18 C 33/2024 - 230

Rubrum

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Skalkou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Anonymizováno] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 296 889,34 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 62 914,91 Kč spolu s: úrokem ve výši 5,85 % ročně z částky 12 183,63 Kč od 29. 6. 2021 do 25. 5. 2022, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 132,72 Kč od 29. 6. 2021 do zaplacení, a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 233 974,43 Kč spolu s úrokem a úrokem z prodlení v rozsahu převyšujícím úrok a úrok z prodlení podle výroku I., se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 61 510 Kč k rukám právního zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet [adresa] náhradu nákladů řízení ve výši 6 346 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 296 889,34 Kč s příslušenstvím z titulu podnikatelského účelového úvěru, který podle tvrzení žalobkyně žalovaný včas a řádně neuhradil a od něhož bylo pro prodlení žalovaného odstoupeno.

2. Žalovaný uplatněný nárok neuznal a uplatnil vůči němu celou řadu skutkových i právních námitek včetně neplatnosti úvěrové smlouvy a odstoupení od smlouvy a dále návrhu na moderaci sjednané smluvní pokuty.

3. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli smlouvu o podnikatelském úvěru, jejímž předmětem bylo financování nákupu vozidla [Anonymizováno] (dále jen „vozidlo“). Součástí smlouvy bylo ujednání o zajišťovacím převodu vlastnického práva, režimu splátek, smluvní pokutě pro případ prodlení žalovaného a dále o podmínkách předčasného ukončení smlouvy a souvisejících nárocích. Součástí smlouvy byl také splátkový kalendář s rozpisem úročených splátek.

4. Z odstoupení od smlouvy a doručenky soud zjistil, že původní věřitel odstoupil od smlouvy z důvodu jejího hrubého porušení k 31. 12. 2020, přičemž tato listina byla zaslána žalovanému a dne 29. 12. 2020 byla připravena k vyzvednutí.

5. Z vyúčtování soud zjistil, že původní věřitel vystavil žalovanému vyúčtování úvěrové smlouvy z důvodu předčasného ukončení, vyzval jej k úhradě do 28. 6. 2021 a upozornil na uplatnění smluvní pokuty.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, přílohy ke smlouvě, potvrzení, oznámení postupitele a podacího lístku soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena ve prospěch žalobkyně, o čemž byl žalovaný vyrozuměn postupitelem.

7. Z předžalobní výzvy a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby.

8. Z výpisu z živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy v postavení podnikatele.

9. Z přehledu vydaných faktur, přehledu pohybů na bankovních účtech a doložených faktur soud zjistil, že tyto dokládají průběh úvěrového vztahu včetně fakturace konečného vyúčtování se splatností 28. 6. 2021 a dále fakturaci nároků souvisejících s prodlením žalovaného, tj. jednotlivých smluvních pokut, penalizačních úroků a poplatku za předčasné ukončení smlouvy.

10. Z předávacího protokolu soud zjistil, že 21. 12. 2020 předal žalovaný zástupci původního věřitele vozidlo, přičemž podpisem předávacího protokolu potvrdil, že protokol zaznamenává skutečný stav vozidla v době odebrání.

11. Z předávacího protokolu mezi původním věřitelem a [právnická osoba] a související faktury soud zjistil, že vozidlo bylo prodáno za 123 000 Kč dne 30. 5. 2021.

12. Z dopisu žalovaného ze září 2021 a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný vyzýval původního věřitele k doložení informací ohledně stanovení prodejní ceny vozidla a detailů jeho prodeje s ohledem na vystavené výsledné vyúčtování.

13. Z vyčíslení ceny vozidla zpracovaného [jméno FO] soud zjistil, že cena vozidla byla stanovena ve výši 120 000 Kč, a to ke dni 31. 12. 2020.

14. Z dokladů souvisejících s náklady na prodej vozidla soud zjistil, že tyto dokládají odměnu za zabavení vozu (8 470 Kč), náklady za odtah vozidla, evidenční kontrolu, registraci vozidla a provizi za prodej vozu (11 566,39 Kč) a náklady za povinné ručení (456 Kč), tj. celkem 20 492,39 Kč.

15. Ze sdělení pošty soud zjistil, že předmětná zásilka (odeslané vyúčtování) nebyla nalezena.

16. Z interního přehledu původního věřitele soud zjistil, že faktury k zaplacení smluvních pokut byly zasílány obyčejnou poštou.

17. Ze sdělení [jméno FO] soud zjistil, že v letech 2017-2020 zpracoval pro původního věřitele 588 znaleckých ocenění.

18. Z rozhodnutí o příklepu soud zjistil že bylo vydraženo nákladní vozidlo [Anonymizováno] [Anonymizováno] s nájezdem téměř 400 000 km, které bylo nepojízdné, a to za cenu 107 000 Kč.

19. Ze sdělení prodejce a související smlouvy soud zjistil, že měl s původním věřitelem sjednanou smlouvu o spolupráci při financování vozidel a v dané souvislosti byl zmocněn ke sjednávání a uzavírání produktových smluv.

20. Ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že znalec určil obvyklou cenu vozidla ke dni 21. 12. 2020 ve výši 224 100 Kč. Ze souvisejícího ceníku doloženého znalcem při jeho výslechu soud zjistil aktuální prodejní ceny, z nichž znalec vycházel.

