18 C 3/2021-111

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Moravcem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o náhradu škody a nemajetkové újmy ve výši 155 426 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 155 426 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z této částky ode dne 20. 5. 2021 se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 1 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky celkem 155 426 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení, a to z titulu nesprávného úředního postupu žalované. Toho se vůči žalobci měl dopustit příslušník [stát. instituce] por. Ing. [jméno] [příjmení], Ph. D., (dále také jen„ por. [příjmení]“) když dne 2. 9. 2016 v době kolem 22:50 až 22:57 v [obec] před [anonymizována dvě slova] na [anonymizována dvě slova] [nemocnice] [číslo] jako člen hlídky speciální pořádkové jednotky [anonymizována dvě slova] po ukončení služebního úkonu spočívajícího mj. ve zjištění totožnosti žalobce tomuto po slovní rozepři úmyslně vyrazil z ruky mobilní telefon, čímž způsobil žalobci škodu na tomto telefonu ve výši 1 100 Kč, a následně proti němu velitel hlídky [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] provedl výpad čelem a užil proti němu v rozporu s právními předpisy hmaty a chvaty, pomocí kterých jej svedl na zem a následně mu přiložil pouta, proti čemuž por. [příjmení] nezasáhl, naopak se na jednání [jméno] [příjmení] sám podílel, když [jméno] [příjmení] při poutání žalobce zajišťoval a následně jej odvedli do služebního vozidla. Tímto jednáním por. [příjmení] byla žalobci vedle škody na mobilním telefonu způsobena nemajetková újma na jeho základních právech dle čl. 7, 8 odst. 1 a čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jíž žádá odčinit peněžitým zadostiučiněním ve výši 150 000 Kč. Por. [příjmení] byl za své jednání pravomocně odsouzen v trestním řízení. Žalobce se tohoto řízení účastnil v pozici poškozeného, avšak se svým nárokem na náhradu škody byl odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních, přičemž v souvislosti s tím vznikla žalobci škoda ve výši 4 326 Kč představující náklady jeho právního zastoupení v trestním řízení, jíž žádá touto žalobou též k náhradě. Má za to, že mezi nesprávným úředním postupem a náklady trestního řízení je dána příčinná souvislost, neboť se trestní řízení týkalo jednání, které bylo nesprávným úředním postupem a to, zda šlo o nesprávný úřední postup, záviselo na výsledku trestního řízení. Svůj nárok žalobce nejprve uplatnil u žalované, ta však nijak nereagovala. Co se týče včasnosti uplatnění nároku, má žalobce za to, že promlčecí lhůta nemohla začít plynout již ode dne nesprávného úředního postupu, tj. 2. 9. 2016, neboť do pravomocného skončení trestního řízení vůči por. [příjmení] neměl žalobce objektivně možnost prokázat nesprávný úřední postup. Má proto za to, že promlčecí lhůta započala běžet nejdříve 8. 6. 2020, tj. vyhlášením rozsudku odvolacího soudu v trestním řízení, k čemuž odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. [spisová značka]. Žalobce má za to, že je na běh promlčecí lhůty třeba analogicky vztáhnout § 35 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdšZ“). Případná námitka promlčení žalované dle názoru žalobce nepřísluší a je v rozporu s dobrými mravy, k čemuž poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 76/17. Má za to, že vzniklá újma by měla být odčiněna bez přílišných formalistických požadavků na poškozeného, neboť stát by měl jít příkladem v přístupu k náhradě škody, za níž odpovídá. Občan v tomto smyslu není státu rovnocenný, neboť nedisponuje jeho donucovacími mechanismy. Promlčecí lhůta šest měsíců v případě nároku na odčinění nemajetkové újmy je diskriminační, neboť v případě jiných (soukromoprávních) subjektů je promlčecí lhůta delší. Platná právní úprava zakotvuje nerovnováhu mezi poškozeným a státem. Co se týče vědomosti žalobce o tom, že mu vznikla nemajetková újma, uvedl, že je nutno vycházet ze všeobecné zkušenosti, že v obecnosti zasahují policisté oprávněně a porušení zákona z jejich strany je ojedinělé. V době po zákroku sice žalobce pociťoval negativní pocity a vnímal jednání policistů úkorně, ale neměl potvrzeno, že zákrok je neoprávněný. O tom získal vědomost až 8. 9. 2020, proto má za to, že okamžikem určujícím počátek běhu promlčecí lhůty je 9. 6. 2020. Uplatnil-li by svůj nárok dříve, ocitl by se v důkazní nouzi. Pokud by byl por. [příjmení] následně obžaloby zproštěn, vynaložil by žalobce náklady na uplatnění svého nároku zbytečně. Prvotním zájmem státu by mělo být reprezentovat zákonnost a přijmout odpovědnost za pochybení a napravit jej, nikoliv se této povinnosti vyhnout.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že postup por. [příjmení] byl nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 OdšZ, v jehož důsledku vznikla žalobci škoda a nemajetková újma, za níž žalovaná odpovídá. Pokud však jde o škodu na mobilním telefonu a újmu na osobnostních právech žalobce, je žalobní nárok promlčen. V případě nároku na náhradu škody na mobilním telefonu se žalobce dozvěděl, že škodu způsobil por. [příjmení] při výkonu služby příslušníka Policie ČR, nejpozději v den 20. 10. 2017, kdy byla na por. [příjmení] podána obžaloba. Žalobce tedy mohl svůj nárok uplatnit u soudu, aniž by musel vyčkat výsledku trestního řízení, přičemž po dobu tohoto řízení nedošlo ke stavení promlčecí lhůty. V případě nemajetkové újmy na osobnostních právech žalobce počala běžet promlčecí lhůta již dnem zásahu por. [příjmení] proti němu, tj. 2. 9. 2016, neboť tehdy se žalobce dozvěděl, že v jeho poměrech nastaly nepříznivé důsledky. Co se pak týče nároku na náhradu nákladů právního zastoupení v trestním řízení proti por. [příjmení], nevznikly tyto v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem, neboť sám por. [příjmení] za újmu způsobenou žalobci neodpovídá.

