18 C 3/2023- 108

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení nezatížení zástavním právem a zákazem zcizení a zatížení takto:

Výrok

I. Určuje se, že spoluvlastnický podíl žalobkyně o velikosti ideální poloviny na nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], katastrální pracoviště Ústí nad Orlicí, pro katastrální území a [územní celek], okres [okres], jako byt [číslo] ve stavbě - bytovém domě [adresa], která je součástí pozemku p. č. st. [číslo], není zatížen zástavním právem a zákazem zcizení a zatížení ve prospěch žalované tak, jak jsou tato omezení v katastru nemovitostí zapsána na základě smlouvy o zřízení zástavního práva podle obč. z. [číslo] ze dne 9.11.2016 s právními účinky zápisu k okamžiku 10.11.2016 08:30:00 pod [číslo jednací] a souhlasného prohlášení o změně osoby zástavního věřitele postoupením pohledávky ze dne 17.5.2011 s právními účinky ke dni 19.5.2021 07:30:

0.

II. Určuje se, že spoluvlastnický podíl žalobkyně o velikosti ideální poloviny na nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, [stát. instituce], pro katastrální území a [územní celek], okres [okres], jako byt [číslo] ve stavbě - bytovém domě [adresa], [obec], která je součástí pozemku p. č. st. [číslo], není zatížen zástavním právem a zákazem zcizení a zatížení ve prospěch žalované tak, jak jsou tato omezení v katastru nemovitostí zapsána na základě smlouvy o zřízení zástavního práva podle obč. z. [číslo] ze dne 14.9.2016 s právními účinky zápisu k okamžiku 23.9.2016 08:30:00 pod č.j. V-9467/2016-611 a souhlasného prohlášení o změně osoby zástavního věřitele postoupením pohledávky ze dne 17.5.2011 s právními účinky ke dni 19.5.2021 07:30:

0.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 21 638,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala určení, že její spoluvlastnické podíly o velikosti ideální poloviny k nemovitostem specifikovaným ve výroku I a II tohoto rozsudku (dále byt [číslo] byt [číslo]) nejsou zatíženy zástavním právem a zákazem zcizení a zatížení (dále omezení) ve prospěch žalované. Tvrdila, že předmětná omezení vznikla předtím, než bylo vůči ní zahájeno insolvenční řízení vedené u [název soudu] pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], kdy bylo rozhodnuto o řešení jejího úpadku oddlužením, přičemž si žalovaná ani její právní předchůdci do tohoto řízení nepřihlásili žádnou svou pohledávku za žalovanou. V rámci tohoto insolvenčního řízení pak bylo mimo jiné usnesením tamního soudu ze dne 14.6.2019, č.j. [insolvenční spisová značka], rozhodnuto o osvobození žalobkyně od placení pohledávek spadajících do jejího oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny. Žalobkyně má tak za to, že daná omezení sice nezanikla, v souladu s § 414 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, v platném znění (dále IZ), je však osvobozena i od veškerých povinností vůči žalované, žalovaná jí však odmítla vystavit kvitanci, na jejímž základě by bylo možné domoci se výmazu těchto omezení v katastru nemovitostí. Žalobkyně má tak za to, že je v tomto případě dán její naléhavý právní zájem na předmětném určení, když se jedná o jediný právní nástroj, na jehož základě je možné domoci se výmazu daných omezení v katastru nemovitostí, když jejich existence zásadním způsobem omezuje její vlastnické právo k daným nemovitostem (nemůže s nimi nakládat) a nadto i ztrácejí na ceně.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Tvrdila, že žalobkyně řádně netvrdí důvod, pro který by měla daná omezení zaniknout, když dle jejího názoru tato omezení nezanikla osvobozením žalobkyně od placení pohledávek v rámci předmětného insolvenčního řízení vedeného vůči její osobě, daná práva tak nadále existují. Dne 31.5.2016 spolu společnost [právnická osoba] a p. [jméno] [příjmení] uzavřeli leasingovou smlouvu [číslo]. Dne 14.9.2016 spolu společnost [právnická osoba] jako zástavní věřitel a p. [příjmení] a žalobkyně jako zástavci uzavřeli zástavní smlouvu s předmětem zástavy v podobě bytu [číslo] k zajištění pohledávek společnosti [právnická osoba] za p. [příjmení] plynoucích jí z dané leasingové smlouvy. Dne 9.11.2016 spolu poté společnost [právnická osoba] jako zástavní věřitel a p. [příjmení] a žalobkyně jako zástavci uzavřeli zástavní smlouvu s předmětem zástavy v podobě bytu [číslo] k zajištění pohledávek společnosti [právnická osoba] za p. [příjmení] plynoucích jí z dané leasingové smlouvy. [příjmení] [příjmení] však nehradil řádně sjednané leasingové splátky, společnosti [právnická osoba] tak vůči němu vznikla pohledávka z titulu této smlouvy, kterou tato společnost následně postoupila žalované, na kterou přešlo i zajištění dané pohledávky. Žalovaná následně uplatnila tuto svou pohledávku v insolvenčním řízení vedeném na majetek p. [příjmení] [název soudu] pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]