21. Při výslechu znalec uvedl, že ocenění je provedeno k 21. 12. 2020. Výchozí cena je cena nového vozidla k datu ocenění. Pokud je vozidlo prodáváno v roce 2017 za nějakou částku, jistě se v roce 2020 nabízí nebo prodává za jiné částky. Ceník je platný k 1. 12. 2020. Ta cena toho vozidla je bez DPH 886 500 Kč. Je to doporučená maloobchodní cena, nicméně [Anonymizováno] běžně dává slevy 30 % +. Takže tuto maloobchodní doporučenou cenu ještě ponížil o 30 % a takto se dostal k té výchozí ceně 820 000 Kč včetně DPH. Další vozy jsou vzorky, ze kterých se stanovil koeficient prodejnosti, který se uplatnil na oceňované vozidlo. V rámci objektivity dal průměrnou hodnotu rozmezí u uvažované srážky, jde o standardní postup u těchto případů. To ocenění přes Cebii není úplně relevantní, nicméně je to pomocná věc a ta výchozí cena v Cebii se tam nastaví automaticky, to je věc, kterou znalec neovlivní. Pokud by výchozí cena byla jiná, tak ten postup je totožný, výsledek bude mírně odlišný. Jak původní znalec ke své částce dospěl, neví. Ten postup tam není tak, aby to mohl revidovat. Znalec vždycky vychází z těch podkladů, co má. Pokud má těch podkladů objektivních méně, tak z nich může vyjít. Ideální by bylo, pokud něco je nefunkční, mít protokol nebo vyjádření servisu, ale znalec nemůže klienta nebo jednu ze stran nutit, aby doložili vyjádření servisu, takže znalec může vycházet z toho, co má. Pokud znalec bude vědět závadu nebo příčinu poruchy nebo vyčíslení závady, tak ten výsledek se zpřesní. Neumí říct, jestli nahoru nebo dolů, záleží na typu závady, ale výsledek se zpřesní, protože znalec bude mít informace přesnější. To motorové vozidlo neviděl, neprovedl zkušební jízdu, a zkušební jízdu neprovedl ani ten znalec předchozí, ty informace nebyly. Takže se vycházelo z nějakého předpokladu nebo z průměru možného stavu. Je to běžný postup v případech, kdy je třeba auto odcizeno, tak znalec vozidlo nevidí a musí ho nějakým způsobem ocenit. Je to obdobný případ.

22. Z výslechu žalovaného soud zjistil, že k ukončení smlouvy došlo z důvodu, že oni to auto udělali vlastně nesplatitelné. Když se člověk zpozdí s nějakou úhradou, hned mu naúčtují další poplatky a částky. I po třech letech splácení zjistil, že pořád něco dluží. Šlo i o to, že oni mají lhůtu několika dnů k tomu si platby zaúčtovat. K prodlení s platbami z jeho strany došlo, pak už se ztratil v tom, co vše má platit. Platil se tam i úrok z úroku apod. Když se auto vracelo, bylo to na návrh věřitele, řekli mu, že to má vrátit a že se tím vše uhradí. Byl rád, že se auta zbaví. K předání došlo v listopadu 2020. Přijeli si pro auto, hodně spěchali, hlavně aby to bylo rychle, udělali čtyři fotky. Tehdy auto nešlo nastartovat, asi se tam nechalo něco předtím svítit. Tlačili na něj, že nemají čas. Mohlo jít o naftové čerpadlo. Po 14 dnech se ptal, co je s autem, řekli, že to už není jeho starost. V dubnu mu sdělili, že auto prodali a že je tam stále doplatek asi 180 000 Kč včetně nákladů prodeje. Vymlouvali se na covid, ale ty aukce jsou on-line. Chtěl vyúčtování, potřeboval to auto daňově ukončit. Proti vyúčtování podal odpor s žádostí o vysvětlení. Oni odmítali komunikovat, neposílali odpovědi a na žádost o odeslání vyúčtování nereagovali. Každý měsíc mu chodily do schránky další výzvy k poplatkům. On se domluvit chtěl, ale nešlo to. Pak předali dluh k vymáhání. K ceně vozu uvádí, že podobný typ vozu, který byl starší a měl větší nájezd, mu prodával finanční úřad a cena byla podobná. Finanční úřad mu ocenění poslal ke schválení, to žalobkyně vůbec neudělala. Podle něj došlo k podhodnocení vozu. Letos řešili podobný případ po těžké havárii, kdy šlo o téměř identické auto, které bylo prodáno za zhruba dvojnásobnou cenu. I z internetových serverů lze zjistit, že i dnes jsou reálné ceny mnohem vyšší. Domnívá se, že auto v žádné aukci ani nebylo, nechtějí mu říct, jakým způsobem bylo prodáno. K č. l. 73 uvedl, že vyúčtování tehdy získala účetní přes finanční úřad, protože řešili daňové otázky v souvislosti s vozidlem, třeba DPH. K č. l. 67 uvedl, že k předání vozu došlo 21.

12. Chtěl vozidlo vrátit, ale oni mu řekli, že to nejde a že jediná varianta je taková, že přestane splácet a oni si poté vozidlo převezmou ke zpeněžení. Po vyúčtování byl ochoten něco uhradit, ale chtěl se dohodnout na nějaké rozumné částce. Navrhoval 80 000 až 90 000 Kč, protože z jejich strany došlo k výraznému podhodnocení. Nikdo ale nekomunikoval. Rozporoval např. i výši parkovného, které bylo vyšší než např. parkovné na letišti. Při předání vozu měl od účetního informaci, že vozidlo je de facto zaplaceno, podle něj žádná škoda nevznikla. Po předání vozu neví, co se s ním dělo dál, vyzvedla si to soukromá společnost a měl informaci, že je odstaveno na soukromém parkovišti. Není vyloučeno, že s vozidlem mohlo být manipulováno.

