18 C 335/2020 - 324

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Němečkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozena [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupena [Jméno Zástupce A], advokátkou sídlem [Anonymizováno] proti žalovanému: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupen [Jméno Zástupce B], advokátkou sídlem [Jméno advokátky] [Anonymizováno] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zástupce vedlejšího účastníka: [Jméno účastníka], advokátem sídlem [Anonymizováno] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobkyně je výlučným vlastníkem nemovitosti, pozemku parc.č. [Anonymizováno] a pozemku parc.č. [Anonymizováno], vše v k.ú. [adresa], obec [adresa], zapsáno u [právnická osoba] pro hlavní město [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa].

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám [Jméno Zástupce A], advokátky se sídlem kanceláře [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyni se ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobkyně se svým návrhem z [datum] domáhala, aby soud určil, že je výlučným vlastníkem nemovitostí, a to pozemků parcelní č. [Anonymizováno] a pozemku parcelní č. [Anonymizováno], vše v k.ú. [adresa], obec [adresa], zapsáno na LV č. [hodnota] pro k.ú. [adresa] a obec [adresa] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno], katastrální pracoviště [adresa] (dále jen „předmětné pozemky“ nebo „předmětné nemovitosti“). Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný je v současné době zapsán v katastru nemovitostí jako výlučný vlastník předmětných nemovitostí a žalobkyně je vlastníkem nemovitostí, a to pozemku parcelní č. [hodnota], na němž stojí stavba – rodinný dům - pozemku parcelní č. [Anonymizováno] a pozemku parcelní č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., a to garáž, vše v k.ú. [adresa], obec [adresa], zapsáno na LV č. [hodnota] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno], katastrální pracoviště [adresa], k.ú. [adresa]. Dopisem ze dne [datum] bylo žalobkyni žalovaným sděleno, že bez spravedlivého důvodu a bez souhlasu Městské části [adresa] – vedlejšího účastníka – zastavěla část pozemku parcelní č. [Anonymizováno] budovou č.p. [Anonymizováno] a dále, že připlotila pozemek parcelní č. [Anonymizováno], které jsou ve výlučném vlastnictví žalovaného, když vedlejší účastník vykonává svěřenou správu. Žalobkyně nabyla vlastnické právo k nemovitostem, a to pozemku parcelní č. [hodnota], [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] na základě darovací smlouvy uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní jako obdarovanou a jejími rodiči, panem [jméno FO] a [jméno FO] jako dárci. V době uzavření darovací smlouvy ani nikdy předtím nebyla žalobkyni známa skutečnost, že stavba, kterou získala do svého výlučného vlastnictví darem od rodičů, stojí z části na cizím pozemku. I v samotné darovací smlouvě je uvedeno, že manželé [jméno FO] převádí vlastnické právo k „budově č.p. [Anonymizováno] na parcele č. [hodnota]“. Skutečnost, že stavba by měla být částečně postavena i na cizím pozemku se žalobkyně dozvěděla poprvé až z přípisu vedlejšího účastníka ze dne [datum]. Po celou dobu, po kterou má nemovitosti ve svém výlučném vlastnictví, tj. po dobu více než 10 let, je žalobkyně přesvědčena o oprávněnosti držby pozemku parcelní č. [Anonymizováno] ve vlastnictví žalovaného. Dále uvedla, že již rodiče žalobkyně užívali po dobu vice jak 30 let tento pozemek v dobré víře a stejně tak jej užívala žalobkyně. Pokud se týká pozemku parcelní č. [Anonymizováno], i tento pozemek je po dobu více než 30 let připlocen a v dobré víře užíván jak žalobkyní, tak jejími předchůdci, rodiči žalobkyně jako vlastní. Žalobkyně dále uvedla, že původními vlastníky nemovitostí byli paní [jméno FO], narozena [datum] a [jméno FO], narozen [datum]. V roce 1972 došlo ke kolaudaci přístavby rodinného domu a bylo povoleno její užívání. V roce 1975 bylo vlastnické právo k nemovitostem převedeno na základě darovacích smluv na pana [jméno FO], narozeného [datum] a [jméno FO], narozeného [datum]. V roce [adresa] [jméno FO] převedl svůj spoluvlastnický podíl na nemovitostech do společného jmění manželů [jméno FO], narozeného [datum] a [jméno FO], narozené [datum], tj. rodičů žalobkyně. Na základě darovací smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a jejími rodiči byly nemovitosti převedeny do výlučného vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně je od nabytí vlastnického práva k nemovitostem prokazatelně v dobré víře, že pozemky jsou v jejím vlastnictví, nikdy neměla důvod o této skutečnosti pochybovat. Uvedla, že pozemky až po plot považovala za své vlastní, a tak se také o ně několik desítek let spolu se svými rodiči a posléze se svým manželem starala a užívala je, stejně jako její rodiče, původní vlastníci nemovitostí. Dále poukázala na skutečnost, že naopak žalovaný po celou dobu užívání pozemků, jak samotnou žalobkyní, tak jejími právními předchůdci, tj. přes 40 let nikdy nesporoval a ani neučinil nic k tomu, co by nasvědčovalo tomu, že pozemky považuje za své vlastní a že je žalobkyně nebo její právní předchůdci užívali bez právního důvodu, a to až do května 2019. Rovněž uvedla, že i v případě, pokud by ona sama nesplňovala zákonnou lhůtu pro vydržení předmětných pozemků, je nutné na daný případ aplikovat takzvané mimořádné vydržení dle ust. § 1089 a násl. o.z., neboť uplynula doba delší než 20 let, týkající se užívání předmětných pozemků, když dle ust. § 1096 odst. 2 o.z., nástupci se započte vydržecí doba poctivého předchůdce, což v daném případě byli rodiče žalobkyně, žalobkyně pak splnila i další podmínku pro mimořádné vydržení, a to nepřerušení držby trvající 10 let. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal na skutečnost, že bylo prokázáno, že žalobkyně nebyla poctivým držitelem vlastnického práva k předmětným pozemkům, když otázku dobré víry je nutno řešit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska držitele. Žalovaný poukázal na to, že předmětné pozemky spolu se sousedními pozemky mají celkovou výměru 356 čtverečních metrů, když samotné předmětné pozemky pak mají výměru 189 metrů čtverečních, což je téměř 34 procent celkové výměry funkčního celku, takovéto výrazné odchylky si pak může povšimnout i laik bez odborných znalostí. Dále žalovaný poukázal na to, že byl fakticky zapsán jako vlastník předmětných pozemků od [datum] v katastru nemovitostí, když tato skutečnost byla prokázána sdělením [právnická osoba] ze dne [datum]. Žalovaný dále poukázal na to, že ve všech nabývacích titulech jsou vždy přesně označeny sousední pozemky včetně jejich výměr a z žádného nabývacího titulu nelze dospět k závěru, že bylo převáděno vlastnické právo také k předmětným pozemkům tak, jak ostatně plyne z vlastní darovací smlouvy. Po žalobkyni tak lze i v případě, kdy dochází k převodu vlastnického práva v rodině, spravedlivě požadovat, aby si alespoň povrchně ověřila, k jakým pozemkům vlastnické právo nabývá. Žalovaný rovněž poukázal na skutečnost, že o tom, že se stavba nachází částečně i na pozemku ve vlastnictví žalovaného se pak žalobkyně jednoznačně dozvěděla ze sdělení vedlejšího účastníka ze dne [datum], když toto jí bylo zasláno doporučeně do vlastních rukou. S ohledem na to, že se jedná o jednostránkové vyjádření, ze kterého je jednoznačně zřejmé, že stavba je postavena na dvou pozemcích, měla a mohla si žalobkyně této skutečnosti, a to předtím, než ji zaslala katastrálnímu úřadu, všimnout. Žalovaný v neposlední řadě poukázal i na geometrický plán č. [hodnota]-[Anonymizováno] pro vyznačení budovy, když tento geometrický plán si nechala zpracovat sama žalobkyně a byl přílohou její žádosti o osvědčení od vedlejšího účastníka ze dne [datum]. Z geometrického plánu je pak zřejmé, že se týká nejen pozemků uvedených v darovací smlouvě, ale i pozemku parcelní č. [Anonymizováno], když nad to je u těchto pozemků výslovně uveden jiný spoluvlastnický režim, tj. odlišné číslo vlastnictví [Anonymizováno]. Vedlejší účastník na straně žalovaného navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal na skutečnost, že žalobkyně v průběhu řízení neunáší břemeno tvrzení a ani břemeno důkazní, když argumentace žalobkyně je vystavena na dobré víře žalobkyně, respektive jejich právních předchůdců. Na dobrou víru ovšem žalobkyně usuzuje toliko negativně, když kostrou její argumentace je tvrzení, že žalobkyně ani její právní předchůdci si nemohli být vědomi, že užívají cizí pozemky. K prokázání uvedeného tvrzení však soudu nepředkládá žádné důkazní návrhy s výjimkou výpisu z příslušného listu vlastnictví a účastnického výslechu žalobkyně. Vedlejší účastník rovněž uvedl, že žalobkyně v průběhu celého řízení ani netvrdila a ani neprokazovala, zda a kdy došlo k realizaci přístavby domu a kdy došlo k připlocení obecního pozemku žalobkyní, případně jejími právními předchůdci. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka] tak, že žaloba na určení vlastnického práva ke sporným pozemkům byla zamítnuta a žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému a vedlejšímu účastníku na straně žalovaného náhradu nákladů řízení. Rozsudek soudu prvého stupně byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum] č.j. [spisová značka]. Proti shora citovanému rozsudku soudu prvého stupně i rozsudku Městského soudu v Praze podala žalobkyně v zákonné lhůtě dovolání a ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem Nejvyššího soudu ČR z [datum] č.j. [spisová značka] tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum] č.j, [spisová značka] se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum] č.j [spisová značka] byl rozsudek soudu prvého stupně ze dne [datum] č.j. [spisová značka] zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém podání z [datum] poté, co rozsudek soudu prvého stupně byl zrušen citovaným rozsudkem Městského soudu v Praze, poukázal na skutečnost, že pan [jméno FO], nar. [Anonymizováno], žádal v roce [Anonymizováno] o přidělení pozemku na stavbu nouzového domku, kdy mu na základě této žádosti bylo přiděleno stavební místo „část 4“ na pozemku [Anonymizováno]. Pozemek [Anonymizováno] byl následně rozdělen. Část 4, na které byla předmětná stavba č.p. [Anonymizováno] vybudována, byla jako nový samostatný pozemek označena číslem [Anonymizováno]. Na základě smlouvy trhové ze dne [datum] č. [Anonymizováno] se stali paní [jméno FO], nar. [Anonymizováno] a pan [jméno FO], nar. [Anonymizováno] podílovými spoluvlastníky pozemku [Anonymizováno]. Usnesením Okresního soudu civilního v Praze I ze dne [datum] byl povolen v pozemkové knize zápis vlastnického práva pro paní [jméno FO], nar. [Anonymizováno] a pana [jméno FO], nar. [Anonymizováno], a to na základě geometrického plánu v [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum]. Na základě tohoto geometrického plánu byl proveden zápis vlastnického práva části 4 o výměře 368 m2, tedy jedná se o pozemek, který přesně odpovídá i svou výměrou pozemkům parc.č. [hodnota] o výměře 158 m2, parc.č. [Anonymizováno] o výměře 185 m2 a parc.č. [Anonymizováno] o výměře 24 m2, vše v k.ú. [adresa]. Následně paní [jméno FO], nar. [Anonymizováno] zaslala dne [datum] žádost o příděl stavebních parcel, kdy na tuto žádost bylo dne [datum] reagováno tak, že nelze žádosti vyhovět do doby, než bude hřiště zrušeno. Dále je v této odpovědi uvedeno, že se panu [jméno FO], nar. [Anonymizováno] odprodává část pozemku za jeho domem o výměře asi 170 m2. Prarodiče žalobkyně si tak byli vědomi, které pozemky jsou v jejich vlastnictví, a proto na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století usilovali o získání dalších pozemků do svého vlastnictví. Rodiče žalobkyně, pan [jméno FO], nar. [Anonymizováno] a paní [jméno FO], nar. [Anonymizováno], postupně od roku [Anonymizováno] do roku [Anonymizováno] nabývali spoluvlastnické podíly na pozemcích parc.č. [hodnota] o výměře 158 m2, parc.č. [Anonymizováno] o výměře 185 m2 a parc.č. [Anonymizováno] o výměře 24 m2, vše v k.ú. [adresa], které jsou nyní ve vlastnictví žalobkyně. Ve všech nabývacích titulech je přesně uvedeno, které pozemky jsou převáděny, a to včetně výměry 368 m2. V žádném nabývacím titulu není zmínka o tom, že by měla být užívána výměra více než o polovinu větší, než je u pozemků, které jsou ve vlastnictví žalobkyně. Vedlejší účastník na straně žalovaného ve svém podání z [datum] poukázal na skutečnost, že z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdci žalobkyně sporné pozemky vydržet nemohli a neuplynula ani vydržecí doba samotné žalobkyni v délce trvání pěti let od účinnosti zák.č. 89/2012 Sb., tj. od [datum]. Rovněž uvedl, že právní předchůdci žalobkyně si při zachování běžné opatrnosti museli být vědomi nepoctivosti svého jednání, když si byli vědomi rozsahu svého vlastnického práva, o čemž svědčí skutečnost, že se neúspěšně snažili získat vlastnické právo k dalším pozemkům a také skutečnost, že ve všech nabývacích titulech byla uvedena jejich výměra a s ohledem na značnou rozlohu neoprávněně připlocené části muselo být zřejmé, že neoprávněně užívají cizí pozemky. Vedlejší účastník rovněž poukázal na to, že pokud by soud dospěl k závěru, že žalobkyně nabyla vlastnické právo ke sporným pozemkům mimořádným vydržením, jednalo by se de facto o jejich vyvlastnění na úkor žalovaného. Došlo by tak k nepřiměřeně tvrdému zásahu do práv žalovaného, kdy by nebyl realizovaný žádný veřejný zájem a za něž by žalovanému nenáležela žádná náhrada. Jednalo by se tak o konfiskaci, tedy o zabavení majetku žalovaného bez náhrady, která je v právním státě nejen nežádoucí, ale především nepřípustná. Je tak třeba při posouzení okolností mimořádného vydržení postupovat maximálně obezřetně a restriktivně a k tomuto přistoupit pouze ve výjimečných případech, kdy konkrétní skutečnosti odůvodňují odnětí vlastnického práva původnímu vlastníkovi. Právní předchůdci žalobkyně však od počátku učinili vědomý zábor sporných pozemků, o nichž věděli, že jim nepatří. Jejich zastavení nebo oplocení pak v sobě nese zcela zjevnou svévoli a je to vědomé vyloučení vlastníka z výkonu vlastnického práva. Úmyslný zábor cizího pozemku je ze své povahy vědomým nepoctivým jednáním od samého počátku, kdy se nemusí jednat o úmysl přímý, stačí nepřímý, tj. postačí, pokud právní předchůdci žalobkyně věděli, že mohou zasahovat do vlastnického práva jiného a byli s tím srozuměni. Ve věci bylo rozhodnuto následně rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum] č.j. [spisová značka], na základě kterého soud návrh žalobkyně na určení, že je výlučným vlastníkem předmětných pozemků zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky. Rozsudek soudu prvého stupně byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum] č.j. [spisová značka] zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. Vedlejší účastník na straně žalovaného ve svém podání z [datum] uvedl, že z dohledaných dokumentů vyplývá, že otec žalobkyně, pan [jméno FO], nar. [datum], v rámci dědického řízení po panu [jméno FO], zemř. dne [datum], nabyl ideální spoluvlastnický podíl ve výši 2/10 k nemovitosti č.p. [Anonymizováno], na které se nachází nemovitost č.p. [Anonymizováno] o rozloze 186 m2 a zahradou parc.č. [hodnota] o rozloze 182 m2, vše zapsáno na LV č. [hodnota] pro k.ú. [adresa]. Vedlejší účastník dále uvedl, že rodiče žalobkyně dne [datum] požádali stavební odbor [právnická osoba] v [Anonymizováno] o vydání stavebního povolení se stavbou garáže. Z technické zprávy k jednostupňovému projektu garáže se podává, že garáž je objekt o půdorysné ploše 23,56 m2, který je situován do přední části pozemku parc.č. [hodnota] v k.ú. [adresa] na hranici tohoto pozemku se sousedním pozemkem parc.č. [hodnota] v k.ú. [adresa]. Umístění garáže je graficky znázorněno v plánku garáže, z něhož je patrné, že garáž je situována přímo na hranici se sousedním pozemkem. Vedlejší účastník dále uvedl, že rodiče žalobkyně při výstavbě garáže tuto hranici se sousedním pozemkem respektovali, což však nelze říci ve vztahu k pozemkům parc.č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], tedy k předmětným pozemkům. Poukázal na skutečnost, že pozemky, které jsou zakresleny v plánu garáže, sousedí s předmětnými pozemky a z tohoto plánu je jasně patrný průběh hranice jednotlivých pozemků. Stavební objekt č.p. [Anonymizováno], který je nyní součástí pozemku parc.č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], leží přímo na hranici s pozemkem parc.č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], jehož hranici tvoří linie s hranicemi pozemku parc.č. [hodnota] a parc.č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa]. Z tohoto plánu je patrné, že hranice pozemku parc.č. [hodnota] nepřesahuje stavbu domu č.p. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa]. Zadavatelem plánu garáže byl otec žalobkyně. Na základě zakreslení jednotlivých parcel v plánu garáže, který ověřil stavební úřad, si museli rodiče žalobkyně být vědomi, že jejich dům, stavba č.p. [Anonymizováno], která je součástí pozemku parc.č. [hodnota] v k.ú. [adresa], ze značné části přesahuje na předmětné pozemky, které jim nenáleží. Stavba garáže byla rodičům žalobkyně povolena rozhodnutím odboru výstavby MNV v [adresa] – [Anonymizováno] o vydání stavebního povolení ze dne [datum], v němž byly pro její stavbu stanoveny závazné podmínky včetně povinnosti podat návrh na kolaudaci garáže, a to ještě před jejím dokončením. Rodiče žalobkyně však nikdy o kolaudaci garáže nepožádali. Vedlejší účastník dále uvedl, že žalobkyně udělila dne [datum] své matce, paní [jméno FO], plnou moc k nahlížení do archivu vedeného Městskou částí [adresa] k pořízení kopie plánu k rodinnému domu [adresa]. V návaznosti na uvedené nahlížení do spisu podala žalobkyně dne [datum] k odboru výstavby Úřadu městské části [adresa], a to s odstupem více jak třicet let od vydání stavebního povolení, návrh na vydání kolaudačního rozhodnutí ke garáži, čímž bylo kolaudační rozhodnutí zahájeno. Dne [datum] bylo provedeno šetření, kterým bylo zjištěno, že garáž byla provedena podle ověřené projektové dokumentace a také proběhlo ústní jednání se žalobkyní, při němž byly předloženy následující dokumenty, a to geometrický plán č. [hodnota]-[Anonymizováno] a potvrzení č. [Anonymizováno] o předání geometrického plánu na Úřad městské části [adresa]. Dne [datum] žalobkyně předala Útvaru rozvoje hlavního města Prahy geodetickou dokumentaci č. [Anonymizováno] ze dne [datum] týkající se zaměření garáže. Dne [datum] vydal odbor výstavby a územního rozvoje Úřadu městské části [adresa] kolaudační rozhodnutí č.j. [č. účtu], kterým užívání garáže povolil. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Vedlejší účastník dále uvedl, že rodiče žalobkyně si v rámci řízení o povolení stavby garáže nechali zpracovat plán garáže, z něhož je patrné nejen, kde má být garáž umístěna, ale především průběh hranic jednotlivých pozemků. Rodiče žalobkyně tak s plánem garáže, který nechali předložit MNV v [Anonymizováno], souhlasili a byli si vědomi, kde se hranice předmětných pozemků nachází. Vyplývá tak, že rodiče žalobkyně drželi předmětné pozemky v nepoctivém úmyslu, neboť si nejpozději ke dni [datum], kdy byl plán garáže stavebním úřadem MNV [adresa] ověřen, vědomi průběhu hranice předmětných pozemků. Žalobkyně ve svém podání z [datum] poukázala na skutečnost, že je třeba ve věci kromě jiného aplikovat i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.5.23 č.j. 22 Cdo 2307/2022 týkající se toho, že pro rozhodnutí ve věci je třeba uvážit i to, proč skutečný vlastník nemovitostí proti držbě faktického držitele po dobu řadu let nezasáhl. Žalobkyně rovněž poukázala i na to, že ani žalovaný, ani vedlejší účastník, řádně a dostatečně neprokázali nepoctivý úmysl ani na straně žalobkyně, ani na straně jejích právních předchůdců, když je třeba na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu vycházet z toho, že bylo postaveno najisto, že žalobkyně ani její právní předchůdci nemohli nabýt sporné nemovitosti na základě řádného vydržení, ale je třeba se zabývat tím, zda byly naplněny podmínky mimořádného vydržení dle ust. § 1095 a násl. o.z. Soud v průběhu řízení provedl důkaz výpisem z Katastru nemovitostí pro obec [adresa], k.ú. [adresa], LV č. [hodnota], žádostí o přidělení pozemku z [datum], notářským zápisem [spisová značka], [spisová značka], rozhodnutím Státního notářství pro [adresa] z [datum], notářským zápisem [Anonymizováno], [spisová značka], žádostí žalobkyně adresovanou vedlejšímu účastníku z [datum], notářským zápisem z [datum] [spisová značka], [spisová značka], notářským zápisem [spisová značka], [spisová značka], notářským zápisem [spisová značka], [spisová značka], osvědčením o existenci stavby z [datum] včetně dodejky, geometrickým plánem vyhotoveným [právnická osoba] [Anonymizováno] včetně zakreslení do systému souřadnic, geometrickým plánem č. j. [Anonymizováno], usnesením Okresního soudu civilního v Praze I, oddělení 59 z [datum], přehledem parcel zasílaným Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu, přípisem žalobkyně Katastrálnímu úřadu pro hl. m. Prahu z [datum] včetně osvědčení o existenci stavby z [datum] a ohlášení změny údajů o stavbě k zápisu do katastru nemovitostí, povolením k užívání a obývání přístavby rodinného domu z [datum], výkazem dosavadního a nového stavu údajů v katastru nemovitostí k datu [datum], přípisem Městské části [adresa] Katastrálnímu úřadu pro hl. m. Prahu z [datum] včetně seznam parcel k převodu na LV č. [hodnota], knihovní vložkou č. [hodnota], výměrem Okresního Národního výboru [adresa] – [Anonymizováno] z [datum], kopií katastrální mapy, rozhodnutím z [datum] ve věci nástavby domu č.p. [Anonymizováno] – povolení, žádostí adresovanou radě Místního Národního výboru z [datum], plánem nástavby rodinného domu, výpisem z katastru nemovitostí pro obec [adresa], k.ú. [adresa], nabídkou zahájení jednání ohledně bezesmluvního užívání pozemků z [datum], darovací smlouvou z [datum], odpovědí na nabídku zahájení jednání ohledně bezesmluvního užívání pozemků z [datum], žádostí zasílanou radě MNV z [datum], rozhodnutím MNV [adresa] z [datum], žádostí o přidělení stavebních parcel z [datum], sdělením [právnická osoba] pro hl. m. Prahu, katastrální pracoviště [adresa] z [datum], plánem nástavby rodinného domu, přístavbou rodinného domu, výslechem žalobkyně, rozhodnutím Státního notářství pro [adresa] z [datum], žádostí o povolení stavby garáže z [datum], technickou zprávou k jednostupňovému projektu manželů [jméno FO], plánem garáže č.j. [Anonymizováno], ortofoto mapou z [datum], rozhodnutím MNV v [adresa], [Anonymizováno] z [datum], záznamem o nahlížení do archivu z [datum], návrhem na vydání kolaudačního rozhodnutí z [datum], oznámením o zahájení kolaudačního řízení a pozvání k ústnímu jednání z [datum], protokolem o ústním jednání z [datum], potvrzením o předání geometrické dokumentace z [datum], kolaudačním rozhodnutím z [datum], periodickým výpisem z bankovního účtu vedlejšího účastníka z [datum]. Po takto provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dnem [datum] je datován výměr Okresního národního výboru [adresa] – [Anonymizováno] se sídlem [adresa], v rámci kterého ONV rozhodl dle ust. § 1 odst. 4 dekretu prezidenta republiky ze dne 25. 10. 1945 č. 108 Sb. o konfiskaci nepřátelského majetku tak, že zemědělské usedlosti č.p. [Anonymizováno] v [Anonymizováno], zapsané ve vložce č. [hodnota] a [Anonymizováno] Pozemkové knihy [adresa], které patřily panu [Anonymizováno] a které jsou toho času v národní správě MNV [adresa], se konfiskují, výměr nabyl právní moci dne [datum] (knihovní vložka č. [hodnota], výměr ONV [adresa] – [Anonymizováno] z [datum]). dnem [datum] je datována žádost p. [jméno FO] adresovaná Úřadu městyse [adresa] o přidělení pozemku na stavbu nouzového domku pro jeho čtyřčlennou rodinu. V žádosti je uvedeno, že žadatel má u jeho otce zajištěn potřebný materiál pro stavbu. Žádost byla přijata dne [datum] a pod prezenčním razítkem je rukou připsáno „žadatel obývá byt sestávající ze 2 místností v domě č.p. [Anonymizováno]. Byt tento sice vyhovuje zcela k ubytování rodiny, ale žadatel má výpověď“ (žádost z [datum]). dne [datum] vydal Okresní soud civilní v Praze I. odd. 59 usnesení, ve kterém povolil v pozemkové knize pro k.ú. [adresa] zápisy, a to tak, že od pozemkové parcely č. [Anonymizováno], role, se odděluje nový díl, označený číslicí „4“ a hnědou barvou a označuje se jako nová parcela č. [Anonymizováno], která se z této složky odepisuje do nové vložky č. [hodnota] poz. knihy a zároveň v nové vložce [Anonymizováno] se zapisuje pozemková parcela č. [Anonymizováno] a vkládá se vlastnické právo pro [jméno FO] a [jméno FO], pro každého z nich na polovic (usnesení ze dne [datum]) dnem [datum] je datována žádost pana [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], rozené [jméno FO], o příděl stavebních parcel na pozemku číslo katastrální [Anonymizováno] a [Anonymizováno], katastrální území [adresa]. Žádost je odůvodněna tím, že rodiče výše jmenovaných vlastní stavební parcely v katastrálním území [adresa], číslo katastru [Anonymizováno] o výměře 1 000 sáhů. Na základě rozdělení pozemku číslo katastrální [Anonymizováno] a [Anonymizováno] na stavební parcely sousedící se zadní částí stavebních parcel číslo katastrální [Anonymizováno] mají být z tohoto rozdělení přiděleny pozemky ke stávajícím parcelám ve výši cca 50 sáhů, ze zbytku pozemku sahající do [adresa] mají být utvořeny další stavební parcely, o které žadatelé žádají, když roku 1950 usnesením zemědělské komise bylo povoleno panu [jméno FO], panu [jméno FO] a panu [jméno FO], aby užívali zadní části pozemku s tím příslibem, že jakmile bude sousední sportovní hřiště zrušeno, že mohou tyto býti jim přiděleny, z těchto pozemků platí nájemné za užívání. Z odůvodnění žádosti rovněž plyne, že rodiče [jméno FO] obývají rodinný domek o třech místnostech na počet osmi členů rodiny. Vzhledem k tomu, že není naděje, že by byl přidělen byt v místě svého zaměstnání, tj. v [Anonymizováno], hodlá si paní [jméno FO], rozená [jméno FO] vybudovat rodinný domek ve své vlastní svépomoci (žádost o přidělení stavebních parcel z [datum]). dnem [datum] je datována odpověď MNV žadatelům o přidělení pozemku, ve které je uvedeno, že dle usnesení rady MNV v [Anonymizováno] nelze žádosti vyhovět do doby, než bude hřiště zrušeno s tím, že po likvidaci hřiště žadatelům bude přidělena část pozemku na rozšíření zahrádky do hloubky asi o 11 metrů. V odpovědi je dále uvedeno, že [jméno FO] se nyní odprodává část pozemku za jeho domkem ve výměře asi 170 čtverečních metrů (odpověď z [datum]). dne [datum] je zasílána žádost pana [jméno FO] MNV v [Anonymizováno], týkající se nástavby domu č.p. [Anonymizováno] v [Anonymizováno], a to v rozsahu tří obytných místností. V žádosti je rovněž uvedeno, že jsou přikládány plánky stavební, kdy přístavba je odůvodněna tím, že dcery žadatele mají samostatné domácnosti a nemohou si opatřit nejnutnější bydlení, když práce budou provedeny svépomocí, včetně prací řemeslných (žádost z [datum] včetně plánků). Rada [právnická osoba] v [Anonymizováno] dne [datum] vydala rozhodnutí pod č.j. vyst.