3. Mezi stranami bylo nesporné, že spolu dne 14.9.2016 společnost [právnická osoba] v pozici zástavního věřitele a žalobkyně a p. [jméno] [příjmení] v pozici zástavce a vlastníka zástavy v režimu společného jmění manželů uzavřeli smlouvu [číslo] kterou se žalobkyně s p. [příjmení] zavázali zřídit ve prospěch dané společnosti zástavní právo a zákaz zcizení a zatížení jako věcné právo k zástavě - bytu [číslo] za účelem zajištění plnění plynoucích společnosti [právnická osoba] vůči p. [příjmení] z leasigové smlouvy [číslo]. Dne 9.11.2016 spolu poté společnost [právnická osoba] v pozici zástavního věřitele a žalobkyně a p. [jméno] [příjmení] v pozici zástavce a vlastníka zástavy v režimu podílového spoluvlastnictví, kdy byl každý vlastníkem její ideální poloviny, uzavřeli smlouvu [číslo] jíž se žalobkyně s p. [příjmení] zavázali zřídit ve prospěch dané společnosti zástavní právo a zákaz zcizení a zatížení jako věcné právo k zástavě - bytu [číslo] za účelem zajištění plnění plynoucích společnosti [právnická osoba] vůči p. [příjmení] z leasigové smlouvy [číslo]. Aktuálně je byt [číslo] v katastru nemovitostí veden jako věc v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a p. [příjmení], byt [číslo] je poté veden jako věc v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a třetí osoby odlišné od žalobkyně a p. [příjmení], u obou těchto bytů je přitom žalobkyně vedena jako vlastník jejich ideální poloviny. U obou bytů je pak stále evidováno omezení vyplývající ze shora specifikovaných smluv ze dne 14.9.2016 a 9.11.2016, a to k bytu [číslo] k jeho ideální polovině, která je ve vlastnictví žalobkyně, a k bytu [číslo] jako k celku. Manželství žalobkyně a p. [příjmení] bylo rozvedeno ke dni 22.11.2018.

4. Dále mezi nimi bylo nesporné, že společnost [právnická osoba] uzavřela se [právnická osoba], a.s. dne 10.12.2018 smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky společnosti [právnická osoba] za p. [jméno] [příjmení] plynoucí z leasingové smlouvy ze dne 31.5.2016 [číslo] na [právnická osoba], a.s., kdy tato společnost následně dne 12.4.2021 uzavřela s žalovanou smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě došlo k postoupení předmětné pohledávky za p. [příjmení] ze [právnická osoba], a.s. na žalovanou.

