky, které hodnotu takových obchodních podílů rozhodně ovlivnit mohou, čímž se ovšem podepsaný soud, s ohledem na argumentaci shora uvedenou, již nepovažoval za nutné zabývat, jelikož, jak již bylo naznačeno výše, tak žalobce neprokázal uzavření zprostředkovatelské smlouvy se žalovaným a též ani jeho pasivní věcnou legitimaci, byť žalobce byl, podepsaným soudem, v rámci provedené koncentrace tohoto řízení, rovněž výslovně vyzván i k doložení pasivní věcné legitimace žalovaného. V reakci na toto poučení žalobce uvedl jen to, že žalovaný je stranou oné, jím tvrzené, zprostředkovatelské smlouvy, přičemž toto tvrzení hodlal prokázat opět účastnickým výslechem, s tím, že takto tvrzený způsob nastavení smluvních vztahů je obvyklý, a rovněž i tvrzením, že jeden z účastníků oné elektronické korespondence (viz výše – bod [číslo]), advokát JUDr. [příjmení], při vyjednávání oné Smlouvy o převodu, údajně označoval žalovaného jako svého klienta. Jak již bylo konstatováno shora, tak žalobce však nepředložil jakýkoliv důkaz o samotné existenci oné zprostředkovatelské smlouvy, a proto se tedy soudu jevilo již jako zcela nadbytečné detailně se zabývat i tímto jeho dalším (a ničím nepodloženým) vysvětlením, a to ohledně toho, proč tedy měla být údajná zprostředkovatelská smlouva uzavřena přímo se žalovaným, když je zřejmé, že vlastně k jejímu uzavření (s nikým) vůbec nedošlo.

20. To, co bylo uvedeno v předchozím bodu ([číslo]) je totiž ovlivněno obsahem svědecké výpovědi paní [příjmení] [jméno] [příjmení], která uvedla, že, vlastně, pracovala pro společníky již zmiňované firmy ZEFFIRO, povýtce, jakožto tlumočnice, a to především pro pana [příjmení], když zároveň uvedla, že pan [jméno] [příjmení] (statutární zástupce žalobce) se od samého počátku prezentoval jako výhradní zájemce o koupi dotčených nemovitostí, resp., obchodních podílů (v tomto ohledu svědkyně přesně nevěděla, čeho se předmětná akvizice měla týkat), a že to byl tedy on, kdo představil svůj zájem o dotyčnou akvizici, jakožto potenciální kupující, a že tato svědkyně nikdy neslyšela o tom, že by se někdy vedly hovory v tom smyslu, že by pan [jméno] [příjmení] pracoval jako zprostředkovatel pro někoho jiného. Poté svědkyně uvedla, že, následně, se sice hovořilo o nějakém jiném zájemci, avšak nepotvrdila, že by věděla něco o tom, že by pan [příjmení] (případně žalobce) vykonával nějakou zprostředkovatelskou činnost pro žalovaného. Tato svědkyně, kterou označil sám žalobce, tudíž žalobní tvrzení, o existenci zprostředkovatelské smlouvy, jež měla být uzavřena mezi žalobcem a žalovaným, rovněž nepotvrdila.

