18 C 367/2024 - 44

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] trvale bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 13 876 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 993,90 Kč s kapitalizovaným úrokem 730,80 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení 600,80 Kč, úrokem ve výši 10,34 % ročně z částky 8 600 Kč od 28.9.2023 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8600 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení 2882,10 Kč, kapitalizovaného úroku 595,17 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 734,90 Kč, úroku ve výši 18,17 % ročně z částky 8757,10 Kč od 28.9.2023 do zaplacení v rozsahu převyšujícím úrok ve výši 10,34 % ročně z částky 8 600 Kč od 28.9.2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8757,10 Kč od 28.9.2023 do zaplacení v rozsahu převyšujícím úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8600 Kč od 28.9.2023 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 2 191,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 13 876 Kč s příslušenstvím v podobě běžného úroku a úroku z prodlení s tím, že se jedná o neuhrazenou zápůjčku. Tvrdila, že spolu žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, spol. [právnická osoba] (dále předchůdce), po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdce (předchůdce přitom vycházel z informací od žalovaného a předložených dokladů), uzavřeli dne 2.12.2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru/zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Na jejím základě předchůdce žalovanému poskytl v hotovosti 10 000 Kč a žalovaný se je zavázal předchůdci vrátit formou 52 týdenních splátek po 312 Kč do 1.12.2022 spolu s poplatkem v celkové výši 6176 Kč odpovídajícím součtu 2395 Kč jako kapitalizovaného úroku ve výši 18,17 % ročně za dobu řádného splácení zápůjčky, 1 500 Kč jako odměny za zpracování a 721 Kč jako odměny za službu komfortní a flexibilní splácení. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, když uhradil toliko 1400 Kč. Ke dni 27.9.2023 poté předchůdce postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek tuto svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která tak po žalovaném požaduje zaplacení dlužné jistiny 8757,10 Kč, poplatku 5118,90 Kč, kapitalizovaného úroku 1325,97 Kč (úrok ve výši 18,17 % z jistiny od 2.12.2022 do 27.9.2023), úroku ve výši 18,17 % ročně z dlužné jistiny od 28.9.2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení 1335,70 Kč (úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny od 21.12.2021 do 27.9.2023) a úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny od 28.9.2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání mu bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující:

4. Dle zákaznické karty žalovaný požádal dne 2.12.2021 předchůdce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč, přičemž v žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, má učňovské vzdělání, nevlastní auto, nemá žádnou vyživovací povinnost, pracuje na plný úvazek, jeho průměrný čistý měsíční příjem dosahuje 31558 Kč, nemá žádné jiné úvěry a jeho odhadované měsíční výdaje dosahují 2 500 Kč. Uvedené údaje přitom předchůdci doložil pracovní smlouvou a výplatními páskami.

5. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru a zařazení zákazníka do pojistného programu má soud za prokázané, že spolu předchůdce a žalovaný v pozici klienta dne 2.12.2021 uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdce poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu této smlouvy částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se mu ji zavázal vrátit ve formě 52 týdenních (sedmidenních) po 312 Kč (první splátka byla splatná 7. den po uzavření smlouvy, následující vždy po dalších 7 dnech), resp. 264 Kč u splátky poslední spolu s dohodnutým poplatkem v celkové výši 4616 Kč. Daný poplatek přitom sestával z úroku 2395 Kč při úrokové sazbě 44% ročně, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a poplatku za doplňkovou službu flexibilní splácení 721 Kč (garance celkové ceny, garance neuplatnění pohledávky pro případ smrti, splátkové prázdniny), kdy byl žalovaný ze strany předchůdce poučen, že se v rámci doplňkových služeb jedná o služby, které nejsou povinné pro získání spotřebitelského úvěru s tím, že pokud si tyto služby žalovaný zvolí, bude mu zápůjčka poskytnuta v hotovosti, v opačném případě se použije bezhotovostní režim. Zároveň si žalovaný ve smlouvě zvolil přistoupení k volitelné službě doplňkové pojištění, kdy pojistné za sjednanou dobu pojištění dosahovalo 1 560 Kč. Celková dlužná částka tedy dosahovala 16176 Kč a RPSN činilo 984,70 %. Za nedílnou součást této smlouvy poté byly označeny Smluvní podmínky uvedené ve formuláři smlouvy. Listina je přitom opatřena podpisem žalovaného a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou. Na dalších stranách tohoto smluvního formuláře jsou poté vytištěny smluvní podmínky, které nejsou opatřeny podpisem žádného z účastníků smlouvy. Zde je upraven postup pro hotovostní splácení a postup při započtení plateb, kdy se platby nejprve započtou dle § 1932 o.z. Dále je zde upraveno, že je smlouva uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne podpisu do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky, zároveň je zde uvedeno poučení o možnosti odstoupení od smlouvy.