5. Konečně bylo mezi stranami nesporné, že bylo dne 21.12.2018 zahájeno insolvenční řízení vůči žalované vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], dne 14.1.2019 poté bylo rozhodnuto o úpadku žalobkyně a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Ve stanovené lhůtě k přihlášení věřitelů přitom nebyla pohledávka za žalovanou plynoucí ze shora specifikovaných smluv ze dne 14.9.2016 a 9.11.2016 přihlášena, ačkoli přihlášena být mohla. Usnesením tamního soudu ze dne 14.6.2019, č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo], pak mimo jiné insolvenční soud žalobkyni osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny s tím, že se toto osvobození vztahuje i na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíženo, na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli, i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči žalobkyni pro tyto pohledávky právo postihu. I vůči p. [příjmení] následně bylo dne 21.4.2021 zahájeno insolvenční řízení, které je vedeno u téhož soudu pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], jeho úpadek byl zjištěn [datum]. V rámci tohoto řízení přitom žalovaná uplatnila své pohledávky za jeho osobou plynoucí jí z leasingové smlouvy [číslo]. Zároveň byly rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 21.12.2022, č.j. [číslo jednací], na návrh žalobkyně v rámci tohoto insolvenčního řízení vyloučeny z majetkové podstaty [jméno] [příjmení] její spoluvlastnické podíly k bytu [číslo] kdy byl byt [číslo] vyloučen mimo jiné proto, že mezi žalobkyní a p. [příjmení] nedošlo k vypořádání společného jmění manželů po rozvodu jejich manželství, takže došlo k jeho vypořádání fikcí, kdy se stali podílovými spoluvlastníky daného bytu. Žalobkyně dne [datum] zaslala žalované výzvu k vydání kvitance, na jejímž základě by bylo možné vymazat shora specifikovaná omezení ke spoluvlastnickým podílům žalobkyně k bytu byt [číslo] byt [číslo] evidovaná v katastru nemovitostí ve prospěch žalované s ohledem na výše uvedené. Výzva byla žalované doručena do datové schránky dne 17.1.2023, tato výzva však byla ze strany žalované odmítnuta přípisem ze dne 3.2.2023.

6. Z nesporných tvrzení má soud za prokázaný následující skutkový stav:

7. Ve dnech 14.9.2016 a 9.11.2016 spolu společnost [právnická osoba] v pozici zástavního věřitele a žalobkyně a p. [jméno] [příjmení] v pozici zástavce a vlastníka zástavy uzavřeli smlouvu, jíž se žalobkyně s p. [příjmení] zavázali zřídit ve prospěch dané společnosti zástavní právo a zákaz zcizení a zatížení jako věcného práva k zástavě – první smlouvou k bytu [číslo] který v dané době spadal pod SJM žalobkyně a p. [příjmení], druhou pak k bytu [číslo] který byl v dané době v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a p. [příjmení], kdy každý vlastnil ideální polovinu, a to za účelem zajištění plnění plynoucích společnosti [právnická osoba] vůči p. [příjmení] z leasingové smlouvy [číslo] [právnická osoba] poté uzavřela dne 10.12.2018 smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky společnosti [právnická osoba] za p. [jméno] [příjmení] plynoucí z leasingové smlouvy ze dne 31.5.2016 [číslo] na [právnická osoba], a.s. a tato společnost následně dne 12.4.2021 uzavřela s žalovanou smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě došlo k postoupení předmětné pohledávky za p. [příjmení] ze [právnická osoba], a.s. na žalovanou. Na pozici původního zástavního věřitele a oprávněné osoby ze zákazu zcizení a zatížení zřízených shora specifikovanými smlouvami tak vstoupila žalovaná.

8. V současné době je v katastru nemovitostí byt [číslo] evidován jako věc v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a p. [příjmení] a byt [číslo] je evidován jako věc v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a třetí odlišné osoby, kdy je u obou žalobkyně vlastníkem jejich ideální poloviny. U obou jejích spoluvlastnických podílů je přitom [anonymizováno] jejich zatížení zástavním právem a zákazem zcizení a zatížení ve prospěch žalované na základě shora specifikovaných smluv o jejich zřízení ze dne 14.9.2016 a 9.11.2016.

9. Dne 21.12.2018 bylo vůči žalobkyni zahájeno insolvenční řízení, následně byl zjištěn její úpadek a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Žalovaná, resp. ani společnost [právnická osoba] či [právnická osoba] do tohoto insolvenčního řízení vedeného vůči žalované nepřihlásila žádnou svou pohledávku. Usnesením příslušného insolvenčního soudu ze dne 14.6.2019, č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo], pak žalobkyně byla osvobozena od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny s tím, že se toto osvobození vztahuje i na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíženo, na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli, i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči žalobkyni pro tyto pohledávky právo postihu.

10. Následně bylo zahájeno insolvenční řízení i vůči p. [příjmení] a byl zjištěn jeho úpadek. Do tohoto insolvenčního řízení žalovaná přihlásila své pohledávky za p. [příjmení] plynoucí jí z leasingové smlouvy [číslo]. Na návrh žalobkyně přitom byly v rámci tohoto insolvenčního řízení vyjmuty z majetkové podstaty p. [příjmení] spoluvlastnické podíly žalobkyně k bytům [číslo] [číslo].