3. Soud provedl dokazování listinami předloženými účastníky. Potřeba provedení dalších důkazů najevo nevyšla, účastníci návrhy na provedení dalších důkazů neměli. Provedené důkazy soud zhodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti.

4. Soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazu spisy Okresního soudu v Novém Jičíně zn. [spisová značka], resp. Krajského soudu v Ostravě zn. [spisová značka], videozáznamem [anonymizována dvě slova] [obec], a dále dovoláním žalobce ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. zn. [spisová značka], neboť provedení těchto důkazů by bylo z hlediska právního posouzení a rozhodnutí ve věci zcela nadbytečné, když všechny rozhodné skutečnosti již byly zjištěny z ostatních provedených důkazů.

5. Z provedených důkazů soud zjistil, že por. [příjmení] byl uznán vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, kterého se dopustil tím, že dne 2. 9. 2016 v době kolem 22:50 hod. až 22:57 hod. v [obec] na parkovišti před [anonymizována dvě slova] na ul. [anonymizována dvě slova] [číslo], v souvislosti s výkonem pravomoci policejního orgánu, jako člen speciální pořádkové jednotky označené jako [anonymizována dvě slova] posilující výkon služby v teritoriu působnosti obvodního oddělení [stát. instituce] v [obec], po ukončení služebního úkonu spočívajícího mj. ve zjištění totožnosti na místě přítomných osob včetně žalobce, při kterém došlo ke slovní rozepři mezi žalobcem a por. [příjmení], neboť por. [příjmení] po provedené lustraci při vrácení občanského průkazu žalobci tento úmyslně upustil na zem, na což žalobce reagoval přesně nezjištěným verbálním kritickým zhodnocením tohoto postupu, v důsledku čehož por. [příjmení] přistoupil k žalobci a v rozporu se základními povinnostmi policisty dle § 9 a § 11 zákona č. 273/2008 Sb., o [stát. instituce], a v rozporu s [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], mu úmyslně a bezdůvodně vyrazil z ruky mobilní telefon [anonymizována dvě slova], který upadl na zem, na což prakticky ihned reagoval velitel hlídky [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], který byl v bezprostřední blízkosti a situaci sledoval, tak, že místo aby zakročil proti jednání por. [příjmení], v rozporu se základními povinnostmi policisty a podmínkami užití donucovacích prostředků dle dle § 11 a § 53 odst. 1, 2, 5 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, a v rozporu s Etickým kodexem Policie ČR provedl vůči žalobci výpad čelem a následně donucovací prostředek hmaty a chvaty, pomocí kterých jej svedl na zem, kde mu bezdůvodně přiložil pouta, přičemž [anonymizováno]. [příjmení], ačkoliv si byl vědom skutečnosti, že v daném případě nebyly splněny podmínky k užití donucovacích prostředků a k následnému zajištění žalobce, když se ten nedopustil žádného protiprávního jednání, s cílem se žalobci pomstít za jeho předchozí jednání, nezasáhl proti jednání [jméno] [příjmení], nýbrž se na jeho jednání sám podílel, když zajišťoval [jméno] [příjmení] při poutání žalobce a spoutaného jej společně odvedli do služebního vozidla k provedení převozu na policejní služebnu, kdy tímto bezdůvodným protiprávním jednáním způsobil žalobci jednak hmotnou škodu poškozením mobilního telefonu ve výši 1 100 Kč, a dále nemajetkovou újmu spočívající jednak v potlačení jeho základních práv a svobody podle čl. 7, 8 odst. 1 a 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jednak v dehonestaci před přítomnými přihlížejícími občany. Žalobce se tohoto řízení účastnil coby poškozený, přičemž se svým nárokem na náhradu škody byl odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních, a to s odůvodněním, že na jednání por. [příjmení] je třeba nahlížet jako na jednání při plnění úkolů státu, pročež za žalobci vzniklou újmu odpovídá stát podle OdšZ (prokázáno rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 10. 10. 2019, č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.6.2020 č.j. [číslo jednací]).

