18 C 366/2024 - 93

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] trvale bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 114 340,85 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 74 419 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 30.4.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení 39 921,85 Kč, úroku 29,25 % ročně z částky 79 352,77 Kč od 23.10.2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 93 904,60 Kč od 2.11.2023 do zaplacení v rozsahu převyšujícím úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 74 419 Kč od 30.4.2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 114 340,85 Kč s příslušenstvím v podobě běžného úroku a úroku z prodlení s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr a smluvní pokutu. Tvrdila, že spolu žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, spol. [právnická osoba] (dále předchůdce), po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdce (předchůdce přitom vycházel z informací od žalovaného, předložených dokladů a výpisů z NRKI a SOLUS), uzavřeli dne 20.6.2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na jejím základě předchůdce žalovanému poskytl 80 000 Kč a žalovaný se je zavázal předchůdci vrátit formou 36 měsíčních splátek po 5581 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, když uhradil toliko 5 581 Kč a následně se ocitl v prodlení se splátkou trvajícím 65 dní, čímž došlo v souladu se smluvním ujednáním k automatickému zesplatnění daného úvěru. Ke dni 28.3.2024 poté předchůdce postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek tuto svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která tak po žalovaném požaduje zaplacení dlužné jistiny 93 904,60 Kč, smluvní pokuty 20 436,25 Kč, úroku 29,25 % z části dlužné jistiny 79 352,77 Kč od 23.10.2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od 2.11.2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání mu bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jeho přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:

4. Ze zprávy banky a z listiny o odeslání 1 Kč má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala na bankovní účet vedený na jméno žalovaného dne 20.6.2023 částku 1 Kč pod VS [var. symbol].

5. Podle hodnocení klienta žalovaný předchůdci dne 20.6.2023 sdělil, že je zaměstnán s příjmem 35 000 Kč, jeho náklady na bydlení v pronájmu činí 5 500 Kč, a ostatní výdaje 4 860 Kč, nemá vyživovací povinnost, nemá žádné jiné závazky, je svobodný a vyučený. Hodnocení je přitom namísto podpisu žalovaného opatřeno kódem shodujícím se s VS shora.

6. Z potvrzení o provedených platbách vyplývá, že na bankovní účet žalovaného byla v době od března do června r. 2023 pravidelně každý měsíc připsána platba ve výši 28 818 – 35 696 Kč.

7. Z výpisu SOLUS a NRKI plyne, že žalovaný ke dni 19.6.2023 neprocházel danými evidencemi s negativními příznaky.

8. Dle návrhu na uzavření smlouvy z čl. 27, potvrzení ze systému, náhledů, základní informace o klientovi, dokladu o zaslání SMS a o přijetí SMS a splátkového kalendáře spolu žalovaný a předchůdce dne 20.6.2023 sepsali návrh smlouvy, jíž se měl předchůdce zavázat poskytnout žalovanému 80 000 Kč a žalovaný se mu tuto částku měl zavázat vrátit formou 36 měsíčních splátek ve výši 5 581 Kč splatných k 17. dni v měsíci s úrokem ve výši 74,01% ročně při RPSN 105,06 %, celkem se tak žalovaný měl zavázat předchůdci vrátit 200 916 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s placením splátky po dobu delší než 30 dnů pak byla upravena smluvní pokuta ve výši 499 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou po dobu 65 dnů pak uvedeno automatické zesplatnění za podmínky, že předchůdce nejprve žalovaného vyzve k úhradě dlužné splátky a poskytne mu dodatečnou lhůtu 30 dnů k její úhradě. Rovněž zde pak bylo uvedeno, že ke dni zesplatnění přirostou k jistině i dosud nezaplacené úroky, čímž vznikne jistina nová, jíž má žalovaný povinnost uhradit ke dni zesplatnění. Pro případ prodlení s úhradou této nové jistiny pak byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny. Smlouva je přitom namísto podpisu žalovaného opatřena kódem shodujícím se s VS shora. Smlouva přitom měla být uzavřena v okamžiku doručení oznámení žalobkyně o schválení úvěru žalovanému.

