18 C 361/2015

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl předsedou senátu, JUDr. Ladislavem Nevole, jako samosoudcem, v právní věci žalobců: 1) [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa], [ulice], 2) [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa], [ulice], oba právně zast.: [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zast.: JUDr. [jméno] [příjmení], advokátkou, se sídlem [adresa], [obec a číslo], o zaplacení 340.465 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům účelné náklady, spojené s léčením, vynaložené za období od 01.01.2015 do 30.06.2015, ve výši 3.805 Kč, spolu s úrokem z prodlení, ve výši 8,05% p.a., od 10.09.2015 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům, na základě majetkové újmy, vzniklé vynaložením finančních prostředků, na zajištění základní obsluhy žalobkyně, za období od 01.01.2015 do 30.06.2015, částku ve výši 336.660 Kč, spolu s úrokem z prodlení, ve výši 8,05% p.a., od 10.09.2015 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům, na náhradě nákladů řízení, k rukám právního zástupce obou žalobců, JUDr. [jméno] [jméno], advokáta, částku ve výši 175.546,80 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice, na úhradě soudního poplatku, částku ve výši 17.024 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Oba žalobci se, svým návrhem, podaným u zdejšího soudu, dnem 29.09.2015, domáhali, po žalovaném, zaplacení shora uvedené částky, spolu s příslušenstvím, a to z titulu majetkové újmy, vzniklé vynaložením finančních prostředků, na zajištění základní obsluhy žalobkyně [číslo]), jakož i úhrady účelně vynaložených nákladů, spojených s jejím léčením, a to s odůvodněním, že oba žalobci uzavřeli, se žalovaným, a to dne 12.04.2005, cestovní smlouvu, jejímž předmětem byl zájezd do Taby, v Egyptě, v termínu od 21.04.2005 do 28.04.2005, s tím, že, kromě toho, od žalovaného zakoupili rovněž i jednodenní výlet do Káhiry, nabízený v katalogu žalovaného, a konaný dne 25.04.2005. Jednalo se o autokarový zájezd, nicméně, při cestě autobusem, v rámci tohoto jednodenního výletu, však došlo k nehodě, při níž dotyčný autobus najel na písečnou dunu, na vozovce, čímž tak došlo k újmě na zdraví žalobkyně [číslo]), spočívající v poranění 12. páteřního obratle, a rovněž i v pohmoždění břišní oblasti, s následnou silnou bolestivostí, a rovněž pak i s ochrnutím dolní poloviny jejího těla. V této souvislosti pak oba žalobci, dále, tvrdili i to, že, i přes toto závažné zranění žalobkyně [číslo]), když, i někteří další cestující, v dotyčném autobuse, utrpěli určitá zranění, ovšem ne tak fatální a závažná, jako tomu bylo právě u žalobkyně [číslo]), tak, i přesto, však autobus, i nadále, pokračoval v cestě do Káhiry, vzdálené, v tu dobu, ještě asi 130 km, i když byl stav žalobkyně, zcela zjevně, velmi vážný a i když, z tohoto důvodu, oba žalobci požadovali okamžitý převoz zdravotnickým vozem do nemocnice, v čemž jim však vyhověno nebylo. Do Káhiry pak autobus, i se všemi cestujícími, a tedy i s oběma žalobci, i přes jejich protesty, kvůli zmiňovanému zranění žalobkyně [číslo]), které ale tehdy nikdo nijak nehodlal řešit, dorazil k hotelu [jméno], kde měli cestující přestoupit do jiného mikrobusu. Teprve až na důraznou žádost žalobců byla přivolána sanita, která oba žalobce převezla do Angloamerické nemocnice, kde proběhla potřebná vyšetření, a kde byla indikována i nutnost okamžité operace poškozeného obratle, která proběhla dne 26.04.2005, v odpoledních hodinách. Dnem 02.05.2005, a to po zásahu konzula velvyslanectví ČR v Káhiře, byl zajištěn letecký převoz obou žalobců do České republiky, přičemž žalobkyně [číslo]) byla ihned hospitalizována, a to ve Fakultní nemocnici [část obce], v [obec], na oddělení spondylochirurgie, kde byla, následujícího dne, provedena akutní reoperace poškozeného obratle, a, při další operaci, provedené dne 19.05.2005, byl poškozený obratel nahrazen umělou náhradou. Poté byla žalobkyně [číslo]), dne 25.05.2005, přeložena na spinální jednotku FN [část obce], k rehabilitaci, která pak pokračovala, po převozu, uskutečněném dne 14.07.2005, na spinálním oddělení Rehabilitačního ústavu [obec]. Následně žalobkyně [číslo]) byla, dnem 12.12.2005, propuštěna do domácího ošetřování, přičemž v její rehabilitaci bylo nutno, i nadále, intenzivně pokračovat, takže žalobkyně [číslo]) podstoupila opakované rehabilitační pobyty, s tím, že, v současné době, je její zdravotní stav natolik stabilizován, že lze, bohužel, konstatovat již trvalé ochrnutí dolní poloviny těla, a to se všemi, z toho plynoucími, negativními důsledky, vlastně, pro oba žalobce. Zdravotní stav žalobkyně [číslo]) tedy je, podle ošetřujících lékařů, již nevratný a vyžaduje neustálou intenzivní rehabilitační péči, a to v důsledku ztráty hybnosti dolních končetin. Pooperační léčba je trvale komplikována infekcí močových cest, neboť žalobkyně [číslo]) se musí cévkovat, dále trpí potížemi při vyprazdňování stolice a též i anxiozně depresivním syndromem, takže nelze očekávat, z lékařského hlediska, zlepšení jejího stavu, ale, naopak, lze, do budoucna, předpokládat ještě i další zdravotní komplikace, a to s výživou kůže a podkoží dolní poloviny těla, s možností tvorby proleženin a trofických vředů. Žalobkyně [číslo]) též trpí i samovolným únikem moči a stolice. Poškození zdraví žalobkyně [číslo]) tak lze hodnotit jako velmi vážné, a to s trvalými následky, vyžadující trvalou a intenzivní rehabilitaci, a rovněž i stálou péči další osoby, tj. žalobce [číslo]). Žalovaný se žalobou nesouhlasil a požadoval její zamítnutí, a to s odůvodněním, že žalovaný vůbec není pasivně, v této věci, legitimován, neboť dotyčný jednodenní zájezd, autobusem, z Taby do Káhiry, neorganizoval žalovaný, nýbrž zcela jiná, a tedy lokální, agentura. Toto tedy bylo zásadním obranným tvrzením žalovaného, který též, v rámci své obrany proti žalobě, zpochybňoval žalobní tvrzení i ohledně toho, že žalobkyně [číslo]) byla, v době, kdy podnikla předmětnou cestu do Egypta, zcela zdráva, přičemž žalovaný, v rámci své obrany proti žalobě, pak zpochybňoval i nezbytnost každodenní péče o žalobkyni [číslo]), vykonávané ze strany žalobce [číslo]), jakožto jejího manžela. Podepsaný soud, ve věci, provedl dokazování řadou listinných důkazů, dále účastnickým výslechem žalobce [číslo]), jakož doplnil dokazování i podstatnými obsahy spisů, vedených v rámci dvou, souvisejících, řízení, mezi týmiž účastníky, z nichž jedno bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 3, pod sp. zn.: 18 C 11/2007, a druhé pak u soudu zdejšího – pod sp. zn.: 57 C 344/2012, s tím, že, z obsahu obou těchto spisů, podepsaný soud zjistil, že oba žalobci se, v řízení, vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 3, pod sp. zn.: 18 C 11/2007, domáhali náhrady škody, v podobě náhrady bolestného žalobkyně [číslo]), náhrady za ztížení společenského uplatnění žalobkyně [číslo]) a náhrady nákladů, spojených s léčením žalobkyně [číslo]), vynaložených do května roku 2009 Obvodní soud pro Prahu 3, dnem 16.09.2008, mezitímním rozsudkem, rozhodl tak, že žalobní návrh je, co do základu, po právu. V řízení, vedeném u zdejšího soudu, pod sp. zn.: 57 C 344/2012, se pak oba žalobci domáhali dalších nákladů, v souvislosti se svými pozdějšími návrhy na rozšíření původního žalobního návrhu, podanými k Obvodnímu soudu pro Prahu 3, které však zmiňovaný soud již nepřipustil. Kromě těchto dvou, již výše uvedených, soudních řízení, jak zdejší soud zjistil, se ještě oba žalobci, po žalovaném, domáhali rovněž i náhrady nemajetkové újmy v penězích, přičemž tato věc je vedena u Městského soudu v Praze, a to pod sp. zn. 37 C 38/2007. V tomto řízení, vedeném u podepsaného soudu, se žalobci domáhali jednak úhrady nákladů na léky, zdravotnický materiál a léčebné pomůcky, za období od 01.01.2015 do 30.06.2015, ve výši 3.805 Kč, přičemž se jedná o konkrétní doplatky léků a též i o poplatky, které oba žalobci, v souvislosti s léčením žalobkyně, museli vynaložit. Dále se pak oba žalobci domáhali rovněž i úhrady nezbytných úkonů pečovatelských služeb, které musí být žalobkyni [číslo]), ze strany žalobce [číslo]), neustále poskytovány, a které tedy zajišťuje, osobně, žalobce [číslo]), jenž, právě z tohoto důvodu, musel zcela omezit své volnočasové aktivity. Jedná se o tyto denní úkony: pomoc při podávání jídla a pití – l hod. - v částce 120 Kč, dále pomoc při oblékání a svlékání – l,5 hod. - v částce 180 Kč, též i pomoc při samostatném pohybu žalobkyni [číslo]) – v rozsahu 3 hodiny, v částce 360 Kč, dále pomoc při přesunu na lůžko a vozík – 1 hodina, v částce 120 Kč, pomoc při úkonech osobní hygieny – 2 hodiny, v částce 240 Kč, dále se pak jedná i o dovoz a přípravu jídla, v rozsahu 2 hodiny, celkem tedy 240 Kč, jakož se jedná i o pomoc při ošetřovatelských úkonech, v rozsahu 5 hodin denně (v tomto ohledu je nutno provádět každé 3 hodiny cévkování, dále i ruční vybavování stolice, rovněž i dohled nad užíváním léků, dále dovoz plen, cévek a léků – zjištěno z účastnického výslechu žalobce [číslo]), tj., celkem, denně, v částce 1.860 Kč, když výše ocenění každé jedné hodiny poskytování takové pomoci činí částku 120 Kč. V této souvislosti je tak nutno vzít v úvahu to, že žalobce [číslo]) všechny tyto ošetřovatelské úkony zajišťuje osobně, přičemž všechny tyto úkony oba žalobci specifikovali dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, jakož i dle ust. § 6, vyhlášky č. 505/2006 Sb., když ocenění všech těchto úkonů provedli oba žalobci dle Ceníku úkonů Centra sociálních služeb [ulice], o.p.s., se sídlem [adresa], [IČO]. Jestliže se tedy oba žalobci domáhali, po žalovaném, z tohoto titulu, náhrady majetkové újmy, vzniklé vynaložením finančních prostředků, na zajištění základní obsluhy žalobkyně, za období od 01.01.2015 do 30.06.2015, po částce 1.860 Kč denně, pak lze, za uvedené období, dospět k částce v celkové výši 336.660 Kč. Žalobci, po žalovaném, požadovali, kromě obou, shora zmiňovaných, částek, rovněž i úroky z prodlení, v zákonné výši, a to jednak z částky 3.805 Kč, ve výši 8,05% p.a., od 10.09.2015 do zaplacení, a rovněž i z částky 336.660 Kč, ve výši 8,05% p.a., taktéž od 10.09.2015 do zaplacení, a to s odůvodněním, že oba žalobci vyzvali žalovaného k plnění, ve smyslu ust. § 142a, o.s.