6. Usnesení o zahájení trestního stíhání por. [příjmení] v souvislosti se shora popsaným jednání proti žalobci bylo vydáno 3. 2. 2017 (prokázáno usnesením o zahájení trestního stíhání na čl. 26).

7. Na mobilním telefonu žalobce jeho pádem na zem vznikla škoda ve výši 1 100 Kč (prokázáno odborným vyjádřením na čl. 19).

8. Na náklady svého právního zastoupení v trestním řízení proti por. [příjmení] vynaložil žalobce částku 4 326 Kč (prokázáno vyúčtováním na čl. 20 a pokladním dokladem na čl. 21).

9. Nárok na plnění, jejž se nyní žalobce domáhá žalobou, uplatnil žalobce u žalované dne 19. 11. 2020 (prokázáno žádostí na čl. 22, podacím lístkem a výpisem ze sledování zásilek na čl. 25).

10. Obdobný nárok, jenž žalobce uplatňuje u soudu nyní, avšak v souvislosti s jednáním [jméno] [příjmení], uplatnil žalobce u zdejšího soudu v řízení sp. zn. 12 C 200/2019, přičemž jeho žaloba byla zamítnuta s tím, že nárok na náhradu nemajetkové újmy je promlčen a ohledně nároku na náhradu škody spočívající v nákladech právního zastoupení žalobce v řízení proti [jméno] [příjmení] bylo konstatováno, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem této škody (prokázáno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 16. 7. 2020, č. j. 12 C 200/2019-44, a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2021, č. j. 91 Co 317/2020-74).

11. Z přípisu žalované na čl. 72 soud nezjistil skutečnosti významné pro posouzení a rozhodnutí věci.

12. Po takto provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce byl dne 2. 9. 2016 vystaven jednání por. [příjmení] v postavení člena hlídky Policie ČR, přičemž tento byl za své jednání vůči žalobci odsouzen. V rámci zásahu proti žalobci mu byl protiprávně vyražen z ruky mobilní telefon, čímž byla žalobci způsobena škoda 1 100 Kč, načež byl napaden již odsouzeným [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] [jméno] [příjmení], který proti němu následně protiprávně užil donucovacích prostředků a přiložil mu pouta, proti čemuž por. [příjmení] nezasáhl a naopak se na tomto proti právním jednání podílel. Je třeba dodat, že výrok o vině je pro soud v této věci závazný (§ 135 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce se jako poškozený účastnil trestního řízení proti por. [příjmení] coby poškozený, v souvislosti s čímž mu vznikly náklady právního zastoupení 4 326 Kč. Žalobce uplatnil právo na náhradu škody a nemajetkové újmy u žalované, která jeho nároku ani zčásti nevyhověla.

13. Po právní stránce hodnotil soud nárok žalobce podle zák. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen OdšZ).

14. Podle § 1 odst. 1 OdšZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

15. Podle § 5 písm. b) OdšZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

16. Podle § 13 OdšZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem (odst. 1 věta prvá). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

17. Podle § 32 OdšZ se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí (odst. 1). Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví (odst. 2). Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo (odst. 3).

18. V řízení byla splněna zvláštní podmínka podle § 14 odst. 1 a 3 a § 15 odst. 2 OdšZ, neboť žalobce svůj nárok řádně uplatnil u žalované v době předcházející podání žaloby o více než šest měsíců, přičemž žalovaná jeho nárok neuspokojila ani z části.

19. Je třeba předeslat, že soud je (v souladu se závěry vyslovenými ve shora zmíněném trestním rozsudku) přesvědčen, že výše popsaný postup por. [příjmení] coby policisty při výkonu služby, byl zcela nepochybně nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 OdšZ v jehož důsledku vznikla žalobci určitá nemajetková újma, za kterou žalovaná plně odpovídá, což sama žalobkyně ani nepopírá, ba naopak si je své odpovědnosti plně vědoma a tuto uznává.

20. Pokud se však týče nároku na náhradu škody na mobilním telefonu ve výši 1 100 Kč a na náhradu nemajetkové újmy za porušení práva na nedotknutelnost osoby, práva nebýt podroben ponižujícímu zacházení, práva na osobní svobodu a práva na zachování lidské důstojnosti, osobní cti a dobré pověsti, jíž žádal žalobce odčinit poskytnutím peněžitého zadostiučinění, dospěl soud na základě žalované vznesené námitky k závěru, že právo na náhradu této škody, resp. nemajetkové újmy je promlčeno, a proto žalobu ohledně uvedených nároků zamítl.

21. Promlčecí lhůta ve vztahu k uplatněné nemajetkové újmě podle § 32 odst. 3 OdšZ činí šest měsíců a počíná běžet okamžikem, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. Podle soudní praxe je pro počátek promlčecí doby ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy rozhodující jen povědomí o nepříznivých důsledcích úředního postupu, nikoliv povědomí o tom, že šlo o nesprávný úřední postupem (k tomu srov. např. Nejvyšší soud ve věci sp. zn. [spisová značka]). O újmě na svých výše uvedených ústavou zaručených právech se žalobce dozvěděl již v okamžiku, kdy skončil zákrok vedlejšího účastníka proti němu tedy dne 2. 9. 2016. Promlčecí lhůta tak marně uplynula již 2. 3. 2017.

22. Obdobně se o škodě v podobě poškození mobilního telefonu dozvěděl 2. 9. 2016, přičemž pro počátek běhu promlčecí lhůty postačuje, aby poškozený zjistil skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody a orientačně (přibližně) i její rozsah, a není tak třeba, aby poškozený znal výši škody přesně, například na základě odborného posudku. O vzniku škody na svém mobilním telefonu a o tom, kdo za škody odpovídá, se žalobce věděl od okamžiku, kdy mu por. [příjmení] vyrazil mobilní telefon z ruky na zem, tj. 2. 9. 2016. Tříletá promlčecí lhůta podle § 32 odst. 1 OdšZ tak marně uplynula 2. 9. 2019.

23. Oba uvedené nároky pak žalobce uplatnil u žalované až dne 19. 11. 2020, tj. v době, kdy byly již promlčeny, proto nemohlo dojít ani ke stavení promlčecí lhůty po dobu předběžného projednání nároku ve smyslu § 35 odst. 1 OdšZ.

