18 C 29/2019 - 421

Rubrum

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vypořádání společného jmění manželů, eventuálně o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví takto:

Výrok

I. Z věcí ze zaniklého společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalobkyně přikazuje pozemek č. parc. [číslo] (na pozemku stojí stavba [adresa] [obec], rodinný dům, stavba je součástí pozemku), zapsaný na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] úřadu pro [anonymizováno], [stát. instituce].

II. Z věcí ze zaniklého společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalovaného přikazuje pozemek č. parc. [číslo] (na pozemku stojí stavba [adresa] [obec], rodinný dům, stavba je součástí pozemku), pozemek č. parc. [číslo], vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] úřadu pro [anonymizováno], [stát. instituce].

III. Žalovaný je povinen převzít závazek vyplývající ze Smlouvy o hypotečním úvěru [číslo] uzavřené dne 29. 6. 2015 mezi žalobkyní a žalovaným jako dlužníky a [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], jako věřitelem, s nesplaceným zůstatkem úvěru 1 853 551,08 Kč na jistině a 1 536,90 Kč na úrocích.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vyrovnání jeho podílu částku 614 087,30 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobkyně a žalovaný jsou povinni zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě na náhradě nákladů, které v řízení platil stát, částku 13 670 Kč tak, že každý z účastníků uhradí státu polovinu této částky.

VI. Žádný účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala vypořádání společného jmění účastníků, zaniklého právní mocí rozsudku o rozvodu účastníků ke dni 15.1.2018. Za součást společného jmění označila pozemek č. parc. [číslo] (na pozemku stojí stavba [adresa] [obec], rodinný dům, stavba je součástí pozemku), zapsaný na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] úřadu pro [anonymizováno], [stát. instituce] (dále jen„ nemovitosti [ulice]“), pozemek č. parc. [číslo] (na pozemku stojí stavba [adresa] [obec], rodinný dům, stavba je součástí pozemku), pozemek č. parc. [číslo], vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] úřadu pro [anonymizováno], [stát. instituce] (dále jen„ nemovitosti [ulice]“) a dluh vyplývající ze Smlouvy o hypotečním úvěru [číslo] uzavřené dne 29. 6. 2015 mezi žalobkyní a žalovaným jako dlužníky a [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], jako věřitelem (dále jen„ dluh z hypotečního úvěru“).

2. Dále žalobkyně v reakci na námitku žalovaného, že nemovitosti [ulice] netvoří součást SJM, navrhla, aby soud eventuálně rozhodl o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti [ulice]. Soud o změně žaloby rozhodl usnesením vyhlášeným při jednání konaném dne 26.5.2020 za přítomnosti obou účastníků řízení tak, že změnu žaloby postupem podle § 95 odst. 1 o.s.ř. připustil.

3. Žalovaný k žalobě v písemném vyjádření ze dne 13.12.2019 uvedl, že předmětem vypořádání jsou pouze nemovitosti, neboť movité věci mají již účastníci fakticky rozděleny. Žalovaný odkázal na notářský zápis sp, zn. NZ 108/ 2009, N 138/2009 sepsaný dne 14.5.2009 JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou v [obec], podle kterého se nemovitosti [ulice] staly součástí SJM účastníků a je třeba je vypořádat. Nemovitosti [ulice] se však nemohly stát součástí SJM účastníků a jsou toliko v podílovém spoluvlastnictví účastníků, neboť podle čl. pátého písmena a) uvedeného notářského zápisu bylo mezi účastníky dohodnuto, že„ pokud v budoucnu nabudou do vlastnictví nemovitosti, bude výhradním vlastníkem těchto nemovitostí ten, kdo smlouvu o převodu nemovitostí jako nabyvatel uzavře a podepíše. Pokud tuto smlouvu uzavřou a podepíší oba manželé, budou takto nabyté nemovitosti v jejich podílovém spoluvlastnictví, každý ideální jednou polovinou“. Hypoteční úvěr splácí pouze žalovaný, polovina každé splátky hypotéky tak představuje bezdůvodné obohacení žalobkyně, které žalovanému nezbyde než vymáhat.

4. V rámci dodatečné lhůty poskytnuté soudem účastníkům podle § 118a odst. 1 o.s.ř. po uděleném poučení o koncentraci řízení uplatnila žalobkyně tyto investice a vnosy: -) vnos ze SJM představující prostředky ze stavebního spoření synů [jméno] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [celé jméno žalovaného], vyplaceného po ukončení spoření na účet žalovaného, který s nimi výlučně nakládá. -) investice ze SJM na výlučný majetek žalovaného, který z prostředků SJM hradil na svůj výlučný závazek z úvěru [číslo] u [právnická osoba] na základě smlouvy ze dne 23.4.2004 za období od 16.4.2005 do 14.5.2009, tj. od uzavření manželství účastníků do podpisu notářského zápisu NZ 108/ 2009, N 138/2009 -) investice prostředků SJM na úhradu výlučných dluhů žalovaného, které měl žalovaný u svého otce a bratra ve výši 2 000 000 Kč 5. V rámci dodatečné lhůty poskytnuté soudem účastníkům podle § 118a odst. 1 o.s.ř. po uděleném poučení o koncentraci řízení uplatnil žalovaný tyto vnosy: -) vnos do prostředků SJM ve výši 459 379,50 Kč, představující hrazení splátek úvěru [číslo] za období od 14.5.2009 do úplného splacení úvěru v roce 2016 z výlučných prostředků žalovaného -) vnos ve výši 135 177,99 Kč představující doplatek úvěru [číslo] ze dne 30.4.2016 -) vnos ve výši 129 000 Kč, kterou představují splátky na překlenovací úvěr a úvěr ze stavebního spoření založený smlouvou [číslo] ze dne 26.10.2004, splácený po zúžení SJM účastníků z výlučných prostředků žalovaného -) vnos ve výši 43 200 Kč, představující úhradu za práce provedených na nemovitostech [ulice] panem [jméno] [příjmení] na fakturu [číslo] z výlučných prostředků žalovaného -) vnos ve výši 35 967 Kč představující úhradu za práce provedených na nemovitostech [ulice] společností [právnická osoba] z výlučných prostředků žalovaného -) vnos ve výši 44 072 Kč představující úhradu pojištění nemovitostí od roku 2010 do září 2019 z výlučných prostředků žalovaného -) vnos ve výši 11 990 Kč představující úhradu daně z nemovitých věcí, které v letech 2010 až do roku 2020 hradil žalovaný ze svých výlučných prostředků -) vnos ve výši 181 500 Kč představující úhradu provize na zakoupení nemovitostí [ulice], kterou žalovaný uhradil ze svých výlučných prostředků -) vnos ve výši 450 000 Kč představující splátku kupní ceny nemovitostí [ulice] uhrazenou z výlučných prostředků žalovaného -) vnos ve výši 1 733 936,82 Kč představující splátky dluhu z hypotečního úvěru uhrazené z výlučných prostředků žalovaného -) vnos ve výši 2 928 769 Kč představující prostředky z výlučného majetku žalovaného vynaložené na rekonstrukci nemovitostí [ulice] -) vnos ve výši 28 497 Kč představující úhradu pojištění nemovitostí od roku 2015 do současnosti z výlučných prostředků žalovaného -) vnos ve výši 9 900 Kč představující úhradu daně z nemovitostech věcí, kterou žalovaný hradil od roku 2016 ze svých výlučných prostředků 6. Dále žalovaný ve svém písemném závěrečném návrhu ze dne 17.12.2021 vznesl námitku disparity podílu, kterou odůvodnil tím, že nemovitosti [ulice] vložil žalovaný sám od sebe zcela nezištně do SJM, když je předtím za své prostředky koupil a svým přičiněním zrekonstruoval. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 22 Cdo 2480/2011 a navrhl, aby soud určil podíl žalovaného na majetku SJM ve výši 75% a podíl žalobkyně 25%.

7. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 20 C 326/2017 bylo zjištěno, že manželství účastníků uzavřené dne 16.4.2005 bylo rozvedeno rozsudkem č.j. 20 C 326/2017 -13 ze dne 15.1.2018, který nabyl právní moci dne 15.1.2018. Soud postupoval podle § 755 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), příčiny rozvratu manželství byly shledány na straně obou účastníků řízení.

8. Vzhledem k tomu, že SJM účastníků zaniklo jejich rozvodem ve smyslu § 736 o.z., jsou dány podmínky pro vypořádání dosud společných povinností a práv s tím, že nebylo zjištěno, že by k vypořádání majetku ze zaniklého SJM již došlo dohodou účastníků ve smyslu § 740 o.z. Současně soud konstatuje, že nárok na vypořádání SJM byl uplatněn v tříleté lhůtě stanovené § 741 o.z.

9. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda tvrzená aktiva a pasiva navržená účastníky k vypořádání skutečně představují součást zaniklého SJM. V této otázce soud vycházel jednak ze shodných skutkových tvrzení účastníků a z těchto provedených důkazů: seznam nemovitostí na LV – informace na internetových stránkách Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního, smlouva o hypotečním úvěru [číslo] ze dne 29.6.2015, Dodatek [číslo] Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 29.6.2015, notářský zápis sp. zn. NZ 108/ 2009, N 138/2009, kupní smlouva ze dne 31.7.2015, kupní smlouva ze dne 19.8.2015, výpis z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný ke dni 19.8.2015 na [list vlastnictví] v k. ú. [obec], návrh na vklad práv k nemovitosti ze dne 19.5.2009, kupní smlouva ze de 19.5.2009, ohlášení nové stavby k zápisu do katastru nemovitostí ze dne 18.8.2011, kolaudační rozhodnutí ze dne 28.2.2011, výslech účastníků.

10. Z těchto provedených důkazů byla učiněna tato skutková zjištění: dle seznamu nemovitostí na LV jsou nemovitosti [ulice] i nemovitosti [ulice] zapsány v katastru nemovitostí jako součást SJM účastníků. Z notářského zápis sp. zn. NZ 108/ 2009, N 138/2009 bylo zjištěno, že by byl sepsán dne 14.5.2009 JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou v [obec], a jeho obsahem je smlouva o rozšíření a zúžení stanoveného rozsahu společného jmění manželů [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalobkyně]. V čl. druhém této smlouvy žalovaný prohlásil, že je podle kupní smlouvy ze dne 26.3.2004, právní účinky vkladu vznikly ke dni 29.3.2004 pod V [číslo], výhradním vlastníkem nemovitostí zapsaných u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] k.ú. a [územní celek]: rodinného domu [adresa] postaveného na pozemku p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, část [územní celek], a pozemku p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, včetně veškerých součástí a příslušenství (tedy nemovitostí [ulice] – pozn. soudu). Manželé se dohodli na rozšíření SJM tak, že nemovitosti [ulice] se stávají předmětem jejich společného jmění manželů, a to za deklarovaného souhlasu zástavního věřitele ze smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 23.4.2004 [právnická osoba] Dále se manželé dohodli na zúžení stanoveného rozsahu společného jmění tak, že„ pokud v budoucnu nabudou do vlastnictví nemovitosti, bude výhradním vlastníkem těchto nemovitostí ten, kdo smlouvu o převodu nemovitostí jako nabyvatel uzavře a podepíše. Pokud tuto smlouvu uzavřou a podepíší oba manželé, budou takto nabyté nemovitosti v jejich podílovém spoluvlastnictví, každá ideální jednou polovinou. Budou-li nemovitosti nabyty do vlastnictví výstavbou, bude výhradním vlastníkem ten, na nějž bude vydáno kolaudační rozhodnutí. Ustanovení o podílovém spoluvlastnictví se pro případ výstavby použije přiměřeně. V případě výhradního vlastnictví nemovitosti bude jejich vlastník výhradně odpovídat i za závazky a dluhy, které se k vlastnictví těchto nemovitostí budou vztahovat.“ Dále bylo mezi manžely ujednáno, že„ každý z manželů bude výhradním vlastníkem veškerých finančních prostředků uložených na účtu, který bude veden na jeho jméno, popř. na vkladní knížce, resp. na účtu stavebního spoření, rovněž i veškerých majetkových nároků, cenných papírů a majetkových účastí získaných za trvání manželství, které budou evidovány na jeho jméno“ a že„ každý z manželů bude výhradně odpovídat za dluhy, které vznikly z právního úkonu, kde byl tento manžel uveden jako povinný, resp. dlužník, resp. které svým jménem jako dlužník převezme“. Smlouva byla uzavřena s platností od okamžiku jejího podpisu, pokud jde o nemovitosti [ulice], tak nabyla věcně právních účinků vkladu do katastru nemovitostí.

11. Z kupní smlouvy ze dne 31.7.2015 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi Ing. [jméno] [příjmení] a ing. [jméno] [příjmení] jako prodávajícími a účastníky řízení jako kupujícími, označenými ve smlouvě jako„ manželé [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalobkyně]“, předmětem smlouvy byly nemovitosti [ulice], kdy prodávající touto smlouvou převedli své spoluvlastnické právo, a to každý z prodávajících id. k těmto nemovitostem na kupující, a kupující tyto předmětné nemovitosti koupili a do svého společného jmění manželů přijali za sjednanou kupní cenu 3 000 000 Kč.

