18 C 352/2019-107

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl předsedou senátu JUDr. Ladislavem Nevole, jako samosoudcem, v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], sídlem [adresa], za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa vedlejší účastnice], o: zaplacení 90 489 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba, s návrhem na to, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 90 489 Kč, spolu s [anonymizováno], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované, na náhradě nákladů řízení, k rukám právního zástupce žalované, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta, částku ve výši 35 098,47 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem na straně žalované je žalobce povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované, na náhradě nákladů řízení, částku ve výši 1 500 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se, vůči žalované, svým žalobním návrhem, podaným ke zdejšímu soudu, dnem 7. 11. 2019, domáhal, původně, zaplacení částky ve výši 91 289 Kč, spolu s příslušenstvím, v podobě zákonného úroku z prodlení, a to z titulu náhrady škody, kterou žalovaná žalobci měla způsobit tím, že žalovaná provedla, v rámci provádění úklidových služeb, čištění koberce, který, dle tvrzení žalobce, však tímto úkonem žalovavé utrpěl natolik, že byl zničen, a proto musel být nakonec vyměněn za nový.

2. Následně, dnem 17. 2. 2020, však žalobce vzal svou žalobu částečně zpět, a to co do částky ve výši 800 Kč, spolu s úrokem z prodlení, ve výši 10% ročně, z částky 800 Kč, od 18. 9. 2019 do zaplacení, a proto tedy podepsaný soud toto řízení, v uvedeném rozsahu, zastavil, a to svým usnesením, vydaným dne 19. 2. 2020, pod č. j.: 18 C 352/2019-49, jež nabylo právní moci dnem 26. 3. 2020, a v důsledku čehož se tak stala předmětem žaloby pouze částka ve výši 90 489 Kč, spolu s příslušenstvím, v podobě zákonného úroku z prodlení, ve výši 10% ročně, z částky 90 489 Kč, a to od 18. 9. 2019 do zaplacení.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, jelikož tvrdila, že vadu předmětného koberce nezpůsobila a že žalobce neprokázal ani příčinnou souvislost, mezi jednáním žalované a vzniklou škodou, a navíc tvrdila i to, že žalobce není v dané věci aktivně legitimován k podání předmětné žaloby.

4. Se žalobou pak nesouhlasil ani vedlejší účastník na straně žalované ([právnická osoba]), a proto taktéž navrhoval její zamítnutí, a to rovněž, především, s odkazem na nedostatek věcné aktivní legitimace žalobce, v rámci tohoto řízení.

5. Soud provedl dokazování řadou listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti:

6. Z nesporných tvrzení účastníků i z provedených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaná skutečně prováděla čištění koberce, když tento koberec se stal rovněž i předmětem škodní události, kterou řešila právě [právnická osoba], jakožto vedlejší účastník na straně žalované, s tím, že tato pojišťovna dokonce již, v této souvislosti, poskytla i pojistné plnění (zjištěno z elektronické komunikace, týkající se dotyčného koberce, s výrobcem koberce, ze dne 30. 7. 2019, dále pak zjištěno z Vyjádření, které je datováno dnem 30. 7. 2019, a jednalo se o Vyjádření k množství metrů čtverečních, k lepení koberce pro opravu - na„ [anonymizována dvě slova] [obec]“, a dále též zjištěno i z další listiny, s názvem věci:„ Vyjádření ke škodní události [číslo] ze dne 20. 5. 2019“).