24. Námitka žalobce, že se o vzniklé újmě dozvěděl až s vyhlášením rozsudku odvolacího soudu vydaného v trestním řízení, není ze shora uvedených důvodů správná. To, že se v případě jednání por. [příjmení] jednalo o nesprávný úřední postup vůči žalobci, nebylo konstituováno až rozhodnutím soudu v trestním řízení. Trestní soud toliko vyslovil, že toto jednání por. [příjmení] je trestným činem, přičemž právě v tomto ohledu je nalézací soud také jeho rozhodnutím vázán ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. To, zda se jedná o nesprávný úřední postup, je otázkou, o níž si nalézací soud činí závěr sám bez nutnosti vyčkávat výsledku trestního řízení – nikoliv každý nesprávný úřední postup totiž je trestným činem, tudíž např. ani případné zproštění por. [příjmení] obžaloby z důvodu, že jeho jednání by nebylo shledáno trestným činem, by prima facie neznamenalo, že by jeho zákrok vůči žalobci nebylo možno hodnotit jako nesprávný úřední postup, za který žalovaná odpovídá. Není tak skutečností, že bylo podmínkou úspěšného uplatnění nároku žalobce u soudu vydání odsuzujícího rozsudku proti por. [příjmení] v trestním řízení. Tím, že žalobce vyčkával výsledku trestního řízení, si pouze ulehčil důkazní situaci, avšak právě na úkor uplynutí promlčecích lhůt. Nic přitom žalobci nebránilo svůj nárok uplatnit včas a např. navrhnout, aby bylo řízení přerušeno do skončení trestního řízení proti por. [příjmení] podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Odkaz žalobce na rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, ohledně počátku běhu promlčecí lhůty je zcela nepřiléhavý, neboť se týká věci skutkově zcela odlišné, kdy žalobce žádal náhradu škody podle § 9 odst. 1 OdšZ, podle kterého je (vedle dalších) zproštění obžaloby jednou z podmínek vzniku práva na náhradu škody, tudíž je logicky třeba vyčkat výsledku trestního řízení proti poškozenému, neboť právě na výsledku trestního řízení závisí posouzení zákonnosti proti němu uvalené vazby – v souvislosti s tím je pak třeba zdůraznit, že trestní řízení se v takovém případě týká přímo poškozeného, na rozdíl od nyní posuzované věci. Byť si je soud vědom toho, že krátká délka promlčecí lhůty podle § 32 odst. 2 OdšZ objektivně může klást na poškozeného zvýšené nároky, pokud jde o řádné a úspěšné uplatnění nároku, jedná se o platnou a účinnou právní úpravu, jíž soud musí respektovat, při plném uvědomění si toho, že i samotným Ústavním soudem bylo opakovaně vysloveno, že daná lhůta je na samé hranici ústavnosti. Soud si je vědom toho, že přes zásadu„ neznalost zákona neomlouvá“ nemusí být v silách běžného člověka – právního laika – zhodnotit, zda bylo jednání policisty v souladu s právem, avšak vnímal-li žalobce zákrok por. [příjmení] úkorně, měl se v souladu se zásadou„ vigilantibus iura“ („ práva bdělým“) případně obrátit s žádostí o právní pomoc na advokáta, který by mu kvalifikovanou právní radou pomohl určit, zda lze hodnotit zákrok por. [příjmení] jako nesprávný úřední postup, a zároveň jej upozornil, co vše je třeba k úspěšnému uplatnění nároku na odškodnění učinit a v jakých lhůtách.

25. Rovněž není důvodná námitka, že promlčecí lhůt běží analogicky podle § 35 odst. 2 OdšZ, neboť toto ustanovení se týká promlčení práva státu na regresní náhradu, jak ostatně plně podporuje i komentářová literatura, když uvádí, že dané ustanovení:„ …má souvislost s uplatněním regresního nároku vůči soudci a státnímu zástupci, které je vázáno na splnění podmínek uvedených v § 17 odst.

2. Protože vůči soudci a státnímu zástupci podle § 17 odst. 2 nelze uplatnit nárok na regresní úhradu, dokud není vina soudce nebo státního zástupce zjištěna v kárném nebo trestním řízení, mohlo by dojít k promlčení nároku státu, jestliže by v promlčecí lhůtě podle § 34 nebylo kárné či trestní řízení pravomocně skončeno. Z toho důvodu zákon stanoví zvláštní případ stavení běhu promlčecí lhůty“ (k tomu srov. komentář k § 35 OdšZ in [příjmení], P., [příjmení], V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017). Dané ustanovení je proto v případě náhrady podle OdšZ bez významu pro samotného poškozeného, ale upravuje vztah mezi státem coby subjektem za škodu odpovídajícím a primárním škůdcem, za jehož jednání stát odpovědnost nese.