12. Z výpisu z Katastru nemovitostí prokazujícího stav nemovitostí evidovaný k datu 19.8.2015 bylo zjištěno, že k tomuto datu měli účastníci v majetku SJM pozemek p.č. st. 394, jehož součástí je stavba [adresa], rod. dům, stavba stojí na pozemku st. 394, pozemek p.č. st. 395, jehož součástí je stavba bez čp/če, garáž, stavba stojí na pozemku p.č. st. 395, a pozemek p. [číslo] vše zapsané na [list vlastnictví] v k. ú. [obec] (dále jen„ nemovitosti [obec]“). Z kupní smlouvy ze dne 19.5.2009 uzavřené mezi Obcí [obec] jako prodávajícím a manžely [jméno] a [celé jméno žalobkyně] jako kupujícími bylo zjištěno, že touto smlouvou účastníci nabyli do společného jmění manželů pozemek p. [číslo] v k.ú. [obec]. Z ohlášení nové stavby k zápisu do katastru nemovitostí bylo zjištěno, že dne 18.8.2011 účastníci požádali o zápis stavby rodinného domu stojícího na pozemku p.č. st. 394 a garáže na pozemku p.č. st. 395, k.ú. [obec], do katastru nemovitostí, kdy ve formuláři, na kterém bylo toto ohlášení podáno, vyznačili, že tyto stavby spadají do jejich SJM. Kolaudačním rozhodnutím Městského úřadu v Pelhřimově č.j. OV/120/2011-4 ze dne 28.2.2011 bylo povoleno užívání obou staveb. Ze smlouvy ze dne 19.8.2015 bylo zjištěno, že nemovitosti [obec] byly účastníky označenými ve smlouvě jako manželé prodány manželům [jméno] a [jméno] [příjmení] za kupní cenu 4 190 000 Kč, s tím, že část kupní ceny ve výši 3 000 000 Kč měla být zaplacena kupujícími na účet č. [bankovní účet] nejpozději do 5 dnů od podpisu této smlouvy a část kupní ceny ve výši 1 190 000 Kč měla být pro prodávající nejpozději do 18.9.2015 vložena do advokátní úschovy.

13. Ze smlouvy o hypotečním úvěru [číslo] ze dne 29.6.2015, ve znění jejího dodatku ze dne 29.6.2015 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] jako úvěrujícím a oběma účastníky jako úvěrovanými smlouva o hypotečním úvěru ve výši 2 550 000 Kč, a to za účelem pořízení nemovitostí [ulice].

14. V rámci svého výslechu žalobkyně k nemovitostem [ulice] uvedla: našla jsem je já a oslovila jsem žalovaného s tím, že by to mohlo být dobré místo k bydlení. S žalovaným jsme v té době spolu asi l rok nežili, ale měli jsme tak stále dobré vztahy. Já jsem konkrétně bydlela se syny v nemovitosti [ulice], manžel bydlel ve [obec]. Účel pořízení nemovitostí [ulice] byl takový, že se pořídí dům pro bydlení moje a synů a nemovitost v [příjmení] nebo ve [obec] se prodá. Potom se dohodlo, že prodávat se budou nemovitosti ve [obec]. Po prodeji tohoto domu se však dohoda změnila, takže já jsem zůstala bydlet v [příjmení] a do domu na ulici [ulice] se nastěhoval žalovaný a bydlí tam dodnes. Konkrétní dohodu o podmínkách, za kterých se prodají nemovitosti [obec] a pořídí nemovitosti [ulice], jsme neměli, ale protože nemovitosti [obec] byly v SJM, tak jsem předpokládala, že za stejných podmínek se získané peníze investují do nemovitostí [ulice]. Obě záležitosti tedy prodej nemovitostí [obec] a nákup nemovitostí [ulice] se řešily v souběhu, ale je pravdou, že jako první se koupily nemovitosti [ulice] a potom se prodávala [obec]. Peníze získané prodejem nemovitostí [obec], se převáděly na účet žalovaného, naše dohoda byla, že všechny tyto záležitosti bude řešit žalovaný, stejně jako úhradu kupní ceny za nemovitosti [ulice]. Pokud jde o rekonstrukci nemovitostí [ulice], tak konkrétní kroky rekonstrukce se mnou žalovaný neřešil, já jsem zde pobývala jenom výjimečně, takže jsem o rekonstrukci přehled neměla. [příjmení] dobré vztahy se žalovaným se zhoršily poté, co mu můj současný přítel oznámil, že se mnou má vztah, to bylo krátce po koupi nemovitostí [ulice]. V té době došlo ke zhoršení komunikace mezi mnou a žalovaným ze strany žalovaného, ten chtěl dokonce obnovit náš vztah, ale to jsem nechtěla a zůstala jsem bydlet v nemovitosti [ulice]. Pokud jsem dotázána, zda jsem žalovanému podepisovala nějaké listiny související s rekonstrukcí nemovitostí [ulice], tak uvádím, že jsem mu úplně na začátku podepsala územní plán a potom jsem mu ještě podepsala něco k rekonstrukci vstupu do garáže a pozemní úpravy. K hypotečnímu úvěru [číslo] žalobkyně uvedla, že: tento úvěr jsme si vzali společně z podnětu žalovaného, jeho účelem bylo získání prostředků jednak na koupi nemovitostí [ulice], jednak na jejich rekonstrukci, jak zněla naše dohoda.