11. Žalobkyně zaslala žalované dne 16.1.2023 výzvu k vydání kvitance, na jejímž základě by bylo možné vymazat shora specifikovaná omezení ke spoluvlastnickým podílům žalobkyně k bytu byt [číslo] byt [číslo] evidovaná v katastru nemovitostí ve prospěch žalované, žalovaná to však odmítla.

12. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z. a dle IZ.

13. Ust. § 618 o.z. stanoví, že promlčí-li se právo zapsané ve veřejném seznamu nebo v rejstříku zástav, vymaže z něj promlčené právo ten, kdo veřejný seznam nebo rejstřík zástav vede, na návrh osoby, která má na výmazu právní zájem.

14. Podle § 1309 odst. 1 o.z. vznikne při zajištění dluhu zástavním právem věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy.

15. Ust. § 166 IZ uvádí, že zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky přihláškou pohledávky, v níž se musí dovolat svého zajištění, uvést okolnosti, které je osvědčují, a připojit listiny, které se toho týkají. To platí i tehdy, jde-li o zajištěné věřitele, kteří mohou pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění, a jde-li o zajištěné věřitele podmíněných pohledávek nebo pohledávek budoucích, k jejichž zajištění byla zastavena věc, právo, pohledávka nebo jiná majetková hodnota nebo zřízeno jiné zajištění uvedené v § 2 písm. g).

16. Dle § 414 odst. 1 - 3 IZ jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Toto osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.

17. Podle § 414 odst. 4 IZ při osvobození dlužníka § 414 odst. 1 IZ zůstává zajištěnému věřiteli, jestliže nedošlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení.

18. Ust. § 1379 o.z. stanoví, že zástavní dlužník má právo podat žádost o výmaz zástavního práva; nezaniklo-li zástavní právo uplynutím doby, vymaže se z rejstříku zástav nebo z veřejného seznamu, prokáže-li zástavní dlužník zánik zástavního práva listinou potvrzenou zástavním věřitelem nebo rozhodnutím soudu nebo jinou veřejnou listinou. Nepotvrdí-li zástavní věřitel zástavnímu dlužníkovi na jeho žádost zánik zástavního práva, nahradí škodu z toho vzniklou.

19. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Dle § 1883 o.z. nemá postoupení pohledávky účinky vůči osobě, která dluh zajistila zástavním právem, ručením nebo jiným způsobem, dokud jí postupitel o postoupení pohledávky nevyrozumí nebo dokud jí postupník postoupení pohledávky neprokáže.

21. Dříve než soud přistoupil k posouzení věci po její věcné stránce, posuzoval v souladu s § 80 o.s.ř. /podle kterého se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem/, zda je zde dán naléhavý právní zájem na předmětném určení, když je existence naléhavého právního zájmu žalobce na daném určení v okamžiku vyhlášení rozhodnutí určitým předpokladem důvodnosti žaloby (srovnej rozhodnutí NS ze dne 3.4.2002, sp. zn. Cdo 679 [číslo] a rozhodnutí R 107/14), a soud je povinen zkoumat, zda je naléhavý právní zájem dán, ex offo. Naléhavý právní zájem je přitom dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo nebo právní vztah, na kterém je žalobce účasten, ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srovnej rozhodnutí NS ze dne 27.3.1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96). Určovací žaloba má tak preventivní povahu a jejím účelem je poskytnout ochranu právnímu postavení (právu) žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva, a naopak, není namístě tam, kde právní vztah nebo právo již porušeny byly, a kde je žalobci k dispozici žaloba o splnění povinnosti podle § 80 písm. b/ o.s.ř., v takovém případě totiž již prevence pozbývá smyslu a přiléhavou se naopak stává reparace v podobě odstranění následků porušení práva, pročež tedy žalobce právní zájem na určení právního vztahu nebo práva již mít nemůže. Naléhavý právní zájem se váže k žalobě, resp. k otázce, zda určovací žaloba může být způsobilým procesním instrumentem ochrany práva, nelze-li tedy v konkrétním případě očekávat, že určovací žaloba bude danou funkci plnit, nebude tato podmínka splněna. V takovém případě proto soud, aniž by se dále zabýval věcí samou (otázkami aktivní a pasivní legitimace), žalobu o určení zamítne, jelikož nedostatek doložení naléhavého právního zájmu je samostatným a zpravidla prvořadým důvodem, pro který určovací žaloba neobstojí (blíže rozhodnutí NS ze dne 28.11.2001, sp. zn. 20 Cdo 450/2000).

