18 C 308/2023 - 121

Rubrum

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Pekařovou ve věci žalobce: [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o odstranění stavby a vyklizení pozemku takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna odstranit na vlastní náklady stavbu č.p. [Anonymizováno], zapsanou u [právnická osoba] pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na LV č. [hodnota] pro obec a katastrální území [adresa], postavenou na pozemku žalobce parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zapsaném u [právnická osoba] pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na LV č. [hodnota] pro obec a katastrální území [adresa], a uvést tento pozemek do původního stavu, to vše do 30 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna vyklidit pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zapsaný u [právnická osoba] pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na LV č. [hodnota] pro obec a katastrální území [adresa], do 30 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 29 386,86 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se proti žalované domáhal odstranění stavby – budovy č. p. [Anonymizováno] ve vlastnictví žalované, stojící na pozemku žalobce p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], a vyklizení tohoto pozemku. Vzhledem ke vzniku stavby na cizím pozemku za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), lze podle žalobce vlastnické vztahy vypořádat podle tohoto zákona. Účastníci řízení měli od 5. 12. 2019 sjednanou nájemní smlouvu na dobu neurčitou (několikátou v pořadí), kterou žalobce dopisem ze dne 29. 5. 2023 vypověděl; nájemní vztah jako dočasný užívací titul žalované k pozemku žalobce tak zanikl uplynutím výpovědní doby k 31. 8. 2023. Žalobce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 1. 7. 1999, podle kterého se vztah účastníků řídí § 126 odst. 1 obč. zák., nikoli § 135c obč. zák., neboť nešlo o stavbu neoprávněnou. Ve veřejném zájmu zachování stavby není, neboť pozemek leží uprostřed veřejného prostranství, které žalobce plánuje komplexně revitalizovat (zkvalitnit) a stavba mu v tom brání (nezapadá do urbanistického rozvoje lokality). Dne 13. 9. 2023 žalobce před podáním žaloby žalovanou vyzval, aby do 30. 9. 2023 stavbu odstranila a pozemek vyklidila.

2. Všechny dosud uvedené skutečnosti učinila žalovaná nespornými, vyjma veřejného zájmu na zachování stavby. S ukončením nájmu ke dni 31. 8. 2023 souhlasila, nikdy však nesouhlasila s odstraněním stavby. Uplatňování práv žalobce označila za rozporné s dobrými mravy, neboť žalobce s vybudováním stavby (obchodu žalované, využívaného širokou veřejností) od počátku souhlasil. Požadavek žalobce by vedl k ukončení podnikání žalované a škodě v řádu milionů (na stavbě kromě jiného vázne půjčka). Žalovaná smluvní vztah nikdy neporušila, počínání žalobce vede ke krutosti v rozporu s § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“).

3. Soud prvního stupně nejprve rozsudkem č. j. [spisová značka] ze dne 9. 4. 2024 žalobě vyhověl, neboť dospěl k závěru, že právo stavebníka mít svou stavbu umístěnou na cizím pozemku zaniklo. Mezi účastníky nebylo sporu o vlastnické uspořádání předmětných nemovitostí ani o ukončení nájemního vztahu, tedy o skutečnost, že v době vydání rozhodnutí užívala žalovaná pozemek žalobce bez právního důvodu a žalobce si to nadále nepřál. Věc posoudil podle § 126 obč. zák. ve spojení s § 3055 o. z.

4. Krajský soud v Brně – pobočka ve [adresa] (dále jen „odvolací soud“) tento rozsudek usnesením č. j. [spisová značka] ze dne 18. 7. 2024 k odvolání žalované zrušil a vrátil věc k dalšímu projednání, neboť se soud prvního stupně nezabýval právní (nikoli skutkovou) otázkou, zda nájemní vztah účastníků skutečně zanikl. Podle výsledku tohoto posouzení pak soud prvního stupně pro případ, že nájemní vztah bude mít za skončený, zavázal také zabývat se otázkou, zda žalobce neuplatňuje své právo v rozporu s dobrými mravy (tzv. šikanózně).