6. Z přehledu výše ročních sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR dostupných na internetových stránkách ČNB má soud za prokázané, že v prosinci 2021 dosahovala obvyklá výše úroků u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu s fixací sazby do 1 roku včetně 10,34 % ročně.

7. Dle tabulky umoření uhradil žalovaný žalobkyně v rámci shora specifikované smlouvy dne 13.12.2021 částku 1 400 Kč.

8. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek a přílohy č. 1 této smlouvy má soud za prokázané, že předchůdce uzavřel se žalobkyní dne 21.9.2023 smlouvu, jíž se předchůdce zavázal postoupit své pohledávky za svými klienty, včetně pohledávky za žalovaným z titulu shora specifikované smlouvy, na žalobkyni. Přípisem ze dne 29.9.2023 odeslaným 27.10.2023 byla poté tato skutečnost žalovanému ze strany žalobkyně oznámena, přičemž žalobkyně žalovaného zároveň vyzvala k úhradě daného dluhu (oznámení o postoupení pohledávky, příslušný podací lístek).

9. Podle výzvy ze dne 15.2.2024 a příslušného podacího lístku byla žalovanému žalobkyní zaslána dne 16.2.2024 předžalobní upomínka.

10. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

11. Dne 2.12.2021 žalovaný požádal předchůdce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč, přičemž v žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, má učňovské vzdělání, nevlastní auto, nemá žádnou vyživovací povinnost, pracuje na plný úvazek, jeho průměrný čistý měsíční příjem dosahuje 31558 Kč, nemá žádné jiné úvěry a jeho odhadované měsíční výdaje dosahují 2 500 Kč. Uvedené údaje přitom předchůdci doložil pracovní smlouvou a výplatními páskami.

12. Téhož dne spolu předchůdce a žalovaný uzavřeli smlouvu, jíž předchůdce poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu dané smlouvy částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se mu ji zavázal vrátit ve formě 52 týdenních (sedmidenních) po 312 Kč (první splátka byla splatná 7. den po uzavření smlouvy, následující vždy po dalších 7 dnech), resp. 264 Kč u splátky poslední spolu s dohodnutým poplatkem v celkové výši 4616 Kč. Daný poplatek přitom sestával z úroku 2395 Kč při úrokové sazbě 44% ročně, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a poplatku za doplňkovou službu flexibilní splácení 721 Kč (garance celkové ceny, garance neuplatnění pohledávky pro případ smrti, splátkové prázdniny), kdy byl žalovaný ze strany předchůdce poučen, že se v rámci doplňkových služeb jedná o služby, které nejsou povinné pro získání spotřebitelského úvěru s tím, že pokud si tyto služby žalovaný zvolí, bude mu zápůjčka poskytnuta v hotovosti, v opačném případě se použije bezhotovostní režim. Zároveň si žalovaný ve smlouvě zvolil přistoupení k volitelné službě doplňkové pojištění, kdy pojistné za sjednanou dobu pojištění dosahovalo 1 560 Kč. Celková dlužná částka tedy dosahovala 16176 Kč a RPSN činilo 984,70 %. Listina je přitom opatřena podpisem žalovaného a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou. Na dalších stranách tohoto formuláře jsou pak uvedeny smluvní podmínky, které byly ve smlouvě označeny za její nedílnou součást. Tyto strany daného formuláře však již nejsou podepsány žádnou ze stran.

13. V prosinci r. 2021 dosahovala obvyklá výše úroků u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu s fixací sazby do 1 roku včetně 10,34 % ročně.

14. Dne 13.12.2021 žalovaný v rámci sjednaných splátek uhradil částku 1400 Kč.

15. Dne 21.9.2023 předchůdce uzavřel se žalobkyní smlouvu, jíž se předchůdce zavázal postoupit své pohledávky za svými klienty, včetně pohledávky za žalovaným z titulu shora specifikované smlouvy, na žalobkyni. Žalobkyně přitom oznámila toto postoupení žalovaného přípisem odeslaným dne 27.10.2023.

16. Dne 16.2.2024 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku.

17. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z. ve znění do 4.1.2023 a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 31.12.2023 (dále ZSÚ) s ohledem na datum uzavření předmětné smlouvy.