21. Pokud jde o tvrzení žalobce o tom, že průběh uzavření oné zprostředkovatelské smlouvy je obvyklým způsobem průběhu obdobných obchodů, a tedy, že je jakousi obchodní zvyklostí, že majitel investiční skupiny, což je, v tomto případě, žalovaný (což bylo mezi oběma stranami rovněž nesporné), na sebe osobně převezme závazek, dosahující výše dvou desítek milionů Kč, a to za plnění, které má obdržet jiná právnická osoba, hodnotí soud jako poněkud neobvyklé, a to z toho důvodu, že, z obvykle prezentovaných okolností, jež jsou soudu známy, z jeho dosavadní činnosti, taková konstrukce přece jen dosti značně vybočuje. I kdyby tedy onen advokát, JUDr. [příjmení], označoval žalovaného jako svého klienta, a i kdyby, při vyjednávání oné Smlouvy o převodu (tj., v období prosinec 2015 - září 2016), tento advokát vystupoval jako jeho zástupce, tak ani tato skutečnost však není s to, dle názoru soudu, prokázat akt uzavření oné zprostředkovatelské smlouvy, mezi žalobcem a žalovaným, a to, nota bene, již v září 2015. Z písemného Prohlášení JUDr. [příjmení], jímž soud rovněž doplnil dokazování, vyplynulo pouze to, že, v rámci vyjednávání o dotyčné akvizici, tento advokát jednal jakožto právní poradce a zástupce společností ze skupiny KAPRAIN, zejména kupujícího - [právnická osoba] ESTATE HOLDING LIMITED. Tuto skutečnost pak plná moc, udělená JUDr. [příjmení], ze strany kupujícího ([příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno]), ze dne 13. 9. 2016, rozhodně nevyvrací, jak se mylně domníval žalobce, když mezi účastníky tohoto řízení bylo nesporným, že tato plná moc byla jmenovanému advokátovi udělena před podpisem Smlouvy o převodu a dalších dokumentů, souvisejících s vypořádáním dotyčné akvizice, když byla udělena právě za účelem podpisu těchto dokumentů, jak je z této plné moci patrno, v důsledku čehož tak soudu není zřejmé, co je na tom podezřelého, jak naznačoval žalobce, zvláště když ona Smlouva o převodu byla uzavřena ve formě Notářského zápisu (tato skutečnost byla mezi oběma stranami rovněž nesporná), což nepochybně předložení plné moci, k takovému úkonu udělené, vyžadovalo, takže soud na tom ničeho neobvyklého neshledává.

22. Jak již bylo naznačeno výše, tak, pokud se ještě jedná o onu, již shora několikrát zmiňovanou, e-mailovou komunikaci (viz výše – bod [číslo]), tak v žádné z oněch e-mailových zpráv, založených do spisu, není uvedeno, že by JUDr. [příjmení] jednal jakožto zástupce osoby žalovaného. Pokud se v některých zprávách JUDr. [příjmení] zmiňuje klientovi, tak ani tato poznámka však ničeho o fyzické osobě žalovaného neprokazuje. Všechny tyto pochybnosti, naznačované žalobcem, byly navíc rozptýleny písemným Čestným prohlášením JUDr. [příjmení], ve kterém tento advokát výslovně potvrzuje, že, v souvislosti s dotyčnou akvizicí, vystupoval jako právní poradce obchodních společností ze skupiny KAPRAIN, primárně kupujícího (viz výše – bod [číslo]), a nikoliv jako právní poradce či zástupce žalovaného (zjištěno z listiny, obsahující Čestné prohlášení JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], ze dne 7. 5. 2021).

23. Z výše uvedených skutečností, tedy, jak již bylo shora několikrát naznačeno, plyne, že žalobce neunesl své důkazní břemeno, a to ohledně prokázání existence zprostředkovatelské smlouvy, a tedy ohledně existence závazku žalobce poskytovat zprostředkovatelské či konzultační služby žalovanému a ani ohledně existence závazku žalovaného uhradit mu, za jeho činnost, odměnu, ve výši 20 000 000 Kč. A i když žalobce soudu poskytl soupis jistých činností, které měl provádět, v rámci svého závazku k poskytování zprostředkovatelské činnosti a konzultačních služeb, tak ani tento přehled neprokazuje existenci jím tvrzené zprostředkovatelské smlouvy, a rovněž ani to, že by žalobce vykonával zprostředkovatelskou činnost či konzultační služby přímo pro žalovaného.