5. V návaznosti na rozhodnutí odvolacího soudu žalobce doplnil, že jeho úmyslem při sjednávání nájemní smlouvy bylo vytvoření dočasného právního titulu do doby realizace komplexní revitalizace sídliště Novosady, aby se účastníci vyhnuli režimu bezdůvodného obohacení. Ani nikdy v minulosti nedisponovala žalovaná právní garancí možnosti neomezené existence její stavby na pozemku žalobce. K čl. VI. nájemní smlouvy, upravujícímu možnost jejího skončení, žalobce uvedl, že výčet výpovědních důvodů je příkladný, demonstrativní a nijak jej jako pronajímatele neměl v možnosti nájemní vztah vypovědět omezovat. Sama žalovaná se ostatně ukončení nájemního vztahu nebránila (viz vyjádření k žalobě i odvolání). Výpověď tak svými podáními dodatečně schválila (ratihabovala). Úmysl odstranit stavbu a vyklidit pozemek žalobce odůvodňuje plánovanou realizací opatření z fondů EU IROP – 63. výzva – [adresa] infrastruktura – SC 2.2 (MRR), v rámci které mu byla přislíbena dotace k zamýšlenému zkvalitnění veřejného prostranství.

6. Žalovaná vznesla v návaznosti na rozhodnutí odvolacího soudu námitku relativní neplatnosti výpovědi nájmu z 29. 5. 2023 pro absenci výpovědního důvodu v rozporu s čl. VI.2 nájemní smlouvy. K textu čl. VI. nájemní smlouvy uvedla, že výpovědní důvody byly (oproti dřívější praxi) doplněny na její výslovné přání, neboť chtěla dosáhnout větší právní jistoty. Užívání předmětného pozemku se žalovaná nikdy nechtěla vzdát, naopak jej chtěla získat do svého vlastnictví, což jí však žalobce nikdy neumožnil. Pozemek dosud nepřetržitě užívá a navzdory výpovědi dál řádně hradí sjednané nájemné. Na základě provedeného dokazování a z nesporných tvrzení účastníků zjistil soud následující skutkový stav:

7. Žalobce je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa]; žalovaná je v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník stavby – budovy č. p. [Anonymizováno], stojící na tomto pozemku, která není evidována jako jeho součást (nesporné) a která byla dokončena nejpozději 6. 3. 2002 (údaje v RÚIAN č.l. 9).

8. Účastníci řízení podepsali dne 5. 12. 2019 nájemní smlouvu, na základě které byla žalovaná na dobu neurčitou oprávněna užívat předmětný pozemek žalobce (nesporné). Podle znění čl. VI. této smlouvy „1. Nájemní vztah založený touto smlouvou zanikne a) písemnou dohodou mezi pronajímatelem a nájemcem, b) písemnou výpovědí kterékoli ze smluvních stran s tím, že výpovědní doba je sjednána tříměsíční a která počíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, kdy byla výpověď doručena druhé ze smluvních stran.

2. Pronajímatel je oprávněn smlouvu vypovědět, pokud nájemce a) užívá předmět nájmu k jinému než účelu ujednanému dle čl. II odst. 1 této smlouvy, b) provádí na předmětu nájmu terénní nebo stavební úpravy, popř. jakékoli další podstatné změny bez souhlasu pronajímatele, c) nezaplatil, ač písemně upomenut, splatné nájemné ani do data dodatečné lhůty splatnosti stanovené v upomínce; ukončení nájemního vztahu nájemce nezbavuje povinnosti dlužné nájemné doplatit, d) zřídil užívací právo třetí osobě bez předchozího písemného souhlasu pronajímatele.“ (smlouva o nájmu pozemku č.l. 6-7). Dřívější nájemní smlouva z roku 2004 byla uzavřena také na dobu neurčitou s možností výpovědi oběma stranami s výpovědní dobou 1 měsíce (čl. V.1 a V.2); výpovědní důvody neobsahovala (smlouva o nájmu č. 08/04 z 15. 10. 2004 č.l. 108-109 ve znění dodatku č.l. 114). Záměr pronájmu z 25. 9. 2019 (č.l. 115) nic o úmyslu stran ohledně podmínek výpovědi nájemního vztahu nevypovídá.

9. Dopisem ze dne 29. 5. 2023 projevil žalobce vůči žalované svou vůli nájemní vztah ukončit uplynutím výpovědní doby k 31. 8. 2023; odkázal se na čl. VI. 1 b) nájemní smlouvy, důvod výpovědi neuvedl (výpověď smlouvy o nájmu s doručenkou č.l. 8, 11).