23. Z doložené databáze ARAD soud nic nezjišťoval, neboť přehled úrokových sazeb se vztahuje k úvěru na spotřebu, přičemž v projednávané věci jde o podnikatelský úvěr. Jelikož žalobkyně soudu sdělila, že obchodní podmínky nebyly součástí smlouvy, nebyly tyto provedeny jako důkaz.

24. Další důkazní návrhy žalovaného soud zamítl. Účetní doklady [jméno FO] a jeho znalecký deník byly nadbytečné, protože podstatná skutečnost (počet zpracovaných znaleckých posudků) byla v řízení prokázána jeho sdělením. Výslech [jméno FO] soud rovněž považoval za nadbytečný, a to jednak s ohledem na počet jím zpracovaných posudků a časový odstup a dále zejména tu skutečnost, že ve věci byl ustanoven soudní znalec k revizi stanovení obvyklé hodnoty vozidla. Listiny na č. l. 128-133 byly doloženy až po koncentraci řízení, přičemž nešlo o zpochybnění věrohodnosti jiných důkazních prostředků, ale předložení nových skutečností, které žalovaný mohl předložit včas. Fakturu na č. l. 186 soud neprovedl, protože prodejní cena vozidla plyne z úvěrové smlouvy a nebyla činěna spornou.

25. Pro účely níže uvedeného právního posouzení lze zjištěný skutkový stav shrnout tak, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jejímž předmětem bylo financování nákupu vozidla. Podle přehledu plateb (č. l. 36), který žalovaný nezpochybnil, uhradil žalovaný poslední platbu ve výši 20 000 Kč dne 9. 11. 2020, která byla použita na doplatek splátky za září 2020 (12 473,67 Kč) a část splátky za říjen 2020 (7 526,33 Kč), z níž tedy zůstalo k úhradě 6 694,67 Kč. Pro navazující prodlení žalovaného původní věřitel ke dni 31. 12. 2020 od smlouvy odstoupil. Výše neuhrazených splátek za říjen až prosinec činila 35 136,67 Kč (6 694,67 Kč + 2 x 14 221 Kč), zbývající neuhrazená jistina činila 201 146,96 Kč, celkem tedy dlužná jistina činila 236 283,63 Kč. V dané souvislosti převzal věřitel od žalovaného v prosinci 2020 vozidlo, které bylo následně prodáno v květnu 2021 za 123 000 Kč. Obvyklá cena vozidla však podle znaleckého ocenění činila 224 100 Kč. V červnu 2021 původní věřitel vyhotovil konečné vyúčtování se splatností k 28. 6. 2021. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný postupitelem vyrozuměn. Žalovaný dluh neuhradil ani k výzvě zástupce žalobkyně.

26. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

27. Podle § 2044 odst. 1 o. z. není-li zajištěný dluh splněn, stane se převod práva nepodmíněným a dlužník předá věřiteli vše, co je nutné k plnému výkonu převedeného práva.

28. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

29. Podle § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

30. Soud dále vyšel z těchto závěrů judikatury a odborné literatury: v rozsudku ze dne 23. 8. 2022, sp. zn. 33 Cdo 1006/2022, Nejvyšší soud učinil právní závěr (k aplikaci § 2044 o. z.), že nelze, pod sankcí částečné neplatnosti, dohodnout jiný následek spojený s prodlením dlužníka než ten, že se převod práva stane nepodmíněným a zajištěná pohledávka v tomtéž okamžiku zanikne, neboť nelze ospravedlnit situaci, kdy se věřitel stane nepodmíněným vlastníkem věci a dluh dlužníka dále trvá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2025, sp. zn. 33 Cdo 2329/2024), komentářová literatura se k náležitostem odstoupení od smlouvy vyjadřuje s odkazy na stávající judikaturu Nejvyššího soudu („NS 32 Odo 616/2005, NS 2 Odon 102/97; byť tato rozhodnutí byla přijata za účinnosti předchozího občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., jsou zde přijaté závěry plně aplikovatelné i při účinnosti aktuálního občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.“), která reflektuje závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2001, sp. zn. IV. ÚS 182/01, totiž že „bylo-li možné od smlouvy odstoupit, pak uvedení důvodu odstoupení je nepodstatné a není nezbytnou náležitostí takového jednostranného úkonu.“ Tuto povinnost (uvést důvody odstoupení) by mohla stanovit jedině samotná smlouva … Z hlediska určitosti a srozumitelnosti odstoupení postačuje, že z projevu žalobce vyplynulo, že projevil jednoznačnou vůli odstoupit od předmětné kupní smlouvy. Z hlediska účinnosti odstoupení je důležité prokázání existence důvodu odstoupení v okamžiku odstoupení a tato podmínka naplněna byla (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 33 Cdo 884/2020), soud nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Postup soudu při moderaci smluvní pokuty podle § 2051 o. z. lze rozlišit na následující fáze (kroky). V prvním kroku soud při využití interpretačních pravidel stanovených v § 555 a násl. o. z. nejprve zjistí, jakou funkci měla smluvní pokuta plnit. Poté se zabývá konkrétními okolnostmi s přihlédnutím ke zjištěné funkci smluvní pokuty. Zřetel přitom vezme na všechny okolnosti konkrétního případu, přičemž zohlední nejen okolnosti známé již v době sjednávání smluvní pokuty, nýbrž též okolnosti, které byly dány při porušení smluvní povinnosti, jakož i okolnosti nastalé později, mají-li v samotném porušení smluvní povinnosti původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné. Na základě těchto okolností zodpoví otázku, zda výše smluvní pokuty je přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny. Dospěje-li soud v předchozím kroku k závěru, že smluvní pokuta není nepřiměřená, případně nepodaří-li se mu na základě provedeného dokazování objasnit rozsah následků porušené smluvní povinnosti ve sféře věřitele, aby mohl učinit právní závěr o nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokuty, nemůže nárok věřitele na smluvní pokutu snížit … Skutečnost, že v důsledku dlouhodobého prodlení dlužníka dosáhla smluvní pokuta ve svém součtu určité výše, neznamená sama o sobě důvod pro její moderaci. Dlužník nemůže být zvýhodňován při posuzování přiměřenosti smluvní pokuty jen v důsledku toho, že byl v prodlení se splněním své smluvní pokutou utvrzené povinnosti po delší dobu … Plní-li smluvní pokuta po celou dobu prodlení dlužníka svou funkci a nelze-li její výši posoudit i s ohledem na okolnosti nastalé v průběhu celého prodlení dlužníka jako neodpovídající zájmům věřitele narušeným prodlením, jež měly být smluvní pokutou chráněny, pak nelze učinit závěr o nepřiměřenosti takové smluvní pokuty (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2025, sp. zn. 23 Cdo 730/2024), na sankční smluvní pokutu lze usuzovat zejména tehdy, je-li utvrzena povinnost, při jejímž porušení nehrozí věřiteli žádná škoda, kterou by byl dlužník jinak povinen nahradit za podmínek § 2913 o. z. O tom, zda strany sjednaly sankční smluvní pokutu, může svědčit i ujednání, jímž se odchýlily od ustanovení § 2050 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022).

