18 C 35/2022-132

Rubrum

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Adélou Kohoutovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o náhradu nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu, o zaplacení 36 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 18 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal zaplacení 18 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

[Anonymizovaný odstavec.]

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala, navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout. Poukázala na zákonný předpoklad uznání náhrady škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem spočívající v nutnosti splnění tří podmínek, a to existenci nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, vznik škody či nemajetkové újmy a příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy. Současně konstatovala, že souhlasí se žalobcem, že se na řízení o přestupku aplikuje čl. 6 odst. 1 Úmluvy a lze je tedy posuzovat z titulu nepřiměřené délky řízení. Přestupkové řízení bylo zahájeno dne [datum], přičemž za konec lhůty v případě nepřiměřené délky řízení je třeba považovat okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno, tj. v tomto případě den [datum]. Celková faktická délka řízení tedy sice byla 3 roky a 5 dnů, avšak co se týče skutečné délky řízení, je třeba zohlednit to, že již dne [datum] [anonymizována dvě slova] vyhověl žádosti žalobce na upuštění od výkonu zbytku správního trestu. Od tohoto okamžiku tak již žalobce nemohl být s ohledem na datum spáchání přestupku v nejistotě ohledně výsledku daného řízení, neboť mohlo následně dojít pouze k zastavení řízení pro zánik odpovědnosti žalobce. Celková délka řízení do tohoto data pak činí 2 roky, 3 měsíce a 18 dní, což s ohledem na tři stupně, ve kterých byla věc projednávána, neshledává žalovaná co do délky za nepřiměřené. Zároveň je třeba v řízení o přestupku odpovídajícím svojí povahou trestnímu řízení důsledně dodržet zásadu materiální pravdy, což pak má často za následek konflikt se zásadou rychlosti. Co se týče samotné nemajetkové újmy, tak žalovaná poukazuje na to, že žalobce netvrdil ani vznik, natož rozsah újmy, která mu v důsledku nepřiměřené délky řízení měla vzniknout. Žalovaná má naopak za to, že ke vniku nemajetkové újmy v případě žalobce nedošlo, jelikož přestupkové řízení bylo zastaveno z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty, což ve spojení s tím, že žalobce se vytýkaného přestupku dopustil, je dostačujícím vyústěním celé věci. Je rovněž sporné, zda pokuta uložená žalobci ve výši 25 000 Kč byla pro něho natolik zásadní, aby v důsledku toho došlo ke zvýšení nároku na náhradu nemajetkové újmy. Žalovaná zároveň upozornila na to, že žalobce zastupoval ve správním řízení zmocněnec [příjmení] [jméno] [jméno], který je žalované znám z úřední činnosti a který v řadě případů zastupuje právě ze spáchání přestupků obviněné řidiče a svým obstrukčními a liknavými postupy dosahuje pro své klienty beztrestnosti. Takovéto jednání, které vyústí v uplatnění nároku na náhradu škody, pak žalovaná považuje za jednání, které je v rozporu s veřejným pořádkem. Zároveň žalovaná poukázala na to, že v dané věci se zástupce žalobce ve fázi řízení před [anonymizována dvě slova] nijak nevyjádřil, svou argumentaci uplatnil až v samotné žalobě, nikoli v rámci správního řízení. Zájem žalobce o průběh řízení tak byl zcela minimální a cílem jeho procesního postupu bylo pouze prodloužit řízení do soudní fáze, tedy na co nejdelší možnou dobu právě s ohledem na prekluzi odpovědnosti za přestupek a možnost odškodnění za nepřiměřenou délku řízení. Přiměřenost délky řízení je přitom třeba posuzovat v každém konkrétním případě individuálně s ohledem na okolnosti každého případu. V dané věci při zohlednění těchto okolnosti nepovažuje žalovaná délku řízení přesahující 24 měsíců za nepřijatelnou a v takovém případě lze tolerovat i případné průtahy v řízení. I v případě, že by soud žalobě vyhověl, má žalovaná za to, že by žalobci neměla být přiznána náhrada nákladů řízení s přihlédnutím k osobě zástupce žalobce s odkazem na rozsudky Městského soudu v Praze a Krajského soudu v Praze.