15. V rámci svého výslechu žalovaný k nemovitostem [ulice] uvedl: Tyto nemovitosti objevila žalobkyně, zmínila se mi o nich na přelomu dubna a května 2015, kdy v té době jsme spolu již 2 roky nežili, nikoliv tedy l rok, jak uváděla žalobkyně. Žalobkyně projevila zájem o dům se zahradou, protože dům [ulice] je v městské zástavbě a není zde ani dvorek. V té době jsme skutečně měli dobré vztahy a chtěl jsem jí vyhovět, žalobkyně oslovila realitní kancelář a rozhodla se, že skutečně dům chce. Vyrazili jsme spolu do [obec] na jednání s realitní zprostředkovatelem, kde jsem na místě zaplatil 90 000 Kč. Asi během l týdne poté mi sdělil pan [příjmení], že už asi l rok udržuje s mojí ženou poměr, řekl mi doslova, že„ jsem frajer, že svojí ženě na odchodnou pořídím dům“, do té doby byl vztah mojí ženy a pana [příjmení] tajný. Když se žalobkyně o odtajnění vztahu dozvěděla, tak mi sdělila, že dům [ulice] už nechce a dosud vzniklé náklady mi uhradí, což skutečně učinila. Mě bylo líto zahodit už vynaložené peníze, tak jsem žalobkyni nabídl, že dům pořídím pro bydlení synů, mohla by to být také do budoucna zajímavá investice. Proto jsem pojal myšlenku, že bych dům rekonstruoval pro svoje bydlení a právě pro syny, kteří mají ve stejné ulici ZŠ, do které chodí. Žalobkyně se dále v záležitostí nemovitostí [ulice] neangažovala, pouze svolila k odpisu již rozjednané hypotéky s tím, že platit ji nebude. Pokud jde o nemovitosti [obec], tak pro ně se objevil kupec asi 2 – 3 měsíce po nákupu nemovitostí [ulice], prodej trval až do října 2015, kdy došlo ke konečné úhradě kupní ceny. Náklady na pořízení nemovitosti [ulice] jsem získal z hypotéky a vlastních zdrojů. Za prodej nemovitostí [obec] se získalo cca 4 200 000 Kč, nejprve byl uhrazen dluh vůči mému otci a bratrovi, o kterém žalobkyně věděla, což prohlásila i při mediaci. Šlo o půjčku čerpané postupně v letech 2009 – 2011, smlouva se neuzavírala písemně. Dále se z těchto prostředků hradila daň z nemovitosti, provize pro realitní kancelář a ze zbylých prostředků ve výši 1 900 000 Kč byly hrazeny náklady na rekonstrukci. Celkem stála rekonstrukce 3 000 000 Kč, jednotlivé náklady jsem hradil postupně buď z částky 1 900 000 Kč anebo ze svých příjmů podle toho, jaké finanční prostředky jsem zrovna měl. Pokud jde o rekonstrukci nemovitostí [ulice], tak nejprve se upravilo přízemí pro moje bydlení, následovala rekonstrukce střešního pláště a l. patra, přitom se dělaly i suterény. Nedokáži přesně popsat jednotlivě práce, musel bych nahlédnout do dokumentace, podrobně jsou jednotlivé práce popsány ve fakturaci. Žena podepisovala jeden dokument, jednalo se o územní rozhodnutí a souhlas s prováděním stavby, který se podepisoval asi rok po pořízení nemovitostí. Tuto listinu doprovázela i podrobná projektová dokumentace. Rekonstrukce započala na konci léta 2015, pokud jde o práce, které nepodléhají stavebnímu povolení, a probíhá dodnes, protože zatím nebyla stavba zkolaudována. Žalobkyni jsem se svým závěrem seznámil, provádění jednotlivých prací bylo kontrolováno i ze strany [obec] spořitelny jako úvěrující společnosti.

16. Ohledně rozsahu aktiv a pasiv zaniklého SJM k vypořádání soud dospěl na základě provedených důkazů k závěru, že nemovitosti [ulice] byly vloženy do SJM účastníků platnou a účinnou smlouvou o rozšíření a zúžení stanoveného rozsahu společného jmění manželů ze dne 14.5.2009 uzavřenou podle § 143a odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, když do tohoto data byly ve výlučném vlastnictví žalovaného. Pokud jde o právní režim nemovitostí [ulice], tak účastníci ve smlouvě o rozšíření a zúžení stanoveného rozsahu SJM v čl. II odst. a) deklarovali, že nemovitosti nabyté po uzavření této smlouvy budou v případě nabytí oběma manžely v jejich podílovém vlastnictví. Soud na tomto místě odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 21 Cdo 4333/2014, ze dne 23.11.2015, ve kterém se Nejvyšší soud vyjádřil, že z hlediska určení, zda věc patří či nepatří do společného jmění manželů, tedy může – za určitých okolností – být rozhodující také vůle obou manželů projevená při uzavírání samotné kupní smlouvy nabýt kupovanou věc do společného jmění, což platí i v případě, že manželé původně modifikovali rozsah společného jmění odlišně. Ohledně nabytí nemovitostí [ulice] bylo prokázáno, oba účastníci ze smlouvě uzavřené dne 31.7.2015 výslovně prohlásili, že nemovitosti nabývají jako manželé do svého SJM, v tomto smyslu také došlo k vkladu práva do katastru nemovitostí, zcela v souladu se zásadou materiální a formální publicity. Ani z výpovědi obou účastníků nebylo zjištěno, že by vůči druhému z manželů a vůči prodávajícím některý z nich projevil vůli nabýt nemovitosti [ulice] do podílového spoluvlastnictví, lze tedy dovodit, že kupní smlouva ze dne 31.7.2015 obsahuje pravý projev vůle každého z manželů. Soud přihlédl také k tomu, že většina finančních prostředků na zakoupení nemovitostí byla získána čerpáním hypotečního úvěru, který rovněž představuje součást SJM jako jeho pasivum, což nebylo mezi účastníky sporné. Tento závěr je dále podporován tím, že také nemovitosti [obec] představovaly až do svého prodeje součást SJM účastníků, neboť do SJM byl nabyt pozemek, na kterém byla provedena výstavba domu a garáže ve [obec], a za součást SJM byly tyto nemovitosti oběma účastníky označovány ve všech listinách, které byly předkládány katastrálnímu úřadu pro zápis nově vzniklých budov do katastru nemovitostí. Prostředky z prodeje nemovitostí [obec] pak navíc byly použity na uhrazení části kupní ceny nemovitostí [ulice] a jejich rekonstrukci, jak bude pojednáno níže v souvislosti s hodnocením vnosů a investic účastníků.

17. S ohledem na závěr soudu, že žádná z věcí navržená k vypořádání není v podílovém spoluvlastnictví účastníků, rozhodoval soud pouze o primárním žalobním nároku týkajícího se vypořádání SJM, a nikoli o žalobním nároku eventuálním, kterým je navrhováno provést zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem [ulice].