ř., prostřednictvím svého právního zástupce, a to dopisem, ze dne 01.09.2015, v němž byla žalovanému stanovena lhůta k plnění v délce trvání sedmi dnů, takže toto příslušenství oba žalobci požadovali ode dne 10.09.2015, až do zaplacení. Žalovaný však navrhoval žalobu zamítnout, s tím, že oba nároky (viz výše), uplatněné oběma žalobci, nejsou opodstatněné, takže žalovaný je neuznal. V tomto ohledu se tedy podepsaný soud, především, musel vypořádat s otázkou pasivní legitimace žalovaného, v rámci tohoto řízení, když, jak, opakovaně, tvrdil žalovaný, předmětný jednodenní výlet do Káhiry, který oba žalobci, na místě samém, podnikli, vůbec ani nebyl součástí katalogu žalovaného. V této souvislosti soud předesílá, že, mezi oběma stranami, však bylo nesporným to, že žalovaný má, jako předmět svého podnikání, v obchodním rejstříku zapsáno, mimo jiné, provozování cestovní kanceláře. Byť k poranění žalobkyně nedošlo přímým jednáním žalovaného, tak podepsaný soud, nakonec, však dospěl k závěru, že jeho pasivní legitimace, v rámci tohoto sporu, zcela jednoznačně, dána je. Z nesporných tvrzení obou stran, jakož i z obsahu shora zmiňovaného spisu, sp. zn.: 18 C 11/2007, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3, podepsaný soud zjistil, že oba žalobci uzavřeli, se žalovaným, dne 12.04.2005, cestovní smlouvu, jejímž předmětem byl zájezd do Taby, v Egyptě, a to v termínu od 21.04.2005 do 28.04.2005 Touto smlouvou pak zdejší soud doplnil dkazování rovněž i v rámci tohoto řízení. Dále podepsaný soud zjistil, rovněž z nesporných tvrzení obou stran, a též i z obsahu onoho dalšího, již rovněž výše zmiňovaného, spisu, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4, tedy u zdejšího soudu, pod sp. zn.: 57 C 344/2012, že oba žalobci si, a to až teprve na místě samém, a tedy až v Egyptě, zakoupili, od tehdejšího delegáta žalovaného, [jméno] [příjmení], jednodenní výlet do Káhiry, autobusem, kterýžto výlet se měl konat dne 25.04.2005. Při cestě autobusem, v rámci takto zakoupeného výletu, však došlo k nehodě, kdy autobus, ve velké rychlosti, najel na písečnou dunu, na vozovce (tuto skutečnost, ostatně, žalovaný nikterak nezpochybňoval), v důsledku čehož tak došlo k těžké újmě na zdraví žalobkyně [číslo]), spočívající v poranění páteřního obratle, v pohmoždění břišní oblasti a v následném ochrnutí celé dolní poloviny jejího těla. Poté následovaly lékařské zákroky v Káhiře, a, po převozu žalobkyně [číslo]) do České republiky, pak i léčba žalobkyně [číslo]) v českých zdravotnických zařízeních. I když škoda, která žalobkyni [číslo]) vznikla, nebyla způsobena přímým jednáním žalovaného, jak již bylo řečeno výše, tak, v této souvislosti, však dospěl podepsaný soud k závěru, že žalovaný, za tuto škodu, jednoznačně odpovídá, a to už jen proto, že, mezi oběma stranami, bylo nesporným i to, že tehdejší delegát žalovaného v Egyptě, tedy pan [jméno] [příjmení], byl právě tou osobou, která oba žalobce, s nabídkou předmětného zájezdu, oslovila a která pak, oběma žalobcům, předmětný zájezd i prodala. I když tedy bylo, nakonec, mezi oběma stranami tohoto sporu, nesporné i to, že dotyčný autobus, jímž oba žalobci, v rámci dotyčného jednodenního výletu, cestovali do Káhiry, sice provozovala lokální cestovní kancelář [příjmení] [jméno], tak, i přesto však, a to ve smyslu ust. § 427, obč. zák., účinného do 31.12.2013, podle nějž podepsaný soud tuto věc posuzoval, když vztahy, mezi oběma stranami tohoto sporu, vzešly, nepochybně, ještě z doby trvání účinnosti tohoto právního předpisu, zde podepsaný soud shledal existenci protiprávního jednání žalovaného, a rovněž tak i příčinnou souvislost, mezi jednáním žalovaného a nesporným následkem, tj. vznikem škody, a to z toho důvodu, že, na tuto odpovědnost žalovaného, je nutno nazírat, v konečném důsledku, v souvislosti s ust. § 852i, obč. zák., účinného do 31.12.2013, podle něhož cestovní kancelář odpovídá zákazníkovi za porušení závazků, vyplývajících z uzavřené cestovní smlouvy, bez ohledu na to, zda tyto závazky mají být splněny cestovní kanceláří anebo jinými dodavateli služeb cestovního ruchu, poskytovaných v rámci zájezdu. Zákon [číslo] Sb., připouští, v oblasti cestovního ruchu, nejen činnost cestovní kanceláře, definované v ust. § 2, odst. 1, živnostenského zákona, ale rovněž i činnost cestovní agentury, upravené v § 3, téhož zákona, a to v souvislosti se zprostředkováním prodeje zájezdů. Z povahy věci, a to zejména z vymezení předmětu cestovní smlouvy, jímž je zájezd, mimo jiné, vyplývá i to, že zajišťování dopravy, ubytování, stravování a dalších služeb, je často zajišťováno, smluvně, zcela jinými subjekty, odlišnými od cestovní kanceláře, a to rovněž i s nezbytností přihlédnout k principům ochrany spotřebitele, čímž oba žalobci, nepochybně, v tomto konkrétním případě, byli, takže nesplnění povinnosti provést služby řádně, těmito sjednanými smluvními partnery, k jejichž poskytnutí se cestovní kancelář zavázala, v uzavřené cestovní smlouvě, nikdy nemůže jít k tíži zákazníka. V tomto ohledu podepsaný soud podotýká, že žalovaný, opakovaně, jak již bylo naznačeno výše, namítal, že tento závazek však, z dotyčné cestovní smlouvy, uzavřené se žalovaným, vůbec nevyplýval, takže žalovaný tento výlet nejenže neorganizoval, ale též tento výlet nebyl ani součástí jeho katalogu, kde byl, naopak, nabízen výlet dvoudenní, a nikoliv jednodenní. Z obsahu obou, shora zmiňovaných, tedy oněch souvisejících, řízení, a rovněž i na základě nesporných tvrzení obou stran, však má zdejší soud za prokázané to, že předmětný jednodenní výlet autobusem do Káhiry žalobcům prodal, již výše zmiňovaný, pan [jméno] [příjmení], který, v letech 2003 až 2005, působil jako delegát žalovaného, a to právě v letovisku Taba, kde pobývali, v rozhodné době, i oba žalobci. V tomto ohledu soud uvěřil žalobním tvrzením v tom smyslu, že oba žalobci byli přesvědčeni o tom, že si dotyčný výlet kupují od žalovaného, neboť [jméno] [příjmení] přijal, od žalobce [číslo]), kupní cenu tohoto výletu, pro dvě osoby (celkem tedy částku ve výši 236 dolarů), jak, ostatně, vyplývá i, z jím vystaveného a podepsaného, příjmového dokladu, obsahujícího i označení žalovaného, v rubrice„ branch office“ (v českém překladu to, vlastně, znamená„ pobočka“ – poznámka soudu). Tento skutkový poznatek, ostatně, mezi oběma stranami nesporný, tedy jednoznačně nakonec přesvědčil podepsaný soud o tom, že zakoupený výlet byl součástí cestovní smlouvy žalobců, i když v záhlaví tohoto příjmového dokladu byla uvedena i ona, již výše zmiňovaná, místní agentura [příjmení] [jméno]. Dle názoru podepsaného soudu však tato agentura byla jen jiným dodavatelem služby cestovního ruchu, poskytnuté v rámci předmětného zájezdu. Všechna ostatní obranná tvrzení žalovaného, o tom, že předmětný výlet, v rozsahu jednodenního výletu autobusem, vůbec v katalogu žalovaného nabízen nebyl, ale, naopak, že byl, v tomto katalogu, nabízen pouze výlet dvoudenní, jakož i o tom, že žalovaný, s dotyčným jednodenním výletem, tudíž, nic společného neměl, tak podepsaný soud považuje jen za jakési, poněkud nepodstatné, ornamenty, vyvěrající z poněkud mechanického výkladu právních norem, prezentovaného ze strany žalovaného, nicméně, jak se o tom podepsaný soud zmínil již shora, tak soud zcela chápe situaci žalobců, a to v tom směru, že, pokud byli přímo osloveni tehdy oficielním delegátem žalovaného, s nabídkou možnosti zakoupení předmětného zájezdu, pak je nepochybné i to, že otázku organizace dotyčného výletu oba žalobci nejenže vůbec neřešili, ale, i z logiky věci, vyplývá, rovněž pak i s ohledem na to, že, s touto nabídkou, je neoslovil žádný pracovník nějaké lokální agentury, nýbrž právě oficielní delegát žalovaného, který se o ně měl, v průběhu jejich pobytu v Egyptě, starat, zcela jednoznačně to, že žalobci, jakožto spotřebitelé, nabyli přesvědčení o tom, že si kupují nějakou dodatečnou službu, a to od žalovaného, v rámci dotyčného zájezdu. Pokud tedy žalovaný nyní tvrdil, že, s tímto výletem do Káhiry, ničeho společného neměl, pak by, dle názoru podepsaného soudu, bylo rovněž nutno zabývat se i otázkou, zda žalovaný, vlastně, poněkud nezanedbal svou prevenční povinnost, směřující k předcházení vzniku jakýchkoli škod, když oba žalobce včas nevaroval předtím, aby si ničeho, od lokálních agentur, nekupovali a aby též ani nenastupovali do lokálních dopravních prostředků, které jsou řízeny místními obyvateli. Žalovaný však nic takového neučinil, neboť, v dotyčné cestovní smlouvě, kterou soudu předložili oba žalobci, a jejíž text žalovaný nikterak nezpochybňoval, o tom žádná zmínka není. V tomto ohledu by tedy bylo možno dospět i k poněkud absurdnímu závěru, právě oním mechanickým výkladem právních norem, jehož se žalovaný, v rámci své obrany proti žalobě, zhusta dopouštěl, a to v tom smyslu, že by žalovaný, např., nenesl žádnou odpovědnost ani v případě, kdyby, např., své klienty zapomněl upozornit i na to, že, v nějakém odlehlejším teritoriu, nelze pít místní vodu. Pak je ovšem otázkou, co by se asi stalo, kdyby takovou závadnou vodu klientům cestovní kanceláře nabídl přímo její delegát. Za této situace by tedy, dle názoru podepsaného soudu, cestovní kancelář k odpovědnosti určitě volána byla, i když by zákaz požití místní závadné vody nebyl součástí původně sjednané cestovní smlouvy, takže okolnost, spočívající v tom, že přímo delegát žalovaného, [jméno] [příjmení], vyinkasoval od žalobců finanční prostředky, představující cenu dotyčného jednodenního výletu, tak vede soud ke zcela jednoznačnému závěru o tom, že předmětný výlet do Káhiry, v rozsahu jedno dne, autobusem, zorganizoval, v rámci celého předmětného zájezdu, do Taby v Egyptě, žalovaný a že tak šlo o závazek, vyplývající z uzavřené cestovní smlouvy, za jehož porušení žalovaný, jednoznačně, odpovídá. Dokonce ani z obsahu obranných tvrzení samotného žalovaného vůbec nevyplynulo, že by se, ze strany výše jmenovaného delegáta žalovaného, jednalo jen o jakési, zcela nezávazné, podání informace o nabídce dotyčného výletu, který organizuje někdo jiný než právě žalovaný, ale, naopak, v tomto konkrétním případě se jednalo o akt, jehož obsahem bylo konání tohoto delegáta, a to nad rámec běžné, a tudíž nezávazné, informace, když jmenovaný delegát byl faktickým příjemcem peněz, za předmětný výlet, a, před převzetím těchto peněz, rovněž i tou osobou, která žalobce, s nabídkou dotyčného zájezdu, oslovila. [příjmení] žalovaného, shora nastíněná, tak, dle názoru podepsaného soudu, vykazuje opravdu poněkud povážlivé trhliny, a to i v souvislosti s obsahem článku [číslo]. Podmínek pro cestující, obsažených v katalogu žalovaného, jímž podepsaný soud rovněž doplnil dokazování, a kde je uvedeno, že„ Obsah cestovní smlouvy, podle níž se Cestovní kancelář [právnická osoba] zavazuje, že zákazníkovi poskytne zájezd, a zákazník se zavazuje, že zaplatí smluvenou cenu, se blíže určuje dle katalogu dodatečných nabídek, potvrzeného knihování, v souladu s těmito podmínkami a reklamačním řádem“, z čehož tak vyplývá, že dodatečně nabízené služby, na místě samém, jsou tak jednou ze složek, tvořících zájezd, podle jeho definice, vyjádřené v ust. § 1 zák. č. 159/1999 Sb., takže, na základě toho, pokládá soud za právně poněkud bezvýznamnou rovněž i námitku relativní neplatnosti, vznesenou žalovaným, vůči příjmovému dokladu, o zaplacení dotyčného výletu, vystavenému panem [jméno] [příjmení], kteroužto námitku žalovaný vznesl pro případ, že by soud tento doklad posuzoval jako písemný dodatek k cestovní smlouvě, uzavřené mezi oběma žalobci a žalovaným, neboť jím nedošlo k její písemné změně, jak požaduje zákon. S touto námitkou se tedy ani podepsaný soud nemohl ztotožnit, takže, i v tomto řízení, dle názoru podepsaného soudu, byla najisto postavena pasivní legitimace žalovaného a rovněž i jeho objektivní odpovědnost. V této souvislosti se pak podepsaný soud zabýval rovněž i otázkou případné liberace žalovaného, v souvislosti s ust. § 852j, odst. 2, obč. zák., účinného do 31.12.2013, podle něhož cestovní kancelář se může odpovědnosti za škodu, způsobenou porušením právní povinnosti, zprostit jen tehdy, prokáže-li, že tuto škodu nezavinila ona, jakož ani jiní dodavatelé služeb cestovního ruchu, poskytovaných v rámci zájezdu, a že taková škoda tedy byla způsobena buď zákazníkem, nebo třetí osobou, která není spojena s poskytováním zájezdu, pokud tuto skutečnost nebylo možné předpokládat, nebo byla nevyhnutelná, anebo k ní došlo neodvratitelnou událostí, které nemohlo být zabráněno, a to ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. V rámci tohoto řízení však žalovaný netvrdil, a ani se nijak nesnažil prokázat, že by nepochybná újma na zdraví žalobkyně [číslo]) byla způsobena nějakou z výše uvedených možností. Jak dále podepsaný soud zjistil, z obsahu spisu, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3 (sp. zn.: 18 C 11/2007), tak žalovaný, od počátku, poukazoval, především, na to, že žalobkyně nebyla, v době dotyčné nehody, v autobuse připoutána bezpečnostními pásy, když tuto povinnost cestujícím v autobuse ukládal bezpečnostní leták agentury [příjmení] [jméno]. V této souvislosti je však nutno konstatovat, že žalobkyně neměla vůbec ani reálnou možnost se, v dotyčném autobuse, připoutat, neboť, jak bylo prokázáno účastnickou výpovědí žalobce [číslo]), v rámci výše zmiňovaného řízení (18 C 11/2007, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3), jakož i svědeckou výpovědí PhDr. [jméno] [příjmení], tedy jednoho z dalších cestujících, v témže autobuse, jehož zranění však nebylo natolik závažné, jako tomu bylo u žalobkyně [číslo]), tak dotyčný autobus tento bezpečnostní prvek, ve své výbavě, vůbec neměl. Za této situace pak ovšem rozhodně nelze uvažovat o zproštění odpovědnosti žalovaného, jakožto cestovní kanceláře, jelikož, jak vyplynulo rovněž z obsahu spisu, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn.: 18 C 11/2007), a rovněž i z obsahu spisu, vedeného u zdejšího soudu, pod sp. zn.: 57 C 344/2012, tak žalobkyně [číslo]) je trvale upoutána na invalidní vozík, je odkázána na péči a pomoc dalších osob, výrazně strádá, a to jak po stránce psychické, tak i po stránce společenské. Kvalita jejího života, po dotyčném úraze, výrazně poklesla, takže jde o zásadní omezení, mnohdy, vlastně, až o znemožnění jejího rodinného, sociálního i kulturního života, takže prakticky veškeré aktivity žalobkyně [číslo]) jsou omezeny jen na nápravu anebo na ulehčení následků předmětného poranění. Z obsahu spisu, vedeného u zdejšího soudu, pod sp. zn.: 57 C 344/2012, dále soud zjistil, že žalobkyně byla hospitalizována, po návratu z Egypta, ve Fakultní nemocnici [část obce], a to od 24.05.2005 do 14.07.2005, kdy u ní probíhala terapie za pomoci řady léků (Remood, Zypresa, Citalec, Neurol, Helicid, Anacid, Fraxiparin, Warfarin, Superanabolon, Géntamicin, Hylak, Smecta, Espumisan, Ubretid, Gutron, Novalgin, Amrobene, Veral, Bisacodol, Ofloxin), když její stav byl komplikován i výraznou depresivní symptomatikou, když u ní došlo i k opakované infekci močových cest (zjištěno z Propouštěcí zprávy). Dále pak byla žalobkyně [číslo]) hospitalizována, v době od 14.07.2005 do 12.12.2005, kdy u ní byla provedena komplexní rehabilitační léčba, s tím, že však nelze očekávat převratné změny stran zlepšení hybnosti dolních končetin, s tím, že pacientka má nárok na veškeré pomůcky pro inkontinentní osoby (viz Zpráva ošetřujícímu lékaři, od MUDr. [příjmení] a prim. MUDr. [příjmení]). Dále podepsaný soud zjistil, z obsahu výše uvedeného spisu, že žalobkyně [číslo]) byla hospitalizována i na Rehabilitační klinice Malvazinky, od 14.02.2006 do 22.02.2006, s tím, že pacientka je však depresivní a že u ní došlo k močové infekci (viz [ulice] zpráva z Rehabilitační kliniky Malvazinky). Konečně pak podepsaný soud zjistil i to, že žalobkyně [číslo]) byla hospitalizována, od 09.03.2006 do 27.04.2006, ve VRÚ [obec] nad Vltavou, když u ní stále docházelo k problémům s inkontinencí, bez vnímání signálů (cévkování 3x denně), dále k obtížné defekaci, když její soběstačnost však závisí hodně na aktuálním psychickém ladění (viz Propouštěcí zpráva ze dne 27.4.2006), s tím, že žalobkyně [číslo]) pak byla hospitalizována, od 21.09.2006 do 12.10.2006, i v Krajské nemocnici [obec], a to pro recidivující močové infekce (viz Propouštěcí zpráva ze dne 12.10.2006). Z těchto skutečností tak jednoznačně vyplývá, že zdravotní stav žalobkyně [číslo]) není dobrý a totéž pak vyplynulo rovněž i ze znaleckého posudku, založeného do spisu, vedeného u zdejšího soudu, pod sp. zn.: 57 C 344/2012, a zpracovaného MUDr. [jméno] [jméno], znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, z něhož soud zjistil, že tento lékař uzavřel, že žalobkyně [číslo]) sice je schopna samostatné lokomoce, na invalidním vozíku, nicméně, že moč však vyprazdňuje samovolně a stolici s potížemi, že hrudní páteř je fixovaná, nepohyblivá, že její dolní končetiny jsou aktivně nehybné, takže, z chirurgického hlediska, tento lékař nenachází možnost dalšího léčebného ovlivnění, s tím, že změny na míše jsou nevratné, takže, do budoucna, lze předpokládat potíže s výživou kůže a podkoží dolní poloviny těla, s možností tvorby proleženin a trofických vředů, též lze očekávat infekce močových cest, jakož i potíže s vyprazdňováním stolice, přičemž tato postižení žalobkyně [číslo]) vznikla v příčinné souvislosti s úrazem, ze dne 25.04.2005 (viz výše). Pokud se dále jedná o požadovanou náhradu nákladů, za nezbytné úkony pečovatelské služby, pak tento požadavek obou manželů shledává soud zcela odůvodněným a částku, kterou oba žalobci (kteří jsou zároveň manželi, takže jejich jmění je nedělitelné) požadují, v rozsahu 1.860 Kč denně, shledává soud (rovněž i s ohledem na shora zmiňovaný Ceník úkonů Centra sociálních služeb [ulice], o.p.s., a též i s ohledem na své dosavadní poznatky) jako zcela přiměřenou. Podepsaný soud se tak neztotožňuje s názorem, že tento požadavek žalobců, na zaplacení péče manžela (žalobce [číslo]) o žalobkyni [číslo]), jakožto o manželku, nelze podřadit pod žádné z ustanovení občanského zákoníku (účinného do 31.12.2013), upravujících rozsah náhrady škody. Ztráta na výdělku sice, ani jednomu ze žalobců, s ohledem na jejich věk, nevznikla, nicméně, pokud bychom přijali názor, že se, v tomto případě, nejedná o účelně vynaložené náklady, spojené s léčením, když náhrada, podle ust. § 449, obč. zák. (účinného do 31.12.2013) připadá v úvahu pouze tehdy, pokud jsou vynakládány prostředky, které směřují ke zlepšení či obnovení zdravotního stavu poškozeného, čemuž tak, v tomto případě není, když současný neblahý stav žalobkyně [číslo]) je již nevratný, tak, i přesto, se však podepsaný soud, s tímto názorem, ohledně toho, že odškodnění nákladů, spojených s péčí o poškozeného, či péčí o jeho domácnost, současná občanskoprávní úprava neumožňuje (viz např. rozhodnutí NS ČR – sp. zn.: 25 Cdo 2365/2008, sp. zn.: 25 Cdo 4576/2008 a sp. zn.: 25 Cdo 3924/2011), ztotožnit nemůže, a to především ve světle, již shora zmiňované, nedávné judikatury Ústavního soudu, tolik brojící proti mechanické aplikaci právních norem (viz výše). V tomto ohledu pak podepsaný soud odkazuje, především, i na Nález Ústavního soudu ČR – I. ÚS 870/14, dle něhož se Ústavní soud, velmi lidsky, vypořádal s oním názorem Nejvyššího soudu, spočívajícím v tom, že„ odškodnění jiných nákladů, spojených s péčí o poškozeného a jeho domácnost, platná občanskoprávní úprava neumožňuje“, neboť„ samotná okolnost, že žalobce osobně poskytuje péči poškozenému, nepředstavuje vynaložení nákladů ve smyslu § 449, odst. 3 obč. zák.“ V této souvislosti však Ústavní soud, v obdobném případě, uzavřel, že„ Nejvyšší soud napadeným rozsudkem zasáhl do práva stěžovatelů na spravedlivý proces, neboť se v odůvodnění nevypořádal ústavně konformně s nárokem na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením podle § 449 odst. 1 a odst. 3, obč. zák., pokud zamítl dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, kterým nebyl předmětný nárok stěžovatelům přiznán“. V této souvislosti pak Ústavní soud poukázal i na svou vlastní judikaturu, kdy, např., Nálezem, ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. IV. ÚS 444/11 (N 200/67 SbNU 573), Ústavní soud konstatoval, že„ náklady účelně vynaložené v souvislosti s léčením podle § 449 odst. 1 a odst. 3 obč. zák., jsou náklady, které slouží k obnovení zdraví anebo alespoň ke zlepšení zdravotního stavu poškozeného (mj. doplňky léčby, rehabilitace, léčebné či ortopedické pomůcky, dietní nebo vydatnější strava, náklady na péči o poškozeného v případě jeho bezmocnosti, jakož i náklady nejbližších příbuzných ve spojitosti s návštěvami nemocného v nemocnici). Vyslovil názor, že nárok na náhradu účelných nákladů spojených s léčením mají osoby odlišné od poškozeného, pokud tyto náklady vynaložily, nikoli však formou renty, která se posuzuje podle ustanovení § 442 odst. 1, obč. zák. o náhradě skutečné škody“. V dalším [příjmení] Ústavního soudu, ze dne 16.01.2013, sp. zn. I. ÚS 46/12 (N 14/68 SbNU 201), pak byl vysloven právní závěr v tom smyslu, že„ náklady na péči o poškozeného se podle § 449 odst. 1 a odst. 3, obč. zák., nahradí, pokud byly vedeny snahou o zlepšení zdravotního stavu“. Z toho, co bylo uvedeno shora, jakož i z účastnického výslechu žalobce [číslo]), tedy podepsaný soud zjistil, že snahou obou žalobců neustále bylo a je zdravotní stav žalobkyně [číslo]), pokud možno, zlepšovat, resp., alespoň jej nezhoršovat, v důsledku čehož tak podepsaný soud považuje veškeré náklady, uplatněné ze strany žalobců, za důvodně vynaložené, což tak zcela konvenuje i s tím, jak se, v tomto ohledu, dále Ústavní soud vyslovil, a to ve shora zmiňovaném [příjmení]:„ Přitom (…) je hranice mezi tím, kdy poskytování pečovatelské služby přispívá ke zlepšení zdraví (a jde tedy o náklady spojené s léčením) a kdy jde "jen" o pomoc při sebeobsluze, značně neostrá. To platí jednak pro svoji dlouhodobost (…), jednak proto, že zvláště v případech rozsáhlého, až fatálního poškození zdraví, zlepšení zdravotního stavu často nespočívá v samotném, byť třeba částečném uzdravení, ale v průběhu času získané adaptaci na novou – vysoce nepříznivou – životní situaci“. Možnost podřadit náhradu nákladů, za pečovatelskou službu, a to právě pod účelné náklady, je tak jasně vyjádřena v [příjmení] - I. ÚS 870/14, pokud tedy jde o náklady spojené s léčením, a to zvláště za situace, jestliže speciální úprava v občanském zákoníku v tomto směru chybí. Dále je nutno podotknout, že„ Ústavní soud též nepřehlédl ani existenci [příjmení] ze dne 5. 12. 2012 - sp. zn. IV. ÚS 444/11, jehož konstrukce odpovědnosti žalovaného je však poněkud jiná. Leč, v tam uvedeném případě, šlo o nárok uplatněný jako renta, který Ústavní soud označil jako nárok samostatný (náhrady škody, materiální újma).“ V rozhodnutí, ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. I. ÚS 2930/13, pak Ústavní soud dospěl k závěru, že i porušení zdraví, které bylo způsobeno poskytováním zdravotní péče (což, v tomto konkrétním případě, v důsledku zjevné liknavosti při poskytování pomoci žalobkyni [číslo] v Egyptě, považuje podepsaný soud za vysoce pravděpodobné), je zásahem do tělesné integrity člověka, a proto i do práva na nedotknutelnost osoby, garantovaného čl. 7 odst. 1, Listiny základních práv a svobod. Součástí práva na nedotknutelnost osoby je i právo na plné odškodnění za újmu na zdraví, což zahrnuje jako samostatný nárok i náhradu nákladů péče o nesamostatnou poškozenou osobu a její domácnost po ukončení léčby. Jak dále konstatoval Ústavní soud, tak:„ V případě, že tuto péči poskytuje osoba blízká, je při výpočtu výše nákladů nutné (…) vycházet z částky, kterou by poškozená osoba zaplatila za odborné pečovatelské služby.“ Dokonce i Evropský soud pro lidská práva (ESLP), ve své rozhodovací praxi, dovodil, že státy mají pozitivní závazek za účelem ochrany tělesné integrity osob ve smyslu čl. 8, odst. 1, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V případech lékařské nedbalosti a důsledků poškození zdraví člověka je pak možno pozitivní závazek státu podle čl. 8, Úmluvy, splnit, pokud právní řád poškozeným osobám umožňuje dosáhnout nápravy např. formou odškodnění nebo zadostiučinění v civilním řízení (viz rozsudek velkého senátu ESLP ve věci Calvelli a Ciglio proti Itálii ze dne 17. 1. 2002 [číslo] rozsudek ESLP ve věci Codarcea proti Rumunsku ze dne 2. 6. 2009 [číslo] rozsudek ESLP ve věci Benderskiy proti Ukrajině ze dne 15. 11. 2007 [číslo]). Dokud není poškozenému poskytnuto odškodnění v dostatečném rozsahu, porušení čl. 8 Úmluvy trvá. Zásah do základního práva na ochranu tělesné integrity byl judikaturou ESLP konstatován i v případě, nedošlo-li k přiznání náhrady nákladů spojených s léčením poškozeného (rozsudek ve věci Oyal proti Turecku ze dne 23. 3. 