18 C 339/2024 - 61

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o 189 766,95 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 149 270 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 067 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 149 270 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 40 496,95 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 20 509,22 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 187 666,95 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 1 367,28 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 40 496,95 Kč do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 493,96 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 189 766,95 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 20 529,22 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 187 666,95 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 6 434,28 Kč za období od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 189 766,95 Kč ode dne [datum] do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný se žalobkyní uzavřel dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota]. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, kdy byla posuzována jeho příjmová a výdajová stránka, a to prostřednictvím odborných pracovníků žalobkyně. Byly přezkoumány údaje jako věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí atd. Za účelem prověření úvěruschopnosti si žalobkyně od žalovaného vyžádala i výpis z jeho bankovního účtu za období od [datum] do [datum], čímž ověřovala jeho příjem. Zkoumány byly také výdaje žalovaného, a to jak např. výdaje na stravu, tak také výdaje zbytné. Žalobkyně dále provedla lustrace žalovaného v registrech SOLUS, NRKI s pozitivním výsledkem, kdy v registru SOLUS byl žalovaný veden s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“ a v registru NRKI měl žalovaný pozitivní hodnocení. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného také v registru CEE a ISIR s výsledkem negativním - v registru nenalezen. Mezi účastníky byl sjednán úvěrový rámec ve výši 200 000 Kč, který se žalovaný zavázal řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 3,31 % z aktuální dlužné částky. Splatnost měsíční splátky byla stanovena na 20. den kalendářního měsíce. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím Správce financí, webového rozhraní, které je obdobou internetového bankovnictví. Žalovaný obdržel návrh smlouvy a souhlas se zněním smlouvy potvrdil kódem, který mu byl zaslán na jím uvedené telefonní číslo. Tímto kódem byla smlouva podepsána. Žalovaný za dobu trvání úvěrového vztahu načerpal celkem částku ve výši 225 560 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku ve výši 76 290 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Žalovaná částka tak činí celkem 189 766,95 Kč a je tvořena neuhrazenou jistinou ve výši 187 666,95 Kč, náklady na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvními pokutami účtovanými ve výši 1 500 Kč. Kapitalizovaný úrok ve výši 20 509,22 Kč byl spočten jako součet nezaplacených úroků jednotlivých splátek do zesplatnění úvěru a kapitalizovaného úroku ve výši 27,9 % ročně ode dne následujícího po zesplatnění, tj. ode dne [datum] do dne sepsání návrhu, tj. do [datum], z částky 187 666,95 Kč. Od následujícího dne (od [datum]) do zaplacení byl požadován úrok ve výši 14,75 % ročně. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 6 434,28 Kč, jenž byl úročen sazbou ve výši 14,75 % ročně, byl spočten z jistiny, poplatků a smluvních pokut od [datum] do [datum]. Z celkové dlužné částky byl požadován úrok z prodlení. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku /viz výpis z OR žalobkyně v systému CEPR/. Žalobkyně, jakožto poskytovatel spotřebitelských úvěrů, a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr prostřednictvím kreditní karty do výše sjednaného úvěrového rámce, který činil 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 3,31 % z aktuálně dlužné částky, úroková sazba činila 27,9 % ročně a RPSN 31,75 %. Dle textu smlouvy mohla žalobkyně po dobu trvání smlouvy nabídnout žalovanému zvýšení úvěrového rámce dopisem nebo emailem, a to maximálně do výše 500 000 Kč, přičemž k přijetí zvýšení úvěrového rámce postačilo čerpání, které překročí původně sjednaný rámec, ve lhůtě 2 měsíců od obdržení nabídky. Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky /viz smlouva na č. l. 10 – 11, úvěrové podmínky na č. l. 12-15, dohledání informací o činnosti klienta na č. l. 52 spisu/. Žalobkyně disponovala fotografií občanského průkazu žalovaného /viz fotografie občanského průkazu na č. l. 53-54 spisu/. Žalovaný začal revolvingový úvěr čerpat dne [datum], celkem načerpal částku 225 560 Kč a uhradil celkem 76 290 Kč /viz kalendář čerpání, splátek a úhrad na č. l. 26 – 27 spisu/. Před poskytnutím úvěru žalobkyně stran úvěruschopnosti žalovaného zjistila, že žalovaný bydlí v podnájmu, je ženatý a nemá děti. Dále zjistila, že jeho měsíční příjem činí 34 000 Kč (zaměstnání u společnosti [právnická osoba]), příjem ostatních členů domácnosti činí 23 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti činí 8 000 Kč. Žalobkyně zkontrolovala registry SOLUS, NRKI, CEE, ISIR a MVCR/viz potvrzení o provedení bonity na č. l. 25, posouzení úvěruschopnosti na č. l. 16 – 17 spisu/. Žalovaný měl ke dni podpisu smlouvy o revolvingovém úvěru 4 existující splátkové závazky a jeden závazek z kreditní karty. Celková výše měsíční splátky splátkových závazků činila 7 238 Kč a zbývající částka těchto závazků činila 350 003 Kč. V květnu a červnu roku 2022 byly žalovanému odmítnuty dvě jeho žádosti o úvěry ve výši 15 000 Kč a 50 000 Kč /viz úvěrová zpráva na č. l. 18 – 20 spisu/. V období od [datum] do [datum] žalovaný ze svého bankovního účtu provedl úhrady/výběry ve výši 29 763,74 Kč. V období od [datum] do [datum] obdržel žalovaný na účet částku ve výši 31 734 Kč (označenou jako [právnická osoba]) a dále částku 9 750 Kč (označenou jako Kovošrot [adresa]). V tomto období pak dále provedl žalovaný úhrady/výběry ve výši 33 668,04 Kč. V období od [datum] do [datum] obdržel žalovaný na účet částku ve výši 31 923 Kč (označenou jako [právnická osoba]) a dále částku 4 389 Kč (označenou jako Kovošrot [adresa]). Dne [datum] obdržel žalovaný na bankovní účet dále platbu ve výši 4 000 Kč, označenou jako Cofidis s.r.o. V tomto období pak dále provedl žalovaný úhrady/výběry ve výši 33 140,49 Kč. Dne [datum] obdržel žalovaný na svůj bankovní účet příchozí platbu ve výši 4 000 Kč označenou COFIDIS S.R.O. Ve dnech [datum], [datum] a [datum] provedl žalovaný platby označené jako „[jméno FO]“ s uvedením specifického symbolu [spec. symbol], a to každého uvedeného dne v částkách 3 623,19 Kč, 1 566,96 Kč, 1 414,70 Kč a 1 056,26 Kč /viz výpis z účtu na č. l. 42 – 51 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého úvěru dopisem ze dne [datum] odeslaným následujícího dne a předžalobní výzvou ze dne [datum] odeslanou dne [datum] /viz dopis na č. l. 21 spolu s poštovním podacím archem na č. l. 22, předžalobní výzva na č. l. 23 s poštovním podacím archem na č. l. 24 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota] s úvěrovým rámcem 40 000 Kč. Následně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 225 560 Kč. Žalovaný následně uhradil žalobkyni 76 290 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně stran úvěruschopnosti žalovaného zjistila že žalovaný bydlí v podnájmu, je ženatý a nemá děti. Žalobkyně dále vycházela z informací že měsíční příjem žalovaného činí 34 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 23 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti činí 8 000 Kč. Ke dni podpisu smlouvy o revolvingovém úvěru měl žalovaný 4 existující splátkové závazky a jeden závazek z kreditní karty. Celková výše měsíční splátky splátkových závazků činila 7 238 Kč a zbývající částka těchto závazků činila 350 003 Kč. V květnu a červnu roku 2022 pak byly žalovanému odmítnuty dvě žádosti o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč a ve výši 50 000 Kč. Žalovaný v měsících červnu až srpnu 2022 pravidelně splácel částku v celkové výši 7 661,11 Kč. V měsíci červenci i srpnu byly výdaje žalovaného vyšší než kolik mu bylo vypláceno ze strany společnosti [právnická osoba], a to i bez zohlednění pravidelných úhrad jiných závazků. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého úvěru dopisem ze dne [datum] odeslaným následujícího dne, přičemž žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do 14 dnů ode dne sepsání výzvy.

6. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování dotazem na poskytovatele služeb elektronické komunikace - O2, T-Mobile a Vodafone, a to z důvodu nadbytečnosti, když bylo z ostatních důkazů zřejmé, že žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného a tento navržený důkaz se nevztahoval k této skutečnosti, resp. by nemohl změnit učiněné zjištění ohledně této otázky.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

12. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

19. Soud předně konstatuje, že v dané věci nebylo prokázáno uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 200 000 Kč, když z textu smlouvy ze dne [datum] plyne, že došlo ke sjednání smlouvy o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč. Strany si sice sjednaly možnost jeho navýšení na základě nabídky ze strany žalobkyně a přijetí takové nabídky prostým přečerpáním původně sjednaného úvěrového rámce ze strany žalovaného. Zaslání nabídky ze strany žalobkyně ovšem nebylo tvrzeno, natož prokázáno. Soud proto nemohl učinit závěr, že k ujednání navýšení úvěrového rámce skutečně došlo v souladu s předmětnou smlouvou. Na peněžní prostředky poskytnuté nad rámec původně sjednaného úvěrového rámce ve výši 40 000 Kč je proto třeba nahlížet jako na prostředky poskytnuté bez právního důvodu a tedy jako na bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Na tomto místě považuje soud za vhodné znovu upozornit, že podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Jak uvedl soud výše, žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Nemohla tedy být poučena v tom smyslu, že neunáší břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu k rozšíření úvěrového rámce na 200 000 Kč. Nad to má soud za to, že i za situace, že by ze k navýšení úvěrového rámce došlo řádně, stíhala by žalobkyni povinnost opět zkoumat úvěruschopnost žalovaného, jelikož toto lze považovat za významné navýšení úvěrového rámce.

20. Dále soud posuzoval, zda byla smlouva o revolvingovém úvěru v prokázaném rozsahu platně uzavřena. Dospěl nicméně k závěru, že tomu tak není. Soud se totiž zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ nedostála. Žalobkyně v daném případě zjistila prokazatelným způsobem pouze příjmy žalovaného, když tvrzení žalovaného potvrzuje výpis z účtu, na který přicházela platba od jeho zaměstnavatele. Žalovaná pak sice při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného uvedla také příjmy dalších členů domácnosti ve výši 23 000 Kč, ty však žádným způsobem neověřovala. Za zcela nedostatečné je však nutné považovat žalobkyní realizované posouzení výdajů žalovaného. Ze shrnujícího potvrzení o provedení bonity klienta vyplývá, že žalobkyně pracovala s příjmy žalovaného ve výši 34 000 Kč, dalšími příjmy domácnosti ve výši 23 000 Kč a měsíčními výdaji domácnosti ve výši 8 000 Kč. Z informací, které byly žalobkyni dostupné, však vyplývají mnohem vyšší pravidelné výdaje žalovaného. Jen pravidelné měsíční splátky vyplývající z výpisu z účtu žalovaného dosahují takřka 8 000 Kč. K tomu je nezbytné přičíst nutné náklady na podnájem, který žalovaný označil jako formu svého bydlení. Ty však nelze blíže stanovit, když žalobkyně sice věděla, že žalovaný bydlí v podnájmu, avšak nepožadovala předložení nájemní smlouvy. Žalobkyně sice tvrdila, že hodnotila výdaje žalovaného i z výpisu z jeho bankovního účtu, zjevně se tak však nestalo. Pokud by tomu tak skutečně bylo, muselo by být žalobkyni zřejmé, že žalovaný činil v roce 2022 v červnu nákupy a výběry hotovosti ve výši 29 763,74 Kč, v červenci ve výši 33 668,04 Kč a v srpnu ve výši 31 923 Kč, a to vše bez zohlednění výše uvedené pravidelných splátek, které dosahovaly téměř částky 8 000 Kč měsíčně. Jeho výdaje tedy značně převyšovaly nejen výši výdajů, ze které vycházela žalobkyně, ale také samotné pravidelné příjmy žalovaného. Zde soud dodává, že za pravidelný příjem nelze považovat dvě platby ze strany Kovošrotu [adresa]. Nutno přitom opět zdůraznit, že prokázány byly skutečně pouze příjmy žalovaného. Stejně tak z výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že v srpnu 2022 obdržel částku 4 000 Kč jako platbu od COFIDIS S.R.O., což nasvědčuje tomu, že svou finanční situaci řešil drobnou půjčkou. Také tato skutečnost měla být ze strany žalobkyně zhodnocena. Ostatně z úvěrové zprávy bylo žalobkyni známo, že žalovaný měl ke dni podpisu úvěrové smlouvy 4 existující splátkové závazky přičemž celková výše měsíční splátky splátkových závazků činila 7 238 Kč a zbývající částka těchto závazků činila 350 003 Kč. Stejně tak bylo žalobkyni známo, že v červnu roku 2022 byly odmítnuty dvě žádosti žalovaného o úvěry ve výši 15 000 Kč a 50 000 Kč. Žádnou z těchto skutečností přitom žalobkyně zjevně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nezohlednila, a to zejména při posouzení jeho pravidelných výdajů. Takový postup žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel získá nejprve údaje o příjmech a výdajích od spotřebitele a následně je náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v daném případě zjistila a ověřila toliko příjmy žalovaného. Příjmy domácnosti neověřovala. Ohledně výdajů ověřila pouze dosavadní splátkové zatížení žalovaného a další, a to ani ty nejpodstatnější výjade, jako jsou náklady na bydlení a na živobytí, zjišťovány a ověřovány nebyly. Nutno přitom zdůraznit, že výdaje, které žalobkyně alespoň nějakým způsobem ověřovala, následně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného zcela zjevně ignorovala. Namísto toho vycházela ze statistických údajů, přestože z výpisů z účtu za 3 měsíce roku 2022 bylo zřejmé, že žalovaný má pravidelný čistý měsíční příjem v podobě mzdy ve výši cca 32 000 Kč, avšak jeho výdaje včetně pravidelných měsíčních splátek jiných úvěrů dosahují cca 40 000 Kč. Postup žalobkyně tak svědčí nikoliv pouze o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti, ale spíše o zcela flagrantním porušení povinnosti úvěruschopnost spotřebitele řádně posoudit.

21. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

22. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 225 560 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy s úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč a s ohledem na neprokázání zvýšení úvěrového rámce na celých 200 000 Kč), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož však žalovaný již uhradil žalobkyni částku 76 290 Kč, má stále povinnost vrátit částku 149 270 Kč (225 560 – 76 290). Soud proto v této části žalobě vyhověl. Žalovanému vznikla povinnost plnění ve shora uvedené výši provedené bez právního důvodu žalobkyni vydat, a to k žádosti žalobkyně. Žalobkyně poprvé prokazatelně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum], ve kterém stanovila lhůtu k plnění v délce 14 dnů ode dne sepsání dopisu. S ohledem na tuto lhůtu a předpokládaný okamžik doručení dopisu byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni dlužnou částku do dne [datum], přičemž následujícího dne se ocitl v prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal kapitalizovaný úrok z prodlení za období od [datum] do [datum], avšak vypočtený pouze z dlužné částky bezdůvodného obohacení, tedy z částky 149 270 Kč. Ode dne [datum] pak soud přiznal žalobkyni běžící úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 149 270 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

23. Ve zbylém soud nárok žalobkyně zamítl, neboť na uzavřenou smlouvu je třeba pohlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, pročež žalobkyně nemá nárok na sjednané úroky, poplatky, smluvní pokuty a nákladů na vymáhání (výrok II. tohoto rozsudku).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 493,96 Kč, přičemž tato částka představuje 36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 591 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 189 766,95 Kč sestávající z částky 8 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a přípravu zastoupení, výzva k plnění před podáním žaloby, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27 000 Kč ve výši 5 670 Kč. Celkem výše účelně vynaložených nákladů žalobkyně představuje 40 261 Kč, jelikož však žalobkyni náleží poměrná část náhrady nákladů řízení ve výši 36 %, byla jí přiznána právě částka 14 493,96 Kč . Soud podotýká, že podání ze dne [datum] (vyjádření žalobkyně) nebylo posouzeno jako účelně učiněný úkon, protože byl učiněn na výzvu soudu ohledně tvrzení, která již měla být obsahem samotné žaloby. Zaplacení náhrady nákladů uložil soud žalovanému ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).

Poučení