26. Pokud žalobce namítal, že námitka promlčení byla uplatněna v rozporu s dobrými mravy, dospěl soud po zvážení všech okolností případu k závěru, že této námitce nelze přisvědčit. Soud při plném respektu k hlediskům vyjádřeným k této otázce v judikatuře Ústavního soudu (např. nálezu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 3391/15) posoudil všechny okolnosti posuzované věci, přičemž neshledal okolnosti, pro něž by bylo na místě shledat žalovanou uplatněnou námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy, neboť nesprávný úřední postup v posuzované věci nebyl provázen žádnými dalšími zvláštními okolnostmi, pro něž by bylo možno hodnotit vznesenou námitku promlčení jako zvlášť citelný zásah pro žalobce. Nelze konstatovat, že by nesprávný úřední postup měl pro život žalobce či jeho blízkých (při plném uvědomění si toho, jaká újma byla žalobci způsobena) nějaké závažné negativní dopady – ty nebyly žalobcem v řízení ani tvrzeny. Stejně jako v řízení vedeném u zdejšího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] ani v tomto řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by žalobci bránily ve včasném uplatnění jeho práva, a které by byť vzdáleně měly původ v jednání žalované. Žalovaná např. nevstoupila v jednání se žalobcem a neujišťovala jej, že jeho nárok bude uspokojen. Jak již bylo uvedeno shora, bylo výlučným rozhodnutím žalobce, že se rozhodl vyčkat výsledků trestního řízení s por. [příjmení]. Na marném uplynutí promlčecí lhůty tak žalovaná nenese žádnou vinu. Pokud žalobce namítal, že byl ze strany úředníků žalované vystaven povýšenému jednání, je na místě uvést, že žalovaná se po celou dobu průběhu řízení chovala vůči žalobci korektně. Lze chápat námitku žalobce, že v případě nesprávného úředního postupu státu by stát měl primárně takto způsobenou újmu odčinit, avšak s ohledem na platnou právní úpravu, která státu právo na vznesení námitky promlčení (s přihlédnutím ke korektivu dobrých mravů) přiznává, nelze tuto právní úpravu přehlížet a činit ji fakticky obsoletní. Vedle uvedeného má soud potřebu se alespoň okrajově vyjádřit k další dílčí námitce žalobce, týkající se skutečnosti, že zatímco zástupce žalované má dle jeho názoru pohodlnější přístup k soudu, žalobce má soud značně vzdálen. K tomu soud poukazuje na § 87 písm. b) o. s. ř., který zakotvuje místní příslušnost danou na výběr, umožňující žalobci podat žalobu na náhradu újmy podle místa, kde ke skutečnosti zakládající právo na náhradu újmy došlo – žalobce tak nebyl v žádném případě nucen podávat žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 7, ale mohl ji podat namísto toho u Okresního soudu v Novém Jičíně.

27. Konečně nelze opomenout nárok žalobce na náhradu nákladů právního zastoupení v trestním řízení proti por. [příjmení]. Podmínkou vzniku odpovědnosti žalované za újmu podle OdšZ je prokázání nesprávného úředního postupu, vznik škody a existence příčinné souvislosti mezi nimi. Soud má za to, že posuzované věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu, avšak mezi ním a vznikem nákladů právního zastoupení v trestním řízení proti por. [příjmení] není dán vztah příčiny a následku. Jednání por. [příjmení] sice bylo nesprávným úředním postupem vůči žalobci, avšak sám por. [příjmení] za dané jednání neodpovídá, neboť vystupoval jako policista při plnění úkolů státu podle zák. č. 273/2008 Sb., jednáním nesledoval uspokojení vlastních cílů a nešlo tedy o exces z plnění služebních povinností, v důsledku čehož je odpovědným subjektem za jednání por. [příjmení] žalovaná, nikoliv on sám. Z tohoto důvodu nemohl žalobce uplatnit s úspěchem svůj nárok na náhradu škody, resp. nemajetkové újmy proti por. [příjmení] v trestním řízení a je to také důvodem, proč byl odkázán na řízení ve věch občanskoprávních, jak se podává z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Žalobce příčinnou souvislost neprokázal i přes poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Soud proto žalobu zamítl i ohledně tohoto nároku. K náhradě nákladů řízení poškozeného v trestním řízení pak soud pouze pro úplnost žalobce odkazuje na úpravu zakotvenou v § 154 odst. 2 a § 155 odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád).

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 800 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 800 Kč představující 300 Kč za každý z šesti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.