3. K obraně žalované žalobce doplnil, že skutečnost, že bylo rozhodnuto o upuštění výkonu správního trestu, se nijak neprojevila na jeho právní jistotě o výsledku přestupkového řízení, neboť v té době zůstávalo rozhodnutí o přestupku, na základě kterého byly správní trest zákazu činnosti a pokuta uloženy, stále v právní moci. Až dne [datum] vydal Krajský soud rozsudek č. j. [číslo jednací], kterým rozhodnutí odvolacího správního orgánu zrušil. Je proto nezbytné vycházet z délky řízení tak, jak uvádí žalobce a zohlednit při tom Stanovisko a [anonymizováno], kde je uvedeno, že celkový počet instancí může mít vliv na výši výsledného peněžitého zadostiučinění a jeho případné snížení, ale nikoliv na posouzení nároku jako takového. To stejné pak platí pro případné obstrukční jednání vedoucí k prodloužení řízení. V návaznosti na žalovanou tvrzené obstrukční jednání a volbu zástupců žalobce ve správním řízení, žalobce doplnil, že je bezpředmětné se zabývat činností zástupce žalobce v jiných řízeních s jinými osobami, rozhodné je pouze posouzení jednání v tomto konkrétním případě. Žalobce nemá za to, že by podání námitky podjatosti představovalo zneužití práva či obstrukční jednání, naopak se jedná o zcela legitimní právo účastníka. K argumentaci žalované ohledně nedostatku tvrzení žalobce v návaznosti na vznik a rozsah nemajetkové újmy žalobce doplnil, že nemajetková újma mu byla způsobena právě vyvolaným stavem nejistoty v důsledku nepřiměřeně dlouhé doby řízení. Zároveň poukázal na to, že polovina trestu zákazu byla vykonána, navzdory skutečnosti, že rozhodnutí o přestupku bylo zrušeno. V neposlední řadě žalobce na vyjádření žalované reagoval tak, že samotné zastavení v situaci, kdy sám obviněný o zastavení nepožádal ani neměl možnost trvat na projednání věci, nemůže být považováno za kompenzaci nepřiměřené délky řízení.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že nárok na náhradu nemajetkové újmy byl u žalované uplatněn dne [datum], tj. včasně.

5. Z oznámení [stát. instituce] ze dne [datum] soud zjistil, že jím bylo žalovanému oznámeno zahájení správního (přestupkového) řízení, a to ve věci dopravní nehody ze dne [datum], v souvislosti se kterou je žalovaný podezřelý z porušení § 3 odst. 3 písm. a), § 5 odst. 1 písm. a), § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu a tím ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1, § 125c odst. 1 písm. f) bod 3, § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu.

6. Z předvolání ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl ve věci řízení o přestupku, kterého se měl dopustit dne [datum], předvolán Městským úřadem Černošice k jednání o přestupku, nařízené na [datum], neboť toto bylo nutné pro zjištění stavu věci. Z protokolu o ústním jednání o přestupku ze dne [datum] vyhotoveného Městským úřadem Černošice pak soud zjistil, že žalovaný se k jednání nedostavil, přítomný byl jeho zástupce Ing. [jméno] [jméno] a zástupce poškozeného [příjmení] [jméno] [příjmení]. Po příslušných poučeních dle zákona o odpovědnosti za přestupky a správního řádu a seznámení se se spisovou dokumentací byl proveden důkaz dokumentací dopravní nehody, obsahující úřední záznam o ohledání místa přestupku, jehož nedílnou součástí je i ohledání místa dopravní nehody, fotodokumentace a plánek místa dopravní nehody. Dále byl proveden důkaz znaleckým posudkem [číslo] vyhotoveného Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], z jehož závěrů byl učiněn dílčí závěr o příčině, zavinění, průběhu, rozsahu způsobené hmotné škody, mechanismu střetu a dalších okolnostech dopravní nehody. Ústní jednání bylo ukončeno za účelem vyjádření žalovaného ke spisovému materiálu do 10 dnů od jeho obdržení. Kopii spisového materiálu zástupce žalobce převzal [datum].