10. Dopisem ze dne 13. 9. 2023 žalobce žalovanou vyzval, aby do 30. 9. 2023 stavbu odstranila a pozemek vyklidila (předžalobní výzva s doručenkou č.l. 10-11). Žalovaná vyvolala mimosoudní jednání s nabídkou odkupu předmětného pozemku (dopis z 2. 10. 2023 č.l. 12). Jediným pro žalobce akceptovatelným smírným řešením byl symbolický odkup stavby žalované (za 1 Kč) s tím, že by demolici stavby zajistil na své náklady (e-mail. z 5. 10. 2023 č.l. 106).

11. Námitku neplatnosti výpovědi vznesla žalovaná podáním k soudu ze dne 28. 8. 2024 (č.l. 63), s níž se žalobce seznámil při jednání dne 6. 11. 2024.

12. Žalobce uplatňováním svého práva sleduje cíl komplexní revitalizace veřejného prostranství (doklady k dotaci vč. projektu č.l. 66-89), do které by rád zahrnul i dotčený pozemek (č.l. 69), nacházející se uprostřed revitalizované plochy označované Lokalita 2 – Novosady I (č.l. 72v-73, mapa č.l. 116), do doby vypořádání vlastnických vztahů k němu tak však učinit nemůže; proto také není součástí dosavadní projektové dokumentace (pozemek není volný k užívání, tudíž na něm není co projektovat). Stav stavby žalované je navíc neutěšený a revitalizačnímu záměru nevyhovující (fotografie č.l. 90-103).

13. Ostatní důkazní návrhy žalované (výslech jednatelů, znalecký posudek k hodnotě stavby, spis stavebního úřadu) soud pro nadbytečnost zamítl, neboť měl skutečnosti potřebné pro rozhodnutí věci již prokázány.

14. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

15. Podle § 506 odst. 1 o. z. součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen „stavba“) s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech.

16. Podle § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

17. Podle § 3055 odst. 1 věty první o. z. stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí.

18. Podle § 126 odst. 1 obč. zák. vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje.

19. Podle § 135c odst. 1 obč. zák. zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil.

20. Podle § 2231 o. z. (1) nájem ujednaný na dobu neurčitou skončí výpovědí jednou ze stran. Jednáli se o věc o věc nemovitou, je výpovědní doba tříměsíční. (2) Výpověď nemusí být odůvodněna; to neplatí, má-li strana právo vypovědět nájem bez výpovědní doby.

21. Podle § 574 o. z. na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

22. Podle § 586 o. z. (1) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. (2) Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.

23. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Po právní stránce hodnotil soud věc takto:

24. Žalovaná vlastní stavbu na pozemku žalobce již z doby před 1. 1. 2014; podle § 3055 odst. 1 věty první o. z. ve spojení s § 3028 odst. 2 o. z. se tak navzdory § 506 odst. 1 o. z. nestala součástí pozemku a tyto vlastnické vztahy se řídí dosavadními předpisy. Odvolací soud již potvrdil dřívější závěr soudu prvního stupně, že ve věci nejde o případ tzv. neoprávněné stavby; aplikace § 135c obč. zák. se tedy neuplatní. Skutečnost, že byla stavba od počátku na pozemku umístěna se souhlasem vlastníka, ovšem nutně neznamená, že vlastník nemůže nikdy změnit názor (není-li to trvale právně ošetřeno, což v tomto případě nebylo). Vlastníku naopak v takovém případě svědčí právo domáhat se ochrany proti neoprávněnému zásahu do jeho vlastnictví ve smyslu § 126 odst. 1 obč. zák., neboť neexistuje právní cesta, jak jej donutit, aby se svého vlastnictví vzdal (např. prodal svůj pozemek vlastníku stavby či komukoli jinému). V tom je každý vlastník zcela svoboden. Skutečnost, že žalobce opakovanou nabídku žalované nepřijal, mu tak nejde k tíži. Stejně tak byla svobodná žalovaná v rozhodnutí sjednat nájemní smlouvu jako právní titul užívání pozemku dočasného charakteru (body 12-14 usnesení odvolacího soudu).