č.j. [Anonymizováno], týkající se žádosti pana [jméno FO] k provedení nástavby domu č.p. [Anonymizováno] v [Anonymizováno] s tím, že tato obsahuje dva pokoje, kuchyň, předsíň a schodiště. Komise MNV rozhodla tak, že vzhledem k tomu, že z hlediska veřejného zájmu nemá námitek, povolila uvedenou nástavbu za předpokladu, že stavební práce budou provedeny odborně, přesně podle předložených a schválených stavebních podkladů a že bude dbáno podmínek specifikovaných v citovaném rozhodnutí (rozhodnutí z [datum] č. j. vyst.č.j.[Anonymizováno]). dne [datum] byla Katastrálnímu úřadu pro hl. m. Prahu, katastrální pracoviště [adresa] doručena žádost vedlejšího účastníka o zápis nemovitostí do katastru nemovitostí v souladu s ust. § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., kdy přílohou žádosti je specifikace pozemků a staveb, jichž se žádost týká, v této žádosti je kromě jiného uveden i pozemek parcelní č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa]. Další přílohou je i čestné prohlášení vedlejšího účastníka, ve kterém je uvedeno, že v příloze specifikované stavby a pozemky přešly do vlastnictví obce hl. m. Prahy na základě zákona č. 172/1991 Sb. a byly svěřeny do správy vedlejšímu účastníku (žádost z [datum] včetně obou příloh). dnem [datum] je datována žádost paní [jméno FO] a pana [jméno FO] adresovaná MNV v [Anonymizováno] a týkající se žádosti o povolení přístavby rodinného domu na adrese [adresa], a to dle připojeného projektu. Z odůvodnění žádosti vyplývá, že přístavbou žadatel získá dvě bytové jednotky pro členy rodiny, syna a dceru, když přístavba bude provedena pomocí členů rodiny (žádost z [datum] včetně projektu). dnem [datum] je datováno rozhodnutí MNV v [Anonymizováno], týkající se žádosti manželů [jméno FO] a [jméno FO] k povolení přístavby dvou bytových jednotek u rodinného domu č.p. [Anonymizováno] v [Anonymizováno] s tím, že na základě předložené projektové dokumentace dospěl stavební úřad [právnická osoba] k závěru, že přístavba je z hlediska platných předpisů a obecných zájmů přípustná a proveditelná a vydal rozhodnutí o přípustnosti stavby za předpokladu splnění podmínek uvedených v tomto rozhodnutí (rozhodnutí z [datum]). dne [datum] [právnická osoba] v [Anonymizováno] vydal pro [právnická osoba], se sídlem [adresa] – [Anonymizováno] potvrzení o kolaudaci rodinného domu č.p. [Anonymizováno], týkající se přístavby domu manželů [jméno FO] a [jméno FO], povolenou stavebním úřadem dne [datum] pod č.j. [Anonymizováno] (potvrzení z [datum]). žalobkyně je zapsána v Katastru nemovitostí vedeném u [právnická osoba] pro hl. m. Prahu, katastrální pracoviště [adresa] jako vlastník pozemku parcelní č. [hodnota], na kterém stojí stavba rodinného domu a parcelního čísla [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] (výpis z katastru nemovitostí)[Anonymizováno] žalovaný je zapsán jako vlastník pozemku parcelní č. [Anonymizováno] u [právnická osoba] pro hl. m. Prahu, katastrální pracoviště [adresa], v k.ú. [adresa] (výpis z katastru nemovitostí). dne [datum] byl na notářství v [adresa], se sídlem [adresa], notářem [tituly před jménem] [jméno FO] sepsán pod sp. zn. [spisová značka] notářský zápis týkající se darovací smlouvy, na základě které dárce [jméno FO], narozený [datum] daroval svému synovi [jméno FO], narozenému [datum] dvě desetiny pozemku dle starého číslování [Anonymizováno] zapsané dosud ve vložce č. [hodnota] Pozemkové knihy pod k.ú. [adresa] a evidované na evidenčním listu [Anonymizováno], k.ú. [adresa], jako stavební parcela č. [hodnota] s domem č.p. [Anonymizováno] a parcelu č. [hodnota] – zahrada, obdarovaný syn [jméno FO] mladší uvedl, že dar přijímá s tím, že nemovitosti jsou převáděny bez dluhu, břemen a závad (notářský zápis z [datum], [spisová značka]). dne [datum] byl sepsán notářský zápis [spisová značka], který obsahuje darovací smlouvu, na základě které pan [jméno FO], narozen [datum], bytem [adresa], daruje svému synovi [jméno FO], narozenému [datum] dvě desetiny nemovitostí, a to pozemkové parcely [Anonymizováno] – zahrada – staré číslování [Anonymizováno], zapsané ve vložce vlastnictví č. [hodnota] Pozemkové knihy pro k.ú. [adresa] a evidované na čísle evidenčního listu [Anonymizováno], k.ú. [adresa], jako stavební parcela č. [hodnota] a domem č.p. [Anonymizováno] a parcelu č. [hodnota] – zahrada. Obdarovaný syn [jméno FO] uvedl, že dar přijímá (notářský zápis z [datum] sp. zn. [spisová značka]). dnem [datum] je datován notářský zápis sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], který byl sepsán na Státním notářství pro [adresa], se sídlem [adresa], notářem [tituly před jménem] [jméno FO] a který obsahuje darovací smlouvu, na základě které dárkyně [jméno FO], narozena [datum] darovala svému synu [jméno FO], narozenému [datum] dvě desetiny nemovitostí, a to parcelní č. [hodnota] – zahrada – staré číslování [Anonymizováno], zapsané dosud ve vložce č. [hodnota] Pozemkové knihy pro k.ú. [adresa] a evidované na evidenčním listu č. [hodnota], k.ú. [Anonymizováno] jako stavební parcela č. [hodnota] s domem č. [hodnota] a parcelní č. [hodnota] – zahrada (notářský zápis z [datum] sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]). dnem [datum] je datováno rozhodnutí Stavebního úřadu [právnická osoba] [adresa], v rámci kterého bylo povoleno užívání a obývání přístavby rodinného domu č. [hodnota], jehož majitelé jsou manželé [jméno FO] a [jméno FO]. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum] (rozhodnutí stavebního úřadu z [datum]). dnem [datum] je datováno rozhodnutí MNV v [adresa] – [Anonymizováno], na základě kterého MNV rozhodl dle ust. § 66 stavebního zákona č. 50/1976 Sb. o vydání stavebního povolení na stavbu garáže na pozemku parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa] dle podmínek v rozhodnutí uvedených. Žadateli o stavební povolení byli manželé [jméno FO] a [jméno FO] (citované rozhodnutí, žádost z [datum]). dne [datum] vydalo Státní notářství pro [adresa] rozhodnutí č.j. [spisová značka] týkající se projednání dědictví po p. [jméno FO], zemř. dne [datum], potvrdilo, že dědictví nabyli jako dědicové na základě schválené dědické dohody poz. Dcera [jméno FO], nar. [Anonymizováno] a poz. syn [jméno FO], nar. [datum] s tím, že na základě tohoto rozhodnutí lze u Střediska geodézie vyznačit na LV č. [hodnota] pro k.ú. [adresa] změnu ohledně vlastnictví 2/10 nem. čp. [Anonymizováno] a p.č. [hodnota] a [Anonymizováno] pro p. [jméno FO] (citované rozhodnutí). dne [datum] uzavřela žalobkyně se svými rodiči, a to paní [jméno FO] a [jméno FO] darovací smlouvu, na základě které její rodiče jako dárci darovali žalobkyni jako obdarované předmětné nemovitosti s tím, že tato je nabývá do svého výlučného vlastnictví. Na základě darovací smlouvy došlo ke vkladu vlastnického práva předmětných nemovitostí ve prospěch žalobkyně (darovací smlouva, výpis z katastru nemovitostí). dnem [datum] je datováno osvědčení vydané vedlejším účastníkem pod č. j. [č. účtu], v rámci kterého vedlejší účastník na straně žalovaného vydal žalobkyni v souladu s ust. § 154 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád osvědčení o umístění přístavby rodinného domu č.p. [Anonymizováno] na pozemcích parcelní č. [hodnota] a [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], tak jak je vyznačeno v geometrickém plánu č. [hodnota], který vyhotovilo sdružení [právnická osoba] [právnická osoba], se sídlem [adresa]. V osvědčení je dále uvedeno, že na předmětnou přístavbu bylo zdejším stavebním úřadem vydáno kolaudační rozhodnutí dne [datum] pod sp. zn. výst.[Anonymizováno] (osvědčení z [datum] včetně geometrického plánu). žalobkyně se v rámci své účastnické výpovědi vyjadřovala k tomu, jakým způsobem v rámci rodiny byly nabývány předmětné nemovitosti s tím, že ona sama v domě vyrostla, pokud si pamatuje, tak nemovitosti byly ve shodném stavu, jako jsou nyní, nemohla se vyjádřit k tomu, kdo plot, který je mezi pozemky v jejím vlastnictví a sousedními pozemky postavil a kdy, pamatuje si pouze, že takovýto stav byl již od jejího útlého dětství. Zároveň uvedla, že při podpisu darovací smlouvy uzavřené se svými rodiči, na základě které jí tito darovali předmětné nemovitosti, nikterak nekontrolovala stav uváděný v katastru nemovitostí a v darovací smlouvě, a to s ohledem na to, že předmětné nemovitosti byly užívány jejími právními předchůdci a rovněž tak rodiči právních předchůdců dlouhodobě, neměla jakékoli pochybnosti o tom, co užívat může. Žalobkyně dále uvedla, že skutečnosti týkající se toho, že by dům měl být postaven i na pozemku ve vlastnictví žalovaného zjistila až z jeho dopisu v roce 2019, pokud pak žádala vedlejšího účastníka o vydání potvrzení o řádné kolaudaci, bylo to z toho důvodu, že tuto skutečnost po ní požadoval katastr nemovitostí, listinu, která jí vedlejším účastníkem byla zaslána pouze katastrálnímu úřadu přeposlala, obsah této listiny blíže nezkoumala a ani ji neporovnávala s darovací smlouvou, na základě které její rodiče jí darovali předmětné nemovitosti (výpověď žalobkyně). Soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když účastníky to ani nebylo navrhováno a po takto provedeném dokazování musel uzavřít, že v daném případě je namístě podané žalobě vyhovět. Dle ust. § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák.“) se stává oprávněný držitel vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu 10 let, jde-li o nemovitost. Do doby podle odstavce 1 se započítá i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. Dle ust. § 130 odst. 1 obč. zák., je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněný. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Dle ust. § 1089 o.z., drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby. Dle ust. § 1090 odst. 1 o.z., k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci, nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Dle ust. § 992 odst. 1 o.z., kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. Dle ust. § 1095 o.z., uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Dle ust. § 1096 o.z., nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (ust. § 1090 odst. 1 o.z.), započítává se mu vydržecí doba jeho právního předchůdce. Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího. Dle ust. § 3028 odst. 2 o.z. , není-li dále stanoveno jinak, právní poměry týkající se mj. věcných práv se řídí ustanoveními tohoto zákona, jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Žalobkyně primárně své vlastnické právo ke sporným nemovitostem odvozovala od darovací smlouvy, na základě které jí její rodiče nemovitost darovali s tím, že v rozsahu v jakém je nyní užívá, je užívali i její právní předchůdci, tj. její rodiče a i prarodiče a neměla tak žádné pochybnosti o tom, že by se na základě darovací smlouvy nestala vlastníkem těchto nemovitostí. S ohledem na žalobkyní vymezená skutková tvrzení, a to před tím, než se soud zabýval tím, zda žalobkyně sporné nemovitosti mohla vydržet, se zabýval tím, zda právní předchůdci žalobkyně byli skutečně vlastníky sporných nemovitostí, ať již na základě smluvně závazkového vztahu, eventuálně na základě vydržení a zda tak na žalobkyni mohli převést vlastnické právo k těmto nemovitostem, neboť nikdo nemůže převést více práv, než sám má. Na základě provedeného dokazování soud uzavřel, že právní předchůdci žalobkyně, a to její prarodiče nabyli nemovitosti nově zapsané ve vložce [Anonymizováno], a to pozemkovou parcelu [Anonymizováno] odepsanou z vložky č. [hodnota], na základě trhové smlouvy ze dne [datum], když Okresní soud civilní v Praze I odd. 59 dne [datum] povolil zápis této nové pozemkové parcely v Pozemkové knize pro katastrální území [adresa]. Byť v žádném z vydaných rozhodnutí není uvedena výměra pozemkové parcely, kterou na základě trhové smlouvy z roku 1949 nabyli prarodiče žalobkyně do svého vlastnictví, je dle názoru soudu s ohledem na další provedené důkazy možné uzavřít, že se jednalo o pozemek o výměře 368 metrů čtverečních, tak jak následně byl zapsán v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu na LV č. [hodnota] (parcela č. [hodnota] o výměře 186 čtverečních metrů – zastavěná plocha a nádvoří a pozemek parcelní č. [hodnota] o výměře 182 čtverečních metrů – ostatní plocha), neboť v roce 1958 požádali kromě jiného prarodiče žalobkyně o odprodej části pozemku za jejich domky, když na jejich žádost bylo MNV dne [datum] prarodičům žalobkyně odpovězeno, že „[jméno FO] se nyní odprodává část pozemku za jeho domkem ve výměře asi 170 metrů čtverečních“. Co do výměry uváděného ve sdělení MNV z roku 1959 je tato velmi podobná výměře pozemků, které jsou předmětem tohoto řízení (pozemek parcelní č. [Anonymizováno] o výměře 98 metrů čtverečních a pozemek parcelní č. [Anonymizováno] o výměře 91 metrů čtverečních). Byť ve sdělení MNV z roku 1959 týkající se toho, že se prarodičům žalobkyni odprodává 170 metrů čtverečních, není tento pozemek nijak specifikován, tak lze s ohledem na obsah tohoto sdělení „odprodává část pozemku za jeho domkem o výměře asi 170 metrů čtverečních“ a umístění nemovitosti, která se zde nachází uzavřít, že se jednalo právě o sporné pozemky, které bezprostředně souvisely s nemovitostí, kterou prarodiče žalobkyně nabyli do svého vlastnictví. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení nebylo ze strany žalobkyně tvrzeno a tím méně prokázáno, že by její prarodiče uzavřeli s tehdejším Československým státem ohledně pozemků o výměře 170 metrů čtverečních kupní smlouvu, eventuálně že by byl prokázán jiný titul, na základě kterého by její prarodiče tento pozemek získali do svého vlastnictví, je nutné se dle názoru soudu zabývat tím, zda prarodiče žalobkyně sporné pozemky vydrželi a zda i tyto na základě následných převodů tak, jak jsou uvedeny v notářských zápisech z roku 1974 mohli převést na rodiče žalobkyně a zda se tak rodiče žalobkyně mohli stát jejich vlastníky a následně i tyto pozemky převést na žalobkyni. S ohledem na to, že počátek běhu doby vydržení je nutné vztahovat nejdříve k únoru 1959, kdy je datováno sdělení MNV praotci žalobkyně, že se mu odprodává část pozemku za jeho domkem ve výměře 170 metrů čtverečních, když v průběhu řízení nebylo ani tvrzeno a tím méně prokázáno, že by prarodiče žalobkyně sporné pozemky užívali i před tímto datem a tato skutečnost pak neplyne ani ze žádného důkazu založeného do spisu, je třeba pro posouzení vydržecí doby, která u nemovitostí činila 10 let, vycházet ze zákona č. 141/1950 Sb. (ust. § 115 a 116 zákona). S ohledem na to, že občanský zákoník č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák.“) v původním znění vydržení neupravil, bylo třeba vycházet z toho, že po [datum] nebylo možné vlastnické právo nabýt vydržením, a to ani tehdy, jestliže počaly běžet lhůty před 1. dubnem 1964, tj. za účinnosti předcházejícího občanského zákoníku. Jinak řečeno, jestliže k nabytí vlastnického práva vydržením došlo nejpozději [datum], po nabytí účinnosti obč. zák. mohl být již tento fakt pouze deklarován, účinky složené právní skutečnosti (skutkové podstaty vydržení) automaticky nastoupily v době jejich přípustnosti, když po [datum] platilo, že nepřetržitou desetiletou držbou pozemku vydržela fyzická osoba vlastnické právo k pozemku nebo jeho části pro stát, sama nabyla právo na uzavření dohody o osobním užívání pozemku (ust. § 135a) zákona č. 131/1982 Sb.). Z výše uvedeného je tak zřejmé, že právní předchůdci žalobkyně, její prarodiče nemohli na základě toho, pokud by fakticky část pozemku za jejich domem užívali a k nemovitostem v jejich vlastnictví připlotili, tyto nabýt do svého vlastnictví vydržením (viz. Nález Ústavního soudu II. ÚS 196/2000). S poukazem na shora uvedené, pokud prarodiče žalobkyně nenabyli do svého vlastnictví sporné pozemky, ať již na základě smluvně závazkového vztahu či na základě vydržení, nemohli ani tyto sporné pozemky platně převést na rodiče žalobkyně, a to na základě darovacích smluv uzavřených formou notářského zápisu z roku 1975, neboť jak již bylo uvedeno výše, nikdo nemůže převést na druhého více práv, než sám vlastní. Pokud tedy skutečně sporné pozemky byly v době uzavření notářských zápisů k pozemkům ve vlastnictví prarodičů připloceny, mohli je rodiče žalobkyně nabýt do svého vlastnictví pouze na základě vydržení. Zákon č. 40/1964 Sb. – obč. zák. ve svém původním znění vydržení neupravoval a z tohoto důvodu tak počátek doby vydržení pro otce žalobkyně nemohl započít od sepisu notářských zápisů obsahujících darovací smlouvy, na základě kterého se otec žalobkyně stal podílovým spoluvlastníkem předmětných nemovitostí, tj. od roku 1975. Možnost vydržení pozemků by pak bylo možné odvíjet od účinnosti zákona č. 131/1982 Sb., který od [datum] umožnil nabytí vlastnického práva vydržením, a to v souladu s ustanovením § 135a obč. zák., dle kterého vlastníkem věci, která může být předmětem osobního vlastnictví, se stane občan, který má nepřetržitě v držbě (ust. § 132a odstavec 1) movitou věc po dobu tří let a nemovitou věc po dobu 10 let. Obdobně, pokud není stanoveno jinak, nabude občan i právo odpovídající věcnému břemenu (§ 132a odstavec 2), když dle ust. § 132a odst 4 obč. zák. do doby podle odstavců 1 a 2 může si občan započítat dobu, po kterou jeho právní předchůdce měl věc nepřetržitě v držbě, anebo nepřetržitě vykonával právo odpovídající věcnému břemenu. Ohledně počátku běhu vydržecí doby týkající se podílu na sporných nemovitostech, které do bezpodílového spoluvlastnictví manželů nabyli rodiče žalobkyně na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum] s p. [jméno FO], platí, že počátek vydržecí doby je nutné stanovit ke dni zápisu převáděných nemovitostí u příslušného střediska geodézie. Na tomto místě soud uvádí, že pro nabytí vlastnického práva vydržením dle ust. § 130 obč. zák., bylo nezbytné splnit podmínku nepřetržité držby, když vlastnické právo vydržením mohl nabýt pouze držitel, který byl držitelem oprávněným, tj. pouze taková osoba, která vykonávala faktické panství nad věcí nebo taková, která vykonávala právo pro sebe, nakládala s věcí jako s věcí vlastní a byla současně v dobré víře, a to se zřetelem ke všem okolnostem, že jí věc nebo právo patří. V souladu s ustálenou judikaturou (srovnej např. rozhodnutí NS ČR 22 Cdo 1398/2000), dobrá víra držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci se musí vztahovat i k titulu, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. Okolnosti, které svědčily o nabytí vlastnického práva vydržením, pak musí prokazovat vždy osoba, která se takovéhoto původního nabytí vlastnického práva dovolává. Pokud se pak týká titulu, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo, mohlo se jednat i o domnělý (putativní) právní titul, tj. pokud by se nabyvatel nemovitosti chopil držby části parcely, kterou nenabyl (nekoupil, nebyla předmětem darování apod.), mohl být ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části (srovnej např. rozhodnutí NS ČR 22 Cdo 1245/2010). Dále soud uvádí, že oprávněným držitelem byla i taková osoba, která věc držela v omluvitelném omylu, že jí věc patří, tj. omluvitelný omyl byl omyl, ke kterému došlo přesto, že držitel postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Při posouzení omluvitelnosti omylu přitom nestačilo pouhé subjektivní vnitřní přesvědčení konkrétní osoby, že je vlastníkem určité věci, ale bylo třeba posuzovat všechny okolnosti držby (srovnej např. rozhodnutí NS ČR 22 Cdo 2190/2000, 22 Cdo 1245/2010). Ohledně výměry pozemku se judikatura ustálila na tom, že výjimečně lze tolerovat překročení výměty ve výši až do 50% výměry nabytého pozemku, a to např. pokud se jednalo o pozemek nepravidelného tvaru, ve svažitém terénu apod. (srovnej např. rozhodnutí NS ČR 22 Cdo 1594/2004). Vztáhnuto na tento případ, rodiče žalobkyně by pouhým během času (ust. § 135a zák. č. 131/1982 ve spojení s ust. § 134 zák. č. 509/1991) nabyli vlastnictví ke sporným nemovitostem vydržením. Pro nabytí vlastnického práva tímto způsobem však musí být zároveň splněna podmínka, že držitel je v dobé víře, že sporný pozemek je oprávněn užívat a je jejím vlastníkem. Na dobrou víru rodičů žalobkyně však nelze v daném případě usuzovat, neboť v kupní smlouvě uzavřené mezi rodiči žalobkyně a strýcem žalobkyně je zcela jednoznačně uvedena výměra obou pozemků, které jsou předmětem převodu (pozemek parc. č. [hodnota] o výměře 186 metů čtverečních a pozemek parc. č. [hodnota] o výměře 182 metů čtverečních, tj. celkem [hodnota] čtverečních metrů), fakticky užívaný pozemek je však o téměř 200 čtverečních metrů (konkrétně o 189) větší, tedy o více jak přesahuje výměru převáděných pozemků. S ohledem na to, že celý oplocený pozemek je pravidelného tvaru, nikoli o značné rozloze, je nutné uzavřít, že rodiče žalobkyně nebyli ohledně držení a užívání sporných pozemků ani v dobré víře, že jej mohou užívat a ani u nich nebyl omluvitelný důvod jejich užívání, neboť de facto užívali o téměř 50% větší rozlohu pozemků, než kterou nabyli na základě kupní smlouvy z listopadu 1981 a takového rozdílu si museli, a i měli povšimnout, a to bez ohledu na to, že pozemek byl celý oplocen. V souladu se shora citovanou judikaturu pak nelze pro naplnění dobré víry a omluvitelného důvodu takovýto rozdíl ve výměře tolerovat. Nad rámec uvedeného soud poznamenává, že rodiče žalobkyně nenabyli nemovitosti na základě jednoho nabývacího titulu, ale otec žalobkyně spoluvlastnický podíl na nemovitostech nabyl nejprve na základě darovacích smluv od svých rodičů uzavřených formou notářských zápisů, a zbylý spoluvlastnický podíl spadající do bezpodílového vlastnictví manželů na základě kupní smlouvy uzavřené se svým bratrem, tj. za úplatu a v případě nabytí vlastnického práva takovýmto způsobem je třeba od nabyvatele požadovat vyšší míru opatrnosti, než kdyby se jednalo o bezúplatný převod. S poukazem na shora uvedené tak soud musel uzavřít, že žalobkyní nebyl v průběhu řízení prokázán právní důvod užívání sporných nemovitostí, když z obsahu darovací smlouvy neplyne, že by rodiče žalobkyně této převedli rovněž sporné pozemky, když tyto jí ani převést nemohli, neboť nebyli jejich vlastníky. Soud se dále při svém rozhodnutí zabýval tím, zda žalobkyně sporné pozemky vydržela a nabyla tak k nim na základě tohoto titulu vlastnické právo. Vzhledem k tomu, že darovací smlouva mezi žalobkyní a jejími rodiči byla uzavřena v roce 2009, tj. za účinnosti občanského zákoníku 40/1964 Sb. a od [datum] vstoupil v účinnost zák. č. 82/2012 Sb. (dále jen „o.z.“), zabýval se soud tím, dle kterého právního předpisu, tj. zda dle ustanovení obč. zák. či ustanovení o.z. má otázku vydržení, tedy splnění zákonných podmínek, posuzovat. V souladu se shora citovanými ustanoveními (zejména ust. § 134 odst. 1 obč. zák. a ust. § 3028 odst. 2 o.z.) je pak třeba uzavřít, že pokud začala žalobkyní tvrzená vydržecí desetiletá doba běžet dle ust. § 134 odst. 1 obč. zák., a to na základě darovací smlouvy z [datum], když tato k [datum] neuplynula, nemohla žalobkyně vlastnické právo k předmětným nemovitostem nabýt vydržením (srovnej např. rozhodnutí KS Praha sp. zn. 27 Co 131/2021). Nad rámec uvedeného soud poznamenává, že i v tomto konkrétním případě by po celou dobu držby žalované musela na její straně být dána dobrá víra v to, že je oprávněným držitelem. Tedy i v případě, pokud by soud uzavřel, že žalobkyně byla od okamžiku uzavření darovací smlouvy se svými rodiči v dobré víře v to, že sporné nemovitosti může užívat, její dobrá víra by musela skončit v okamžiku, kdy jí v roce 2014 bylo doručeno rozhodnutí Úřadu městské části [adresa], týkající se potvrzení o umístění garáže a její kolaudace, když z tohoto rozhodnutí vyplývá, že stavba č.p. [Anonymizováno] se nachází na dvou pozemcích, a to pozemcích parcelní č. [hodnota] a [Anonymizováno]. Toto osvědčení vydané na základě žádosti žalobkyně týkající se žádosti o existenci stavby bylo žalobkyni zasíláno do vlastních rukou, když tato jej osobně převzala. Byť lze připustit to, že vyjádření Úřadu městské části bylo vyhotoveno pouze na základě žádosti žalobkyně, nelze odhlédnout od toho, že toto potvrzení je pouze v rozsahu jedné strany, když v potvrzení je uvedeno, že dům ve vlastnictví žalobkyně se kromě jiného nachází i na pozemku, který je ve vlastnictví jiného subjektu. Žalobkyně si tak minimálně v době, kdy jí bylo doručeno potvrzení Úřadu městské části týkající se jí požadované žádosti o umístění stavby – garáže, měla a musela všimnout, že rodinný dům se nachází – je postaven i na pozemku jiného vlastníka a tuto skutečnost měla řešit. Skutečnost, že rodiče žalobkyně sporné pozemky do svého výlučného vlastnictví na základě vydržení nenabyli a nemohli je tak ani na základě darovacích smluv platně převést na žalobkyni, když tito je tak mohli nabýt pouze vydržení, avšak ti nebyli v dobré víře, že je mohou užívat, stejně jako u nich nebyl omluvitelný důvod jejich užívání, neboť de facto užívali o téměř 50 % větší rozlohu pozemku, než jakou nabyli a vlastnictví sporných pozemků nemohla nabýt na základě řádného vydržení ani žalobkyně, když od darovací smlouvy uzavřené dne [datum] desetiletá vydržecí doba ke dni [datum] neuplynula, bylo potvrzeno na základě rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum] č.j. [spisová značka], když s výše uvedenými právními závěry soudu prvého stupně se odvolací soud ztotožnil a tento právní závěr soudu I. stupně nedoznal změny ani na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Při jednání soudu dne [datum] bylo zástupcům účastníků sděleno, že důkazní břemeno týkající se nemožnosti mimořádného vydržení tíží žalovaného, když žalovaný i vedlejší účastník shodně uvedli, že k nenaplnění podmínek mimořádného vydržení se vyjadřovali již v rámci svých podání ve věci, a to po rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR a i soudu odvolacího s tím, že do spisu byly založeny veškeré relevantní doklady s tím, že další důkazy již žalovaným ani vedlejším účastníkem ohledně nenaplnění podmínek mimořádného vydržení zakládány nebudou. S poukazem na uvedené proto soud ani žalovaného a vedlejšího účastníka nepoučoval dle ust. § 118a o.s.