18. Za účelem stanovení hodnoty nemovitostí [ulice] a nemovitostí [ulice] pro účely vypořádání opatřil soud písemné znalecké posudky v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí ze dne 17.8.2021 číslo položky [číslo] 2021 a ze dne 24.8.2021 číslo položky [číslo] 2021, vypracovanými znalcem [celé jméno znalce]. Oba znalecké posudky mají všechny náležitosti, které jsou pro obsah znaleckého posudku v soudním řízení vyžadovány. Znalec v nich v potřebném rozsahu popsal, z jakých dat při vypracování posudku vycházel, jaké metody ocenění použil, z jakých skutečností při každé z metod ocenění vycházel a jakým způsobem stanovil obvyklou cenu nemovitostí. Soud při stanovení hodnoty nemovitostí vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1205/2019 ze dne 28.4.2020, tedy bylo nutno stanovit obvyklou cenu v době rozhodování soudu stanovené s ohledem na stav nemovité k okamžiku vypořádání společného jmění manželů. Znalec určil v případě nemovitostí [ulice] cenu obvyklou ke dni 28.7.2021 částkou 4 900 000 Kč, cenu obvyklou nemovitostí [ulice] pak ke dni 29.7.2021 částkou 7 100 000 Kč. Při jednání soudu dne 16.12.2021 pak soud provedl výslech znalce, při kterém znalec po udělení příslušného procesního poučení písemné znalecké posudky stvrdil a uvedl, že na jejich závěrech trvá. V rámci svého výslechu také znalec zodpověděl otázky účastníků, zejména žalobkyně, přičemž podrobně a přesvědčivě vysvětlil některé sporné otázky, na které žalobkyně v rámci písemného podání obsahující otázky na znalce odkázala. Znalec se vyjádřil také o obsahu žalobkyní předloženého vyjádření realitní kanceláře [právnická osoba] k tržní ceně nemovitostí [ulice] ze dne 23.9.2021, kdy poukázal na skutečnost, že realitní kanceláře obvykle do ceny nemovitostí započítávají provizi, která činí 5 – 6%, nárůst ceny od července do září 2021 může činit maximálně 500 000 Kč Cenu ve výši 8 500 000 považuje znalec za příliš vysokou a vyjádřil pochybnosti, že by se za tuto cenu dům zobchodoval v horizontu 6 měsíců, jak předpokládal jako dobu přiměřenou pro prodej ve svém znaleckém posudku. Dále uvedl, že realitní kancelář možná nemovitost ani neviděla a ve svém vyjádření nemá ani uvedenu metodu k určení ceny. Soud považuje znalecký posudek za formálně a věcně správný, když při jednání dne 16.12.2021 vyzval znalce pouze k dodatku ke znaleckému posudku tak, aby uvedl, zda se od data podání znaleckého posudku do dne konání dnešního jednání změnila obvyklá cena nemovitostí, které byly předmětem znaleckých posudků [číslo] 2021 a [číslo] 2021, a zda lze v horizontu několika dnů či týdnů očekávat snížení či zvýšení stanovené obvyklé ceny. Znalec oba své posudky doplnil tak, že od podání obou posudků do dnešního dne došlo k určitému navýšení ceny nemovitostí, které odhaduje maximálně na 5 % ze stanovené obvyklé ceny nemovitostí. Toto zvýšení je u všech oceňovaných nemovitostí stejné s tím, že v řádů několika dalších dnů výrazné zvýšení či snížení cen nemovitostí znalec neočekává.

19. Soud s ohledem na tato zjištění stanovil obvyklou cenu nemovitostí [ulice] ke dni vyhlášení rozsudku, tj. ke dni 21.12.2021, částkou 5 145 000 Kč a nemovitostí [ulice] k témuž dni částkou 7 455 000 Kč, kdy vyšel z ocenění jednotlivých nemovitostí znalcem po zvýšení o 5 %. K vyjádření realitní kanceláře JITRES přitom nepřihlédl, neboť se plně ztotožnil s logicky odůvodněným vyjádřením znalce v tomto směru.

20. Výši nesplaceného pasiva SJM, tedy dluhu z hypotečního úvěru, soud zjistil ke dni zániku manželství dotazem na [právnická osoba], která sdělila, že zůstatek úvěru byl 1 853 551,08 Kč na jistině a 1 536,90 Kč na úrocích, celkem tedy 1 855 087,98 Kč.

21. Obecně se při vypořádání SJM podle § 742 o.z. vychází z pravidla, že podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné (tzv. parita podílů). Žalovaný uplatnil námitkou v rámci řízení disparitu podílů v poměru 75 % ve svůj prospěch, 25% měl činit podíl žalobkyně.

22. Při posouzení otázky, zda bude nutno rozhodnout o disparitě podílů, soud přihlédl k aktuální judikatuře, a to z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 22 Cdo 1205/2019, v jehož odůvodnění je shrnuta i dosavadní judikatura k této právní otázce použitelná i v poměrech o.z. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud ČR výslovně uvádí, že soudní odklon od principu rovnosti podílů je postupem, který musí být odůvodněn konkrétními okolnostmi (viz rozhodnutí ve věci 22 Cdo 3174/2007), důvodem vedoucím k disparitě podílů mohou být negativní okolnosti v manželství, jakož i zohlednění principu zásluhovosti, případně i další okolnosti nastalé v projednávané věci (viz rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 5384/2015). Základní tezí při uplatnění principu zásluhovosti je, že odklon od rovnosti podílů manželů je namístě jenom za situace, kdy zvýšené úsilí jednoho z manželů zajistilo nabytí a udržení majetku značné hodnoty (rozhodnutí ve věci 22 Cdo 1781/2004). V odůvodnění rozhodnutí ve věci 22 Cdo 5228/2015 pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že závěry uvedené v rozhodnutí ve věci 22 Cdo 1096/2011, tedy že pokud jeden z manželů pečuje řádně o společnou domácnost, přichází do úvahy disparita podílů jen v případě mimořádných zásluh manžela o nabytí společného majetku, se netýkají posouzení disparity například v případech, ve kterých došlo k rozšíření společného jmění o majetek, který měl některý z manželů již před uzavřením manželství jako majetek výlučný.

23. Soud návrh na rozhodnutí o disparitě podílů shledal důvodný, avšak nikoli v poměru k celému majetku SJM, ale pouze k nemovitostem [ulice]. Zde vyšel ze zjištění, že žalovaný nemovitosti [ulice] vložil ze svého výlučného majetku do SJM svým projevem vůle při uzavření smlouvy o rozšíření a zúžení SJM ze dne 14.5.2009, součástí SJM se tyto nemovitosti staly vkladem práva do katastru nemovitostí provedeného vzápětí. Rovněž žalobkyně podpisem uvedené smlouvy vyjádřila svou vůli, kdy jí muselo být s ohledem na všechny okolnosti zřejmé, že se dosud existující rozsah SJM rozšíří o věc značné hodnoty, která podle ocenění hodnoty aktiv SJM soudem shora uvedeného představuje nyní 40,8 % jejich celkové obvyklé ceny. Žalovaný dále prokázal, že v souvislosti s nabytím těchto nemovitostí do svého výlučného vlastnictví uzavřel smlouvu o úvěru [číslo] o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření založený smlouvou [číslo] jako svůj výlučný dluh, ve splácení ze svých výlučných prostředků pak pokračoval i po rozšíření SJM o nemovitosti [ulice], aniž by se staly uvedené dluhy při uzavření smlouvy o rozšíření a zúžení SJM ze dne 14.5.2009 součástí SJM jako jeho pasivum. Pokud žalobkyně uváděla, že motivace žalovaného k rozšíření rozsahu SJM byla taková, že chtěl výlučný majetek skrýt před nároky svého syna z předchozího manželství, tak k tomuto svému tvrzení nenavrhla žádné důkazy, ze kterých by vyplynulo, že žalovaný neplnil svou vyživovací povinnost ke svému synovi řádně, soud tedy toto tvrzení považuje za účelové. Rozhodnutí o disparitě podílů u nemovitosti [ulice] lépe zohledňuje princip zásluhovosti, který je ve vztahu k těmto nemovitostem u žalovaného zcela jednoznačně prokázán.