22. V tomto případě soud na základě shora uvedeno dospěl k závěru, že je zde naléhavý právní zájem žalobkyně na předmětném určení dán (srovnej rozhodnutí NS ze dne 29.4.2003, sp. zn. 21 Cdo 58/2003) – žalobkyně totiž tvrdila, že dané nemovitosti nejsou zatíženy danými omezeními ve prospěch žalované, ovšem jsou stále zapsána v katastru nemovitostí, přičemž žalovaná žalobkyni neposkytla potřebnou součinnost k jejich výmazu. Dle názoru soudu se tak v této věci co do žaloby na určení nezatížení danými omezeními jedná o jediný právní nástroj, na jehož základě je příp. možné domoci se výmazu daných omezení v katastru nemovitostí bez součinnosti žalované tak, aby zde zapsané údaje odpovídaly skutečnému stavu, přičemž tím zároveň dojde k vytvoření právního základu, který eliminuje právní nejistotu stran a může vést i k odvrácení dalšího sporu mezi účastníky, např. sporu o prodej zástavy ze strany žalované.

23. Následně soud přistoupil k hodnocení věci po skutkové a právní stránce, kdy na základě shora uvedených zákonných ustanovení a shora specifikovaného skutkového stavu, který byl mezi stranami nesporný, dospěl k závěru, že je žaloba důvodná.

24. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalované a p. [příjmení] byla dne 31.5.2016 uzavřena leasingová smlouva [číslo]. Rovněž bylo prokázáno, že ve dnech 14.9.2016 a 9.11.2016 spolu právní předchůdce žalované v pozici zástavního věřitele a žalobkyně a p. [jméno] [příjmení] v pozici zástavců a vlastníků zástavy uzavřeli platně smlouvu, na jejímž základě došlo k platnému zřízení zástavního práva a zákazu zcizení a zatížení jako věcného práva k zástavě v podobě bytu [číslo] k bytu [číslo] kdy je aktuálně žalobkyně podílovou spoluvlastnicí těchto bytů v rozsahu jedné ideální poloviny. Konečně bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdci žalované platně postoupili své pohledávky za p. [příjmení] plynoucí jim z předmětné leasingové smlouvy [číslo] včetně všech pohledávek plynoucích z jejího zajištění dle shora specifikovaných smluv ze dne 14.9.2016 a 9.11.2016 na žalovanou – žalobkyně je tak v této věci aktivně legitimována, jelikož je zástavní dlužnicí a osobou zatíženou věcným právem zákazu zcizení a zatížení co do svých spoluvlastnických podílů k bytům [číslo] [číslo] žalovaná je v této věci legitimována pasivně, jelikož je t. č. v této věci zástavním věřitelem a zároveň osobou oprávněnou z daných zákazů (srovnej rozhodnutí NS ze dne 30.11.2020, sp. zn. 21 Cdo 4625/2018).

25. Dále bylo v řízení prokázáno, že bylo vůči žalobkyni dne 21.12.2018 zahájeno insolvenční řízení, poté byl zjištěn její úpadek a bylo povoleno jeho řešení oddlužením, přičemž usnesením příslušného insolvenčního soudu ze dne 14.6.2019, č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo], bylo mimo jiné vzato daným insolvenčním soudem na vědomí splnění oddlužení žalobkyně a žalobkyně byla osvobozena od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny s tím, že se toto osvobození vztahuje i na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíženo, na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli, i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči žalobkyni pro tyto pohledávky právo postihu.

26. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že žalobkyně prošla oddlužením až poté, co žalované, resp. jejímu právnímu předchůdci vzniklo předmětné zástavní právo a zákaz zcizení a zatížení jako věcné právo k zástavě v podobě bytu [číslo] k bytu [číslo] co do jejích spoluvlastnických podílů k nim (skutečnost, že ke dni uzavření jedné zástavní smlouvy, byl jeden z bytů v SJM žalobkyně a p. [příjmení] je v této věci nerozhodný, když se stále jedná o tutéž zástavu a zástavního dlužníka) pro uspokojení jeho pohledávky za p. [příjmení] z titulu leasingové smlouvy [číslo]. Žalovaná, ani její právní předchůdci však do tohoto insolvenčního řízení vedeného vůči žalobkyni nepřihlásili žádnou svou pohledávku (neuplatnili svůj nárok na uspokojení z předmětného zajištění), ačkoli tak v souladu s § 166 IZ učinit mohli, když si i zajištění věřitelé mohou do insolvenčního řízení přihlásit své zajištěné pohledávky s dovoláním se svého zajištění v přihlášce (srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14.10.2014, sp. zn. [spisová značka]). Jedná se přitom jak o zajištěné věřitele, kteří přihláškou uplatňují své nároky v insolvenčním řízení za dlužníkem (v tomto případě žalobkyně), tak i o zajištěné věřitele, kteří sice nemají pohledávku za dlužníkem, ale do majetkové podstaty náleží majetek (v tomto případě ony spoluvlastnické podíly žalobkyně k daným bytům, zástava), kterým je pohledávka věřitele za třetí osobou odlišnou od dlužníka (v tomto případě p. [příjmení]) zajištěna. Pokud v době podání přihlášky již takovému v druhém případě uvedenému zajištěnému věřiteli poté vzniklo právo domáhat se uspokojení ze zástavy a zástavní právo vůči osobě třetí realizovat, protože je osobní dlužník (v tomto případě p. [příjmení]) v prodlení s plněním dluhu, je oprávněn tento věřitel postupovat podle § 166 věta druhá IZ a přihlásit se jako zajištěný věřitel s pohledávkou z titulu zajištění do insolvenčního řízení vedeného vůči třetí osobě (v tomto případě žalobkyně) s ohledem na předmětné zatížení majetkové podstaty, pokud pak dosud nedošlo k prodlení s plněním dluhu, je tento věřitel oprávněn se rovněž přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek dané osoby (žalobkyně v pozici zástavního dlužníka a zástavce), ovšem podmíněně (srovnej rozhodnutí NS ze dne 29.11.2005, sp. zn. 29 Odo 396/2003, R 31/2007).

27. Z uvedeného tedy plyne, že žalovaná, resp. její právní předchůdci mohli uplatnit svůj nárok na uspokojení z daného zajištění (nejedná se o klasickou pohledávku za žalobkyní, srovnej rozhodnutí NS ze dne 29.1.2015, sp. zn. 29 ICdo 24/2012) vůči žalobkyni v rámci insolvenčního řízení vedeného vůči její osobě v pozici zajištěného věřitele do skončení propadné procesní lhůty určené v rozhodnutí o jejím úpadku k přihlášení věřitelů (srovnej rozhodnutí NS ze dne 27.11.2014, sen. zn. 29 NSČR 39/2014), a to min. jako nárok, resp. pohledávku podmíněnou (v závislosti na tom, zda byl p. [příjmení] jako osobní dlužník v dané době již s plněním zajištěného dluhu v prodlení, či nikoli). S ohledem na uvedené má tak soud za to, že se osvobození žalobkyně dle § 414 odst. 1 IZ vztahuje i na předmětné zástavní právo a daná omezení, tj. má za to, že již není možné práva z toho plynoucí vůči žalobkyni ze strany žalované„ fakticky“ uplatnit, jelikož předmětný nárok na uplatnění tohoto zajištění nebyl řádně a včas, ačkoli mohl být, uplatněn v předmětném insolvenčním řízení a od jeho plnění byla žalobkyně dle § 414 odst. 1 IZ osvobozena. Soud se přitom plně ztotožňuje s tím, že pohledávky, na které se vztahuje ono osvobození dle § 414 odst. 1 IZ, v neuhrazeném rozsahu nezanikají, v soudním ani jiném řízení je však již nelze věřiteli přiznat a nelze je bez dalšího vykonat, jelikož mají postavení promlčené pohledávky, u níž dlužník vznesl námitku promlčení (srovnej nález ÚS ze dne 10.1.2018, sp. zn. II ÚS 502/17 či rozhodnutí NS ze dne 24.11.2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010). Předmětné zástavní právo a daná omezení, resp. nárok na jejich uplatnění, tak již není dán - v tuto chvíli se tak jedná toliko o naturální obligaci, která nemá způsobilost být soudně, či jinak mocensky vykonatelná, její plnění tak nelze vynutit, avšak její dobrovolné uspokojení nezakládá bezdůvodné obohacení – s ohledem na postoj žalobkyně a její postup ve věci (obrana proti žalované, žádost o součinnost k výmazu, podání předmětné žaloby) přitom svědčí o tom, že dobrovolné plnění ve prospěch žalované nemá žalobkyně v úmyslu.