9. Z dodejky z čl. 85 a oznámení o schválení úvěru má soud za prokázané, že předchůdce dne 21.6.2023 žalovanému odeslal oznámení o schválení shora specifikovaného úvěru.

10. Z dokladu o vyplacení a zprávy banky soud zjistil, že na účet žalovaného byla na základě shora specifikované smlouvy připsána dne 20.6.2023 částka 80 000 Kč.

11. Z platební historie vyplývá, že žalovaný na danou smlouvu uhradil toliko 5 581 Kč dne 17.7.2023.

12. Z přehledu výše ročních sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR dostupných na internetových stránkách ČNB má soud za prokázané, že v červnu r. 2023 dosahovala obvyklá výše úroků u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu s fixací sazby od 1 do 5 let včetně 9,66 % ročně.

13. Podle přípisu z čl. 84 sestavil předchůdce dne 18.9.2023 na jméno žalovaného výzvu k zaplacení splátek č. 2 a č. 3 s upozorněním na možnost automatického zesplatnění celého úvěru, pokud se ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů.

14. Dle oznámení z čl. 32 sestavil předchůdce dne 22.10.2023 na jméno žalovaného oznámení o zesplatnění úvěru plynoucího ze shora specifikované smlouvy ke dni prodlení žalovaného s plněním splátky po dobu 65 dnů s tím, že jej vyzval k úhradě do 1.11.2023.

15. Z listiny označené jako společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek a přílohy č. 1 k tomuto prohlášení má soud za prokázané, že předchůdce uzavřel se žalobkyní dne 29.6.2023 smlouvu, jíž se předchůdce zavázal postoupit své pohledávky za svými klienty, včetně pohledávky za žalovaným z titulu shora specifikované smlouvy, na žalobkyni, a to s účinností ke dni 28.3.2024.

16. Podle oznámení o postoupení a příslušného podacího lístku odeslala žalobkyně dne 16.4.2024 žalovanému oznámení o shora uvedeném postoupení a žalovaného vyzval k úhradě daného dluhu ve výši 123 861,29 Kč do 10 dnů po obdržení dopisu.

17. Podle výzvy ze dne 28.5.2024 a příslušného podacího lístku byla žalovanému žalobkyní zaslána dne 29.5.2024 v této věci předžalobní upomínka, v níž žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě 136 638,20 kč do 12.6.2024.

18. Soud ve věci zamítl návrh na provedení důkazu výpisem z bankovního účtu žalovaného za měsíc červen r. 2023 a smlouvou o zřízení tohoto bankovního účtu, jelikož se jedná o důkazy nadbytečné, když bylo možné učinit adekvátní závěr o skutkovém stavu z doposud provedených důkazů.

19. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

20. Žalobkyně zaslala na bankovní účet vedený na jméno žalovaného dne 20.6.2023 částku 1 Kč pod VS [var. symbol].

21. Dne 20.6.2023 žalovaný předchůdci sdělil, že je zaměstnán s příjmem 35 000 Kč, jeho náklady na bydlení v pronájmu činí 5 500 Kč, a ostatní výdaje 4 860 Kč, nemá vyživovací povinnost, nemá žádné jiné závazky, je svobodný a vyučený. Hodnocení je přitom namísto podpisu žalovaného opatřeno kódem shodujícím se s VS shora. Na bankovní účet žalovaného přitom byla v době od března do června r. 2023 pravidelně každý měsíc připsána platba ve výši 28 818 – 35 696 Kč a žalovaný v dané době neprocházel evidencemi SOLUS a NRKI s negativními příznaky.