31. Mezi původním věřitelem a žalovaným vznikl závazkový vztah, který je hodnocen jako smlouva o podnikatelském úvěru (§ 2395 a násl. o. z.). Smluvní dokumentace upravovala mj. splácení čerpaných prostředků úvěru, zajišťovací převod práva, smluvní pokuty nebo podmínky pro předčasné ukončení smlouvy.

32. Žalovaný ve svém prvním vyjádření nezpochybnil faktické uzavření smlouvy ani to, že z jeho strany došlo k prodlení, nicméně podstatou sporu bylo, zda a v jakém rozsahu toto prodlení trvá. Sám žalovaný uvedl, že je ochoten řadu uplatněných nároků doplatit (č. l. 71). Toto své stanovisko následně změnil a namítl řadu námitek včetně neplatnosti úvěrové smlouvy i odstoupení. Tyto námitky soud neshledává důvodnými.

33. V řízení byla doložena smlouva o spolupráci při financování vozidel (č. l. 142), z níž plyne oprávnění zprostředkovatele ke sjednávání a uzavírání produktových smluv, mj. smluv o úvěru na úhradu kupní ceny vozidel. Zástupčí oprávnění zprostředkovatele tedy bylo řádně doloženo a není žádný důvod, proč by smlouva z tohoto důvodu měla být absolutně neplatná, resp. proč by úvěrová smlouva neměla původního věřitele a/nebo žalovaného zavazovat.

34. Důvodná není ani námitka neurčitosti odstoupení od smlouvy. Původní věřitel jednoznačným projevem vůle odstoupil od smlouvy, přičemž v něm uvedl i důvod, byť tento je formulován jen obecně jako hrubé porušení smlouvy. Žalovaný přitom byl upozorněn na náklady spojené s vymáháním, že zaplacením pohledávky není dotčena účinnost ukončení smlouvy a že vypořádání bude provedeno po prodeji vozidla. Žalovaný v dané souvislosti vozidlo v prosinci 2020 předal a v červnu 2021 bylo provedeno konečné vyúčtování. Přímo ve smlouvě je sjednáno, že jejím podstatným porušením je zejména prodlení s úhradou měsíční splátky, a žalovaný byl v prodlení s úhradou několika splátek, čehož si musel být vědom. Soud proto nemá žádnou pochybnost o tom, že žalovaný věděl, z jakého konkrétního důvodu porušení smlouvy je od smlouvy odstoupeno, a toto ostatně vyplynulo i z jeho výslechu. To, že se jednalo o odstoupení právě pro neplacení splátek, dokreslují také v odstoupení použité formulace o „vymáhání“, resp. „zaplacení pohledávky“. Text odstoupení nelze shledat nedostatečným z hlediska zákonných nároků kladených na jeho určitost a srozumitelnost. Konkrétní důvod navíc odstoupení od smlouvy ani obsahovat nemusí. Důležité je, aby jeho existence byla prokázána k okamžiku odstoupení, což je doloženo obsahem smlouvy a skutečností, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek za září a poté i říjen až prosinec 2020.

35. Důvodná není ani námitka promlčení. Měsíční splátky byly podle smlouvy splatné do 25. dne v měsíci. Splátka za září 2020, z níž nejdříve je uplatňována smluvní pokuta, byla splatná 25. 9. 2020, přičemž žaloba byla podána 25. 9. 2023. Tříletá promlčecí lhůta proto neuplynula ve vztahu k nároku na smluvní pokutu za prodlení s úhradou splátky za září 2020 (která je navíc uplatněna až za období od 1. 11. 2020) ani za další relevantní dílčí plnění či související nároky, které dospěly ještě později.