7. Dále pak soud zjistil, že žalobce si najal i Advokátní kancelář [právnická osoba], a to za účelem vymáhání nákladů, které, dle svého tvrzení, vynaložil v souvislosti s výměnou onoho poškozeného koberce za nový, když, právě v souvislosti s právními službami, poskytnutými zmiňovanou Advokátní kanceláří, musel žalobce vynaložit i další finanční prostředky, a to ve výši 24 200 Kč, za takto poskytnuté právní služby, jejichž zaplacení rovněž požadoval po žalované, a to v rámci oné celkové částky 90 489 Kč, kterou nakonec žalobce učinil předmětem své žaloby (zjištěno z listiny, s hlavičkou Advokátní kanceláře [právnická osoba], a jednalo se o vyúčtování částky 24 200 Kč, s datem uskutečnění zdanitelného plnění: 31. 12. 2019, a s datem splatnosti: 20. 1. 2020, a dále pak zjištěno i z další listiny, opět s hlavičkou Advokátní kanceláře [právnická osoba], a jednalo se o Přílohu, v souvislosti s rozpisem úkonů, které tato Advokátní kancelář pro žalobce učinila), když soud, v této souvislosti, zjistil i to, že takto fakturovaný honorář za právní služby žalobce zmiňované Advokátní kanceláři uhradil (zjištěno z listiny, s hlavičkou [anonymizováno], s názvem věci:„ Pohyby na účtu“, účet číslo: [bankovní účet], a jednalo se tedy o výpis, z účtu, vedeného u [právnická osoba], na firmu žalobce, v souvislosti s provedením úhrady jmenované Advokátní kanceláři), s tím, že další vymáhání onoho tvrzeného dluhu pak žalobce svěřil ještě i [právnická osoba], které zaplatil odměnu ve výši 4 840 Kč (zjištěno z faktury - daňového dokladu, číslo FV - [číslo], datum vystavení: 4. 9. 2019, dodací adresa: [právnická osoba], když dodavatelem zde je: [právnická osoba], [ulice a číslo], [obec] – střed, a k úhradě je zde celkem částka 4 840 Kč, jakož pak zjištěno i z další listiny, obsahující Pohyby na témže účtu, který se týkal onoho účtu žalobce, již shora zmiňovaného, a jednalo se o odepsání částky 4 840 Kč, z tohoto účtu žalobce, ve prospěch zmiňované [právnická osoba]).

8. Dále soud zjistil, že žalobce prováděl, jakožto zhotovitel, na základě Smlouvy o dílo, výstavbu sídla [právnická osoba] [anonymizováno] – Pankrác [příjmení] - [anonymizována dvě slova] [ulice] ulici, v [obec], s tím, že, dle této Smlouvy, zhotovitel (žalobce) poskytnul [právnická osoba] (ob jednateli) záruku v délce trvání tří let, za jakost díla, a též i bankovní záruku, jež měla být platná po dobu takto sjednané záruční doby, když tato Smlouva byla uzavřena dnem 19. 7. 2018, a na základě čehož tedy žalobce dovozoval, že dosud je jakýmsi„ částečným vlastníkem“ předmětného koberce, který byl, v předmětné stavbě, prováděné žalobcem, instalován (zjištěno ze Smlouvy o dílo [číslo] ze dne 19. 7. 2018, a dále zjištěno i z listiny, s názvem věci:„ Rekapitulace stavby [anonymizováno], [ulice], zhotovitel [právnická osoba], [obec a číslo], [obec]“, s tím, že„ Rozpočet byl zhotoven dle dostupné projektové dokumentace, případné odchylky budou řešeny vícepracemi, DPH je zde účtováno v částce 42 779,78 Kč a celkem, s DPH, pak kompletní rekapitulace nákladů činí 246 492,99 Kč“, k čemuž byla připojena ještě i tabulka, s jednotlivými položkami dotyčného rozpočtu).

9. Mezi stranami tohoto sporu pak bylo nesporným to, že žalovaná (pod obchodním označením„ [anonymizována tři slova] [obec] – [celé jméno žalované], [IČO]) pro žalobce provedla čištění koberců, o celkové ploše 63,25m2, a to na adrese [adresa], v [obec], když, za tuto činnost, žalovaná žalobci vystavila i svou fakturu – [číslo] to na částku 3 855 Kč (zjištěno z faktury [číslo] znějící na částku 3 855 Kč, a též i ze Smlouvy o dílo, ze dne 21. 9. 2018, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou, v souvislosti s jednorázovým čištěním koberců o celkové ploše 63,25m2, a to na adrese [adresa], [obec]).