18. Ust. § 419 o.z. stanoví, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

19. Podle § 2390 o. z. přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

20. Dle § 2392 odst. 1 o.z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

21. Ust. § 1813 o. z. stanoví, že se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ust. § 1815 o. z. uvádí, že se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V § 1813an. o.z. je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranně formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/EHS je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

22. Z § 1813 o.z. tedy vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 o.z.) a zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tedy taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

23. Podle § 1814 písm. f/ o.z. se poté zvláště zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

24. Ust. § 1931 o.z. stanoví, že bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

25. Podle § 1932 odst. 1 a 2 o.z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli a věřitel s tím souhlasí. Je-li dlužníkem spotřebitel, který je v prodlení s plněním dluhu, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na jistinu pohledávky, poté na úroky a nakonec na úroky z prodlení.

26. Dle § 104 ZSÚ a přílohy č. 3 k tomuto zákonu vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

27. Ust. § 106 odst. 1 ZSÚ uvádí, že smlouva o spotřebitelském úvěru musí vždy obsahovat tyto informace: a) druh spotřebitelského úvěru, b) kontaktní údaje smluvních stran, a je-li spotřebitelský úvěr zprostředkován, též kontaktní údaje zprostředkovatele, zejména poštovní adresu pro doručování, telefonní číslo, popřípadě adresu pro doručování elektronické pošty, c) celkovou výši spotřebitelského úvěru a podmínky jeho čerpání, d) dobu trvání spotřebitelského úvěru, není-li to možné, způsob jejího určení, e) určení zboží nebo služby a jejich cenu, která by byla placena bez využití spotřebitelského úvěru, jde-li o spotřebitelský úvěr ve formě odložené platby za zboží nebo službu nebo vázaný spotřebitelský úvěr, f) zápůjční úrokovou sazbu, podmínky upravující použití této sazby a popřípadě údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční zápůjční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu zápůjční úrokové sazby; uplatňují-li se za různých okolností různé zápůjční úrokové sazby, uvádějí se tyto informace o všech zápůjčních úrokových sazbách, g) roční procentní sazbu nákladů na spotřebitelský úvěr, veškeré předpoklady použité pro výpočet této sazby a celkovou částku, kterou má spotřebitel zaplatit, vyjádřenou číselným údajem a vypočtenou k okamžiku předpokládaného uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, h) výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, a popřípadě způsob přiřazování plateb k jednotlivým dlužným částkám s různými úrokovými sazbami pro účely splácení; pokud u spotřebitelského úvěru na bydlení není možné k okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru na bydlení určit výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, uvede poskytovatel podmínky, na nichž výše, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, závisí, i) vyplývá-li ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s pevně stanovenou dobou jeho trvání umoření jistiny spotřebitelského úvěru, informaci o právu obdržet bezplatně výpis z účtu v podobě tabulky umoření uvedené v příloze č. 5 k tomuto zákonu kdykoliv během trvání závazku z takové smlouvy, j) soupis uvádějící doby a podmínky pro splacení úroku a veškeré související opakující se či jednorázové platby, mají-li být tyto platby a úroky splaceny bez umoření jistiny, k) případnou povinnost spotřebitele hradit platby za vedení jednoho nebo více účtů zaznamenávajících platební transakce a čerpání, jejich výši, je-li poskytovateli známa, a podmínky, za nichž lze tyto platby změnit, ledaže je otevření účtu nepovinné, povinnost spotřebitele hradit platby za používání platebních prostředků pro platební transakce i čerpání, jejich výši, je-li poskytovateli známa, a veškeré další platby vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, l) úrokovou sazbu použitelnou v případě opožděných plateb platnou v okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a podmínky pro její úpravu a další důsledky vyplývající z prodlení spotřebitele, m) informaci o případných nákladech na služby notáře či jiných obdobných nákladech a jejich výši, je-li poskytovateli známa, n) požadavek na případné zajištění nebo pojištění, o) informaci o právu na odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení a lhůtě, během níž může být toto právo vykonáno, a dalších podmínkách pro výkon tohoto práva, včetně informace o povinnosti spotřebitele zaplatit čerpanou jistinu a příslušný úrok podle § 118 odst. 4, jakož i o částce úroku splatné za den, p) informaci o právech vyplývajících z § 119 odst. 1 a 3 a podmínkách jejich uplatnění, q) informaci o právu na předčasné splacení spotřebitelského úvěru, o případném právu poskytovatele na náhradu vzniklých nákladů a u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení informaci o způsobu jejich stanovení, r) informaci o způsobu ukončení smluvního vztahu, s) informaci o možnosti mimosoudního řešení spotřebitelských sporů prostřednictvím finančního arbitra, t) označení příslušného orgánu dohledu a u) informaci o tom, zda případné použití kapitálu vytvořeného platbami spotřebitele namísto splácení spotřebitelského úvěru povede k úplnému splacení spotřebitelského úvěru.

