18 C 303/2023 - 138

Rubrum

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] [Anonymizováno] a.s., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] trvale hlášený [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] o 89 192,21 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 61 885,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 61 885,80 Kč od 21. 7. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce 27 306,41 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 89 192,21 Kč od 16. 9. 2022 do 20. 7. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 306,41 Kč od 21. 7. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8 116,32 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky ve výši 89 192,21 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že jako podnikající právnická osoba poskytuje zákazníkům vybraných e-shopů možnost zaplatit za zboží kupní cenu až po jeho vyzkoušení. Objednávku této služby lze provést na stránkách vybraného e-shopu při objednání zboží. Platit faktury a provádět nákupy může zákazník prostřednictvím platebního účtu označeného jako [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 20. 10. 2017 smlouvu k službě [Anonymizováno] [Anonymizováno], na základě které poskytla žalovanému úvěr ve formě postupného čerpání peněžních prostředků z účtu prostřednictvím platební karty [Anonymizováno] [Anonymizováno] v souladu s jednotlivými smlouvami o splátkovém limitu. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný vyčerpané prostředky řádně splácel od října 2017 až do roku 2021. V červenci 2021 žalovaný vyčerpal 31 881,13 Kč, v březnu 2022 pak částku 25 606,94 Kč, v dubnu 2022 vyčerpal jistinu ve výši 11 381,71 Kč a v květnu 2022 jistinu ve výši 44 932,22 Kč. Vyčerpal tedy celkem 113 802 Kč. Tyto částky byly žalovanému předloženy ve vyúčtováních, která však řádně neuhradil, zaplatil pouze 51 916,20 Kč. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného, když vycházela z údajů uvedených žalovaným a současně využila informace v interní databázi včetně scoringového modelu, lustraci ve veřejně dostupných rejstřících (insolvenční rejstřík, evidence exekucí) a v registru SOLUS. Žalobkyně dále uvedla, že uznáním dluhu a dohodou o postupném splácení ze dne 7. 6. 2023 žalovaný uznal vůči žalobkyni svůj dluh ze smlouvy k službě [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve výši 89 192,21 Kč, jenž byl splatný 15. 9. 2022. Tato částka představuje dlužnou jistinu, kterou se žalovaný zavázal splácet formou měsíčních splátek po 4 000 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci. Kromě této neuhrazené jistiny žalobkyně požaduje také úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny ode dne následujícího po dni konečné splatnosti, tj. od 16. 9. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), pouze za přítomnosti žalobkyně. [právnická osoba] listiny označené jako Smlouva k službě [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 20. 10. 2017 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala zřídit žalovanému službu [Anonymizováno] [Anonymizováno] s určitým finančním limitem, který bude žalovaný oprávněn opakovaně čerpat až do výše celkového finančního limitu. Výše finančního limitu může být navyšována i na základě žádosti žalovaného. Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky ([právnická osoba] podmínky společnosti Teisto k [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [právnická osoba] podmínky). Listina obsahující smlouvu je podepsána pouze žalobkyní, na straně žalovaného podpis chybí.

4. Z uznání dluhu a dohody o postupném splácení ze dne 7. 6. 2023 soud zjistil, že žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni vyplývající ze smlouvy k službě [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 20. 10. 2017 ve výši 89 192,21 Kč, který se stal splatným dne 15. 9. 2022. Žalovaný uznal dluh ve výši 89 192,21 Kč spolu s příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 89 192,21 Kč od 16. 9. 2022 do zaplacení. Žalovaný se zavázal tento dluh uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém bude dohoda uzavřena (ze strany žalobkyně byla dohoda podepsána dne 2. 6. 2023, ze strany žalovaného 7. 6. 2023). Splátky byly sjednány pod ztrátou výhody splátek a bylo dohodnuto, že nezaplacením jedné splátky se celý dluh stává okamžitě splatný.

5. Z předžalobní upomínky ze dne 19. 5. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 89 192,21 Kč včetně příslušenství nejpozději do 7 dnů od data vyhotovení výzvy. Přiložené potvrzení podání osvědčuje, že výzva byla odeslána žalovanému dne 22. 5. 2023.