ř. o nutnosti soudu doložit důkazy prokazující neexistenci mimořádného vydržení sporných pozemků u žalobkyně, neboť právní zástupci účastníků shodně při jednání potvrdili, že žádné další důkazy k prokázání této skutečnosti soudu předkládat nebudou. Při jednání soudu dne [datum] byli účastníci a jejich právní zástupci seznámeni s judikaturou Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 2307/2022, 22 Cdo 647/2023, kdy právní zástupce žalovaného byl soudem poučen dle ust. § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnit skutková tvrzení a důkazy týkající se toho, jakým způsobem po celou dobu vlastnictví ke spornému pozemku uplatňoval svá vlastnická práva a povinnosti vůči němu a zda, event. kdy a jakým způsobem proti držbě nemovitosti, kterou drželi právní předchůdci žalobkyně i žalobkyně zasáhl, event. z jakých důvodů nezasáhl, a i o důsledcích nesplnění této výzvy. Po procesním poučení soudem právní zástupce žalovaného uvedl, že skutková tvrzení doplňovat nebude a rovněž tak nečiní v tomto směru žádné důkazní návrhy ve věci, neboť vše relevantní pro rozhodnutí ve věci bylo již ze strany žalovaného předloženo. Odkázal rovněž na judikaturu Nejvyššího soudu ČR z 5.12.2005 sp.zn. 22 Cdo 2128/2005 týkající se toho, že v případě, pokud je žaloba postavena tak, že právní předchůdci žalobkyně v souvislosti s užíváním nemovitosti po dobu 40ti let užívací právo vydrželi, pak není možné, aby došlo k započtení doby jejího užívání pro vydržení práva pro žalobkyni. Poté, co soud uzavřel, že žalobkyně nemohla nabýt vlastnické právo o předmětným nemovitostem na základě darovací smlouvy uzavřené se svými rodiči a ani, že nemohla tyto nemovitosti vydržet, zabýval se soud dále v rámci svého rozhodnutí v intencích rozhodnutí NS ČR a odvolacího soudu tím, zda v daném případě jsou splněny zákonné podmínky pro to, aby bylo možné uzavřít, že žalobkyně nabyla předmětné nemovitosti na základě mimořádného vydržení. V tomto směru se soud v prvé řadě zabýval žádostí pana [jméno FO], prarodiče žalobkyně, týkající se reakce příslušného státního orgánu – MNV [adresa] - na jeho žádost o přidělení pozemku z roku 1953, ve které je kromě jiného uvedeno, že „[jméno FO] se nyní odprodává část pozemku za jeho domkem ve výměře asi 170 m2“. Prarodiče žalobkyně tak na základě tohoto sdělení mohli nabýt oprávněného dojmu, že jim je odprodávána část pozemku, která de facto svojí výměrou souhlasí s výměrou sporných pozemků s tím, že i jejich umístění „část pozemku za jejich domkem“ odpovídá umístění sporných pozemků. Byť ve výše uvedeném sdělení je uvedeno, že sporné pozemky se „odprodávají“, tj. že se jedná o úplatný převod nemovitostí, tedy že právní předchůdci žalobkyně, tedy její prarodiče, byli povinni za nabytí tohoto pozemku uhradit převádějícímu (prodávajícímu) kupní cenu sjednanou mezi nimi, nelze dle názoru soudu ze samotné této skutečnosti dovozovat, že by prarodiče žalobkyně nebyli „srozuměni“ s tím, že sporné pozemky mohou užívat a že je nabyli do svého vlastnictví, a to bez ohledu na to, že mezi prarodiči žalobkyně a převádějícím nebyla fakticky uzavřena písemná kupní smlouva týkající se sporných pozemků. Na tomto místě soud musí rovněž akcentovat, že v době, kdy docházelo k převodu sporných pozemků na prarodiče žalobkyně, nebyl intabulační princip, tj. nebyly pozemky zapisovány do pozemkových knih (veškerá evidence smluvního nabývání věcných práv k nemovitostem neexistovala, existovala jen kupní či jiná smlouva jako titul pro nabytí toho kterého pozemku. I s poukazem na shora uvedené tak nebylo ani ve schopnostech a možnostech prarodičů žalobkyně, aby si ověřili, zda vlastnické právo ke sporným pozemkům skutečně nabyli. Dle názoru soudu je pak třeba v kontextu s výše uvedeným zohlednit i to, že prarodiče žalobkyně získávali předmětné nemovitosti na konci 50 let minulého století od státu a důvodně tak neměli pochybnosti o tom, že předmětné nemovitosti mohou nejen užívat, ale že rovněž že se stali jejich vlastníky. Po provedeném dokazování tak soud nemohl uzavřít, že na straně právních předchůdců žalobkyně je dán nedostatek poctivého úmyslu držitele při nabytí sporných pozemků, tedy že jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Jak již bylo uvedeno výše, prarodičům žalobkyně bylo tehdejším vlastníkem sporných pozemků sděleno, že je jim odprodávána část pozemku související s jeho současnou nemovitostí, když výměra pozemku, který je předmětem tohoto sporu, souhlasí s výměrou, která je uvedena v oznámení o odprodání části nemovitosti. Právní předchůdci žalobkyně tak v době oznámení a odprodání sporných pozemků byli nepochybně v dobré víře, že jim sporné pozemky budou převedeny do vlastnictví. Skutečnost, že následně k uzavření kupní smlouvy mezi převodcem a nabyvatelem nedošlo, nemůže dle názoru soudu s poukazem na shora uvedené odůvodnění na této skutečnosti ničeho změnit. Na tomto místě soud musí akcentovat i to, že jak právní předchůdci žalobkyně, tj. její prarodiče, i rodiče, užívali sporné pozemky v jejich hranicích vyznačených plotem po celou dobu, kdy došlo na základě oznámení o možnosti převodu těchto pozemků a jejich připlocením k užívání ze strany prarodičů žalobkyně. Dle názoru soudu nelze ani odhlédnout od toho, že právní předchůdci žalobkyně měli nabýt sporné nemovitosti již v roce 1959 (viz. sdělení tehdejšího MNV právním předchůdcům žalobkyně o odprodání pozemků), avšak žalovaný byl jako vlastník sporných nemovitostí zapsán do katastru nemovitostí až v roce 1998, tj. více jak 40 let poté, co sporné nemovitosti právní předchůdci žalobkyně fakticky užívali a o tyto se starali. Žalobce a ani vedlejší účastník ani poté, co byl jako vlastník zapsán v katastru nemovitostí nevykonával své vlastnické právo a povinnosti ke sporným pozemkům a ani ve vztahu k žalobkyni či jejím právním předchůdcům nepostupoval a nedožadoval se výkonu svého vlastnického práva, když tuto skutečnost žalovaný v průběhu řízení ani netvrdil a tím méně prokázal. Byť byl žalovaný při jednání soudu dne [datum] poučen dle ust. § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnit skutková tvrzení a důkazy týkající se toho, jakým způsobem po celou dobu vlastnictví ke spornému pozemku uplatňoval svá práva a povinnosti vůči němu a zde, event. kdy a jakým způsobem proti držbě nemovitosti, kterou drželi právní předchůdci žalobkyně a i žalobkyně, zasáhl, a i o důsledcích nesplnění této výzvy, ničeho relevantního k věci neuvedl s tím, že odkázal na svá podání učiněná v průběhu řízení. Je tak v daném případě třeba uzavřít, že ze strany žalovaného nebylo prokázáno to, že by právní předchůdci žalobkyně nabyli sporné pozemky nikoli v nepoctivém úmyslu, tedy například tím, že se právní předchůdci žalobkyně ujali držby a působili jinému bezdůvodně újmu. Takovýto závěr, tedy to, že by právní předchůdci žalobkyně se ujali držby s tím, že by si byli vědomi toho, že mohou jinému bezdůvodně způsobit újmu, však v řízení prokázán nebyl, když vyjma sdělení původního vlastníka sporných pozemků o tom, že „odprodává“ právním předchůdcům žalobkyně pozemky za jejich domem, nebyl soudu ze strany žalovaného předložen relevantní důkaz prokazující to, že by právní předchůdci žalobkyně se ujali držby nikoli v nepoctivém úmyslu. Pokud pak žalovaný a vedlejší účastník poukazovali na žádost rodičů žalobkyně týkající se přístavby domu s tím, že z předloženého plánku je zřejmé, že sporné pozemky nejsou v jejich vlastnictví, neboť na plánku je vyznačena jednotní linie, tedy že je jasně patrný průběh hranice jednotlivých pozemků, pak k tomuto soud uvádí, že z nákresu nejsou patrna parcelní čísla jednotlivých pozemků a žalovaným předkládaný nákres tvoří pouze nepatrnou část technické zprávy týkající se výstavby garáže, když tato technická zpráva byla odsouhlasena tehdejším Okresním stavebním podnikem [adresa] – [Anonymizováno]. Nad rámec výše uvedeného pak je třeba poznamenat i to, že v souladu s ustálenou judikaturou je třeba vycházet z toho, že nepoctivý úmysl brání mimořádnému vydržení jen za předpokladu, kdy existoval při uchopení držby. Jinak řečeno, ujala-li se osoba držby nikoli v nepoctivém úmyslu a později zjistí, že není vlastníkem (není v katastru nemovitostí evidována jako vlastník), není tím její poctivý úmysl dotčen; na rozdíl od poctivé držby (ust. § 992 odst.1 o.z.) nemá taková vědomost za následek zánik kvalifikované držby, tedy držby nikoli v nepoctivém úmyslu (srovnej rozhodnutí NS ČR 22 Cdo 505/2025). Jinak řečeno, i v případě, pokud by právní předchůdci žalobkyně – její rodiče – zjistili či byli schopni při podání žádosti o stavební povolení na výstavbu garáže zjistit, že užívají sporné nemovitosti, aniž by byli zaspáni jako jejich vlastníci v katastru nemovitostí (odhlédnuto od toho, že stavba byla povolena tehdejším příslušným orgánem, a to Okresním stavebním podnikem [adresa] – východ), mohla by tato skutečnost mít vliv pouze na posouzení řádného vydržení, nikoli však vydržení mimořádného dle ust. § 1092 a násl. o.z., neboť právní předchůdci žalobkyně se ujali držby sporných pozemků již v roce 1959 na základě oznámení tehdejšího MNV z [datum]. Poté, co soud uzavřel, že právní předchůdci žalobkyně nenabyli sporné nemovitosti nikoli v nepoctivém úmyslu, zabýval se tím, zda byla splněna zákonná doba tak, aby žalobkyně mohla nabýt sporné pozemky na základě mimořádného vydržení a uzavřel, že tato zákonná lhůta splněna byla. Počátek běhu doby vydržení je nutné vztahovat k únoru 1959, kdy je datováno sdělení MNV praotci žalobkyně, že se mu odprodává část pozemku ze jeho domkem ve výměře 170 m2, když v průběhu řízení nebylo ani tvrzeno a tím méně prokázáno, že by prarodiče žalobkyně sporné pozemky užívali i před tímto datem a tato skutečnost pak neplyne ani z žádného důkazu založeného do spisu. Při posouzení vydržecí doby, která u nemovitosti činila deset let, je třeba vycházet ze zák.č. 141/1950 Sb. (ust. § 115 a § 116 zákona). S ohledem na to, že občanský zákoník č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč.zák.