2010 [číslo]). Princip plného odškodnění za škodu na zdraví platí i pro nárok na náhradu nákladů, v souvislosti s péčí o nesamostatnou poškozenou osobu, po ukončení léčby. Výklad a aplikace podústavního práva obecnými soudy tak, dle Ústavního soudu,„ musí poskytovat náležitou ochranu ústavně garantovaným právům a svobodám a věnovat zvláštní pozornost principu plného odškodnění za porušení základních práv“. Z toho, co bylo shora uvedeno, tedy jasně vyplývá, že Ústavní soud má za to, že, pod pojem náhrady nákladů, vynaložených v souvislosti s léčením, je, pro výklad, souladný s principy spravedlnosti, možno subsumovat i náklady na péči o poškozeného, který není schopen se o sebe postarat samostatně (a to mj. formou základních úkonů osobní obsluhy). Zdejší soud se tak zcela ztotožňuje s názorem Ústavního soudu, že„ ustanovení § 449 odst. 1 a odst. 3 obč. zák. je v zájmu ústavní konformity nutno vykládat širším způsobem, a to v souladu s rozhodnutími Ústavního soudu - sp. zn. I. ÚS 46/12 a sp. zn. I. ÚS 2930/13 I. ÚS 870/14, dle nichž tak možnost extenzivního výkladu § 449, odst. 1 a odst. 3, obč. zák., judikatura Ústavního soudu připustila“. Tato judikatura Ústavního soudu tak je, v otázce náhrady nákladů, vynaložených v souvislosti s péčí o poškozeného, konstantní a transparentní (s výjimkou oněch dílčích tezí [příjmení] Ústavního soudu - sp. zn. IV. ÚS 444/11, a to ve vztahu k nároku poškozeného, požadovanému však formou renty, tj. opětujícího se plnění, ovšem za poněkud jiných skutkových okolností). V tomto ohledu je pak nutno ocitovat následující:„ Pojmem léčení se pro legitimní výklad práva a nároku na náhradu nákladů v souvislosti s léčením poškozené osoby podle § 449 odst. 1 a odst. 3 obč. zák. rozumí nejen obnovení nebo zlepšení zdravotního stavu poškozeného, nýbrž i stabilita zdraví poškozeného. Účelem péče o poškozenou osobu je i zachování konstantního stavu poškozeného, který s ohledem na poskytování péče není zhoršován. Bez péče o poškozenou osobu by mohlo nastat zhoršení zdraví, nebo i ztráta života člověka. I zachování zdravotního stavu poškozeného je proto ukazatelem, který musí být brán v potaz v rámci rozhodování o náhradě účelně vynaložených nákladů, spojených s léčením. Pokud poškozený ani po podstoupení léčby nedosáhne samostatnosti v péči o svou osobu a domácnost, je nutno vyhledat pomoc třetích osob, ať už z kruhu rodinného, anebo z řad profesionálních pečovatelů. Dlouhodobě pak nelze využívat pouze pomoci rodiny, kdy jsou osoby blízké zatíženy péčí o poškozeného, vymyká-li se péče únosnému rozsahu. I v souvislosti s péčí o poškozeného vzniká škoda, která se u osob blízkých může projevovat omezenými možnostmi pracovního uplatnění, sníženým výdělkem, zmenšením časového prostoru pro odpočinek nebo vyšší psychickou a fyzickou únavou. Sociální dávky placené z titulu veřejnoprávních norem (zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů) nemusí být v tomto ohledu dostatečnou kompenzací vynaložených nákladů“. Ústavní soud tak jasně zkonstatoval, že není žádoucí, aby bylo na osoby blízké přeneseno břemeno důsledků újmy na zdraví poškozeného v neúměrném rozsahu, a škůdce by tak byl zcela osvobozen od povinnosti nahradit náklady péče o poškozeného, pokud byly vynakládány – ve větší, leč nezbytné míře – rodinou poškozeného. V tomto ohledu je pak nutno ještě i ocitovat následující:„ Mnohdy je poškozený v takovém zdravotním stavu, že nemá způsobilost k provedení volby péče o svou osobu. Je proto na zákonných zástupcích (rodičích nebo opatrovnících) zvolit způsob péče o poškozeného, tj. osobní výkony, nebo vynakládání peněžních prostředků na profesionální ošetřovatele apod.. Pokud by osoby blízké osobně pečovaly o poškozeného bez nároku na náhradu, bylo by to často nepřiměřeným břemenem“. Možnost podřadit náhradu nákladů, za pečovatelskou službu, a to právě pod účelné náklady, je tak naprosto jasně vyjádřena ve výše zmiňovaném [příjmení] - I. ÚS 870/14. Podepsaný soud dále konstatuje, že vzal za své skutkové zjištění i shodné tvrzení stran (§ 120 odst. 4 o.s.ř.), a to ohledně toho, že, na náhradě škody, žalovaný vyplatil žalobcům jednak nemajetkovou újmu, o které již bylo rozhodnuto, a to rozsudkem Městského soudu v Praze, sp.zn.: 37 C 38/2007, a dále, z, již výše zmiňovaného, spisu Obvodního soudu pro Prahu 3, sp.zn.: 18 C 11/2007, zdejší soud zjistil, že žalobci se, po žalovaném, domáhali i náhrady škody na zdraví žalobkyně [číslo]), způsobené stejnou škodnou událostí, jaká je předmětem i tohoto řízení. Z protokolu o provedení důkazů, před dožádaným soudem, ze dne 13.11.2009, když dožádání provedl, pro Obvodní soudu pro Prahu 3, Okresní soud v Sokolově, sp.zn.: 25 Cd 370/2009, zdejší soud zjistil, že žalobkyni [číslo]) se, od dotyčné nehody, život převrátil zcela naruby. Dříve, tedy před nehodou, mohla dělat prakticky vše, teď však skoro nic, nebo, případně, se značnými obtížemi. Dříve, např., zahradničila, vykonávala domácí práce, což teď již nemůže, takže je úplně odkázána na svého manžela. Dříve ráda chodila na procházky, nyní však již nemůže, přičemž bez manžela není schopna ani nasednout do vozíku, a, dokonce, několikrát již upadla. Před nehodou žila rovněž kulturně, ale, od dotyčné nehody, nebyla ani v kině, ani v divadle, neboť všude jsou schody. Ani po psychické stránce na tom není dobře, neboť, v kontaktu s rodinou, je pouze tehdy, když za ní ostatní členové rodiny přijdou, přičemž mimo domov pak nemá vytvořené ani podmínky pro cévkování, apod. (rovněž zjištěno zdejším soudem i z obsahu účastnického výslechu žalobce [číslo]). Žalobkyně [číslo]) by se chtěla též věnovat i vnoučatům, ale nemůže, neboť je ochrnuta od pasu dolů, a má ochrnuté rovněž i vylučovací cesty, a, navíc, dostává do nahou křeče. Když spí, tak ji musí její manžel přetáčet, a mezi nohy si musí dávat ručník, neboť jinak jí vznikají„ opařeniny“. Její ochrnutí se nikterak nezlepšilo, a, navíc, se na to nabalují další zdravotní problémy, což může souviset i s psychickou stránkou, která je, od dotyčné nehody, velmi nepříznivá, neboť žalobkyně [číslo]) neovládá vylučování, a zároveň si uvědomuje, že se její ochrnutí nezlepší, a stále má i bolesti. Z obsahu zmiňovaného spisu, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3, a to, konkrétně, z výslechu znalce [jméno] [příjmení] (zachyceného v Protokolu o jednání, ze dne 14.10.2011), zdejší soud zjistil, že tento znalec vypracovával, spolu se svými kolegy, Znalecký posudek [číslo] jakož i jeho doplnění, ze dne 02.05.2011, z něhož vyplynulo, že zdravotní poškození žalobkyně ovlivňují negativním způsobem její partnerský, společenský, pracovní a aktivní život zásadně a výrazně. Z lékařského hlediska není věk 58 let vnímán jako vysoký, takovéto zdravotní postižení znemožňuje vykonávat naprostou většinu všeho toho, čím se poškození do doby úrazu zabývali. Užívání léků Smecta, Endiaron, Ataralgin, Panadol, Hylak, Imodium, mast kalcium, cévky Nelaton, čípků, Stilnox, Carbocit, Espumisan, Valetol, Paralen, čajových směsí proti zánětům močových cest a doplňky stravy v podobě brusinek, čistící pěny Menalind, plen látkových i papírových, mastičky Heparoid žalobkyní pokládá lékař s ohledem na poúrazový stav žalobkyně za potřebné a účelné, stejně tak masáže a nejrůznější rehabilitace (v případě hospitalizace bývají pravidlem). Lék Zodac s paraplegií nesouvisí, jednorázové rukavice potřebuje ošetřující personál, některé žalobkyní užívané doplňky nejsou zcela nezbytné ([jméno] maca, Buaranal lecithin, Faktu sup, Pangamín). Z listinného důkazu – Znalecký posudek v oboru zdravotnictví, zpracovaný Fakultní nemocnicí v [část obce], pod [číslo] na základě rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3, č.j.: 18 C 11/2007 – 155, ze dne 08.04.2010, podepsaný soud zjistil, že žalobkyně [číslo]) utrpěla poranění 12. hrudního obratle, přičemž důsledkem tohoto poranění byla okamžitá paraplegie dolních končetin, když, pro potřeby zpracování tohoto Znaleckého posudku byla žalobkyně [číslo]) hospitalizována od 30.08.2010 do 01.09.2010. Vyjma paraplegie však trpí žalobkyně [číslo]), v důsledku shora popsané nehody, i poruchou svěračů močového měchýře (tj., porucha močení těžkého stupně) a konečníku (tj., nedomykavost řitních svěračů), dále sexuální dysfunkcí, atrofií svalstva dolních končetin, hypotrofií kůže, se sklonem k tvorbě proleženin a defektů, rovněž i omezením hybnosti hrudníku těžkého stupně, přičemž zlepšení jejího zdravotního stavu však nelze očekávat. Předmětný úraz tak odpovídá mechanismu úrazu najetí autobusu na písečnou dunu, v důsledku čehož tak došlo k prudkému nárazu, na základě čehož žalobkyně [číslo]) utrpěla shora popsané poranění. Z dalšího listinného důkazu, nazvaného jako Doplnění Znaleckého posudku, zpracovaného Fakultní nemocnicí v [část obce], ze dne 02.05.2011, zdejší soud zjistil i to, že zdravotní stav žalobkyně [číslo]), před nehodou, nezvyšoval riziko poranění páteře, nicméně, nyní je však trvale odkázána na pomoc druhé osoby. V tomto ohledu pak podepsaný soud podotýká, že pokud žalovaný tvrdil, v rámci své obrany proti žalobě, že, pokud jde o lék, zvaný Vigantol, tak že, tedy, tento lék se však používá běžně při léčení osteoporózy, což je dnes velmi časté onemocnění u žen pokročilejšího věku, takže žalobkyně by, vlastně, rovněž i s ohledem na svůj věk, tento lék používala tak jako tak, nicméně, s ohledem na znalecké zkoumání Fakultní nemocnice v [část obce], jakož i s ohledem na výslech jejího ošetřujícího lékaře – MUDr. [jméno] (viz níže), a konečně i s ohledem na další listinný důkaz, jímž je stanovisko, zpracované Institutem postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (a to vedoucím katedry, MUDr. [jméno] [příjmení]), a to na základě rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3, ze dne 18.12.2012, se s tímto názorem strany žalované zdejší soud naprosto ztotožnit nemůže, neboť i, z naposledy zmiňované listiny, zdejší soud zjistil, že u žalobkyně [číslo]) došlo, následkem zlomeniny 12. hrudního obratle, k poškození míchy, takže žalobkyně [číslo]) trpí neurologicky ověřenou paraplegií, k čemuž se váže i trvalá ztráta hybnosti svalů, přičemž jsou zde přítomny i poruchy vyměšování, a to v důsledku ztráty volního ovládání svěračů, přičemž, městnáním moči, došlo i k chronickému zánětu močových cest, který vedl k