36. Za neplatné nelze považovat ani vyúčtování smluvních pokut, jak namítá žalovaný. Z výslovného ujednání ve smlouvě plyne, že odstoupení od smlouvy se práva na smluvní pokutu nedotýká (bod 10.6 smlouvy), přičemž ani kdyby tomu tak nebylo, tak nedůvodné vyúčtování nároku nemá za následek jeho neplatnost.

37. Zásadní spornou otázkou byla hodnota vozidla v době předání původnímu věřiteli ke zpeněžení. Soud se ztotožnil s námitkou žalovaného ve vztahu k původnímu ocenění [jméno FO] s ohledem na počet posudků, které [jméno FO] pro původního věřitele zpracovával (588 posudků v letech 2017 až 2020), přičemž jde o tak vysoký počet, u kterého již lze uvažovat o určitém stupni ekonomické závislosti vůči zadavateli, a tato skutečnost zakládá důvodně pochybnost o jeho nezávislosti. Jeho ocenění navíc nebylo řádně odůvodněno (srov. posudek [tituly před jménem] [jméno FO]) a výrazně se odchýlilo v neprospěch žalovaného od hodnoty stanovené soudním znalcem. To vše přesto, že oba výpočty se v zásadě příliš neliší, časová hodnota je určena v podobné výši, avšak [jméno FO] následně snížil ocenění bez konkrétního odůvodnění na 120 000 Kč. Soudem ustanovený znalec proto původní ocenění přezkoumal, přičemž dospěl k tomu, že závěr o hodnotě 120 000 Kč není přezkoumatelný. Soud proto vyšel z ocenění znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 224 100 Kč, přičemž znalec při výslechu vysvětlil i to, proč při stanovení vstupní hodnoty nevyšel ze sjednané ceny podle původní smlouvy. Rovněž jeho vysvětlení k využití průměrné hodnoty ve vztahu k možné srážce (5 % - 50 %) s ohledem na tehdejší stav vozidla, který již nelze zpětně zjistit, je logické a přesvědčivé. Ve vztahu k dalším úvahám proto soud vyšel z toho, že hodnota vozidla k 21. 12. 2020 činila 224 100 Kč.

38. Jelikož původní věřitel nedodržel smluvní podmínku zajistit objektivní a nezávislé ocenění vozidla, jakož i obecnou povinnost postupovat v tomto případě s náležitou péčí, v důsledku čehož bylo vozidlo prodáno „pod cenou“, nelze takovému postupu přiznat právní ochranu. Postup věřitele v těchto případech (realizace zpeněžení jistoty) nemůže podléhat libovůli, jejíž důsledky by dopadly na žalovaného. S přihlédnutím k těmto skutečnostem, jakož i k tomu, že původní věřitel před prodejem nezajistil ani objektivní zjištění důvodů nepojízdnosti vozidla, má soud za to, že spravedlivému řešení odpovídá to, aby se co do vypořádání vztahů z úvěrové smlouvy vyšlo z hodnoty, která byla určena soudním znalcem, tj. z částky 224 100 Kč, tedy aby dluh žalovaného (dlužná jistina úvěru - srov. bod 5.6 smlouvy) zanikl právě v rozsahu hodnoty poskytnuté jistoty (vozidla) s tím, že k faktickému výtěžku zpeněžení nelze přihlédnout.

39. Další otázkou jsou důsledky spojené s tím, že k vozidlu byl sjednán zajišťovací převod vlastnického práva ve prospěch původního věřitele.

40. Z úvěrové smlouvy (bod 3.6) plyne souhlas žalovaného s tím, že vozidlo může být při podstatném porušení smlouvy prodáno po ocenění nezávislým znalcem a z výtěžku zpeněžení budou uspokojeny zajištěné závazky včetně nákladů na prodej vozidla. Účelem daného ujednání je tedy to, aby vozidlo bylo po předání věřiteli zpeněženo s tím, že z výtěžku budou uspokojeny zajištěné pohledávky. Ve smlouvě však není přímo řešeno, k jakému okamžiku zaniká dluh žalovaného.

41. Podle shora uvedeného závěru Nejvyššího soudu nelze, pod sankcí částečné neplatnosti, dohodnout jiný následek spojený s prodlením dlužníka než ten, že se převod práva stane nepodmíněným a zajištěná pohledávka v tomtéž okamžiku zanikne. Pro projednávanou věc je podstatné to, že podle názoru soudu by šlo pouze o neplatnost relativní, protože důsledky argumentace Nejvyššího soudu směřují k ochraně dlužníka (jeho soukromých zájmů) a nijak se nedotýkají širších vztahů (třetích osob), dobrých mravů nebo veřejného pořádku. Osobou oprávněnou ke vznesení námitky neplatnosti by byl žalovaný (586 odst. 1 o. z), který tak neučinil, a proto o případné neplatnosti tohoto ujednání nelze uvažovat (§ 586 odst. 2 o. z.). Žalovaný sice namítl absolutní neplatnost smlouvy, avšak ze zcela jiných důvodů (srov. výše). Aby však námitka neplatnosti mohla být v tomto ohledu relevantní, musela by být koncipována adresně, tj. musela by obsahovat i namítnutí právě této vady, která měla způsobila relativní neplatnost právního jednání.

42. Další relevantní otázkou je proto to, k jakému okamžiku je třeba provést vzájemné vypořádání vztahů z úvěrové smlouvy. Původní věřitel od smlouvy odstoupil k 31. 12. 2020 s tím, že vypořádání bude provedeno až po prodeji vozidla, přičemž žádnou výzvu ani lhůtu k plnění přímo v odstoupení od smlouvy neuvedl. Výzva k úhradě zbývající části dluhu byla koncipována se lhůtou do 28. 6. 2021 v návaznosti na výsledné vyúčtování. Spravedlivému vypořádání úvěrové smlouvy při přihlédnutí ke všem okolnostem, zejména tomu, že: od 1. 1. 2021 trval stav, kdy od smlouvy již bylo odstoupeno a vozidlo bylo předáno zpět původnímu věřiteli, sám původní věřitel sdělil žalovanému, že vypořádání bude provedeno až po prodeji vozidla a poté mu stanovil novou lhůtu k úhradě všech zbývajících dluhů do 28. 6. 2021, výše některých nároků, které jsou uplatňovány, nebyly k 1. 1. 2021 známy, žalovaný nemohl ovlivnit délku tohoto „mezidobí“, ve věci nešlo vyjít z faktického výtěžku prodeje, ale muselo se dodatečně zpracovávat znalecké ocenění, odpovídá to, aby se prodlení žalovaného po odstoupení od smlouvy – již zohledňující hodnotu předaného vozidla – posuzovalo až od výzvy k plnění z 14. 6. 2021 (ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.). Prvním dnem prodlení žalovaného je proto 29. 6. 2021. Tomuto principu odpovídá i faktický postup původního věřitele včetně fakturace předmětné částky žalovanému (č. l. 46 a 65) a uplatnění smluvních pokut, jakož i to, aby nedošlo k souběhu trvání dluhu (prodlení žalovaného) a současného nepodmíněného převodu vlastnického práva v období od 1. 1. 2021 do 28. 6. 2021.

43. Od 29. 6. 2021 je tedy žalovaný (v souladu s bodem 10.6 smlouvy) v prodlení s úhradou: jistiny úvěru ve výši 12 183,63 Kč, která odpovídá rozdílu celkové dlužné jistiny (236 283,63 Kč = 201 146,96 Kč + 35 136,67 Kč) a hodnoty vozidla (224 100 Kč), doúčtovaného úroku (193,32 Kč), doplatku havarijního pojištění (1 395,70 Kč) a nákladů spojených s předčasným ukončením smlouvy (8 079 Kč).

44. Nárok na doúčtované povinné ručení uplatnila žalobkyně 2x (jednak ve výši 468 Kč v rámci „jistiny“, a dále ve výši 456 Kč za období od 31. 12. 2020 do 31. 5. 2021 v rámci „nákladů spojených s prodejem“). Tento nárok soud přiznal ve výši 456 Kč podle doložené faktury pokrývající celé relevantní období roku 2021 (č. l. 101-102).

45. Co se týče požadovaných nákladů spojených s prodejem vozu (35 987,39 Kč), co do částky 15 495 Kč tyto prokázány nebyly. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že mělo jít o přefakturaci od odtahové služby, ale konkrétní důkazy k tomu doloženy nebyly. Zbývající náklady ve výši 20 492,39 Kč byly řádně doloženy i specifikovány (č. l. 96v a násl.). V dané souvislosti však soud dodává, že ze shora uvedených důvodů (okolnosti ocenění) nepřiznal žalobkyni náhradu za náklady spojené přímo s prodejem vozidla (provize za prodej vozu). Byl to totiž právě a jen postup původního věřitele, který způsobil to, že se z hlediska vypořádání nároků ze smlouvy nemohlo přihlédnout k faktickému výtěžku prodeje, ale muselo se zpracovávat nové znalecké ocenění a z něho poté vyjít. Jakkoli by obecně žalovaného tížila povinnost nést i náklady na prodej vozidla, nelze v tomto konkrétním případě tyto náklady, které přímo souvisí s prodejem, přičítat k tíži žalovaného. Jde o požadovanou náhradu za prodej vozu ve výši 7 018 Kč. Zbývající náklady ve výši celkem 13 474,39 Kč nesouvisejí (až) s prodejem, ale obecně s tím, že vozidlo bylo převzato od žalovaného, a proto je žalovaný povinen je uhradit.

46. Co se týče uplatněné smluvní pokuty, soud důvody k moderaci, kterou navrhl žalovaný, neshledal, přičemž vyšel z těchto úvah: smluvní pokuta byla sjednána ve vztazích mezi dvěma podnikateli, a to jasným a určitým způsobem, přičemž sazba 0,3 % denně je sice vysoká, ale sama o sobě – a to tím spíš v kontextu podnikatelských vztahů – není výjimečná či nemravná, smluvní strany vyloučily aplikaci § 2050 o. z. a potvrdily, že otázka zavinění nehraje roli (bod 5.5 smlouvy), smlouva počítá s tím, že dlužník bude hradit náklady spojené s prodejem vozidla (bod 3.6 smlouvy) i náklady spojené s předčasným ukončením smlouvy (bod 10.6 smlouvy), k porušení smlouvy došlo ze strany žalovaného, kterému lze přičítat prodlení, které vedlo k odstoupení od smlouvy a dalším souvislostem. Žalovaný netvrdil, že by mu v hrazení úvěru měly bránit nějaké mimořádné či nepředvídatelné okolnosti.

