18 C 298/2022-79

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o 123 829 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 70 720 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 70 720 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 37 405 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 108 125 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 37 405 Kč od [datum] do zaplacení, částky ve výši 15 704 Kč, úroku ve výši 35 % ročně z částky 97 367,29 Kč od [datum] do [datum] a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 97 367,29 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 337 248 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 115 279 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 115 279 Kč od [datum] do zaplacení, zaplacení částky ve výši 15 704,22 Kč, úroku ve výši 64,59 % ročně z částky 97 367,29 Kč od [datum] do [datum] ve výši 4 031,04 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 97 367,29 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 337 248 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 64,59 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 5 855 Kč. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované (pravdivost údajů žalovaná stvrdila svým podpisem), databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů, zejména z dokladů o příjmech, výpisu z bankovního účtu a prohlášení žalované. Z těchto údajů bylo zjištěno, že žalovaná měla dostatek volných zdrojů ke splácení úvěru. Žalobkyně rovněž ověřila úvěrovou historii žalované v databázích SOLUS a v nebankovním registru klientských informací NRKI. Žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žalovanou doporučil úvěr ke schválení. Výdaje žalované byly zkoumány z informací poskytnutých samotnou žalovanou. Žalobkyně uvedla, že nemá možnost, jak si výdaje žalované ověřit, tj. zda má další dluhy u jiných společností, ani jaké jsou výdaje na bydlení žalované, a musí tak vycházet z prohlášení žalované. Žalovaná řádně neplnila své závazky ze smlouvy, na svůj dluh do data zesplatnění celého úvěru uhradila celkem 29 280 Kč. Před zesplatněním vznikl žalobkyni nárok na úhradu smluvních pokut ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou byla žalovaná v prodlení o délce 30 dnů, tj. v celkové výši 1 497 Kč za tři splátky. Žalobkyni dále vzniklo právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované (za každou splátku, s níž je žalovaný v prodlení, ve výši 200 Kč), tj. v celkové výši 800 Kč Náklady představují jednotkové mzdové náklady zaměstnanců podílející se na předžalobním vymáhání ve výši 43,94 Kč, jednotkové provozní náklady interního call centra ve výši 6,99 Kč, jednotkové náklady provize externí vymáhací společnosti ve výši 93,42 Kč, jednotkové náklady (provize inkasní sítě) ve výši 59,84 Kč a ostatními provozní náklady collection department ve výši 1,64 Kč. V důsledku prodlení došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, čímž se součástí jistiny stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru. Nová jistina tak odpovídala částce 112 982,70 Kč. Novou jistinu byla žalovaná povinna uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru, tj. dne [datum]. Jelikož žalovaná novou jistinu v den zesplatnění neuhradila, měla žalobkyně dále nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny od [datum] do zaplacení, když žalobou je požadována smluvní pokuta toliko ke dni vyhotovení žaloby, tj. k [datum], ve výši 15 704,22 Kč. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu, ničeho však neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Podáním ze dne [datum] žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Zdejší soud usnesením ze dne 25. 11. 2022, č. j. 18 C 298/2022-54, řízení částečně, v souladu s § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), zastavil, a to co do částky 7 154 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 7 154 Kč od [datum] do zaplacení a co do úroku ve výši 29,59% ročně z částky 97 367,29 Kč od [datum] do [datum].

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaná projevila dne [datum] svou vůli sjednat s žalobkyní smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“), a to potvrzením sjednání smlouvy použitím kódu, který jí byl zaslán ve formě variabilního symbolu spolu s platbou ve výši 1 Kč dne [datum] na její bankovní účet. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované dne [datum], na účet uvedený ve smlouvě, bezúčelový úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit dle sjednaného splátkového kalendáře ve 48 měsíčních splátkách po 5 855 Kč splatných vždy nejpozději 22. dne každého kalendářního měsíce, počínaje dnem kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen, tj. dnem [datum]. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila dle části A) smlouvy o úvěru 281 040 Kč, úroková sazba 64,58 % p. a. byla dohodnuta jako pevná na celou dobu splácení úvěru. RPSN na úvěr činilo 87,58%. Bod 2.. části B) smlouvy o úvěru stanovil, že úrok běží i po zesplatnění úvěru, kdy i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru, a to až do doby její úplné úhrady s tím, že žalobkyně byla oprávněna na úrocích, které přirostou po zesplatnění, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou měla žalovaná zaplatit, tj. maximálně 337 248 Kč. Pro případ prodlení žalované s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů zakotvila smlouva o úvěru, ve své části B) v bodu 6.1., povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou byla žalovaná v prodlení o délce 30 dnů s tím, že tato smluvní pokuta je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení a že souhrn veškerých smluvních pokut, které je žalobkyně oprávněna takto požadovat, činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Dle bodu 6.

