18 C 48/2023 - 194

Rubrum

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Skalkou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/1] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o určení, že pozůstalá manželka je dědicem ze závěti takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobkyně je dědicem ze závěti datované [datum] sepsané [jméno FO], narozeným [datum] a zemřelým [datum].

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 23 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Vsetíně na náhradě znalečného 6 487 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala určení, že je dědicem ze závěti datované dne [datum] sepsané jejím manželem [jméno FO] (dále jen „zůstavitel“). K podání této žaloby byla žalobkyně odkázána notářkou projednávající pozůstalost po zůstaviteli podle § 170 z. ř. s., a to ohledně listiny datované [datum], která je v zápatí označena jako předčasná závěť (dále jen „sporná listina“).

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu, protože sporná listina není vlastnoručně psanou závětí, ale pouhým soupisem, z něhož nelze dovodit jakýkoliv projev vůle k pořízení pro případ smrti. Žalovaný dále zpochybnil pravost sporné listiny.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z lékařských zpráv soud zjistil, že zůstavitel byl [podezřelý výraz] od [datum] do [datum] ve [Anonymizováno] [podezřelý výraz] [adresa], a to v souvislosti s [Anonymizováno] [Anonymizováno].

5. Z dědického spisu sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že zůstavitel zemřel dne [datum], přičemž byl společníkem [právnická osoba]. a vlastníkem nemovitostí na LV č. [hodnota] v k.ú [adresa], a to mj. domu č.p. [Anonymizováno] a dále domu bez čp/če (který je součástí pozemku parc. č. st. [Anonymizováno]). Žalobkyně byla manželkou zůstavitele a žalovaný jeho synem. Dne [datum] proběhlo předběžné šetření s žalobkyní, přičemž v protokolu je uvedeno, že žalobkyně prohlásila, že zůstavitel nepořídil žádné pořízení pro případ smrti. Žalobkyně v průběhu pozůstalostního řízení navrhovala uzavření dědické dohody s žalovaným. Žalobkyně byla následně vyzvána k doložení originálu případné závěti a tato byla doložena [datum]. Z úředního záznamu ze dne [datum] vyplývá, že pracovnice notářky zaprotokolovala při předběžném šetření, že zůstavitel žádné pořízení pro případ smrti nezanechal, a to s ohledem na sdělení žalobkyně. Žalovaný spornou listinu v řízení zpochybnil a notářka následně dospěla k závěru, že se o závěť nejedná. Žalobkyně byla proto notářkou odkázána, aby proti žalovanému podala žalobu o určení, že je dědičkou ze sporné listiny jako závěti, přičemž toto usnesení bylo žalobkyni doručeno [datum] a žaloba byla u zdejšího soudu podána [datum].

6. Z obsahu sporné listiny soud zjistil, že je sepsána celá rukou a je datována dne [datum] a je zde mimo jiné uvedeno: „[Anonymizováno] - [Anonymizováno]“ a „[Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] – [Anonymizováno] – [Anonymizováno]/[Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[právnická osoba] zápatí je dále uvedeno „Předčasná závět“ a je zde umístěn vlastnoruční podpis.

7. Z potvrzení o odeslání soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] dopis, přičemž mělo jít o návrh dědické dohody.

8. Z elektronické komunikace soud zjistil, že v období od února do května 2022 probíhala mezi [jméno FO] a žalovaným vzájemná komunikace ohledně průběhu pozůstalostního řízení a sporných aktiv, přičemž součástí zprávy z [datum] je i fotka části sporné listiny.

9. Ze znaleckého posudku soud zjistil, že znalec učinil tři kladné dílčí závěry, a to že části textu sporné listiny vyhotovené neobtahovaným písmem napsal zůstavitel, dále že podpis ve znění „[Anonymizováno] [jméno FO]“ na sporné listině je pravým podpisem zůstavitele a také že je pravděpodobnější, že zůstavitel napsal také části textu v horní polovině sporné listiny vyhotovené obtahovaným písmem než to, že by je nenapsal. Tyto své závěry znalec podrobně odůvodnil jak v písemném vyhotovení znaleckého posudku, tak následně při svém výslechu, přičemž na tyto odborné závěry soud odkazuje. K námitkám žalovaného ohledně třetího dílčího závěru srov. argumentaci níže.

10. Z e-mailu [tituly před jménem] [Anonymizováno] soud zjistil, že [tituly před jménem] [Anonymizováno] uvádí, že posudek je obsáhlý a kvalitní a s většinou jeho závěrů souhlasí. [tituly před jménem] [Anonymizováno] dále polemizuje se závěrem ohledně obtahované části textu, neboť podle něj by byl možný i závěr, že je text nezpracovatelný, nicméně sám uvádí, že v daném případě by asi neměl argumenty, jak nalezené shody u obtaženého písma zpochybnit.

11. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že se zůstavitelem byli sousedi. V neděli dopoledne 13. února přiběhla vnučka pana [jméno FO], že se nemůže zvednout z WC. Posadili ho na sedačku a on říkal, že už je konec. Zůstavitel zavolal vnučku, ať mu donese kabelku, ona ji donesla a on z ní vytáhl papír a dal ho žalobkyni s tím, že tady to má a ať se nehádají. Svědek potvrdil, že šlo o listinu na č. l.

7. Otázku závěti s ním zůstavitel nikdy neřešil. Ta nemoc přišla velmi rychle, do té doby byl v dobrém stavu. Označením [Anonymizováno] podle svědka zůstavitel myslel žalobkyni a označením [Anonymizováno] myslel žalovaného. Zůstavitel s sebou peníze nenosil ani je většinou neměl doma, neměl ani bankovní účet. Když měl něco důležitého vyřídit, vždy se chodil radit, býval v tomhle opatrný. S žalobkyní jsou sousedi a kamarádi. Počítač svědek má, ale moc s ním neumí. Jeho prohlášení na č. l. 40 sepsal zmocněnec žalobkyně, byl u toho, když to společně sepisovali. Žalobkyně si pamatuje věci dobře.

12. Z výslechu [jméno FO] soud zjistil, že byla u předání závěti, bylo to v neděli dopoledne v únoru 2022. Byla v pokoji, když ji zavolala žalobkyně, že děda sedí na záchodě a nemůže se zvednout. Zavolala souseda [jméno FO], on přišel a pomohl dědu přesunout do obýváku. Po chvíli ji znova zavolal děda, ať mu donese tašku z ložnice a ať je u toho i žalobkyně. Vytáhl nějaký papír a dal ho žalobkyni a řekl babi, tady máš závěť, já už se necítím dobře a s žalovaným se nehádejte. Až odešel soused, šla za babičkou, ať jí závěť ukáže. Jde o listinu na č. l.

7. Označení [Anonymizováno] a [Anonymizováno] znamená žalovaný a žalobkyně, zůstavitel je takto vždycky označoval. Když měl zůstavitel něco podepsat, býval opatrný, chodil se ptát. Podle svědkyně by děda závěť nějak na zkoušku nesepisoval. Vztah s žalobkyní má dobrý, vyrůstala s ní. Na počítači umí, to její prohlášení si sepisovala na počítači, byl u toho zmocněnec žalobkyně. Děda nikdy nic nepodepsal jen tak. Žalobkyně má dobrou paměť. Listinu na č. l. 40 sepisoval zmocněnec žalobkyně, pan [jméno FO] u toho byl a říkal mu, co má psát. Obě listiny (č. l. 40, 41) byly psány ve stejný den.

13. Z výslechu [jméno FO] soud zjistil, že u sepsání nebo předání závěti nebyl, byl tam až den poté v pondělí, protože mu volala žalobkyně, že zůstavitel je už na tom špatně, tak si vzal volno. V pondělí mu žalobkyně řekla, že jí předal závěť, on si ji přečetl a jde o listinu na č. l.

7. Když zůstavitel někoho označil jako [Anonymizováno] a [Anonymizováno], myslel tím žalovaného a žalobkyni, takto jim vždycky říkal. Nikdy nebyl u toho, že by zůstavitel mluvil o závěti. Jediné, u čeho byl, bylo to, že když zůstavitele odváželi do nemocnice v to pondělí, tak řekl, ať se nehádají. Co se týče přístupu zůstavitele, bezhlavě nic nepodepisoval ani nesepisoval, když si nebyl jistý, raději se zeptal.

14. Z výslechu [jméno FO] soud zjistil, že pomáhal zůstavitele přemístit do obýváku, ale pak odešel. U toho, kdy měla být předána závěť, nebyl. Osobně byl u toho, když zůstavitele nakládali do sanitky následující den, tj. v pondělí, kdy zůstavitel řekl, že ho syn zklamal a ať se žalobkyně s žalovaným nehádají. Tu listinu mu žalobkyně ukázala už v tu neděli, stejně jako panu [jméno FO], když šli ven si vypít kávu. Jde o listinu na č. l.

7. Označením [Anonymizováno] a [Anonymizováno] zůstavitel myslel žalovaného a žalobkyni, vždycky je takto označoval. V březnu proběhlo jednání u notářky, šel tam s žalobkyní. Jednání vedla [právnická osoba], která jej od jednání vyhodila. Co se dělo na jednání ví pouze od žalobkyně. Ta mu řekla, že závěť předložila, paní [Anonymizováno] si nebyla jistá a zavolala notářku, která řekla, že pro ni to závěť není a že o tom musí rozhodnout soud. Následně se radili s právníkem a sepsali návrh dohody, který se ale ztratil. Následně jej předložili znovu a dál jednali v rámci dědického řízení. Znal zůstavitele 35 let, byl velmi opatrný, podle svědka to myslel 100 % vážně.

15. K námitce žalovaného týkající se věrohodnosti svědků soud uvádí, že sice jde o rodinné příslušníky a souseda žalobkyně, nicméně to bez dalšího nezakládá důvod k paušálnímu závěru o jejich nevěrohodnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 21 Cdo 1215/2021). Žalovaný zpochybnil věrohodnost všech svědků v podstatě paušálně s odkazem na jejich vztah s žalobkyní. Pokud žalovaný dále namítá zásadní rozpor u prohlášení a následné výpovědi svědka [jméno FO], aniž by uvedl, o co konkrétně má jít, tak žádný zásadní rozpor soud neshledal. Navíc u této osoby jde pouze o souseda, a to bez dalších konkrétních okolností, které žalovaný netvrdil, důvod k pochybnosti nezakládá. Soud u svědků [jméno FO] a [jméno FO] navíc vychází z jejich výpovědi podané před soudem, a nikoli z doložených prohlášení, a to s ohledem na zásadu přímosti dokazování. I při zohlednění vztahu svědků k žalobkyni soud dospěl k závěru, že tato okolnost není důvodem, pro který by z jejich výpovědí nemohl vůbec vyjít, přičemž soud zohlednil i to, že žalovaný tuto svou námitku blíže nerozvedl dalšími konkrétními skutečnosti a že výpovědi všech svědků si vzájemně neodporují. Snížená důkazní hodnota by sice mohla být dána u svědka [jméno FO], který zároveň vystupuje jako zástupce žalobkyně, nicméně podstatnou okolností, kterou soud zjišťoval, byly okolnosti předání sporné listiny žalobkyni. K dané otázce se pak vyjádřili svědci [jméno FO] a [jméno FO], protože ostatní svědci nebyli tomuto okamžiku přítomni. Soud proto neshledal žádný relevantní důvod, pro který by nemohl skutečnosti zjištěné z výpovědí svědků zohlednit. Pro úplnost soud dodává, že všichni svědci vypovídali pod hrozbou trestní odpovědnosti pro případ podání křivé výpovědi.

16. Pokud žalovaný (až po koncentraci řízení) navrhl výslech svědkyně [právnická osoba] pouze ve vztahu k nevěrohodnosti svědků, pak jde o návrh nepřípustný. Tento návrh směřoval k okolnostem předběžného šetření, které žalovaný tvrdí jinak, než jak je uvedl svědek [jméno FO]. Návrh na výslech svědkyně [Anonymizováno] proto nesměřoval ke zpochybnění věrohodnosti svědka [jméno FO], ale k tomu, aby byl skutkový stav zjištěn jinak, než jak jej uvedl svědek ve své výpovědi (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 6042/2017). Pak ale o zpochybnění věrohodnosti svědka nešlo, a proto nebyla splněna výjimka podle § 118b odst. 1 o. s. ř.

17. K této okolnosti soud dále dodává, že pro posouzení věci nebyla zásadní. Podle názoru soudu je třeba rozlišovat dvě různé otázky. První z nich je to, kdy a kým byla sporná listina vyhotovena. Druhou z nich je to, proč obsahuje protokol o předběžném šetření informaci, že žalobkyně sdělila, že zůstavitel nepořídil závěť, anebo ještě jinak, zda vůbec splňuje sporná listina náležitosti závěti. Výsledky dokazování svědčí jednoznačně pro závěr, že sporná listina byla vyhotovena zůstavitelem, tedy že v době předběžného šetření existovala. Na tomto závěru vycházejícím ze znaleckého posudku, elektronické komunikace (zde je např. již v únoru 2022 zachycena fotka části sporné listiny) a výpovědí svědků nic nemění to, co žalobkyně až následně měla či neměla uvést při předběžném šetření. Aniž by soud chtěl jakkoli spekulovat, ve věci není podstatné, jestli obsah protokolu o předběžném šetření vychází z toho, zda (i) si žalobkyně myslela, že sporná listina není závětí, anebo (ii) pracovnice notářky odmítla spornou listinu jako závěť zaevidovat s tím, že o závěť nejde (jak tvrdí žalobkyně a svědek [jméno FO]). Podstatné je to, zda (při zjištěném závěru, že spornou listinu sepsal a podepsal zůstavitel) je sporná listina platným a určitým pořízením pro případ smrti. Řešení této právní otázky je pak věcí soudu a nikoli žalobkyně. Případná třetí varianta, kterou předestírá žalovaný, tj. že sporná listina byla vyhotovena (tedy zfalšována) až po předběžném šetření, nebyla v řízení prokázána, resp. tato je v přímém rozporu s výslechy svědků, obsahem elektronické komunikace i závěry znaleckého posudku.

18. Při posledním jednání žalovaný navrhl výslech svědkyně [Anonymizováno], a to k prokázání toho, že se svědkyně s žalobkyní bavila v době před úmrtím zůstavitele a žalobkyně jí měla říct, že žalobkyně byla navštívit zůstavitele v nemocnici někdy na podzim 2021 a že má žalobkyně u sebe nějakou listinu, kterou případně použije. Tento důkazní návrh soud zamítl jako nadbytečný, resp. irelevantní, protože nesměřoval k prokázání skutkových tvrzení podstatných pro řešení věci samé. I kdyby žalovaný prokázal, že jde o důkaz přípustný k navržení až po koncentraci řízení, přesto se z obecného vymezení skutkových tvrzení, které mají být svědkyní prokázány, jeví, že nejsou pro otázku okolností vyhotovení a výkladu sporné listiny podstatné, a to především pro jejich obecnost a neurčitost, jakož i s ohledem na to, že tato svědkyně nebyla přítomna předání sporné listiny zůstavitelem žalobkyni. Svědkyně se měla totiž vyjádřit pouze k tomu, co jí žalobkyně měla říct ohledně návštěvy zůstavitele v [podezřelý výraz] na podzim 2021 a že měla mít nějakou důležitou listinu. To však s projednávanou věcí přímo nesouvisí a není to v rozporu s tvrzeními žalobkyně ani výslechy svědků. I kdyby – teoreticky, jelikož to v řízení nikdo netvrdil – měla být onou důležitou listinou dřívější závěť zůstavitele např. z podzimu 2021, ani to by na posouzení věci nic neměnilo, protože zůstavitel má kdykoli právo závěť odvolat pořízením závěti nové (§ 1576 o. z.).

19. K námitkám žalovaného ohledně závěrů znaleckého posudku vyšel soud z toho, že zákon nestanoví předpoklady, za kterých je vypracování revizního znaleckého posudku nutné, a ponechává v tomto směru otevřený prostor diskreci soudu. Vypracování revizního posudku je na místě zejména tam, kde má soud pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku; vždy závisí na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda pokládá pochybnosti (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce) za odstraněné, či nikoliv (jde o hodnocení důkazu – znaleckého posudku). Podaří-li se pochybnosti soudu o správnosti posudku rozptýlit, není zapotřebí nařídit vypracování revizního posudku, a to navzdory tomu, že o jeho správnosti účastník nadále pochybuje; důkazy totiž hodnotí výhradně soud. Ani okolnost, že účastník není „spokojen“ s odbornými závěry znalce ve zpracovaném znaleckém posudku, sama o sobě také není důvodem k postupu soudu, aby v takovéto procesní situaci přistoupil (musel přistoupit) k ustanovení revizního znalce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. 28 Cdo 270/2024).

20. Znalecký posudek je náležitě odůvodněn a podložen obsahem nálezu, znalec hodnotil všechny skutečnosti, k nimž bylo třeba přihlédnout, vysvětlil, z jakých podkladů při vypracování znaleckého posudku vycházel a jeho odůvodnění odpovídá pravidlům logického myšlení. Dále je třeba zdůraznit, že znalec při výslechu svůj odborný závěr přesvědčivě odůvodnil, přičemž se podrobně vyjádřil i k otázce obtahovaného textu. Závěry plynoucí ze znaleckého posudku lze ve stručnosti shrnout tak, že neobtahované části textu napsal zůstavitel, že druhově textový podpis je pravým podpisem zůstavitele a že obtahované části textu jsou pravděpodobně sepsány zůstavitelem.

21. Ke třetí otázce podal znalec přesvědčivé vysvětlení. K této oblasti přitom směřovala hlavní námitka žalovaného, a to že znalec měl vyslovit závěr, že toto vůbec nelze určit. Podstatné je však především to, že znalcem stanovená míra pravděpodobnosti není dána tím, že by znalec zjistil nějakou konkrétní skutečnost zakládající pochybnost ohledně pravosti textu, ale obecně tím, že při obtahování je možnost znaleckého zkoumání ztížena. Toto soud považuje za velmi podstatný moment, a to i s přihlédnutím k tomu, že znalec při výslechu potvrdil, že z ničeho nevyplynula žádná konkrétní zjištění či znaky, na jejichž základě by bylo možné uvažovat o variantě, že předmětná listina byla sepsána i někým jiným než zůstavitelem. Znalcem určená míra pravděpodobnosti je tedy založena na technické kvalitě podkladů, nikoli na základě konkrétních zjištěných znaků či skutečností, které by zakládaly pochybnost o pravosti předmětné listiny (srov. např. závěry znalce na str. 16 nebo 50 posudku).

22. To, že znalec nepotvrdil pravost druhem nacvičeného podpisu, soud nepovažuje za podstatné, protože z obsahu znaleckého posudku (ze srovnávacího materiálu), je jednoznačné, že zůstavitel se podepisoval právě způsobem, který odpovídá jeho druhově textovému podpisu, tj. ve formátu příjmení-jméno, a to se shodným znaky (srov. např. str. 29 znaleckého posudku). V dané souvislosti lze dodat i to, že závěry znalce odpovídají dalším výsledkům dokazování.

23. Znalecký posudek tedy dává přesvědčivé odborné závěry na požadovanou otázku, posudek není nejasný ani neúplný a soud nemá o správnosti posudku pochybnosti. I s ohledem na shora uvedené závěry soudní praxe proto není důvod, aby byl ve věci zpracován revizní znalecký posudek, a proto soud takový návrh žalovaného zamítnul. V dalších detailech soud odkazuje na podrobné odůvodnění znaleckého posudku a výslech znalce.

24. Zjištěný skutkový stav lze stručně shrnout tak, že sporná listina byla sepsána a podepsána zůstavitelem a že zůstavitel v neděli [datum], tj. těsně před svým úmrtím, spornou listinu před svědky předal žalobkyni s tím, že jde o jeho závěť, že už se necítí dobře a ať se žalovaným nehádají.

25. Podle § 170 odst. 1 z. ř. s. v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce.

26. Podle § 1494 odst. 2 o. z. závěť je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Slova použitá v závěti se vykládají podle jejich obvyklého významu, ledaže se prokáže, že si zůstavitel navykl spojovat s určitými výrazy zvláštní, sobě vlastní smysl.

27. Podle § 1533 o. z. kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše.

28. Podle § 556 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

29. Odstavec druhý § 1494 zakotvuje zásadu, že vůli zůstavitele má být co nejvíce vyhověno a že tomu je třeba podřídit také výklad závěti. Zákonodárce nadřazuje skutečnou vůli zůstavitele (tedy to, co zůstavitel chtěl, aby se stalo s jeho majetkem, až zemře) nad jazykový výklad doslovného znění závěti. Skutečnou vůli zůstavitele však bude nutné v pozůstalostním řízení (respektive sporném řízení o určení dědického práva) prokázat (srov. FIALA, Roman. § 1497 [Určitost projevu vůle]. In: FIALA, Roman, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 77, marg. č. 25.).

30. Žaloba byla podána ve lhůtě podle § 170 z. ř. s., přičemž v řízení bylo prokázáno, že sporná listina byla sepsána a podepsána zůstavitelem.

31. Spornou zůstává otázka určitosti závěti. Soud souhlasí s žalovaným v tom, že obsah sporné listiny při izolovaném posouzení zakládá pochybnost o tom, zda jde o dostatečně určitou závěť. Tomu odpovídal i postup soudu při prvním jednání (před doplněním tvrzení a návrhů na výslechy svědků).

32. V dané souvislosti soud následně vyšel z toho, že vznikne-li pochybnost o obsahu právního úkonu (jednání) závěti z hlediska určitosti nebo srozumitelnosti (např. ve vymezení majetku, o němž je závětí pořizováno, nebo v označení dědiců či určení jejich dědických podílů), je třeba se pokusit pomocí výkladu o odstranění takové nejasnosti a vedle znění textu listiny zjišťovat všechny okolnosti, za nichž byl projev vůle o ustanovení závětního dědice učiněn, lze-li z nich dovodit skutečnou vůli pořizovatele závěti. Toto výkladové pravidlo převzala rozhodovací praxe i po 1. 1. 2014. Ustanovení § 1494 odst. 2 o. z., podle něhož je třeba závěť vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele, potřebu zjišťování a přihlížení k okolnostem, za nichž byla závěť pořízena, jen zvýraznilo. Současně však platí opakovaně v rozhodnutích dovolacího soudu vyslovovaný názor, že výklad právního úkonu (jednání) může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tj. ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno, ale nelze pomocí výkladu nahrazovat nebo doplňovat vůli, kterou pořizovatel sice měl, ale neprojevil ji (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 24 Cdo 750/2021-II.).

33. Jakkoli jde o hraniční případ, dospěl soud po komplexním zhodnocení všech provedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti k tomu, že sporná listina je platnou závětí. Lze totiž učinit závěr o tom, že sporná listina byla datována a celá sepsána zůstavitelem a jím také podepsána (tento druhově textový podpis běžně používal). Při předání této listiny žalobkyni zůstavitel řekl, že tady má žalobkyně závěť a ať se žalobkyně s žalovaným nehádá. Jinými slovy, zůstavitel projevil svoji vůli v tom, jak má být s jeho majetkem naloženo, a to písemně formou sepsání sporné listiny i jejím ústním potvrzením. Přeceňovat podle soudu nelze ani slovo „předčasná“ ve sporné listině. Pokud by to zůstavitel se spornou listinou nemyslel vážně jako se závětí, je za obvyklého chodu věcí s přihlédnutím ke zjištěné opatrnosti zůstavitele (srov. výpovědi svědků) mnohem pravděpodobnější, že by spornou listinu před svědky žalobkyni nedával s tím, že jde o závěť, a že by ve sporné listině slovo „závěť“ vůbec nepoužil (např. mělo-li by jít pouze o soupis majetku).

34. Podstatné je i to, že výklad závěti lze činit i z okolností, za nichž byl projev vůle o ustanovení závětního dědice učiněn, lze-li z nich dovodit skutečnou vůli pořizovatele závěti. Těmito okolnostmi v daném případě jsou zejména okolnosti předání závěti žalobkyni za přítomnosti svědků. Naopak jimi nejsou okolnosti průběhu předběžného šetření u notářky, protože z nich by ve vztahu ke sporné listině šlo dovozovat snad toliko to, že si žalobkyně buď myslela, že sporná listina závětí není, anebo že notářka odmítla spornou listinu jako závěť zaevidovat, anebo že sporná listina byla vytvořena (zfalšována) až později. První dvě varianty nejsou pro posouzení věci relevantní (srov. výše) a třetí varianta byla vyvrácena svědeckými výpověďmi, elektronickou komunikací i znaleckým posudkem.

35. Dále je třeba zohlednit, že zůstavitel byl osobou vyššího věku, na kterou nelze klást požadavek na přesné a určité právní formulace a k hraničním případům je třeba přistupovat s tím, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele a aby se na právní jednání hledělo pokud možno jako na platné.

36. Projevená vůle zůstavitele ve vztahu k nemovitostem je podle názoru soudu dostatečně určitá, protože tato se vztahuje ke dvěma nemovitostem a je zde určen i budoucí podíl obou dědiců, přičemž z dokazování je zřejmé, že oslovením [Anonymizováno] a [Anonymizováno] jsou myšleni žalobkyně a žalovaný. Soud nesdílí námitku žalovaného, že není zřejmé, které nemovitosti mají být závětí vypořádány. Zůstavitel byl výlučným vlastníkem mj. pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] (jehož součástí je dům č. p. [Anonymizováno]) a pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] (jehož součástí je stavba bez čp/če), to vše v k.ú. [adresa]. Jestliže zůstavitel v závěti napsal: „[adresa] – [Anonymizováno]“ a dále „1/4 [Anonymizováno] – [adresa]“, je tím s přihlédnutím ke všem okolnostem zřejmé, co tím zůstavitel musel myslet, a to své nemovitosti označené čísly [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Jelikož obě stavby jsou součástí pozemků a nejsou tak samostatnými předměty právních vztahů, a navíc zůstavitel použil i číslo [hodnota] (což je označení pozemku a nikoli budovy na něm stojící), lze při požadavku na co největší respektování projevené vůle zůstavitele dospět k závěru, že jde právě o uvedené dva pozemky označené parc. č. st. [Anonymizováno] a st. [Anonymizováno], k nimž má žalobkyně nabýt podíl o velikosti 3/4 a žalovaný o velikosti 1/4. To, že zůstavitel pozemky nevymezil přesně podle požadavků katastrálního zákona, resp. nezohlednil, že v daném k.ú. jsou pozemky vedeny ve dvou číselných řadách a jde o stavební parcely, nemůže být s ohledem na ostatní zjištěné skutečnosti i rozsah nemovitostí, které zůstavitel vlastnil, samo o sobě dostatečným důvodem pro závěr o neurčitosti obsahu závěti; šlo by o přílišný formalismus. K tomu lze ještě dodat, že zůstavitel v závěti napsal (přičemž ani nejde o žalovaným zpochybňovanou obtahovanou část textu) i to, že žalovaný, co bude potřebovat z chalupy, po dohodě ať použije; i to svědčí o tom, že záměrem zůstavitele bylo spornou listinou upravit budoucí fungování účastníků. V části, v níž zůstavitel povolává jako závětního dědice žalovaného k podílu v [právnická osoba]. je závěť rovněž určitá. Další položky v závěti již podle názoru soudu nepředstavují vymezení aktiv pozůstalosti, ale přání zůstavitele ohledně budoucího fungování dědiců. Je zjevné, že si zůstavitel přál, aby se věci řešily na základě dohody, k čemuž ovšem nedošlo.

37. Zcela nad rámec soud dodává k námitce žalovaného ohledně nepravosti sporné listiny, že pokud by žalobkyně nebo kdokoli jiný přistoupili ke zfalšování závěti, lze předpokládat, že by tato zřejmě nebyla sepsána do jisté míry nedbalým způsobem, který zvolil zůstavitel, ale naopak by byla formulována přesně a výstižně a zahrnula by všechny nemovitosti zůstavitele.

38. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění, závěry judikatury a navazující argumenty dospěl soud k tomu, že byť se objektivně jedná o velmi hraniční případ, lze ještě na základě výkladu a při respektování zákonného principu podle § 1494 odst. 2 věta první o. z. dospět k tomu, že jde o pravou a platnou závěť, kterou zůstavitel především povolal ke dvěma svým nemovitostem v příslušných podílech žalobkyni a žalovaného, čímž jejich budoucí vzájemný spoluvlastnický vztah modifikoval ve prospěch žalobkyně o 1/4 oproti zákonnému režimu. Vypořádací podíl v [právnická osoba]. pak připadne žalovanému.

39. Žalobě proto bylo v požadovaném určení vyhověno, protože žalobkyně je závětní dědickou z předmětné závěti.

40. Závěrem soud apeluje na oba účastníky, aby zvážili možnost zklidnění a racionalizace vzájemných vztahů. Bez ohledu na výsledek tohoto řízení (výsledný poměr spoluvlastnických podílů) totiž účastníky, pokud nebudou schopni společně jako spoluvlastníci fungovat, zjevně čeká minimálně jeden další soudní spor, a to o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 500 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč, z náhrady nákladů podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 1 500 Kč za pět úkonů podle § 2 odst. 3 vyhlášky (žaloba, účast u čtyřech jednání) a z náhrady za složenou a spotřebovanou zálohu na znalecký posudek ve výši 20 000 Kč (č. l. 58).

42. O nákladech státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení neúspěšný a z ničeho nevyplývá, že u něj mohly být splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a proto je povinen nahradit státu vyplacené znalečné v rozsahu, ve kterém nebylo kryto zálohou (6 487 Kč).

Poučení