6. Z kopie lustrace v interní databázi žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně měla k dispozici následující informace o poměrech žalovaného. Žalovaný byl rozvedený, bezdětný, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo učňovské bez maturity, byl zaměstnaný, jeho příjem činil 23 500 Kč, jeho výdaje 8 000 Kč a měl další splátky finančních produktů ve výši 5 000 Kč.

7. Z následujících listinných důkazů – smluv o splátkovém limitu soud zjistil, že žalovanému byly poskytovány úvěry ve formě různých finančních limitů, které měl splácet podle stanovených parametrů. Obě smlouvy obsahují namísto podpisu žalovaného datum a čas zadání potvrzovacího kódu žalovaným, kdy tímto způsobem měly být smlouvy uzavřeny. Ze smlouvy o splátkovém limitu ze dne 25. 6. 2020 vyplývá, že žalovanému byla poskytnuta možnost čerpat z účtu peněžní prostředky až do výše limitu 15 000 Kč. Při splácení ve 12 měsíčních splátkách byl žalovaný povinen hradit splátky ve výši 1 426,07 Kč. Ze smlouvy o splátkovém limitu ze dne 24. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut úvěr do výše finančního limitu na účtu 63 000 Kč, který měl splácet ve 12 měsíčních splátkách po 5 568,76 Kč.

8. Z následujících příloh ke smlouvám o splátkovém limitu soud zjistil, jaká skutečná výše peněžních prostředků byla žalovaným vyčerpána a v jakých splátkách ji měl žalovaný uhradit. Všechny přílohy obsahují namísto podpisu žalovaného datum a čas zadání potvrzovacího kódu, kterým měl žalovaný vyjádřit se splátkovým kalendářem souhlas. Z přílohy ze dne 15. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal celkem 1 706,09 Kč. Z přílohy ze dne 15. 2. 2021 vyplývá, že žalovaný vyčerpal peněžní prostředky ve výši 1 797 Kč. Z přílohy ze dne 16. 4. 2021 je zřejmé, že žalovaný vyčerpal jistinu ve výši 5 115,88 Kč. Příloha ze dne 24. 5. 2021 osvědčuje, že žalovaný vyčerpal jistinu ve výši 14 361 Kč. Z příloh ze dne 25. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaný vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši 10 961,09 Kč. Z přílohy ze dne 11. 3. 2022 vyplývá, že žalovaný čerpal jistinu ve výši 2 496 Kč. Z příloh ze dne 29. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal celkem 5 794,80 Kč. Z přílohy ze dne 10. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal 4 339,20 Kč. Z přílohy ze dne 11. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal celkem 3 696 Kč. Příloha ze dne 29. 6. 2021 osvědčuje, že žalovaný vyčerpal 1 653 Kč. Příloha ze dne 15. 6. 2021 pak osvědčuje vyčerpání peněžních prostředků žalovaným ve výši 3 000 Kč. Příloha ze dne 10. 7. 2021 dokládá vyčerpání jistiny žalovaným ve výši 5 043,96 Kč. Z přílohy ze dne 31. 7. 2021 pak vyplývá, že žalovaný čerpal jistinu ve výši 5 499 Kč. Příloha ze dne 25. 8. 2021 pak prokazuje čerpání peněžních prostředků žalovaným ve výši 2 099 Kč. Příloha ze dne 15. 9. 2021 dokládá čerpání jistiny žalovaným ve výši 9 428 Kč, příloha ze dne 14. 9. 2021 pak jistiny ve výši 3 754,18 Kč a příloha ze dne 15. 10. 2021 jistiny ve výši 2 900 Kč. Z přílohy ze dne 18. 11. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal celkem 4 743,20 Kč, z přílohy ze dne 4. 12. 2021 pak vyplývá, že žalovaný vyčerpal 2 200 Kč. Příloha ze dne 14. 4. 2021 osvědčuje, že žalovaný čerpal peněžní prostředky v celkové výši 2 445,34 Kč, příloha ze dne 7. 12. 2021 pak čerpání prostředků ve výši 6 000 Kč a příloha ze dne 11. 12. 2021 čerpání prostředků ve výši 11 645 Kč. Z přílohy ze dne 13. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný čerpal celkem 4 748,61 Kč, z přílohy ze dne 9. 2. 2022 pak vyplývá vyčerpání prostředků žalovaným ve výši 3 200 Kč. Z příloh ze dne 10. 1. 2022 je zřejmé, že žalovaný čerpal jistinu v celkové výši 3 719,85 Kč. Příloha ze dne 10. 2. 2022 dokládá čerpání peněžních prostředků žalovaný ve výši 4 931,79 Kč, příloha ze dne 14. 1. 2022 čerpání prostředků ve výši 4 824,37 Kč a konečně příloha ze dne 9. 3. 2022 dokládá čerpání prostředků ve výši 7 120 Kč.