28. Dle § 122 odst. 1-4 ZSÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

29. Ust. § 588 o. z. uvádí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

30. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

31. Dle § 1792 odst. 1 a 2 o.z. plyne-li ze smlouvy povinnost stran poskytnout a přijmout plnění za úplatu, aniž je ujednána její výše, či způsob, jakým bude tato výše určena, platí, že úplata byla ujednána ve výši obvyklé v době a v místě uzavření smlouvy. Nepodaří-li se takto výši úplaty určit, určí ji soud s přihlédnutím k obsahu smlouvy, povaze plnění a zvyklostem. Byla-li úplata ujednána v rozporu s právními předpisy o cenách, platí za ujednanou ta, která je podle těchto předpisů přípustná.

32. Ust. § 1932 odst. 1 o. z. stanoví, že má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli.

33. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

34. Dle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 o.z.).

35. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

36. Ust. § 1970 o.z. poté stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

37. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že spolu žalovaný v pozici vydlužitele a předchůdce v pozici zapůjčitele platně uzavřeli smlouvu o zápůjčce (soud má za to, že před uzavřením dané smlouvy byla ze strany předchůdce řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného), když předchůdce žalovanému poskytl 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal předchůdci vrátit formou splátek spolu s poplatkem ve výši 16 176 Kč. Žalovaný však na tuto zápůjčku uhradil toliko 1400 Kč, žalobkyně, na níž daná pohledávka přešla, a je tedy ve věci aktivně legitimována, když spolu předchůdce se žalobkyní uzavřeli platnou a účinnou smlouvu o postoupení této pohledávky předchůdce za žalovaným na žalobkyni, má tedy právo na úhradu zbývající části jistiny ve výši 8600 Kč (splátky hrazené žalovaným přitom byly ze strany soudu započteny v souladu s §1932 odst. 2 o.z. a dohodou stran na jistinu).

38. K jinému závěru však soud dospěl v rámci sjednaného poplatku. Strany se dohodly, že se skládá z úroku ve výši 44 % ročně kapitalizovaného za dobu řádného splácení, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru, poplatku za flexibilní splácení, kdy dosahoval celkem 4616 Kč. Co se týče poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč má soud za to, že je dané ujednání platné, proto má žalobkyně na jeho úhradu právo.

39. Z provedeného dokazování má pak soud za prokázané, že se žalovaný předmětnou smlouvou zavázal vrátit danou jistinu mimo jiné spolu s úrokem ve výši 44 % ročně (za dobu platnosti smlouvy byl kapitalizován na částku 3 570 Kč). Takováto výše úroků je však dle názoru soudu zjevně proti dobrým mravům, když představuje úrok, který podstatně (cca 4krát) převyšuje sazbu úroků ze spotřebitelských úvěrů, která v době uzavření smlouvy činila podle ARAD, statistiky České národní banky 10,34 % ročně (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.2.2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Soud proto dospěl k závěru, že je toto ujednání o výši úroku obsažené v předmětné smlouvě absolutně neplatné podle § 588 o. z. Protože však důvod neplatnosti tkví jen v nezákonném určení výše úroku, tedy v ujednání, které je oddělitelné od smlouvy, přičemž strany projevily ve smlouvě vůli sjednat si smlouvu o zápůjčce včetně úroku a z dokazování nevyšlo najevo ničeho o tom, že by danou smlouvu strany neuzavřely, rozpoznaly-li by neplatnost včas, změnil soud podle § 577 o. z. výši úroku tak, aby odpovídala spravedlivému uspořádání vztahu mezi účastníky (analogicky srovnej např. rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 16.5.2022, č.j. 27 Co 71/2022-108), kdy má soud za to, že je s ohledem na výše uvedené na místě vycházet z úroku odpovídajícímu svou výší sazbě České národní banky v době uzavření smlouvy. Žalobkyně má tedy právo na úhradu úroku ve výši 10,34 % ročně od data poskytnutí do zaplacení, když je uvedené plně souladné i s § 122 ZSÚ. Soud proto žalobkyni přiznal úrok ve výši 10,84 % ročně z jistiny od poskytnutí dané částky do zaplacení (893,90 Kč za dobu od 2.12.2021 do 1.12.2022 a 730,80 Kč od 2.12.2022 do 27.9.2023).