22. Žalovaný a předchůdce spolu uzavřeli smlouvu, jíž se předchůdce zavázal poskytnout žalovanému 80 000 Kč a žalovaný se mu tuto částku zavázal vrátit formou 36 měsíčních splátek ve výši 5 581 Kč splatných k 17. dni v měsíci s úrokem ve výši 74,01% ročně při RPSN 105,06 %, celkem se tak žalovaný zavázal žalobkyni vrátit 200 916 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s placením splátky po dobu delší než 30 dnů pak byla mezi stranami ujednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou po dobu 65 dnů pak bylo sjednáno automatické zesplatnění za podmínky, že předchůdce nejprve žalovaného vyzve k úhradě dlužné splátky a poskytne mu dodatečnou lhůtu 30 dnů k její úhradě. Rovněž pak bylo mezi stranami sjednáno, že ke dni zesplatnění přirostou k jistině i dosud nezaplacené úroky, čímž vznikne jistina nová, jíž má žalovaný povinnost uhradit ke dni zesplatnění. Pro případ prodlení s úhradou této nové jistiny pak byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny. Smlouva je přitom namísto podpisu žalovaného opatřena kódem shodujícím se s VS shora. V červnu r. 2023 dosahovala obvyklá výše úroků u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu s fixací sazby od 1 do 5 let včetně 9,66 % ročně.

23. Na účet žalovaného byla na základě této smlouvy připsána dne 20.6.2023 částka 80 000 Kč, žalovaný pak na tento dluh uhradil toliko 5 581 Kč dne 17.7.2023.

24. Dne 18.9.2023 sestavil předchůdce na jméno žalovaného výzvu k zaplacení splátek č. 2 a č. 3 s upozorněním na možnost automatického zesplatnění celého úvěru, pokud se ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů.

25. Dne 22.10.2023 sestavil předchůdce na jméno žalovaného oznámení o zesplatnění úvěru plynoucího ze shora specifikované smlouvy ke dni prodlení žalovaného s plněním splátky po dobu 65 dnů s tím, že jej vyzvala k úhradě do 1.11.2023.

26. Předchůdce uzavřel se žalobkyní dne 29.6.2023 smlouvu, jíž se předchůdce zavázal postoupit své pohledávky za svými klienty, včetně pohledávky za žalovaným z titulu shora specifikované smlouvy, na žalobkyni, a to s účinností ke dni 28.3.2024. Dne 16.4.2024 odeslala žalobkyně žalovanému oznámení o tomto postoupení a dne 29.5.2024 mu zaslala v této věci předžalobní upomínku.

27. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) s ohledem na datum uzavření předmětné smlouvy.

28. Ust. § 419 o.z. stanoví, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

29. Ust. § 2395 o. z. uvádí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

30. Ust. § 1813 o. z. stanoví, že se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ust. § 1815 o. z. uvádí, že se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V § 1813an. o.z. je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranně formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/EHS je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

31. Z § 1813 o.z. tedy vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 o.z.) a zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tedy taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

32. Podle § 1814 písm. f/ o.z. se poté zvláště zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

33. Ust. § 1931 o.z. stanoví, že bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

34. Podle § 1932 odst. 1 a 2 o.z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli a věřitel s tím souhlasí. Je-li dlužníkem spotřebitel, který je v prodlení s plněním dluhu, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na jistinu pohledávky, poté na úroky a nakonec na úroky z prodlení.

