18 C 317/2022-93

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o 74 157 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 33 596 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 33 596 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 28 511 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 69 651 Kč od [datum] do [datum] ve výši 500,13 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 65 879 Kč od [datum] do [datum] ve výši 580,56 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 62 107 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 28 511 Kč od [datum] do zaplacení, částky ve výši 12 050,63 Kč a úroku ve výši 59,78 % ročně z částky 58 227,57 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7 916,90 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 58 227,57 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 190 656 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 62 107 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 69 651 Kč od [datum] do [datum] ve výši 500,13 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 65 879 Kč od [datum] do [datum] ve výši 580,56 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 62 107 Kč od [datum] do zaplacení, zaplacení částky ve výši 12 050,63 Kč, úroku ve výši 59,78 % ročně z částky 58 227,57 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7 916,90 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 58 227,57 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 190 656 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 59,78 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 772 Kč. Součástí úvěrové smlouvy bylo pojištění schopnosti žalované splácet úvěr. Vedle splácení úvěru se tak žalovaná zavázala splácet žalobkyni i pojistné za toto pojištění v měsíčních splátkách ve výši 462 Kč. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované (pravdivost údajů žalovaná stvrdila svým podpisem), databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů, zejména z dokladů o příjmech, výpisu z bankovního účtu a prohlášení žalované. Z těchto údajů bylo zjištěno, že žalovaná měla dostatek volných zdrojů ke splácení úvěru. Žalobkyně rovněž ověřila úvěrovou historii žalované v databázích SOLUS a v nebankovním registru klientských informací NRKI. Žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žalovanou doporučil úvěr ke schválení. Výdaje žalované byly zkoumány z informací poskytnutých samotnou žalovanou. Žalobkyně uvedla, že nemá možnost, jak si výdaje žalované ověřit, tj. zda má další dluhy u jiných společností, ani jaké jsou výdaje na bydlení žalované, a musí tak vycházet z prohlášení žalované. Žalovaná řádně neplnila své závazky ze smlouvy, na svůj dluh do data zesplatnění celého úvěru uhradila celkem pouze 18 860 Kč. Před zesplatněním vznikl žalobkyni nárok na úhradu smluvních pokut ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou byla žalovaná v prodlení o délce 30 dnů, tj. v celkové výši 998 Kč za dvě splátky. Žalobkyni dále vzniklo právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované (za každou splátku, s níž je žalovaný v prodlení, ve výši 200 Kč), tj. v celkové výši 400 Kč Náklady představují jednotkové mzdové náklady zaměstnanců podílející se na předžalobním vymáhání ve výši 43,94 Kč, jednotkové provozní náklady interního call centra ve výši 6,99 Kč, jednotkové náklady provize externí vymáhací společnosti ve výši 93,42 Kč, jednotkové náklady (provize inkasní sítě) ve výši 59,84 Kč a ostatními provozní náklady collection department ve výši 1,64 Kč. V důsledku prodlení došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, čímž se součástí jistiny stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru. Nová jistina tak odpovídala částce 66 867,87 Kč. Novou jistinu byla žalovaná povinna uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru, tj. dne [datum]. Jelikož žalovaná novou jistinu v den zesplatnění neuhradila, měla žalobkyně dále nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny od [datum] do zaplacení, když žalobou je požadována smluvní pokuta toliko ke dni vyhotovení žaloby, tj. ke dni [datum], ve výši 12 050,63 Kč. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu. Na základě této výzvy uhradila žalovaná žalobkyni částku 7 544 Kč, ničeho dalšího však již neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, neboť žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez omluvy, ač byla k jednání řádně předvolána.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaná projevila dne [datum] svou vůli sjednat s žalobkyní smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“), a to potvrzením sjednání smlouvy použitím kódu, který jí byl zaslán ve formě variabilního symbolu spolu s platbou ve výši 1 Kč dne [datum] na její bankovní účet. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované dne [datum], na účet uvedený ve smlouvě, bezúčelový úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit dle sjednaného splátkového kalendáře ve 48 měsíčních splátkách po 3 772 Kč splatných vždy nejpozději 25. dne každého kalendářního měsíce, počínaje dnem kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen, tj. dnem [datum]. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila dle části A) smlouvy o úvěru 158 880 Kč, úroková sazba 59,78 % p. a. byla dohodnuta jako pevná na celou dobu splácení úvěru. RPSN na úvěr činilo 79,21%. Bod 2.. části B) smlouvy o úvěru stanovil, že úrok běží i po zesplatnění úvěru, kdy i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru, a to až do doby její úplné úhrady s tím, že žalobkyně byla oprávněna na úrocích, které přirostou po zesplatnění, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou měla žalovaná zaplatit, tj. maximálně 190 656 Kč. Pro případ prodlení žalované s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů zakotvila smlouva o úvěru, ve své části B) v bodu 6.1., povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou byla žalovaná v prodlení o délce 30 dnů s tím, že tato smluvní pokuta je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení a že souhrn veškerých smluvních pokut, které je žalobkyně oprávněna takto požadovat, činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Dle bodu 6.