25. Není současně rozhodné, že stavba nebyla zřízena jako dočasná (na což žalovaná opakovaně poukazuje); podstatná je dočasnost jejího titulu k užívání pozemku žalobce, která je v řízení prokázána a která vlastníku pozemku umožňuje domáhat v případě dovršení zmíněné dočasnosti svých práv (bod 15-18 usnesení odvolacího soudu či již zmiňované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

26. Smlouvou ze dne 5. 12. 2019 vznikl nájemní vztah účastníků na dobu neurčitou, kterou se žalobce pokusil ukončit bezdůvodnou výpovědí ze dne 29. 5. 2023, doručenou žalované téhož dne. Bylo proto namístě zabývat se otázkou, zda žalované právo nájmu pozemku skutečně zaniklo. Po rozhodnutí odvolacího soudu vyšlo v řízení najevo, že mezi účastníky řízení je spor o výklad čl. VI. nájemní smlouvy; o to, co bylo přijatým textem jednotlivými smluvními stranami zamýšleno a jaká měla být jejich společná vůle. Soud zjišťoval úmysl stran a dospěl k závěru, že čl. VI.1 a VI.2 nájemní smlouvy je třeba vykládat ve vzájemné provázanosti, odrážející vůli stran mít možnost vypovědět nájemní smlouvu (odchylně od dispozitivního § 2231 o. z.) s tříměsíční výpovědní dobou podle čl. VI.1 smlouvy s tím, že žalobce jako pronajímatele navíc limitují výpovědní důvody jmenované taxativně v IV.2 smlouvy. Jiný výklad by nedával smysl, neboť kdyby měl být pronajímatel oprávněn vypovědět smlouvu bez důvodu, bylo by uvádění jakýchkoli příkladných důvodů nadbytečné. Žalobce navíc není schopen dohledat záznamy o průběhu předsmluvních jednání jeho předchozí politické reprezentace, zatímco žalovaná uvádí, že (oproti dřívější praxi) na zahrnutí výpovědích důvodů trvala z důvodu zvýšení své právní jistoty; i s ohledem na novost tohoto ujednání mezi dlouholetými smluvními partnery je soud přesvědčen, že nešlo o běžné ustanovení, jemuž by smluvní strany nevěnovaly zvláštní pozornost, jak se snažil naznačit žalobce.

27. Z tohoto pohledu není výpověď nájmu podaná dne 29. 5. 2023 s odkazem na čl. VI. odst. 1 písm. b) smlouvy bez uvedení výpovědního důvodu souladná se smluvními ujednáními stran a jako takovou by ji stíhala sankce neplatnosti, pokud by ji oprávněná osoba namítla (§ 586 o. z.). Žalovaná však namísto toho výpověď (byť nesouladnou s čl. VI.2 nájemní smlouvy) akceptovala (viz vyjádření k žalobě i odvolání), čímž její neplatnost zhojila (ratihabovala) a učinila ji definitivně platnou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 23. 8. 2019 či v poměrech dřívější právní úpravy, ale principiálně nadále aplikovatelné usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 27. 5. 2009). Následně vznesená námitka neplatnosti výpovědi (po rozhodnutí odvolacího soudu) ani tvrzení, že žalovaná žádné smluvní povinnosti neporušila, na tom již nemůže nic změnit. Občanský zákoník z roku 2014 stojí primárně na principu relativní neplatnosti právního jednání (tam, kde ji dotčená osoba namítne) a absolutní neplatnost, jíž by se soud musel zabývat z moci úřední, stanoví pouze výjimečně (§ 588 o. z.); na právní jednání se má současně hledět spíše jako na platné než neplatné (§ 574 o. z.). Nájemní vztah s ohledem na uvedené k 31. 8. 2023 skončil a žalovaná od té doby užívá pozemek žalobce bez právního důvodu.

28. Názor soudu nezvrátí námitka žalované, že byť před rozhodnutím odvolacího soudu písemně námitku neplatnosti výpovědi u žalobce neuplatnila, užívala fakticky předmět nájmu i nadále (nepřetržitě), také hradila nájemné a celkově deklaruje i budoucí zájem jej užívat. Vzhledem k pevnému spojení stavby s pozemkem si těžko lze představit, že by bez odstranění stavby (které žalovaná dobrovolně v úmyslu nemá) pozemek užívat přestala (ať už pro ukončení nájemního vztahu, nebo i z jakéhokoli jiného důvodu). Zkrátka dokud stavba vlastněná žalovanou na pozemku žalobce stojí, žalovaná tento pozemek užívá a jinak, než jejím odstraněním na tom nemůže nic změnit. Hradí-li tedy po 31. 8. 2023 i nadále „nájemné“, plní tím žalobci obohacení, které jí na jeho úkor vzniká.

29. Žalobce se proto důvodně domáhá ochrany před neoprávněným zásahem do jeho vlastnického práva, způsobeným užíváním jeho pozemku bez právního důvodu, jehož pokračování si již nadále nepřeje.

30. Soud nepřisvědčil námitce žalované, že dosavadní projekt komplexní revitalizace veřejného prostranství předmětný pozemek nezahrnuje, z čehož má plynout, že se bez něj obejde, neboť má k dispozici okolní pozemky, které může zvelebovat při zachování stavby žalované. Kdyby byla žalovaná kupříkladu majitelkou zahrady, kterou si plánuje architektonicky upravit, rovněž by si nepřála být nucena, aby uprostřed ní ponechala starý krmelec s odůvodněním, že tam stál vždy a že zvířátka jsou zvyklá k němu chodit (aniž by pro to existoval právní důvod jako v tomto případě). Snahou žalobce je zkrášlit veřejný prostor kolem 40 let starého sídliště; jeho posláním je jednat v zájmu všech svých občanů, nikoli pouze jednotlivce. Žalobu proto soud nemá za šikanózně uplatněnou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 28. 1. 2015 či nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 22/01 ze dne 2. 4. 2001 a contrario).

31. Pakliže žalovaná přiznává neutěšený stav své stavby a dodává, že dosud do jejích oprav neinvestovala právě z důvodu vzniklé právní nejistoty, což v případě úspěchu v řízení napraví, soud k tomu dodává, že i kdyby byl nájemní vztah shledán platným, stále by šlo o dočasný právní titul a na skutečnosti, že její stavba stojí na cizím pozemku, což s sebou implicitně právní nejistotu přináší, by se nic nezměnilo.

32. Žalovaná dále tvrdila, že odstranění stavby není ve veřejném zájmu, odůvodňovala je však pouze poukazem na újmu hrozící jí a jejímu podnikání, aniž by blíže rozvedla (a prokazovala), že veřejný zájem právě na jejím podnikání je natolik silný, že by měl převážit nad možností žalobce – obce (jako primárního reprezentanta veřejného zájmu) realizovat své vlastnické právo (ve prospěch občanů, jak prokázal). V řízení naopak nebylo prokázáno, že by primárním cílem žalobce bylo zmařit podnikání žalované (žalovaná v tomto směru žádná konkrétní tvrzení nepřednesla ani nenavrhla důkazy).

33. Rozpor s dobrými mravy nespatřuje soud ani v naznačované újmě, která by žalované neúspěchem v řízení vznikla (proto k ní nevedl další dokazování). Vzhledem k těsné propojenosti a kolizi vlastnických vztahů účastníků je neoddělitelnou součástí řešení jejich sporu, že vznikne nemalá újma buď jednomu, nebo druhému (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 9. 10. 2000). Na jedné straně stojí vlastník pozemku, který je citelně omezován ve vlastním rozhodování o způsobu využití jeho vlastnictví. Na druhé straně stojí vlastník stavby, jemuž hrozí náklady spojené s tím, že o svou stavbu přijde; ať tak či tak, dobré řešení nastalá situace nemá, hledá se pouze to nejméně špatné řešení (na něž mohou být subjektivní pohledy rozdílné). Z hlediska dobrých mravů jsou si tito konkurenční vlastníci z pohledu soudu rovni; každý z nich může tratit a řešení nikdy nebude (subjektivně) úplně spravedlivé („bezeškodné“).

34. Ve sporu úspěšný žalobce prokázal, že zaslal žalované předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř., má proto nárok na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., které tvoří zaplacený soudní poplatek 7 000 Kč, odměna zastupujícího advokáta za devět úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), kterými jsou převzetí a příprava právního zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, replika, účast při jednání 9. 4. 2024, vyjádření k odvolání, doplnění žaloby k výzvě soudu ze dne 2. 9. 2024 a ze dne 14. 10. 2024 a účast při jednání 6. 11. 2024, ve výši 1 500 Kč podle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 4 advokátního tarifu a paušální náhrada hotových výdajů za uvedené úkony po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrada cestovného 1 501,54 Kč za cestu k jednání 9. 4. 2024 a 6. 11. 2024 [adresa] a zpět (vzdálenost 68 km při průměrné spotřebě vozidla 14,5 l/100 km podle předloženého technického průkazu vozidla, ceně benzinu 38,20 Kč/1 l a sazbě základní náhrady za používání silničního motorového vozidla ve výši 5,60 Kč/km pro rok 2024 podle vyhlášky č. 398/2023 Sb.), náhrada za promeškaný čas 800 Kč (osm půlhodin po 100 Kč na cestě 2x [adresa] a zpět podle § 14 advokátního tarifu), a konečně 21 % DPH ve výši 3 885,32 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. se náhrada nákladů řízení hradí k rukám advokáta.