24. Soud při stanovení konkrétního poměru podílů u každého z účastníků přihlédl i k žalobkyní uplatněnému vnosu představující splátky výlučného dluhu žalovaného plynoucího z úvěru č. ú. [bankovní účet], který si žalovaný vzal na pořízení nemovitostí [ulice]. Na tento dluh bylo z prostředků SJM v době od 16.4.2005 do 14.5.2009 (tedy za období od uzavření manželství do zúžení rozsahu SJM) uhrazeno z prostředků SJM celkem 463 673,01 Kč, kdy konkrétní výši uhrazené částky soud zjistil dotazem na [právnická osoba] Dále považoval soud za účelné prostřednictvím stanovení poměru podílů v rámci disparity vypořádat i vnos řádně uplatněný žalovaným ve výši 35 967 Kč, kdy tato částka byla uhrazena na základě faktury [číslo] vystavené společností [právnická osoba] jako úhrada za provedené stavební práce na objektu [ulice a číslo], [obec] – oprava fasády a osazení kovářských prvků, jak je na faktuře výslovně uvedeno. Žalovaný dále doložil potvrzením přijatých plateb vystaveným společností [právnická osoba], že na základě faktury bylo bankou uhrazena částka 35 967 Kč. Soud zde vycházel ze zjištění, že prostředky na bankovním účtu měli účastníci v době úhrady této částky na základě smlouvy o rozšíření a zúžení rozsahu SJM rozděleny tak, jak je shora uvedeno. Naopak soud má za to, že vnos žalovaného ve výši 43 200 Kč zaplacený na základě faktury vystavené dodavatelem [jméno] [příjmení], umělecké kovářství a zámečnictví, nebyl žalovaným prokázán, neboť částka 43 200 Kč byla dne 12.6.2012 placena v hotovosti, přičemž o penězích v hotovosti smlouva o zúžení a rozšíření SJM účastníků ničeho výslovně neuvádí. Žalovaný by v takovém případě musel prokázat, že tyto prostředky byly získány z jeho bankovního účtu či plněním na pohledávku v jeho výlučném vlastnictví, či plněním z jiného právního důvodu výslovně zmiňovaného toto smlouvou, což však žalovaný nijak nedoložil. Nelze tedy učinit jednoznačný závěr, že částka 43 200 Kč byla vynaložena z výlučných prostředků žalovaného, zejména s ohledem na skutečnost, že v době zaplacení částky 43 200 Kč spolu účastníci vedli rodinnou domácnost.

25. Po zhodnocení těchto skutečností soud stanovil poměr podílu žalobkyně na nemovitostech [ulice] vůči podílu žalovaného 30% k 70%. Princip zásluhovosti soud nezohlednil při stanovení podílů na nemovitostech [ulice], kdy zde bylo vycházeno z obecného principu rovnosti podílů. Podíl účastníků na celkové hodnotě aktiv SJM soud stanovil výpočtem tak, že žalovaný se podílí na celkové hodnotě aktiv SJM součtem částek 3 601 500 Kč (tedy 70% v ceny nemovitostí [ulice]) a 3 727 500 Kč (tedy 50% nemovitostí [ulice]), tedy celkově 58,2%, a žalobkyně tedy 41,8%.

26. Podle § 742 o.z. se při vypořádání postupuje tak, že každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, a každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek; jedná se o tzv. vnosy.

27. Soud při vypořádání majetku SJM nepřihlédl k žalobkyní tvrzenému vnosu ze SJM„ představující prostředky ze stavebního spoření synů [jméno] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [celé jméno žalovaného], vyplaceného po ukončení spoření na účet žalovaného, který s nimi výlučně nakládá“. Především tyto prostředky netvoří a nikdy netvořily součást SJM, ale byly ve výlučném vlastnictví toho ze synů, pro které bylo stavební spoření založeno. Kromě toho prokázáno dotazem na [právnická osoba] a [právnická osoba], že prostředky ze stavebního spoření obou synů nebyly vyplaceny na účet žalovaného, a tento s nimi tedy ani nedisponuje. Dále nebylo přihlédnuto k vnosům žalovaného představující částky uhrazené na pojištění nemovitostí [ulice] a [ulice] a na dani z nemovitostí. Tyto částky nelze považovat za investici do těchto nemovitostí, ale pouze za běžné plnění související s vlastnictvím nemovitostí, stejně jako hrazení běžných provozních nákladů jako jsou platby za energie, vodné, stočné, za odvoz odpadu a podobných plateb.

28. Pokud jde o vnos do prostředků SJM ve výši 459 379,50 Kč, představující hrazení splátek úvěru [číslo] za období od 14.5.2009 do úplného splacení úvěru v roce 2016 z výlučných prostředků žalovaného, vnos z výlučných prostředků žalovaného ve výši 135 177,99 Kč představující doplatek úvěru [číslo] ze dne 30.4.2016 a vnos ve výši 129 000 Kč, kterou představují splátky na překlenovací úvěr a úvěr ze stavebního spoření založený smlouvou [číslo] ze dne 26.10.2004, splácený po zúžení SJM účastníků z výlučných prostředků žalovaného, tak ze smlouvy o hypotečním úvěru [číslo] ze dne 23.4.2004 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovaným a [právnická osoba] dne 23.4.2004, tedy před uzavřením manželství účastníků. Účelem smlouvy bylo vyrovnání závazku [jméno] [celé jméno žalovaného], který zapůjčil prostředky za účelem koupě nemovitostí [ulice]. Rovněž ze smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 26.10.2004 bylo zjištěno, že ji žalovaný uzavřel s [právnická osoba] po uzavření manželství, účelem úvěru měla být modernizace domu v ulici [adresa], [obec]. Oba dluhy soud hodnotí jako výlučné závazky žalovaného, kdy jejich plnění z výlučných prostředků žalovaného nelze nijak zohlednit v rámci vypořádání SJM účastníků, kdy ani pozdější rozšíření SJM účastníků o nemovitosti [ulice] nemá na tento závěr žádný vliv, neboť uvedené dluhy se ani dohodou účastníků nestaly součástí jejich SJM.