47. V tomto případě byla smluvní pokuta sjednána jako sankční, neboť především smluvní strany vyloučily aplikaci § 2050 o. z. Smluvní pokuta necílila ke kompenzaci případně vzniklých škod, ale jednalo se o sankci za porušení smluvní povinnosti. To plyne i z toho, že smlouva přímo potvrdila princip objektivní odpovědnosti v souvislosti s nárokem na smluvní pokutu a řešila dále i to, jaké další nároky (vedle smluvní pokuty) se budou kompenzovat v případě porušení smlouvy a předčasného ukončení. Sjednaná výše smluvní pokuty přesahuje výši škody, která mohla být předvídána v souvislosti s prodlením žalovaného, nicméně u sankční smluvní pokuty výše škody není významnou okolností.

48. K tomu lze dodat, že převážná část smluvní pokuty je uplatněna pouze v jedné třetině původně sjednané sazby. Platí-li (po změně judikatury), že moderaci smluvní pokuty již nelze chápat jako zvláštní případ obsahové kontroly smluvního ujednání, nýbrž je třeba ji vnímat jako způsob dodatečné kontroly přiměřenosti konkrétního nároku, je třeba i k této skutečnosti (s fakticky klíčovým dopadem) přihlédnout.

49. Směřují-li námitky žalovaného k poměřování původně uplatněných částek, není takové poměření samo o sobě relevantní, a to jednak proto, že žaloba je co do základu (jistiny) důvodná jen částečně, ale především (obecně) s ohledem na délku prodlení žalovaného, která k aktuální výši vedla. Soud neakceptoval účelovou obranu žalovaného, že původní věřitel zmařil možnost úhrady dluhu tím, že mu průběžně vyúčtovával i doručoval smluvní pokuty (na takovém postupu není nic mimořádného, přičemž tato námitka žalovaného vyvrací jeho dřívější obranu, že mu faktury ohledně smluvních pokut doručeny nebyly) nebo mu měl „utajovat“ výši jistiny. Žalovaný sám uvedl ve svém vyjádření (č. l. 71), že vozidlo odevzdal v listopadu 2020 (fakticky v prosinci – pozn. soudu) a že mu po pěti měsících přišlo vyúčtování s prodejní cenou. To odpovídá listinným důkazům, neboť vyúčtování bylo vystaveno v červnu 2021. To, že žalovaný měl vyúčtování k dispozici nejpozději počátkem září 2021, plyne i z jeho dopisu na č. l. 73-74. Výše částek, které žalobkyně uplatňovala, pak z vystaveného vyúčtování a faktur byla zřejmá. Ani ta skutečnost, že žalovaný rozporoval hodnotu vozidla, ještě neznamenala to, že žalovaný mohl odepřít jakékoli další plnění na několik dalších let, tedy přestat cokoli splácet, protože měl jiné možnosti, jak dosáhnout stavu vylučujícího jeho další prodlení. Jinými slovy, spor o důvodnost části uplatňovaných nároků nezakládá možnost odepřít plnění zcela. Žalovanému přitom muselo být zřejmé, jaká je výše dlužné jistiny, již k okamžiku odstoupení, protože šlo pouze o tři splátky za říjen až prosinec 2020 a dále zbývající jistinu, jejíž výše byla přesně vyčíslena přímo ve smlouvě. Ani v průběhu prodlení žalovaného nedošlo k žádné významné změně okolností, která by mohla vést k závěru, že se nárok na smluvní pokutu v průběh prodlení již stal nepřiměřeným.

50. Ze strany žalovaného nebyly tvrzeny relevantní skutečnosti, které by mohly být podkladem pro zvažování dalších okolností např. ve smyslu § 2913 odst. 2 o. z., a to i z hlediska toho, jakou kvalitou se vyznačovalo porušení smluvní povinnosti a jaká sankce je tedy za daných okolností adekvátní. Požadovaná smluvní pokuta navíc byla sjednána za porušení základní povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy, a to za porušení povinnosti splácet úvěr. Prodlení žalovaného navíc bylo dlouhodobé, protože žalovaný zaujal zcela pasivní postoj vůči dalšímu plnění svých závazků.

51. V řízení nebylo prokázáno, že by věřitel při uplatňování nároků postupoval nestandardně či nátlakově. Obranu žalovaného, že postup věřitele, který vůči svému smluvního partnerovi v postavení podnikatele důsledně uplatňuje nároky ze smlouvy, protože žalovaný od listopadu 2020 zcela přestal splácet, měl být nedovoleným psychickým nátlakem, považuje soud za účelovou.

52. Smluvní pokuta byly sjednána v denní sazbě, nicméně důležité je především to, že její výsledná výše je způsobena právě a jen délkou prodlení žalovaného. Důvod nepřiměřenosti pak nezakládá ani to, že se ve výsledku nevyšlo z faktické prodejní ceny, ale až znaleckého ocenění vozidla, protože samotná spornost části nároků, z nichž se smluvní pokuta uplatňuje, nevede k závěru o její nepřiměřenosti, ale pouze případné nedůvodnosti. Současně nelze uzavřít, že by věřitel měl být nějak nestandardně lhostejný k osudu své smluvní pokutou utvrzené pohledávky nebo že se o splnění povinnosti dlužníka v prodlení nezajímal.