“), v původním znění, vydržení neupravil, bylo třeba vycházet z toho, že po [datum] nebylo možné vlastnické právo nabýt vydržením, a to ani tehdy, jestliže počaly běžet lhůty před [datum], tj. za účinnosti předcházejícího občanského zákoníku. Jinak řečeno, jestliže k nabytí vlastnického práva vydržením došlo nejpozději [datum], po nabytí účinnosti obč.zák., mohl být již tento fakt pouze deklarován účinky složené právní skutečnosti (skutkové podstaty vydržení) automaticky nastoupily v době jejich přípustnosti, když po [datum] platilo, že nepřetržitou desetiletou držbou pozemku vydržela fyzická osoba vlastnické právo pozemku nebo jejich části pro stát, sama nabyla právo na uzavření dohody o osobním užívání pozemku (ust. § 135a zák.č. 131/1982 Sb.). Z uvedeného je tak zřejmé, že nelze v souladu se zák.č. 141/1950 Sb., platného do [datum], uzavřít, že by se mohla právním předchůdcům žalobkyně, jejím prarodičům, započíst vydržecí doba, po kterou pozemky užívali, neboť v souladu s ust. § 115 a § 116 zák.č. 141/1950 Sb., do [datum], neuplynula zákonem předvídaná lhůta 10ti let pro vydržení (odprodání pozemku b únoru 1959, platnost citovaného zákona do [datum]). Právním předchůdcům žalobkyně tak mohla započít běžet vydržecí doba pozemku, kterou je nutné odvíjet od účinnosti zák.č. 131/1982 Sb., který id [datum] umožnil nabytí vlastnického práva vydržením, a to v souladu s ust. § 135a obč.zák., dle kterého vlastníkem věci, která může být předmětem osobního vlastnictví, se stane občan, který má nepřetržitě v držbě movitou věc pod dobu tří let a nemovitou věc po dobu deseti let. Vztáhnuto na tento konkrétní případ pak právní předchůdci žalobkyně užívali sporné nemovitosti nepřetržitě již od roku 1959, kdy s ohledem na možnost délky vydržecí doby je třeba vycházet z roku 1983, tj. od [datum], když právní předchůdci žalobkyně tyto nemovitosti užívali do doby, než došlo k jejich převodu na žalobkyni po dobu 32 let (od roku 1983 do roku 1993 se jedná o dobu deseti let, od roku 1993 do roku 2009 – převod sporných pozemků na žalobkyni, je tato doba v trvání 16ti let a následně od roku 2009 do roku 2014 užívala žalobkyně sporné nemovitosti po dobu šesti let). V daném případě byly splněn zákonné podmínky pro mimořádné vydržení dle ust. § 1095, 1096 a ust. § 3028 odst.2 o.z. a soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Závěrem soud uvádí, že při svém rozhodnutí nemohl zohlednit procesní obranu žalovaného týkající se odkazu na rozhodnutí NS ČR 22 Cdo 2128/2005, dle kterého držitel se nemůže dovolat vydržení věci jeho právním předchůdcem, jestliže mu nesvědčí žádný právní titul o jejím převodu, neboť ke dni rozhodnutí Nejvyššího soudu, které je datováno dne 5.12.2005, nebyl platný a účinný občanský zákoník č. 89/2012 Sb., který možnost mimořádného vydržení při splnění výše uvedených zákonných podmínek umožňuje. Nikoli v neposlední řadě soud uvádí, že v daném případě soud ani nemohl přihlédnout k námitce žalovaného, že v případě, pokud by soud podané žalobě vyhověl, jednalo by se de facto o „znárodnění“ předmětných pozemků v neprospěch žalovaného, neboť žalovaný byl jako vlastník zapsán do katastru nemovitostí až v roce 1998, byť tvrdí, že byl vlastníkem předmětných pozemků již od počátku, tj, že právní předchůdci žalobkyně tyto nemohli do svého vlastnictví vůbec nabýt, avšak žalovaný se po celou dobu, o které tvrdí, že vlastníkem sporných pozemků byl, o tyto neprojevoval žádný zájem, vůči nim nevykonával žádná a ani povinnosti, nechoval se jako jejich vlastník, o nemovitosti „se začal starat“ až v souvislosti s tímto řízením. Jinak řečeno, žalovaný se nijak aktivně o sporné pozemky nestaral, a to např. formou jejich údržby, sekání trávy apod. Pokud tedy za popsané situace žalovaný o pozemky nejevil jakýkoli zájem po dobu více jak 40 let. lze stěží tvrdit, že by určení toho, že není jejich vlastníkem, tedy určení toho, že vlastníkem sporných pozemků je žalobkyně, jakýmkoli způsobem zasáhla do majetkové sféry žalovaného, potažmo vedlejšího účastníka. Ze všech shora uvedených důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je odůvodněn ust. § 142 odst.1 o.s.ř., kdy v řízení úspěšná žalobkyně má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši [částka] jsou tvořeny Náklady vzniklými v souvislosti s řízením před soudem prvého stupně. soudní poplatek za podanou žalobu ve výši [částka]; odměna advokáta za 11 úkonů právní služby á [částka] a 2 úkony á [částka], tj. [částka]: příprava a převzetí právního zastoupení, 6 x písemné podání ve věci samé (žaloba, doplnění skutkových tvrzení ze dne [datum], závěrečný návrh ze dne [datum], písemné vyjádření ze dne [datum], závěrečný návrh ze dne [datum], písemné vyjádření ze dne [datum]), 6 x účast na soudním jednání ([datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]); režijní paušál ve výši 11 x [částka] a 2x [částka], tj. celkem [částka], cestovné za 6x účast na soudním jednání v celkové výši [částka], náhrada za promeškaný čas – 20 x 0,5 hodiny á [částka] a 4x 0,5 hodiny á [částka], tj. částka ve výši [částka], tj. celkem částka ve výši [částka]. Při výpočtu cestovného vycházel soud z údajů týkajících se vozidla tovární značky Škoda RZ [SPZ] při průměrné spotřebě, tak jak bude uvedeno níže: [adresa]: - [částka]/ l dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 3,5/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. - tj. částka ve výši [částka] za cestu ze sídla advokáta k OS pro [adresa] (cesta [adresa] – OS pro [adresa] km, obousměrně tedy 74 km – 74 x 4,7 = [částka]; (74 x 3,5 x 36,10) :100 = [částka]; 348 + 93 = [částka]); [adresa]: - [částka]/ l dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. při průměrné spotřebě 3,5 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. - tj. částka ve výši [částka] za cestu ze sídla advokáta k OS pro [adresa] (cesta [adresa] km, obousměrně tedy 74 km – 74 x 5,6 = [částka]; (74 x 3,5 x 38,70): 100 = [částka]; 414 + 100 = [částka]; [adresa]: -[částka]/ l dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. při průměrné spotřebě 3,5 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. - tj. částka ve výši [částka] za cestu ze sídla advokáta k OS pro [adresa] (cesta [adresa] km, obousměrně tedy 74 km – 74 x 5,8 = [částka]; (86 x 3,5 x 34,70): 100 = [částka]; 429 + 90 = [částka]. Náklady vzniklé v souvislosti s řízením před odvolacím soudem: a) soudní poplatek za odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], ve výši [částka], b) soudní poplatek za odvolání proti rozsudku pro [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka] ve výši [částka], odměna advokáta za 5 úkonů právní služby á [částka], resp. za 2 úkony á [částka], tj. [částka] 2 x písemné podání ve věci samé (odvolání ze dne [datum], odvolání ze dne [datum]), 5 x účast na soudním jednání ([datum], [datum], [datum], [datum], [datum]) režijní paušál ve výši 5 x [částka], resp. 2 x [částka], tj. celkem [částka], cestovné za 5 x účast na soudním jednání v celkové výši [částka], náhrada za promeškaný čas – 12 x 0,5 hodiny á [částka], resp. 8 x 0,5 hodiny á [částka], tj. částka ve výši [částka], tj. celkem částka ve výši [částka]. Při výpočtu cestovného soud vycházel z údajů uvedených v technickém průkazu osobního automobilu tovární značky Škoda, RZ 5SE2951tak jak je uvedení níže: [adresa]: -[částka]/ l dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 3,5 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. - tj. částka ve výši [částka] za cestu ze sídla advokáta k MS v Praze (cesta [adresa] – MS v [adresa] km, obousměrně tedy 86 km – 86 x 4,7 = [částka]; (86 x 3,5 x 36,10) :100 = [částka]; 404 + 109 = [částka]); [adresa]: - [částka]/ l dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. při průměrné spotřebě 3,5 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. - tj. částka ve výši [částka] za cestu ze sídla advokáta k MS v Praze (cesta [adresa] – MS v [adresa] km, obousměrně tedy 86 km – 86 x 5,6 = [částka]; (86 x 3,5 x 38,70): 100 = [částka]; 482 + 116 = [částka]. [adresa]: - [částka]/ l dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. při průměrné spotřebě 3,5 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. - tj. částka ve výši [částka] za cestu ze sídla advokáta k MS v Praze (cesta [adresa] – MS v [adresa] km, obousměrně tedy 86 km – 86 x 5,8 = [částka]; (86 x 3,5 x 34,70): 100 = [částka]; 499 + 104 = [částka]. Náklady vzniklé v souvislosti s řízením před Nejvyšším soudem: soudní poplatek za dovolání ve výši [částka], 1 x úkon právní služby (sepis dovolání) á [částka], 1 x režijní paušál á [částka], tj. celkem částka ve výši [částka]. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám její právní zástupkyně. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem je odůvodněn ust. § 150 o.s.ř. Soud při svém rozhodnutí zohlednil to, že žaloba primárně směřovala vůči žalovanému, který je také jako vlastník sporných pozemků zapsán v katastru nemovitostí. Žalovaný jako vedlejší účastník má pouze roli „nápomocnou“ ve prospěch k žalovanému, kdy sama skutečnost, že nemovitost se nachází v obvodu působnosti vedlejšího účastníka, kterému byla svěřena do správy, by dle názoru soudu uložení povinnosti hradit náklady řízení rovněž vedlejšímu účastníkovi byla nepřiměřenou tvrdostí, a to s ohledem na předmět sporu. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst.1 věta před středníkem o.s.ř.

Poučení