2. části B) smlouvy o úvěru měla žalobkyně rovněž právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované s úhradou každé splátky o délce 15 dnů s tím, že tato náhrada nákladů je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Pro případ prodlení žalované s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů pak smlouva o úvěru, v části B) v bodech 6.3. a 6.4., stanovila, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru, kdy se ke dni zesplatnění stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů a kdy ke dni zesplatnění se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru splatné nejpozději ke dni zesplatnění. Žalobkyně pak měla, dle bodu 6.

5. části B) smlouvy o úvěru, rovněž právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Oznámení o schválení úvěru, včetně splátkového kalendáře, bylo žalované doručeno dne [datum] /viz Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru na č. l. 15 - 17 spisu, Dodatek č. 1 k Návrhu smlouvy o úvěru/ Smlouvě o úvěru [číslo] na č. l. 18 – 19 spisu, důkaz o odeslání platby na č. l. 65 spisu, důkaz o přijaté SMS na č. l. 66 spisu, základní informace o klientovi na č. l. 67 spisu, odeslaná SMS na č. l. 68 spisu, prohlášení klientů/informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru na č. l. 9 - 10 spisu, podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A) na č. l. 20 spisu, splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru [číslo] na č. l. 26 spisu, oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru [číslo] na č. l. 25 vč. kopie vrácené obálky na č. l. 21 spisu, doklad o vyplacení úvěru na č. l. 27 spisu, sdělení banky na č. l. 57 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 11 - 13, úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu na č. l. 8 spisu/. Žalovaná při uzavírání smlouvy uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 36 000 Kč, její životní minimum činí 3 860 Kč a jejími dalšími výdaji jsou náklady na bydlení ve výši 2 603 Kč, celkem tak výdaje činí 6 463 Kč s tím, že bylo počítáno s rezervou ve výši 28 537 Kč. Žalovaná dále uvedla, že je rozvedená, zaměstnaná na dobu neurčitou u zaměstnavatele [anonymizováno], sídlem [adresa]. U formy bydlení byla zaškrtnuta kolonka„ vlastní“ /viz hodnocení klienta na č. l. 14 spisu/. Výši příjmu od zaměstnavatele žalovaná doložila výpisem vybraných pohybů na účtu vedeném u [právnická osoba]; v březnu 2021 jí byl vyplacen čistý příjem ve výši 31 486 Kč, v dubnu 2021 ve výši 30 553 Kč, v květnu 2021 ve výši 52 725 Kč a v červnu 2021 ve výši 29 465 Kč /viz výpis vybraných pohybů na účtu na č. l. 28 spisu/. Žalovaná před sjednáním úvěru předložila žalobkyni svůj občanský průkaz /viz kopie občanského průkazu na č. l. 23 – 24 spisu/. Skóre žalovaného při sjednávání úvěru bylo stanoveno na 535, tj. maximální počet bodů do interní Score Card, nízké riziko. V registru [příjmení] vycházela s negativním výsledkem /viz výpis z NRKI a SOLUS na č. l. 6 - 7 spisu/. Žalovaná dle sjednaného splátkového kalendáře uhradila celkem toliko 29 280 Kč. Žalobkyně proto zpracovala výzvy k zaplacení s upozorněním na možnost zepslatnění celého úvěru datované ke dni [datum], [datum] a ke dni [datum] /viz karta klienta na č. l. 22 a výzvy k zaplacení na č. l. 31 - 33 spisu/. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů, došlo tímto dnem k okamžitému automatickému zesplatnění všech závazků vyplývajících z této smlouvy /viz oznámení na č. l. 34 a smlouva o úvěru na č. l. 15 - 17 spisu/. Žalobkyně předala k odeslání dne [datum] předžalobní výzvu, v níž vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 15 dnů od data odeslání tohoto oznámení /viz předžalobní výzva na č. l. 35 vč. podacího archu na č. l. 36 spisu/. Výzva byla žalobkyní zaslána na adresu trvalého pobytu žalované /viz výpis z CEO na č. l. 50 - 51 spisu/. Zásilka byla dne [datum] vrácena odesílateli s tím, že adresát je na uvedené adrese neznámý/viz sledování zásilek na č. l. 73 spisu/.

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud o skutkovém stavu následující závěr: Žalobkyně a žalovaná sjednaly dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované dne [datum] částku ve výši 100 000 Kč, kterou měla žalovaná splatit dle sjednaného splátkového kalendáře ve 48 měsíčních splátkách po 5 855 Kč počínaje dnem [datum]. Před uzavřením smlouvy byla žalovaná kontrolována v registrech NRKI a SOLUS. Žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 36 000 Kč a její výdaje činí 6 463 Kč (životní minimum 3 860 Kč a náklady na bydlení 2 603 Kč), a tak na splácení úvěru zůstává rezerva 28 537 Kč. K příjmům doložila výpis vybraných pohybů na účtu. Výdaje nijak nedokládala. Žalovaná na poskytnutý úvěr celkem zaplatila 29 280 Kč.