53. Soud proto neshledal důvody pro moderaci sjednané sankční smluvní pokuty. Smluvní pokuty plnily po celou dobu prodlení dlužníka svou funkci a současně nebyly zjištěny mimořádné (výjimečné) okolnosti, které by neodpovídaly zájmům věřitele narušeným prodlením, jež měly být smluvní pokutou chráněny. Soud nemá ani za to, že by uplatnění nároku na smluvní pokutu bylo v tomto případě v rozporu s dobrými mravy nebo že by bylo v rozporu s poctivostí či zneužitím práva. Žádné v tomto smyslu relevantní okolnosti zjištěny nebyly.

54. Pro úplnost soud dodává, že v řízení nebylo doloženo doručení faktur ohledně smluvních pokut, nicméně sám žalovaný uvedl, že mu tyto byly po celou dobu neustále doručovány (č. l. 217v), což ostatně plyne i z přehledu odeslaných zásilek (č. l. 114v). K úhradě smluvních pokut pak byl žalovaný fakticky vyzván i předžalobní výzvou nebo samotnou žalobou.

55. Uplatněné smluvní pokuty v sazbě 0,3 % denně za období do 31. 12. 2020 odpovídají jednotlivým dlužným splátkám (se zohledněním platby z 9. 11. 2020 ve výši 20 000 Kč) a byly uplatněny důvodně ve výši celkem 3 556,98 Kč.

56. Další smluvní pokuty byly v žalobě uplatněny z původní „jistiny“ (jak ji označila žalobkyně) ve výši 151 328,04 Kč. Z této částky však byla přiznána pouze částka 27 247,04 Kč, která proto tvoří základ pro stanovení smluvní pokuty. Za období od 29. 6. 2021 do 26. 9. 2021 činí tato smluvní pokuta v sazbě 0,3 % denně částku 7 356,70 Kč a za navazující období od 27. 9. 2021 do 31. 5. 2023 činí smluvní pokuta v sazbě 0,1 % (jak ji žalobkyně uplatnila) částku 16 675,19 Kč.

57. Celková výše přiznaných smluvních pokut proto činí 27 588,87 Kč (= 3 556,98 Kč + 7 356,70 Kč + 16 675,19 Kč). Ve zbývající části není uplatněný nárok na smluvní pokuty důvodný, a to ani co do požadované smluvní pokuty za 28. 6. 2021, kdy ještě žalovaný nebyl v prodlení.

58. Ze všech shora uvedených důvodů proto je žaloba důvodná pouze co do částky 62 914,91 Kč jako součtu částek: 27 247,04 Kč (jistina: 12 183,63 Kč + úrok: 193,32 Kč + havarijní pojištění: 1 395,70 Kč + přiznané náklady spojené s prodejem 13 474,39 Kč), 8 079 Kč (náklady spojené s předčasným ukončením), a 27 588,87 Kč (smluvní pokuta).

59. Co se týče příslušenství, s ohledem na okamžik prodlení žalovaného (od 29. 6. 2021 – srov. výše) byl přiznán úrok, a to pouze z jistiny, protože nebylo prokázáno, že by si strany sjednaly, že se mají úročit i další související položky. Úrok byl podle bodu 10.5 poslední věty smlouvy přiznán pouze do doby, kdy měl být úvěr splacen. Úrok z prodlení byl přiznán z jistiny, nákladů spojených s havarijním pojištěním, přiznaných nákladů spojených s prodejem a nákladů souvisejících s předčasným ukončením (celkem 35 132,72 Kč). Úrok z prodlení nebyl přiznán z kapitalizovaného úroku, protože takový režim (úročení úroků) si strany nesjednaly a byl ponechán v sazbě požadované v žalobě. Jelikož šlo o vzájemný závazek dvou podnikatelů, je žalovaný s ohledem na své prodlení povinen zaplatit žalobkyni i paušální náhradu podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

60. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovanému, který byl úspěšnější, náleží náhrada nákladů řízení v částce 54 974 Kč, přičemž tato částka představuje 57,62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78,81 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 21,19 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 296 889 Kč sestávající z částky 8 x 9 500 Kč (převzetí zastoupení, tři vyjádření – č. l. 87, 103 a 217 a 4 x účast u jednání) včetně paušálních náhrad výdajů po 5 x 300 Kč a 3 x 450 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 78 850 Kč ve výši 16 558,50 Kč. Náhradu za vyjádření ze dne 6. 11. 2024 soud nepřiznal, protože šlo jen o označení důkazu a dále doplnění skutečností, které již mohl žalovaný uvést dříve, např. v předchozím vyjádření nebo při jednání.

61. Náklady státu spočívají ve znalečném ve výši 16 346 Kč. Žalovaný složil zálohu na znalecký posudek ve výši 10 000 Kč. Z celkového znalečného na žalovaného připadá 21,19 % (3 464 Kč) a na žalobkyni 78,81 % (12 882 Kč). Tu část nákladů státu, která by podle výsledku řízení připadala na žalovaného, již pokryla jím složená záloha, přičemž žalobkyně je povinna žalovanému zbývající rozdíl (10 000 Kč - 3 464 Kč = 6 536 Kč) zaplatit v rámci náhrady jeho nákladů řízení. Celkem je tedy žalobkyně povinna žalovanému na nákladech řízení zaplatit 61 510 Kč.

62. Jelikož je znalečné co do 10 000 Kč kryto zálohou, je zbývající část ve výši 6 346 Kč podle výsledku řízení státu povinna zaplatit žalobkyně (§ 148 odst. 1 o. s. ř.).