10. Konečně pak soud ještě zjistil i to, že žalobce nechal provést opravu dotyčného koberce po znečištění, resp., žalobce tedy tvrdil, původně, že nechal provést jeho výměnu, nicméně, dle Soupisu provedených prací, od firmy [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova], soud zjistil, že předmětem takto provedených prací byla„ oprava po znečištění“ (zjištěno z listiny, s názvem:„ Soupis provedených prací - oprava po znečištění“, kde je uvedena celkem cena, bez DPH, ve výši 187 328 Kč, s tím, že, na této listině, bylo zachyceno i razítko [právnická osoba]), přičemž dále soud konstatuje, že, zase z faktury, vystavené ze strany téhož dodavatele - [právnická osoba], a jednalo se o fakturu [číslo] kde odběratelem je [právnická osoba], a celkem k úhradě je zde částka 100 000 Kč, a jednalo se zde o„ opravu a výměnu koberce [anonymizováno] [obec]“, soud tedy zjistil, že nešlo jen o výměnu, ale též i o opravu, když, z další faktury, opět vystavené ze strany [právnická osoba], na [právnická osoba], číslo fa: [číslo], která se týkala„ podlahářských prací“ –„ oprava a výměna koberce [anonymizováno] [obec]“, v částce 87 328 Kč, k čemuž byla dále připojena i listina, obsahující Pohyby na témže účtu, tak, jak byl tento účet zmiňován již shora, a to v souvislosti s úhradami těchto částek, ze strany žalobce, tak soud, v této souvislosti, však podotýká, že, z těchto listin, není vůbec zřejmé, zda šlo stále o tentýž koberec, a když, ovšem, soud, v této souvislosti, konstatuje, že všechny tyto listinné důkazy (viz výše – body č. 6 – 9.), a to i včetně onoho listinného důkazu, obsahujícího onen„ Soupis provedených prací - oprava po znečištění“, provedený [právnická osoba], včetně oněch dalších faktur, se nakonec ukázaly být, vlastně, poněkud nepodstatnými, když soud, především, zaměřil své zkoumání takovým směrem, aby tedy bylo postaveno na jisto, zda žalovaná skutečně způsobila žalobci škodu, ve shora uvedené výši, a tedy v rozsahu po onom částečném zpět vzetí žaloby, a zda je zde tedy dána i příčinná souvislost, mezi jednáním žalované a vznikem škody, v uvedené výši, s tím, že bylo však nutno vyřešit rovněž i otázku vlastnictví předmětného koberce, který měla žalovaná poškodit.

11. V rámci provedené koncentrace tohoto řízení, s ohledem na poněkud nekonzistentní žalobní tvrzení, předestřená ohledně toho, jak tedy bylo, s oním poškozeným kobercem, vlastně naloženo, proto soud, v souladu s ustanovením § 118a, odst. 1 a 3, o. s. ř., poučil žalobce a vyzval jej k tomu, aby doplnil svá tvrzení a označil k tomu i přiléhavé důkazy, a to v souvislosti s tím, že, na straně žalující spočívalo důkazní břemeno, ohledně prokázání existence aktivní věcné legitimace žalobce, k podání této žaloby, a tedy k vedení tohoto sporu, jelikož žalovaná tvrdila, ve shodě s vedlejším účastníkem na její straně, že dotyčný koberec není ve vlastnictví žalobce, a jelikož strana žalovaná nemohla být soudem poučena o tom, že je povinna prokázat negativní tvrzení, o tom, že tedy žalobce není vlastníkem dotyčného koberce, pak tedy bylo povinností žalobce prokázat vlastnictví onoho koberce, o němž žalobce tvrdil, že byl zničen, a to právě v důsledku činnosti žalované, a tím tedy byl žalobce vyzván i k prokázání existence své aktivní věcné legitimace, v rámci tohoto řízení, s tím, že, pokud se jednalo o další skutečnosti, tak soud výslovně upozornil stranu žalující i na to, že, především, je nutno prokázat, z její strany, nejen to, že žalovaná skutečně způsobila žalobci škodu, v požadované výši, a tedy ve výši, která byla uplatněna v rámci tohoto řízení, když soud též žalobci výslovně připomenul i to, že, usnesením zdejšího soudu, vydaným pod č. j. 18 C 352/2019-49, bylo toto řízení zastaveno, a to co do částky ve výši 800 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně, z částky 800 Kč, od 18. 9. 2019 do zaplacení, když toto usnesení nabylo právní moci dnem 26. 3. 2020, v důsledku čehož, v této souvislosti, byl tedy žalobce vyzván i k tomu, aby přiléhavě doplnil svá tvrzení o tom, jaká je tedy konkrétní výše žalované částky, a dále i to, jakým způsobem, přesně, strana žalující k výši této částky dospěla, s tím, že, předpokladem úspěchu v této věci, na straně žalobce, bylo rovněž i to, že bude prokázáno takové chování žalované (a tedy dotvrzeno i doloženo), jež právě mělo způsobit poškození předmětného koberce, a to do té míry, že byla nutná jeho výměna, jakož že bude prokázána i existence oné příčinné souvislosti, mezi jednáním a chováním žalované, v souvislosti poškozením dotyčného koberce, přičemž, konečně, pak soud ještě upozornil stranu žalující i na to, že, pokud se strana žalující domáhala toho, že uplatnila ony faktury, které byly, k důkazu, tímto soudem, provedeny, v rámci tohoto řízení (viz výše – body č. 6 – 10.), tak že, tedy, zdejší soud je toho názoru, že, předpokladem pro úspěch v této věci, je i to, aby žalobce prokázal, jaká je výše oné skutečné škody, kterou měla žalovaná žalobci způsobit, jelikož soud výslovně žalobce upozornil i na to, že soud je toho názoru, že, takovou skutečnou škodou, nemohou být ony pořizovací náklady, vynaložené žalobcem, ať již na opravu či na položení nového koberce, ale, onou skutečnou škodou, je vlastně hodnota onoho koberce před poškozením, a tedy onoho původního koberce, samozřejmě za předpokladu, že žalobce prokáže jeho vlastnictví.

12. Povinností žalobce proto bylo, pokud se tedy jednalo o výši takto žalobou uplatněné částky, v celkové výši 90 489 Kč, prokázat jeho primární žalobní tvrzení o tom, že tato částka představuje škodu, kterou měla žalovaná žalobci, jakožto („ částečnému“) vlastníku dotyčného koberce, způsobit, a to v souvislosti s jeho čištěním, a proto bylo na straně žalobce i to, aby prokázal nejen výši této škody, ale, jak již bylo shora naznačeno, též i příčinnou souvislost, mezi jednáním žalované a vznikem takové škody, a aby tedy žalobce prokázal, že tato částka, která byla takto žalobou uplatněna, z jeho strany, v rozsahu po onom částečném zpět vzetí žaloby, je tedy onou skutečnou škodou, která byla, v důsledku chování žalované, žalobci způsobena.

13. V této souvislosti je však dlužno zkonstatovat, že žalobce pak svá žalobní tvrzení již, vlastně, nikterak přiléhavě nedoplnil, zvláště když žalobce, ve svém písemném vyjádření, ze dne 30. 9. 2020, a doručeném zdejšímu soudu dnem 8. 10. 2020, sice znovu zopakoval, že ony faktury, od firmy [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova], uhradil, což znovu doložil i příslušnými výpisy ze svého účtu, a totéž platí i pro ony úhrady, realizované ve prospěch firmy [právnická osoba], jakož i ve prospěch firmy Advokátní kancelář [právnická osoba], nicméně, bez ohledu na onen akt částečného zpět vzetí žaloby, znovu žalobce soudu sdělil, že po žalované požaduje částku 91 289 Kč, když zopakoval, že tedy žalobce je stále jakýmsi„ částečným vlastníkem“ onoho koberce. Z obsahu tohoto vyjádření, učiněného po shora zmiňovaném poučení, jehož se žalobci, ze strany podepsaného soudu, dostalo, však nevyplývalo nic o tom, jakými konkrétními činnostmi tedy měla žalovaná dotyčný koberec poškodit, jakož ani to, jaká byla hodnota onoho poškozeného koberce, to v době před jeho poškozením, a jak je to tedy s onou výměnou či opravou, když žalobce tedy ani následně neoznačil takové důkazy, jež by byly s to prokázat vznik tvrzené škody, spočívající v poškození dotyčného koberce, a to nad rámec jeho běžného opotřebení, v důsledku čehož tak soudu opravdu nezbylo, nežli žalobu, jakožto nedůvodnou, zamítnout, když žalobce nesplnil ani svou povinnost tvrzení, a natož pak svou povinnost důkazní, a zvláště když neprokázal ani to, že by byl vlastníkem dotyčného koberce.

14. Žalobní tvrzení tedy byla, jak již bylo řečeno výše, poněkud nekonzistentní a též i částečně rozporuplná, a proto tedy soud uzavírá, že žalobce nejenže neunesl své břemeno tvrzení, ale též ani své břemeno důkazní, a to v souvislosti s tvrzeným nárokem na náhradu škody, a pokud jde o vlastnictví onoho koberce, tak ten byl, s největší pravděpodobností, součástí interiéru oné budovy, postavené dle Smlouvy o dílo [číslo] tedy budovy [anonymizována dvě slova] – [příjmení] [příjmení] - [anonymizováno], přičemž, dle zmiňované Smlouvy o dílo, a to dle jejího článku č. XII., bylo ujednáno to, že ob jednatel (tedy [právnická osoba]) je vlastníkem díla od počátku, když nebezpečí škody na díle přechází na ob jednatele dnem převzetí dokončeného díla, s tím, že, dle článku č. VII., bodu č. 7 1., zmiňované smlouvy, bylo ujednáno to, že termínem převzetí je den 30. 8. 2018. Žalobce netvrdil, že by předmětné dílo bylo předáno později a též se to ani nesnažil jakkoliv prokazovat, a pokud tedy k čištění onoho koberce mělo dojít až dne 24. 9. 2018, tak, v té době, žalobce již nemohl být jeho vlastníkem, a to ani částečným, když pojem„ částečné vlastnictví“ v českém právním řádu neexistuje.

15. Z toho, co bylo shora uvedeno, tedy, pro podepsaný soud, vyplynulo to, že žalobce nebyl schopen soudu dotvrdit, a natož pak doložit, resp., objasnit, způsob výpočtu oné částky ve výši 90 489 Kč, aniž by byl ovšem schopen soudu vysvětlit i to, jak k této částce přesně dospěl.

16. Podmínkou prokázání nároku žalobce, uplatněného v rámci tohoto řízení, tedy bylo, jednak, prokázání existence jeho aktivní věcné legitimace, k vedení tohoto sporu, a jednak i nároku na náhradu škody, a tedy vznik škody, dále zavinění žalované a též i příčinnou souvislost, mezi jednáním žalované a takto vzniklou škodou, a tedy důvodnost takto uplatněného nároku.

17. Za této situace, tedy, soud dospěl k závěru, že žalobce, jak již bylo řečeno výše, nejenže neunesl své břemeno tvrzení, ale rovněž ani své břemeno důkazní, a to ohledně případného prokázání výše i důvodu takto uplatněného nároku, v rámci tohoto řízení, v celkové výši 90 489 Kč, byť, dle ustanovení § 79, odst. 1, a § 101, odst. 1, o.s.ř., má každý účastník, vždy, povinnost tvrzení, přičemž, dle ustanovení § 118b, odst. 1, věta druhá, o.s.ř., pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech, významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. Dle ustanovení § 118b, odst. 1, o.s.ř., věta třetí, k později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést. Občanský soudní řád je, pokud jde o sporná řízení, veden, mj., principem projednacím a principem koncentrace řízení. Podle ustanovení § 120, odst. 1, o.s.ř., jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení a soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Zásadně proto platí, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je věcí účastníků řízení. Práva účastníků a současně i zájem na projednání věci jsou pokryty poučovací povinností soudu pro případ, že skutková tvrzení a důkazní návrhy jsou neúplné. Následky, spojené s neunesením břemene tvrzení a důkazního břemene, po řádném poučení soudu, pak nese účastník řízení (viz nález Ústavního soudu ČR - sp.zn. II. ÚS 397/06). Předpokladem důkazní povinnosti je tvrzení skutečností účastníkem (§ 101, odst. 1, písm. a) o. s. ř.). Teorie procesního práva, v této souvislosti, hovoří o břemeni tvrzení. Mezi povinností tvrzení a povinností důkazní je úzká vzájemná vazba. Jestliže účastník nesplní svou povinnost tvrdit skutečnosti, rozhodné z hlediska hypotézy právní normy, pak, zpravidla, ani nemůže splnit svou důkazní povinnost. Jinými slovy řečeno, tak nesplnění povinnosti tvrzení, tedy neunesení břemene tvrzení, má pak za následek to, že skutečnost, kterou účastník vůbec netvrdil, a která nevyšla, ani jinak, v řízení najevo (například dotazováním ze strany soudu), zpravidla nebude předmětem dokazování (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR - sp. zn.: 29 Odo 1014/2003 a sp. zn.: 29 Odo 953/2004).

18. V daném případě byli účastníci o koncentraci řízení poučeni již v předvolání k prvnímu ústnímu jednání ve věci. Žalobce, i když byl soudem řádně vyzván, poučen i upozorněn, již v předvolání k výše zmiňovanému jednání, v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, a poté i v průběhu prvého jednání, konaného v této věci dne 3. 12. 2020, však svá předchozí, poněkud vnitřně rozporná a též i ne zcela konzistentní, žalobní tvrzení již, vlastně, nikterak přiléhavě nedoplnil.

19. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tedy podepsaný soud uzavírá, že, pokud jde o onen nárok, uplatněný žalobcem, a to z titulu náhrady škody, tak, tedy, rozsah i určení výše způsobené škody se stanoví dle ustanovení § 2969, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a, konkrétně, pak dle odstavce 1, citovaného ustanovení, když se, při určení výše škody na věci, vychází vždy z její obvyklé ceny v době poškození, takže se zohlední to, co poškozený musí, k obnovení funkce takové věci, účelně vynaložit. Žalobce sice soudu doložil určité faktury a též doložil i to, že je uhradil, nicméně, souhrn těchto nákladů by však rozhodně nemohl představovat onu škodu, vzniklou z toho důvodu, že žalovaná, jak žalobce tvrdil, způsobila devastaci dotyčného koberce, jdoucí nad rámec jeho obvyklého opotřebení, a tedy nad rámec jeho běžného užívání, jelikož je věcí všeobecně známou, jak již bylo rovněž soudem naznačeno výše, že, při provedení opravy, resp., výměny určitých komponent, dochází vždy k nahrazení opotřebeného materiálu novým, v důsledku čehož je tedy, obecně řečeno, nutno z ceny určitého materiálu odečíst tu částku, která odpovídá tomu, o co se, provedením opravy, či výměnou určitých komponent za nové, zvýšila hodnota poškozené věci. V této souvislosti je nutno brát v úvahu i stáří takové věci, v době jejího poškození, jakož i její předpokládanou teoretickou životnost, takže tím vždy, logicky, při stanovení výše takové škody, samozřejmě za předpokladu, že je prokázáno zavinění škůdce i příčinná souvislost mezi jeho jednáním a způsobenou škodou, musí být ona pořizovací cena snížena, a to o částku, představující zhodnocení dotyčné věci opravou (případně výměnou). V tomto konkrétním případě, jak již tedy bylo naznačeno shora, tak, v naznačených souvislostech, je tedy třeba vždy se zabývat i otázkou amortizace, a též i tím, že poškozený může opravu věci využít případně i k její modernizaci, neboť škodná událost může být často i podnětem k dříve odkládanému vylepšení takové věci. Pak je ovšem nezbytné odlišit to, co ještě představuje náhradu škody, směřující k uvedení do původního stavu, a co již jde nad rámec vzniklého poškození a co by tak mohlo znamenat i případné zvýšení hodnoty takové věci. Zkoumání těchto odborných otázek však zdejšímu soudu nepřísluší, když žalobce opravdu nebyl schopen doložit jak svou aktivní věcnou legitimaci, v rámci tohoto řízení, tak i výši způsobené škody, a natož pak prokázat zavinění žalované, jakož i příčinnou souvislost, mezi jednáním žalované a následkem, v podobě způsobené škody.

20. Principy, naznačené výše, byly zformulovány již dříve, a to tak, že, od částky, vyjadřující náklady na opravu věci, musí být odečtena částka, odpovídající jejímu zhodnocení opravou, oproti původnímu stavu, neboť jinak by, totiž, poškozenému vzniklo bezdůvodné obohacení zhodnocením věci, pokud by opotřebené součásti byly nahrazeny součástmi novými. V tomto ohledu odkazuje podepsaný soud na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR, a zejména pak na rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 3729/2011, z nějž je patrno, že se hradí toliko nutně a účelně vynaložené náklady, jež je třeba vynaložit k uvedení věci do předešlého stavu, a proto je nutno výši i rozsah takové skutečné škody vždy naprosto přesně a objektivně specifikovat, z čehož tak vyplývá i závěr v tom smyslu, že výše náhrady škody není tedy dána částkou skutečně zaplacenou, ať již v jakékoliv výši, nýbrž, výší částky účelně vynaložené. U věci, nikoli zcela nové, případně opotřebované, když zde, pokud tedy žalovaná měla předmětný koberec vyčistit, tak lze logicky předpokládat, že musel být zašpiněn, pravděpodobně jeho využíváním, proto musí být od částky, vyjadřující náklady na opravu věci, vždy odečtena částka, odpovídající případnému zhodnocení věci, neboť výši škody nelze činit závislou na tom, zda poškozená věc byla, provedením opravy, zhodnocena. V tomto ohledu tedy lze odkázat i na závěry, vtělené do usnesení Nejvyššího soudu - sp. zn. 25 Cdo 2818/2015, a to:„ U věci nikoliv nové, většinou zčásti opotřebované, je při stanovení výše škody třeba přihlédnout k obvyklé ceně v době jejího poškození a k rozsahu poškození, přičemž je-li výše náhrady vyjádřena cenou opravy, musí být od částky nákladů na opravu odečtena částka odpovídající případnému zhodnocení věci její opravou oproti původnímu stavu (ne vždy k němu musí dojít, záleží na způsobu a rozsahu provedení opravy); poškozenému by jinak vznikalo bezdůvodné obohacení zhodnocením věci, pokud by opotřebené součásti byly nahrazeny součástmi novými a opravená věc by tak nabyla hodnoty vyšší, než jakou měla před poškozením (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 347/2000, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2575/2000).“ 21. Požadavek žalobce na úhradu částky ve výši 90 489 Kč, uplatněný z titulu náhrady škody, tedy podepsaný soud vyhodnotil jakožto nedůvodný, a proto tedy podepsanému soudu nezbylo, nežli rozhodnout tak, jak je shora uvedeno.

22. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl soud tak, že přiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení jak žalované, tak i vedlejšímu účastníku na její straně, když žalobce nebyl, v tomto sporu, úspěšným, a proto tedy náleží právo na náhradu nákladů tohoto řízení, podle § 142, odst. 1, o. s. ř., straně žalované.

23. Pokud jde o žalovanou, tak ta byla, v rámci tohoto řízení, právně zastoupena, v důsledku čehož jí tak vznikly náklady právního zastoupení advokátem, t.j., právo na odměnu advokáta žalované, dle § 7 a § 8, vyhl. č. 177/1996 Sb. (Advokátního tarifu), za celkem pět úkonů právní služby, když tři úkony (ze dne 7. 1. 2020, ze dne 8. 1. 2020 a ze dne 9. 1. 2020) byly provedeny na základě tarifní hodnoty ve výši 91 289 Kč, zatímco dva úkony (ze dne 17. 9. 2020 a ze dne 3. 12. 2020) byly provedeny na základě tarifní hodnoty ve výši 90 489 Kč, takže, za každý jednotlivý úkon z oněch prvých tří úkonů (1x převzetí a příprava věci, ze dne 7. 1. 2020, dále 1x písemné podání ve věci – ze dne 8. 1. 2020 a dále též i 1x písemné vyjádření k žalobě), náleží advokátu žalované odměna po částce 4 780 Kč, dle § 7, odst. 5, a dle § 11, odst. 1 písm. a) a d) Advokátního tarifu, přičemž, za každý z oněch dvou dalších úkonů (2x účast na jednání u podepsaného soudu – dne 17. 9. 2020 a dne 3. 12. 2020), náleží advokátovi žalované odměna po částce 4 740 Kč, takže, za těchto pět úkonů právní služby, činí tato odměna celkem 23 820 Kč, a dále náleží advokátovi žalované též i pět režijních paušálů, po částce 300 Kč, dle § 13, odst. 3, Advokátního tarifu, jež byly advokátem žalované účtovány k uvedeným pěti úkonům právní služby, a tedy v celkové výši 1 500 Kč, s tím, že advokát žalované účtoval i cestovné, dle § 13/3, Advokátního tarifu, a tedy cestovné za 2x cestu [obec] – OS PHA 4 – [obec] (cestovné dne 17. 9. 2020 a dne 3. 12. 2020), v celkové výši 2 487 Kč, jakož účtoval též i náhradu za ztrátu času, vzniklou v rámci obou těchto cest, v celkové výši 1 200 Kč, takže, v tomto ohledu, účtoval celkem 5 187 Kč, když obě zmiňované cesty byly vykonány [značka automobilu], a tedy dne 17. 9. 2020 a dále i dne 3. 12. 2020, ze sídla advokáta - [adresa], do sídla soudu, když vzdálenost těchto míst činí 94,1 km, a to při průměrné spotřebě vozidla - dle TP – ve výši 7,6 litru - [příjmení] - na 100 km, dle doloženého Osvědčení o registraci vozidla, a to v ceně dle vyhlášky: 31,80 Kč za jeden litr, a při náhradě za použití vozidla ve výši 4,20 Kč, v důsledku čehož tak, součtem částky 23 820 Kč (odměna) s částkou ve výši 5 187 Kč (náhrady – paušální náhrady výdajů, cestovné i náhrada za promeškaný čas) lze dospět k částce v celkové výši 29 007 Kč, s tím, že dále advokát žalované však soudu doložil i to, že je plátcem DPH, a proto soud, do celkové částky, připadající na náhradu nákladů tohoto řízení, přiznaných žalované, musel promítnout ještě i položku, spočívající v částce, připadající na 21 % DPH, z odměny advokáta a z náhrad, a tedy DPH 21 % - z částky ve výši 29 007 Kč, v důsledku čehož tak, celkem, tvoří náklady tohoto řízení, přiznané žalované, částku ve výši 35 098,47 Kč O povinnosti žalobce, uhradit takto vypočtené náklady tohoto řízení, v celkové výši 35 098, 47 Kč, k rukám právního zástupce žalované, bylo rozhodnuto podle § 149, odst. 1, o.s.ř.. Soud tedy stanovil žalobci, pro splnění této jeho povinnosti, zákonnou, tedy 3-denní lhůtu (§ 160, odst. 1, o.s.ř.).

24. Pokud jde o vedlejšího účastníka na straně žalované ([právnická osoba]), tak i tomu soud přiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení, a to v souvislosti s vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, ze dne 23. září 2015, o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151, odst. 3, občanského soudního řádu a podle § 89a, exekučního řádu, dle níž Ministerstvo spravedlnosti ČR stanoví, podle § 374a, písm. d) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 263/1992 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 123/2008 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 218/2011 Sb. a zákona č. 139/2015 Sb., a podle § 131 písm. b) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 139/2015 Sb., a jež upravuje výši paušální náhrady, která náleží účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137, odst. 2, občanského soudního řádu, a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přičemž, dle ust. § 1, se, pro určení hodnoty sporu použijí obdobně ustanovení o tarifní hodnotě podle Advokátního tarifu (tedy vyhl. č. 177/1996 Sb.). Pro účely zmiňované vyhlášky se pak úkonem rozumí, zejména, písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění, příprava účasti na jednání, a rovněž i účast na jednání před soudem, a to každé započaté dvě hodiny. Dle ust. § 2, výše zmiňované vyhlášky, při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech, ve kterých bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, činí, pro účely § 151, odst. 3, občanského soudního řádu, výše paušální náhrady do podání návrhu na zahájení řízení včetně 100 Kč za každý úkon. Ve věcech výkonu rozhodnutí a exekučního řízení, je-li vymáháno peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, činí výše paušální náhrady za podání návrhu na zahájení řízení, 100 Kč. V případech takto neuvedených pak činí výše paušální náhrady, pro účely § 151, odst. 3, občanského soudního řádu, a pro účely § 89a, exekučního řádu, 300 Kč za každý úkon, což je právě tento případ, takže podepsaný soud, v souvislosti s odkazem na Advokátní tarif (vyhl. č. 177/1996 Sb.), přiznal vedlejšímu účastníkovi na straně žalované, za pět úkonů (1x za přípravu věci, 2x za písemné podání ve věci – ze dne 23. 1. 2020 a ze dne 12. 3. 2020, jakož i za 2x účast na jednání ve věci - dne 17. 9. 2020 a dne 3. 12. 2020), po částce 300 Kč, a celkem tedy 1 500 Kč O povinnosti žalobce, uhradit vedlejšímu účastníku na straně žalované takto stanovené náklady tohoto řízení, v celkové výši 1 500 Kč, pak bylo rozhodnuto podle § 149, odst. 1, o.s.ř.. Soud tedy stanovil žalobci, pro splnění této jeho povinnosti, zákonnou, tedy 3-denní lhůtu (§ 160, odst. 1, o.s.ř.).

Poučení