29. K tvrzenému vnosu ve výši 1 733 936,82 Kč představující splátky dluhu z hypotečního úvěru uhrazené z výlučných prostředků žalovaného bylo z výpovědi obou účastníků, výpisů z účtu žalovaného a dotazem na [právnická osoba] zjištěno, že hypoteční úvěr od jeho poskytnutí splácel pouze žalovaný ze svého účtu č. [bankovní účet], který na něj celkově do dne zániku manželství účastníků uhradil 837 979,83 Kč. Jak soud již uvádí shora, dluh z hypotečního úvěru je dluhem SJM, zatímco prostředky na účtu žalovaného jsou po rozšíření a zúžení SJM jeho výlučným vlastnictvím. Uplatněný vnos tak soud považuje za důvodný do výše poloviny žalovaným zaplacené částky, tedy 418 989, 915 Kč. Splátky dluhu učiněné žalovaným po zániku manželství pak soud zohlednil v rámci provedeného vypořádání zaniklého SJM a stanovení výše vypořádacího podílu.

30. Pokud jde o vnosy v podobě tvrzených investic žalovaného do nemovitostí [ulice], zaplacenou provizi ve výši 181 000 Kč, první splátku kupní ceny ve výši 450 000 Kč a dále plnění na výlučný dluh žalovaného ve výši 2 000 000 Kč, tak soud ze společného územního souhlasu a souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru ze dne 25.8.2016, č.j. MMJ/SÚ/3689 2016 zjistil, že dne 19.8.2016 podali stavebníci [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalobkyně] současně u Magistrátu města Jihlavy, stavební úřad, žádost o územní souhlas a ohlášení stavebního záměru pro stavbu Změna stavby rodinného domu o jedné bytové jednotce v [obec] [ulice a číslo], spočívající v provedení stavebních a dispozičních úprav ve stávajících částech domu za účelem zřízení garáže v 1. PP a v provedení přístavby nového venkovního schodiště, vše na pozemku parc. [číslo] k.ú. [obec], stavba – přeložení veřejné části přípojky elektro zemním kabelem do přípojkové skříně včetně domovní části, na pozemcích parc. [číslo] k.ú. [obec], a jejich žádosti bylo vyhověno. Podle rozdělovníku byli o udělení souhlasu vyrozuměni oba stavebníci. Žalovaný dále soudu předložil odhad obvyklé ceny nemovitostí [číslo] 2015 ze dne 31.5.2015 a [číslo] 2016 ze dne 23.6.2016, ze kterého bylo zjištěno, že první z nich byl vyhotoven objednatelem [právnická osoba] pro účely úvěru pro koupi nemovitostí [ulice], druhý pak pro účel rekonstrukce těchto nemovitostí. Náklady na rekonstrukci měly představovat částku 494 000 Kč, práce měla provádět firma [právnická osoba], která rozpočet zpracovala. Z faktur, krycích listů, předávacích protokolů, výpisu z účtu žalovaného a dokladů o zaplacení v hotovosti předložených žalovaným, bylo zjištěno, že žalovaný za práce na rekonstrukci a opravách domu [ulice] vynaložil celkem částku 2 928 769 Kč, kdy uvedené práce byly provedeny společností [právnická osoba], [právnická osoba] [jméno] a [právnická osoba]

31. Žalovaná při svém výslechu uvedla, že v době, kdy se pořizovaly nemovitosti [ulice], spolu už účastníci nežili a dohodli se tak, že pořízení a rekonstrukce nemovitostí [ulice] bude uhrazena z prodeje nemovitostí ve [obec]. Existenci takové dohody účastníků podporují i listinné důkazy, neboť nemovitosti [ulice] byly do SJM zakoupeny smlouvou ze dne 31.7.2015, ve které bylo výslovně prohlášeno, že kupní cena ve výši 3 000 000 Kč byla ke dni podpisu kupní smlouvy složena do advokátní úschovy. Prostředky na zakoupení nemovitostí [ulice] byly do výše 2 550 000 Kč získány z hypotečního úvěru, zbytek kupní ceny ve výši 450 000 Kč byl doplacen žalovaným z jeho výlučných prostředků. Následně však byly kupní smlouvou ze dne 19.8.2015 prodány nemovitosti ve [obec] v majetku SJM, první splátka kupní ceny ve výši 3 000 000 Kč měla být uhrazena do 5 dnů na účet žalovaného, zbytek kupní ceny byl složen do advokátní úschovy. Jak bylo zjištěno také výslechem účastníků, žalovaný všemi těmito prostředky ze SJM volně disponoval s tím, že nepopíral, že jimi hradil pořízení a rekonstrukci nemovitostí, zatímco žalobkyně k těmto prostředkům žádný přístup neměla. Pokud snad některé platby byly vynaloženy z jeho výlučných prostředků, má soud za to, že tento vnos, tedy konkrétně částka zaplacená na provizi realitní kanceláře a první splátku kupní ceny nemovitostí [ulice], měl být po získání finančních prostředků z hypotečního úvěru a z prodeje nemovitostí [obec] uhrazeny ze získané částky, v souladu s dohodou účastníků.

32. Žalovaný celkově po prodeji nemovitostí [obec] disponoval částkou 4 190 000 Kč a částkou 2 550 000 Kč, celkem tedy 6 740 000 Kč z prostředků SJM. Z této částky měla být uhrazena celková kupní cena nemovitostí [ulice] 3 000 000 Kč, provize realitní kanceláři ve výši 181 000 Kč, dále žalovaný důvodně vynaložil na rekonstrukci nemovitostí [ulice] částku 2 928 769 Kč, kdy bylo prokázáno, že žalobkyně o prováděné rekonstrukci věděla a zhodnocení těchto nemovitostí rekonstrukcí bylo zjištěno i znaleckým posudkem znalce [příjmení] [celé jméno znalce], z prostředků SJM tedy zbývala částka 630 231 Kč. [příjmení] jiné i s ohledem na provedené rekonstrukce ostatně považoval soud za účelné, aby byla obvyklá cena nemovitostí soudem stanovena k datu vyhlášení tohoto rozsudku, a nikoli k datu zániku manželství.