7. Z rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum] vedeného pod sp. zn. S-MUCE [číslo] OP/Ji soud zjistil, že jím bylo rozhodnuto, že žalovaný je vinen ze spáchání přestupku dle 125c odst. 1 písm. e) bod 1, § 125c odst. 1 písm. f) bod 3, § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu z vědomé nedbalosti. Byla mu uložena pokuta ve výši 25 000 Kč a zákaz činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu, na dobu 12 měsíců s účinností ode dne nabytí právní moci tohoto příkazu a dále mu byla uložena povinnost zaplatit Městskému úřadu Černošice náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Městský úřad při stanovení tohoto závěru vycházel mj. z listiny ze dne [datum] obsahující sdělení Policie ČR o odevzdání věci k projednání přestupku, ve které Policie ČR sděluje, že žalobce byl dne [datum] účasten dopravní nehodě, při které jel rychlostí v rozmezí 81 km/h až 99 km/h v místě, kde je dovolena nejvyšší rychlost 50 km/h. V důsledku toho došlo ke střetu s jiným vozidlem. Ve věci byl přibrán soudní znalec z oboru doprava a strojírenství, který zjistil neschválené úpravy na motocyklu žalobce. Policie ČR uzavřela, že dopravní nehodu zavinil žalobce. Z doručenky soud zjistil, že dne [datum] byla žalovanému odeslána a dne [datum] doručena písemnost od odesílatele – Města Černošice, a to s uvedenou sp. zn. S-MUCE [číslo] OP.

8. Z podání žalobce adresovaného [stát. instituce] soud zjistil, že žalobce namítal podjatost každého zaměstnance [stát. instituce], a to bez ohledu na jejich funkci a postavení v organizační struktuře uvedeného orgánu, a to včetně starosty, místostarosty a tajemníka úřadu. Toto podání bylo [anonymizováno] úřadu doručeno spolu s vyjádřením k podkladům rozhodnutí dne [datum].

9. Z podání žalobce adresovaného [stát. instituce] soud zjistil, že žalobce podal blanketní odvolání proti meritornímu rozhodnutí vydanému ve věci sp. zn. S-MUCE [číslo] OP/Ji s tím, že jej v zákonné lhůtě doplní. Listina obsahuje označení razítkem s datem [datum].

10. Z vyrozumění [stát. instituce] ze dne [datum] soud zjistil, že jím bylo Krajskému úřadu pro Středočeský kraj předloženo odvolání žalobce do rozhodnutí o přestupku vedeného u Městského úřadu Černošice pod sp. zn. S-MUCE [číslo] OP/Ji.

11. Z výzvy Krajského úřadu pro Středočeský kraj ze dne [datum] adresované žalobci soud zjistil, že žalobce byl vyzván k odstranění vad podaného odvolání proti rozhodnutí o přestupku, jelikož podané odvolání nesplňuje náležitosti dle příslušných ustanovení správního řádu.

12. Z písemnosti žalobce adresované Krajskému úřadu Středočeského kraje soud zjistil, že žalobce doplnil své odvolání proti rozhodnutí o přestupku ze dne [datum]. Listina obsahuje rukou psané datum [datum].

13. Z rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, Odboru legislativně právního a krajského živnostenského úřadu ze dne [datum] vedeného pod sp. zn. [číslo] soud zjistil, že jím bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Černošice ze dne [datum] a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Z doručenky soud zjistil, že dne [datum] byla žalovanému odeslána a dne [datum] doručena písemnost od odesílatele – Středočeského kraje, a to s uvedenou sp. zn. SZ_ [číslo].

14. Z listiny adresované žalobcem Krajskému soudu v Praze ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce podal žalobu proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 a násl. s. ř. s., a to rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 17. 12. 2019 č. j. [číslo] KUSK/HRO a souvisejícího rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 6. 2. 2019 [číslo jednací] OP/Ji, jímž byl žalobce uznán vinným z uvedených přestupků a byla mu uložena pokuta 25 000 Kč a zákaz činnosti na 12 měsíců.

15. Z rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum] soud zjistil, že bylo vyhověno návrhu žalobce a upuštěno od výkonu zbytku správního trestu zákazu činnosti, neboť žalobce způsobem svého života prokázal, že další jeho výkon není potřebný.

16. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2021, č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že ve věci žalobce proti žalovanému Krajskému úřadu Středočeského kraj, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne [datum] bylo rozhodnuto, že napadané rozhodnutí se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Z doručenky soud zjistil, že dne [datum] byla žalovanému odeslána a dne [datum] doručena písemnost od odesílatele – Krajský soud v Praze, a to s uvedenou sp. zn. [spisová značka]. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum] Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí žalobci nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to z důvodu procesní strategie, kterou žalobce v celém řízení zvolil. Přímo poukázal na to, že žalobce je spojen se subjekty, o kterých je správním soudům známo, že jako hlavní strategii“ obhajoby” využívají nejrůznější procesní obstrukce, které mj. spočívají v podávání neodůvodněných odvolání a vyčkávání s uplatněním námitek, které mohly uplatnit ve správním řízení, až na řízení před soudem za účelem dosažení zániku odpovědnosti za správní delikt. K tomuto došlo i v této věci, kdy sice podané odvolání bylo na výzvu doplněno, avšak toliko pouze zopakováním vyjádření k podkladům. Žádné argumenty proti výroku prvostupňového rozhodnutí, s nimiž žalobce v nynější věci uspěl, v odvolání neuplatnil, ačkoliv mu nic nebránilo tak učinit.

17. Z rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne [datum] soud zjistil, že rozhodnutí Městského úřadu Černošice ze dne [datum] bylo tímto rozhodnutím zrušeno a řízení zastaveno. Krajský úřad Středočeského kraje odůvodňuje své rozhodnutí tím, že dne [datum] uplynul od vydání rozhodnutí o vině žalobce jeden rok a došlo tak k zániku odpovědnosti za přestupek dle § 30 písm. a) a § 32 odst. 2 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

18. Soud zamítl návrhy žalované na provedení důkazů dotazem na katastr nemovitostí a na registr vozidel za účelem zjištění majetkových poměrů žalobce, neboť výše uložené pokuty 25 000 Kč, která byla žalobci navíc vrácena, se soudu sama o sobě nejeví jako dostatečné odůvodnění pro zvýšení nárokované částky.

19. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne [datum] došlo k dopravní nehodě, jejímž účastníkem byl žalobce. V rámci následného policejního vyšetřování byl mimo jiné vypracováván znalecký posudek za účelem posouzení technického stavu motocyklu žalobce a rovněž analýzy nehodového děje. Jeho závěry vedle dalších zjištění byly podkladem pro rozhodnutí Policie ČR o předání věci [stát. instituce] k projednání přestupku, kterého se měl dopustit žalobce. Vypracování znaleckého posudku bylo zadáno dne [datum], znalecký posudek byl vypracován dne [datum]. Následně dne [datum] byla věc postoupena Městskému úřadu Černošice. Ten dne [datum] oznámil zahájení správního (přestupkového) řízení. Dne [datum] byl žalobce předvolán Městským úřadem Černošice k jednání o přestupku, které se uskutečnilo dne [datum]. Jednání se žalobce, respektive jeho zástupce zúčastnil, v rámci jednání bylo provedeno dokazování znaleckým posudkem a spisovou dokumentací obsahující úřední záznam o ohledání místa přestupku, fotodokumentací a plánkem dopravní nehody. Žalobce převzal kopii spisového materiálu dne [datum] s tím, že do 10 dnů se k ní vyjádří. To však neučinil, respektive vyjádření žalobce bylo správnímu orgánu doručeno až [datum] (tj. až po vydání rozhodnutí). [stát. instituce] poté dne [datum] vydal rozhodnutí, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle 125c odst. 1 písm. e) bod 1, § 125c odst. 1 písm. f) bod 3, § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu z vědomé nedbalosti. V rozhodnutí se odvolával mj. na zjištění a závěry o vině žalobce učiněné Policií ČR. Žalobci byla uložena pokuta ve výši 25 000 Kč a zákaz činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu, na dobu 12 měsíců s účinností ode dne nabytí právní moci tohoto příkazu a dále mu byla uložena povinnost zaplatit Městskému úřadu Černošice náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Rozhodnutí bylo žalobci odesláno téhož dne a doručeno [datum]. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal blanketní odvolání s tím, že podání bude doplněno. Dne [datum] byla věc za účelem rozhodnutí o odvolání žalobce postoupena Krajskému úřadu pro Středočeský kraj. Ten vyzval žalobce k odstranění vad odvolání výzvou ze dne [datum]. Žalobce tak učinil podáním doručeným Krajskému úřadu pro Středočeský kraj dne [datum]. Krajský úřad pro Středočeský kraj pak ve věci rozhodl rozhodnutím ze dne [datum] tak, že odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum] potvrdil. Rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne [datum]. Dne [datum] podal žalobce proti rozhodnutí správního orgánu žalobu dle § 65 a násl. s. ř. s . Krajský soud v Praze rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 26. 2. 2021, č. j. [číslo jednací] tak, že napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému Krajskému úřadu pro Středočeský kraj zpátky k dalšímu řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Krajský úřad pro Středočeský kraj rozhodl dne [datum] o zrušení rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum] a zastavení řízení, neboť došlo k zániku odpovědnosti za přestupek dle § 30 písm. a) a § 32 odst. 2 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb. Rozhodnutí nabylo právní moci [datum]. Od výkonu zbytku správního trestu zákazu činnosti bylo rozhodnuto již rozhodnutím [stát. instituce] dne [datum].

20. Závěrem ke zjištěnému skutkovému stavu soud shrnuje skutečnosti podstatné pro následující právní posouzení věci. Řízení o přestupku včetně řízení před správním soudem od jeho zahájení (vyrozumění žalobce) dne [datum] do jeho pravomocného skončení dne [datum] trvalo celkem 3 roky a 5 dní. Na úrovni řízení před [stát. instituce] uplynula od doby zahájení řízení dne [datum] do učinění prvního úkonu ve věci, tj. v dané věci předvolání účastníků k jednání dne [datum] celkem 7 měsíců. Na úrovni řízení před Krajským úřadem pro Středočeský kraj uplynula od doby přijetí věci dne [datum] do prvního úkonu ve věci, tj. výzvy žalobce k odstranění vad odvolání dne [datum] doba celkem 8 měsíců a 19 dní.

21. Žalobce žalobou uplatnil nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí ve stanovené lhůtě, a to zejména v rámci řízení o přestupku před správními orgány. Soud proto při posuzování přiměřenosti délky řízení vycházel primárně ze zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen“ ZoP”). Podpůrně se na danou věc uplatní také zákon č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen“ s. ř.”).

22. Podle § 94 ZoP pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, vydá je správní orgán nejpozději do 60 dnů ode dne zahájení řízení.

23. Podle § 78 odst. 2 ZoP řízení je zahájeno doručením oznámení o zahájení řízení podezřelému z přestupku nebo ústním vyhlášením takového oznámení. O ústním vyhlášení oznámení o zahájení řízení vydá správní orgán účastníkům řízení na požádání potvrzení. Společné řízení je zahájeno doručením oznámení o zahájení řízení všem podezřelým z přestupku.

24. Podle § 71 odst. 3 s. ř. pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny.

25. Soud dále na věc aplikoval příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci (dále jen“ OdpŠk”). [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

28. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

29. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

30. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

31. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

32. Za účelem vypořádání se se základními otázkami souvisejícími s odpovědnostními vztahy vzniklými v důsledku nepřiměřeně dlouhých řízení a poskytnutí soudům nižších stupňů určitého vodítka, jak postupovat při posouzení nároku na přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a OdpŠk, vydal Nejvyšší soud České republiky dne [datum] Stanovisko, v němž mj. uvádí následující: -) Při posuzování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v úvahu dvě (začasto protichůdné) složky práva na spravedlivý proces, totiž právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníka (např. § 2 o. s. ř., § 2 s. ř. s., § 1 tr. ř.). Již z tohoto důvodu není možné vycházet z nějaké abstraktní, předem dané doby řízení, která by z pohledu § 31a zákona, popř. čl. 6 Úmluvy mohla být pokládána za přiměřenou. Je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. -) Vychází se z kritérií, která jsou obdobným způsobem hodnocena i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. Jak vyplývá z judikatury [anonymizováno] soudu, je při zvažování přiměřenosti délky řízení nutno vzít v potaz zejména složitost případu, chování poškozeného, jakož i postup příslušných orgánů a dále význam předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek velkého senátu ve věci [anonymizováno], odst. 66). Evropský soud též zohledňuje počet instancí, které se řešením daného sporu zabývaly. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, budou ale zpravidla těmi zásadními. -) Porušení práva účastníka na přiměřenou délku řízení bude shledáno zejména tam, kde nevydání dřívějšího rozhodnutí bylo zapříčiněno nedodržením procesních pravidel či tam, kde došlo k jinému pochybení ze strany orgánů veřejné moci (jedná se například o delší dobu, která uplynula mezi jednotlivými jednáními či o prodlevy při předávání spisu mezi jednotlivými institucemi). -) Odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona. -) Ministerstvo spravedlnosti při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vychází z částky 15.000 Kč za rok řízení. Nejvyšší soud přitom ale považuje za nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15.000 Kč až 20.000 Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7.500 Kč až 10.000 Kč). Částku, k níž se dospěje součinem základní částky za jeden rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení) a celkové doby řízení počítané v letech či měsících, lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 zákona podle kritérií, která jsou však neuzavřeným výčtem okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnou a základní částku je možno přiměřeně zvýšit či snížit. Dle názoru Nejvyššího soudu by přitom mělo být v obecné rovině dostačující zvýšení či snížení nepřesahující 50%, aby byl zachován vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním. -) Poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona.

33. Návod pro výpočet přiměřeného zadostiučinění v rámci odpovědnosti za škodu způsobenou průtahy v řízení obsahuje rovněž [anonymizováno]. Ten umožňuje zvýšení základní částky o 20 % v případě, že se jednalo o věc banální, že stěžovateli nelze nic vytknout, spíše naopak, věc byla projednávána v jednom stupni, nebo věc měla pro stěžovatele velký význam (až + 50 %). Naopak snížit základní částku o 20 % (nebo až 40% či 50%) je možné v případě, že se jednalo o věc složitou, stěžovatel se na délce řízení podílel, věc byla projednávána na 3 (- 20 %) nebo 4 stupních (- 40%), nebo věc měla pro stěžovatele malý význam (až – 50 %).

34. Po zvážení všech výše uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žalobci vznikl nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. K průtahům v řízení došlo primárně v rámci řízení o přestupku před správními orgány, kdy činnost prvostupňového správního orgánu vykazovala průtahy především tím, že ode dne zahájení řízení do předvolání k jednání uplynulo 7 měsíců, aniž by správní orgán vykázal nějakou činnost směřující k vydání rozhodnutí. Obdobná situace nastala v řízení před odvolacím správním orgánem, kde od předání spisu do vydání výzvy k doplnění odvolání uplynulo 9 měsíců. Přitom § 94 ZoP stanoví lhůtu pro vydání rozhodnutí nejpozději do 60 dnů od dne zahájení řízení. Tuto lhůtu lze za současné aplikace 71 odst. 3 s. ř. prodloužit o dalších 30 dnů, pokud je třeba provést výslech, nechat zpracovat znalecký posudek či provádět další složité dokazování. Správní orgán tak měl podle uvedených zákonných ustanovení rozhodnout ve lhůtě 90 dnů v prvním stupni, a to za situace, kdy proběhlo jednání, resp. ve lhůtě 60 dnů v druhém stupni, k čemuž však nedošlo a naopak lze v činnosti správních orgánů vysledovat nedůvodné průtahy.

35. Co se týče řízení před správním soudem, tak tam byla délka i postup správního soudu shledány adekvátní, přičemž délku lze s ohledem na průměrnou délku správních řízení probíhajících v daném roce před soudy považovat až za nadprůměrně krátkou (srovnej [anonymizováno] statistickou zprávy Ministerstva spravedlnosti, str. 128, dostupnou zde: [anonymizováno] údaje z oblasti justice - [anonymizováno] justice). Nicméně na řízení je třeba nahlížet jako na jeden celek (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 570/2020). Celé řízení tak trvalo 3 roky a několik málo dnů. Proto soud v souladu s [anonymizováno] stanovil za 3 roky trvání řízení základní částku nároku žalobce na 30 000 Kč.

36. Avšak soud s ohledem na aktuální okolnosti daného řízení shledal potřebu tuto základní částku korigovat. Přitom vycházel z návodu poskytnutého [anonymizováno], když neshledal důvod se od takto zažitého postupu odchýlit. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že celé řízení probíhalo ve 3 stupních (2 správní orgány a správní soud), což je důvodem pro 20 % snížení základní částky. [Anonymizovaný odstavec.]

38. Dále vzal soud v potaz chování žalobce a jeho zástupců ve správním řízení, kterým se v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně zabýval Krajský soud v Praze (odst. 48 rozsudku ze dne 26. 2. 2021, č. j. 46 A 10/2020-31). Jednalo se především o podání námitky podjatosti proti všem zaměstnancům úřadu a o uplatnění věcných odvolacích námitek až v řízení před soudem, nikoliv v odvolacím řízení. Na základě takto prokázaných skutečností potom soud uzavřel, že žalobce se svým chováním na celkové délce řízení částečně podílel a snížil tak základní částku o dalších 20 %. Zároveň výše popsaná okolnost byla jedním z důvodů, proč nakonec řízení skončilo zastavením, neboť došlo k zániku odpovědnosti za přestupek, což ostatně i správní soud, který má s obdobným procesním postupem značné zkušenosti, konstatoval. Soud tedy shledal významný podíl žalobce na délce řízení a také na tom, že došlo k zastavení řízení, na což je třeba nahlížet v souvislosti s tím, že pokud by správní orgány měly možnost vydat nové rozhodnutí, vše nasvědčovalo tomu, že by došly ke stejnému závěru jako poprvé, tedy že žalobce se provinil spácháním přestupku.

39. Zároveň v okamžiku zrušení rozhodnutí správního orgánu správním soudem již byl význam věci pro stěžovatele malý, neboť věděl, že správní orgán musí řízení zastavit a bude mu vrácena uložená pokuta [anonymizováno] částku tak s ohledem na výše uvedené soud ponížil ještě o dalších 20 %. Pod tuto položku soud podřadil i námitky žalované ohledně toho, že již zastavením řízení došlo ke kompenzaci případného vzniku nároku na náhradu škody, s kterými se soud do jisté míry ztotožnil. V této souvislosti je třeba poukázat na to, na co ve svém nálezu odkázal Ústavní soud, tedy že„ Evropský soud pro lidská práva (dále "ESLP") sice ve své judikatuře akceptoval, že zastavení trestního řízení odůvodněné výslovně délkou řízení může představovat účinný prostředek nápravy nepřiměřeně dlouhého trestního řízení, explicitně tak však učinil pouze v případech proti Německu, v nichž mohl být tento prostředek dle vnitrostátní právní úpravy (srovnatelné např. s. ustanovením § 172 odst. 2 českého trestního řádu) aplikován za předpokladu, že dotčené osoby již byly shledány vinnými či by jinak vinnými shledány byly (viz rozhodnutí ESLP ve věci [anonymizováno] proti Německu ze dne [datum] [číslo] kde byl stěžovatel nejprve uznán vinným a odsouzen, avšak rozsudky nižších soudů byly zrušeny Ústavním soudem s tím, že odsouzení bylo nepřiměřené vzhledem k přílišné délce řízení a že řízení má být zastaveno bez odsouzení, k čemuž posléze došlo; a contrario rozsudek ESLP ve věci [anonymizováno] proti Německu ([číslo]) ze dne [datum] [číslo] bod 58). Naopak tam, kde bylo trestní řízení z důvodu své nepřiměřené délky zastaveno před tím, než bylo jakkoliv - byť i nepravomocně - rozhodnuto o vině stěžovatelů, toto zastavení neposkytlo dle ESLP stěžovatelům dostatečnou nápravu tvrzeného porušení jejich práva zaručeného Úmluvou (viz rozsudek ESLP ve věci [příjmení] a další proti Bulharsku ze dne [datum] [číslo], § 40). I v případě, že ESLP uznal jako účinný prostředek nápravy stížnost na délku řízení podanou k soudům, které v praxi přistupovaly k zastavení trestních řízení z důvodu jejich nepřiměřené délky před rozhodnutím o vině, výslovně odmítl vyjádřit se obecně k otázce, zda by takové opatření zbavilo stěžovatele jeho postavení poškozeného v důsledku porušení práva zaručeného Úmluvou (viz rozhodnutí ESLP ve věci [anonymizováno] proti Lotyšsku ze dne [datum] [číslo], § 57). Z uvedeného lze dovodit, že i podle ESLP může zastavení řízení představovat adekvátní a dostatečnou kompenzaci jen tehdy, vyhnul-li se tím obviněný či obžalovaný svému odsouzení (shodně viz [příjmení], J., [příjmení], D., [příjmení], J., [anonymizováno], M. [ulice] úmluva o lidských právech. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 732; [příjmení], I., [příjmení], L.: [anonymizováno] délka trestního řízení jako důvod pro jeho zastavení: prezidentská fixe a soudní realita, in [anonymizováno] zastupitelství, Roč. 11 ([číslo]), [číslo] str. [číslo]).“ (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 741/17). Na tomto místě je ale třeba konstatovat, že žalobce nikdy nebyl pravomocně uznán vinným ze spáchání přestupku, a to ani přesto, že Policie ČR uzavřela, že dopravní nehodu zavinil. Proto soud nemohl považovat zastavení řízení za dostatečnou nápravu postačující k vypořádání celého nároku žalobce a k této okolnosti proto přihlédl pouze při stanovení konečné částky náhrady.

40. Tímto způsobem soud dospěl ke konečné výší přiznané částky za nemajetkovou újmu, která žalobci vznikla nesprávným úředním postupem spočívajícím v průtazích v řízení, tedy k částce 18 000 Kč (30 000 Kč – 6 000 Kč + 6 000 Kč – 6 000 Kč – 6 000 Kč). Soud podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a Stanoviska přiznal žalobci také zákonný úrok z prodlení z části žalované částky, do které byl žalobce úspěšný, ve výši stanovené nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu žalobu zamítl.

41. K námitkám žalobce, že se jednalo o banální věc, což by mělo být také zohledněno při stanovení konečné částky, soud uvádí, že dané správní řízení za banální nepovažoval, neboť bylo třeba vycházet ze znaleckého posudku, bylo provedeno jednání atd.

42. Co se týče námitek žalované, že by měl soud vycházet z kratší délky řízení, tak k tomu také důvod neshledal, neboť v nejistotě, jak řízení dopadne, byl žalobce minimálně do skončení řízení vedeného u správního soudu. Žalobce až do skončení tohoto řízení neměl jistotu, že bude rozhodnutí správního orgánu zrušeno.

43. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož každý byl úspěšný co do poloviny předmětu řízení.

Poučení