28. Soud má tak za to, jak je uvedeno výše, že k dobrovolnému splnění ze strany žalobkyně nedojde a žalovaná se nemůže uspokojit ze zástavy, ani uplatnit daná omezení (ta slouží toliko ke„ zlepšení“ postavení zástavního věřitele, kdy je znemožněno zástavnímu dlužníkovi/zástavci nakládat se zástavou, jsou tak bezprostředně navázána na zástavní právo) s ohledem na osvobození žalobkyně dle § 414 odst. 1 IZ, předmětná práva tak již nemohou v konečném důsledku vést k uspokojení hlavní pohledávky žalované za p. [příjmení]. Opačný závěr by přitom dle názoru soudu popřel význam osvobození žalobkyně dle § 414 odst. 1 IZ. Na uvedeném závěru pak ničeho nemění ani znění § 414 odst. 4 IZ, když toto ustanovení dopadá toliko na zajištěné věřitele, kteří svou pohledávku do insolvenčního řízení řádně přihlásili, což se v tomto případě nestalo.

29. Jelikož jsou pak předmětná omezení nadále navzdory výše uvedenému i skutečnosti, že pozbyla svého významu a funkčnosti, evidovaná v katastru nemovitostí a žalovaná odmítla poskytnout žalobkyni součinnost potřebnou k jejich výmazu, má soud za to, že je namístě předmětné žalobě vyhovět, čímž žalovaná získá zákonem stanovený podklad pro jejich výmaz z katastru nemovitostí bez součinnosti žalované tak, aby byl zapsaný stav souladný se stavem skutkovým a právním. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I a II).

30. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a soud jí proto přiznal dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. plnou náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 000 Kč a dále náklady na zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna advokátovi žalobkyně tedy byla stanovena ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 12 400 Kč za 4 úkony (převzetí věci, žaloba, předžalobní upomínka, účast na jednání) dle §6, §7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. b/ a § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., a paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč za úkon, celkem tedy 1 200 Kč za 4 úkony ve věci (§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Zástupci dále náleží náhrada cestovného ve výši 157,70 Kč za cestu k jednání soudu osobním automobilem zn. Citroen DS4 za 20 km (cesta [obec] - [okres] a zpět) při sazbě 7, 8845 Kč za jeden kilometr dle § 1 písm. b/ a § 4 písm. a/ vyhl. č. 4967/2022 Sb. a náhrada za 2 půlhodiny ztráty času strávených cestou k jednání soudu dne 28.8.2023 po 100 Kč, celkem 200 Kč (§ 14 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Konečně má zástupce právo rovněž na náhradu hotových výdajů ve výši 750 Kč, a to 250 Kč za výpis ze sbírky listiny z katastru nemovitostí a 500 Kč za výpis z katastru nemovitostí (§ 13 odst. 1 téže vyhlášky). Odměna zástupci byla dále zvýšena o DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, tedy o 2 931,10 Kč, když zástupce žalobkyně řádně doložil, že je plátcem DPH. Soud tak žalobkyni přiznal náklady v celkové výši 21 638,80 Kč. Vzhledem k tomu, že byla žalobkyně zastoupena ve věci advokátem, je žalovaná povinna zaplatit náklady řízení žalobkyně k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

31. Lhůta k úhradě nákladů řízení byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

32. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů v souvislosti s dalšími dvěma úkony ve věci, a to za doplnění žaloby ze dne 13.7.2023 a repliku k vyjádření žalované ze dne 28.7.2023, jelikož se jedná o úkony nadbytečné - doplnění žaloby bylo po výzvě soudu dle § 43 o.s.ř., žaloba však měla být podána bez dalšího jako bezchybná a projednatelná, a k replice nebyla žalobkyně ze strany soudu vyzvána (nadto v ní není uvedeno žádné nové tvrzení, ani nový návrh na provedení k důkazu). Konečně soud uvádí, že při stanovení tarifní hodnoty vycházel u všech úkonů toliko z jednoho nároku žalobkyně na určení, když se jedná o věci, které jsou bez dalšího propojené co do osob a zástav, a co do nároku žalobkyně na uložení povinnosti žalované poskytnout jí potřebnou součinnost byla následně žaloba částečně odmítnuta dle § 43 o.s.ř., uvedené je přitom nutné přičíst k tíži žalobkyně.