6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 100 000 Kč. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně a žalovaná projevily vůli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 100 000 Kč, a žalovaná by se zavázala vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Dle názoru soudu ale nebyla úvěrová smlouva platně sjednána, neboť žalobkyně v řízení neprokázala, že řádně (s odbornou péčí) zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří /srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 Žalobkyně v daném případě zjistila a ověřila pouze výši příjmů žalované z pracovního poměru. Neověřila si však již dotazem na zaměstnavatele, jak dlouho je zde zaměstnána, zda je pracovní poměr sjednán na dobu určitou či neurčitou, či zda není jednáno o ukončení pracovního poměru, popř. již není ve výpovědní době. Na kontrolu výdajů a to i těch podstatných pak bylo rezignováno zcela. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně se ani podrobněji nezajímala o výdaje žalované na bydlení, jako základní a podstatnou položku výdajů, kterou je vždy třeba pečlivě zjišťovat. Žalobkyně si vystačila s žalovanou uvedenou částkou 2 603 Kč měsíčně, aniž by bylo zřejmé, zda uvedená částka odpovídá reálným výdajům na bydlení (což lze s ohledem na uvedenou nízkou výši bez dalšího zkoumání obtížně akceptovat). Na zjištění jakýchkoli dalších výdajů pak bylo rezignováno zcela, zejména zda má žalovaná nějaké vyživovací povinnosti, zda má splátky nějakých jiných úvěrů, zda má nějaké výdaje na dopravu, apod. Žalobkyně ani nekontrolovala, zda není na majetek žalované vedena exekuce. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti /srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK/.

17. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou pak zcela v souladu s ustálenou judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by„ státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která z hodnocení klienta a předložených listin vyplývala, skutečně jednalo. S těmito závěry pak nekoliduje ani usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, který se věcí zabýval zejména v trestní rovině. Nicméně rovněž uvedl, že„ úvěrové společnosti vycházejí zejména z údajů o příjmu a výdajích žadatelů a informací o úhradě jeho předchozích dluhů, když za dostatečné se považují údaje o příjmech a výdajích spotřebitele, ze kterých je věřitel schopný získat objektivní obraz o jeho finanční situaci. Současně je nezbytné zdůraznit, že posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnosti žadatele hradit úvěr, je třeba vždy posuzovat z toho hlediska, jaké údaje úvěrová společnost po žadateli požadovala, když tyto primárně tvoří základní podklad pro ověřování úvěruschopnosti konkrétního žadatele, když tím, že tento sdělí určité údaje je vytvořen podklad pro následné prověřování. Při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiném v případě statisícových částek. Zároveň platí, že na úvěrových společnostech nelze považovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou, neboť jinak by se nikdy tyto společnosti nemohly stát obětí trestné činnosti a vždy by se jednalo pouze o občanskoprávní záležitost a ustanovení § 211 tr. zákoníku by ztratilo smysl.“ Žalobkyně však nepřistoupila k následnému prověřování údajů získaných od žalovaného ve výdajové stránce a pouze vyšla z obecného zákonem stanoveného životního a existenčního minima, aniž by přistoupila k pečlivějšímu prověření reálné finanční situace žalovaného, čímž nebyla naplněna ani přiměřená míra obezřetnosti, o které Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí uvažoval.

18. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalované na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinna toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. žalobkyni vydat. Žalobkyně v řízení uvedla, že eviduje od žalované platby v celkové výši 29 280 Kč. Žalovaná je tak povinna vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši 70 720 Kč, o které se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V daném případě bylo prokázáno, že výzva k úhradě dluhu se do sféry dispozice žalované, v souladu s ustálenou judikaturou, dostala dne [datum], kdy byla žalované zásilka doručována /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016 Žalobkyně ve výzvě poskytla žalované lhůtu k vrácení dluhu v délce 15 dnů od data odeslání výzvy. Výzva byla žalované odeslána žalobkyní dne [datum] a lhůta k vrácení dluhu tak uplynula dnem [datum]. Od následujícího dne, tedy od [datum], je žalovaná v prodlení a žalobkyni od tohoto dne náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření platné smlouvy o úvěru, ani dřívější dojití výzvy k plnění (výrok II. tohoto rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch obou účastníků byl srovnatelný (úspěch žalobkyně 48%, úspěch žalované 52%). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).