24. Ve shora uvedených souvislostech tedy soud vyhodnotil, jakožto přesvědčivé, svědectví JUDr. [jméno] [příjmení], a to o tom, že žalobce se, vlastně, v rámci oněch vyjednávání o dotyčné akvizici, sám angažoval jakožto potenciální obchodní partner onoho budoucího„ Projektu [ulice]“, což je i v logickém kontextu s tím, co, v rámci své obrany, tvrdil i žalovaný, že tedy žalobce měl zájem o pozici developera tohoto projektu. Toto obranné tvrzení je pak podepřeno i listinnými důkazy, z nichž vyplynul charakter vztahu žalobce a oné skupiny KAPRAIN (viz výše – bod [číslo]), což je e-mailová komunikace, zachycující vyjednávání o uzavření Smlouvy o spolupráci a Smlouvy o developmentu, které měly tuto budoucí spolupráci, mezi žalobcem a společnostmi ze skupiny KAPRAIN, upravovat, což, koneckonců, potvrzuje i ono„ Investiční memorandum“ (viz výše – bod [číslo]), v němž žalobce představuje svůj developerský projekt, a totéž pak potvrzuje i e-mailová komunikace pana [jméno] [příjmení] se žalovaným, která je věnována zvažovaným parametrům onoho budoucího„ Projektu [ulice]“ (zjištěno z e-mailu ze dne 15. 12. 2015 a dále z e-mailu ze dne 4. 1. 2016). Výše zmiňovaná e-mailová komunikace (viz bod [číslo]) však, dle názoru soudu, rozhodně neodráží výkon takové činnosti, prováděné žalobcem, pro osobu žalovaného, kterou by bylo možno nazvat zprostředkováním, a pokud se dále jedná o e-mailovou komunikaci, vedenou mezi, již shora zmiňovaným, JUDr. [příjmení], zástupcem kupující strany ([příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno]), a JUDr. [příjmení], zástupcem prodávající strany, tak, ani z obsahu této komunikace, zprostředkovatelský závazek, sjednaný mezi žalobcem a žalovaným, nevyplývá.

25. Žalovaný navíc doložil, že, jakožto zástupce prodávajících, při vyjednávání podmínek předmětné akvizice, vystupoval pan [jméno] [jméno] [příjmení], který Smlouvu o převodu, jakožto zástupce těchto subjektů, rovněž i podepsal (zjištěno ze Smlouvy o převodu). Žalobce pak netvrdil, natož aby se to snažil prokazovat, že by s panem [příjmení] vůbec kdy jednal. Z elektronické komunikace, vedené mezi JUDr. [příjmení] a panem [příjmení], týkající vyjednávání podmínek dotyčné akvizice, vyplývá pouze to, že spolu oba tito pánové vyjednávali až do završení předmětné akvizice, ovšem bez účasti žalobce (zjištěno z e-mailu, ze dne 27. 6. 2016, v němž pan [příjmení] popisuje začátek vyjednávání, a též zjištěno i z e-mailu, ze dne 23. 9. 2026, v němž tentýž pan [příjmení] popisuje jeho úspěšné ukončení). Z této komunikace tedy vyplývá, že vyjednávání o podmínkách uskutečnění dotyčné akvizice započala až v květnu roku 2016 a zjevně byla vedena bez účasti onoho pana [příjmení], jakožto zástupce minoritního společníka, na jehož účast v daném projektu se však žalobce opakovaně odvolával, a s nímž měl udržovat nadstandardní vztahy, a rovněž tato vyjednávání probíhala i bez účasti žalobce. Tato vyjednávání pak zjevně vyústila v onu Smlouvu o převodu, když, z takto doloženého průběhu oněch jednání, vyplynulo i to, že onen pan [příjmení], jakožto zástupce subjektu, který byl pouze menšinovým společníkem (prostřednictvím [právnická osoba] HOLDING S.A.) ve [právnická osoba], určitě nemohl mít rozhodující slovo při vyjednávání o společných podmínkách dotyčné akvizice i Smlouvy o převodu, což, koneckonců, nakonec připustil i sám žalobce. V této souvislosti soud podotýká, že žalobce pak netvrdil ani to, že by, právě v důsledku jeho zprostředkovatelské činnosti, došlo k uzavření oné Smlouvy o převodu i s dalšími prodávajícími (tedy se [právnická osoba]. International S.A. – podíl 30% ve [právnická osoba], a se [právnická osoba] S.A. – podíl 50% ve [právnická osoba]). Tento závěr rovněž vyplývá již ze zmiňovaného e-mailu pana [příjmení] - ze dne 27. 6. 2016, založeného do spisu, spolu s překladem do češtiny, jakož i z jeho dalšího, rovněž již zmiňovaného, e-mailu, ze dne 23. 9. 2016, taktéž založeného do spisu, opět spolu s překladem do češtiny.

26. Pokud se pak ještě jedná o ony konzultační služby, tak žalobce tvrdil, že, dne 24. 11. 2015, pro žalovaného zpracoval účetní i právní prověrku [právnická osoba] a dotčených nemovitostí a rovněž i stavebnětechnickou prověrku následného projektu, kterou založil do spisu. Žalovaný tvrdil, že o tyto služby žalovaný žalobce nepožádal a žalobce pak nedoložil, že by jej o vypracování tohoto dokumentu kdokoliv požádal, a též nedoložil ani to, že by tento dokument byl předán žalovanému. Logicky pak z toho tedy vyplývá, že žalobce zpracoval či nechal zpracovat tento dokument z vlastní iniciativy, a tedy bez požadavku žalovaného, či nějakého subjektu ze skupiny KAPRAIN, přičemž, ale, ani z tohoto dokumentu existence tvrzeného zprostředkovatelského závazku nevyplývá. V této souvislosti soud konstatuje, že žalobce si, navíc, musel být velmi dobře vědom i toho, že skupina KAPRAIN prováděla svou vlastní prověrku, což, naprosto jasně, vyplývá z obsahu e-mailu ze dne 10. 11. 2015, ve kterém advokát žalobce, Mgr. [příjmení], navrhuje„ vzájemné informování o výsledcích souběžně prováděného právního DD“.

27. Z činností, prezentovaných žalobcem, tedy, dle názoru podepsaného soudu, vůbec nevyplývá, že by žalobce pracoval, jako zprostředkovatel, pro žalovaného, jakožto zájemce. Celá jeho konstrukce navíc postrádá logiku, a to v návaznosti na to, že žalobce, od počátku, tvrdil, že důvodem k zahájení jeho činnosti by ony nadstandardní vztahy s panem [příjmení], zástupcem onoho minoritního společníka ve [právnická osoba], což nakonec soud přivedlo k tomu, že žalobce celý souběh událostí interpretuje vlastně naopak, neboť, logicky, z toho, co žalobce tvrdil i doložil, vyplývá, jakožto mnohem přijatelnější varianta, to, že žalobce vlastně pracoval pro pana [příjmení] a nikoliv pro žalovaného. Byl to totiž žalobce, kdo tvrdil, že oslovil žalovaného, s určitou nabídkou odkupu obchodních podílů ve [právnická osoba], přičemž z provedeného dokazování vyplynulo, že dotyčné obchodní podíly koupila [právnická osoba] ESTATE HOLDING LIMITED (toto bylo ostatně rovněž mezi účastníky tohoto sporu nesporným). Pokud si vyložíme pojem„ obstarání příležitosti k uzavření smlouvy“ či pojem„ vytvoření příležitosti k uzavření smlouvy“, tak, z jazykového výkladu těchto pojmů, lze dospět k závěru, že se jedná o takovou aktivitu, jejímž naplněním je vyhledání třetí osoby, se kterou může zájemce smlouvu uzavřít. Žalobce však nikdy netvrdil, že by pro žalovaného vyhledával zájemce za účelem uzavření smlouvy, ale, v podstatě, tvrdil pouze to, že, jistým způsobem, jaksi vypomáhal při vyjednávání o dotyčné akvizici a že, tedy i díky jeho aktivitě, došlo k uzavření oné Smlouvy o převodu. Pak lze ale uzavřít, že žalobce pracoval, jakožto zprostředkovatel, vlastně pro pana [příjmení], jakožto zájemce, a nikoliv pro žalovaného, jakožto zájemce, neboť to byl žalovaný, koho žalobce, jak ostatně sám tvrdil, seznámil s možností realizace dotyčné akvizice, takže to byl žalovaný, kdo byl vlastně onou třetí osobou, kterou žalobce vyhledal, pro zájemce (pana [příjmení]), a to za účelem vytvoření příležitosti k uzavření oné Smlouvy o převodu. Žalobce tedy pracoval, jakožto zprostředkovatel, dle názoru soudu, pro pana [příjmení], a proto měl onu odměnu či provizi požadovat po něm, či, případně, i po dalších společnících [právnická osoba], kteří tak opravdu mohli mít, z činnosti žalobce, určitý majetkový prospěch, ale, nikoliv po žalovaném, kterého žalobce vlastně vyhledal, jakožto onu třetí osobu, a jemuž nabídl možnost uzavření dotyčné smlouvy, a to za účelem získání předmětných nemovitostí (či obchodních podílů ve [právnická osoba]). Jakákoliv jiná konstrukce by totiž zcela postrádala logiku, a pokud tedy žalobce celý tento případ jaksi pootočil a zaměnil úlohy jednotlivých aktérů, a to tak, že tedy soudu nebylo zcela zřejmé, jak již bylo shora konstatováno, proč tedy vlastně žalobce prováděl některé úkony i bez toho, že by jej o ně žalovaný vůbec kdy požádal, tak právě proto na celém popisu oněch událostí, prezentovaném ze strany žalobce, řada skutečností spolu dohromady poněkud nekoresponduje, a to, např., pokud tedy žalobce odkazoval na to, že zpracoval přehled zisku projektu a že zpracoval i rozpočet stavební části přehledu projektu, pak lze ovšem poukázat na to, že vypracování těchto dokumentů ani nespadá pod jím tvrzený závazek, kterým, dle jeho vlastních tvrzení, mělo být poskytování konzultačních služeb, a to v souvislosti se Smlouvou o převodu. Tyto dokumenty se totiž týkají již konkrétních parametrů budoucího Projektu [ulice], resp., developmentu tohoto projektu, což je obchodní příležitost, o kterou žalobce zřejmě usiloval. Tyto dokumenty tedy v podstatě tvořily obchodní nabídku žalobce. Je samozřejmě logické, že developer, usilující o získání obchodní příležitosti, představí parametry projektu, který zamýšlí vybudovat. Žalovaný, v této souvislosti, poukazoval na to, že, však, již není logické, za prezentování obchodní nabídky, požadovat odměnu, s čímž se podepsaný soud ztotožňuje, neboť takový požadavek rozhodně nelze označit jako požadavek na zaplacení odměny za zprostředkování.

28. Existenci onoho tvrzeného závazku žalobce k poskytování konzultačních služeb, ve prospěch žalovaného, neprokazují ani další úkony žalobce, spočívající, např., ve vypracování listiny, nazvané jako„ step-list“, takže ani ze Zprávy o výsledcích limitované právní prověrky, ze dne 13. 11. 2015, jakož ani z onoho e-mailu ze dne 10. 11. 2015 (viz výše – bod [číslo]), nelze vyvodit fakt uzavření zprostředkovatelské smlouvy, mezi žalobcem a žalovaným.

29. Jak již ovšem bylo naznačeno výše, tak žalobce však některé úkony přece jen provedl, avšak nebylo tedy jasné, jaká by byla jejich hodnota pro žalovaného, takže se, samozřejmě, nabízela možnost posoudit celou věc prizmatem jiné právní kvalifikace, a tedy prizmatem bezdůvodného obohacení, když žalobce neprokázal existenci oné zprostředkovatelské smlouvy, nicméně, pokud však nebyla postavena na jisto ona, vlastně i samotným žalobcem zpochybňovaná, pasivní věcná legitimace žalovaného, v rámci tohoto řízení, pak tedy, dle názoru soudu, nemělo žádného smyslu poučovat žalobce o nutnosti doplnit tvrzení i označit důkazní návrhy, ve smyslu nutnosti prokázat existenci bezdůvodného obohacení žalovaného, na úkor žalobce (a tedy dle ust. § 118a, odst. 2, o.s.ř.), když takový postup, vlastně, navrhoval i sám žalobce, a to pro případ, že by se mu nepodařilo prokázat uzavření oné zprostředkovatelské smlouvy, když takové bezdůvodné obohacení by mělo představovat určitou hodnotu, vyjádřenou v oněch zprostředkovatelských a konzultačních službách, provedených žalobcem, ve prospěch žalovaného, ale, protože žalobce neprokázal, že by žalovanému poskytoval zprostředkovatelské či konzultační služby a že by tedy, pro osobu žalovaného, vykonával i jiné činnosti, jež by mohly vést k jakémukoliv, penězi ocenitelnému, obohacení, na straně žalovaného, jakožto fyzické osoby, a že by tedy žalovaný, jakožto fyzická osoba, získal, na úkor žalobce, nějaký majetkový prospěch, pak tedy soud opravdu považoval takto naznačený postup za zcela nepřípadný a zbytečný.

30. S ohledem na pochybnosti o existenci pasivní věcné legitimace žalovaného, v rámci tohoto řízení, tedy soud uzavírá, že pokud žalobce skutečně vykonal určité činnosti, v souvislosti s uzavřením oné Smlouvy o převodu, pak by tedy bylo možné uvažovat o možnosti vzniku obohacení, v důsledku takové činnosti, ovšem pouze u stran zmiňované Smlouvy o převodu, tedy u strany kupující nebo u strany prodávající, ale žalovaný rozhodně stranou zmiňované smlouvy nebyl, a proto z toho nelze dovozovat přímý prospěch žalovaného. Kromě toho, z toho, co bylo uvedeno shora, vyplynulo, že žalobci se nepodařilo prokázat, že by vykonával ony činnosti na nějakou konkrétní objednávku, natož pak na objednávku žalovaného, takže lze uzavřít, že případný nárok žalobce, na vydání bezdůvodného obohacení, by byl, v souladu s ust. § 2997, odst. 1, věta druhá, o. z., vyloučen i tím, že žalobce, vlastně, veškeré své činnosti vykonával s vědomím, že to od něj žalovaný nepožadoval (neboť kdyby prokázal, že tak činil na objednávku žalovaného, pak by samozřejmě celá tato úvaha postrádala smysl).

31. Žalovaný, sice, v souvislosti s oním návrhem žalobce, na posouzení celé věci z pohledu bezdůvodného obohacení, vznesl, vůči tomuto případnému nároku, i námitku promlčení, kterou se však podepsaný soud, pro zjevnou nadbytečnost, již nezaobíral, a to právě s ohledem na důvodné pochybnosti o existenci pasivní věcné legitimace žalovaného, v rámci tohoto řízení. Ať již tedy, mezi žalobcem a žalovaným, došlo k někým schůzkám či k jednáním, ohledně shora zmiňované akvizice, pak ovšem žalobce neprokázal, že výsledky těchto jednání lze považovat za zprostředkovatelskou aktivitu žalobce, ve prospěch žalovaného, jakožto zájemce o zprostředkování, anebo za takovou majetkovou hodnotu, jejímž získáním by se právě žalovaný případně bohatil, a to na úkor žalobce.

32. Podle ust. § 2445, odst. 1, o. z. (zák. č. 89/2012 Sb.), se smlouvou o zprostředkování zprostředkovatel zavazuje k tomu, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou, přičemž zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi.

33. A protože tedy žalobce primárně neprokázal, že, mezi ním a žalovaným, skutečně došlo k uzavření smlouvy o zprostředkování, ve smyslu ust. § 2445, o. z., zvláště když nebyla na jisto postavena ani ona pasivní věcná legitimace žalovaného, v rámci tohoto řízení, a to pokud jde o možnost posoudit tuto věc pod zorným úhlem případného nároku na vydání bezdůvodného obohacení, pak tedy podepsanému soudu nezbylo, nežli rozhodnout tak, jak je shora uvedeno, v důsledku čehož tedy soud již nepovažoval za nutné provádět výslechy dalších osob, a tedy, kromě provedení účastnického výslechu žalobce, i provedení svědeckého výslechu pana [příjmení], jakož i oněch dalších osob, jež se vyjednávání o dotyčné akvizici zúčastnily, když žalobce soudu vlastně nikdy přesně nesdělil, k prokázání kterých konkrétních žalobních tvrzení, jež by bylo lze považovat za relevantní, by tyto osoby měly být slyšeny.

34. O nákladech řízení pak rozhodl podepsaný soud podle ust. § 142, odst. 1, o.s.ř., když procesně neúspěšnému žalobci uložil povinnost zaplatit, procesně úspěšnému žalovanému, který, v tomto sporu, byl právně zastoupen, náklady řízení, spočívající v nákladech právního zastoupení žalovaného advokátem, jež jsou tvořeny odměnou advokáta žalovaného, při sazbě mimosmluvní odměny, za každý jednotlivý úkon právní služby, ve výši 52 300 Kč, dle § 7 a § 8, vyhl. č. 177/1996 Sb. (Advokátního tarifu –„ AT“), z tarifní hodnoty 20 000 000 Kč, a to za celkem 7 úkonů právní služby: 1x převzetí a příprava zastoupení (dle § 11 odst. 1 písm. a, AT), 1x odpor s vyjádřením - ze dne 10. 3. 2020 (a následně ze dne 17. 3. 2020 - dle § 11 odst. 1 písm. d, AT), 1x písemné vyjádření žalovaného ve věci samé - ze dne 14. 4. 2020 (dle § 11 odst. 1 písm. d, AT), 1x další písemné vyjádření žalovaného ve věci samé - ze dne 14. 1. 2021 (dle § 11 odst. 1 písm. d, AT), 1x ještě i další písemné vyjádření žalovaného ve věci samé - ze dne 7. 5. 2021 (dle § 11 odst. 1 písm. d, AT), jakož i 2x účast advokáta žalovaného na soudním jednání - dne 19. 1. 2021 a dne 18. 5. 2021 (dle § 11 odst. 1 písm. g, AT), a celkem tedy ve výši 366 100 Kč, k čemuž je ovšem nutno připočíst ještě i 7x režijní paušál (tedy 7 paušálních náhrad výdajů advokáta), dle ust. § 13, odst. 4, AT, k uvedeným sedmi úkonům právní služby, a to po částce 300 Kč, a celkem tedy ve výši 2 100 Kč, s tím, že advokát žalovaného soudu doložil i to, že je plátcem DPH, a proto soud, do celkové částky, připadající na náhradu nákladů tohoto řízení, musel promítnout ještě i položku, spočívající v částce, připadající na 21 % DPH, z odměny advokáta a z paušálních náhrad výdajů, což tak představuje částku ve výši 77 322 Kč Celkem tedy činí náklady tohoto řízení, včetně DPH, částku ve výši 445 522 Kč.

35. O povinnosti žalobce, uhradit takto vypočtené náklady tohoto řízení, k rukám právního zástupce žalovaného, bylo rozhodnuto podle § 149, odst. 1, o.s.ř.. Soud tedy stanovil žalobci, pro splnění této jeho povinnosti, zákonnou, tedy 3-denní lhůtu (§ 160, odst. 1, o.s.ř.).

Poučení