opakované léčbě antibiotiky. Ztrátou hybnosti a citlivosti pak došlo, u žalobkyně [číslo]), i k praktické ztrátě prožitků v oblasti pohlavního života, přičemž tato poškození jsou v příčinné souvislosti s výše zmiňovaným úrazem. Zdravotní stav žalobkyně [číslo]) se sice ustálil v prosinci roku 2012, ale, jak již bylo řečeno výše, tak tento stav, který není nikterak příznivý, je již zcela nevratný, což je pro žalobkyni [číslo]), která, před dotyčným úrazem, neměla ani žádné takové potíže, které by svědčily pro osteoporózu, rovněž i určitou psychickou zátěží, byť bylo konstatováno, že osteoporóza zde již, sice, tehdy přítomna byla, nicméně, že, do jejího obrazu, však patří kompresivní zlomeniny obratlových těl, ale nedochází u ní k tříštivým zlomeninám s poruchou míchy, tak, jako tomu bylo právě u žalobkyně [číslo]), v důsledku shora popsané nehody. Mechanizmus dotyčného úrazu, tedy netlumený náraz, v horizontálním směru, tak, u žalobkyně [číslo]), vedl k jinému obrazu, nežli je tomu v případě kompresivní zlomeniny obratle při osteoporóze. Prognóza vývoje zdravotního stavu tak je, u žalobkyně [číslo]), i nadále, nepříznivá, přičemž v současných možnostech medicíny ani není žádná metoda, jež by vedla k odstranění nebo zmírnění následků, takže, v tomto případě, je obrna trvalá a žalobkyně [číslo]) bude již nadále odkázána na pomoc druhé osoby. Předmětné zdravotní postižení tedy žalobkyni [číslo]) významným způsobem omezuje v plnění všech jejích společenských rolí (může se tedy, vlastně, pohybovat pouze v bezbariérovém prostředí), jakož ji omezuje i při zajišťování základních životních funkcí (osobní hygiena, nákup potravin, příprava stravy). Mezitímním rozsudkem, ze dne 16.09.2008, vydaným pod č.j.: 18 C 11/2007 – 76, tedy Obvodní soud pro Prahu 3, mimo jiné, rozhodl podle § 152, odst. 2, o.s.ř., o tom, že žaloba je, ve vztahu k žalobkyni [číslo]), co do základu, po právu, přičemž tento výrok nabyl právní moci dnem 25.05.2010. V této části pak byl zmiňovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 potvrzen i rozsudkem Městského soudu v Praze, ze dne 09.04.2009, vydaným pod č.j.: 17 Co 569/2008 – 105. V této souvislosti pak zdejší soud opakovaně konstatuje, že, jak zjistil z obsahu spisu, vedeného v rámci výše zmiňovaného řízení, konaného před Obvodním soudem pro Prahu 3, tak nejen žalobkyně [číslo]), ale ani žádný jiný cestující, neměl reálnou možnost se, v dotyčném autobuse, připoutat, neboť, jak bylo prokázáno účastnickou výpovědí žalobce [číslo]), jakož i svědeckou výpovědí PhDr. [jméno] [příjmení], tak tento dopravní prostředek tento bezpečnostní prvek, ve své výbavě, zcela postrádal. Za této situace ovšem nelze uvažovat o zproštění odpovědnosti žalovaného, jakožto cestovní kanceláře, za nepříznivé zdravotní následky, které žalobkyně [číslo]) prokazatelně utrpěla. Pokud se dále ještě jedná i o otázku aktivní legitimace obou žalobců, a nikoliv pouze u žalobkyně [číslo]), která, na rozdíl od žalobce [číslo]), skutečně utrpěla zcela fatální poranění, tak, v této souvislosti, podepsaný soud konstatuje, že Městský soud v Praze, svým rozsudkem, ze dne 09.04.2009, vydaným č.j.: 17 Co 569/2008 – 105, zrušil výrok Obvodního soudu pro Prahu 3, jakožto soudu prvého stupně, jímž byla zamítnuta žaloba žalobce [číslo]), na náhradu účelně vynaložených nákladů, neboť pokud se i žalobce [číslo]) domáhal zaplacení nákladů, vynaložených ze společných prostředků obou manželů (viz výše), pak není závěr soudu prvého stupně, o nedostatku jeho aktivní legitimace, jak uzavřel odvolací soud, správný. Z tohoto důvodu tedy i podepsaný soud dospěl k závěru, že aktivní legitimace je, v tomto případě, dána jak u žalobkyně [číslo]), tak i u žalobce [číslo]). Jak již bylo naznačeno shora, tak, z výsledku řízení, vedeného u Městského soudu v Praze, pod sp.zn.. 37 C 38/2007, pak zdejší soud zjistil, že oba žalobci podali, proti žalovanému, rovněž i žalobu na ochranu osobnosti, když zásah do jejich práva, na ochranu osobnosti, spočíval v tom, že oba žalobci si, u žalovaného, objednali výše uvedený zájezd, během něhož dotyčný autobus najel na písečnou dunu, a, v důsledku toho, tak došlo k onomu fatálnímu zranění u žalobkyně [číslo]), a tudíž i k porušení práva na soukromí a rodinný život, přičemž Městský soud v Praze, v této věci, rozhodl mezitímním rozsudkem, ze dne 20.02.2009, tak, že žaloba je, opět, co do základu, po právu (viz rozsudek č.j.: 37 C 38/2007 – 178), který byl však zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze, ze dne 13.04.2010, jak zdejší soud rovněž zjistil, a to s odůvodněním, že soud sice správně posoudil odpovědnost žalovaného, za tvrzený protiprávní zásah, ale opomněl to, že, při vydání mezitímního rozsudku, je třeba se vypořádat se všemi otázkami, pro konkrétní základ nároku. Městský soud v Praze, rozsudkem, ze dne 21.07.2010, vydaným pod č.j.: 37 C 38/2007 – 232, pak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni [číslo]), z titulu ochrany osobnosti, částku 1.500.000 Kč (přičemž, co do částky 1.000.000 Kč, žalobu žalobkyně [číslo] zamítl), a dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci [číslo]) částku ve výši 500.000 Kč (přičemž, co do částky 750.000 Kč žalobu žalobce [číslo] zamítl), a to s odůvodněním, že odpovědnost žalovaného je nepochybně dána, přičemž neoprávněným zásahem do osobnostních práv, v případě žalobkyně [číslo]), bylo zanedbání okolností zájezdu, jeho špatná organizace a zabezpečení, v důsledku čehož tak došlo k havárii autobusu, a, následně, i ke špatnému zabezpečení lékařské pomoci žalobkyně [číslo]) a rovněž i k zásahu do jejího zdraví, a to zvlášť závažným způsobem, neboť, k neoprávněnému zásahu, nemusí dojít jen konkrétním neoprávněným jednáním, ale také i zanedbáním určitých povinností, což, v tomto případě, učinil žalovaný, a s čímž se rovněž i podepsaný soud ztotožňuje, nicméně, jak dále podepsaný soud zjistil, tak Vrchní soud v Praze, svým rozsudkem, ze dne 02.10.2012, vydaným č.j.: 1 Co 33/2011 – 290, změnil výše zmiňovaný rozsudek Městského soudu v Praze, a to tak, že každému z obou žalobců přiznal částku ve výši 400.000 Kč, a ve zbytku žalobu zamítl, a to s odůvodněním, že žalovaný sice je odpovědný za důsledky úrazu žalobkyně [číslo]), ale, že ke snížení požadovaného odškodnění přistoupil Vrchní soud v Praze proto, že oba žalobci uvedli, v rámci zmiňovaného řízení, v podstatě, shodná tvrzení, jako tomu bylo i v případě uplatnění jejich nároku na náhradu škody, uplatněné v onom řízení, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 3 (viz výše). Mezi účastníky pak nebylo sporu ani o tom, že oba žalobci napadli tento tento rozsudek odvolacího soudu dovoláním, a žalovaný též i ústavní stížností, která však byla, a to pro předčasnost, odmítnuta. Z účastnického výslechu žalobce [číslo]), [celé jméno žalobce], soud zjistil, že žalobce [číslo]) každé ráno pomáhá manželce s oblékáním a zajištěním ranní hygieny, jakož i s cévkováním, též ji odváží na toaletu, přičemž žalobkyně [číslo]) se pak myje sama. Žalobce [číslo]) mezitím připraví snídani, poté se žalobkyní [číslo]) cvičí, asi tak od 9.00 hod. do 11.00 hod., denně. Dále se žalobce [číslo]) sám stará o domácnost, nakupuje, též vozí žalobkyni [číslo]) i do příslušných zdravotnických zařízení, či podniká cesty za účelem opatřování receptů na léky a též i za účelem jejich vyzvednutí v lékárnách, a to osobním vozidlem, tov. značky Rover 416 (reg. zn.: [příjmení] 95 – 50, jehož držitelem je [celé jméno žalobce], rok výroby 1996), dále podává žalobkyni [číslo]) léky a též i dohlíží na jejich správné užívání. Jak již bylo řečeno výše, tak žalobkyně [číslo]) trpí častými záněty močových cest, přičemž cévky se však mohou předepisovat dopředu pouze na tři měsíce, takže žalobce [číslo]) musí, opakovaně, kvůli tomu, jezdit za účelem jejich opatření. Žalobce [číslo]) musí rovněž neustále dohlížet i na to, jak manželka všechny léky užívá, přičemž drží léky mimo její dosah, a podává jí je sám, aby tak měl přehled o tom, kolik čeho bere, neboť psychický stav žalobkyně [číslo]) je nepříznivý, a to zvláště v souvislosti s tím, že byla, vlastně, celý život zdravá, a též i měla různé koníčky, pracovala v mateřské školce, a oba manželé též i společně hodně cestovali, což teď již možné není, neboť, když oba žalobci, třeba i s dětmi, někam jedou, tak jsou vždy limitováni časovým úsekem pouze tří hodin, když, tedy, vždy po každých třech hodinách, se žalobkyně [číslo]) musí cévkovat. Žalobce [číslo]) tak musí i prát, uklízet, a starat se o dům, ve kterém bydlí. Rovněž i v noci, když manželce není dobře, musí být žalobce [číslo]) ve střehu, a někdy ji musí otočit i dvakrát za noc, neboť jde o to, aby neměla decobity. Všechny léky, jejichž proplacení se žalobci, v tomto řízení, domáhali, tedy užívá manželka, přičemž většina z nich jsou léky proti bolesti. Pokud jde o ty ústavy, kde by mohla být žalobkyně [číslo]) v celodenní péči, tak žalobce [číslo]) uvedl, že se tam byl podívat, nicméně, pokud se jedná o taková zařízení, v okolí bydliště žalobců, na které rovněž poukazoval i sám žalovaný, tak, pokud jde o Ústav sociálních služeb [ulice], či o [právnická osoba] služby – [právnická osoba], v [obec], tak tam jsou, především, přestárlí lidé, a hlavně i lidé již poněkud dementní, což tak je, pro možnost pobytu žalobkyně [číslo]), v těchto zařízeních, kvůli její psychice, jak žalobce [číslo]) uvedl, zcela vyloučeno. Z obsahu výslechu ošetřujícího lékaře, MUDr. [jméno] [jméno], provedeného před dožádaným soudem, tedy před Okresním soudem v Sokolově (zjištěno z Protokolu, pořízeného před tímto dožádaným soudem, dne 07.08.2013 – sp. zn.: 25 Cd 154/2013), pak zdejší soud zjistil především to, že žalobkyně [číslo]) byla jeho pacientkou již od roku 2002, přičemž její zdravotní stav byl, v té době, dobrý, takže žádné léky neužívala, neboť byla zcela soběstačná. V období od 01.06.2009 do 31.12.2012 však nebyla žalobkyně [číslo]) již soběstačná, a nebyla schopna ani základních hygienických úkonů, jakož ani běžné denní činnosti. Nebyla též schopna nakupování, jakož ani péče o domácnost, ani oblékání. Pomoc další osoby tak potřebovala ke všem úkonům, tedy k oblékání, nakupování, k péči o domácnost, k hygienickým úkonům, přičemž žalobkyně [číslo]) užívala, v období od 01.06.2009 do 31.12.2012, léky, a to sedativa, léky na močové infekce a bolest, a jednalo se o analgetika, dále léky na infekci močových cest a sedativa. Žalobkyně [číslo]) je tedy zacévkovaná, a tím právě vzniká infekce močových cest, přičemž analgetika užívala z důvodu bolesti, a to v důsledku poškození páteře, po úraze v Egyptě. Žalobkyni [číslo]) tedy musel vždy přivést její manžel, s použitím invalidního vozíku, přičemž její stav je neměnný, když, spíše, se dá říci, do budoucnosti, že prognóza, ohledně jejího zdravotního stavu, nebude dobrá. Tento lékař si, z pravidelně předepisovaných léků, pro žalobkyni [číslo]), vzpomněl na taková léčiva, jako jsou Paralen, Ibalgin 400, Ataralgin, Espumisan (pro eliminaci nadýmaní a střevních potíží), dále Imodium či Smecta (oba léky pro eliminaci průjmu), a, ze zdravotnických pomůcek, pak na plenkové kalhotky, dále podložky i jednorázové eukavice. Z Vyjádření, podaného od Svazu paraplegiků, ze dne 06.12.2011, pak zdejší soud zjistil, že takové pomůcky, jako jsou rukavice hygienické – jednorázové, které se používají při cévkování, dále sterilní cévky Nelaton, též i desinfekce Betadine, dále též pleny a sací podložky do postele, rovněž i čistící pěna Menalind, dále protizánětlivá žindavová mast, anebo mast Faktu, nejsou plně hrazeny ze zdravotního pojištění, přičemž některé z těchto pomůcek nejsou dopláceny, ze zdravotního pojištění, vůbec, nicméně, všechny tyto zdravotnické pomůcky jsou však nezbytně třeba pro každodenní fyziologickou potřebu, a to včetně hygieny, žalobkyně [číslo]). Pokud se dále jedná o účelně vynaložené náklady, spojené s jejím léčením, které byly vynaloženy na léky a zdravotnické pomůcky, tak vynaložení těchto nákladů má podepsaný soud za prokázané z listinných důkazů – tedy z fotokopií paragonů z různých lékáren, a především se jedná o Lékarnu U Zámku, dále o [právnická osoba] a dále o Lékárnu Dr. [jméno], s tím, že se zde jedná o poplatky a doplatky za léky, dle dokladů, a to v částce 69 Kč - Pangamin, 59 Kč - Ibuprofen, 201 Kč - Betadine – dezinfekce, 430 Kč - Saframil, 168 Kč - Indometacin, 175 Kč - Panadol extra, 285 Kč - Zeldox, 118 Kč - Diazepam, 335 Kč - Diazepam, 402 Kč - Aurorix, 79 Kč - Godasal, 198 Kč - Dogmatil, 321 Kč - Rivotril, 488 Kč - Panadol Extra, 72 Kč - Vigantol, 123 Kč - Tramal, 35 Kč - Dogmatil, 72 Kč - Ataralgin, 72 Kč - Quajacuran, 103 Kč - rukavice vinylové jednorázové. Všechny tyto náklady, jak již bylo řečeno výše, byli žalobci nuceni vynaložit v období od 01.01.2015 do 30.06.2015, a to v celkové částce 3.805 Kč, kteroužto částku, navíc, považuje podepsaný soud i za poněkud marginální na to, aby bylo nutno se jí podrobněji a jakkoliv blíže zabývat, neboť vydělením této částky, a to obdobím šesti kalendářních měsíců, lze dospět k částce ve výši, cca, 635 Kč měsíčně, což je částka, která je, dle názoru podepsaného soudu, opravdu poněkud nepodstatným ornamentem celého tohoto smutného případu, když soudu se tato částka, navíc, jak již bylo řečeno výše, jeví rovněž i jako zcela přiměřená. Pokud jde, dále, o onu majetkovou újmu, která žalobcům vznikla, ve výši 336.660 Kč, a to v souvislosti se zajištěním základní obsluhy žalobkyně [číslo]), kterou provádí žalobce [číslo]), tak, v tomto ohledu, podepsaný soud rekapituluje, že veškeré tyto úkony zajišťuje, prakticky, sám žalobce [číslo]), a to od pomoci při oblékání žalobkyně [číslo]), přes její osobní hygienu, až k zajišťování jídla, přesunů na lůžko a invalidní vozík, včetně péče o celou domácnost, v důsledku čehož tak ocenění všech těchto úkonů činí částku ve výši 1.860 Kč denně, kterážto částka se podepsanému soudu rovněž jeví jako zcela přiměřená, a to i ve srovnání s cenovými nabídkami obdobných služeb, což má soud za prokázané z dalších listinných důkazů, jimiž soud, v této souvislosti, doplnil dokazování (zjištěno z listiny, vygenerované prostřednictvím internetu, s nabídkou služeb Domova pro seniory a domova se zvláštním režimem DOP – [právnická osoba], [obec] – viz výše, s tím, že tato listina byla vygenerována dnem 26.02.2016, a obsahuje jednak vymezení principu poskytovaných sociálních služeb a rovněž i způsob systému úhrady, za tyto služby, přičemž ceník těchto úhrad se pohybuje v rozmezí od 75 Kč – 100 Kč za hodinu, dále zjištěno z obdobného, internetem vygenerovaného, nabídkového inzerátu poskytování pečovatelských služeb, od téže společnosti, a to s ozřejměním cílů těchto pečovatelských služeb a též i poslání těchto pečovatelských služeb, k čemuž pak byla připojena ještě i další listina, obsahující principy domácí zdravotní péče, pokud jde o jejich cíl a rozsah, kterážto péče je rovněž poskytována [právnická osoba] – [právnická osoba], [obec], dále zjištěno z internetem vygenerovaného Ceníku služeb osobní asistence Centra pro zdravotně postižené Karlovarského kraje, o.p.s, s platností od 01.01.2015, jak se o tom soud částečně zmínil již shora, kde se finanční ohodnocení jednotlivých pečovatelských úkonů pohybuje v rozmezí 100 Kč – 120 Kč za každou jednu hodinu, dále pak zjištěno i z internetem vygenerované informace o pečovatelské službě a kontaktech na ni, s tím, že se jedná o Azylový dům pro matky s dětmi, Azylový dům pro jednotlivce, a též i o Intervenční centrum a o Nízkoprahové denní centrum, s tím, že, k této listině, pak byla připojena ještě i další listina, obsahující jednotlivé úkony této pečovatelské služby, a rovněž i jejich ceny, s tím, že se jedná o Ceník služeb pečovatelské služby, platný od 01.02.2012, v němž ceny jednotlivých pečovatelských úkonů pohybují rovněž ve shora zmiňovaných relacích, dále též zjištěno i z další nabídky služeb Domova pro seniory, v Královském poříčí u [obec], poskytovaných [právnická osoba] s.r.o., kteroužto nabídku služeb dokonce vygenerovala i sama strana žalovaná, prostřednictvím internetu, přičemž se jedná o specifikaci těchto služeb a dále i o sazebník a informace pro zájemce o sociální službu, a to pokud jde o jednotlivé platby a rozsah těchto služeb, nicméně, dle názoru podepsaného soudu, si však strana žalovaná, tímto listinným důkazem, sama příliš nepomohla, pokud uvážíme, že sice částka za ubytování, za jeden měsíc, v tomto zařízení, činí pouze cca 11.00 Kč, ale, zároveň, je v této nabídce uvedeno rovněž i to, že„ klient si doplácí léky“ a že„ hygienické potřeby klientovi průběžně zajišťuje rodina“, což tak jsou, nepochybně, další náklady, s nimiž je nutno počítat, přičemž, navíc, je v předmětné nabídce však uvedeno rovněž i to, že, do tohoto zařízení, jsou přijímáni žadatelé, kteří mají sníženou soběstačnost zejména„ z důvodu věku“, což rozhodně není případ žalobkyně [číslo] která má značně sníženu soběstačnost z důvodu utrpěného úrazu, za nějž, navíc, odpovídá právě žalovaný, a dále i takoví žadatelé, kteří mají sníženou soběstačnost„ z důvodu chronického duševního onemocnění“, a také i osoby, trpící Azheimerovou či stařeckou demencí, což rovněž není případ žalobkyně [číslo] která má psychické problémy právě z důvodu onoho úrazu, takže toto zařízení, jehož nabízené služby zcela korespondují i s tím, co, v rámci svého účastnického výslechu, uvedl žalobce [číslo] to o tom, že jsou zde umísťováni, především, přestárlí a dementní lidé, se tak rozhodně, podepsanému soudu, jeví jako zcela nevhodné pro žalobkyni [číslo] která rozhodně není ani přestárlá a též ani dementní). V tomto ohledu tak podepsanému soudu rovněž nezbývá, než vyjádřit i určité své rozčarování nad tím, že žalobkyně [číslo]), jež, po celý svůj život, nepochybně, byla inteligentní bytostí, když, ve svém produktivním věku, pracovala v mateřké školce (zjištěno z pracovních smluv), a když i nadále, nepochybně, i po utrpení, které prožila, touto inteligentní bytostí zůstala, tak že by tedy, nyní, mohla být, jaksi, odložena někam, kde by, nepochybně, psychicky strádala ještě více, nežli je tomu za současného stavu. Žalobkyně [číslo]) sice, následkem zranění, k nimž u ní došlo, při předmětné dopravní nehodě, byla uznána invalidní, ovšem nikoliv dementní. Žalobkyně [číslo]) však, s ohledem na charakter svého zdravotního postižení, ztratila možnost provozovat prakticky všechny své dosavadní aktivity, neboť přišla o možnost vést hodnotný sexuální život, jakož i o možnost vykonávat své zaměstnání, takže její aktivity se zaměřily, vlastně, jen na rehabilitaci, a to za účelem zmírňování následků škody na zdraví. To však ještě opravdu neznamená, že by bylo nutno jí, tuto její současnou nelehkou situaci, ještě zhoršovat, a to pobytem v nějakém zařízení s přestárlými lidmi, či s lidmi, trpícími stařeckou či Alzheimerovou demencí. To by byl opravdu trest, jaký by si žalobkyně [číslo]) určitě nezasloužila, přičemž, byť tedy, v okolí bydliště žalobců, působí určité společnosti (viz výše), zabývající se poskytováním úkonů pečovatelských služeb, tak ani jedna z nich však není schopna zajistit pro žalobkyni [číslo]), v jejím domácím prostředí, na které je zvyklá, takový rozsah péče, jaký žalobkyně [číslo]) potřebuje, a to včetně permanentního dohledu, jak, koneckonců, vyplývá i z oněch nabídek, jimiž soud doplnil dokazování (viz výše), přičemž jejich ceníky (rovněž viz důkazy zmiňované shora), jsou, vlastně, stejné, či velmi podobné, jako ty částky, jež jsou požadovány, v rámci tohoto řízení, oběma žalobci. Shora popsaný skutkový stav, který soud zjistil, byl posouzen takto: Podle § 852a, odst. 1, zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění, účinném do 30.09.2005 (tedy v době vzniku předmětné nehody - dále jen„ obč. zák.“), se cestovní smlouvou provozovatel cestovní kanceláře zavazuje, že zákazníkovi poskytne zájezd a zákazník se zavazuje, že zaplatí smluvenou cenu. Podle § 852i, téhož zákona, odpovídá cestovní kancelář zákazníkovi za porušení závazků, vyplývajících z uzavřené cestovní smlouvy, a to bez ohledu na to, zda tyto závazky mají být splněny cestovní kanceláří nebo jinými dodavateli služeb cestovního ruchu, poskytovaných v rámci zájezdu. Podle § 852j, odst. 2, téhož obč. zák., se cestovní kancelář může odpovědnosti za škodu, způsobenou porušením právní povinnosti, zprostit jen tehdy, prokáže-li, že tuto škodu nezavinila ona, ani jiní dodavatelé služeb cestovního ruchu, poskytovaných v rámci zájezdu, a že tedy škoda byla způsobena buď zákazníkem anebo třetí osobou, která není spojena s poskytováním zájezdu, pokud tuto skutečnost nebylo možné předpokládat, nebo byla nevyhnutelná, anebo pak neodvratitelnou událostí, které nemohlo být zabráněno, ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Podle § 415, téhož obč. zák., je každý povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí. Podle § 420, odst. 1, 2, téhož zákona (zák. č. 40/1964 Sb.), každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právních předpisů. Škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti, těmi, které k této činnosti tyto osoby použily. Tyto osoby samy, za škodu, takto způsobenou, podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost, podle pracovněprávních předpisů, však tím není dotčena. Podle § 442, téhož obč. zák., se hradí skutečná škoda, a rovněž i to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). V této souvislosti se podepsaný soud zabýval i předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu, kterými jsou: a) porušení právní povinnosti, b) vznik škody, c) příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody, a d) zavinění, které se presumuje ve formě nevědomé nedbalosti. Podepsaný soud, v rámci tohoto řízení, a rovněž i s ohledem na výsledky oněch dalších, tedy oněch souvisejících, řízení, o nichž se podepsaný soud podrobněji zmínil již shora, tedy uzavírá, že jak žalobkyni [číslo]), tak i, v návaznosti na to, oběma žalobcům, vznikla škoda, a to v důsledku protiprávního jednání žalovaného (viz shora popsané jednání delegáta žalovaného, [jméno] [příjmení]). Vynaložení nákladů na léky, léčbu a zdravotní pomůcky, pak bylo prokázáno doklady o jejich zaplacení (viz výše). Příčinná souvislost, mezi porušením právní povinnosti žalovaného, a vznikem škody na zdraví žalobkyně [číslo]), pak byla rovněž jednoznačně prokázána, přičemž podepsaný soud nemá ani žádnou pochybnost o tom, že by žalobci dotyčné léky a zdravotní pomůcky, za shora uvedené období, nezakoupili, přičemž, tyto náklady tak jsou, s ohledem na poškození zdraví žalobkyně [číslo]), náklady účelně vynaloženými. Na straně žalovaného pak soud, v tomto řízení, rovněž neshledal ani žádný liberační důvod, ve smyslu ust. § 852j, odst., 2 obč. zák., účinného do 30.09.2005, jakož soud neshledal ani žádné spoluzavinění, ze strany obou žalobců, a proto tedy podepsaný soud rozhodl tak, jak je shora uvedeno. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, požadovaný ze strany žalobců, tak, o tomto příslušenství jejich pohledávky, pak rozhodl soud dle § 1968, ve spojení s ust. § 1970, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, a dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Jak již bylo řečeno výše, tak oba žalobci, po žalovaném, požadovali, kromě obou, shora zmiňovaných, částek, rovněž i úroky z prodlení, v zákonné výši, a to jednak z částky 3.805 Kč, ve výši 8,05% p.a., od 10.09.2015 do zaplacení, a rovněž i z částky 336.660 Kč, ve výši 8,05% p.a., taktéž od 10.09.2015 do zaplacení, a to s odůvodněním, že oba žalobci vyzvali žalovaného k plnění, ve smyslu ust. § 142a, o.s.ř., prostřednictvím svého právního zástupce, a to dopisem, ze dne 01.09.2015, v němž byla žalovanému stanovena lhůta k plnění, v délce trvání sedmi dnů, takže toto příslušenství oba žalobci požadovali ode dne 10.09.2015, až do zaplacení, v čemž jim podepsaný soud, s ohledem na shora zmiňovaná zákonná ustanovení, rovněž vyhověl. O nákladech řízení (ve výroku č. III.) pak bylo rozhodnuto dle § 142, odst. 1, o.s.ř., když žalobci měli ve věci plný úspěch. Žalobcům, kteří byli, v tomto řízení, právně zastoupeni, vznikly náklady řízení v celkové výši 175.546,80 Kč, představující náklady právního zastoupení, t.j. odměnu advokáta, dle § 7, a § 8, vyhl. č. 177/1996 Sb., za celkem devět úkonů právní služby, dle § 11, odst. 1, této vyhl. (1x převzetí a příprava věci, 1x podání návrhu, 1x před žalobní výzva k plnění, dále 1x písemné vyjádření ve věci, ze dne 29.06.2016, dále 1x další písemné vyjádření ve věci, ze dne 03.10.2016, a rovněž i 4x účast na ústním jednání u podepsaného soudu – ve dnech 14.06.2016, 20.09.2016, 08.12.2016 a 23.02.2017), s tím, že, dle ust. § 12, odst. 4, zmiňované vyhlášky, platí, že, jde-li o společné úkony při zastupování dvou či více osob, pak náleží advokátovi, za každou, takto zastupovanou, osobu, mimosmluvní odměna, snížená o 20%, takže, v tomto konkrétním případě, činí výše odměny advokáta, z tarifní hodnoty 340.465 Kč, částku 9.700 Kč za každý jeden úkon právní služby, nicméně, s ohledem na nutnost provedení onoho snížení, o 20%, za každou zastupovanou osobu, je nutno, od této částky, odečíst 20%, což činí částku 1.940 Kč, takže, za každou takto zastupovanou osobu, činí odměna advokáta, za jeden úkon právní služby, částku 7.760 Kč. Tuto částku je ovšem nutno zohlednit dvakrát, tedy za dvě zastupované osoby, na základě čehož tak lze dospět k částce ve výši 15.520 Kč, za obě zastupované osoby, přičemž, po zohlednění devíti úkonů, provedených pro každou z obou těchto zastupovaných osob, lze dospět k částce 139.680 Kč, což je odměna advokáta žalobců, ovšem bez DPH. Dále je pak nutno zohlednit, dle ust. § 13, shora zmiňované vyhlášky, ještě i osmnáct režijních paušálů, po částce 300 Kč, za každý jednotlivý úkon, což celkem činí 5.400 Kč. A jelikož advokát žalobců soudu doložil i to, že je plátcem DPH, tak proto soud, do celkové částky, připadající na náhradu nákladů tohoto řízení, promítnul i položku, spočívající v částce, připadající na 21 % DPH, z odměny advokáta a z náhrad, a to ve výši 30.466,80 Kč. O povinnosti žalovaného, uhradit takto vypočtené náklady řízení, k rukám právního zástupce žalobců, bylo rozhodnuto podle § 149, odst. 1, o.s.ř.. Soud tedy stanovil žalovanému, pro splnění jeho povinnosti, zákonnou, tedy 3-denní lhůtu (§ 160, odst. 1, o.s.ř.). O povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek, ve výši 17.024 Kč (výrok č. IV.), bylo rozhodnuto podle § 2, odst. 3, zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění. Výše soudního poplatku byla stanovena dle položky 1, bodu [číslo] písm. b) Sazebníku soudních poplatků, a to z předmětu celého tohoto řízení, ve kterém byli žalobci úspěšní, když žalobci byli, od této povinnosti, dle § 11, odst. 2, písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění, osvobozeni, a když jim i Městský soud v Praze, zároveň, plné osvobození od soudních poplatků (především v návaznosti na případnou úhradu nákladů státu) přiznal, a to svým usnesením, ze dne 16.12.2015, vydaným pod č.j.: 58 Co 438/2015-46, jež nabylo právní moci dnem 28.12.2015. Tento soudní poplatek je tak splatný na účet Obvodního soudu pro Prahu 4, a to rovněž do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Poučení