35. Dle § 104 ZSÚ a přílohy č. 3 k tomuto zákonu vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

36. Ust. § 106 odst. 1 ZSÚ uvádí, že smlouva o spotřebitelském úvěru musí vždy obsahovat tyto informace: a) druh spotřebitelského úvěru, b) kontaktní údaje smluvních stran, a je-li spotřebitelský úvěr zprostředkován, též kontaktní údaje zprostředkovatele, zejména poštovní adresu pro doručování, telefonní číslo, popřípadě adresu pro doručování elektronické pošty, c) celkovou výši spotřebitelského úvěru a podmínky jeho čerpání, d) dobu trvání spotřebitelského úvěru, není-li to možné, způsob jejího určení, e) určení zboží nebo služby a jejich cenu, která by byla placena bez využití spotřebitelského úvěru, jde-li o spotřebitelský úvěr ve formě odložené platby za zboží nebo službu nebo vázaný spotřebitelský úvěr, f) zápůjční úrokovou sazbu, podmínky upravující použití této sazby a popřípadě údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční zápůjční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu zápůjční úrokové sazby; uplatňují-li se za různých okolností různé zápůjční úrokové sazby, uvádějí se tyto informace o všech zápůjčních úrokových sazbách, g) roční procentní sazbu nákladů na spotřebitelský úvěr, veškeré předpoklady použité pro výpočet této sazby a celkovou částku, kterou má spotřebitel zaplatit, vyjádřenou číselným údajem a vypočtenou k okamžiku předpokládaného uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, h) výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, a popřípadě způsob přiřazování plateb k jednotlivým dlužným částkám s různými úrokovými sazbami pro účely splácení; pokud u spotřebitelského úvěru na bydlení není možné k okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru na bydlení určit výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, uvede poskytovatel podmínky, na nichž výše, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, závisí, i) vyplývá-li ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s pevně stanovenou dobou jeho trvání umoření jistiny spotřebitelského úvěru, informaci o právu obdržet bezplatně výpis z účtu v podobě tabulky umoření uvedené v příloze č. 5 k tomuto zákonu kdykoliv během trvání závazku z takové smlouvy, j) soupis uvádějící doby a podmínky pro splacení úroku a veškeré související opakující se či jednorázové platby, mají-li být tyto platby a úroky splaceny bez umoření jistiny, k) případnou povinnost spotřebitele hradit platby za vedení jednoho nebo více účtů zaznamenávajících platební transakce a čerpání, jejich výši, je-li poskytovateli známa, a podmínky, za nichž lze tyto platby změnit, ledaže je otevření účtu nepovinné, povinnost spotřebitele hradit platby za používání platebních prostředků pro platební transakce i čerpání, jejich výši, je-li poskytovateli známa, a veškeré další platby vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, l) úrokovou sazbu použitelnou v případě opožděných plateb platnou v okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a podmínky pro její úpravu a další důsledky vyplývající z prodlení spotřebitele, m) informaci o případných nákladech na služby notáře či jiných obdobných nákladech a jejich výši, je-li poskytovateli známa, n) požadavek na případné zajištění nebo pojištění, o) informaci o právu na odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení a lhůtě, během níž může být toto právo vykonáno, a dalších podmínkách pro výkon tohoto práva, včetně informace o povinnosti spotřebitele zaplatit čerpanou jistinu a příslušný úrok podle § 118 odst. 4, jakož i o částce úroku splatné za den, p) informaci o právech vyplývajících z § 119 odst. 1 a 3 a podmínkách jejich uplatnění, q) informaci o právu na předčasné splacení spotřebitelského úvěru, o případném právu poskytovatele na náhradu vzniklých nákladů a u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení informaci o způsobu jejich stanovení, r) informaci o způsobu ukončení smluvního vztahu, s) informaci o možnosti mimosoudního řešení spotřebitelských sporů prostřednictvím finančního arbitra, t) označení příslušného orgánu dohledu a u) informaci o tom, zda případné použití kapitálu vytvořeného platbami spotřebitele namísto splácení spotřebitelského úvěru povede k úplnému splacení spotřebitelského úvěru.

37. Dle § 122 odst. 1-4 ZSÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

38. Ust. § 588 o. z. uvádí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

39. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

40. Dle § 1792 odst. 1 a 2 o.z. plyne-li ze smlouvy povinnost stran poskytnout a přijmout plnění za úplatu, aniž je ujednána její výše, či způsob, jakým bude tato výše určena, platí, že úplata byla ujednána ve výši obvyklé v době a v místě uzavření smlouvy. Nepodaří-li se takto výši úplaty určit, určí ji soud s přihlédnutím k obsahu smlouvy, povaze plnění a zvyklostem. Byla-li úplata ujednána v rozporu s právními předpisy o cenách, platí za ujednanou ta, která je podle těchto předpisů přípustná.

41. Ust. § 1932 odst. 1 o. z. stanoví, že má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli.

42. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

43. Dle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 o.z.).

44. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

45. Ust. § 1970 o.z. poté stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

46. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně.