2. části B) smlouvy o úvěru měla žalobkyně rovněž právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované s úhradou každé splátky o délce 15 dnů s tím, že tato náhrada nákladů je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Pro případ prodlení žalované s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů pak smlouva o úvěru, v části B) v bodech 6.3. a 6.4., stanovila, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru, kdy se ke dni zesplatnění stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů a kdy ke dni zesplatnění se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru splatné nejpozději ke dni zesplatnění. Žalobkyně pak měla, dle bodu 6.

5. části B) smlouvy o úvěru, rovněž právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Vedle splácení úvěru se žalovaná zavázala splácet žalobkyni i pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr v měsíčních splátkách ve výši 462 Kč. Oznámení o schválení úvěru, včetně splátkového kalendáře, bylo žalované doručeno dne [datum] /viz Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru na č. l. 23 - 25 spisu, Dodatek [číslo] k Návrhu smlouvy o úvěru/ Smlouvě o úvěru [číslo] na č. l. 37 – 38 spisu, důkaz o odeslání 1 Kč na č. l. 61 spisu, důkaz o přijaté SMS na č. l. 62 spisu, základní informace o klientovi na č. l. 64 spisu, odeslaná SMS na č. l. 63 spisu, prohlášení klientů/informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru na č. l. 19 - 20 spisu, podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A) na č. l. 26 spisu, informace o pojištění schopnosti splácet úvěr na č. l. 29 -32 spisu, přihláška do pojištění, skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry na č. l. 34 – 35 spisu, příloha [číslo] k Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru/ Smlouvy o úvěru – Pojištění schopnosti splácet úvěr na č. l. 36 spisu, splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru [číslo] na č. l. 28 spisu, oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru [číslo] na č. l. 27 vč. kopie doručenky na č. l. 21 spisu, doklad o vyplacení úvěru na č. l. 21 spisu, sdělení banky na č. l. 53 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 9 - 11, úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu na č. l. 8 spisu a dodejka na č. l. 42 spisu/. Žalovaná při uzavírání smlouvy uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 22 580 Kč, její životní minimum činí 3 860 Kč a jejími dalšími výdaji jsou náklady na bydlení ve výši 3 886 Kč, spoření ve výši 3 000 Kč, výdaje na děti 2 770 Kč, celkem tak výdaje činí 13 516 Kč s tím, že bylo počítáno s rezervou ve výši 8 064 Kč. Žalovaná dále uvedla, že je rozvedená, zaměstnaná na dobu neurčitou u zaměstnavatele [právnická osoba], [ulice a číslo], [obec] od [datum]. U formy bydlení byla zaškrtnuta kolonka„ vlastní“ /viz hodnocení klienta na č. l. 12 spisu/. Výši příjmu od zaměstnavatele žalovaná doložila výpisem z účtu vedeného u [právnická osoba] a přehledy transakcí na tomto účtu; v únoru 2021 jí byl vyplacen čistý příjem ve výši 23 509 Kč, v květnu 2021 ve výši 26 513 Kč, v červnu 2021 ve výši 24 933 Kč, v červenci 2021 ve výši 17 480 Kč a v srpnu 2021 ve výši 25 327 Kč /viz výpis z běžného účtu na č. l. 14 – 15 spisu, přehled transakcí na č. l. 13, 16, 85 a 86 spisu/. Žalovaná před sjednáním úvěru předložila žalobkyni svůj občanský průkaz /viz kopie občanského průkazu na č. l. 17 – 18 spisu/. Skóre žalované při sjednávání úvěru bylo stanoveno na 394, tj. vyšší počet bodů do interní Score Card, lepší segment klientů. V registru SOLUS vycházela s negativním výsledkem /viz výpis z NRKI a SOLUS na č. l. 22 a 68 spisu/. Žalovaná dle sjednaného splátkového kalendáře uhradila celkem 18 860 Kč. Žalobkyně proto zpracovala výzvy k zaplacení s upozorněním na možnost zepslatnění celého úvěru datované ke dni [datum] a ke dni [datum] /viz karta klienta na č. l. 33 a výzvy k zaplacení na č. l. 39 - 40 spisu/. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů, došlo tímto dnem k okamžitému automatickému zesplatnění všech závazků vyplývajících z této smlouvy /viz oznámení na č. l. 41 a smlouva o úvěru na č. l. 23 - 25 spisu/. Po zesplatnění úvěru uhradila žalovaná žalobkyni částku 7 544 Kč /viz karta klienta na č. l. 33 spisu/. Žalobkyně předala k odeslání dne [datum] předžalobní výzvu, v níž vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 15 dnů od data odeslání tohoto oznámení /viz předžalobní výzva na č. l. 43 vč. podacího archu na č. l. 44 spisu/. Výzva byla žalobkyní zaslána na sjednanou doručovací adresu /viz smlouva o úvěru na č. l. 23 - 25 spisu/. Zásilka byla dne [datum] vrácena odesílateli s tím, že adresát zásilku nevyzvedl ve stanovené odběrní lhůtě. Uložena a připravena k vyzvednutí byla dne [datum] /viz sledování zásilek na č. l. 87 spisu/.