40. Sjednání doplňkové služby Flexibilní splácení považuje soud rovněž za rozporné s dobrými mravy. Soud má totiž za to, že se fakticky jedná o neoddělitelnou součást předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru, jíž předchůdce fakticky obchází úpravu ZSÚ týkající se přiměřenosti sjednaných plnění za poskytnutí úvěru, a neúměrně tak násobí platby související s prodlením žalovaného, kdy se svůj čistý zisk snaží včlenit do nepovinné „doplňkové služby“, avšak k jejímu uzavření spotřebitele motivuje, přičemž tento svůj záměr fakticky „maskuje“ za pomoc žalovanému pro případ různých nenadálých životních a finančních situací. Samotná doplňková služba flexibilního splácení je službou, jíž má být jednak garantována celková cena, tato garance však nemá podle soudu žádné opodstatnění, když je „celková cena“ bez dalšího obsažena ve smluvních ujednáních stran, dále garance splátkových prázdnin a garance neuplatnění pro případ smrti. Předchůdce tak fakticky poskytuje žalovanému určitou „záruku“, že nebude uplatňovat danou pohledávku pro případ nenadálých okolností, kdy žalovaný nebude sto splátky hradit, fakticky se tak jedná o určité „pojištění,“ které však předchůdce není oprávněn poskytovat, resp. uvedené nebylo tvrzeno, ani doloženo – uvedené je poté o to markantnější, když následně žalovaný využil další předchůdcem „nabízenou doplňkovou službu“ v podobě pojištění, které se ale fakticky z podstatné části kryje s výše uvedenou „zárukou“. Nadto je pak toto ujednání dle názoru soudu neplatné pro neurčitost, když je uvedeno, že se jedná o odměnu za flexibilní splácení, kde jsou zahrnuty splátkové prázdniny apod., ve smlouvě však zcela absentuje ujednání týkající se konkrétních podmínek jejich uplatnění apod. Podle soudu tak lze uzavřít, že předchůdce při uzavírání smlouvy jednal v tomto bodu nepoctivě, zneužil svého silnějšího postavení a jednal v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s požadavky na ochranu spotřebitele. Dané ujednání proto soud považuje za absolutně neplatné.

41. Vzhledem k tomu, že se poté žalovaný ocitl v prodlení s plněním, má žalobkyně právo rovněž na úrok z prodlení od prvního dne, kdy se žalovaný ocitl v prodlení s plněním jednotlivých splátek ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž však žalobkyně tento úrok požadovala až z celkové dlužné jistiny (o čemž svědčí ona kapitalizace právě z celé dlužné jistiny), ovšem od chybného data, kdy s ohledem na uvedené požadovala úrok z prodlení toliko ve výši 8,5 % ročně. Soud proto žalobkyni přiznal tento úrok z prodlení až od prvního dne prodlení žalovaného s plněním celé dlužné částky (tj. od 2.12.2022) v žalobkyní požadované výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny, což je rovněž plně v souladu s § 122 ZSÚ a ve zbytku žalobu zamítl.

42. S ohledem na vše výše uvedené soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni jistinu a poplatek 10 993,90 Kč, kapitalizovaný úrok 730,80 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 600,80 Kč, úrok ve výši 8,5 % od 28.9.2023 do zaplacení z jistiny a úrok z prodlení od 28.9.2023 do zaplacení ve výši 10,34 % ročně z jistiny (výrok I) a ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok II).

43. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy měla žalobkyně ve věci přibližně 73,70 % úspěch a žalovaný přibližně 26,30 % úspěch. Soud tedy žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 47,40 % z částky, na kterou by měla nárok v případě plného úspěchu ve věci. V daném případě se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč (viz výše) a náklady za zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle § 14b této vyhlášky. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 900 Kč za 3 úkony (převzetí věci, návrh, předžalobní upomínka) dle §11 písm. a/, d/ a §14b odst. 1 bod 3/ vyhl. č. 177/1996 Sb. a ve výši 1 660 Kč za jeden úkon právní služby (účast u jednání) dle §6, §7 bod 5 a § 11 odst. 2 písm. g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§14b odst. 5 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb.) a za 1 úkon po 300 Kč (§13 odst. 3 téže vyhlášky). Odměna zástupci byla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., při sazbě 21 % tedy o 663,60 Kč, když zástupce žalobkyně řádně doložil, že je plátcem DPH. Celkově tak žalobkyni vznikly náklady ve výši 4623,60 Kč a soud jí přiznal jejich náhradu ve výši 2191,60 Kč (47,40 %) odpovídající poměru jejího úspěchu ve věci. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu těchto nákladů k rukám zástupce žalobkyně.

44. Lhůta k úhradě tímto rozhodnutím přisouzených částek byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení