18 C 442/2024 - 57

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] trvale bytem [Adresa žalované] o zaplacení 16 692 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení 13 592 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 579,3 Kč s úrokem 830,97 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 754,63 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 6 534,87 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 16 692 Kč s příslušenstvím v podobě běžného úroku a úroku z prodlení s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr a smluvní pokutu. Tvrdila, že spolu žalovaná a právní předchůdce žalobkyně, spol. [právnická osoba]. (dále předchůdce), po řádném posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany předchůdce (předchůdce přitom vycházel z informací od žalované, předložených dokladů a z nahlédnutí do veřejných registrů NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku, přičemž co se týče výdajů žalované vycházel z výpisu z bankovního účtu žalované), uzavřeli dne 26.1.2022 smlouvu o úvěru, jejíž nedílnou součástí byl předpis splátek. Na jejím základě předchůdce žalované poskytl v hotovosti 10 000 Kč a žalovaná se je zavázala předchůdci vrátit formou 14 měsíčních splátek po 1 328 Kč do 26.3.2023 spolu s úrokem 507 Kč (8% ročně), poplatkem za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 4 900 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 385 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 1 800 Kč. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, když uhradila toliko 6 900 Kč, čímž předchůdci vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení a smluvní pokuty. Ke dni 29.5.2024 poté předchůdce postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek tuto svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, která tak po žalované požaduje zaplacení dlužné jistiny 6 534,87 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 219,76 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 2 890 Kč, poplatku za administrativní činnost 890,23 Kč, poplatku za hotovostní inkaso 1 157,14 Kč, smluvní pokuty 5 000 Kč, úroku ve výši 8 % ročně kapitalizovaného za dobu od 27.3.2023 do 22.4.2024 ve výši 830,97 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného od prodlení do 22.4.2024 ve výši 1 579,30 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z 6 534,87 Kč od 23.4.2024 do zaplacení a úroku z prodlení z 6 754,63 Kč (jistina + úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru) od 23.4.2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřila. K jednání soudu se žalovaná bez omluvy nedostavila, o odročení nepožádala. Předvolání k jednání jí bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez její přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:

4. Dle žádosti o úvěr z čl. 47, poštovních poukázek k rodičovskému příspěvku a invalidnímu důchodu, čestného prohlášení matky žalované co do výše nákladů na bydlení, výpisu z katastru nemovitostí a čestného prohlášení žalované žalovaná dne 26.1.2022 požádala předchůdce o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč, kdy uvedla, že je invalidní důchodkyní, žije u rodičů, má jednu vyživovací povinnost, je svobodná a její příjem z důchodu a rodičovského příspěvku dosahuje 14 553 Kč měsíčně, z čehož měsíčně hradí bydlení a energie 1 000 Kč, dopravu, jídlo a osobní náklady 6 320 Kč, spoření 500 Kč a srážky/výživné 200 Kč, přičemž nemá žádné jiné závazky. Uvedené pak bylo doloženo rozhodnutími o přiznání invalidního důchodu a rodičovského příspěvku, poštovními poukázkami k rodičovskému příspěvku a invalidnímu důchodu, čestným prohlášením matky žalované co do výše nákladů na bydlení, výpisem z katastru nemovitostí a čestným prohlášením žalované.

5. Z listiny označené jako smlouva o úvěru z čl. 30 má soud za prokázané, že spolu předchůdce v pozici věřitele a žalovaná v pozici dlužníka dne 26.1.2022 uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdce poskytl žalované při podpisu této smlouvy částku ve výši 10 000 Kč v hotovosti a žalovaná se mu ji zavázala vrátit ve formě 14 měsíčních splátek po 1 328 Kč spolu s úrokem 507 Kč při úrokové sazbě 8% ročně při RPSN 272,44 %, poplatkem za poskytnutí úvěru 4 900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 1 385 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 1 800 Kč – co do nároku na hotovostní inkaso přitom bylo mezi stranami sjednáno, že vzniká v den každého výběru splátky v bydlišti dlužníka. Pro případ prodlení dlužníka pak bylo mezi stranami sjednáno právo věřitele na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % za každý den prodlení z částky, ohledně níž je v prodlení. Nedílnou součástí této smlouvy byl předpis splátek v rámci přílohy 1, z něhož plyne, že jsou jednotlivé splátky složené z úhrad všech poplatků, nákladů a jistiny.

6. Podle výpisu ze shora uvedené smlouvy uhradila žalovaná na danou smlouvu dne 27.1.2022 částku 1 400 Kč, dne 25.2.2022 částku 1 500 Kč, dne 15.4.2022 částku 500 Kč, dne 16.8.2022 částku 1 000 Kč, dne 16.9.2022 částku 1 000 Kč, dne 23.10.2022 částku 500 Kč a dne 11.9.2023 částku 1 000 Kč, dále již neuhradila ničeho, celkem tedy uhradila 6 900 Kč.

7. Z listiny označené jako Tato smlouva o postoupení pohledávek, z potvrzení o zaplacení kupní ceny a přílohy č. 1 této smlouvy plyne, že předchůdce uzavřel se žalobkyní dne 20.5.2024 smlouvu, na jejímž základě předchůdce postoupil své pohledávky za svými klienty, včetně pohledávky za žalovanou z titulu shora specifikované smlouvy, na žalobkyni.

8. Dle přípisu ze dne 14.6.2024 vystavila žalobkyně na jméno žalované oznámení shora uvedeného postoupení.

9. Podle výzvy ze dne 10.9.2024 a příslušného podacího lístku byla žalované žalobkyní zaslána téhož dne v této věci předžalobní upomínka.

10. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

11. Žalovaná dne 26.1.2022 požádala předchůdce o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč, kdy uvedla, že je invalidní důchodkyní, žije u rodičů, má jednu vyživovací povinnost, je svobodná a její příjem z důchodu a rodičovského příspěvku dosahuje 14 553 Kč měsíčně, z čehož měsíčně hradí bydlení a energie 1 000 Kč, dopravu, jídlo a osobní náklady 6 320 Kč, spoření 500 Kč a srážky/výživné 200 Kč, přičemž nemá žádné jiné závazky. Uvedené pak bylo doloženo rozhodnutími o přiznání invalidního důchodu a rodičovského příspěvku, poštovními poukázkami k rodičovskému příspěvku a invalidnímu důchodu, čestným prohlášením matky žalované co do výše nákladů na bydlení, výpisem z katastru nemovitostí a čestným prohlášením žalované.

12. Předchůdce v pozici věřitele a žalovaná v pozici dlužníka spolu dne 26.1.2022 uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdce poskytl žalované při podpisu této smlouvy částku ve výši 10 000 Kč v hotovosti a žalovaná se mu ji zavázala vrátit ve formě 14 měsíčních splátek po 1 328 Kč spolu s úrokem 507 Kč při úrokové sazbě 8% ročně při RPSN 272,44 %, poplatkem za poskytnutí úvěru 4 900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 1 385 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 1 800 Kč – co do nároku na hotovostní inkaso přitom bylo mezi stranami sjednáno, že vzniká v den každého výběru splátky v bydlišti dlužníka. Pro případ prodlení dlužníka pak bylo mezi stranami sjednáno právo věřitele na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % za každý den prodlení z částky, ohledně níž je v prodlení. Nedílnou součástí této smlouvy byl předpis splátek v rámci přílohy 1, z něhož plyne, že jsou jednotlivé splátky složené z úhrad všech poplatků, nákladů a jistiny. Žalovaná v rámci této smlouvy uhradila celkem 6 900 Kč.

13. Dne 20.5.2024 předchůdce uzavřel se žalobkyní smlouvu, na jejímž základě předchůdce postoupil své pohledávky za svými klienty, včetně pohledávky za žalovanou z titulu shora specifikované smlouvy, na žalobkyni, která dne 14.6.2024 o této skutečnosti sestavila na jméno žalované oznámení.

14. Dne 10.9.2024 žalobkyně zaslána žalované v této věci předžalobní upomínku.

15. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ).

16. Ust. § 419 o.z. stanoví, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

17. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Ust. § 1813 o. z. stanoví, že se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ust. § 1815 o. z. uvádí, že se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V § 1813an. o.z. je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranně formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/EHS je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

19. Z § 1813 o.z. tedy vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 o.z.) a zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tedy taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

20. Podle § 1814 písm. f/ o.z. se poté zvláště zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

21. Ust. § 1931 o.z. stanoví, že bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

22. Podle § 1932 odst. 1 a 2 o.z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli a věřitel s tím souhlasí. Je-li dlužníkem spotřebitel, který je v prodlení s plněním dluhu, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na jistinu pohledávky, poté na úroky a nakonec na úroky z prodlení.

23. Dle § 84 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

24. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Dle § 104 ZSÚ a přílohy č. 3 k tomuto zákonu vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

26. Ust. § 106 odst. 1 ZSÚ uvádí, že smlouva o spotřebitelském úvěru musí vždy obsahovat tyto informace: a) druh spotřebitelského úvěru, b) kontaktní údaje smluvních stran, a je-li spotřebitelský úvěr zprostředkován, též kontaktní údaje zprostředkovatele, zejména poštovní adresu pro doručování, telefonní číslo, popřípadě adresu pro doručování elektronické pošty, c) celkovou výši spotřebitelského úvěru a podmínky jeho čerpání, d) dobu trvání spotřebitelského úvěru, není-li to možné, způsob jejího určení, e) určení zboží nebo služby a jejich cenu, která by byla placena bez využití spotřebitelského úvěru, jde-li o spotřebitelský úvěr ve formě odložené platby za zboží nebo službu nebo vázaný spotřebitelský úvěr, f) zápůjční úrokovou sazbu, podmínky upravující použití této sazby a popřípadě údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční zápůjční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu zápůjční úrokové sazby; uplatňují-li se za různých okolností různé zápůjční úrokové sazby, uvádějí se tyto informace o všech zápůjčních úrokových sazbách, g) roční procentní sazbu nákladů na spotřebitelský úvěr, veškeré předpoklady použité pro výpočet této sazby a celkovou částku, kterou má spotřebitel zaplatit, vyjádřenou číselným údajem a vypočtenou k okamžiku předpokládaného uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, h) výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, a popřípadě způsob přiřazování plateb k jednotlivým dlužným částkám s různými úrokovými sazbami pro účely splácení; pokud u spotřebitelského úvěru na bydlení není možné k okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru na bydlení určit výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, uvede poskytovatel podmínky, na nichž výše, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, závisí, i) vyplývá-li ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s pevně stanovenou dobou jeho trvání umoření jistiny spotřebitelského úvěru, informaci o právu obdržet bezplatně výpis z účtu v podobě tabulky umoření uvedené v příloze č. 5 k tomuto zákonu kdykoliv během trvání závazku z takové smlouvy, j) soupis uvádějící doby a podmínky pro splacení úroku a veškeré související opakující se či jednorázové platby, mají-li být tyto platby a úroky splaceny bez umoření jistiny, k) případnou povinnost spotřebitele hradit platby za vedení jednoho nebo více účtů zaznamenávajících platební transakce a čerpání, jejich výši, je-li poskytovateli známa, a podmínky, za nichž lze tyto platby změnit, ledaže je otevření účtu nepovinné, povinnost spotřebitele hradit platby za používání platebních prostředků pro platební transakce i čerpání, jejich výši, je-li poskytovateli známa, a veškeré další platby vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, l) úrokovou sazbu použitelnou v případě opožděných plateb platnou v okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a podmínky pro její úpravu a další důsledky vyplývající z prodlení spotřebitele, m) informaci o případných nákladech na služby notáře či jiných obdobných nákladech a jejich výši, je-li poskytovateli známa, n) požadavek na případné zajištění nebo pojištění, o) informaci o právu na odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení a lhůtě, během níž může být toto právo vykonáno, a dalších podmínkách pro výkon tohoto práva, včetně informace o povinnosti spotřebitele zaplatit čerpanou jistinu a příslušný úrok podle § 118 odst. 4, jakož i o částce úroku splatné za den, p) informaci o právech vyplývajících z § 119 odst. 1 a 3 a podmínkách jejich uplatnění, q) informaci o právu na předčasné splacení spotřebitelského úvěru, o případném právu poskytovatele na náhradu vzniklých nákladů a u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení informaci o způsobu jejich stanovení, r) informaci o způsobu ukončení smluvního vztahu, s) informaci o možnosti mimosoudního řešení spotřebitelských sporů prostřednictvím finančního arbitra, t) označení příslušného orgánu dohledu a u) informaci o tom, zda případné použití kapitálu vytvořeného platbami spotřebitele namísto splácení spotřebitelského úvěru povede k úplnému splacení spotřebitelského úvěru.

27. Dle § 122 odst. 1-4 ZSÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

28. Ust. § 588 o. z. uvádí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. Dle § 1792 odst. 1 a 2 o.z. plyne-li ze smlouvy povinnost stran poskytnout a přijmout plnění za úplatu, aniž je ujednána její výše, či způsob, jakým bude tato výše určena, platí, že úplata byla ujednána ve výši obvyklé v době a v místě uzavření smlouvy. Nepodaří-li se takto výši úplaty určit, určí ji soud s přihlédnutím k obsahu smlouvy, povaze plnění a zvyklostem. Byla-li úplata ujednána v rozporu s právními předpisy o cenách, platí za ujednanou ta, která je podle těchto předpisů přípustná.

30. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

31. Dle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 o.z.).

32. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

33. Ust. § 1970 o.z. poté stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

34. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně.

35. Žalobkyně se domáhala daného plnění po žalované z titulu smlouvy u úvěru, která byla mezi jejím právním předchůdcem a žalovanou uzavřena dne 26.1.2022. V řízení přitom bylo prokázáno, že předchůdce poskytl žalované v pozici spotřebitele na základě dané smlouvy 10 000 Kč. Vzhledem k tomu, že však předchůdce poskytoval žalované tuto částku právě v pozici spotřebitele v rámci poskytnutí spotřebitelského úvěru, měl zákonnou povinnost před vlastním uzavřením dané smlouvy zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. NS přitom k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde žalobkyni), aby dlužníka - spotřebitele (zde žalovaného) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle NS neplatná. I NSS v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle NSS ČOI v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý NSS přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále též „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

36. Je tedy třeba zdůraznit, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Věřitel je tak povinen úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 86 odst. 1 vyžaduje též spolehlivost informací a předpokládá, že splněny budou všechny kvality informací v ustanovení uvedené. Informace o příjmech a výdajích spotřebitele, které nejsou doloženy, mohou jen stěží být spolehlivé. Povinnost porovnání příjmů a výdajů žadatele o úvěr přitom nelze mít za splněnou ani posouzením žadatelovy úvěrové historie, zjišťované obvykle nahlédnutím do evidence exekucí či nebankovního registru dlužníků. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je tedy v rámci posuzování úvěruschopnosti pro spotřebitele nepochybně důležité, nemůže však nahradit zákonem vyžadované porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, ani nemá bez dalšího větší váhu než takové porovnání (srov. např. rozsudek NS ze dne 31. 1. 2024, č. j. 6 As 8/2023-57).

37. Žalobkyně v této věci tvrdila, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalované předchůdce vycházel z informací získaných od žalované a z registrů SOLUS, NRKI, BRKI a insolvenčního rejstříku, zcela zde však absentuje tvrzení o tom, kdy byly lustrace provedeny a s jakým výsledkem dané lustrace byly. Nadto pak v žalovanou poskytnutých informacích absentuje bližší popis jejích majetkových poměrů. Konečně žalobkyně tvrdila, že co se týče výdajů žalované vycházela z výpisů z bankovních účtů žalované, ani v tomto bodě však řádně netvrdila, o jaké výpisy se jedná, za jaké období byly a jaká zjištění z nich předchůdce učinil. Žalobkyně tak podle soudu v této věci řádně netvrdila, ani neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením dané smlouvy o úvěru, když netvrdila shora uvedené, ani shora uvedené ničím nedoložila (např. doklady o výdajích žalované, výpisy z daných registrů, výsledkem posouzení apod.).

38. Ze shora uvedeného je tak zřejmé, že posuzování schopnosti žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr ze strany předchůdce nebylo dostatečné, resp. splnění této zákonné povinnosti žalobkyně řádně i přes poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. netvrdila, ani neprokázala, neunesla tak v tomto bodu břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní. Z toho důvodu nelze předmětnou smlouvu hodnotit jinak než jako smlouvu absolutně neplatnou (srov. např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 či nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20). S ohledem na výše uvedené tak nejsou strany povinné si na základě tohoto právního titulu v podobě absolutně neplatné smlouvy o úvěru ničeho plnit.

39. Na druhou stranu však bylo v řízení prokázáno, jak je uvedeno výše, že předchůdce poskytl na základě této neplatné smlouvy žalované plnění ve výši 10 000 Kč, čímž se na její úkor žalovaná bezdůvodně obohatila (došlo k poskytnutí plnění bez právního důvodu), a je tak povinna toto obohacení žalobkyni, na níž byla tato pohledávka předchůdce za žalovanou řádně postoupena, takže je ve věci aktivně legitimována, vydat, přičemž doposud bylo vydáno toliko 6 900 Kč, k vydání tak zbývá 3 100 Kč. Soud proto ve věci rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II). Lhůta k úhradě pak byla ze strany soudu žalované stanovena v souladu s § 160 o.s.ř. v základní pariční lhůtě, když má soud za to, že se jedná o lhůtu přiměřenou s ohledem na skutečnost, že se žalovaná takto obohatila v r. 2022 a k jeho vydání byla ze strany žalobkyně vyzvána v rámci předžalobní výzvy již v září r. 2024.

40. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když měla žalovaná ve věci převažující úspěch ve věci, měla by tedy právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, žádné náklady jí však nevznikly (výrok III).

Poučení