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud o skutkovém stavu následující závěr: Žalobkyně a žalovaná sjednaly dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované dne [datum] částku ve výši 60 000 Kč, kterou měla žalovaná splatit dle sjednaného splátkového kalendáře ve 48 měsíčních splátkách po 3 772 Kč počínaje dnem [datum]. Před uzavřením smlouvy byla žalovaná kontrolována v registrech NRKI a SOLUS. Žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 22 580 Kč a její výdaje činí 13 516 Kč (životní minimum 3 860 Kč, náklady na bydlení 3 886 Kč, spoření ve výši 3 000 Kč, výdaje na děti 2 770 Kč), a tak na splácení úvěru zůstává rezerva 8 064 Kč. K příjmům doložila výpisem z účtu vedeného u [právnická osoba] a přehledy transakcí na tomto účtu. Výdaje nijak nedokládala. Žalovaná na poskytnutý úvěr celkem zaplatila 26 404 Kč.

6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 60 000 Kč. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně a žalovaná projevily vůli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 60 000 Kč, a žalovaná by se zavázala vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Dle názoru soudu ale nebyla úvěrová smlouva platně sjednána, neboť žalobkyně v řízení neprokázala, že řádně (s odbornou péčí) zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří /srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 Žalobkyně v daném případě zjistila a ověřila pouze výši příjmů žalované z pracovního poměru. Neověřila si však již dotazem na zaměstnavatele, jak dlouho je zde zaměstnána, zda je pracovní poměr sjednán na dobu určitou či neurčitou, či zda není jednáno o ukončení pracovního poměru, popř. již není ve výpovědní době. Na kontrolu výdajů a to i těch podstatných pak bylo rezignováno zcela. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně se ani podrobněji nezajímala o výdaje žalované na bydlení, jako základní a podstatnou položku výdajů, kterou je vždy třeba pečlivě zjišťovat. Žalobkyně si vystačila s žalovanou uvedenou částkou 3 886 Kč měsíčně, aniž by bylo zřejmé, zda uvedená částka odpovídá reálným výdajům na bydlení (což lze s ohledem na uvedenou nízkou výši bez dalšího zkoumání obtížně akceptovat). Žalobkyně ani nekontrolovala, zda není na majetek žalované vedena exekuce. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti /srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK/.

17. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou pak zcela v souladu s ustálenou judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by„ státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalované nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která z hodnocení klienta a předložených listin vyplývala, skutečně jednalo. S těmito závěry pak nekoliduje ani usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, který se věcí zabýval zejména v trestní rovině. Nicméně rovněž uvedl, že„ úvěrové společnosti vycházejí zejména z údajů o příjmu a výdajích žadatelů a informací o úhradě jeho předchozích dluhů, když za dostatečné se považují údaje o příjmech a výdajích spotřebitele, ze kterých je věřitel schopný získat objektivní obraz o jeho finanční situaci. Současně je nezbytné zdůraznit, že posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnosti žadatele hradit úvěr, je třeba vždy posuzovat z toho hlediska, jaké údaje úvěrová společnost po žadateli požadovala, když tyto primárně tvoří základní podklad pro ověřování úvěruschopnosti konkrétního žadatele, když tím, že tento sdělí určité údaje je vytvořen podklad pro následné prověřování. Při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiném v případě statisícových částek. Zároveň platí, že na úvěrových společnostech nelze považovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou, neboť jinak by se nikdy tyto společnosti nemohly stát obětí trestné činnosti a vždy by se jednalo pouze o občanskoprávní záležitost a ustanovení § 211 tr. zákoníku by ztratilo smysl.“ Žalobkyně však nepřistoupila k následnému prověřování údajů získaných od žalované ve výdajové stránce a pouze vyšla z obecného zákonem stanoveného životního a existenčního minima, aniž by přistoupila k pečlivějšímu prověření reálné finanční situace žalované, čímž nebyla naplněna ani přiměřená míra obezřetnosti, o které Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí uvažoval.

18. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalované na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinna toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. žalobkyni vydat. Žalobkyně v řízení uvedla, že eviduje od žalované platby v celkové výši 26 404 Kč. Žalovaná je tak povinna vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši 33 596 Kč, o které se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V daném případě bylo prokázáno, že výzva k úhradě dluhu se do sféry dispozice žalované, v souladu s ustálenou judikaturou, dostala dne [datum], kdy byla žalované zásilka doručována /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016 Žalobkyně ve výzvě poskytla žalované lhůtu k vrácení dluhu v délce 15 dnů od data odeslání výzvy. Výzva byla žalované odeslána žalobkyní dne [datum] a lhůta k vrácení dluhu tak uplynula dnem [datum]. Od následujícího dne, tedy od [datum], je žalovaná v prodlení a žalobkyni od tohoto dne náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření platné smlouvy o úvěru, ani dřívější dojití výzvy k plnění (výrok II. tohoto rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).