33. Pokud jde o plnění dluhu ve výši 2 000 000 Kč, který měl žalovaný u svého bratra a otce, tak zde vycházel soud jednak z výslechu účastníků, jednak z výslechu svědků [jméno] a [celé jméno žalovaného]. Z výslechu [jméno] [celé jméno žalovaného] bylo zjištěno, že žalovanému zapůjčil na stavbu nemovitostí [obec] celkem 1 200 000 Kč v několika částkách, dohody o konkrétních částkách probíhaly tak, že bratr svědkovi zavolal a řekl mu, kolik potřebuje, nebo mu zavolal svědek a konkrétní částku mu nabídl. Poprvé z tohoto důvodu žalovanému půjčil v roce 2009 nebo 2010, bylo to v době, kdy bratr získal za dobrou cenu ve [obec] parcelu. Zápůjčku posílal svědek bratrovi vždy na účet. Z výslechu svědka [celé jméno žalovaného] bylo zjištěno, že žalovanému v roce 2009 půjčil v několika částkách 800 000 Kč na stavbu ve [obec], bylo to v době, kdy se zahajovala stavba. Prostředky na poskytnutí zápůjčky měl svědek uloženy v bance a získal je v rámci restituce družstva. Oba svědci pak potvrdili, že zapůjčené prostředky jim žalovaný vrátil po prodeji nemovitostí [obec].

34. Soud z těchto důkazů dovodil, že pokud půjčka od otce a bratra byla poskytnuta nejdříve po získání pozemku pro stavbu domu ve [obec], mohlo se tak stát až po datu 19.5.2009, kdy byla smlouva o koupi tohoto pozemku uzavřena. V té době však již měli účastníci zúžen rozsah SJM tak, že za dluh, který vznikl z tohoto právního úkonu, odpovídá výlučně žalovaný (čl. II písm. f) dohody o rozšíření a zúžení rozsahu SJM). Oba svědci popsali, že jednání o zápůjčce a její výši vedli pouze s žalovaným, nikoli s žalobkyní, žalobkyně údajně o zápůjčce věděla a byla u jednání přítomna, což však nepostačuje k závěru, že i ona byla v tomto případě ze smlouvy zavázána. Pokud tedy žalovaný z prostředků SJM plnil svůj výlučný dluh, představuje takové plnění vnos žalobkyně. Výši vnosu soud stanovil částkou 630 231 Kč, což je částka, která byla žalovaným prokazatelně vynaložena na splacení dluhů z prostředků SJM.

35. Po zjištění rozsahu aktiv a pasiv SJM rozhodl soud o vypořádání účastníků podle zásad stanovených v § 742 odst. 1 o.z. tak, že nemovitosti [ulice] přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně, nemovitosti [ulice] do výlučného vlastnictví žalovaného a dluh z hypotečního úvěru pak přikázal k úhradě žalovanému. Zohlednil přitom návrhy účastníků, kteří se na tomto způsobu vypořádání shodli. Přihlédl také k tomu, že nemovitosti [ulice] již řadu let užívá výlučně žalovaná s tím, že tyto nemovitosti slouží i bytové potřebě obou nezletilých synů účastníků. Nemovitosti [ulice] naopak užívá od jejich pořízení žalovaný, který rovněž výlučně splácí dluh z hypotečního úvěru.

36. Vzhledem k tomu, že žalovanému sice připadl z vypořádání majetek vyšší hodnoty, ale byl mu přikázán k úhradě celý dosud nesplacený dluh SJM, byl výrokem IV. tohoto rozsudku žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanému vypořádací podíl.

37. Při výpočtu vypořádacího podílu se zohledněním vnosů účastníků soud postupoval podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2020/2018 ze dne 27.3.2019.

38. Nejprve tedy soud určil celkovou hodnotu vypořádávaného majetku SJM částkou 12 600 000 Kč. Od této částky byl odečten vnos žalobkyně ve výši 630 231 Kč a vnos žalovaného ve výši 418 989, 915 Kč. Z takto zjištěné částky ve výši 11 550 779,09 Kč byl určen podíl každého z účastníků na„ čistém“ majetku, kdy u žalobkyně její podíl 41,8% představuje částku 4 828 225, 659 Kč, s připočtení jejího vnosu tak má žalobkyně nárok na majetek v hodnotě 5 458 456,70 Kč po zaokrouhlení; u žalovaného jeho podíl 58,2% činí částku 6 722 553,43 Kč, s připočtením jeho vnosu ve výši 418 989, 915 Kč tak má žalovaný nárok na majetek v hodnotě 7 141 543,30 Kč po zaokrouhlení. Součet těchto částek se rovná celkové hodnotě aktiv SJM po zaokrouhlení ve výši 12 600 000 Kč.

39. Žalobkyni se přikazuje majetek v hodnotě 5 145 000 Kč, hodnota jejího podílu přitom má činit 5 458 456,70 Kč. Od této částky je však nutno odečíst polovinu společného dluhu, který byl v celé ke dni zániku manželství nesplacené výši přikázán žalovanému, tj. 927 544 Kč. Žalobkyně má tedy ze společného majetku dostat pouze 4 530 912,70 Kč. Rozdíl mezi hodnotou majetku, který byl přikázán do výlučného vlastnictví žalobkyně ve výši 5 145 000 Kč, a částkou 4 530 912,70 Kč, představuje výši vypořádacího podílu ve výši 614 087,30 Kč.

40. Lhůta k zaplacení vypořádacího podílu byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta druhá o.s.ř. v rozsahu 30 dnů od právní moci rozsudku. Soud přihlédl k tomu, že nárok na vypořádací podíl žalovanému vznikne až právní mocí rozsudku, neboť rozsudek v této věci nedeklaruje žádnou již existující povinnost žalobkyně. Při stanovení lhůty k plnění soud zohlednil rovněž výši vypořádacího podílu.

41. O náhradě nákladů řízení (výrok VI. rozsudku) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Řízení o vypořádání SJM je tzv. iudicium duplex, kdy oba účastníci mohou disponovat předmětem řízení, a tedy navrhovat majetek k vypořádání, či uplatňovat práva na zápočet vnosů. Oba účastníci tato svá práva uplatnili, soud provedl vypořádání tak, že každému z nich se dostalo práva na jednotlivé věci ze zaniklého SJM, včetně povinnosti uhradit vypořádací podíl ve prospěch toho z účastníků, který nabyl věci v menší hodnotě. Za této situace lze uzavřít, že podíl úspěchu a neúspěchu v řízení je z obou účastníků zhruba stejný, a soud tedy žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

42. O nákladech, které v řízení hradil stát (výrok V.) soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř. tak, že každému z účastníků byla uloženo zaplatit polovinu nákladů státu, když i v tomto případě bylo zohledněno, že jde o iudicium duplex. Tyto náklady představuje znalečné ve výši 13 670 Kč, které bylo znalci [celé jméno znalce] přiznáno usnesením č.j. 18 C 29/2019-390 ze dne 10.9.2021 a vyplaceno dne 26.10.2021 Lhůta k zaplacení této částky byla určena podle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když k určení jiné než zákonné lhůty soud neshledal důvod.

Poučení