9. Detailní přehled karetních transakcí dokládá, že v březnu 2022 byly provedeny karetní transakce v celkové výši 15 933 Kč a v červenci 2021 v celkové výši 34 396,96 Kč. Používání karet žalovaným k jednotlivým platbám vyplývá také z výpisu ze systému žalobkyně s přehledem aktivace karet.

10. Z vyúčtování za červen 2022 soud zjistil, že žalovanému byla vyúčtována částka 62,20 Kč, na kterou již uhradil 6 Kč. Z vyúčtování za duben 2022 bylo zjištěno, že žalovanému byla vyúčtována částka 16 899,98 Kč (včetně poplatků z prodlení a smluvní pokuty), na kterou již uhradil 2 163 Kč. Vyúčtování za květen 2022 dokládá, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému k úhradě částku 62 175,43 Kč, na kterou provedl částečnou úhradu ve výši 7 899 Kč. Vyúčtování za březen 2022 dokládá, že žalovaný byl povinen uhradit 35 777,29 Kč, nicméně uhradil pouze 10 504,92 Kč. Z vyúčtování za červenec 2021 bylo zjištěno, že žalovanému byla vyúčtována částka 33 380,13 Kč, na kterou uhradil pouze 31 341,35 Kč. Z vyúčtování za červenec 2022 vyplývá, že žalovaný byl povinen uhradit 63,60 Kč, ale zaplatil pouze 2 Kč. Z vyúčtování za srpen 2022 bylo zjištěno, že žalovanému byla vyúčtována částka 99,24 Kč, na kterou neuhradil nic. Konečně z vyúčtování za září 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl povinen uhradit 128,73 Kč, ale nezaplatil nic. Úhrady žalovaného vyplývají také z výpisu ze systému žalobkyně s přehledem úhrad.

11. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 20. 10. 2017 smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr formou postupného čerpání peněžních prostředků ze zvlášť zřízeného účtu prostřednictvím platebních karet. Mezi účastníky byly dne 25. 6. 2020 a 24. 5. 2021 uzavřeny smlouvy, na základě kterých bylo žalovanému umožněno čerpat peněžní prostředky až do výše konkrétně stanoveného finančními limitu na účtu, a to do částky 15 000 a 63 000 Kč. K těmto smlouvám byly uzavřeny přílohy, které obsahují přesné množství vyčerpaných peněžních prostředků včetně stanovení měsíčních splátek. Žalovaný čerpal peněžní prostředky průběžně, žalobkyně mu jednotlivými vyúčtováními předkládala k úhradě jednak vyčerpané jistiny úvěru, ale také úhrady v souvislosti s prodlením s platbami. Za žalobkyní požadované dlužné období červenec 2021 a březen, duben a květen 2022 žalovaný vyčerpal celkem 113 802 Kč. Na tuto částku uhradil pouze 51 916,20 Kč. Žalovaný svůj dluh ze smlouvy písemně uznal (přičemž uznal dluh na jistině ve výši 89 192,21 Kč) a zavázal se jej uhradit v měsíčních splátkách splatných k 20. dni v měsíci. Žalovaný tento svůj dluh i přesto neuhradil, k jeho úhradě byl naposledy před podáním žaloby vyzván upomínkou ze dne 19. 5. 2023.

12. Před poskytnutím úvěru žalobkyně ověřovala poměry žalovaného, přičemž vycházela z údajů uvedených žalovaným (byl rozvedený, bezdětný, s učňovským vzděláním bez maturity a byl zaměstnán, přičemž příjem ze zaměstnání činil 23 500 Kč měsíčně, výdaje žalovaného byly 8 000 Kč a měl další splátky výši 5 000 Kč měsíčně). Žalobkyně dále ověřovala zadlužení žalovaného v insolvenčním rejstříku, evidenci exekucí a registru SOLUS s negativními výsledky a veškeré zjištěné informace podrobila internímu scoringovému systému.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

17. Na základě zjištěného skutkového stavu s přihlédnutím k citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na předmětný závazkový vztah je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně vystupovala vůči žalovanému v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Zákon o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 104 větě první stanoví, že smlouva o spotřebitelském úvěru musí být uzavřena v písemné formě a rovněž musí být podle ustanovení § 105 odst. 1 uvedeného zákona poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis [ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES]. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na www.nsoud.cz). V projednávané věci bylo soudu předloženo písemné vyhotovení smlouvy, které však neobsahovalo žádný podpis žalovaného. Co se týče smluv o splátkovém limitu a jejich příloh, ty měly být podepsány žalovaným tak, že žalovaný zadal speciálně vygenerovaný kód, který byl zaslán na jeho telefonní číslo. Z toho je zřejmé, že smlouvy byly uzavírány elektronicky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Z ostatních okolností kontraktačního procesu, které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním smluv, by bylo možné dovodit, že žalobkyně skutečně jednala s žalovaným (zejména pokud jde o provedení bankovních transakcí).

18. Absence formy právního jednání a podpisu osoby jednající má za následek, že není zřejmé, kdo, kdy a jak takové právní jednání učinil. Soud nemá za prokázané, že způsob uzavření předmětných smluv umožňoval zachycení jeho obsahu a jeho nezměnitelnost. Nemá tedy za prokázané, že výsledkem právního jednání s žalovaným bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu, tedy není prokázána vůle žalovaného uzavřít posuzovanou smlouvu o úvěru. Jednalo by se o zdánlivé právní jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž by se podle § 554 o. z. nepřihlíželo.

19. Nicméně žalovaný v souladu s § 2053 o. z. písemně uznal svůj dluh vůči žalobkyni. Tím žalovaný uznal, že mezi ním a žalobkyní došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaný tak uznal, že mezi účastníky probíhalo právní jednání, jehož výsledkem bylo uzavření smlouvy o úvěru, z níž pochází uznaný dluh. V takovém případě soud posuzuje předmětnou smlouvu o úvěru podle kritérií stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru, zejména v jeho ustanovení § 86. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, kdy věřitel nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem, ale tato tvrzení si sám prověření, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018). V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru řádně s odbornou péčí ověřila úvěruschopnost žalovaného, když vycházela z údajů uvedených žalovaným a tyto údaje ověřila z veřejných registrů a interní databáze. Žalobkyně soudu předložila pouze výpis ze své interní databáze, který obsahuje souhrnný popis poměrů žalovaného. Žádné jiné listinné důkazy k prokázání toho, že byly řádně prověřeny poměry žalovaného, na základě kterých by nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti poskytnutý úvěr řádně splatit, soudu předloženy nebyly. A to i přes poučení žalobkyně podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Bez listinných důkazů soud nemůže libovolně dovodit, že žalovaným uváděné údaje o jeho poměrech v době žádosti o úvěr odpovídaly skutečnosti. Přestože jistá míra zodpovědnosti je také na straně žalovaného jako spotřebitele, který je povinen uvádět pravdivé a správné údaje, nelze na něj přenést celou odpovědnost (to by popíralo smysl zákonné úpravy na ochranu spotřebitele). Soud tedy nemá za prokázané, že žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala dostatečně obezřetně s odbornou péčí tak, jak vyžaduje zákon doplněný ustálenou judikaturou.

20. S ohledem na výše uvedené soud učinil závěr, že žalobkyně nesplnila svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako neplatnou dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem zákona o spotřebitelském úvěru je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i jakákoli další ujednání (např. o smluveném úroku, poplatcích či smluvní pokutě).

21. V takovém případě je povinností žalovaného podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 87 odst. 1) vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru. Na této povinnosti se ostatně účastníci dohodli ve chvíli, kdy žalovaný písemně uznal svůj dluh vůči žalobkyni. Takové uznání dluhu vyplývajícího ze smlouvy o úvěru, která je neplatná, lze totiž chápat jako dohodu účastníků na vrácení poskytnuté jistiny (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1063/2023 ze dne 2. 5. 2023). Pokud jde o výši poskytnuté jistiny, mezi skutkovými tvrzeními v této věci jsou vnitřní rozpory. Dle uznání dluhu činila dlužná jistina 89 192,21 Kč, žalobkyně nicméně tvrdila (a následně prokázala), že žalovaný vyčerpal celkem 113 802 Kč a dosud uhradil pouze 51 916,20 Kč. Dlužná jistina je tedy představovaná částkou 61 885,80 Kč a právě tuto dlužnou výši jistiny soud vzal za prokázanou. Žalovaný nárok žalobkyně nijak nerozporoval, ani netvrdil a neprokázal, že by uhradil víc než žalobkyní tvrzenou částku 51 916,20 Kč. Soud proto přiznal žalobkyni částku 61 885,80 Kč, a to společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný se dostal do prodlení s plněním svého závazku. Pokud jde o povinnost žalovaného vrátit poskytnutou jistinu, lhůta k zaplacení byla mezi účastníky jasně stanovena v dohodě o vrácení jistiny (tj. v písemném uznání žalovaného). První splatnost jistiny byla stanovena na 20. 7. 2023. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto splátku neuhradil, již podle ujednání se jistina v celém rozsahu stala splatnou následujícím dnem 21. 7. 2023, a právě tímto dnem se žalovaný ocitl v prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení z dlužné částky 61 885,80 Kč až od 21. 7. 2023 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby přiznanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

22. Výrokem II. tohoto rozsudku pak soud žalobu ve zbývajícím rozsahu (tj. nepřiznané části předmětu řízení včetně odpovídajícího příslušenství) zamítnul.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch, soud jejich úspěch pro účely rozhodnutí o nákladech řízení kapitalizoval, a to ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 109 462,05 Kč (zaplacení jistiny ve výši 89 192,21 Kč a úroku z prodlení ve výši 20 269,84 Kč), úspěšná však byla pouze co do částky 68 116,76 Kč (v jistině ve výši 61 885,801 Kč a úroku z prodlení ve výši 6 230,96 Kč). Žalobkyně tedy byla úspěšná z 62 %; zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky (předmětu řízení ve výši 27 306,41 Kč a úroku z prodlení v celkové výši 14 038,87 Kč), tj. úspěšný z 38 %. Žalobkyně tak má ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. vůči žalovanému, po započtení jeho procesního úspěchu, právo na náhradu 24 % jí vzniklých nákladů řízení.

24. V případě plného úspěchu žalobkyně ve věci by jí náležela náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jenž by představovalo právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za celkem pět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odeslání předžalobní výzvy, podání žaloby a účast zástupce na dvou jednání soudu dne 20. 2. 2024 a 21. 3. 2024) ve výši 5x 4 700 Kč podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), když soud vycházel z tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 a § 7 bod 5 AT ve výši 89 192,21 Kč. Žalobkyni by nenáležela odměna za písemná podání, jimiž doplnila skutková tvrzení a navrhovala k jejich prokázání další důkazy, neboť aby žalobkyně byla ve věci úspěšná, měla být žaloba podána již ve znění jejího doplnění. Dále by žalobkyni náležel pětkrát režijní paušál po 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 5 250 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 3 568 Kč. Celkem by tak náklady řízení na straně žalobkyně činily 33 818 Kč.

25. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou, žalobkyni dle úspěchu v řízení přiznanou částečnou náhradu nákladů řízení (24 %) ve výši 8 116,32 Kč. Lhůta k plnění byla žalovanému podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena obdobně, přičemž podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

Poučení