47. V řízení bylo prokázáno, že spolu žalovaný v pozici úvěrovaného a předchůdce v pozici úvěrujícího uzavřeli předmětnou smlouvu o úvěru (soud má za to, že před uzavřením dané smlouvy byla ze strany předchůdce řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného). Dle názoru soudu se však v tomto případě jedná o smlouvu absolutně neplatnou, když se jedná o smlouvu, která je v rozporu s dobrými mravy, potažmo zákonnými principy na ochranu žalovaného v pozici spotřebitele coby slabší strany. V řízení totiž bylo prokázáno, že si strany v rámci dané smlouvy sjednaly úrok ve výši 74,01 % ročně při RPSN 105,06 %, tedy úrok, který více jak 7x přesahuje průměrnou výši úrokové sazby obvyklé v době uzavření dané smlouvy (9,66% ročně) - takové ujednání se tak dle názoru soudu příčí dobrým mravům (srovnej: rozhodnutí NS ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo1484/2004, rozhodnutí NS ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo rozhodnutí NS ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Soud si je přitom vědom, že předchůdce je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se však projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby (rozuměj sazbu sjednanou a sazbu obvyklého úroku v dané době) poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba úroků převyšuje nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů podstatně (jak je uvedeno výše více než 7x), přičemž ve smlouvě bylo sjednáno, že má žalovaný vrátit předchůdci 2,5 násobek poskytnuté částky. S ohledem na uvedené je tak podle názoru soudu třeba sjednanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, přičemž se jedná o rozpor tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle § 588 o.z. bez dalšího. Vzhledem k tomu, že se navíc co do ujednání o úroku v podobě úplaty za poskytnutí úvěru, jedná o podstatnou náležitost smlouvy o úvěru a takové ujednání nelze od smlouvy oddělit, dospěl soud k závěru, že se jedná o smlouvu absolutně neplatnou jako celek, jak je uvedeno výše. V této souvislosti se soud zcela ztotožňuje se závěry Městského soudu v Praze vyjádřenými v rozsudku ze dne 24. 9. 2019, č. j. 22 Co 197/2019-99, že, s ohledem na podnikatelský záměr žalobkyně, by žalobkyně smlouvu o úvěru neuzavřela, pokud by byla úročena pouze obvyklou úrokovou sazbou (srovnej (srov. Lavický, P. a kol.: občanský zákoník I. obecná část (§ 1 – 654). Komentář k prvnímu vydání. Praha C. H. Beck 2014 strana 2060 až 2064).

48. Vzhledem k uvedenému závěru tedy strany nebyly povinny si z tohoto titulu v podobě absolutně neplatné smlouvy ničeho hradit. Na druhou stranu však bylo v řízení rovněž prokázáno, že předchůdce žalovanému na základě dané smlouvy poskytl 80 000 Kč, čímž se na jeho úkor v tomto rozsahu bezdůvodně obohatil, přičemž předchůdci vrátil toliko 5 581 Kč, na jeho straně tak stále existuje bezdůvodné obohacení v rozsahu 74 419 Kč, které je povinen žalobkyni, na níž tato pohledávka za žalovaným platně a účinně přešla smlouvou o postoupení pohledávek specifikovanou shora, pročež je v této věci aktivně legitimována, vydat.

49. Dluh v rámci bezdůvodného obohacení je dluhem, který je splatný na výzvu, a obohacený je povinen plnit bez zbytečného odkladu. Soud tedy vycházel z toho, že řádnou výzvou k vydání předmětného bezdůvodného obohacení je výzva žalobkyně v rámci oznámení o postoupení pohledávky, když u předchozí výzvy k zaplacení ze dne 18.9.2023 žalobkyně sice tvrdila, že byla žalovanému řádně odeslána, ani přes výzvu soudu dle § 118a o.s.ř. však uvedené ničím nedoložila. U oznámení o postoupení, v rámci kterého byla obsažena výzva k úhradě, přitom bylo řádně tvrzeno i doloženo její odesláním dne 16.4.2024, má se tedy za to, že mu byla doručena dne 19.4.2024. V samotné výzvě je pak stanovena lhůta k plnění do 10 dnů po obdržení tohoto oznámení, den následující (30.4.2024) se tak žalovaný dostal s plněním do prodlení a žalobkyně má od daného dne právo na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (14,75 % ročně). Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I) a ve zbytku ji zamítl (výrok II).

50. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když měly strany ve věci přibližně stejný úspěch (výrok III).

51. Lhůta k úhradě tímto rozhodnutím přisouzených částek byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení